Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

vyjíždí pětadvacátého v poledne. Dnes máme teprve dvaadvacátého a budeme tedy v Kalkatě včas.“
Na slova pronesená s takovou jistotou nedalo se nic říci.
Bylo až příliš pravda, že práce na stavbě železniční trati uvázly na tomto místě. Noviny jsou jako
hodinky, které se tvrdošíjně předbíhají, a ohlásily dokončení trati předčasně. Cestující většinou o
tomto přerušení trati věděli a hned po vystoupení z vlaku se zmocnili všech možných vozidel, která
se v osadě našla, čtyřkolových vozů zvaných palkigari, vozíků tažených párem zebu, což je jistý
druh hrbatého skotu, cestovních kočárů, které se podobaly pojízdným pagodám, palankinů, ponyů
atd. Tak se stalo, že Mr. Fogg a sir Francis Cromarty prohledali celou osadu a vrátili se, aniž co
našli.
„Půjdu pěšky,“ řekl Phileas Fogg.
Proklouz, který přišel za pánem, významně se ušklíbl, když si vzpomněl na své nádherné,
ale nevhodné papuče. K velkému štěstí se předtím vydal sám na objevnou cestu a nyní váhavě řekl:
„Pane, myslím, že jsem našel dopravní prostředek.“
„Jaký?“
„Slona! Slona patřícího Indovi, který bydlí sto kroků odtud.“
„Pojďme se podívat na slona,“ řekl na to Mr. Fogg.
O pět minut později Phileas Fogg, sir Francis Cromarty a Proklouz došli k chatrči, sousedící s
uzavřenou ohradou z vysokých kůlů. V chatrči byl Ind a v ohradě slon. Na jejich žádost uvedl Ind
pana Fogga s jeho dvěma společníky do ohrady.
Tam se octli ve společnosti zvířete napolo ochočeného, které jeho majitel cvičil nikoli v nošení
nákladů, nýbrž pro sloní zápasy. Za tím účelem začal přetvářet povahu zvířete, od přírody mírnou,
takovým způsobem, aby je postupně dovedl až k vrcholu zuřivosti, kterému se v řeči hindů říká
„muč“, a to tím, že ho hodlal po tři měsíce krmit cukrem a máslem. Snad se zdá, že tato procedura
nemůže vést k takovému výsledku, nicméně jí však cvičitelé používají s úspěchem. K velkému
štěstí pro pana Fogga byl slon, o něhož šlo, podroben tomuto režimu zcela krátkou dobu a „muč“ se
u něho ještě neprojevoval ani v nejmenším.
Kijúni - to bylo jméno zvířete - vydržel tak jako všichni příslušníci jeho rodu dlouho kráčet rychlým
pochodem a Phileas Fogg se z nedostatku jiného jezdeckého zvířete rozhodl, že ho použije.
Cena slonů je však v Indii vysoká, neboť tam začínají být vzácní.
Po samcích, kteří jediní se hodí k zápasům v cirku,je nesmírná poptávka. Jsou-li tato zvířata nucena
žít v zajetí, množí se jen zřídka, tak zřídka, že vlastně si je lze opatřit jen lovem. Jsou také
předmětem nejvyšší péče, a když se Mr. Fogg otázal Inda, zda by mu byl ochoten zvíře pronajmout,
Ind hladce odmítl.
Mr. Fogg na něho naléhal a nabídl mu za zvíře přemrštěnou cenu, deset liber (250 franků) za
hodinu. Zamítnuto. Dvacet liber? Zase zamítnuto. Čtyřicet liber? Nové odmítnutí. Proklouz sebou
při každém zvýšení nabízené ceny škubl. Ind se však nedal zviklat.
A přece to byla slušná částka. Připustíme-li, že slon by potřeboval k cestě do Iláhábádu patnáct
hodin, vynesl by svému majiteli šest set liber (15.000 fr. ).
Tu Phileas Fogg, aniž se jakkoli vzrušil, navrhl Indovi, že od něho zvíře odkoupí, a nabídl
mu nejprve tisíc liber (25000 franků).
Ind nechtěl prodat! Snad ten divný člověk větřil báječný obchod.
Sir Francis Cromarty vzal pana Fogga stranou a snažil se ho přimět, aby si všechno rozvážil,
než se pustí dál. Phileas Fogg svému společníku odpověděl, že nemá ve zvyku jednat neuváženě, že
konec konců je v sázce dvacet tisíc liber, že slona nutně potřebuje a že slona dostane, i kdyby za
něho měl zaplatit dvacateronásobnou cenu.
Mr. Fogg se vrátil k Indovi, jehož drobná očka, planoucí ziskuchtivostí, jasně prozrazovala, že mu
jde jen o výši ceny. Phileas Fogg mu nabízel postupně dvanáct set liber, pak patnáct set, potom
osmnáct set a konečně dva tisíce (50 000 franků). Proklouz, obvykle červený v tváři, vzrušením
zbledl.
Při dvou tisících liber se Ind vzdal.
„Při mých papučích,“ zvolal Proklouz, „ten vyhnal cenu sloního masa pěkně vysoko!“
Když byl obchod uzavřen, šlo už jen o to, najít průvodce. To bylo snazší. Mladý Párs s inteligentní