Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

něco podnikat. K zatčení zloděje muselo tedy dojít v Hongkogu, jinak by mu zloděj unikl, tak
říkajíc nenávratně.
Hongkong byl vlastně anglickým územím, ale posledním, které leželo na cestě. Odtud se panu
Foggovi nabízelo takřka bezpečné útočiště v Číně, v Japonsku, v Americe. Dostane-li Fix v
Hongkongu konečně zatýkací rozkaz, který zřejmě cestuje za ním, zatkne Fogga a odevzdá ho do
rukou místní policie. Na tom není nic těžkého. A však dál než v Honkongu už by prostý zatýkací
rozkaz nestačil. Bylo by zapotřebí extradičního výměru. Jeho vyžádání by znamenalo odklady,
průtahy, všelijaké potíže, jichž by dareba využil k tomu, aby unikl nadobro. Selže-li provedení celé
věci v Hongkongu, bude nemožné, nebo aspoň velmi nesnadné, provést ji s nějakou nadějí na
úspěch znovu.
„A tak tedy,“ opakoval si Fix za dlouhých hodin, které trávil ve své kajutě, „buď bude zatýkací
rozkaz v Hongkongu a já svého muže zatknu, nebo tam nebude, a pak musím stůj co stůj zdržet jeho
odjezd. Nepovedlo se mi to v Bombaji, nepovedlo se mi to v Kalkatě. Vyjdu-li naprázdno i v
Hongkongu, je veta po mé pověsti! Musí se mi to podařit, ať to stojí cokoliv! Ale jakých prostředků
mám použit, abych zdržel odjezd toho zlořečeného Fogga, bude-li toho zapotřebí?“
Fix byl pevně rozhodnut, že se v krajním případě se vším svěří Proklouzovi, že mu ukáže, kdo je
pán, jemuž slouží a s nímž dojista není spolčen. Proklouz, kterému se po tomto odhaleni
rozbřeskne, bude se asi bát o své dobré jméno a přidá se na jeho, Fixovu stranu. Byl to však přece
jen hazardní prostředek, kterého by se dalo použit jen tehdy, kdyby už nezbýval žádný jiný. Jediné
Proklouzovo slovo pánovi by stačilo, aby byla celá věc neodvratně zmařena.
Policejní inspektor byl na velkých rozpacích, když tu mu přítomnost paní Audy ve společnosti
Philease Fogga na palubě Rangúnu odkryla nové vyhlídky.
Co je to za ženu? Jaký sběh okolnosti z ní učinil Foggovu společnici? Zřejmě se setkali cestou z
Bombaje do Kalkaty. Ale v kterém místě poloostrova? Svedla Philease Fogga a mladou
cestovatelku dohromady jen náhoda? Nebo naopak, nepodnikl tento gentleman cestu napříč Indií
jen proto, aby se sešel s onou půvabnou ženou - neboť půvabná je, jen co je pravda! Fix si ji dobře
prohlédl v soudní síni u kalkatského soudu.
Lze si představit, jaké asi bylo agentovo znepokojeni. V duchu si kladl otázku, zda tu nejde o
nějaký zločinný únos. Ano, tak tomu podle všeho bude! Tato myšlenka se Fixovi zahnízdila v
mozku a začal chápat, co všechno může z této okolnosti vy těžit. Ať je mladá žena vdaná nebo ne,
jde o únos a v Hongkongu se dají únosci způsobit takové nesnáze, že žádné peníze mu z nich
nepomohou.
Nelze však vyčkávat, až Rangún přistane v Hongkongu. Tenhle Fogg má ohavný zvyk skákat z
parníku na parník, a než by se celá věc nakousla, mohl by být už daleko.
Bylo tedy důležité upozornit anglické úřady a ohlásit jim příjezd Rangúnu dříve, než z něho Fogg
vystoupí. Dalo se to provést velmi snadno, protože parník se měl zastavit v Singapuru a Singapur je
spojen s pobřežím Číny telegrafním vedením.
Fix se přece však jen rozhodl, že dříve než začne jednat, vyslechne Proklouze, aby mohl postupovat
s větší jistotou. Věděl, že přimět tohoto hocha ke sdílnosti není nic těžkého, a odhodlal se zrušit inkognito,
které do té doby zachovával. Vždyť už nesměl ztrácet čas. Bylo 31. října a již příštího dne
měl Rangún zakotvit v Singapuru.
A tak onoho dne vyšel Fix ze své kajuty a vystoupil na horní palubu s úmyslem, že osloví Proklouze
„jako první“, při čemž se bude tvářit nanejvýš překvapeně. Proklouz se procházel na přídi, když tu
se k němu inspektor vrhl s výkřikem:
„Vy zde, na Rangúnu!“
„Pan Fix je na palubě!“ odpověděl Proklouz, celý překvapený, když poznal svého
společníka z plavby na Mongolii. „Jakže! Já myslel, že jsme vás nechali v Bombaji, a zatím se s
vámi setkávám na cestě do Hongkongu! Nepodnikáte snad sám taky cestu kolem světa?“
„Ne, ne,“ odpověděl Fix, „a počítám, že se zastavím v Hongkongu aspoň na pár dní.“ .
„Ó,“ řekl Proklouz, který se na okamžik zatvářil udiveně, „ale jak to, že jsem vás nezahlédl na
palubě od té doby, co jsme vypluli z Kalkaty?“
„Víte, nevolnost..., slabší mořská nemoc... Zůstal jsem ležet v kajutě... Bengálský záliv mi neslouží