Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

nadbytečné gesto. Nikdo ho nikdy neviděl dojatého nebo vzrušeného. Byl to člověk, který měl ze
všech nejméně naspěch, vždycky však všude přicházel včas. Nicméně lze pochopit, že žil sám a tak
říkajíc mimo všechen společenský styk. Věděl, že se život neobejde bez třenic, a protože třeni
zdržuje, neodral se o nikoho.
Co se týče Jeana, řečeného Proklouz, pravého Pařížana z Paříže, hledal marně celých pět let - od té
doby, co přijel do Anglie a začal pracovat v Londýně jako komorník - pána, k němuž by byl mohl
přilnout.
Proklouz rozhodně nebyl z těch Frontinů nebo Mascarillů se zdviženými rameny, větřicím nosem,
sebejistým pohledem a suchým okem, kteří nejsou nic jiného než směšní drzouni. Ne. Proklouz byl
hodný hoch příjemného zevnějšku, se rty poněkud vyšpulenými, stále ochotnými něco ochutnávat
nebo něco laskat, mírný a úslužný tvor s dobráckou kulaťoučkou hlavou, jakou rádi vidíme na
ramenou přítele. Měl modré oči, živou pleť a v obličeji byl tak buclatý, že mohl vidět jablíčka vlastních
tváří, měl široký hrudník, byl silný v pase, měl mohutné svalstvo a herkulovskou silu,
podivuhodně vyvinutou cvičením v mládi. Jeho hnědé vlasy byly trochu vzpurné. Jestliže tvůrci
antických soch znali osmnáct způsobů úpravy Minervina účesu, Proklouz znal jen jediný způsob,
jak nakládat se svými vlasy, stačil mu trojí dotek řídkým hřebenem a byl učesán.
Nejzákladnější opatrnost nám nedovoluje říci, zda se průbojná povaha tohoto chlapce snese s
povahou Philease Fogga. Bude Proklouz takovým veskrze přesným sluhou, jakého jeho pán
potřebuje? To se teprve pozná. Po letech mládí, dosti roztoulaných, jak víme, zatoužil po klidu.
Když uslyšel vychvalovat anglickou metodičnost a příslovečný chlad gentlemanů, šel hledat štěstí
do Anglie. Prozatím mu však osud pramálo přál. Nikde nemohl zapustit kořeny. Sloužil už v deseti
domech. Všude nacházel lidi podivínské, nevyrovnané, dobrodruhy nebo světoběžníky, což už
nemohlo být Proklouzovi po chuti. Jeho poslední pán, mladý lord Longsferry, člen parlamentu,
trávil noci v „ústřicových bufetech“ na Senném trhu a příliš často se pak vracíval domů na ramenou
strážníků. Proklouz, který chtěl mít k svému pánu především úctu, odvážil se mu říci několik
zdvořilých poznámek, ale pán je špatně přijal, a tak dal Proklouz výpověď. Mezitím se dověděl, že
urozený pán Phileas Fogg hledá sluhu. Vyptal se na tohoto gentlemana. Osoba, která žije takovým
pravidelným životem, nezůstává nikdy přes noc mimo dům, necestuje, nikdy neodjíždí ani na jediný
den, mohla se mu jen zamlouvat. Šel se představit a byl přijat za okolnosti, které již známe.
Odbilo tedy půl dvanácté a Proklouz v domě na Saville Row osaměl. Ihned se dal do jeho
prohlídky. Proběhl jej od sklepa až po půdu. Čistý, spořádaný, přísný, puritánský dům, z hlediska
obsluhy dobře zařízený, se mu líbil. Připadal mu jako hezká hlemýždí ulita, jenže osvětlovaná a
vytápěná plynem, neboť svítiplyn zde stačil krýt všechnu potřebu světla i tepla. Proklouz snadno
našel v druhém poschodí pokoj určený pro něho. Vyhovoval mu. Elektrickými zvonky a trubkovými
telefony byl spojen s místnostmi v mezi patře a v prvním poschodí. Elektrické hodiny na římse krbu
byly spojeny s hodinami v ložnici Philease Fogga a oboje ukazovaly v témž okamžiku touž vteřinu.
„To se mi líbí, to se mi líbí!“ říkal si Proklouz.
Ve svém pokoji si všiml také papíru upevněného nad hodinami.
Byl to rozvrh denní služby. Obsahoval všechny podrobnosti obsluhy od osmé hodiny ranní, v
kteroužto dobu Phileas Fogg pravidelně vstával, do půl dvanácté, kdy odcházel z domu na oběd do
Reformního klubu: čaj a topinky v osm hodin třiadvacet minut, voda na holení v devět hodin třicet
sedm, česání v devět hodin čtyřicet, a tak dále. Potom od půl dvanácté dopoledne do půlnoci, v
kteroužto hodinu uléhal ten metodický gentleman k spánku, bylo všechno vypsáno, vypočítáno,
stanoveno. Proklouzovi působilo radost uvažovat nad tímto programem a vrývat si do paměti
jednotlivé jeho body.
Co se týče pánova šatníku, byl bohatě zásoben a ku podivu úplný. Každé kalhoty, kabát nebo vesta
byly opatřeny pořadovým číslem, zaneseným v zásobníku zároveň s udáním dne, kdy se mají které
šaty podle ročního období nosit. Stejně to bylo zařízeno s obuví.
Dům na Saville Row, který podle všeho býval za časů slavného, ale nedbalého Sheridana pravou
svatyní nepořádku, byl vybaven pohodlným nábytkem, svědčícím o blahobytném životě. Nebyla tu
žádná knihovna ani knihy, které ostatně Mr. Fogg nepotřeboval, neboť v Reformním klubu se mu
nabízely dvě knihovny, jedna věnovaná krásnému písemnictví, druhá právům a politice. V ložnici