Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

místním způsobu“, na něhož pěl samou chválu.
Phileas Fogg si dal přinést zadělávaného králíka a svědomitě jej ochutnával, ale přes silně
kořeněnou omáčku zjistil, že chutná odporně.
Zazvonil na číšníka.
„Pane,“ řekl, dívaje se mu upřeně do očí, „toto že je králík?“
„Ano, mylorde,“ odpověděl drze taškář, „králík z džungle.“
„A nemňoukal ten králík, když ho zabíjeli?“
„Nemňoukal, mylorde..., přísahám.“
„Pane vrchní,“ pronesl klidně Mr. Fogg, „nepřísahejte a pamatujte si toto, kdysi byly v Indii kočky
považovány za posvátná zvířata. To byly zlaté časy.“
„Pro kočky, mylorde?“
„Možná že i pro cestující.“
Po této poznámce večeřel Mr. Fogg klidně dál.
Několik okamžiků po panu Foggovi vystoupil agent Fix rovněž z Mongolie na břeh a rozběhl se za
bombajským policejním ředitelem. Prokázal se mu jako detektiv, oznámil, jakým posláním byl
pověřen a v jakém je postavení vůči domnělému pachateli krádeže. Došel z Londýna zatýkací
rozkaz?... Nepřišlo nic. A vlastně, rozkaz odeslaný po Foggově odjezdu ještě ani dojít nemohl.
Fixe to značně přivedlo z míry. Žádal, aby mu ředitel vydal zatýkací rozkaz na pana Fogga. Ředitel
to odmítl. Záležitost se týká policie v hlavním městě a jen ta může podle zákona vydat rozkaz k
zatčení. Toto přísné zachovávání zásad, toto svědomité dodržování zákonných předpisů se dá zcela
vysvětlit anglickými mravy, které v otázkách osobní svobody nepřipouštějí žádnou libovůli.
Fix už dále nenaléhal a pochopil, že se musí smířit s dalším čekáním na zatýkací rozkaz. Byl však
rozhodnut neztrácet ani na okamžik z oči svého záhadného zločince po celou dobu jeho pobytu v
Bombaji.
Netušil, že se zde Phileas Fogg nezdrží - a jak víme, bylo to i Proklouzovo přesvědčení -, a myslel,
že zatýkací rozkaz zatím bude moci dojít.
Avšak Proklouz po posledních rozkazech, které mu udělil pán při odchodu z Mongolie, přece jen
pochopil, že v Bombaji tomu bude stejně jako předtím v Suezu a v Paříži, že cesta zde neskončí, že
bude pokračovat při nejmenším do Kalkaty a snad ještě dál. A začal se v duchu ptát sám sebe, neníli
páně Foggova sázka míněna naprosto vážně a nedonutí-li ho osud vykonat cestu kolem světa za
osmdesát dní, jeho, který si přál užít klidu.
Když nakoupil několik košil a několik párů ponožek, procházel se bombajskými ulicemi, čekaje na
dobu odjezdu. Sešlo se tu množství rozmanitého lidu, mezi jinými Evropané všech národností,
Peršané ve špičatých čepicích, Bunhijové v kulatých turbanech, Sindhové v kostkovaných čepcích,
Arméni v dlouhých šatech, Pársové v černých mitrách. Byl právě svátek, který slavili Pársové
neboli Gebrové, přímí potomci příslušníků Zarathuštrovy sekty, nejsnaživější, nejcivilisovanější a
nejpřísnější z hindů - je to rod, k němuž nyní patří bohatí bombajští domorodí obchodníci. Toho dne
slavili jakýsi náboženský karneval s průvody a zábavami, při nichž vystupovaly bajadéry oděné
růžovým gázem, zlatě a stříbrně protkávaným, které za zvuků viol a rachotu tamtamů tančily
nádherně a mimochodem řečeno naprosto cudně.
Je zbytečné zdůrazňovat, že Proklouz pozoroval tyto zajímavé obřady, že otvíral oči a uši dokořán,
aby viděl a slyšel, a že svým vzezřením, svou fysiognomii připomínal nejčerstvější novorozeně,
jaké si lze představit.
Na neštěstí pro něho i pro jeho pána, jehož cestu by byl málem ohrozil, zavedla ho
zvědavost dále, než se slušelo.
Když se totiž Proklouz vynadíval na párský karneval, zamířil k nádraží, pojednou však, když kráčel
kolem podivuhodné pagody na Malabar Hillu, dostal neblahý nápad prohlédnout si ji zevnitř.
Nevěděl dvě věci: za prvé, že křesťanům je vstup do jistých hindských pagod výslovně zakázán, a
za druhé, že sami věřící tam mohou vstoupit, jen když nechají střevíce u vchodu. Zde je třeba
poznamenat, že anglická vláda z rozumných politických důvodů ctí místní náboženství až do
nejmenších podrobností, budí úctu k němu a přísně trestá každého, kdo ruší jeho obřady.
Proklouz vstoupil dovnitř bez jakéhokoliv zlého úmyslu, jako obyčejný turista, obdivoval uvnitř