Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

Vešel asi třicetiletý mládenec a pozdravil.
„Vy jste Francouz a jmenujete se John?“ zeptal se ho Phileas Fogg. „Jean, když pán ráčí dovolit,“
odpověděl příchozí, „Jean Proklouz. Toto příjmení mi zůstalo a opravňuje mě k němu má schopnost
pomoci si z každé nesnáze. Myslím si, pane, že jsem poctivý mládenec, ale abych pravdu řekl,
vystřídal jsem už vícero povolání. Byl jsem pouličním zpěvákem, cirkusovým krasojezdcem, skákal
jsem přes koně jako Léotard a tančil na provaze jako Blondin, pak jsem se stal profesorem
tělocviku, abych lépe uplatnil své nadání, a nakonec jsem byl četařem pařížského požárního sboru.
Však mám také ve svém rejstříku některé znamenité požáry. Ale už před pěti lety jsem opustil
Francii, a protože jsem chtěl okus i t domáckého života, stal jsem se komorníkem v Anglii. A když
jsem teď byl bez místa a dověděl jsem se, že pan Phileas Fogg je nejpřesnější a nejusedlejší člověk
ve Spojeném království, přišel jsem se pánovi představit a doufám, že zde budu žit v klidu a
zapomenu na všechno, i na to své jméno Proklouz...“
„Proklouz mi vyhovuje,“ odpověděl gentleman. „Byl jste mi doporučen. Mám o vás dobré
informace. Znáte mé podmínky?“
„Ano, prosím.“
„Dobrá. Kolik máte hodin?“
„Jedenáct hodin, dvaadvacet minut,“ odpověděl Proklouz, když vytáhl z hlubin své kapsy obrovské
stříbrné hodinky.
„Pozdí se vám,“ řekl Mr. Fogg.
„Nechť mi pán promine, ale to je nemožné.“
„Zpozdily se vám o čtyři minuty. To nevadí. Stačí zjistit rozdíl. Tak tedy od tohoto okamžiku, od
jedenácti hodin dvaceti devíti minut dopoledne ve středu 2. října 1872 jste v mých službách.“
Když to Phileas Fogg dořekl, vstal, levou rukou vzal klobouk, nasadil si ho na hlavu pohybem
automatu a bez dalšího slova zmizel.
Proklouz slyšel, jak se domovní dveře zavřely po prvé, to vycházel z domu jeho nový pán - a potom
po druhé: to odcházel jeho předchůdce, James Forster.
Proklouz zůstal v domě na Saville Row sám.
Kapitola druhá
v níž je Proklouz přesvědčen,
že konečně našel svůj ideál
„Na mou věru,“ řekl si Proklouz, který byl z počátku poněkud zmaten, „u paní Tussaudové jsem
poznal chlapíky, kteří byli asi stejně živí jako můj nový pán!“
Zde je třeba poznamenat, že „chlapíci“ paní Tussaudové jsou voskové figuríny, na něž se v Londýně
chodí dívat mnoho lidí a kterým vskutku chybí jen promluvit.
Proklouz za těch několik okamžiků, co hovořil s Phileasem Foggem, prozkoumal svého příštího
pána rychle, ale pečlivě. Byl to člověk, kterému mohlo být okolo čtyřicítky, ušlechtilé a krásné
tváře, vysoké postavy jíž mírná tělnatost nijak neubírala na kráse, měl plavé vlasy a licousy, rovné
čelo bez nejmenší stopy vrásek, obličej spíš bledý než růžový a nádherné zuby. Zdálo se, že má v
nejvyšší míře to, čemu fysiognomové říkají „činný klid“, schopnost společnou všem, kdo nadělají
víc práce než hluku. Byl klidný, nevyrušitelný, měl jasný pohled a nehybné zřítelnice; byl to dokonalý
typ chladnokrevného Angličana, s jakými se dost často setkáváme ve Spojeném království a
jejichž poněkud akademické vzezření dovedla obdivuhodně zpodobovat, - svým štětcem Angelica
Kauffmannová. Tento gentleman ztělesňoval různými svými životními zvyky představu bytosti
skvěle uměřené ve všech částech, správně vyvážené a stejně dokonalé jako chronometr od Leroye
nebo od Earnshawa. Phileas Fogg byl vskutku vtělená přesnost, což bylo jasně vidět z „výrazu jeho
nohou a rukou“, neboť u člověka, stejně jako u zvířat, údy jsou právě těmi orgány, které prozrazuji
vášně.
Phileas Fogg patřil k lidem matematicky přesným, kteří nikdy nepospíchají, a přece jsou vždy
připraveni, kteří šetři kroky a pohyby. Nikdy neudělalo krok víc, než bylo třeba, a chodil vždycky
nejkratší cestou. Nevyplýtval ani jediný pohled na pozorováni stropu. Nedovolil si nikdy ani jediné