Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

Malabar Hillu oslňující pozlátko bráhmanské výzdoby, když tu byl znenadání sražen na posvátné
dlaždice. Tři kněží s rozezlenými pohledy se na něho vrhli, stáhli mu s nohou střevíce a ponožky a
začali ho zasypávat ranami, vyrážejíce při tom ze sebe divoké výkřiky.
Silný a hbitý Francouz se rychle zvedl. Ranou pěsti a kopnutím povalil dva z protivníků, kteří se
důkladně zamotali do svých dlouhých plášťů, rozběhl se k východu, co mu nohy stačily, a brzy
unikl třetímu hindovi, který mu běžel v patách a volal na pomoc zástup lidu.
Pět minut před osmou, pouhých pár minut před odjezdem vlaku, dostal se Proklouz na nádraží bez
klobouku, bos a bez balíku s nákupy, který ztratil v tahanici.
Fix byl zde, na nástupišti. Sledoval pana Fogga až na nádraží a pochopil, že ničemník má v úmyslu
opustit Bombaj. Okamžitě se rozhodl, že ho bude sledovat do Kalkaty nebo ještě dál, bude-li třeba.
Proklouz nezpozoroval Fixe, který se držel ve stínu, Fix však vyslechl dobrodružný příběh, jak jej
Proklouz několika slovy vypověděl svému pánu.
„Doufám, že se vám to víckrát nestane,“ odpověděl prostě Phileas Fogg, nastupuje do jednoho z
vagónů.
Ubohý hoch, bos a celý zmatený, následoval pána bez jediného slova.
Fix se chystal nastoupit do jiného vozu, když vtom ho jakýsi nápad zadržel a náhle změnil jeho
rozhodnutí.
„Ne, zůstanu zde,“ řekl si. „Přečin spáchaný na indické půdě...
Mám svého muže v hrsti.“
V tom okamžiku lokomotiva mocně zahvízdla a vlak zmizel v noční tmě.
Kapitola jedenáctá
v níž Phileas Fogg koupí jezdecké zvíře
za pohádkovou cenu
Vlak vyjel ve stanovenou hodinu. Vezl jistý počet cestujících, několik důstojníků, úředníků a
obchodníků s opiem a s indigem, jedoucích za obchodem do východní části poloostrova.
Proklouz zaujal místo v témž oddíle jako jeho pán. Třetí cestující byl usazen v koutě proti
němu.
Byr to brigádní generál sir Francis Cromarty, jeden ze spoluhráčů pana Fogga na cestě ze Suezu do
Bombaje, který se vracel k svým jednotkám, rozmístěným poblíž Banárasu.
Sir Francis Cromarty, vysoký, světlovlasý, asi padesátiletý, velmi se vyznamenavší za poslední
vzpoury spahiů, byl by si věru zasloužil být označen za domorodce. Žil v Indii od mládí a ve své
rodné zemi se objevoval jen zřídka. Byl to člověk dobře obeznámený s místními poměry, který by
byl ochotně podal informace o zvycích, o dějinách, o zřízení země hindů, kdyby Phileas Fogg byl
člověk, který by ho o ně byl žádal. Náš gentleman však nežádalo nic. On necestoval, on jen
opisoval jistý kruh. Bylo to pevné těleso, obíhající kolem zeměkoule podle zákonů rozumové
mechaniky. V této chvíli v duchu přepočítával hodiny vynaložené na cestu od chvíle odjezdu z
Londýna a byl by si zamnul ruce - kdyby bylo v jeho povaze dělat zbytečné pohyby.
Sir Francis Cromarty si nemohl nevšimnout zvláštní povahy svého spolucestujícího, třebaže ho
zkoumal jen s kartami v ruce a mezi dvěma partiemi. Měl teď důvod ptát se sám sebe, zda pod
tímto chladným obalem tepe lidské srdce, zda Phileas Fogg má duši vnímavou pro krásy přírody,
pro mravní tužby. Pro něho to byla otázka. Ze všech zvláštních lidí, s nimiž se brigádní generál do
té doby setkal, ani jediný se nedal srovnat s tímto produktem exaktních věd.
Phileas Fogg se před sirem Francisem Cromartym nijak netajil se svým plánem cesty kolem světa
ani s okolnostmi, za jakých ji koná. Brigádní generál viděl v jeho sázce pouhou výstřednost bez
jakéhokoliv užitečného cíle, které rozhodně chybí ono transire benefaciendo, jímž se má řídit každý
rozumný člověk. Ve vlaku, jímž podivínský gentleman jede, zřejmě „nebude dělat nic“, ani pro
sebe, ani pro jiné.
Hodinu po odjezdu z Bombaje projel vlak po viaduktech napříč ostrovem Salcettou a vjel na
pevninu. U stanice Kaliján zanechal po pravé straně odbočku, vedoucí přes Kandalu a Púnu do