Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

možné proklouznout mezi nimi až k chrámu.
Párs, následován panem Foggem, sirem Francisem Cromartym a Proklouzem, postupoval nehlučně
mezi stromy. Po deseti minutách plížení pod větvemi dospěli k břehu říčky a ve svitu železných
svícnů, na jejichž hrotech hořela pryskyřice, spatřili hromadu nakupených polen. Byla to hranice ze
vzácného santálového dříví, nasáklá již vonným olejem. Na ní spočívalo nabalzamované tělo rádži,
které mělo být upáleno zároveň s jeho vdovou. Na sto kroků od hranice se tyčila pagoda, jejíž
minarety prorážely v šeru nad koruny stromů.
„Pojďte,“ řekl tiše průvodce.
A následován svými společníky, začal se dvojnásob opatrně plížit vysokým býlím.
Ticho bylo rušeno už jen šuměním větru ve větvích.
Brzy se průvodce zastavil na okraji mýtiny. Ozařovalo ji několik pochodní. Půda byla poseta
skupinami spáčů, přemožených opilstvím. Vypadalo to jako bojiště plné mrtvol. Muži, ženy, děti,
všechno v jediné směsici. Několik opilců tu a tam ještě chroptělo.
V pozadí se mezi hustým stromovím zvedal jako v mlhách piladžský chrám. K velkému
průvodcovu zklamání však rádžova stráž bděla v mihotavém svitu pochodní a přecházela sem a tam
s tasenými meči. Dalo se předpokládat, že kněží uvnitř rovněž bdí.
Párs dále nešel. Poznal, že je nemožné vynutit si přístup do chrámu násilím, a vedl své
společníky zpět.
Phileas Fogg a sir Francis Cromarty pochopili stejně jako on, že z této strany se nelze o nic
pokoušet.
Zastavili se a tiše spolu hovořili.
„Počkejme ještě,“ řekl brigádní generál, „je teprve osm hodin.
Možná že stráže také zdolá spánek.“
„Opravdu, to je možné,“ odpověděl Párs.
Phileas Fogg a jeho společníci tedy ulehli u kmene stromu a čekali.
Jak pomalu se jim vlekl čas! Průvodce je chvílemi opouštěl a chodil zkoumat okraj lesa. Rádžovy
stráže stále bděly ve světle pochodní a okny pagody prorážel mdlý přísvit.
Čekali tak do půlnoci. Situace se nezměnila. Tam na druhé straně byli stále stejně bdělí. Bylo
zřejmé, že s usnutím strážců se nedá počítat. Podle všeho zůstali ušetřeni opilosti z „hangu“. Bylo
tedy nutno jednat jinak a vniknout do pagody otvorem proraženým ve zdi. Zbývalo zjistit, zda kněží
bdí u své oběti stejně svědomitě jako strážci u chrámových dveří.
Po poslední rozpravě průvodce prohlásil, že je hotov vyrazit. Mr. Fogg, sir Francis Cromarty a
Proklouz ho následovali. Šli značnou oklikou, aby se dostali k zadní stěně pagody.
Okolo půl jedné dospěli k úpatí zdi, aniž se s kým setkali. Z této strany nebyla pagoda střežena, zato
však zde nebylo vůbec žádné okno ani dveře.
Noc byla tmavá. Měsíc v poslední čtvrti se sotva zvedl nad obzor, stíněn temnými mraky. Pod
vysokými stromy byla tma ještě hustší.
Nestačilo však dostat se ke zdi, bylo ještě třeba prorazit v ní otvor. Phileas Fogg a jeho společníci k
tomu neměli jiný nástroj než své kapesní nože. K velkému štěstí byly zdi chrámu zbudovány ze
směsi cihel a dříví, která se dala snadno probourat. Jakmile byla odstraněna první cihla, ostatní se
daly uvolnit snadno.
Dali se do těžké práce, snažíce se působit co nejméně hluku. Párs z jedné strany a Proklouz z druhé
pracovali na uvolňování cihel, aby vznikl otvor široký asi dvě stopy.
Práce pokračovala, když tu se uvnitř chrámu ozval výkřik a téměř vzápětí mu odpověděly
jiné výkřiky zvenčí.
Proklouz s průvodcem ustali v práci. Byli prozrazeni? Byl vyhlášen poplach? Nejzákladnější
opatrnost jim přikazovala, aby se vzdálili, což učinili, stejně jako Phileas Fogg a sir Francis
Cromarty. Znovu se přikrčili pod ochranu lesa a čekali, až poplach - byl-li to poplach utichne,
připraveni pokračovat pak v práci.
Avšak v této osudově nepříhodné chvíli se u zadní zdi pagody objevily stráže a rozmístily se tam
tak, že jim znemožnily jakýkoli přístup.
Bylo by těžké vypsat zklamání čtyř mužů, vyrušených z díla. Jak nyní zachrání oběť, když se k ní