Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

„Purser“, člověk požívající důvěry Společnosti a postavený na roveň palubnímu kapitánovi,
zařizoval všechno přepychově. Při snídani, při obědě ve dvě hodiny, při večeři v půl šesté a při
druhé večeři v osm hodin se stoly prohýbaly pod mísami čerstvě upraveného masa a příkrmů,
dodávaných lodním řeznictvím a zásobárnami. Dámy, jichž bylo na lodi několik, převlékaly se
dvakrát za den. Hrála hudba a dokonce se i tančilo, pokud to moře dovolovalo.
Rudé moře je však velice rozmarné a velmi často bývá zlé jako všechny takové úzké a dlouhé
zálivy. Když vál vítr, ať už od asijských břehů nebo od břehů Afriky, Mongolia, dlouhé vřeteno
poháněné lodním šroubem, se v bočním náporu větru strašně kymácela. Tu dámy vždycky zmizely,
klavíry zmlkly, písně a tanec rázem ustaly. A přece parník plul přes prudké nárazy větru, přes
rozbouřené moře, hnán svým mohutným strojem, bez zpoždění k úžině Báb el Mandíb.
Co dělal celou tu dobu Phileas Fogg? Řekli byste, že byl neustále plný neklidu a obav, že se zabýval
každou změnou větru, překážející lodi v plavbě, zmítavými pohyby vln, které mohly způsobit
poruchu na stroji, a konečně všemi možnými nehodami, které mohly donutit Mongolii, aby si
odpočinul a v některém přístavu, a ohrozit tak jeho cestu?
Vůbec ne, anebo - pokud náš gentleman na tyto možnosti myslel - nedával to na sobě nikterak znát.
Byl to člověk trvale necitlivý vůči okolí, neochvějný člen Reformního klubu, kterého nemohla
překvapit žádná příhoda nebo nehoda. Zdálo se, že není o nic vzrušenější než palubní chronometry.
Zřídkakdy ho bylo vidět na palubě. Nestál příliš o pozorování Rudého moře, tak bohatého
upomínkami na minulost, dějiště prvních historických výjevů lidstva. Nechodil rozpoznávat podivná
města, rozsetá po jeho březích, jejichž malebné obrysy občas Vyvstávaly na obzoru. Ani ve
snu nepomyslel na nebezpečí Arabského zálivu, o němž staří dějepisci, Strabon, Arien,
Arthemídoros a El Edrisi, vždycky mluvili s hrůzou a na nějž se kdysi plavci neodvažovali, dokud
neposvětili plavbu smiřující obětí.
Co tedy dělal tento zvláštní člověk, uvězněný na Mongolii? Především jedl čtyřikrát denně, aniž
příčné nebo podélné kymácení lodi mohlo kdy zmást takový báječně uspořádaný stroj. Kromě toho
hrál whist.
Ano, našel spoluhráče stejně zuřivé, jako byl sám: výběrčího daní, který jel na své místo do Goy,
jednoho pastora, důstojného pána Decima Smitha, který se vracel do Bombaje, a brigádního
generála anglické armády, který se ubíral za svou jednotkou do Banárasu. Tito tři cestující měli
stejnou vášeň pro whist jako Mr. Fogg a hrávali celé hodiny stejně mlčelivě jako on.
Co se týká Proklouze, netrpěl mořskou nemocí ani v nejmenším. Byl ubytován v kajutě na přídi a
jedl rovněž svědomitě. Je třeba říci, že cesta, konaná za takových podmínek, rozhodně mu už
nebyla proti mysli. Smířil se s ní. Dobře jedl, dobře bydlel, viděl cizí země a kromě toho se v duchu
ujišťoval, že celé to fantastické putování skončí v Bombaji.
Nazítří po vyplutí ze Suezu 10. října, pocítil jistou radost, když se na horní palubě setkal s oním
ochotným člověkem, na něhož se obrátil po vystoupení na břeh v Egyptě.
„Nemýlím se,“ řekl, obraceje se k němu se svým nejroztomilejším úsměvem, „jste to přece vy, ten
pán, který mi tak ochotně dělal průvodce v Suezu, že ano?“
„Opravdu,“ odpověděl detektiv, „poznávám vás. Vy jste sluha toho podivínského Angličana...“
„Tak jest, pane...“
„Fix.“
„Pane Fixi,“ dopověděl Proklouz. „Těší mě, že se s vámi setkávám na palubě. A kampak vlastně
jedete?“
„Nu, přece stejně jako vy, do Bombaje.“
„To je báječné! Jel jste tudy už dřív?“
„Několikrát,“ odpověděl Fix. „Jsem agentem Poloostrovní společnosti.“
„To tedy znáte Indii, že?“
„Ale..., ano...“ odpověděl Fix, který se nechtěl pouštět příliš daleko.
„A je ta Indie zajímavá?“
„Velice zajímavá! Mešity, minarety, chrámy, fakírové, pagody, tygři, hadi, bajadéry! Ale doufám, že
budete mít čas prohlédnout si zemi, ne?“
„Také doufám, pane Fixi. Jistě chápete, že člověk se zdravým rozumem nemůže strávit celý život