Verne J - Cesta kolem světa za 80 dní - e-knihovnazdarma.cz

Podívejme se, za jakých okolnosti byl odeslán onen telegram, týkající se váženého pana Fogga.
Ve středu 9. října byl v Suezu očekáván o jedenácté hodině příjezd lodi Mongolia, patřící
Poloostrovní a východní společnosti, parníku se železnou konstrukci, s lodním šroubem a s horní
palubou, o výtlaku dva tisíce osm set tun, vybaveného stroji o sile pěti set koni. Mongolia konala
pravidelné plavby z Brindisi do Bombaje Suezským průplavem. Byla to jedna z nejrychlejších lodí
Společnosti a vždycky překračovala předepsanou rychlost, totiž deset mil za hodinu mezi Brindisi a
Suezem a devět celých padesát tři setiny mile mezi Suezem a Bombají.
Dva muži, očekávající příjezd Mongolie, procházeli se po nábřeží mezi davem domorodců i cizinců,
sjíždějících se do tohoto města, kdysi větší vesnice, jemuž veliké dílo pana de Lessepse zajišťuje
skvělou budoucnost.
Jeden z těchto dvou mužů byl konsulární agent Spojeného království, usazený v Suezu, který přes
mrzuté předpovědi britské vlády a přes chmurné věštby inženýra Stephensona denně vídal, jak
průplavem projíždějí anglické lodi, zkracující si tak dřívější cestu z Anglie do Indie kolem mysu
Dobré naděje o polovinu.
Druhý byl hubený človíček s dosti inteligentním obličejem, nervosní, stahující s pozoruhodnou
vytrvalostí své nad ob oční svaly. Pod dlouhými řasami se mu blýskalo velmi živé oko, jehož žár
však dovedl tlumit podle své vůle. V této chvíli dával najevo jisté známky netrpělivosti, přecházel
sem a tam a nedovedl setrvat na místě.
Tento člověk se jmenoval Fix a byl to jeden z detektivů, neboli anglických policejních agentů,
vyslaných do různých přístavů po krádeži spáchané v Anglické bance. Fix měl co nejbedlivěji
střežit všechny cestující, kteří budou projíždět Suezem, a bude-li se mu některý z nich zdát
podezřelý, měl ho sledovat a čekat na zatýkací rozkaz.
Právě před dvěma dny dostal Fix od policejního ředitele v hlavním městě popis domnělého
pachatele krádeže. Byl to popis uhlazeného a dobře oděného muže, který byl zpozorován v
pokladních síních banky.
Detektiv, zřejmě silně navnaděn bohatou prémií, slíbenou pro případ úspěchu, čekal tedy na příjezd.
Mongolie s netrpělivostí, kterou lze snadno pochopit.
„A vy říkáte, pane konsule,“ ptal se už po desáté, „že loď se nemůže opozdit?“
„Nemůže, pane Fixi,“ odpověděl konsul. „Včera byla hlášena na zeměpisné šířce Port Saidu a sto
šedesát kilometrů průplavu pro takovou rychlou loď nic neznamená. Opakuji vám, že Mongolia
vždycky získala prémii pětadvaceti liber, kterou vláda poskytuje za každých čtyřiadvacet hodin
předstihu proti předepsanému času.“
„Parník přijíždí rovnou z Brindisi?“ otázal se Fix.
„Rovnou z Brindisi, kde vzal náklad pro Indii, z Brindisi, odkud vyplul v sobotu v pět hodin
odpoledne. Mějte tedy strpení, nemůže se s příjezdem opozdit. Opravdu však nevím, jak podle
popisu, který jste dostal, dokážete rozeznat svého muže, je-li na palubě Mongolie.“
„Pane konsule,“ odpověděl mu Fix, „tyto lidi člověk spíš ucítí než pozná. K tomu je třeba mít čich a
čich je samostatný smysl, s nímž soutěží sluch, zrak a chuť. Za svého života jsem zatkl nejednoho z
těchto gentlemanů, a je-li můj zloděj na palubě, říkám vám, že mi neuklouzne.“
„Přál bych si to, pane Fixi, protože jde o tak pozoruhodnou krádež.“
„O velkolepou krádež,“ odpověděl nadšeně agent. „Padesát pět tisíc liber, to se tak honem nenajde!
Zlodějské řemeslo je dnes v úpadku. Pokolení Sheppardů zakrnělo a lidé se teď dávají věšet pro pár
šilinků.“
„Pane Fixi,“ řekl konsul, „mluvíte tak, že vám ze srdce přeji úspěch, ale opakuji vám, bojím se, že
to při vašich podmínkách bude těžké. Víte přece, že podle popisu, který jste dostal, vypadá zloděj
jako zcela počestný muž.“
„Pane konsule,“ odpověděl policejní inspektor dogmaticky, „velcí zloději vždycky vypadají jako
počestní lidé. Chápete přece, že lidem se šibalskou tváří zbývá jen jedno - zůstat poctiví, jinak by
jim hrozilo, že budou zatčeni. Poctivé fysiognomie je třeba mít na mušce především. Je to práce
těžká, to připouštím, a ne práce řemeslná, nýbrž umělecká.“
Jak je vidět, řečenému Fixovi nechyběla jistá dávka ješitnosti.
Zatím nábřeží postupně ožívalo. Hrnuli se sem námořníci různých národností, obchodníci,