Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

jihovýchodní Indie, a dorazil do stanice Pauvel. Na tomto místě vjel do silně rozčleněného pohoří
Západních Ghát, horských řetězů, jejichž základem je trap a čedič a jejichž nejvyšší vrcholky jsou
pokryty hustými lesy.
Sir Francis Cromarty a Phileas Fogg si spolu čas od času vyměnili pár slova v této chvíli brigádní
generál, oživuje rozhovor, který často umlkal, řekl:
„Pane Foggu, před několika lety byste byl v těchto končinách zažil zpoždění, které by bylo
pravděpodobně ohrozilo váš cestovní plán.“
„Jak to, sire Francisi?“
„Železnice končila na úpatí těchto hor a bylo nutno dát se přenést na nosítkách nebo na
hřbetě ponyho až do stanice Kandala, ležící na odvráceném svahu.“
„Takové zdržení by nijak nerušilo mé výpočty a můj program,“ odpověděl Mr. Fogg. „Musel jsem
počítat s možností, že po cestě vyvstanou nějaké překážky.“
„Zatím, pane Foggu,“ ozval se znovu brigádní generál, „jste se vydal v nebezpečí, že budete mít na
krku šeredné opletačky kvůli dobrodružství toho chlapce zde.“
Proklouz s nohama zabalenýma do cestovní přikrývky spal hlubokým spánkem a ani se mu nesnilo,
že se o něm mluví.
„Anglická vláda je krajně přísná, když jde o přečiny tohoto druhu, a plným právem,“ promluvil
znovu sir Francis Cromarty. „Záleží jí nejvíc na tom, aby náboženské zvyky hindů byly
respektovány, a kdyby byl váš sluha dopaden...“
„Máte pravdu, kdyby byl dopaden, sire Francisi,“ odpověděl Mr. Fogg, „byl by odsouzen, odpykal
by si trest a pak by se klidně vrátil do Evropy. Nevidím, jak by taková věc mohla zdržet jeho pána!“
A poté rozhovor umlkl. V noci vlak zdolal Ghátské pohoří, dojel do Násiku a příštího dne, 21. října,
řítil se poměrně rovina tou krajinou, územím Khandejše. Dobře vzdělávaný kraj byl poset městečky,
nad nimiž minaret pagody nahrazoval zvonici evropského kostela. Četné potůčky, většinou přímé
nebo vedlejší přítoky řeky Gódávarí, zavlažovaly úrodnou oblast.
Proklouz už byl vzhůru, díval se a nemohl uvěřit, že projíždí zemí hindů ve vlaku Great Peninsular
Railway. Zdálo se mu to nepodobné pravdě. A přitom nic nemohlo být skutečnější. Lokomotiva,
řízená rukou anglického strojvůdce a vytápěná anglickou naftou, vyfukovala kouř do bavlníkových,
kávovníkových, muškátových, hřebíčkových a pepřovníkových plantáží. Pára se převalovala ve
spirálách okolo skupin palem, mezi nimiž se zjevovaly malebné bungalovy, občas pak viháry, jakési
opuštěné kláštery, a nádherné chrámy, okrášlené nevyčerpatelným množstvím ozdob indické
architektury. Dále, až kam oko dohlédlo, rýsovaly se nesmírné rozlohy země porostlé džunglí, v níž
nechyběli hadi ani tygři, které lekal rachot vlaku, a konečně lesy, proťaté železniční tratí, dosud
obývané slony, kteří se dívali zamyšleným okem, jak se kolem nich žene rozbouřený vlak.
Onoho dopoledne projížděli cestující za stanicí Maligam neblaze proslulým územím, které tak často
skrápěli krví vyznavači bohyně Kálí. Nedaleko odtud se tyčila Élóra se svými podivuhodnými
pagodami, nedaleko odtud byl Aurangábád, sídlo strašlivého Aurang Zéba, nyní obyčejné hlavní
město jedné z provincií, odtržených od nizámského království. V těchto končinách vládl Feringea,
vůdce Thugů, král škrtičů. Tito vrahové, sdružení v tajném spolku, rdousili na počest bohyně Smrti
lidské oběti různého věku, aniž kdy prolili krev, a byly doby, kdy se našla nějaká mrtvola po každé,
kdykoli se prohledal některý kout tohoto kraje. Anglické vládě se sice podařilo zamezit do jisté míry
toto vraždění, strašný spolek však dosud existuje a provozuje svou činnost. .
O půl jedné vlak zastavil ve stanici Burhánpúr a tam se Proklouzovi naskytla příležitost opatřit si za
cenu zlata pár papučí, zdobených falešnými perlami, a obul si je s pocitem zřejmé marnivosti.
Cestující narychlo poobědvali a pokračovali pak v cestě až do stanice Asurgúr, když předtím
nejdříve nějakou chvíli jeli podél břehu Táptí, menšího toku, vlévajícího se do Khambhátského
zálivu poblíž Súratu.
Je na místě prozradit, jaké úvahy zaměstnávaly mysl Proklouzovu. Až do chvíle, kdy přijeli do
Bombaje, domníval se, a mohl se domnívat, že tím bude všechno odbyto. Nyní však, když ujížděl
plnou parou napříč Indií, nastal v jeho mysli obrat. Kvapem se mu vracela jeho přirozenost. Znovu
nacházel fantastické nápady z dob svého mládí, začínal brát záměry svého pána vážně, věřil, že
sázka skutečně existuje, a tudíž uvěřil i v onu cestu kolem světa a v ono maximum času, které nesmí