Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

nebyl v žádném ohledu marnotratný, nebyl však zase ani skrblík, neboť všude, kde se nedostávalo
prostředků na nějaký šlechetný, prospěšný nebo vznešený účel, poskytl je vždy mlčky, a dokonce
bez udání jména.
Zkrátka, těžko si představit člověka méně sdílného, než byl tento gentleman. Mluvil co nejméně a
nemluvnost ho činila v očích lidí ještě záhadnějším. Se.svým životem se přitom nijak netajil, ale
prováděl s takovou matematickou přesností stále totéž, že neuspokojená obrazotvornost lidí hledala
za tím vším ještě něco navíc.
Byl scestovalý? Pravděpodobně byl, protože nikdo neměl mapu světa v malíku tak jako on. Nebylo
končin, třeba sebezapadlejších, aby se neukázalo, že je zvlášť dobře zná. Občas uvedl na pravou
míru tisíceré dohady o osudu pohřešovaných nebo zbloudilých cestovatelů, kolující v klubu, avšak
jen několika stručnými a jasnými slovy. Naznačil, jaká je skutečná pravděpodobnost, a často se
zdálo, že mu jeho slova napovídá nějaký druhý zrak, protože nakonec jim rozuzlení věci vždycky
dalo za pravdu. Byl to člověk, který patrně procestoval kdekterou zemi - aspoň v duchu.
Jedno však bylo v každém případě jisté: že se Phileas Fogg už řadu let nehnul z Londýna. Ti, kdo
měli čest znát ho lépe než ostatní, ujišťovali, že nikdo nemůže říci, že by ho byl kdy viděl jinde než
na cestě, po níž se denně ubíral ze svého domu rovnou do klubu. Jeho jedinou zábavou bylo číst
noviny a hrát whist. V této tiché hře, tak dobře se hodící k jeho povaze, často vyhrával, ale výhry se
nikdy neoctly v jeho peněžence a tvořily značnou položku jeho výdajů na dobročinné účely. Ostatně
je třeba poznamenat, že pan Fogg zřejmě hrál pro hru, nikoli pro výhru. Hra, to pro něho byl boj,
zápas s nějakou nesnází, ale zápas, při němž se není třeba pohybovat nebo měnit místo, zápas, který
neunavuje, a to vyhovovalo jeho povaze.
Phileas Fogg neměl ženu ani děti, což se může přihodit i nejpočestnějšímu člověku, ani příbuzné a
přátele, což je vskutku vzácnější. Phileas Fogg žil sám ve svém domě na Saville Row, kam nikdo
nepronikl. O vnitřku tohoto domu se nikdy nemluvilo. K obsluze mu stačil jediný sluha. Obědval a
večeřel v klubu v přesně stanovenou hodinu, v téže místnosti, u téhož stolu, s ostatními se vůbec
nebavil, nikdy nikoho cizího nepozval a vracel se domů, aby přesně o půlnoci ulehl ke spánku, aniž
kdy použil pokojů vybavených vším pohodlím, které Reformní klub nabízí svým členům. Z dvaceti
čtyř hodin trávil deset ve svém domě jednak spánkem, jednak péčí o svůj zevnějšek. Jestliže se
procházel, procházel se vždycky jen a jen odměřeným krokem po vstupní síni s umělecky
vykládanou parketovou podlahou nebo po kruhové galerii, nad níž se klene modře zasklená kupole,
podpíraná dvaceti iónskými sloupy z červeného porfyru. Při večeři nebo při obědě mu kuchyně,
špižírna, skladiště, rybárna a mlékárna klubu dodávaly na stůl část svých hojných zásob, klubovní
sluhové, vážné osoby v černém fraku a ve střevících s plstěnou podešvi, nosili mu jídla na zvláštním
porcelánu na ubrus z podivuhodně jemného saského plátna, v klubovních křišťálových sklenkách
vzácných tvarů mu přinášeli jeho sherry, portské nebo bordeauxské se skořicí a s hřebíčkem, a
konečně klubovní led - led dovážený velkým nákladem z amerických jezer - udržoval jeho nápoje v
uspokojivém stavu svěžesti.
Znamená-li život v takových podmínkách výstřednictví, pak být výstředníkem není zlé!
Dům na Saville Row nebyl nijak honosný, ale skýtal největší pohodlí. Při neměnných zvycích jeho
pána se v něm obsluha omezovala na skromnou míru. Phileas Fogg vždycky vyžadoval od svého
jediného sluhy mimořádnou přesnost a pravidelnost. Právě toho dne, druhého října, dal Phileas
Fogg výpověď Jamesu Forsterovi - neboť hoch se provinil tím, že mu přinesl na holení vodu teplou
osmdesát čtyři stupně Fahrenheita místo osmdesát šest stupňů - a Phileas Fogg očekával jeho
nástupce, který se měl přijít představit mezi jedenáctou a půl dvanáctou.
Phileas Fogg, zabořen do svého křesla, nohy přitisknuté k sobě jako voják o přehlídce, ruce
položeny na kolenou, se vzpřímeným tělem a pozdviženou hlavou, pozoroval, jak postupuje ručička
kyvadlových hodin, složitého přístroje, ukazujícího hodiny, minuty, vteřiny, dny týdne, dny měsíce
a roky. Úderem půl dvanácté měl pan Fogg podle svého každodenního zvyku vyjít z domu a odebrat
se do Reformního klubu.
V tom někdo zaklepal na dveře salónku, v němž Phileas Fogg pobýval. Objevil se zapuzený James
Forster.
„Nový sluha,“ řekl.