Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

„V Africe.“
„V Africe!“ opakoval Proklouz. „Ani se mi tomu nechce věřit. Jen si představte, pane, že jsem
nepočítal s delší cestou než do Paříže, a zatím jsem viděl to slavné město právě jen od sedmi hodin
dvacíti minut ráno do osmi hodin čtyřicíti minut cestou ze Severního nádraží na Lyonské okny
drožky a za hustého lijáku! Jak je mi to líto! Tak rád bych byl znovu uviděl Pere Lachaise a cirkus
na Elysejských polích!“
„To tedy máte hodně naspěch, že?“ zeptal se policejní inspektor. „Já ne, ale můj pán. Ostatně,
musím si někde koupit ponožky a košile. Odjeli jsme bez zavazadel, jen s jedním cestovním
vakem.“ „Zavedu vás na bazar, kde najdete všechno, co potřebujete?“
„Jste opravdu velice laskav, pane,“ odpověděl Proklouz.
A oba se vydali na cestu. Proklouz povídal v jednom kuse. „Hlavně si musím dát dobrý pozor,“ řekl,
„abych nezmeškal loď. „ „Máte čas,“ odpověděl mu Fix, „vždyť je teprve poledne!“ Proklouz
vytáhl své bachraté hodinky.
„Poledne,“ řekl. „Co vás to vede? je devět hodin dvaapadesát minut!“
„Hodinky vám jdou pozdě,“ řekl na to Fix.
„Moje hodinky! Hodinky, které se dědí v naší rodině a které pocházejí od mého pradědečka! Ty se
neopozdí ani o pět minut za rok. To je pravý chronometr.“
„Už vím, jak to je,“ odpověděl mu Fix. „Nechal jste si londýnský čas, který je asi o dvě hodiny
pozadu za suezským. Musíte dbát na to, abyste si hodinky nařídil vždycky podle místního času
každé země.“
„Já! Sáhnout na své hodinky!“ vykřikl Proklouz. „Nikdy!“
„Nu, dobrá, ale pak vám nebudou souhlasit se sluncem.“
„Dobře slunci tak. Potom půjde slunce špatně.“
A dobrý hoch zasunul vznešeným gestem hodinky zase do kapsy. Po chvilce mu Fix řekl:
„Tak to jste tedy odjeli z Londýna nenadále?“
„To bych řekl! Minulou středu v osm, hodin večer se pan Fogg proti svému zvyku vrátil z klubu a
za tři čtvrtě hodiny na to jsme odjeli.“
„A kampak má namířeno váš pán?“
„Pořád rovně za nosem! Podniká cestu kolem světa!“
„Cestu kolem světa?“ zvolal Fix.
„Ano, za osmdesát dní. Sázka, říká. Ale mezi námi, já tomu nevěřím ani za mák. To by nemělo
vůbec žádný smysl. Bude v tom něco jiného.“
„Ach, ten pan Fogg je tedy nějaký divný člověk?“
„To si myslím.“
„Bude asi bohatý, že?“
„Bohatý zřejmě je a veze s sebou hezkou sumu peněz v docela nových bankovkách. A po cestě nijak
penězi nešetří. Vidíte, tak na příklad strojníkovi na Mongolii slíbil náramnou odměnu, přijedeme-li
do Bombaje se slušným náskokem.“
„A znáte svého pána už dlouho?“
„Já? Nastoupil jsem k němu do služby zrovna v den našeho odjezdu,“ odpověděl Proklouz.
Lze si snadno představit, jak asi tyto odpovědi působily na mysl policejního inspektora,
beztak už nadmíru vzrušenou.
Náhlý odjezd z Londýna hned po spáchání krádeže, velká částka peněz, kterou pan Fogg veze s
sebou, spěch, s jakým se snaží dostat do vzdálených zemí, výmluva na výstřední sázku, to všechno
utvrzovalo a muselo utvrzovat Fixe v jeho myšlence. Nechal Francouze mluvit ještě dál a nabyl
jistoty o tom, že hoch svého pána vůbec nezná, že pán žil v Londýně osaměle, že se o něm říkalo, že
je bohatý, aniž kdo znal původ jeho bohatství, že je to člověk neproniknutelný atd. Zároveň však
Fix mohl mít za jisté, že Phileas Fogg rozhodně v Suezu neopustí loď a že vskutku jede do
Bombaje.
„Je to daleko do Bombaje?“ zeptal se Proklouz.
„Dost daleko,“ odpověděl agent. „Cestou tam budete muset strávit na moři ještě deset dní.“
„A kde vlastně leží ta Bombaj?“