Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

Soudce Obadia dal zatím zapsat přiznáni, které uklouzlo Proklouzovi. Ten by byl dal všechno, co
měl, kdyby mohl vzít svůj neprozřetelný výrok zpět.
„Přiznáváte se tedy k činu?“ zeptal se soudce.
„Přiznáváme,“ odpověděl chladně Mr. Fogg.
„Vzhledem k tomu,“ pokračoval soudce, „vzhledem k tomu, že anglický zákon míní chránit
spravedlivě a přísně všechna náboženství obyvatel Indie a že se pan Proklouz přiznal k přečinu
spáchanému tím, že svatokrádežnou nohou znesvětil památnou dlažbu pagody na Malabar Hillu v
Bombaji dne 20. října, soud odsuzuje řečeného Proklouze k patnácti dnům vězeni a k pokutě tří set
liber.“ (7.500 fr.)
„Tři sta liber!“ vykřikl Proklouz, kterého se vskutku dotkla jen výše pokuty.
„Tiše!“ napomenul ho zřízenec štěkavým hlasem.
„A vzhledem k nedostatku hmotných důkazů o tom, že pán a jeho sluha nebyli spolčeni, a vzhledem
k tomu, že pán musí v každém případě nést odpovědnost za činy a skutky jím placeného služebníka,
soud nařizuje, aby řečený Phileas Fogg byl zadržen, a odsuzuje ho k osmi dnům vězení a k pokutě
sto padesáti liber. Písaři, vyvolejte další případ!“
Fix ve svém koutě zakoušel nevýslovné uspokojení. Phileas Fogg bude zadržen v Kalkatě na osm
dní - to bylo víc, než kolik bylo třeba, aby mu došel zatýkací rozkaz.
Proklouz zůstal jako omráčen. Tento rozsudek přivede pána na mizinu. Sázka o dvacet tisíc liber je
prohraná, a to všechno jen proto, že jako pravý zevloun vlezl do té zlořečené pagody!
Phileas Fogg se ovládal tak, jako by se ho odsouzení netýkalo, a nehnul ani brvou. Avšak v
okamžiku, kdy písař vyvolával další případ, vstal a řekl:
„Nabízím kauci.“
„Na to máte právo,“ odpověděl soudce.
Fix ucítil, jak mu přejel mráz po zádech, zase se však uklidnil, když uslyšel, jak soudce, „vzhledem
k tomu, že Phileas Fogg a jeho sluha jsou cizinci,“ stanoví kauci pro každého z nich na obrovskou
částku tisíce liber (25.000 fr.).
Kdyby si tedy Mr. Fogg trest neodpykal, přišlo by ho to na dva tisíce liber.
„Zaplatím,“ řekl gentleman.
A z vaku, který držel v rukou Proklouz, vytáhl svazek bankovek a položil jej na písařův
psací stůl.
„Tato částka vám bude vrácena při odchodu z vězení,“ řekl soudce.
„Zatím vás na základě kauce propouštím na svobodu.“
„Pojďme,“ řekl Phileas Fogg sluhovi.
„Ale ať mi aspoň vrátí střevíce!“ vykřikl Proklouz v návalu zlosti. Vrátili mu střevíce.
„Ty přišly hezky draho!“ bručel si Proklouz. „Každý na víc než tisíc liber. A ještě k tomu mě tlačí!“
Proklouz, na něhož byl žalostný pohled, kráčel za panem Foggem, který nabídl rámě mladé
ženě. Fix zatím ještě doufal, že se zloděj nikdy neodhodlá zanechat u soudu dva tisíce liber a že si
odsedí svých osm dní vězení. Pověsil se tedy Foggovi na paty.
Mr. Fogg objednal povoz, do něhož paní Auda, Proklouz a on ihned nastoupili. Fix utíkal za
vozem, který se za chvíli zastavil na jednom z městských nábřeží.
Na půl mne odtud kotvila v zátoce loď Rangún s vlajkou, která se vyvěšuje před odplutím, na
vrcholu stěžně. Odbila jedenáctá. Mr. Fogg měl hodinu k dobru. Fix ho viděl, jak vystupuje z vozu
a nasedá do člunu s paní Audou a se svým sluhou. Detektiv zadupal zlostí.
„Ten bídák!“ vykřikl. „On odjíždí! Obětoval dva tisíce liber! Rozhazuje peníze jako pravý zloděj!
Ech, budu ho pronásledovat třeba na konec světa, když to bude nutné, ale povede-li to takhle dál,
prasknou na to všechny ukradené peníze!“
Policejní inspektor uvažoval takto právem. V skutku, od té doby, co Phileas Fogg opustil Londýn,
rozházel už po cestě za jízdenky, za odměny, za nákup slona, za kauce a pokuty přes pět tisíc liber
(125.000 fr.) a procento ze zachráněné částky, které bylo slíbeno detektivům, zmenšovalo se
neustále.