Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

tváří jim nabídl své služby. Mr. Fogg ho přijal a slíbil mu pořádnou odměnu, která musela jeho
inteligenci zdvojnásobit.
Slon byl přiveden a osedlán bez prodlení. Párs ovládal řemeslo „mahuta“ neboli řidiče slonů
dokonale. Přehodil slonovi přes hřbet houni a z obou stran mu zavěsil na boky jakási sedátka, dost
málo pohodlná.
Phileas Fogg zaplatil Indovi bankovkami, které vytáhl ze známého vaku. Vypadalo to vskutku tak,
jako by je vytahoval Proklouzovi z útrob. Poté Mr. Fogg nabídl siru Francisi Cromartymu, že ho
dopraví na stanici v Iláhábádu. Brigádní generál jeho nabídku přijal. Jeden cestující navíc nemohl
obrovité zvíře unavit.
Zásoby byly nakoupeny v Kholby. Sir Francis Cromarty zaujal místo na jednom sedátku, Phileas
Fogg na druhém. Proklouz se usadil rozkročmo na houni mezi svého pána a brigádního generála.
Párs se vyškrábal slonovi za krk a v devět hodin opustilo zvíře osadu a vnořilo se rovnou do
hustého palmového lesa.
Kapitola dvanáctá
v níž se Phileas Fogg a jeho společníci odvážně pustí napříč indickými lesy a co z toho vzejde
Průvodce, aby si zkrátil vzdálenost, již bylo třeba překonat, nechal trasu rozestavěné železniční trati
vpravo. Tato trať, jíž se zhusta stavěly v cestu svéhlavé hřbety Vindhijských hor, nesledovala
nejkratší cestu, kterou se hodlal ubírat Phileas Fogg. Párs, který se výborně vyznal v cestách a
stezkách tohoto kraje, tvrdil, že pustí-li se přímo napříč lesem, ušetří dvacet mil cesty, a ostatní se
na něho spolehli.
Philease Fogga a sira Francise Cromartyho, zabořené do sedátek až po krk, mocně natřásal drsný
klus slona, kterého mahut nutil do rychlého pohybu. Snášeli však své postavení s nejbritštější
lhostejností a hovořili spolu málo, protože jeden na druhého sotva viděli.
Co se týče Proklouze, usazeného na hřbetě zvířete a přímo vystaveného nárazům a proti nárazům,
dával si na doporučení svého pána dobrý pozor, aby držel jazyk za zuby, protože jinak by si ho byl v
tu ránu překousl. Dobrý hoch, kterým to házelo hned na krk slona, hned zase zpátky na hřbet,
udržoval rovnováhu jako cirkusový šašek na pérovém můstku. Žertoval však, smál se uprostřed
svého kapřího mrskání a čas od času vytáhl z vaku kousek cukru, který si inteligentní Kijúni bral
koncem chobotu, aniž na okamžik přerušil svůj pravidelný klus.
Po dvouhodinové jízdě zarazil průvodce slona a poskytl mu hodinu odpočinku. Zvíře požíralo větve
a keře, když předtím uhasilo žízeň v blízké louži. Sir Francis Cromarty neměl nic proti této
zastávce. Byl jako rozlámaný. Mr. Fogg se zdál být svěží, jako by byl právě vstal z lužka.
„Ten musí být ze železa!“ řekl brigádní generál, pozoruje ho s obdivem.
„Z kutého železa,“ odpověděl Proklouz, zaměstnaný přípravou jednoduchého oběda.
V poledne dal průvodce znamení k nástupu na další cestu. Brzy začal kraj nabývat divokého
vzhledu. Husté lesy vystřídalo tamaryškové mlází a trpasličí palmy, potom rozlehlé pusté pláně,
ježící se řídkými křovinami a poseté obrovskými syenitovými balvany. Celá tato část horního
Bundélkhandu, cestovateli zřídka navštěvovaná, je obývána fanatiky, zatvrzele udržujícími
nejkrutější zvyky hindského náboženství. Angličané nebyli s to zřídit pravidelnou vládu na území
podrobeném vlivu rádžu a těžko dostupném mezi neschůdnými srázy Vindhijských hor.
Několikrát spatřili tlupy divokých hindu, kteří dělali zlostné posunky, když viděli, jak se kolem nich
žene rychlý čtvernožec. Párs se jim ostatně vyhýbal, pokud to šlo, neboť měl za to, že se s nimi není
radno setkávat. Tento den bylo vidět málo zvířat, až na několik opic, které prchaly s tisícerým
pitvořením a šklebením, což Proklouze velice pobavilo.
Jedna myšlenka mezi mnoha jinými našeho hocha znepokojovala. Co udělá Mr. Fogg se slonem, až
dojedou na železniční stanici v Iláhábádu? Vezme ho s sebou? To je nemožné! Kdyby připočetl
výlohy za jeho dopravu k ceně, za kterou ho získal, přivedlo by ho to zvíře na mizinu. Prodá ho
tedy, nebo ho pustí zase na svobodu? Úctyhodný živočich by si zasloužil, aby se s ním nakládalo
ohleduplně. Kdyby mu ho Mr. Fogg náhodou chtěl dát darem, uvedlo by to Proklouze do značných
rozpaků. Tyto věci mu nedávaly ani chvilku pokoje.