Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

ýt překročeno. Dokonce ho již znepokojovala možnost zdržení a nehod, které by se mohly cestou
přihodit. Měl pocit, že je účastníkem sázky, a zachvěl se při pomyšlení, že minulého dne ji mohl
svou neodpustitelnou zvědavostí ohrozit. Protože nebyl ani zdaleka tak netečný jako Mr. Fogg, byl
také mnohem víc znepokojen než on. Počítal a přepočítával uplynulé dny, proklínal zastávky vlaku,
vytýkal mu, že jede pomalu, a v duchu se horšil na pana Fogga, že neslíbil strojvůdci zvláštní
odměnu. Náš dobrý hoch nevěděl, že co je možné na parníku, není možné na železnici, kde mají
vlaky rychlost přesně stanovenou.
K večeru vjeli mezi hřebeny Sutpúrských hor, které od sebe oddělují území Khandejše a
Bundélkhandu.
Příštího dne, 22. října, Proklouz na otázku sira Francise Cromartyho vzal na potaz své hodinky a
odpověděl mu, že jsou tři hodiny ráno. A vskutku, slavné hodinky, stále nařízené podle
greenwichského poledníku, který byl od nich téměř o sedmdesát sedm stupňů na západ, musely jít
pozadu, a skutečně také pozadu šly, o čtyři hodiny.
Sir Francis tedy opravil Proklouzův časový údaj a pronesl k němu stejnou připomínku, jakou
Proklouz vyslechl už dříve od Fixe. Pokusil se mu vysvětlit, že se musí řídit podle každého nového
polední ku, a poněvadž jede neustále na východ, to jest slunci vstříc, dny se krátí tolikrát o čtyři
minuty, kolik stupňů zeměpisné délky přejede. Bylo to zbytečné. Ať už tvrdohlavý hoch poznámku
brigádního generála pochopil nebo ne, umínil si, že hodinky kupředu neposune, že je nechá, děj se
co děj, nařízeny podle londýnského času. Byla to ostatně nevinná mánie, která nemohla nikomu
škodit...
V osm hodin ráno zastavil vlak patnáct mil za stanicí Rothál uprostřed rozlehlé mýtiny, vroubené
několika bungalovy a chatrčemi pro dělníky. Průvodčí vlaku kráčel podle řady vagónů a volal:
„Všichni cestující vystupovat!“
Phileas Fogg se podíval na sira Francise Cromartyho, který, jak se zdálo, vůbec nechápal, co
znamená tato zastávka uprostřed tamaryškového a chažurového lesa.
Proklouz, neméně překvapen, vyběhl na trať a vzápětí se vrátil s výkřikem:
„Pane, trať končí!“
„Co tím chcete říci?“ zeptal se sir Francis Cromarty.
„Chci říci, že vlak dál nejede.“
Brigádní generál ihned vystoupil z vagónu. Phileas Fogg ho beze spěchu následoval. Oba se obrátili
na průvodčího:
„Kde to jsme?“ zeptal se sir Francis Cromatty.
„Na zastávce Kholby,“ odpověděl průvodčí.
„Zdržíme se tu?“
„Bezpochyby. Železnice není vůbec ještě dostavěna...“
„Jakže, není vůbec ještě dostavěna?“
„Ne, zbývá zbudovat ještě kousíček, asi padesát mil, od tohoto místa do Iláhábádu, kde trať zase
začíná.“
„Ale v novinách bylo přece oznámeno, že byl zahájen provoz na celé trati!“
„To se asi, pane generále, noviny zmýlily.“
„A vy vydáváte jízdenky z Bombaje do Kalkaty!“ ozval se znovu sir Francis Cromarty, který
se začal dostávat do varu.
„Ovšem,“ odpověděl průvodčí, „ale cestující přece vědí, že se musí dát přepravit z Kholby
do Iláhábádu.“
Sir Francis Cromarty zuřil. Proklouz měl chuť srazit k zemi průvodčího, který za nic
nemohl. Netroufal si pohledět svému pánu do očí.
„Sire Francisi,“ řekl Mr.Fogg prostě, „je-li vám libo, pojďme uvažovat o dopravním
prostředku, 'jakým se dostaneme do Iláhábádu.“
„Pane Foggu, znamená to takové zdržení, které úplně maří vaše zájmy?“
„Ne, sire Francisi, počítal jsem s tím.“
„Vůbec ne. Věděl jsem však, že nějaká překážka dříve nebo později na cestě vyvstane. A tak nic
není ohroženo. Mám náskok dvou dnů, který mohu obětovat. Parník z Kalkaty do Hongkongu