Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

„V Indii.“
„V Asii?“
„Přirozeně.“
„Hrom do toho! Totiž, abych vám řekl..., trápí mě jedna věc..., ta moje lampa!“
„Jaká lampa?“
„Plynová lampa, kterou jsem zapomněl zhasnout a která hoří na můj účet. Vypočítal jsem si totiž, že
mě stojí dva šilinky za každých čtyřiadvacet hodin, přesně o šest pencí víc, než kolik si vydělám, a
jistě chápete, že když se cesta jen trošku protáhne...“
Pochopil Fix celou záležitost s plynem? je to málo pravděpodobné.
Neposlouchal už a rozhodoval se. Došli s Francouzem na bazar. Fix tam zanechal svého společníka,
aby si obstaral nákupy, doporučil mu, aby nezmeškal odjezd Mongolie, a sám se v největším spěchu
vrátil do kanceláře konsulárního agenta.
Nyní, když Fix dospěl k rozhodnutí, vrátila se mu všechna jeho chladnokrevnost.
„Pane, nemám už ani nejmenší pochybnosti,“ řekl konsulovi. „Mám svého člověka. Vydává se za
výstředníka, který chce vykonat cestu kolem světa za osmdesát dní.“
„To je tedy lišák,“ odpověděl konsul. „Počítá, že se vrátí do Londýna, až ,svede z pravé stopy
všechnu policii dvou světadílů.“
„Však uvidíme,“ řekl Fix.
„Ale nemýlíte se?“ otázal se konsul ještě jednou.“
„Nemýlím.“
„Proč tedy zloději záleželo na tom, aby dostal visum na důkaz, že projíždí Suezem?“
„Proč...? O tom nemám tušení, pane konsule,“ odpověděl detektiv, „ale poslechněte si, co vám
povím.“
A v několika slovech zopakoval hlavní body svého rozhovoru se sluhou řečeného Fogga.
„Vskutku,“ řekl konsul, „všechny domněnky se obracejí proti tomu člověku. A co hodláte
podniknout?“.
„Poslat do Londýna telegram s naléhavou žádostí, aby mi byl do Bombaje zaslán zatýkací rozkaz,
nalodit se na Mongolii, sledovat milého zloděje až do Indie a tam, na anglickém území, zdvořile ho
oslovit se zatýkacím rozkazem v ruce a s rukou na jeho rameni.“
Když agent chladně pronesl tato slova, rozloučil se s konsulem a odebral se do telegrafní kanceláře.
Odtud odeslal londýnskému policejnímu řediteli depeši, jejíž obsah známe.
Za čtvrt hodiny poté Fix s lehkým zavazadlem v ruce a dobře zásoben penězi vstoupil na palubu
Mongolie a brzy plul rychlý parník plnou parou po vodách Rudého moře.
Kapitola devátá
v níž se Rudé moře a Indický oceán ukáží být příznivy
záměrům Philease Fogga
Vzdálenost mezi Suezem a Adenem měří přesně třináct set deset mil a plavební řád Společnosti
povoluje osobním parníkům k jejímu překonání dobu sto třiceti osmi hodin. Mongolia, na níž byl
oheň pod kotli vydatně podporován, plula tak, aby předstihla stanovenou dobu příjezdu.
Cílem většiny cestujících, kteří nastoupili na loď v Brindisi, byla Indie. Jedni směřovali do
Bombaje, druzí do Kalkaty, avšak přes Bombaj, neboť od té doby, co železnice protíná napříč celý
Indický poloostrov, není už třeba obeplouvat špičku Cejlonu.
Mezi cestujícími na Mongolii byli různí úředníci a důstojníci všech hodností. Jedni patřili k vlastní
britské armádě, jiní veleli domorodým jednotkám spahiů, a všichni byli výborně placeni, i v tehdejší
době, kdy vláda již převzala práva i závazky bývalé Indické společnosti, - poddůstojníci po 7000
franků, brigádní velitelé po 60000, generálové po 100000. (Platy civilních úředníků jsou stále ještě
vyšší. Obyčejní pomocní úředníci na prvním hodnostním stupínku mají 12000 franků, soudci 60
000 fr., předsedové soudů 250000 fr.. guvernéři 300000 fr. A generální guvernér přes 600000 fr.)
Dobře se tedy žilo na palubě Mongolie ve společnosti úředníků, mezi něž se vmísilo několik
mladých Angličanů, jedoucích s milionem v kapse zakládat obchodní kanceláře v dalekých krajích.