Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

ostrovy Salcettou, Kolabou, Elefantou a Butcherem, a v půl páté přirazí k bombajskému nábřeží.
Phileas Fogg právě dohrával třiatřicátou partii od rána a dík odvážnému manévru zakončil se svým
spoluhráčem po třinácti zdvizích tuto krásnou plavbu nádherným „šlemem“.
Mongolia měla připlout do Bombaje teprve 22. října. Připlula však už dvacátého. To tedy
znamenalo od odjezdu z Londýna náskok dvou dní, které Phileas Fogg pečlivě zapsal ve svém
cestovním plánu do sloupce zisků.
Kapitola desátá
v níž je Proklouz převelice šťasten, že vyvázl jen
se ztrátou střevíců
Každý ví, že Indie, veliký obrácený trojúhelník, jehož základna leží na severu a vrchol na jihu,
prostírá se na ploše čtrnácti set tisíc čtverečních mil, nerovnoměrně osídlené sto osmdesáti miliony
obyvatel. Britská vláda vykonává skutečnou moc nad jistou částí této nesmírně rozlehlé země. Má
svého generálního guvernéra v Kalkatě, guvernéry v Madrásu, v Bombaji, v Bengálsku a
místoguvernéra v Agře.
Vlastní anglická Indie však zaujímá pouze plochu sedmi set tisíc čtverečních mil a má sto až sto
deset milionů obyvatel. Už z toho je vidět, že značná část území se dosud vymyká královnině moci,
a vskutku, některým rádžům ve vnitrozemí, divokým a krutým, je dosud ponechávána naprostá
nezávislost.
Od roku 1756 - od té doby, co byl založen první anglický podnik na místě, kde nyní stojí město
Madrás - až do roku, kdy vypuklo velké povstání spahiů, byla známá Indická společnost všemocná.
Přisvojoval a si postupně různé provincie, kupované od rádžů za důchody, které vyplácela jen
zřídka nebo vůbec ne, jmenovala generálního guvernéra a všechny jeho civilní i vojenské
zaměstnance. Nyní však už neexistuje, a anglické državy v Indii podléhají přímo koruně.
A tak vzhled, mravy a národopisné rozdělení poloostrova mají snahu měnit se den ze dne. Kdysi se
tam cestovalo všemi starověkými dopravními prostředky, pěšky, na koni, na dvoukolce, na trakaři,
na nosítkách, na zádech, v kočáře atd. Nyní plují po Indu a po Ganze parníky velikou rychlostí a
železnice, která protíná Indii v celé šíři a cestou se větví, přibližuje Bombaj ke Kalkatě na pouhé tři
dny cesty.
Trať této železnice nevede přímo napříč Indií. Vzdušnou čarou to není víc než tisíc až jedenáct set
mil a vlaky, i kdyby jezdily jen průměrnou rychlostí, nepotřebovaly by k překonání této vzdálenosti
ani celé tři dny. Vzdálenost se však prodlužuje nejméně o třetinu obloukem, jejž opisuje železnice,
vedoucí až přes Iláhábád v severní části poloostrova.
Hlavní body trati Great Indian Peninsular Railway jsou zhruba tyto: trať vychází z ostrova Bombaj,
vede přes Salcettu, vstupuje na pevninu proti Tanně, překonává řetěz Západních Ghát, běží k
severovýchodu až do Burhánpuru, brázdí téměř nezávislé území Bundélkhandu, vede vzhůru až do
Iláhábádu, pak se zatáčí k východu, setkává se s Gangou v Banárasu, mírně se od ní vzdaluje, klesá
k jihovýchodu přes Bardhamán a francouzské město Čandarnagar a končí v Kalkatě.
Bylo půl páté odpoledne, když cestující z Mongolie vystoupili v Bombaji na břeh, a vlak do
Kalkaty odjížděl přesně v osm.
Mr. Fogg se tedy rozloučil se spoluhráči, opustil parník, dal sluhovi podrobné příkazy k nákupům,
které má obstarat, výslovně mu doporučil, aby byl na nádraží před osmou hodinou, a svým
pravidelným krokem, který vyťukával vteřiny jako kyvadlo astronomického orloje, zamířil do
pasové kanceláře.
Ani mu tedy nenapadlo dát se do prohlížení bombajských divů radnice, velkolepé knihovny,
pevností, doků, trhu na bavlnu, bazarů, mešit, synagóg, arménských kostelů nebo nádherné pagody
na Malabar Hillu, ozdobené dvěma věžemi mnohoúhelníkového půdorysu. Nehodlal prohlížet
veledíla v Elefantě ani její tajemné podzemní hrobky, ukryté na jihovýchod od zátoky, ani
Kanherijské jeskyně na ostrově Salcettě, nádherné pozůstatky buddhistické architektury.
Ne, nic. Když Phileas Fogg vyšel z pasové kanceláře, odebral se klidně na nádraží a tam si poručil
večeři. Vrchní číšník se domníval, že mu mezi jinými jídly musí doporučit „zadělávaného králíka po