Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

hrdinským činům - ale k milostným, to ne! Po nějakých starostech, které by v něm mohly příhody
této cesty vzbudit, nebylo ani stopy. Zato Proklouz nevycházel ze sněni. Jednoho dne, opřen o
zábradlí strojovny, pozoroval mohutný stroj, který se občas rozběhl naplno, když se lodní šroub při
mocném zakymácení lodi vynořil z vln. Tu pára vždycky začala unikat ventily, což hodného hocha
popouzelo k zlosti.
„Ventily nemají dost závaží!“ vykřikl. „Stojíme na místě! To jsou ti Angličani! Ach, kdyby to byla
americká loď, vyletěli bychom možná do vzduchu, ale pluli bychom rychleji!“
Kapitola osmnáctá
v níž Phileas Fogg, Proklouz aFix jdou každý za svou věcí.
V posledních dnech plavby bylo dosti špatné počasí. Vítr velice zesílil. Dul vytrvale od
severozápadu a zdržoval chod parníku. Příliš vratký Rangún se povážlivě kymácel a cestují byli
právem rozezleni na táhlé vlny, brzdí plavbu, jež vítr zvedal na širém moři.
Třetího a čtvrtého listopadu zuřila bouře. Vichřice mocně bičovala mořskou hladinu. Rangún musel
na půl dne svinout plachty a spokojit se s pouhými deseti obrátkami lodního šroubu, aby zdolal
vzdouvají se vlny. Všechny plachty byly staženy, a přece zbývalo ještě příliš mnoho lanoví,
hvízdajícího v prudkých poryvech větru.
Je pochopitelné, že se. rychlost parníku značně snížila, a dalo se počítat, že dopluje do Hongkongu s
dvacetihodinovým nebo dokonce ještě větším zpožděním proti stanovené době, jestliže bouře
neustane.
Phileas Fogg se účastnil podívané na běsní moře, útočí, jak se zdálo, přímo proti němu, a zůstával
chladný jako obvykle. Jeho čelo se nezachmuřilo ani na okamžik, přestože dvacet hodin zpoždění
mohlo ohrozit zdar jeho cesty, neboť by zmeškal odjezd parníku do Jokohamy. Tento člověk bez
nervů však nezakoušel ani znepokojení, ani rozmrzelost. Zdálo se vskutku, že bouře patří do jeho
programu, že s ní počítal předem. Paní Auda, která hovořila se svým společníkem o této nepříjemné
okolnosti, viděla, že je stejně klidný jako dříve.
Fix se nedíval na věci stejně. Právě naopak. Bouře se mu zamlouvala. A dokonce by byl neskonale
vděčný za to, kdyby byl Rangún nucen utéci se před bouří někam do přístavu. Každé zmeškání by
se mu hodilo, protože by pana Fogga donutilo zdržet se několik dní v Hongkongu. Nebe se svými
nápory větru a vichřicí mu konečně začalo hrát do ruky. Bylo mu sice trochu špatně, ale co na tom!
Nepočítal své záchvaty nevolnosti, a zatím co se jeho tělo svíjelo mořskou nemocí, jeho mysl jásala
nesmírným uspokojením.
Co se týče Proklouze, snadno uhodneme, v jakém neskrývaném hněvu prožíval tento čas těžké
zkoušky. Doposud šlo všechno tak hladce! Zdálo se, že země i voda oddaně slouží jeho pánu.
Parníky a vlaky ho poslouchaly. Vítr a pára se spojovaly, aby mu pomáhaly v jeho cestě. Nadešla
teď konečně hodina zklamání? Proklouz už nežil svým vlastním životem, jako kdyby dvacet tisíc
liber, o něž v sázce šlo, měl vyplatit ze své kapsy. Bouře ho uváděla v zoufalství, vichřice v něm
budila vztek a nejraději by byl to neposlušné moře zpráskal. Ubohý hoch! Fix před ním pečlivě
skrýval své osobní uspokojení, a dobře činil, protože kdyby byl Proklouz vytušil jeho tajné
uspokojení, byl by Fix zažil horké chvíle.
Proklouz zůstával za bouře neustále na horní palubě Rangúnu.
Dole neměl stání, šplhal po ráhnoví, udivoval posádku a pomáhal jí při všem s opičí. dovedností.
Stokrát se vyptával kapitána, důstojníků, plavčíků, kteří se nemohli ubránit smíchu, když viděli, jak
je milý hoch přiveden z míry. Proklouz chtěl stůj co stůj vědět přesně, jak dlouho bouře potrvá.
Odkazovali ho tedy na tlakoměr, kterému se nechtělo stoupat. Proklouz tlakoměrem třásl, ale na ten
nic nepůsobilo, ani otřesy, ani urážky, jimiž nesvědomitý přístroj zasypával.
Konečně se nepohoda utišila. Během 4. listopadu se stav moře změnil. Vítr poskočilo dvě čtvrtiny k
jihu a začal být opět příznivý.
Proklouz se rozjasnil zároveň s počasím. Čtvercová plachta a dolní plachty se daly zase rozvinout a