Alten- V hlubinách Loch Ness - e-knihovnazdarma.cz

V hlubinách Loch Ness
Steve Alten
Stalo se to 13. ervence roku 2000. Byli jsme s manželem na dovolené ve Skotsku, na b ehu Loch Ness.
Zastavili jsme, abychom si jezero vyfotografovali, jen tak, abychom m li co ukázat p átel m. M la jsem
malý fotoaparát Kodak s objektivem s ohniskovou vzdáleností 23 mm. Snímek jsem po ídila nedaleko
Boleskin House, ležícího poblíž jednoho z nejhlubších míst jezera.
Hladina byla klidná, hladká jako sklo, nikde kolem žádné luny. Když jsme pak vid li vyvolaný snímek,
nu… byli jsme ohromeni.
– Melissa Bavisterová, turistka
Ten p edm t na filmu rozhodn je, není to n jaká skvrna na negativu.
– Alistair Bowie, fotolaborant Inverness Photo
P EDMLUVA
Moray Firth
Skotská vyso ina
25. zá í 1330
HLUBOKÉ MODRÉ VODY mo ské úžiny Moray Firth zu iv dorážely na rozervané skalnaté pob eží dole.
William Calder, druhý thén z Cawdoru, stál na skalní výsp práv nad místem, kde se bou livé vody
Severního mo e setkávají s ústím eky Ness. Na jihu se rýsovala pouze špan lská galéra s jednou
plachtou. Vysoká, vznosná lo stála v p ístavu již od rozedn ní; její posádka vym ovala st íbrné mince
za vlnu a ryby.
Ke Calderovi p istoupila jeho dcera Helena. „Pot ebují t . Na b ehu je zran ný lov k, voják. Dožaduje se
setkání s n jakým templá em.“
* * *
Mladého muže uložili na nízkém návrší porostlém travou. Bledý obli ej m l neoholený, šedomodré o i
skelné, zast ené hore kou. Na drát né košili, v místech, kde kryla žaludek, bylo vid t rudé skvrny. Po jeho
boku ležel dlouhý me , pot ísn ný krví.
Na zarostlém krku m l na zlatém etízku zav šené st íbrné pouzdro velikosti menšího melounu.
K Williamu Calderovi, stojícímu nad vojákem, se p ipojili dva lenové jeho klanu. „Kdo jsi, mláden e?“
„Pot ebuju mluvit s n jakým templá em.“
„Nebudeš mluvit s nikým, dokud si nepromluvíš se mnou. Ve které bitv jsi utržil svá zran ní?“
„U Tebas de Ardales.“
„A kdo byl tvým v dcem v bitv ?“
„Sir James the Good.“
„ erný Douglas?“ Calder se vzáp tí oto il ke svým spole ník m. „P ive te ranhoji e, a posp šte si. A
ekn te mu, že možná budeme pot ebovat i chirurga.“
„Ano, pane.“ Oba odchvátali.
„Pro usiluješ o rozhovor s templá em, mláden e?“
Voják otev el s vyp tím sil o i. „Jen templá ovi lze v it, že bude st ežit m j majetek.“
„Skute n ?“ Calder se sklonil, aby s al cenný p edm t, spo ívající na mužov hrudi; jeho hrdla se vzáp tí
dotkl voják v me . „Je mi líto, pane, ale mám p íkaz tohle odevzdat pouze n kterému templá ovi.“
* * *
Když Thomas MacDonald dorazil do sídla Williama Caldera, slunce letní oblohou pokro ilo již daleko.
MacDonald, robustní starší bratr ádu, p ipomínající spíš Vikinga než Kelta, m l husté, tmav rezavé vlasy
a hustý plnovous, který s nimi dob e ladil. P es široká ramena mu splýval bílý pláš , na n mž se výrazn
vyjímaly ty i šarlatové rovnostranné trojúhelníky, jejichž hroty se setkávaly v jednom bod a vytvá ely tak
k íž.
MacDonald vešel bez zaklepání. „Nu, Williame Caldere, pro jsi pro m vzkázal až do Morayshiru?“
Calder ukázal na mladého vojáka, kterému ranhoji práv obvazoval ránu v levém boku. „Tenhle
mládenec prohlašuje, že bojoval pod erným Douglasem. Prý p icestoval ze Špan lska, aby vyhledal
templá e.“
MacDonald p istoupil k vojákovi. „Pat ím k ádu, mladý muži. A kdo jsi ty?“
„Adam Wallace. M j otec byl sir Richard Wallace z Riccartonu.“

Calder i MacDonald zvedli v údivu obo í. „Ty jsi p íbuzný sira Williama?“
„Byl to m j první bratranec, m j otec byl jeho strýc. Stále ješt nosím do bitvy William v me .“
Calder si me pozorn prohlížel; od hrotu k hrušce m il 168 centimetr . „Na jílci ale nevidím žádnou
zna ku, která by potvrzovala, že to je me sira Williama.“
MacDonald p ikývl. „William jej skute n dob e udržoval. Je to krásný me , vhodný k tomu, aby jím vládl
n který archand l, a p esto je pro jeho hroznou ruku p íliš lehký.“ Ukázal na st íbrné pouzdro. „Pov z mi –
kde jsi p išel k tomuhle?“
„Sloužil jsem necelý rok pod sirem Williamem Keithem, od doby, kdy Bruce postihlo malomocenství. Náš
král toužil ú astnit se k ížové výpravy proti Saracén m, ale uv domoval si, že umírá. Žádal, aby obsah
tohoto pouzdra byl uložen v Chrámu Božího hrobu v Jeruzalém . Výpravu m l vést erný Douglas
spole n se sirem Williamem Sinclairem, sirem Keithem a mnou.“
„Nu, mluv dál!“
„Když jsme dorazili do Špan lska, kastilský Alfonso XI. a Leon… p emluvil sira Jamese, aby se p ipojil k
jeho výprav proti maurskému vládci Granady. erný Douglas souhlasil, a p tadvacátého b ezna jsme
vyrazili – to jest všichni krom sira Williama Keithe, který si pádem poranil paži a nemohl bojovat.“
„A co se stalo?“
„V bitv se nám neda ilo. erného Douglase oklamal manévr Maur , a jejich jízda pronikla našimi adami.
Došlo k tomu rychle, všude mrtvoly a krev, a já sotva sta il n co ud lat. Vid l jsem, jak padl sir William
Sinclair, po n m i erný Douglas. A potom m do boku zasáhl me a já klesl taky.
Když jsem se probral, byla tma. Ch ípí jsem m l plné krve, v levém boku m pálilo. Mezi všemi t mi
mrtvolami jsem se jen s námahou dostal na nohy. Cht l jsem prchnout, ale nejd ív jsem musel nalézt
erného Douglase. Ve svitu p lm síce jsem zkoumal jednoho mrtvého po druhém, až jsem jeho t lo
nalezl; i ve smrti chránil Bruceovo pouzdro. Mezitím se rozednilo a s úsvitem p išel i sir Keith. Ošet il má
zran ní, ale obával se dalšího útoku muslim a navrhl, abychom se rozd lili. Já se m l vrátit do Skotska a
vydat se do pevnosti Threave Castle, jejímž majitelem byl Archibald the Grim, syn sira Jamese. Sir Keith
se m l s pouzdrem vrátit do Nížiny a do opatství Melrose Abbey.“
„Ale jak vidím, plány se zm nily.“
„Ano. Toho ve era, kdy jsme m li vyplout, sir Keith onemocn l vodnatelností. Jeho stav mi d lal starosti,
rozhodl jsem se tedy, že nejlepší bude, když pouzdro z stane u m , takže jsem si je vzal.“
Calder odvedl MacDonalda stranou. „V íš mu?“
„Ano.“
„Ale pro shání n jakého templá e?“
„Bruce byl zedná . Obsah toho pouzdra pat í Skotsku. Nep edstavuje nic menšího než naši svobodu.“
MacDonald se oto il k Adamovi. „U inil jsi dob e, že jsi p išel sem, mláden e. To, co je uloženo v tom
st íbrném pouzd e, je p íliš cenné, než aby se mohlo ponechat v n kterém opatství. Den cesty odtud je
jeskyn , o které ví pouze ten, kdo je templá . Pokud bude Rada souhlasit, pouzdro tam vezmu a –“
„To neu iníš!“ sko il mu do e i Adam. „Úmluva je mezi Brucem a Wallaceovým klanem. Ve te m , a já
tam pouzdro vezmu sám.“
„Nechovej se bláhov , v bec nevíš, co íkáš. Jeskyn , kterou mám na mysli, vede do pekla a st eží ji sami
áblovi služebníci.“
„Nemám strach.“
„Zajisté – ale budeš mít, Adame Wallaci. A ten strach si s sebou poneseš až do konce svých dn .“
KAPITOLA 1
Sargasové mo e, Atlantský oceán
887 mil východn od Miami Beach
SARGASOVÉ MO E tvo í hladina o rozloze 5 180 000 km2 teplé vody, voln se prostírající uprost ed
Atlantského oceánu – oáza klidu neohrani ená pob ežím. Sargasové mo e je plné hustých as rodu
Sargassum, které kdysi oklamaly Kryštofa Kolumba; domníval se, že se již nachází v blízkosti zem .
Sargasové mo e je v neustálém pohybu, jeho polohu ur ují Severní rovníkový proud a Golfský proud
spolu s proudy Antilským, Kanárským a Karibským. Tyto navzájem se dopl ující síly p sobí tak, že
Sargasové mo e p ipomíná oko mohutného hurikánu, a jeho vody se otá ejí ve sm ru hodinových ru i ek.
Výsledkem je, že vše, co se do Sargasového mo e dostane, je vtahováno k jeho st edu jako do gigantické
výlevky, jakéhosi trativodu deš ové vody, a tam nakonec klesne ke dnu; pokud je takovou v cí nafta,
vytvo í hutné dehtové koule, plovoucí na hladin . V Sargasovém mo i je nafty hodn , a tento problém se
zhoršuje s každým dalším únikem nafty, která p sobí na všechny tvory žijící v této oblasti.
Sargasovým mo em mé vypráv ní za íná i kon í; možná se to tak sluší a pat í, nebo všechno, co se v

t chto tajuplných vodách zrodí, se sem nakonec vrací, aby tu zem elo. Takhle jsem to alespo slyšel.
Jestliže každý z nás má n jaké své vlastní Sargasové mo e, potom to moje leží ve Skotské vyso in .
Narodil jsem se p ed p tadvaceti lety a sedmi m síci ve vesnici Drumnadrochit; k tomu p idejte nebo od
toho uberte pár dní. Matka Andrea je Ameri anka, tichá duše, která p išla do Spojeného království na
dovolenou a z stala dev t let, jež tu prožila v nepoda eném manželství. Otec Angus Wallace, p í ina
konce tohoto manželství, je hrubián; má vlasy erné jako smola, pronikavé modré o i Gaela, úsko nost
Skota a temperament Vikinga. Já – jediná ek – jsem pod dil otcovu podobu, ale – našt stí – mat inu
povahu.
Angus si inil nárok na slávu tvrzením, že jeho p edkové z otcovy strany byli potomci samotného velkého
Williama Wallace; pochybuji, že v tšina t ch, kdo nejsou Britové, by toto jméno v bec znali, pokud
nevid li film State né srdce, v n mž Williama zt lesnil Mel Gibson. Jako dít jsem Anguse asto žádal,
aby n jak dokázal, že jsme p íbuzní sira Williama Wallace, on si však jen poklepal na hru a prohlásil:
„Hele, ty záprtku, n který v ci lov k prost cítí. Až z tebe bude po ádnej mužskej, pochopíš, co mám na
mysli.“
Pozd ji jsem otci za al íkat Angus, a já byl jeho „záprtek“; ani jeden z nás to nemyslel jako n žné
oslovení. Od narození jsem trp l mírnou hypotonií, svaly jsem m l p íliš slabé, než aby umožnily normální
vývoj, a trvalo dva roky (což otce napl ovalo starostmi), než jsem m l dost sil na to, abych za al chodit.
Než mi bylo p t, dokázal jsem už b hat jako jelen, ale protože jsem byl menší než moji h motní, statní
vrstevníci z Vyso iny, ti si na m zasedli, po ád si ze m d lali špr ouchlata. Sout že v ragby mezi
vesni kami, konané každý týden, byly no ní m ra. Protože jsem byl velmi rychlý, znamenalo to, že jsem
musel držet mí a asto jsem se ocitl ve skrumáží pod kluky dvakrát tak velkými jako já. Když jsem ležel
na bitevním poli celý polámaný a krvácející, m j opilý otec poskakoval a pobíhal spolu se svými
namazanými kumpány podle postranních ar a hulákal cosi o tom, pro ho bozi potrestali tím, že má syna
takového záprtka.
Podle filozofie, kterou Angus Wallace vždycky vyznával, nejlepší zp sob, jak vychovávat kluka, byla drsná
láska. Život byl t žký, a proto muselo být t žké i d tství, jinak by semená ek uhnil d ív, než sta í vyr st.
Tak Anguse vychovával jeho otec, a p edtím otec jeho otce. A když je semená ek záprtek, potom je t eba
p du obd lávat s dvojnásobným úsilím.
Jenomže d licí áru mezi drsnou láskou a zneužíváním asto rozmazává alkohol, a já se Anguse nejvíc
bál práv tehdy, když byl opilý.
Kone ná a poslední lekce, kterou mi ud lil v dob mého d tství, se mi vryla trvale do pam ti.
Stalo se to týden p ed mými devátými narozeninami. Angus, nalitý whiskou, m zavedl na b eh Loch Ness
u Aldourie Castle, t i sta let starého hradu, hroziv se ty ícího nad mlžnými, ernými vodami jezera. „Te
dávej pozor, záprtku, protože p išel as, abych ti pov d l o kletb Wallace . M j otec, tv j d da Logan
Wallace, v t chhlet ch vodách um el, když jsem byl asi v tvým v ku. Údolím se p ehnala hrozná v trná
bou e a jeho lun se p evrhnul. Všichni íkaj, že se utopil, jenomže já vím n co jinýho, rozumíš? Dostala
ho ta nestv ra, a ty si koukej dávat pozor, pon vadž –“
„Nestv ra? To mluvíš o Nessii?“ zeptal jsem se s o ima navrch hlavy.
„Nessie? To je lidová báchorka. Já mluvím o tý kletb , co všecky mužský rodu Wallace pronásleduje už
od doby, co um el Robert the Bruce.“
„Nerozumím ti.“
Zmoc oval se ho vztek; neohraban m dotáhl na kraj mola. „Koukni dol , do toho jezera, mláden e, a
pov z, co tam vidíš?“
Opatrn jsem se naklonil p es okraj; srdce mi v hubených prsou divoce bušilo. „Nic nejní vid t, voda je
moc erná.“
„Jist , jenomže kdybys o ima dokázal proniknout do t ch hloubek, nahlídnul bys do drakovy sluje. Tam
dole íhá ábel a cejtí, že tu jsme, cejtí v naší krvi strach. Ve dne je jezero naše, protože ta potvora má
radši hloubky, ale b h ti pomoz v noci, když se zvedne, aby si obstarala potravu.“
„Jestli je ta nestv ra opravdická, tak nachystám po ádnou návnadu a vylákám ji nahoru.“
„Jo? A kdopak ty jsi? O to se už pokusili chyt ejší, a neusp li, a ješt se vší tou svou snahou vypadali jako
hlupáci. A ješt víc zaplatili lidi, co se utopili, pon vadž se sem odvážili v noci.“
„Chceš mi akorát nahnat strach. Já se n jakýho mýtu nebojím.“
„Máš silný e i. No tak, záprtku, ukaž mi, jak jsi state nej. Hupni tam. No, jdi si zaplavat, a si k tob p kn
p i uchne.“
Postr il m blíž ke kraji; z jeho dechu jsem se málem zalknul, ale pevn jsem se držel p ezky jeho
opasku.

„Nojo, p esn , jak jsem si myslel!“
Plný strachu jsem se mu vytrhl a prchal z mola; po tvá ích mi proudem tekly slzy.
„Ty si myslíš, že jsem na tebe tvrdej, co, hochu? Nojo, život je tvrdej, a proti tý nestv e jsem já úplný nic.
Dávej si pozor, protože ta kletba p eskakuje na každou druhou generaci, takže te jsi poznamenanej ty.
Ten drak íhá ve stínu tvý duše, a jednoho dne se vaše cesty zk ížej. A co pak ud láš? Neuhneš, budeš
stát a bít se jako vále ník, jako udatnej sir William a celej jeho rod, nebo budeš zbab le prchat a ten drak
t bude pronásledovat po zbytek tvejch dní?“
* * *
Nahnul jsem se p es zábradlí na pravoboku a na hladin Sargasového mo e, hladké jako sklo, jsem hledal
sv j obraz.
Od otcovy p ednášky o „drakovi“ uplynulo sedmnáct let, sedmnáct dlouhých let od doby, kdy se s ním
matka rozvedla a p est hovala se do New Yorku. V té dob jsem se zbavil svého p ízvuku a zjistil, že otec
m l pravdu, že m skute n pronásleduje drak, ovšem až na to, že ten drak se jmenuje Angus Wallace.
P ijít do cizí zem není pro malého chlapce nikdy nic snadného a fyzická i psychická zát ž, kterou jsem v
sob od d tství nosil, ze m na nové škole ud lala objekt šikany. V Drumnadrochitu jsem alespo m l
spojence, t eba mého kamaráda Truea MacDonalda, zde jsem ale byl sám, ryba vyhozená na b eh, a bylo
mnoho dní, kdy jsem se vážn zabýval myšlenkou, že ukon ím sv j život.
A potom jsem poznal pana Tkalece.
Joe Tkalec vyu oval na naší st ední škole p írodní v dy; byl to laskavý Chorvat, nosil brýle s hranatými
obrou kami, myslelo mu to, a miloval poezii. Když si všiml, že „skotská výst ednost“ je p edm tem
nemilosrdného posm chu, vzal m pod ochranná k ídla a ud loval mi ve t íd zvláštní privilegia: t eba m
pov il pé í o svá laboratorní zví ata – drobné skutky, které mi pomáhaly vytvá et si obraz o sob samém.
Po škole jsem k panu Tkalecovi rád jezdil na kole; m l doma ohromnou sbírku knih.
„Zachary, lidská mysl je prost edek, který ur uje, jak daleko se v život dostaneme. Rozum lze rozvíjet
jediným zp sobem, a to etbou. Moje knihovna je tvoje; vyber si kteroukoli knihu a vezmi si ji dom , ale až
ji p e teš, vra mi ji.“
První, kterou jsem si vybral, byla nejstarší z jeho sbírky, P vod evolucionisty; m j zrak upoutalo jméno
autora – Alfred Russel Wallace.
Alfred Wallace se narodil v roce 1823 a byl to vynikající britský evolucionista, geograf, antropolog a
teoretik, asto zmi ovaný jako pravá ruka Charlese Darwina, t ebaže jejich myšlenky nešly pokaždé ruku
v ruce. Ve své autobiografii se Wallace zmínil o tom, že i on je p ímým potomkem Williama Wallace, což z
nás d lalo p íbuzné, a že i on si nese z d tství jizvy zp sobené panova ným otcem.
P edstava, že jsem v jakémsi vztahu s Alfredem Wallacem, okamžit zm nila zp sob, jakým jsem na
sebe nahlížel, a jeho slova o adaptaci a p ežití p inesla vítr do mých zplihlých plachet.
„… máme tu živý p íklad rovnováhy, v p írod tak asto pozorované – nedostate nost jedné soustavy
orgán je vždy vyvážena dokonaleji vyvinutou soustavou n kterých orgán jiných…“
M j umín ný otec, lov k, který nedokon il gymnázium, mi dal nálepku slabého lov ka; jeho vytrvalé,
neustálé dotírání (pot ebuju z tebe ud lat lov ka, Zachary) ve mn tím víc posilovalo vznik záporné
p edstavy o sob samém. A p esto – zde je m j velký prastrýc Alfred, bystrý v dec, který mi sd luje, že
jestli jsem zranitelný kv li své fyzické nedostate nosti, pak lze vyp stovat a vycvi it vlastnost jinou, která
tuto zranitelnost vyváží.
Tou vlastností bude m j intelekt.
Z chuti k poznání se stala p ímo hltavost. Za n kolik m síc jsem si vydobyl status nejlepšího studenta ve
t íd a ješt p ed koncem školního roku jsem dostal nabídku, abych p ešel o ro ník výš. Pan Tkalec m
nadále zásoboval poznatky, zatímco jeho spolubydlící, fotbalový poloprofesionál jménem Troy, m nau il,
jak t lo zocelit v cosi, co nar stajícímu seznamu mých utiskovatel nažene víc strachu.
Poprvé v život jsem zažíval pocit hrdosti. Na Troyovo naléhání jsem zkusil hrát fotbal za první ro ník.
Pod vedením svého u itele a za pomoci talentu, jak tento ochranitel nazna oval (talentu bezpochyby
nabytého p i nadhazování v Drumnadrochitu), jsem rychle postupoval výš, a než jsem ukon il druhý
ro ník, byl ze m starting tailback našeho univerzitního fotbalového mužstva.
Narozen pod stínem neandertálce vyvinul jsem se ve tvora zvaného homo sapiens, a odmítal jsem ohlížet
se zp t.
Pan Tkalec z stal i nadále mým u itelem až do mé promoce a pomohl mi získat vysokoškolské
stipendium na Princetonu. Z ohledu na mé soukromí jen z ídkakdy zavád l e na záležitosti týkající se
mého otce, nicmén jednou mi ekl, že ten Angus v „dra í“ p íb h je pouze metaforou pro to, emu musí
v život každý z nás elit. „Zacku, zanech svého hn vu, zra uješ jím jen sebe.“

Postupn jsem se opovržení v i Angusovi zbavoval, avšak zcela bez v domí pana Tkalece i bez mého
v domí z stávala ve stínech v mé duši i nadále skryta ást mého d tství, cosi, co si mé podv domí
odmítalo p iznat.
Angus to pojmenoval „drak“.
Pokud tedy drak, pak se ho Sargasové mo e chystalo vypustit v nejbližší dob na svobodu.
* * *
Zdálo se, že odpolední opar vydrží nekone n dlouho; vzduch byl bez života, Sargasové mo e klidné a
nehybné jako Mrtvé mo e. Byl jsem na palub Manhattanvillu již t etí den. Byla to výzkumná lo dlouhá
n co málo p es 49 metr , ur ená pro expedice spojené s hloubkovým potáp ním. V p ední tvrtin lodi,
tvo ené ty mi palubami, byly pracovní laborato e a kajuty pro tucet len posádky, šest technik a
ty iadvacet v dc . Na zádi, ploché a otev ené, byl portálový je áb, jímž se spoušt la a zpátky na palubu
vyzdvihovala malá flotila dálkov ízených robot a rovn ž hlavní výzkumné za ízení – plavidlo Massett-6,
ur ené speciáln pro batymetrické mapování a profilování dna.
Doufal jsem, že práv na palub Massettu-6 si v tomto strašidelném mo i vydobudu pov st podobnou
pov sti mého vynikajícího strýce Alfreda.
Naše t ídenní plavba nás dovedla p ibližn do st edu Sargasového mo e. O plavidlo se jemn otíraly
chomá e zlatav hn dých chaluh promíchaných s ernými koulemi ztuhlé nafty, na zá iv bílém trupu lodi
se usazovaly hn dé skvrny barvy žvýkacího tabáku. Zatím jsme ekali na západ slunce, dobu, na kterou
byl stanoven termín prvního pono ení.
ekají na m tam v hlubinách draci? V dávných dobách námo níci kdysi na n co takového p ísahali.
Sargasové mo e považovali za zrádné, plné mo ských had a zabijáckých chaluh, které mohou ovinout a
obalit lodní kýl a lo stáhnout do hlubin. Pov ra? Nepochybn , ale jako v každé legend , i zde je jakési
zrnko pravdy. Z vyšperkovaného lí ení o itých sv dk se asem stane lidová pov st, folklor, a mýtus
Sargasového mo e nebyl nic jiného.
Skute né nebezpe í ovšem hrozí od nezvyklého po así, panujícího na tomto mo i. V celé oblasti vládne
naprosté bezv t í, a mnozí z námo ník , kte í kdysi do t chto vod zavítali na velkých plachetnicích, se už
nedostali ven.
Jelikož naše lo byla z oceli, pohán ná dv ma dieselovými motory a dalším motorem o výkonu 465 HP,
m l jsem jen málo d vod k obavám.
Jak semena lidské nadutosti vypu í a rozkvetou, jsou-li zasazena do ignorance!
Zatímco se na mém vnit ním obzoru hroziv kupily osudné mraky, mé kovov modré o i vid ly pouze
jasnou oblohu. Dosud mladý, teprve p tadvacetiletý, jsem již m l bakalá ský i magisterský diplom z
Princetonské univerzity a doktorát z Kalifornské univerzity v San Diegu; moje t i pojednání o komunikaci
mezi kytovci byla nedávno uve ejn na v Nature a v Science. Dostal jsem pozvání k ú asti v kolegiu
n kolika významných oceánografických komisí. V dob , kdy jsem u il na Florida Atlantic University, jsem
vynalezl podvodní akustické za ízení – za ízení, jež vedlo k této objevitelské plavb , na níž nás provázel
tým filma , aby po ídil dokumentární film sponzorovaný nikým menším než asopisem National
Geographic Explorer.
Podle hodnocení spole nosti jsem byl úsp šný, vždy jsem si práci plánoval, plán dodržel, a v život jsem
cht l jediné – tuto kariéru. Byl jsem š astný? Mohu p iznat, že m j emocionální barometr byl možná tak
trochu vyšinutý. Plnil jsem si své sny, a to m inilo š astným, p esto však se vždycky zdálo, že mi nad
hlavou visí temný mrak. Moje snoubenka Lisa, „rozverná“ studentka na Florida Atlantic University,
prohlašovala, že mám „neklidnou duši“, a mé zp soby a chování p ipisovala tomu, že jsem až p esp íliš
soust ed ný na práci.
„Trochu se odvaž, Zacku! Po ád nad n ím p emýšlíš, a proto pak máš tak asto migrénu. Popus ob as
uzdu, ber život s nadhledem, místo toho, abys ho po ád analyzoval. Všechno tohle myšlení levou
polovinou mozku je nenormální.“
Zkusil jsem tedy být „normální“, zv dav, co to ud lá, ale ukázalo se, že jsem až moc propadl
sebekontrole, než abych si dovolil odvázat se.
Jediná osoba, jejíž levá polovina mozku p estala už dávno fungovat, byl David James Caldwell II. Jak
jsem záhy zjistil, vedoucí fakulty oceánografie FAU sám sebe povyšoval, až se procpal k postavení, jež se
zakládalo výlu n na jeho schopnosti uplatnit výsledky práce svých lidí na trhu. Byl o šest let starší, p itom
s po tem let strávených studiem nižším o ty i roky. David se nicmén našim sponzor m p edstavoval,
jako kdyby byl mým patronem, a m p edstavoval jako svého chrán nce. „Pánové, vážení lenové rady,
za mého p isp ní by se Zachary Wallace mohl stát Jacquesem Cousteauem naší generace.“
Naši expedici zorganizoval David, ale celou ji umožnil m j vynález – návnada na hlavonožce, která m la

p ilákat nejobtížn ji polapitelného mo ského predátora; tím predátorem byla Architeuthis dux, krakatice
obrovská.
K prvnímu sestupu m lo dojít v dev t hodin ve er, a do té doby scházely ješt dobré t i hodiny. Slunce se
práv sklán lo k západu; stál jsem sám na p ídi a zíral na nekone né mo e, když mou samotu narušili
David a s ním náš režisér dokumentárního filmu Cody Saults, kameraman se svou manželkou a zvuka .
„Tady ho máme, mládence,“ oznámil David. „Hele te, Zacku, hledáme vás po celé lodi. Ješt je sv tlo, a
tak Codyho a m napadlo, že bychom mohli zatím nato it n co pro pozadí; co vy na to?“
Codyho a m ? Takže te je výkonným producentem?
„Jak chcete, pane Saultsi.“
Kameraman, dobromyslná duše jménem Hank Griffeth, p ipravil stativ a jeho žena Cindy zatím se mnou
zkoušela mikrofon. M la na sob bikinky se vzorkem leopardí k že, a já m l co d lat, abych se ubránil
alespo kradmému pohledu.
Jen používám tu pravou stranu mozku, Liso…
Cody neustále št betal a nutil m , abych se soust edil. „… v každém p ípad položím vám a Davidovi pár
otázek mimo kameru. Ve studiu pak st iha i nadabují p es m j hlas Patricka Stewarta. Je to jasné?“
„Patricka Stewarta mám rád. Budu se s ním moci sejít?“
„Ne, a te pozor. Diváci budou chtít v d t, co takové mladé Einsteiny, jako jste vy a David, vede k tomu,
že se dají do díla. Takže až se vás zeptám na –“
„Prosím vás, tak mi ale ne íkejte.“
Cody nasadil sv j hollywoodský úsm v. „Poslyšte, mladíku, skromnost je vynikající, ale vy a doktor
Caldwell jste p í inou, pro stojíme s lodí v téhle zahnívající, bohem zapomenuté bažin . Takže když vám
eknu, že jste mladý Einstein, tak jste mladý Einstein, jasné?“
David, obda ený IQ o sedmdesát bod nižším než zesnulý princetonský profesor, m rozmarn poplácal
po lopatkách. „Jen to nechte být, mladíku.“
„Tady jsme p ipravení,“ oznámil Hank, již s okem p iloženým k pryžové o nici. „Máme ješt asi patnáct
minut dobrého sv tla.“
„Tak, hoši, p kn koukejte po ád na mo e, jakoby mimochodem… a jedem! Takže, Zacku, za neme u
vás. Pov zte nám, co vás vedlo k tomu, že jste vynalezl tuhle akustickou hra i ku?“
Soust edil jsem se na horizont, jak jsem byl vyzván; slunce zalévalo mou opálenou tvá zlatým p ísvitem.
„Poslední dva roky jsem se p evážn zabýval studiem echolokace kytovc . Echolokace vzniká v
akustickém orgánu, který je u delfín a velryb unikátní, a umož uje jim jakési ultrazvukové vid ní okolí.
Když nap íklad vorva obrovský vydá zvukový signál, ili spustí echolokaci, zvukové vlny se odrážejí od
p edm t a ve form signál s ur itou frekvencí p enášejí zp t obrazy prost edí, ve kterém se savec
nachází.“
„Jako sonar?“
„Ano, jen s tím rozdílem, že jde o daleko složit jší jev. Když nap íklad delfín zjistí echolokátorem
p ítomnost žraloka, nejenže vidí okolí, ale doslova m že nakouknout tomu žralokovi do žaludku a pozná,
jestli je hladový. Jako kdyby v sob m l zabudovaný ultrazvuk. Tyhle zvuky také fungují jako ur itá forma
komunikace mezi ostatními p íslušníky druh kytovc , které se na spektrum audiop enosu mohou napojit
a využívají to jako jakousi formu jazyka.
Za pomoci podvodních mikrofon se mi poda ilo sestavit n co jako knihovnu echoloka ních signál . A
náhodou jsem p išel na to, že záznamy ur itých zvuk vydávaných vorvani, po ízené, když loví ve velkých
hloubkách, stimulují naši populaci krakatic k p ijímání potravy.“
„To je pravda,“ vybreptl David a sko il mi tak do e i. „Krakatice, inteligentní tvorové, se asto živí tím, co
zbude po vorvaních. Využitím asového rozvrhu, podle kterého vorvani p ijímají potravu, jsme krakatici
p ilákali k mikrofonu a tak v podstat vytvo ili návnadu na hlavonožce.“
„Úchvatné,“ pronesl Cody. „Ale, hoši, p ilákat n jakou pr avou olihe je jedna v c; jak myslíte, že ta
v ci ka bude fungovat p i vábení ob í olihn ? Teda… mluvíte o tvorovi žijícím ve velkých hloubkách,
dlouhém dvacet metr , kterého ješt nikdo živého nevid l?“
„Po ád jsou to ovšem hlavonožci,“ odtušil David, který si usmyslel, že se rozhovoru ujme on. „Je pravda,
že jsme živý exemplá nikdy nevid li, ale podle jejich mrtvých t l, vyvržených mo em na b eh, a podle
zbytk , nalezených v žaludcích vorva , víme, že jejich anatomie je stejná jako anatomie jejich menších
p íbuzných.“
„Fantastické. Davide, seznamte nás krátce s tím, jak bude probíhat tohle první pono ení!“
Držel jsem jazyk za zuby, jen moje ran né ego v elo.
„Naše návnada na hlavonožce je p ipevn ná na výsuvném rameni miniponorky. Naším cílem je sestoupit

do hloubky jedenácti set metr , n kterou tu ob í krakatici vylákat z mo ské propasti a zachytit ji na film.
Jelikož Architeuthis má nejrad ji velmi hluboké vody, hlubší, než kam m že naše ponorka sestoupit,
po káme se zahájením výpravy do tmy; doufáme, že s tím, jak nastane noc, ti tvorové vystoupí výš,
budou následovat no ní migraci potravního et zce na m l iny.“
„Tohle vysv tlete; co myslíte tou no ní migrací?“
„To nechám na doktoru Wallaceovi,“ prohlásil David; vyklidil pole d ív, než bude muset namáhat levou
polovinu svého mozku.
Párkrát jsem se nadechl pro uklidn ní. „Ob í krakatice obývají oblast známou jako oblast st edních
hloubek, definovanou jako nejrozsáhlejší životní prostor na Zemi. Fotosyntéza iniciuje potravní et zce v
horních vrstvách oceánu, ve st edních hloubkách primární zdroj živin pochází z fytoplanktonu,
mikroskopických rostlin. Živo ichové v oblasti st edních hloubek žijí v absolutní tm , ale jakmile slunce
zapadne, hromadn vystupují výš ke hladin a živí se fytoplanktonem. Je to proces, ke kterému dochází v
noci, a byl popsán jako nejv tší prostá migrace živých organism na naší planet .“
„Vynikající materiál, vynikající. Hanku, jak jsme na tom se sv tlem?“
„Ješt takových patnáct minut.“
„Tak jedeme dál, dáme si n co osobn jšího. Zacku, pov zte nám n co o sob . Doktor Caldwell íká, že
jste americký ob an, p vodem ze Skotska.“
„Ano, vyr stal jsem na Skotské vyso in , v malé vesnici; jmenuje se Drumnadrochit.“
„To je místo p i zálivu Urquhart Bay, na Loch Ness,“ vložil se do hovoru David.
„Opravdu?“
„Moje matka je Ameri anka,“ pokra oval jsem; v mozku mi to za ínalo rud v ít. „Rodi e se seznámili,
když byla na dovolené. A když mi bylo dev t, p est hovali jsme se do New Yorku.“
David se s po ouchlým úšklebkem naklonil dop edu a napodobil skotský p ízvuk: „Doktor Wallace
nechává stranou dobu, kterou strávil jako malej hošík, co se motal kolem part lidí, co p ijížd li honit Nessii,
že jó, doktore Wallaci?“
Vrhl jsem na Davida pohled, který by snad provrtal ze .
Režisér po tom, co David nadhodil, doslova sko il. „Takže vaši lásku k v d vlastn podnítila legenda o
lochnesské nestv e. Úchvatné!“
A bylo to tu, to obávané slovo na „N“. Jezero Ness je synonymem pro Nestv ru, a Nestv ra znamená
Nessii, sen kryptozoolog a no ní m ru biolog . Nessie byla „p ív skem“ v dy, výrobnou folkloru
vytvo eného turistikou a lidmi, kte í rychleji mluví, než myslí, takovými, jako byl m j otec.
Být spojován s Nessii znamenalo zni ení kariér mnoha v dc ; nejznám jší je p ípad doktora Denyse
Tuckera z britského P írodov dného muzea. Doktor Tucker si své místo udržel jedenáct let, a jednu dobu
byl považován za p ední autoritu na úho e… do té doby, než se p ed tiskem zmínil, že má zájem o
zahájení výzkumu lochnesské nestv ry.
Zakrátko byl propušt n a jeho kariéra v dce skon ila.
Být n jak spojován s Loch Ness, navíc zrovna ve speciálním vydání National Geographic, by mohlo zni it
mou pov st solidního v dce, ale už bylo pozd . David m dovedl k psímu lejnu, a jak by ekla matka, já
„do n j šlápnul“. Te šlo jen o to, neroznést to po celém koberci.
„Tady se musím vyjád it jasn ,“ prohlásil jsem hlasem tak d razn dunivým, že to s mikrofonem jeho
manželky mohlo špatn skon it. „Já nikdy nebyl jeden z t ch ‚lovc Nessie‘.“
„Jist , ale Loch Ness vás p ece vždycky zajímalo, ne?“ halasil David; jen to rozmazával dál.
Choval se jako nadržený st edoškolák, odmítající vzdát to, když mu holka, kterou zve na rande, ekne, že
na to nemá náladu. Oto il jsem se k n mu; slune ní paprsky mi naplno dopadly p ímo do o í. Osudná
chyba u lov ka, kterého trápí migrény…
„Loch Ness je jedine né místo, doktore Caldwelle,“ odtušil jsem, „ale ne každý, kdo ho navštíví, tam p ijde
pátrat po nestv rách. Jako kluk jsem se setkal s mnoha lidmi zabývajícími se otázkami životního
prost edí, kte í tam p išli výhradn proto, aby zkoumali obsah as v jeze e nebo jeho rašelinu, p ípadn
jeho neuv itelné hlubiny. Byli to p írodov dci, takoví, jako byl m j velký p edek Alfred Russel Wallace.
Takže… vidíte, že p es všechny ty nesmysly kolem legendárních vodních tvor z stává Loch Ness
velkolepým vodním t lesem, jedine ným ve své –“
„Ale v tšina t ch skupin lidí tam pátrala po Nessii, nebo se mýlím?“
Pohlédl jsem sm rem, kde byl David v chlapecký obli ej s vyšisovaným blond knírem a s ofinou, jakou
m l Moe Howard, ale vid l jsem jenom skvrny, purpurové p ízraky, které m oslepovaly.
Migréna…
P i té myšlence m zamrazilo. V d l jsem, že si pot ebuju vzít prášek, d ív než bou e v mozku p ejde do

olestiv jšího stadia, p esto jsem ale plácal dál v zoufalé snaze zachránit ten rozhovor a možná i svou
kariéru.
„No, Davide, tomu se tam asi nevyhnete. Z Nessie se tam stal jakýsi pr mysl, ne?“
„A vid l jste n kdy tu nestv ru?“
M l jsem chu ho uškrtit p ímo p ed kamerou. M l jsem chu servat mu z té jeho všelijakými pajduláky
potišt né havajské košile náhrdelník z mušlí a holýma rukama stisknout jeho nedomrlý krk, ale moje levá
polovina mozku, umín ná jako vždy, zatvrzele odmítala vzdát se kontroly nad mým jednáním. „Promi te,
doktore Caldwelle, ale myslel jsem, že jsme tu proto, abychom diskutovali o krakaticích, ne?“
David si ale nedal pokoj. „Neodbíhejte od v ci, mladíku, já vím, kam sm uju. Vid l jste n kdy tu
nestv ru?“
Nucen jsem se zasmál, v pravém oku mi za ínalo škubat. „Podívejte, nevím jak vy, doktore Caldwelle,
ale já jsem mo ský biolog. Honbu za mýty bychom m li p enechat luštitel m záhad.“
„Ale chápejte, p esn o to mi jde. Není to tak dlouho, co se i tyhle ob í olihn braly spíš jako mýtus než
jako n co, co pat í do v dy. P ipome me si legendu o Scylle v Odysseji, obludu v Tennysonov básni
‚Kraken‘… Jako na chlapce, vyr stajícího tak blízko Loch Ness, na vás ta nejv tší z legend ur it musela
zap sobit?“
Cody Saults si to vychutnával, ale tropická bou e David, nacházející se v zem pisné ší ce mého pravého
oka, nar stala do rozm r hurikánu.
„… možná se honba za Nessií v d tském v ku stala základem vašeho výzkumu zam eného na hledání
místa, kde se skrývá ta nepolapitelná ob í olihe . Nepokouším se vkládat vám slova do úst, ale –“
„N jaká ‚ale‘ jsou kecy, doktore Caldwelle, a zrovna tak jsou kecy všechno, co se ekne potom! Nessie je
taky kec. Není to nic jiného než nesmyslná legenda, navíc p ikrášlená, aby se zvýšil turistický ruch na
Skotské vyso in . A já nejsem z n jaké cestovky, jsem v dec pátrající po skute ném mo ském tvoru, ne
po jakémsi skotském výmyslu. A te m omluvte, pot ebuju na záchod.“
Bez dalšího jsem se protáhl kolem Davida a režiséra a vešel dovnit do lodi v zoufalé snaze nalézt
nejbližší toaletu. Purpurové skvrny zmizely, bolest v oku již zesilovala. Další fází bude zvracení –
zvracení, p i kterém se ot ásá mozek a nabíhají žíly. Pak bude následovat slabost, bolest a další zvracení,
a nakonec, pokud bych si už neprohnal kuli hlavou, upadnu do milosrdné mdloby.
Byla to bída, a proto jsem se jako všichni, kdo trpí migrénami, snažil vyhýbat všemu, co migrénu vyvolává:
p ímému sv tlu, p emí e kofeinu a rovn ž stresu, který se v mé mysli to il kolem tabuizované záležitosti
mého d tství.
Žaludek se již bublav ozýval, kv li bolesti v oku m sotva nesly nohy; chvátal jsem kolem dve í laborato í
a kajut. Skr il jsem se na nejbližší toalet , zamknul dve e a klekl si vedle mísy; str il jsem si do krku prst,
již smí ený s tímto úkonem, a blinkal.
T es vnit ností vydal m j ob d, hrozil implozí tepen vedoucích do mozku, a neustával, až jsem m l
žaludek prázdný a v li k životu vy erpanou do dna.
Z stal jsem tak n kolik okamžik , hlavu op enou o chladný, bakteriemi posetý okraj mísy.
Lisa m la možná pravdu. Možná se opravdu pot ebuju odvázat.
* * *
Než jsem se zase objevil na palub , byla tma. Dlouhé hn dé vlasy se mi p ilepily na elo, modré o i byly
skelné a podlité krví. Po záchvatu migrény jsem byl slabý, celý rozt esený a jako vyždímaný; nejrad ji
bych byl z stal v posteli, ale již byl tém as sestoupit do vody. V d l jsem, že kdybych ješt otálel, mé
místo v miniponorce zabere v n kolika vte inách David.
Z celého západního obzoru zbyla jen skvrna krvav rudého sv tla, a dusivé horko, panující ve dne,
ustupovalo no nímu chladu. Párkrát jsem zhluboka nabral do plic erstvý vzduch a vydal se na zá , kde
nyní vládl ilý ruch. Lodní sv tla byla zapnutá a osv tlovala scénu, na níž ty i technici a p l tuctu v dc
dokon ovali poslední kontrolu Massettu-6, dev t metr dlouhé miniponorky, nyní zav šené asi metr
stranou od paluby jako n jaký ohromný hmyz z jiného sv ta.
Massett-6, miniponorka schopná sestoupit do velkých hloubek, dokázala zkoumat vody až do hloubky 1
170 metr ; její posádku tvo í t i lidé. Na obdélníkové komo e se st nami z hliníku tlustými 12,7 centimetru
sedí pozorovací kopule, bublina z akrylátového skla. Pod miniponorkou se nachází vn jší plošina a
plovák; dále je vybavena vodními nádržemi, hadicemi, záznamovými za ízeními, lahvemi s kyslíkem a se
vzduchem, primárními a záložními akumulátory, celou adou sb rných koš , silnými lampami,
hydraulickou robotickou rukou a devíti motory.
Davida jsem p istihl, práv když se opíral o miniponorku a sp šn na sebe navlékal modrý a zlatý neopren
– m j neopren. „Zacku,“ za al, „kde jste byl? Už… no, už jsme mysleli, že to nestihnete.“

„No, vynasnažil jste se. Te si ten neopren sundejte. Jsem v pohod .“
„Jste n jaký bledý.“
„Povídám, že jsem v pohod , a vám nemám zrovna za d kovat. Co to bylo za kydy o Loch Ness? To se
m pokoušíte zdiskreditovat ve státní televizi?“
„Ovšemže ne! Jsme tým, to m jte na pam ti. Akorát m napadlo, že by to mohla být docela šupa.
Discovery Channel tyhle tajuplnosti miluje, m žeme s tím za nima p ijít.“
„Na to zapome te. Už jsem se dost vynasnažil zni it si tímhletím nesmyslem pov st. A te – koukejte už
kone n vylízt z mýho neoprenu.“
„Tady jsme hotovi,“ oznámil Ace Futrell, náš koordinátor výpravy. „Pane Wallaci, kdybyste nás poctil svou
p ítomností…“
Kamery jely. David, op t v roli sv domitého patrona, mi s náležitou gestikulací ud loval na poslední chvíli
pár rad; mezitím jsem soukal nohy do neoprenu. „Pamatujte, chlap e, tohle je naše velká šance, naše
show. Zpracujte diváky. Navažte s nima vztah, dosta te je na svou stranu.“
„Zklidn te se, Davide, tohle není žádná reklama na informace.“
Dví ka pr lezu do plavidla byla pod pozorovacím stanovišt m na zádi, za hlavní soustavou akumulátor .
Klekl jsem si pod plavidlo, hlavou a rameny se vsoukal do otvoru a vlezl dovnit .
Vnit ek plavidla byl jakýmsi k ížencem mezi kokpitem vrtulníku a sledovacím vozem FBI. Hliníková,
klaustrofobicky p sobící komora byla p ecpaná monitory videa, záchrannými prost edky, odlu ova i CO2,
analyzátory plyn , a k tomu tam byl nespo et trubek a tlakových hadic. V p ední ásti byla bublina z
akrylátového skla a v ní dv sedadla. Bublina umož ovala panoramatický výhled do okolí miniponorky.
Posadil jsem se vp edu na místo druhého pilota, které mi bylo p id leno, utáhl si ramenní popruhy a
zkontroloval spína e mé akustické návnady; byly provizorn umíst né na p ístrojové desce napravo ode
mne. Zdálo se, že všechno je v po ádku. Pohlédl jsem nahoru bublinou a díval se, jak technik dvakrát za
sebou kontroluje podvodní reproduktor návnady, nyní p ipevn ný k vn jšímu tažnému háku plavidla.
Donald Lacombe, pilot plavidla, se ke mn p ipojil v kokpitu; s dohadováním, kdo tu je šéf, neztrácel p íliš
as. „No tak, malej génie, tady to chodí takhle: upíchni se zadkem na sedadlo, a když se ti ne ekne,
ni eho se nedotýkej. Capisci?“
„Ano, kapitáne.“
„A nikdo tady nemá chu poslouchat chytrý e i ky. Te jseš na mý lodi, bla, bla, bla, bla.“ P estal jsem ho
poslouchat, oto il jsem se a pozoroval Hanka Griffethe, jak nemotorn leze do odd lení vzadu. Kdosi z
posádky lodi mu podal kameru a potom zadní pr lez pevn zav el.
Ve vysíla ce to zakrákoralo. „Kontrola pro Šestku, p ipravte se ke spušt ní.“
Lacombe hovo il do vysíla ky, zcela zjevn ve svém živlu. „Rozumím, Aci, p ipravujeme se ke spušt ní.“
Za n kolik okamžik se dal do práce portálový je áb a miniponorka se zvedla z paluby, p e nívající šest
metr p es zá . Kýlová sv tla Manhattanvillu se rozsvítila, na temné, sklo p ipomínající hladin se
ukázala azurov modrá skvrna; sestoupili jsme na hladinu.
Dalších deset minut plavidlo obeplouvali potáp i, snímali popruhy a op tn kontrolovali hadice a ostatní
za ízení. Lacombe neustával v práci, s Acem Futrellem na palub výzkumné lodi vypl oval sv j kontrolní
seznam úkon . Donald mi mezitím také ukázal fotografie svých d tí.
„Tak a kdy vy a tahle vaše snoubenka za nete s d tma? Nic se nevyrovná tomu, když se kolem hemží pár
sviš , pak si lov k p ipadá v dom jako doma.“
S d tma žádnej problém, záprtku. Ta wallaceovská kletba vždycky jednu generaci p eskakuje.
„Zacku?“
„Co?“ Zat epal jsem hlavou; p etrvávající útržky bolesti z migrény jako kdyby slova mého odcizeného otce
rozhodily do všech stran. „Promi te. Žádné d ti, aspo tedy ne v nejbližší dob . Je moc co d lat.“
V noval jsem se znovu ídicímu panelu a své myšlenky p inutil vrátit se k naší expedici. Takový sestup –
stovky metr do hlubin oceánu – se podobá létání. lov k si je neustále v dom nebezpe í, a p esto ho
uklid uje myšlenka, že v tšina letadel bezpe n p istane, stejn jako se i v tšina ponorek vrátí na
hladinu. V podmo ském plavidle jsem byl už dvakrát, tahle výprava však byla jiná, m la za cíl p ilákat
jednoho z nejnebezpe n jších, nejmén prozkoumaných predátor žijících v mo i.
Srdce mi bušilo vzrušením, Angusova slova vypuzoval z mých myšlenek adrenalin.
Z vysíla ky zazn ly Futrellovy povely. „Kontrola Šestce, máte povolení pono it se. Bon voyage a úsp šný
lov.“
„Rozumím, kontrolo. Nashle ráno.“
Lacombe aktivoval ovlada e zát že, a balastní nádrže pod plavidlem za ala zaplavovat voda. Massett-6,
zatím plovoucí jako bóje na hladin , nyní zatížená za ala sestupovat do hloubky; za ní se táhl proud

st íb itých vzduchových bublin.
Pilot zkontroloval p ístroje, zapnul sonar a nastartoval pohony, na ež se obrátil ke mn . „No tak, bažante,
už jste n kdy byl na takovýhle miniponorce?“
„Dvakrát, ale tehdy to bylo jen na dv hodiny, nic takového jako tohle.“
„Tak to nebudeme komplikovat. Akumulátory a isti ky vzduchu nám umožní z stat dole až osmnáct
hodin, ale mobilita – to je otrava. Nejvyšší rychlost jeden uzel, nejp íhodn jší hloubka 1 070 metr . Sta í
sestoupit trochu hloub ji pod tuhle hranici, a trup to zma ká jak plechovku od sodovky. Tlakem vody vám
lupne hlava jak vinná bobule.“
Oce oval jsem pilot v pokus usadit m a ukázat mi, kde je moje místo, a kontroval jsem svým vlastním
podobným pokusem. „A víte toho dost o ob ích krakaticích? Tohle plavidlo má osm metr a n co. Ten
tvor, co po n m jdeme, je víc než dvakrát v tší – dvanáct až skoro šestnáct a p l metru, a váží p es tunu.
Jak se s n kterou z t chhle nestv r dostaneme do kontaktu, držte se p esn mých pokyn .“
Když se lov k pokouší n koho zastrašit, je zcela namíst íct to slovo na „N“.
Lacombe to odbyl pokr ením ramen, já ale poznal, že má slova zvažuje. „Sto metr ,“ zavolal na Hanka,
který již natá el. „Zapínám vn jší sv tla.“
erno erným mo em projely svazky soub žných paprsk a jeho barvu zm nily v mod St edozemního
mo e.
A jaká to byla podívaná – jako kdyby se lov k, sám sedící v ohromném celosklen ném domácím akváriu,
ocitl uprost ed nejv tšího mo ského akvária na sv t . Celých deset minut jsem jen ohromen zíral, teprve
potom jsem se oto il ke kame e a nasadil sv j nejlepší výraz p ipomínající Carla Sagana.
„Te opouštíme svrchní vrstvy vody a blížíme se k hloubce, které mnozí biologové íkají ‚šedá zóna‘. S
tím, jak sestupujeme níž, uvidíme, jak se tvorové, obývající tyhle st ední vrstvy vody, adaptovali na život v
neustálé tm .“
Lacombe ukázal dop edu; nebyl ochoten nechat se odstavit ze scény. „Tak, asi máme prvního hosta.“
Kolem kokpitu voln proplouval bizarní obr podobný rosolu, s pulzující hlavou ve tvaru zvonu. Jeho
pr hledné, t ináct a p l metru dlouhé t lo ve sv tle reflektor tlumen žhnulo.
„To je trubýš,“ prohlásil jsem, zcela nalad ný na pronášení p ednášky. „Jeho t lo tvo í miliony žahavých
bun k, které p i hledání potravy vle e vodou jako sí .“
Jako další se objevilo p l tuctu ryb velikosti piraní, s vyboulenýma o ima a strach nahán jícími ostrými
zuby. Jak m nily sm r, ve sv tle reflektor jejich plochá t la vrhala modrost íbrné odlesky.
„Tohle jsou paprskoploutvé ryby,“ pokra oval jsem. „Jejich t la obsahují fotofory produkující sv tlo a tím
jim dodávají ochranné zbarvení, takže jejich obrysy splývají s barvou vody v šedé zón mo e. V t chto
temných vodách je nezbytné vid t, ale hlavn nebýt vid n. Jak budeme sestupovat hloub ji, nalezneme
další tvory, kte í závisí na bioluminiscenci nejen proto, aby se maskovali, ale také proto, aby k sob
nalákali ko ist.“
Kokpit tiše míjely medúzy všemožných tvar a velikostí, jejich pr hledná t la žhnula ve sv tle reflektor
temn rudou barvou. „Pilote, zhasnul byste na chvíli ta sv tla?“
Vrhl na m zmatený pohled, nakonec však sv tla váhav zhasl.
Obklopilo nás ticho naprosté tmy.
„Te se dívejte,“ zašeptal jsem.
V dálce se náhle objevil záblesk, po n m následovala desítka dalších, a mo e kolem nás se vzáp tí
zm nilo ve scénu velkolepého p edstavení bioluminiscence, p ipomínající oh ostroj; z temnoty jen tak
namátkou vyskakovaly záblesky tisíce modrých neonových sv tel.
„Úchvatné,“ zamumlal Hank; neustával v natá ení. „Je to, jako kdyby se ty ryby mezi sebou n jak
domlouvaly,“
„Domlouvají se a loví,“ souhlasil jsem. „P íroda si vždycky najde zp sob, jak se adaptovat i v t ch
nejnep ízniv jších prost edích.“
„Šest set metr ,“ hlásil pilot.
Kolem se vlnit prosmýkl dosp lý Eurypharynx pelecanoides, hltavý hlubokomo ský úho , a v ren svému
názvu zhltnul nic netušící rybu; málem si p itom vykloubil tlamu. Lepší p edstavení jsem si ani nemohl
p át.
To nejlepší však m lo teprve p ijít.
V kabin se znateln ochlazovalo, takže jsem zatáhl zip svého neoprenu; hrdost mi nedovolovala požádat
pilota, aby zvýšil teplotu.
Hank p emístil kameru, potom nahlédl do seznamu nám t pro natá ení, který mu dal Cody Saults. „Tak,
Zacku, pov zte nám n co o té ob í krakatici. Kdesi jsem etl, že se domníváte, že by u ní vlastn mohlo jít

o mutaci?“
„To je jenom teorie.“
„Zní zajímav , shr te nám to n jak. Moment… vte inku, p eost ím si. Fajn, tak za n te.“
„V p írod dochází k mutaci neustále. M že ji vyvolat zá ení nebo vzniká spontánn , n kdy ji odstartuje
samotný organismus jako jakousi formu adaptace na zm ny prost edí. V tšina mutací je neutrální, to
znamená, že na daný organismus nijak nep sobí. N které mohou být velmi prosp šné, nebo naopak
velmi škodlivé, podle povahy prost edí a podle okolností.
Mutace, které ovliv ují budoucnost ur itého živo išného druhu, jsou d di n p enosné zm ny ur itých
sekvencí nukleotid . Bez t chto mutací by vývoj takový, jak jej známe, nebyl možný. Nap íklad náhody,
omyly i š astná souhra okolností, které vedly k tomu, že se z nižších primát vyvinul lov k, to vše byly
mutace. N které mutace kon í ve slepé uli ce anebo vedou k vyhynutí druhu. Nap íklad neandertálci
p edstavovali slepou uli ku mutace. Jiné mutace mohou zm nit velikost p íslušník ur itého rodu a vytvo í
zcela nový druh.
V p ípad krakatice Architeuthis dux tu máme hlavonožce, p íslušníka eledi teuthid, p esto však se tato
ur itá odnož vyvinula v nejv tšího bezobratlého živo icha planety. Je to mutace? Tém jist . Prvo adou
otázkou tedy je, pro se v bec zmutoval. Možná zap sobil obranný mechanismus proti velkým
predátor m, jako je vorva . Byla to mutace prosp šná nebo slepá uli ka? Pon vadž toho o t chto tvorech
víme tak málo, nem žeme nic z toho tvrdit. A op t – kdo m že tvrdit, že práv homo sapiens bude
znamenat úsp ch?“
P i t chto mých filozofických, hlubokomyslných úvahách pilot jen zvedal o i v sloup. „Práv jsme p ešli
p es sedm set metr . Není už as, abyste spustil to svoje za ízení?“
„Nojo.“ Sáhl jsem napravo, zapnul návnadu a vyslal do mo e, v n mž nevládne as, adu pulzujících
signál .
Op el jsem se, srdce mi bušilo vzrušením v o ekávání, až se objeví m j „drak“.
* * *
„Hele te, vy Jacquesi Cousteaue mladší, už je to šest hodin. Co se stalo s tou vaší ob í chobotnicí?“
Vzhlédl jsem od výtisku Popular Science. „Nevím. V bec se nedá íct, jaký dosah ta návnada má nebo
jestli krakatice v bec v téhle oblasti je.“
Pilot se vrátil ke svému solitairu. „To není zrovna odpov , kterou by National Geographic cht l slyšet.“
„Hele te, tady jde o v du,“ odsekl jsem. „P íroda pracuje podle svého vlastního asového rozvrhu.“
Zadíval jsem se do erného mo e. „Jak jsme v bec hluboko?“
„Osm set t iadvacet metr .“
„Prokrista, to nejsme dost hluboko! Výslovn jsem žádal hloubku tisíc padesát metr . Ob í krakatice dávají
p ednost chladu. Pot ebujeme být hloub ji, pod termoklinálou, jinak jen ma íme as.“
Lacombe se zatvá il kysele, v d l, že se mi nevykroutí. „Šestka kontrole. Aci, ten mládenec chce, abych
sestoupil do tisíce padesáti metr .“
„ ekejte, Šestko.“ Dlouhé ticho, po n mž následovala o ekávaná odpov .
„Povolení ud leno.“
* * *
P l míle na jih a v hloubce tém dvou tisíc metr netvor setrvával v tichu a v temnot zcela nehybný.
Tém sedmnáct metr plášt a chapadel bylo natla eno do skalní pr rvy, t lo vážící osm set šedesát
kilogram p ipravené vymrštit se rychlostí, jakou sklapne péro pasti na myši.
Masožravec sledoval okolní hlubiny dv ma jantarov zbarvenýma o ima; každé bylo velké jako jídelní
talí . Inteligence toho tvora nez stávala nijak pozadu za jeho velikostí, dokázal vycítit všechno, co se
kolem n ho odehrává.
* * *
Kolem vý n lku skály tr ícího ze dna pomalu proplouvala sami ka asa mo ského; pohupovala svým
vlastním vnadidlem, dlouhým trnem, na konci s bioluminiscen ní návnadou. Na spodní ásti jejího t la se
jako druhý ocas vlnily p ichycené zbytky jejího menšího druha. V rámci jakéhosi neobvyklého sexuálního
dimorfismu same ek ukon il svou existenci tím, že se zakousl do t la sami ky; jeho tlamka nakonec
splynula s její k ží, až se oba proudy krve spojily v jeden. Jak poplyne as, same ek bude degenerovat,
p ijde o o i a o vnit ní orgány a stane se z n j v ný parazit, v p ijímání potravy zcela závislý na sami ce.
Sami ka, obstarávající potravu pro dva, zam ila svou temn sv télkující návnadu blíž k vy nívajícímu
hrotu skály.
Ch ap!
Tmou švihlo jedno z šestimetrových chapadel jako lano pro bungee jumping a popadlo sami ku asa

mo ského p ísavkou tvarem p ipomínající list, a ochromenou rybu probodly há ky, vy nívající z ad
smrteln nebezpe ných p ísavek. Lovec si p itáhl ko ist blíž k ústnímu otvoru podobnému papouš ímu
zobáku, a ten ji rychle rozdrtil na stravitelné kusy; jazyk p itom vedl kousky masa dol hrdlem. Cestou do
žaludku maso doslova procházelo lovcovým mozkem.
Architeuthis dux vysunula svou ty metrovou, torpédu podobnou hlavu ven ze svého bydlišt v rozeklané
skále, a jediným polknutím zhltla, co z asa ješt z stalo.
Ob í krakatice m la stále ješt hlad, její apetit již osm hodin dráždila zvuková návnada. T ebaže ohromný
hlavonožec byl v pokušení se zvednout a nakrmit se tím, co považoval za zbytky ko isti vorvan , z stal v
hloubce, necht lo se mu vydat se do teplejších povrchových vod.
Nyní, když spo ádal zbytky své sva iny, zjistil, že to, co ho láká, se p ibližuje a vstupuje do chladn jších
hlubin.
Hlad p ekonal obez elost. Vyprostil svých osm ramen z rozsedliny, odrazil se od skalnatého dna a zvedl
se; kovadlin podobný ocas jej hnal temnotou, a ten pohyb upozor oval na jeho p ítomnost další druh,
zapojený do potravního et zce Sargasového mo e.
* * *
uk.
uk… uk… uk…
Donald Lacombe upíral zrak na sonar, jenž rozehrával drama pro kameru. „Je to biologického p vodu,
velké, a mí í to p ímo k nám. ty i sta padesát metr , a blíží se to.“
„Hrozí nám n jaké nebezpe í?“ zeptal jsem se s náhlým pocitem, že jsem v ohrožení.
„To já nevím; mo ský biolog jste vy. T i sta metr . Pozor… zpomaluje to. Že by to n jak zkoumalo, co
jsme za ?“
„Nelíbí se mu jasné sv tlo,“ namítl jsem. „P epn te jen na ervené.“
Pilot upravil vn jší reflektory, p ed o ky p edsadil ervené filtry, které jas sv tla ztlumily. „To je ono, te
se to blíží jako n jaký p ízrak. Sto metr . Šedesát. Te se držte!“
Ubíhaly vte iny, když tu se Massett-6 ot ásla a prudce se zhoupla na pravobok, jak tvor, kterého jsme
v bec nevid li, zachytil hlavní akumulátor a ližiny.
Srdce mi bušilo jako kladivo a málem jsem leknutím vypustil duši; po povrchu sklen né bubliny zkoumav
p ejížd la p ísavka široká jako chyta ova rukavice.
Do toho tance se následn zapojilo osm chapadel, každé tlusté jako hasi ská hadice; všechna se
pohybovala nezávisle na sob , a ten pohyb vycházel od jejich majitele, kterého stále nebylo vid t.
Dokonce i pilota to vzalo. „Jéééžiš… tak jste to p ece dokázal! A koukn te se na ta chapadla, jak jsou
velká. Tenhleten musí být po ádná obluda!“
„Tahleta,“ opravil jsem ho. „Samice jsou o hodn v tší než samci, a tahle nestv ra je zaru en samice.“
Ach jo, zase to slovo na „N“. Kdybych tak býval v d l…
Pilot stiskl kolébkový spína vysíla ky. „Šestka kontrole, bouchn te šampus, Aci, máme kontakt.“
Slyšeli jsme potlesk p icházející z ídicí místnosti.
„Už to tu máme. Gratuluju, par áku,“ ozval se David. „Dokázali jsme to.“
„Jo, dokázali, my“ zamumlal jsem.
Prudce jsem sebou trhl – ozval se zvuk, jako když n co sk ípav drhne po hliníku. „Co to by –“
„Vydržte.“ Lacombe vypadal skute n znepokojen , a to m vylekalo. V tisíci metrech je tlak vody stokrát
v tší než na hladin , což znamená, že sebemenší trhlina v trupu povede k tomu, že v n kolika vte inách
zem eme.
Co když tahem uvolní z trupu n který plát? Co když odtrhne n který vodot sný uzáv r?
P i pomyšlení, že bych se mohl utopit, se mi sev ely útroby.
„Koukn te!“ Hank zam il kameru na jednu z obrazovek videa. Šedivý zrnitý obraz ukazoval až
neskute n velké rourovité t lo a okraj hr zn vypadajícího oka, velkého jako hlava dosp lého lov ka.
N kolik chapadel tahalo za pevn uzav ené víko jednoho ze sb rných koš .
„Jen se dobývá k t m rybám,“ prohlásil jsem a modlil se, abych se nemýlil. Zví e víko ocelové nádoby
odtrhlo, jako kdyby to byla d tská hra ka, a do mo e tak m lo volnou cestu sto kilogram losos .
Dívali jsme se, jak jedno ze dvou delších chapadel zru n lapilo jednu rybu, zatímco ostatní chapadla
nádobu uzav ela a zabránila tak, aby se odplavily ješt další ryby.
Pilot, údivem bez sebe, zakroutil hlavou. „Tak to je teda n co!“
„Jo,“ p itakal jsem a snažil se p itom skrýt své obavy. „Má velký a složitý mozek a vysoce rozvinutý
nervový systém.“
„Kontrola pro Šestku.“ Tentokrát zn l znepokojen hlas radisty ze servisní lodi naho e.

Pohlédli jsme s Lacombem na sebe. „Tady Šestka, mluvte!“
„Na sonaru jsme zjistili n co nového. Mnohonásobné kontakty, zaru en biologického p vodu, není to
olihe , vypadá to jako n co, co jsme zatím ješt nikdy neslyšeli. Hloubka dva tisíce sto t icet metr ,
vzdálenost dv míle. V každém p ípad to práv upravilo kurz, stoupá to a sm uje k vám. Te k vám ten
zvuk p epínáme. Doktor Caldwell si myslí, že jde pouze o hejno ryb, ale oficiáln vám doporu ujeme,
abyste neprodlen vystoupili na hladinu; souhlasíte?“
Lacombe zvýšil hlasitost záznamu sonaru, abychom si Hank a já mohli ty zvuky poslechnout.
Blim-blup… Blim-blup… Blim-blup… Blim-blup…
Pilot na m pohlédl a ekal, co já na to.
„Na hejno ryb je to trochu moc hlasité,“ pronesl jsem šeptem; moje mysl se p itom hore n snažila jasn
si vybavit ten matn pov domý zvuk. „Zní to, skoro jako když n jaký obojživelník vypouští vzduchové
bubliny.“
„To musí být n jaká velryba,“ podotkl Hank.
„Ve dvou tisících sto t iceti metrech? Tak hluboko se nepotopí ani vorva .“ Zapojil jsem si sluchátka,
abych si mohl ten zvuk poslechnout sám.
Blim-blup… Blim-blup… Blim-blup… Blim-blup…
Byl to dost prapodivný zvuk, skoro jako když zpod víka nádoby na vodu uniká obsah.
A náhle se mi v mozku rozjasnilo. „To je neuv itelné,“ zašeptal jsem. „To je Blup!“
„Jakej Blup, hergot? Co to je?“
„To nevíme.“
„Jak to… co tím myslíte – ‚nevíme‘?“ obo il se na m pilot. „P ece zrovna te jste tomu íkal Blup!“
„Tak tomu za ali íkat u vále ného námo nictva. Víme jen, co to není. Nejsou to velryby, to kv li t m
nesmírným hloubkám, a nejsou to žraloci ani ob í olihn , protože žádný z t ch druh nemá m chý
napln ný plynem, aby to vydávalo takovýhle hlasitý zvuk.“
„A je to nebezpe né? Zaúto í to?“
„To nevím, ale nabeton to nechci zjistit v týhletý hloubce.“
Lacombeovi to došlo. „Šestka kontrole, mizíme odtud.“ Uchopil ídicí páku, spustil pohony a nastavil
k idélka.
Za ali jsme stoupat, ale jen hlemýždím tempem.
„Podívejte!“ zaje el Hank. Ob í olihe nechala sb rný koš být a nyní se drápala na bublinu, její chapadla ji
obepjala a tém úpln nám zabránila ve výhledu. „Taky ví, že to tam n kde je.“
„Co m že vystrašit ob í krakatici?“ uvažoval jsem nahlas. Vzáp tí jsem pevn sev el op rky sedadla;
plavidlo sebou pod mýma nohama prudce škublo a prostorem pro posádku se rozlehl zvuk, jako když se
kroutí n jaký kov.
P i pohledu na ídicí panel Lacombe zaklel. „To ta vaše zatracená chobotnice! Cpe se pod manipula ní
rameno.“
„Je vyd šená.“
„Jo, a já taky. Ten zvuk, co slyšíte, je od toho, jak nám pá í od ližin nádrže s kyslíkem a se vzduchem. Jak
o n p ijdem, Massett-6 bude dobrá akorát jako kotva.“ Pilot si upravil sluchátka a nastavil v tší tlak v
balastních nádržích. „Šestka kontrole, máme tu nouzovou situaci –“
P erušilo ho další prudké zhoupnutí, po n mž následovala exploze, která nám projela celým t lem a do
vody vyvrhla lavinu bublin. V uších nám zabou ilo a mo e kolem nás se ot áslo. Na Lacombeov ídicím
panelu se rozsvítila ervená varovná sv tla jako na n jaké váno ní reklam , a pilot, p edtím sebev domý,
te zbledl. „Tady Šestka, práv jsme p išli o hlavní a pomocné zát žové nádrže. Vnit ní hydraulika
nefunguje. Selhává hnací systém –“
A pak, moji milí, Massett-6 za ala klesat.
Klesala pomalu, pozpátku, ale bylo to horší než každá jízda na horské dráze, kterou jsem v bec kdy
podnikl. Kov sténal, desky trupu se ot ásaly, a mn vlasy vstávaly hr zou, doslova chrastily o op radlo
seda ky.
Ostatní t lo prost necítilo nic.
Pilot na m pohlédl; jeho výraz potvrzoval náš rozsudek smrti.
Hlas Ace Futrella z vysíla ky vyk esal jisk i ku nad je. „Kontrola Šestce, vydržte tam, chystáme DOP,
dálkov ovládané plavidlo s tažným lanem. Jak jste hluboko?“
Lacombe v zpocený obli ej se v pr svitném sv tle ídicího panelu leskl.
„Jedna-nula-dva-p t metr , rychlost klesání patnáct metr za minutu. Toho robota byste sem dol m li
dostat hodn rychle!“

P ipadal jsem si bezmocný jako cestující na palub linkového letadla, které práv p išlo o motory, a ten
pocit byl doprovázen vnit ním hlasem, který odmítal zmlknout. „Co tu d láš? Pane Bože, nenech m
um ít… ješt ne, prosím. Lisa m la pravdu, m l jsem si trochu užít života. Pane, dosta m z téhle kaše,
a já p ísahám, že –“
Miniponorka se p evalovala a ch estila, ot ásala mým pokáním, a já klesl zpátky do sedadla, zpocenými
dlan mi jsem svíral postranní op rky, o i sledovaly hloubkom r, a mé t lo se napjalo v o ekávání
poslední, kone né imploze, která mi rozdrtí lebku.
„Ježíši, tam venku je ješt n co dalšího!“ vyk ikl Hank a ukázal mezi dv chapadla krakatice, bušící do
plavidla.
Naklonil jsem se dop edu. Kolem nás kroužilo n kolik dlouhých temných tvor , obkli ujících krakatici, jako
když lovci nahán jí zv . Rozeznával jsem stínové pohyby, ale než jsem na n sta il zaost it zrak,
pozorovací kopuli zahalily mraky inkoustového barviva.
Blupové zahajovali útok.
Ze sluchátek jsem slyšel, jak ob í krakatici rvou, i hr zu nahán jící vysoké tóny vr ivých zvuk , které
vydávali, když hlodali š avnaté maso své ko isti.
Potom se moje mysl kamsi vytratila. Hr zou jsem nebyl v bec schopen uvažovat; pevn jsem zav el o i –
a náhle se mi podprahov vybavily obrazy z d tství.
Pod vodou.
Smrtelný chlad.
Tma – probodávaná kuželem nebeského sv tla!
Dosta se k tomu sv tlu… dosta se k tomu sv tlu…
„Sv tlo!“ Otev el jsem o i, set ásl z ramen pásy a oto il knoflíkem na ídicím panelu; sv tla jsem p epnul z
ervené na normální.
Op t se objevilo mo e, a spat ili jsme utržené hadice hydrauliky a pokroucenou a poma kanou robotickou
paži, pohupující se na poni eném nosníku spole n s n kolika zbytky bezživotných chapadel, která se
všechna zmítala v mraku erné, polévce podobné tekutiny.
„Kontrola Šestce. Dálkov ovládané plavidlo je ve vod . Vydržte, Done, jdeme pro vás.“
Lacombe ze sebe vyrazil jakýsi zvuk – jako kdyby se náhle probral; odtrhl zrak od divadla venku a
zkontroloval hloubku. „Kontrolo, práv jsme p ešli p es jedna-jedna-p t osm metr . Šlápn te tam naho e
na pedál, žijeme tu s asem na dluh!“
Nyní jsem stál, díval se bublinou p ímo nahoru na osam lé chapadlo, dosud ovinuté kolem tažného
ramene plavidla. Chapadlo, sev ené ve smrtelné k e i, nedovolovalo, aby se zbytek mrtvé krakatice – nyní
jen jakási plachta, z níž prýštila tekutina – i její hlava uvolnily a odplynuly do mo e.
Stál jsem v zajetí tohoto okamžiku a p ihlížel, jak se ten života zbavený p ív sek pomalu odvinuje. Zbytky
t la ob í krakatice, podobného torpédu, se uvolnily a vznášely se vzh ru a pry , pry od našeho sv tla.
Byli na n m v n kolika vte inách – ti tvorové, dlouhé, hn dé útvary vyrážející ze stín a op t v nich mizící,
každý dlouhý snad šest až deset metr . Vrhaly se na mrtvolu a rvaly ji jako sme ka hladových vlk .
Byly tmavé a rychlé, a p íliš daleko, než abych je dokázal identifikovat, ale jejich velikost a nesmírná
žravost m j strach jen zvyšovaly. Stal jsem se sv dkem ponurého p edstavení po ádaného matkou
P írodou – šlo tu o pouhý živo išný instinkt – a na krátký okamžik se mi ulevilo, protože budu mrtev
dlouho p ed tím, než se jejich drav hltavé elisti zabo í do mého masa.
Prrrrask…
Op t se p ede mnou roztan ila smrt; p es sklen nou bublinu zvolna, centimetr po centimetru, klikat
postupovala vlasov tenká prasklinka. Strach v útrobách jako kdyby m vsával do sebe, jako do erné
díry.
Lacombe zoufale sáhl po své vysíla ce. „Aci, kde je to zatracený DOP?“
„Práv p ešlo p es šest-sedm-nula metr .“
„To je málo! Máme tu vážný potíže!“
Op t jsem klesl do sedadla, hned nato jsem ale zase byl na nohou; nedokázal jsem z stat sed t. Tlak v
kabin stoupal, rovn ž tak uvnit mé lebky; prasklina v akrylátovém skle bubliny se ší ila dál k okraj m
jako pavu ina, a údaj hloubkom ru se p eplazil pod 1 290 metr .
Zav el jsem o i, m j dech byl m lký, a do mysli se mi vkrádaly šílené poslední myšlenky. P edstavoval
jsem si Davida Caldwella, jak nad místem pro hrob p ed ítá chvalo e na m . „… zajisté, bude nám
chyb t, ale jak zpívali Beatles, oh blah dee, oh blah da, život jde dál…“
Když jsem si už myslel, že nic horšího se nem že stát, Zubatá m p esv d ila, že se mýlím. Akumulátory
plavidla zkratovaly; ozval se ostrý sykot, a nás t i vrhly do náhlé, svíravé, klaustrofobické tmy.

Zmocnila se m panika, usadila se mi na hrudi a tížila jako sloní t lo. Zalapal jsem po dechu – nemohl
jsem dýchat!
Rozsvítila se neonová nouzová sv tla; práce se ujal blahoslavený záložní generátor.
Hvízdav jsem do sebe vtáhl kysele chutnající vzduch, pak ješt jednou. Sledoval jsem, jak modrá sv tla
za ínají slábnout a matn t.
„Jen vydržte, vydržte, budeme v po ádku.“ Lacombe dýchal zrychlen , zcela z ejm své vlastní lži nev il.
Jako v odpov se hliníkové st ny, tlusté 12,7 centimetru, vzadu v kabin vyboulily dovnit .
Všichni jsme rezignovali, ekali jsme, až na nás dojde ada, abychom zem eli, jen chudák Hank to už
nedokázal vydržet. Ruce i nohy se mu t ásly, v o ích m l výraz šílenství vyvolaného strachem; dostal ze
sebe jen: „Musím odtud pry –“, na ež se vrhl k únikovému pr lezu.
Zcela ochromen jsem mohl jen p ihlížet, jak se drama vyvíjelo dál. Donald Lacombe se dlouhým skokem
vrhl do zadní kabiny, ješt ve skoku kameramana srazil a p itiskl ho k podlaze. „Chlap e, tak poj sem a
pomoz mi!… Chlap e?“
Já však byl úpln mimo, svaly spoutané jako mrazem, mysl zhypnotizovaná, protože skrz naprasklé
akrylátové sklo bubliny se na m upírala dvojice kulatých, zlovolných matných o í… studených a bez
duše; nemyslících o í smrti… cosi pat ící do mýt , hr zné jako no ní m ra, o i vpalující se do lidské mysli
a pronásledující lov ka po zbytek jeho dní… znamenající konec stejný, jaký znamená rakev spoušt ná
do zem , a bez citu, jako jsou ervi, kte í hodují na lidském t le.
To na m upírala zrak Smrtka, smrt rozkládající mozek, kone ná, jak jen smrt m že být – a já pronikav
vyk ikl, jako ješt nikdy p edtím, zavyl jsem tak, až krev tuhla v žilách; ten výk ik pronikl do Hankovy
deliriem zachvácené mysli a zastavil ho. I Donald Lacombe se drápal zpátky p es své sedadlo.
Drak cejtí tv j strach, Zachary, cejtí ho v tvý krvi.
„Co je? Co jste vid l?“
Zalapal jsem po dechu, s námahou jsem nabíral do plic vzduch, abych dokázal zformulovat slova, ale ten
tvor byl pry a místo n j se ukázalo blikající ervené sv tlo, blížící se nyní z dálky.
Lacombe na n vzrušen ukázal. „To je ta dálkov ízená miniponorka!“
Dálkov ovládané, torpédu podobné miniplavidlo se blížilo, navád no akustickým signálem, vysílaným
nouzovým majákem, umíst ným na našem tažném háku. V n kolika vte inách byl konec tažného lana
upevn n a lano se okamžit napjalo.
Naše plavidlo zasténalo, zato ilo se kolem své osy a potom p estalo klesat.
Zav el jsem o i a dál zrychlen dýchal, dosud vyd šený, málem zbavený rozumu.
„Kontrolo, jsme p ipojeni, ale tlakem vody praskla bublina. Vytahujte nás, Aci, p kn rychle, ale plynule!“
„Rozumím, Done. Držte se.“
Když zmrza ená Massett-6 za ala stoupat, z o í mých dvou spole ník kanuly slzy úlevy. Já dokázal jen
zírat na hloubkom r, chv t se a spolu s tím, jak jsme stoupali, odpo ítávat vte iny a metry.
1280 metr … 1265… 1250…
S hr zou jsem sledoval, jak praskliny v akrylátovém skle bubliny postupují dál k obvodu a jako o závod se
pokoušejí dokon it svou práci, kdy dojde k lomu.
1 158 metr … 1 128… 1097…
Moje mysl se p epnula na režim innosti levé poloviny mozku a okamžit propo ítala rychlost našeho
rovnom rného stoupání ve vztahu k tvaru prasklin a snižujícímu se tlaku vody, svírajícímu bublinu z
akrylátového skla jako lis.
Není to dobré, to sklo nevydrží… pot ebujeme stoupat rychleji!
Nad hlavou mi praskla jakási trubka a záda mi zmá ela ledov studená voda. Skokem jsem se vrhl ze
sedadla jako šílenec a uchopil kolo zavíracího ventilu.
„Kontrolo, rychleji, láme se to tu!“
960… 945… 930…
Únik vody z trubky byl zastaven; schoulil jsem se do klubí ka, aby Hank mohl místo m dop edu.
855 metr … 823… 792…
Podél prasklin v bublin se ukázaly první kapi ky mo ské vody. „No tak, hol i ko,“ pronášel zp vav
Lacombe, „vydrž… jen ješt chvili ku!“
550 metr … 518… 487…
Zdálo se, že nyní stoupáme rychleji, do ebenové erni mo e kolem nás za aly prolínat odstíny šedé, do
hlubin jako filtrem záclon pronikalo svítání.
Pilot i kameraman se smáli vysokým hlasem a plácali jeden druhého po zádech.
Zrychlen a zhluboka jsem vydechoval a op t se nadechoval, abych tak p ipravil plíce na chvíli, kdy se

p i ítí mo e, a modlil se, aby k tomu nikdy nedošlo.
„D kuju ti, Ježíši, d kuju,“ zašeptal Hank a jednou rukou se pok ižoval, druhou si ze zrudlého obli eje
stíral pot a slzy. „Chvála Bohu, jsme zachrán ni!“
„ íkal jsem vám, že to zvládneme,“ prohlásil Donald; se sv tlem se mu vracela domýšlivá sebed v ra.
„Moje d ti… už se nem žu do kat, až je zase obejmu.“
O em to mluví? Copak si neuv domují, že jsme ješt p íliš hluboko, po ád ješt vystaveni nebezpe í?
„Hej, Zacku, podejte mi honem kameru, a ten náš triumfální návrat zdokumentuju!“
Jako zombie jsem sáhl dol a z podlahy zvedl t žkou kameru, podal mu ji dop edu, a zmaten jsem
uvažoval, jak to, že jsme ješt naživu.
Vidíš, nejsi zase takový génius, m žeš se splést. A te si dej pohov. Jak by ekla Lisa… užívej si jízdu.
365 metr .
305 metr …
245 metr …
Z vysíla ky zaburácel David v hlas. „Doktore Wallaci, po ád jste tu s námi?“
Hank se oto il s kamerou ke mn , ale já odstr il její objektiv stranou.
„Doktore Wallaci? Haló? ekn te n co, a víme, že jste ješt živý!“
„Jd te do prdele.“
183 metry… 159 metr … 134 metry…
Oceán zm nil barvu, temn purpurovou vyst ídala královská mod ; procházeli jsme nejv tšími hloubkami,
kam se kdy lov k odvážil na jedno nadechnutí.
Další nejhlubší bod, s hodnotou jen o n kolik málo metr vyšší, již m l za následek smrt.
111 metr …
Dobrá, jen tak dál, váha vody se s každým metrem snižuje, praskliny se te ší í pomaleji.
95 metr .
Ot el jsem si slzy a obli ej se mi roztáhl v širokém úsm vu. Hank m plácl do zad a já se zachichotal.
Možná to dokážeme.
„Kontrola Šestce, ve vod jsou p ipraveni potáp i. Vítejte zpátky, týme.“
Lacombe mrkl na Hanka. „Hej, kontrolo, po kejte, až uvidíte, co máme na filmu!“
Život je tak k ehký. V jednom okamžiku jste živí, v dalším vás p eválcuje kamion a je po všem, žádné
varování, žádná slova ani myšlenky na konec, všechno je pry .
V jednasedmdesáti metrech došlo k implozi bubliny a dovnit naší svatyn jako nákladní vlak vtrhlo s
evem Sargasové mo e a ve své vše dusící zu ivosti nás oslepilo.
Zahlédl jsem, jak pilot v obli ej pukl jako zralé raj e, když st epy akrylátového skla zasypaly jeho
p ipoutané t lo jako dávka z kulometu. Koutkem oka jsem ješt zachytil Hanka, a pak m Atlantský oceán
vyzvedl ze sedadla a mrštil mnou do strany proti zadní st n . P i v domí m udržela jen náhlá zm na
tlaku, stiskl mi lebku jako sv rákem. Poh bila m h mící lavina; slep jsem se zmítal v temnot , svaly jako
z olova, ruce po emsi tápaly… mysl si vybavila zadní pr lez a mým již vy erpaným rukám p ikazovala,
aby oto ily jeho kolem.
Ucítil jsem, jak pod vahou mo e prasklo pomocné lano ze servisní lodi na hladin . Moje ruce se zoufale
držely pr lezu; miniponorka, nyní odpoutaná, zakolísala sm rem dozadu a podruhé klesala do propasti.
Náhlá zm na tlaku mi rvala ušní bubínky.
A potom se pr lez jako zázrakem doširoka rozev el.
Moje d ti… už se nem žu do kat, až je zase obejmu…
Hank!
Levá polovina mého mozku na m je ela, abych odtud vypadl, moje šance na to, že se dokážu dostat na
hladinu, už byly menší než deset procent, ale velení se ujala pravá polovina a náhle m obda ila odvahou
samotného Williama Wallace.
Zoufale jsem tápal a hledal Hanka. Uchopil jsem ho zezadu za límec košile a jeho bezvládné t lo, vážící
sedmadevadesát kilo, procpal pr lezem do teplé náru e Sargasového mo e.
Uplynulo namáhavých p tadvacet vte in, a já se pokoušel dostat bezv domého muže vzh ru
p tasedmdesátimetrovým sloupcem vody.
Dosta se k tomu sv tlu…
Kopal jsem nohama a pádloval rukama, nutil se do takového rytmu pohyb , kterým bych zbyte n
nespot ebovával cenné molekuly vzduchu.
Nikdy to nedokážeš, s Hankem ne. Pus ho, nebo se utopíte oba.
Ale nepustil jsem ho, protože jsem cht l být hrdinou nikoli proto, že bych opravdu v il, že to dokážu,

nýbrž proto, že v té chvíli jsem ve svém srdci cítil, že jeho život je d ležit jší než m j.
Plíce jsem m l jako v ohni, jediný zvuk, který jsem slyšel, byl tlukot mého srdce.
Opravdu se dostávám dál? Nohy jsem m l jako z olova… kopu jima ješt v bec?
P ed o ima se mi míhaly scény z dospívání. Vnit ní hlas se ujal komentování scén jedné po druhé: Tohle
by m l být poslední zápas, Princeton prohrává o ty i body. A tady máme snap, p ihrávku spodem
Wallaceovi. Vyhýbá se jednomu obírajícímu hrá i, pak dalšímu a mí í k dennímu sv tlu.
Sv tlo… tolik cenné. Dosta se k tomu sv tlu.
Te má za sebou st ed h išt … je na ty icítce…
Dosta … se… k tomu… sv tlu…
Wallace je na t icítce… na dvacítce…
To sv tlo…
Je na desítce, ješt jen dostat se p es jednoho obránce…
Periferním vid ním jsem zachytil stíny. Vid l jsem, jak se po mn vztahuje erná ruka smrti… i po
Hankovi.
Ale ne! Wallace složili na brankové á e, a as vypršel.
Došel vzduch, síly, dozn ly údery srdce, odešla i síla v le; vyklouzl jsem ze svého t la a utonul.
Zase.
Je t žké bojovat s nep ítelem, který má p edsunuté pozice ve vaší hlav .
– Sally Kempton
KAPITOLA 2
VZNÁŠEJ SE.
Sta í jen vznášet se, dostat se k tomu sv tlu…
Mmmmm. Tak uklid ující, když všechna životní bolest, stres a obavy odplynou. Ve vzduchoprázdnu
existence se duše vznáší jako na vod … unáší ji hedvábn jemný nebeský proud.
Vesele dál svou lo ku že , vždy život, to je jenom sen…
Byl m j život sen?
Spíš byl jako bou e držená na uzd , bou e, jejíž zloba již dlouho ekala na to, až ji n kdo pustí ze et zu.
Vichry, které mnou zmítaly v mém zoufalství, by se daly vysledovat k jezeru Ness a k mým devátým
narozeninám – dni, kdy jsem utonul poprvé. Ano, už jednou jsem zem el, byl jsem totáln mrtvý… dokud
nep išel m j spasitel – otec mého nejlepšího p ítele, Alban MacDonald; z t ch, koho jsem znal, jediný
lov k, který dokázal zastrašit a zahnat smrt. Od okamžiku, kdy jsem se vrátil do života, moje mysl
skrývala temné tajemství, uložené tam pro mou vlastní ochranu. Bylo tu neustále, následovalo m jako
stín po dobu mé existence, jenomže tuhle falešnou realitu si vytvo ila moje tehdy ješt d tská mysl – tak
jak jsem mohl v d t, že je to všechno lež?
O sedmnáct let pozd ji se všechno m lo co nevid t rozplést.
* * *
Elektrické šoky zdravotníkových oválných elektrod jsem vlastn v bec necítil, vnímal jsem pouze ev
bou e h mící mi v uších a svírající mi nervy mu ivou bolestí, která m vítala zp t do života. Každá bu ka
mého t la pálila jako probodaná špendlíky a jehlami, každé nadechnutí bolelo, hru jako kdyby se
propadla a zavalila vše, co bylo uvnit . Jako ryba na suchu jsem se k e ovit zmítal na studené palub
Manhattanvillu, zvracel jsem mo skou vodu, sám a jako beze smysl , zatímco zdravotník se dal do práce.
Vst íkl mi do rozechv lých žil jakousi irou tekutinu, potom ješt jednou, a já se propadl do erné tmy.
Když svatý Columba dorazil do íše Pikt , musel p ekro it eku Ness. Došel k jejímu b ehu a spat il, jak
místní obyvatelé poh bívají jakéhosi chudáka. Ten, jak svatému Columbovi lí ili, nedlouho p edtím plaval
v ece a tam ho uchvátila jakási vodní obluda a strašn ho pokousala. Když to svatý Columba slyšel,
p ikázal, aby n který z jeho spole ník p eplaval na druhý b eh pro lun, který tam byl p ivázaný. Když
p íkaz svatého, vzácného muže uslyšel Lugne mocu-Min, bez otálení uposlechl; odložil od v až na spodní
roucho a vstoupil do vody. Avšak obluda, jejíž hlad nebyl p edtím ukojen a naopak ješt vystup oval její
chu na další ko ist, íhala v hlubinách. Když ucítila, jak se voda naho e e í tím, jak Lugne plaval, vyrazila
náhle k hladin a s doširoka rozev enou tlamou a s mocným evem se hnala k lov ku, který plaval
prost edkem eky Ness. Všechny, kdo tam byli, barbary a dokonce i bratry, zachvátila nesmírná hr za,
svatý Columba však pozvedl svatou ruku a ve vzduchu ud lal spásné znamení k íže; poté, dovolávaje se
Božího jména, pronesl slova, jimiž divokému zví eti p ikázal: „Dále nep jdeš. Toho muže se nedotýkej,
neprodlen se vra !“ Když zví e slyšelo tento p íkaz, jakoby vle eno provazy zd šen ustoupilo zpátky a
prchlo do jezera Ness. Pohanští barba i, na které hluboce zap sobila velikost tohoto zázraku, velebili
velikost Boha k es an .

– Ze životopisu svatého Columby, opata Iony, sepsaného sv. Adamnanem A.D. 565
KAPITOLA 3
Nemocnice St. Mary’s
West Palm Beach, Florida
TO PRVNÍ RÁNO POTÉ, co jsem unikl druhému utonutí, m p ivítaly bolest a zmatek. Tam, kde jsem se
nyní ocitl, bylo jasné sv tlo; se zna ným úsilím jsem otev el o i. Za al jsem se divoce zmítat a zmocnila
se m panika – zjistil jsem, že se nemohu hýbat.
Než jsem si uv domil, že jsem v nemocni ním pokoji, prožil jsem n kolik d s nahán jících okamžik . Do
žil jsem m l zavedené hadi ky, záp stí a kotníky p ipoutané po stranách k posteli.
Tahle zm na v životních projevech nepochybn upozornila nemocni ní ošet ovatelky na sestern . Vešla
Jamaj anka; její dialekt zn l jako veršovaná d tská íkanka. „Tak jste se rozhodl probudit. Už jsem si byla
jistá, že jsme vás ztratili, proboha.“
Pokusil jsem se promluvit, ale ve zcela vyschlém hrdle mi cosi p ekáželo.
„Snažte se nehýbat, pane Wallaci. Máte siln zhmožd né sternum a dv nalomená žebra, to všechno je
od kardiopulmonární resuscitace. Toho druhého lov ka, vašeho známého, jste zachránil.“
Hanka? Myslí Hanka?
„Jeho jméno neznám, ale leží o dvoje dve e dál. Takže si myslím, že to z vás d lá hrdinu.“
„Chrak drouchro uchr –“ Gestem, jak jen to šlo mýma dosud p ipoutanýma rukama, jsem zcela frustrován
ukázal na hadi ku.
Sestra rozepnula p ezky kožených popruh . „Te se ale nehýbejte, doktor už je na cest a za pár minut
vám tu hadi ku vyndá. Venku je vaše snoubenka. Hezká os bka. Mám ji poslat dovnit ?“
Lisa, m j and l milosrdenství. Nadšen jsem pokývl hlavou své „ano“; srdce mi divoce tlouklo radostí.
Lisu Belaskiovou jsem potkal b hem mého prvního roku na FAU. Ona – studentka pokoušející se
studovat jako hlavní obor biologii, já – nejmladší asistent na fakult . Ve dne, když jsem ji a dalších
p tasedmdesát student prvních t í ro ník osl oval za p ednáškovým pultem, jsme p edstírali, že se
neznáme. V noci jsme byli spolu v posteli, její štíhlé opálené nohy ovinuté kolem mého pasu, sv tlé
hn dozelené o i zamžené roztoužením a rozkoší.
Netrvalo dlouho a Lisa za ala mluvit o manželství, o tom, jak pro ni spoluža ky cht jí u p íležitosti zásnub
uspo ádat slavnost se sví kami nebo jiný podobný nesmysl, a o tom, jak touží založit si hned po promoci
rodinu a žít v n které uzav ené reziden ní oblasti s dobrými školami. ekl jsem jí, že rodina – prosím,
jist , pokud bude p ipravená na to, že p evezme v tšinu rodi ovských povinností, zatímco já budu
pracovat.
Pod dojmem, že jsem vystaven tlaku, jsem nakonec na Den dík vzdání požádal o její ruku, ale odmítl
jsem ur it datum, dokud se nevrátím ze své expedice.
Te jsem tedy byl zpátky, a m j prožitek, který málem skon il smrtí, mi ze zcela nového úhlu ukázal, co je
skute n d ležité. Nemohl jsem se do kat, až vezmu Lisu do náru í a povím jí, jak moc ji pot ebuju.
Kariéru nechám stranou, pom žu jí s plány na svatbu. P ijmu místo s definitivou, které mi univerzita
nabízí, jen abychom mohli z stat na jižní Florid . Kruci, dokonce za nu vybírat pro našeho novorozence
jména. Tak t eba… co takhle Drew Wallace? Nebo Michael? Mike Wallace… ne, to zní moc jako z
n jakého seriálu.
„Páni, Zacku, ty teda vypadáš!“
Není to zrovna ten pla tivý pozdrav, jaký jsem o ekával.
„Prý jsi zachránil toho kameramana. A taky se íkalo, že ses utopil. Víš, že jsi vlastn byl mrtvý? To musí
být dost vzrušující, co? Ale – hele, už se cítíš líp, že jo?“
Líp než mrtvý? No dobrá, tak teda není ta nejsladší broskvi ka, ale je to moje broskvi ka.
Natáhl jsem se k ní a pevn jí sev el ruku. „Rhicho, mihruhu te.“
Odpov d la mi také pevným sev ením ruky, potom se odtáhla. „Asi bys s tou v cí v puse nem l mluvit.
Vlastn by asi bylo lepší, kdybys jen poslouchal. Podívej… zatímco jsi byl pry , trochu jsem p emýšlela o
vážných v cech, a –“
Hm, nojo…
„Uv domuju si, že tohle pro tebe není práv vhodná doba, ale zítra odjíždím na zimní dovolenou, a než
odjedu, cht la jsem ti íct, že… no, prost myslím, že bychom m li svatbu odložit. Na neur ito.“
„Hohe?!“
Te se chce rozejít? Te ! Neexistuje snad n jaký druh mandatorního odkladu, kdy se lidé nerozcházejí
hned po tom, co se snoubenec vrátí z náru í smrti?
„Rhicho, phroch?“

„Postav se k tomu elem, Zacku; ty m ani nepot ebuješ, vlastn nepot ebuješ nikoho, a já… já jsem
lov k, který pot ebuje cítit, že ho n kdo pot ebuje.“
„Rhicho, há te pothebuhu!“ Zn lo to sm šn , tak jsem se pokoušel tu zatracenou hadi ku vytrhnout.
„P iznej si p ece poctiv , žes nikdy nebyl do celé té záležitosti zrovna n jak moc žhavý. Máš svou kariéru,
a b h ví, že se jí nic nem že postavit do cesty.“
„Rhicho, há che hmením.“
„… a k tomu ješt si ani nechceš nikam vyrazit s mými p áteli. Fakt, krom sexu nevím, jestli v bec jsi se
mnou rád.“
„Rhicho…“
Odvrátila ode m o i, a i takový trouba, který se nevyzná v citech, poznal, co p ijde.
„A… vlastn … n koho jsem potkala, když jsi byl pry .“
Když jsem byl pry ? Byl jsem pry ty i dny! lov k by si myslel, že jsem Ernest Chackleton, který se
ztratil v Antarktid .
„… a je s ním legrace, po ád se musím smát. Dokonce ho znáš, chodí na naše p ednášky z biologie.“
ekni mi, jak se jmenuje! ekni mi to, a já toho parchanta nechám rupnout.
„A stejn … mrzí m to, jenže te vidím v ci tak, že jestli mám n jaké pochybnosti, nejlepší bude rozejít
se. Tady máš klí od bytu. A… n jak se to semlelo… zásnubní prsten jsem prodala. Já vím, je to ošklivé,
ale Drew a já jsme pot ebovali peníze, abychom si mohli v zim zajet do Cancúnu.“
Drew? Jméno Drew jsme p ece cht li dát našemu prvorozenému!
„P íští semestr ti t eba pošlu šek, slibuju.“
Klí nechala ležet na no ním stolku, naklonila se a políbila m na elo, dodala „a je ti líp“, napila se
pomeran ového džusu, který jsem m l na podnosu se snídaní, a odešla.
* * *
Toho dne m navštívil také David Caldwell, byla na n m ada, aby mi „pozvedl náladu“. Sd lil mi, že
Hankovi je líp, našemu pilotovi že se nepoda ilo zachránit, že miniponorka byla nalezena a vyzvednuta,
mrtvola ale žádná.
P i pomyšlení na to, jak ti tvorové požírají ostatky Donalda Lacombea, se mi zvedl žaludek.
David neotálel a pokra oval v tom kobercovém náletu.
„Navzdory vašemu hrdinskému inu, Zacku, se všechno ruší. Smrt pilota, k tomu ztráta miniponorky za
dvanáct milion … prokrista, to je pr ser jako hrom. Zatímco vy jste si tu ležel a spal, já musel všechno
vyžrat. A k tomu jsme ješt p išli o ty super záb ry olihn , co po ídil Hank –“
„Na ob í krakatice zapome te, Davide, tam dole je n co ješt úchvatn jšího – Blupové!“
„Blupové?“
„Copak vy nikdy ne tete n jaký v decký asopis? V sedmadevadesátém tyhle tajuplné živo ichy, žijící ve
velkých hloubkách, objevilo vále né námo nictvo a nazvalo je Blupové. Zachytil je SOSUS.“
„SOSUS?“
„Ale no tak – Sound Underwater Surveillance System, podvodní akustický sledovací systém; vále né
námo nictvo používalo ty mikrofony b hem studené války ke zjiš ování sov tských ponorek!“
„Aha, tak SOSUS… nojo.“
„Jsou to živo ichové, Davide. Velcí, ohyzdní, dosud neobjevení predáto i, vyskytují se v hejnech – jako
pirani. V Sargasovém mo i na nás zaúto ili, šli po té naší ob í krakatici!“
„Zacku –“
„Tohle je velká v c, Davide, dosud neobjevený druh. Musíte zorganizovat další expedici a –“
„Zacku, vy m neposloucháte! Je konec. Žádné další expedice. Žádné další granty.“
„Co je to za e ?“
„Ta pilotova rodina si vzala n jakého extra dobrého advokáta, jakéhosi Mika Rempeho z West Palm.
Vykládejte n co o n jakých piraních. Ten chlápek už na vás a na fakultu podal žalobu – zavin ní smrti.
Pro univerzitu jste nepoužitelný, kamaráde. Jak prošlý zboží.“
„Žalobu? Vždy to byla nehoda!“
„To si schovejte pro výpov p ed soudem. No… d kan a já si myslíme, že nejlíp bude p erušit s vámi
veškeré styky, alespo prozatím.“
To bylo neuv itelné. „Fakulta že m obvi uje? Davide, co jste jim napovídal?“
„Podívejte… vy jste p ece otev el ten únikový pr lez!“
„Jo, ty ksindle – aby bylo kudy utýct!“
„A tím jste možná moc zatížil to lano.“
„Ty prevíte, tak tys jim ek, že za tu vodu v ponorce m žu já!“

„Ne… já… no, koukn te, možná byste si m l vzít právníka.“
„Nic takovýho, Davide, leda hovno! Nebudu vám ani fakult d lat hromosvod, to pus te z hlavy. Ta bublina
na ponorce praskla, a to toho pilota zabilo.“
„Hele te, já jsem jenom poslí ek, a vzkaz zní, že s univerzitou už nemáte nic spole ného. Já to jen
vy izuju, není v tom nic osobního.“
„Ale tak teda jo; vyser si voko – taky nic osobního.“ Tohle bylo jediné, ím jsem se dokázal ubránit, abych
ho neuškrtil n kterou z t ch infuzních hadi ek.
* * *
Z nemocnice m propustili za dva dny, ovšem až když jsem podepsal, že souhlasím s návšt vou u
psychiatra. Mí dokto i se patrn obávali, že se m zmoc uje deprese.
Jejich starosti a obavy byly oprávn né.
Do svého bytu v areálu univerzity jsem jel taxíkem; byt pat il k požitk m, které mi FAU poskytla, když m
p ijímala. David p edvedl zdatnost, jaká u n j nebyla b žná – už zapracoval a univerzitní ubytovací služb
p ikázal, aby m j majetek zabalila do kartónových krabic. Pod pozorným dohledem lena ochranky (co
bych asi tak mohl provést – ukrást své vlastní v ci?) jsem všechno naházel dozadu do svého džípu.
Potom, protože jsem nem l kam jinam jít, jsem zamí il do Bal Harbouru, kde bydlela matka.
* * *
Po návratu do Ameriky i s devítiletým synem se bývalá paní Angus Wallaceová n kolik let ze všech sil
snažila vyd lat si na živobytí jako pracovnice cestovní kancelá e; potom potkala svého budoucího
manžela, pana Charlieho Masona z Long Islandu. Charlie byl spisovatel, den trávil sepisováním sloupk
pro asopisy se seriály pro ženy v domácnosti, v noci plodil spoustu filmových scéná . Jako spisovatel
prorazil šest m síc poté, co si vzal matku – když jeden její p ítel p im l prominentního hollywoodského
agenta, aby si p e etl jedno z Charlieho d l, komedii o lov ku, který se svého homosexuálního partnera,
s nímž byl legáln oddán, pokusil zabít, aby mohl vybrat celou výhru na los. Prodej díla vynesl
šestimístnou sumu a byl to „kasovní trhák“; Charlie a jeho nová nev sta náhle za ali v o ích sv ta stoupat
vzh ru.
Svého nevlastního otce jsem m l rád. Byl to subtilní muž s ídnoucími vlasy, o patnáct let starší než
matka, ale m l ji up ímn rád a vážil si jí, a práv to u m platilo.
To, že je Charlie bohatý, m vždycky nechávalo lhostejným, a také jsem si mu nikdy ne ekl ani o p tník.
Fakulta mi platila pokoj i stravu a dohromady se slušným platem jsem si za ta léta dokázal našet it dost na
to, abych mohl hotov zaplatit za d m.
Te , když jsem p išel o zam stnání, budu ty fondy pot ebovat, abych n jak p ežil.
Bal Harbour Island je p ímo ské letovisko v severním okrese Miami-Dade. Je to místo, kam se s oblibou
uchylují bohatí a slavní, jsou tam rodinné domy p kn usazené v uzav ených reziden ních oblastech, se
zahradami u dom ; podél soukromých bílých pláží a azurového pob eží stojí mnohaposcho ové nájemní
domy. Hlavní t ídy, vedoucí na sever a na jih, jsou plné p epychových nákupních st edisek a restaurací,
hluboký kanál, v íznutý do pob eží, je domovem jachet.
Matka i Charlie byli tenhle týden na Manhattanu. Krátce jsme pohovo ili telefonem, ujistil jsem ji, že jsem v
po ádku a že jediné, co m te zajímá, je odpo inout si a relaxovat. ekl jsem jí, a si ned lá žádné
starosti, že k ní brzy zajdu.
Bydleli v obytném dom , ve vlastním byt v desátém poschodí; m l ty i ložnice, okna na stran k
oceánu. Než jsem si všechno nast hoval, bylo již pozd , takže jsem se rychle osprchoval, natáhl si své
oblíbené boxerky a vklouzl do postele v jednom z pokoj pro hosty. Dve e na balkon jsem nechal
otev ené; slaný v t ík a duniv bušící oceán m zanedlouho ukolébaly do hlubokého spánku.
* * *
Je tma.
Je tma a já jsem ve vod . V hluboké, studící vod .
Jsem v Jeze e.
Topím se!
Kopat nohama a dostat se ke hladin ! Zalknout se, vyplivnout vodu, šlapat vodu.
P evrácená lo ka pode mnou se potápí.
Všude samí lososi, vyskakují z vody, ch apají tlamami. Plavu v hejnu ryb!
Rozhlížím se kolem. Hledám b eh, ale ta mlha je všude a slunce zapadlo. Kterým sm rem leží domov?
Zachovej klid, Zachary, nepanika … jen šlapej vodu a ekej… ekej, až se mlha zvedne.
Pomoc! Slyší m n kdo?
Svaly t žknou, jsem tak unavený, tak zk ehlý.

Kolem m se roztá í silný vodní proud… je tam dole n co?
Mám strach.
Pomoc! Pomoc! Ahhh…
Loknul jsem si vody. Pod vodou! Jsem pod vodou! N co m drží, drzí m to za kotník! Ostrá bolest… co
to je? Co m to drží? Je to m j lun? Zamotal jsme se do n jakého lana?
Panika… zápas o život… to ím se… zápolím s vodou, abych se nadechl…
„Áahh! Aahhh!“
Vysko il jsem z postele jako vyst elený prakem, dosud v polospánku; vyrazil jsem ze sebe ev, p i kterém
tuhla krev v žilách, a slep vyb hl z pokoje – špatným sm rem! Kolem vzdouvajících se záclon jsem se
vy ítil p ímo na balkon a setrva ností p epadl p es hliníkové zábradlí!
Ruce, které kdysi stahovaly fotbalové mí e ze vzduchu, ješt jednou naposled zoufale vyrazily, levice
zcela zbyte n prudce ude ila o betonový okraj balkonu, pravici se poda ilo zachytit hliníkového sloupku
zábradlí.
„Oufff!“
Trvalo to jeden p ízra ný okamžik; jen jsem se držel, visel ty icet metr nad chodníkem. M j život
doslova svíraly prsty pravé ruky, zatímco mysl, konejšená tlumeným evem oceánu, se zoufale snažila
p esv d it mozek, ješt plný té no ní m ry, že jsem opravdu vzh ru a od smrti m d lí okamžik krátký
jako mávnutí motýlích k ídel, jenomže tentokrát ze m nezbude nic, co by se dalo resuscitovat.
D lej n co, Wallaci, do toho!
Opatrn jsem dostal nohy nahoru k dolní hran balkonu, prsty bosých nohou zachytily a obepjaly drsný
beton. Pravý kotník nalezl p e nívající lem v blízkosti zábradlí, takže jsem se mohl pevn zachytit levou
rukou a vytáhl jsem se výš, až p es prasklou p í ku zábradlí. Celé moje t lo se zachv lo, když se nohy
dotkly teplých dlaždic, do od ených prsou jsem p i pohledu z výše deseti poschodí jen zhluboka nabral
dech a nev ícn zíral na p edstavu toho, co mohlo být.
„Hej, hochu, jste v po ádku?“
„Není to kluk Andrey Masonové?“
„Ten chlápek, co o n m píšou v novinách? To jsem teda nev d l, že je mešuge.“
Sousedé, oble ení do šortek, župan a no ních košil, obsadili balkony a mluvili o mn , jako kdybych byl
n jaký cvok posedlý touhou po sebevražd .
Odbyl jsem je všechny mávnutím ruky, vrátil se do bytu a sklen né dve e zamkl na dva západy.
Byl jsem úpln vzh ru a plný adrenalinu, ale temný pokoj jako kdyby zaplavily démonické p ízraky. Cítil
jsem, že na m p icházejí halucinace; vy ítil jsem se z pokoje, rozsv cel jedno sv tlo za druhým, až jsem
se dostal k Charlieho baru. Trhnutím jsem jej otev el, popadl první na atou láhev a dvakrát si dlouze lokl.
Potom jsem tou flaškou s levnou sherry mrštil p es mramorovou podlahu a zvracel.
Život voln žijících zví at je bojem o existenci. Aby si ji uchovala pro sebe a zabezpe ila ji i pro svá
mlá ata, musejí vyvinout veškeré úsilí a pln zapojit své schopnosti. Prvo adými podmínkami, které jsou
rozhodující pro existenci jak jednotlivc , tak druhu jako celku, je možnost obstarat si potravu i v t ch
nejnep ízniv jších obdobích a uniknout útok m svých nejnebezpe n jších nep átel. Tyto podmínky také
budou ur ující pro populaci toho kterého druhu; pozorným zkoumáním všech okolností pak m žeme být
schopní pochopit, a do jisté míry i vysv tlit to, co se na první pohled jeví jako nevysv tlitelné – p esp íliš
hojný výskyt n kterého druhu, zatímco druhy jiné, úzce s ním spojené, jsou velmi vzácné.
– Alfred Russel Wallace
„O tendenci variet odchylovat se bez omezení od p vodního typu“, 1858
Existuje p inejmenším 10 000 známých, ohlášených pozorování v Loch Ness, avšak n jakým zp sobem
zaznamenána je jich mén než t etina.
– Dr. Roy Mackall, kryptozoolog
KAPITOLA 4
South Beach
NÁSLEDUJÍCÍHO RÁNA jsem se probudil na pohovce v místnosti nacházející se stranou od ostatních
pokoj ; z hr z minulé noci zbyly již jen blednoucí vzpomínky. Doklopýtal jsem k záv s m a roztáhl je.
Ukázalo se modré nebe, bílý, tetelící se pruh pláže a azurový oceán.
Nirvána.
Osprchoval a oholil jsem se, hodil do sebe snídani, a v šortkách a se slune ními brýlemi zamí il dol na
pláž; moc jsem pot eboval odpo inek a slunce.
K domu pat ila rezervovaná místa na pláži. Vzal jsem si lehátko, sebral hrst ru ník a p ehlížel b eh.
Nedaleko vody ležela na b iše žena n co málo po dvacítce. O i se mi zam ily na hn dé vlasy sahající až

na ramena a na bílý proužek látky vklín ný tak hluboko mezi hýžd zpevn né jógou, že byl skoro
neviditelný. Vrchní díl bikinek, který sotva držel její tmavá, lesknoucí se adra, nem la zapnutý, aby jí
nez staly neopálené proužky.
Panebože, South Beach miluju…
Postavil jsem si lehátko t i metry od ní a prohlížel si ji skrz barevn tónovaná skla slune ních brýlí. Po kal
jsem, až pooto í hlavu, a za al: „P kný den.“
Žádná odpov .
Troubo, chováš se jak ten ute enec bez pasu, co mu íkali sir Alfred a co uváznul na nádraží.
Zklidnil jsem se a najel na to jinak; posunul jsem se blíž a p i každém pohybu napínal svaly. „Já jsem
Zack,“ ekl jsem a klekl si p kn blízko jejího t la, lesknoucího se opalovacím olejem. „A vy?“
„Nezájem.“
„No dobrá. Promi te. Já jenom, že když jsem hrál za univerzitu fotbal, chodil jsem s atletkama, takže pro
ženy, které jsou fyzicky fit, mám fakt slabost.“
Vzhlédla. „Leesa Gehmanová.“
„Ahoj, Liso.“
„Ne ‚Liso‘, ale Leeso.“
„Vy… ehm… nejste studentka, co?“
„Už ne; pro ?“
„Jen jsem zv davý. Moje bývalá snoubenka ješt studovala.“
„Takže kopa ky, a hledáte náhradu. Tak hodn št stí.“
Položila hlavu zpátky na osušku, potom ji ale zase zvedla. „Po kejte… íkáte, že se jmenujete Zack – to
jako Zachary Wallace?“
„Zásah.“
„ etla jsem o vás v novinách. Topil jste se, když jste zachra oval n jakého chlapíka, jo?“
A Wallace chytá mí na skórovací lajn a mí pokládá!
Na South Beach je proslavenost klí em k pás m cudnosti. B hem dalších dvaceti minut jsem se
dozv d l, že Leesa je z Allentownu v Pensylvánii, že pracuje v kancelá i jednoho architekta v Miami a na
áste ný úvazek vyu uje aerobik. Pov d la mi, do kterých škol chodila, jak se jmenuje její bratr, které
jsou její oblíbené knihy, jaký je význam ínských znak , které má vytetované na levém kotníku, a kam
chce jít dneska na ve e i.
Každou chvíli jsem ekal, že budeme probírat její oblíbená jména pro d ti.
„Zacku, líbí se ti to ve vod ?“
„Jsem mo ský biolog. Vždycky jsem pracoval v oceánech, a –“
„Ne, já myslela sex.“ Zapnula si vrchní díl bikinek, vstala a vzala m za ruku. „S mrtvým klukem jsem to
ješt ned lala. Tak poj !“
Panebože, South Beach miluju…
Drželi jsme se za ruce a vešli do vody; p i pomyšlení na to, co eká tam vp edu, se mi krev hrnula do již
pln probuzeného mozku.
Utíkali jsme m l inou, naše nohy st íkaly vodu jeden na druhého, mn bušilo srdce –
– na prsou m náhle za alo bolet, p ed o ima vysko ily purpurov rudé te ky. Když jsme se dobrodili do
míst, kde nám voda sahala po pás, obli ej mi náhle zbledl, jak mi ze žil odtekla všechna krev.
Te ne…
Ve svalech mi sv div trnulo, potom za aly pálit, jako kdyby je bodaly tisíce medúz.
Pustil jsem Leesinu ruku a jako slepý vrávoral zpátky ke b ehu; celý okolní sv t mi ví il v hlav . Klesl jsem
na kolena na mokrý písek a zoufale lapal po doušku vzduchu.
Leesa se na m dívala plná zmatku. „Tak poj , voda je vynikající!“
Pokoušel jsem se n co odpov d t, ale nedokázal jsem mluvit, a nebyl jsem schopen p estat
hyperventilovat. Celé t lo mi zalil studený pot, po ád ješt jsem nevid l z eteln .
Tohle není migréna, je to n co jiného…
M l jsem strach.
Leesa p išla trochu blíž a rozepínala si p ezku na vrchním dílu bikinek. „Zachary! Za-cha-ry!“ Ta liška
mazaná se usmívala, ten díl vyhrnula a nabídla mi pohled na ta svá dvoj ata.
Muka… B h m mu í –
„Tak poj , hrdino! Jsem nadržená.“
Oslepivé te ky zmizely, bolest i studený pot milosrdn ustoupily. Celý zmatený jsem vstal a utíral si z
obli eje pot. „Promi .“

„Co se ti stalo?“
„Asi nízká hladina cukru v krvi.“ Ješt párkrát jsem se sykav nadechl, údy se mi po ád ješt t ásly. „No,
už to bude.“
„Doufám, že ne ješt tady.“ Popadla m za ruku a odvád la m zpátky.
Ud lal jsem dva dlouhé kroky, a náhle m oslepily podprahové obrazy, míhající se p ed zrakem mé mysli.
Temná voda. Hustá mlha. Všude lososi. Vyskakují. Plaší se. P ítomnost ehosi… krouží to tam dole! Levý
kotník, zachvácený bolestí. Táhne m to pod vodu… nem žu dýchat!
„Nem žu… dýchat.“
„Zacku?“
„Nem žu dýchat!“ Jako smysl zbavený jsem se oto il a prchal; po ád jsem držel Leesinu ruku a své kdysi
sebev domé „já“ vlekl m l inou a dál na pláž. Tam jsem Leesu pustil a zvracel.
Ordinace dr. Douglase G. Bayda
Coral Springs, Florida
„Ješt nikdy jsem nic takovéhleho necítil. Musíte mi pomoct, doktore! Jsem mo ský biolog. To p ece
nejde, abych se bál vody!“
Psychiatr byl mohutný lov k, pravd podobn d ív hrál americký fotbal, nejspíš byl offensive guard, ti pat í
k nejt žším hrá m v mužstvu. Plaketa na st n sd lovala, že sloužil u vojenského letectva.
„A tahle hydrofobie se za ala projevovat až po té nehod v Sargasovém mo i?“
„Ano.“
„Zachary, fobie vznikají v podv domí. Mohou nakonec odeznít, ovšem… je možné, že si na n také
budete muset zvyknout, nau it se s nimi žít.“
„Žít s nimi? erta starýho! Nem žu p ece žít s pocitem, že se nedokážu p iblížit k mo i! Jak myslíte, že asi
budu pracovat?“
„M že se stát, že si budete muset najít n jaký jiný druh práce.“
P echázel jsem ordinací sem a tam jako šílenec. „V bec nevíte, co íkáte! Celý život jsem d el jako
mezek, abych se dostal tam, kde te jsem. Neexistuje, abych svou práci jen tak nechal být!“
„Uklidn te se a sedn te si. A te mi o t ch svých snech pov zte n co víc.“
„Jsou to no ní m ry, jenom o hodn intenzivn jší, a vždycky je to n jaká obm na stejného snu. Když ty
zvuky slyším, jsem pod vodou, tytéž vr ivé zvuky, jaké jsem slyšel tam v Sargasovém mo i. Jako kdyby mi
šeptaly p ímo do mozku, a já mám p itom pocit jakési jistoty, že um u.“
„A potom se s k ikem probudíte?“
„Probudím se, o i úpln otev ené, jenomže nem žu mluvit ani se pohnout. Jako kdybych n jakou ástí
své osobnosti uvízl v té no ní m e. Ale nejhorší, to úpln nejhorší je, že tu hroznou p ítomnost cítím v
místnosti, jako by tam byla spole n se mnou. Jako kdybych ji mohl nahmatat. Slyším dozvuky toho
šepotu, po ád to vr ení v hlav . K že mi z toho bodav trne, a ten m j strach… je tak silný, že prost
musím z toho místa pry .“
Doktor Baydo si ud lal pár poznámek a pokra oval: „Už jste takovéhle epizody prožíval n kdy p edtím?“
„Ne. Aspo tedy pokud si dokážu vzpomenout.“
„Ale nejste si tím jistý?“
„No… jednu dobu, když jsem byl mladší, jsem hodn trp l somnambulismem. Nakonec to se mnou bylo
tak zlé, že klika už nesta ila a babi ka musela dát na p ední dve e p id lat ješt závoru.“
„Vaše babi ka?“
„Matka mojí mámy. P ist hovali jsme se k ní hned, jak se moji rodi e rozvedli.“
„Aha. Jen tak ze zv davosti – ím se bavíte ve volném ase?“
„ ím se bavím? Ani nevím; pro ?“
„Vypadáte po ádn zdrchan .“
„V era v noci jsem si málem sko il pro smrt, potom jsem hodil šavli p ed holkou, pro kterou bych býval
ob toval pravou ruku. Vás by tohle nevystresovalo?“
„Já tu cítím n co hlubšího. Poj te si ješt povídat o vašem d tství. íkal jste, že jste špatn vycházel s
otcem?“
„ íkal jsem, že se do m s oblibou montoval. Hele te – já vím, vy hoši máte na všechno Freuda, ale
musíme se bavit zrovna o mém d tství? To, co se stalo v Sargasovém mo i, nemá s mým otcem co d lat.
To s ním bylo všechno p ed sedmnácti lety. Te jsem úpln jiný lov k.“
„To snad. Ale každý se s traumatem vypo ádává jinak. N kdo bolestné vzpomínky z d tství, které na nás
denn podv dom p sobí i v dosp losti, bu potla í, nebo je zablokuje. Ta blízkost smrti, kterou jste
prožil v Sargasovém mo i, mohla ty vzpomínky z d tství vynést zpátky na povrch.“

„Tak co mám te d lat?“
„Tyhle konflikty asto pom že vy ešit, když probíráte svou minulost. Ješt po ád poci ujete nenávist v i
otci?“
„Nenávist? To není nenávist. Spíš zklamání. Angus nebyl zrovna n jak moc ádný otec. Nikdy m
nenechal na pokoji… nikdy. Po ád se do m navážel, popichoval m . Když se opil, málem jsem se z n j
pod lal strachem. A po ád hrál ty pitomé hry na byst ení rozumu. Vzpomínám si, jak když mi bylo šest,
matka mi koupila jednu takovou tu Rubikovu kostku. Musel jsem tím zatraceným hlavolamem to it snad
celej den a noc, dokud jsem ho nedokázal sestavit. Pamatuju se, jak jsem pak b žel za tátou… víte – pro
pochvalu. ekl byste, že to na n j trochu zap sobí, t eba že m poplácá po hlav . Hulvát Angus ovšem
nic takového neud lal. Nejd ív m obvinil, že švindluju, potom p išel s tím, že si dáme závod, kdo kostku
složí d ív. Te jsem ho teda m l; pustil jsem se do toho jako ert, ty barevné kostky jsem dostal na místo
za sedmnáct minut, m j osobní rekord. A k mýmu údivu to Angusovi trvalo jen ty i minuty, a tím m jako
soupe e prost smetl. Potom mi to n kolik týdn p edhazoval, ponižoval m , ale nakonec jsem p išel na
to, jak to ten vochlasta provedl.“
„A jak?“
„Samoz ejm že švindloval. Nehnul ani s jednou kostkou, akorát ty tvere ky odlupoval a lepil je, kam
pat ily.“
Doktor Baydo se usmál.
„Podle vás je to legrace?“
„Musíte mu ovšem p iznat, že je vynalézavý.“
„Zkuste mít ho za tátu.“
„Pro jeho chování není omluvy, ale podívejme se na v c z Angusova hlediska. Nevychodil st ední školu,
ale pokoušel se držet krok se svým šestiletým synem, který byl na sv j v k výrazn nadaný – s klukem,
který byl na cest ke genialit .“
„Takhle se on na m nikdy nedíval. Pro n j jsem byl akorát záprtek. A n jaká ta jeho chytrost nem že
ospravedl ovat to, jak byl po ád opilý a jak podvád l matku.“
„On páchal cizoložství?“
„Jenom když k tomu m l p íležitost. Žil pro danou chvíli, s d sledky se vypo ádával pozd ji – takový byl
m j otec.“
„Vy jste ho p istihl?“
„N kolikrát, v etn …,“ odml el jsem se, uv domil jsem si, že jsem do toho znova šlápnul.
„Pokra ujte.“
„Ále… nechte to plavat.“
Sed l a ekal, až budu mluvit dál.
„Stalo se to, když jsem m l deváté narozeniny. Angus mi koupil nový rybá ský prut, jenomže pozd ji jsem
zjistil, že ho vyhrál v sout ži ve vrhání šipek. No, a pak mi ekl, abych za ním p išel k jezeru, sliboval, že
až si dá kafe, vyjedeme si v naší veslici. Tak jsem teda ekal. Minula hodina, a za ínalo se stmívat, tak
jsem z lo ky vylezl a šel ho hledat.
Nedaleko bylo tábo išt . Zaslechl jsem n jaké zvuky vycházející z jednoho stanu. Šel jsem blíž a slyšel,
jak uvnit n kdo sténá. Tak jsem skrz chlopn stanu nakouknul dovnit .“
„On tam byl s n jakou ženou?“
„S holkou, jednou brunetkou z kavárny; kdoví, jestli jí v bec bylo šestnáct. Byla naho e na n m, úpln
nahá, a zadek jí lítal nahoru a dol , jako hlava n kterých d tských panenek, co jí m žou kývat. Ta holka
byla zády ke mn , já vid l obli ej Anguse; ležel na zemi, p iblble se šklebil a byl nalítej jak d lo.“
„Co jste ud lal?“
„M l jsem vztek. Už dost zlé bylo, že se vykašlal na moje narozeniny, ale zase znova matku podvád t?
Vytáhl jsem kolíky a stan porazil, ale ti dva se jen hih ali a píchali dál. Tak jsem šel pry . Vzal jsem to
rovnou k jezeru a šel chytat ryby sám.“
„A tu noc jste se málem utopil?“
„Ne ‚málem‘; utopil.“
„Jak k tomu došlo? ím se ten lun p evrhnul?“
„Byl to n jaký strom, dole na dn jezera jich leží plno. Uvnit kmen se hromadí stla ené plyny, a když je
jejich tlak vyšší než tlak vody, takový kmen vyst elí na hladinu jako raketa. Moc si na to nevzpomínám, jen
že p í se najednou p eto ila, a bum, byl jsem ve vod . Když se ten kmen znova pono il, vzal m s
sebou.“
„Tomu nerozumím.“

„Ten kmen byl omotaný ostnatým drátem, a ten mi jako do smy ky zachytil levý kotník a málem mi urval
nohu. B h ví, jak hluboko m stáhl, než se mi poda ilo kopáním se vysvobodit.“
„To vás muselo úpln dorazit. Je s podivem, že se k vám ten p ítel vašeho otce v bec dostal.“
„M l jsem št stí, starý MacDonald musel být zrovna n kde poblíž; no ale strašn jšího chlapa byste snad
ani nemohl potkat. Kluci z okolí Drumnadrochitu mu íkali Crabbit, Kakabus. I jeho syn True, m j nejlepší
kamarád, se ho bál. Ale já byl pod vodou dlouho a omdlel jsem. Pravd podobn m zachránilo, že voda v
jeze e má jenom asi p t a p l stupn Celsia, to už nemá daleko k zamrznutí. V takhle studené vod se
vám svaly prom ní v olovo a všechny životní pochody se zpomalí.“
„Zachary, takovéhle traumatické zážitky, jako jsou ty vaše, lidé prost jen tak beze všeho nenechají za
sebou. Jist , m žete je do asn zablokovat, ale ty vzpomínky stále vskrytu p etrvávají v podv domí… a
stejn tak mohou p etrvávat i jejich ú inky. Samoz ejm , Angus se provinil, ale všechen ten hn v, který v
sob v i otci dosud chováte, není nic zdravého. A pamatujte: ten, kdo trpí, není on, ale vy.“
„No tak te to teda vím. Ale na tom nezáleží. On se nikdy neomluví, a já mu nikdy neodpustím.“
„A co když –“
„Do prdele s n jakým ‚co když‘! Nep išel jsem k vám proto, abyste m a Anguse smi oval, ale kv li t m
svým no ním m rám.“
Doktor sklapl zápisník. „Pro záznam: vás netrápí no ní m ry; to, co máte, se nazývá no ní d s, spánková
porucha, b žná u jedinc trpících posttraumatickým stresem. Tímhle zp sobem se vaše mysl vypo ádává
s tím, co se stalo. Jednou jsem lé il skupinu pacient , kte í se jen taktak dostali ven z Dvoj at a pak se
zhroutili. Mnozí z nich m li tytéž siln prožívané sny o smrti. K no ním m rám m že docházet kdykoli
b hem období REM, no ní d sy se naproti tomu objevují pouze b hem tvrté fáze spánku, kdy je
nejhlubší a lov k se z n j nejobtížn ji probouzí. Pacienti se doslova vymrští z postele, k i í, jsou
ochromení strachem, tep jim vyletí až na sto sedmdesát za minutu. A mnozí pacienti, i když se probudí,
z stávají t eba až dvacet minut i déle ve stavu zmatku, jsou dezorientovaní…“
„Jo, tím vším jsem prošel.“
„Doufejme, že vám naše sezení pomohou, ale musím vás varovat – ty stavy by taky mohly trvat celé
roky.“
„Roky? A celou tu dobu co?“
„Ud láme, co se jen dá.“ Sáhl do zásuvky stolu a vy al svaze ek recept . „P edepíšu vám
antidepresivum. Berte si ho jednou denn p ed spaním. A pokud jde o ty no ní d sy a váš náhlý strach z
vody – n kdy je nejlepší terapií jít na jejich p í iny p ímo, a elem.“
„A jak to mám ud lat?“
„Na to už musíte p ijít vy sám.“
* * *
Odešel jsem z ordinace s p esv d ením, že jediný zp sob, jak zachránit svou kariéru a „zrušit
wallaceovskou kletbu“, je vrátit se do Sargasového mo e a „postavit se elem svému drakovi“. Znamenalo
to rozluštit tajemství Blup – nic snadného, dokonce ani pro lov ka v jiném psychickém stavu, než v
jakém jsem byl já. Vrátit se do Sargasového mo e znamenalo sehnat peníze na financování další
expedice. David m nechal plavat, a takhle krátce po pohrom , která m nedávno na mo i potkala, bude
jen málo firem ochotných riskovat lidi a za ízení.
Ale musel jsem se o to pokusit.
To odpoledne se matka a Charlie vraceli dom . Charlie nejenže m l peníze, m l i konexe s n kolika
sít mi. T eba by mým sponzorem mohla být jeho producentská spole nost?
* * *
„Absolutn ne!“ Matka p echázela sem a tam po pokoji, zu ila už jen proto, že jsem o tu záležitost v bec i
jen zavadil. „Málem jsi tam um el, Zachary, a te tam chceš zpátky?“ M j nevlastní otec se zatvá il
ztrápen . „Ale no tak, neber to takhle, Andreo –“
„Charlie Masone, p j Zacharymu t eba jediný p tník, a jsme spolu hotovi!“ Vyhrnula se ven jako bou e a
svá slova zd raznila prásknutím dve mi. „Tak sorry, Charlie, necht l jsem t p ivést do n jakého
pr švihu.“ Starý dobrý Charlie to odbyl pokr ením ramen. „Jak pravil Will Rodgers – jsou dv teorie, jak se
dohadovat se ženou, a ani jedna z nich nefunguje.
Tvoje máma má o tebe prost strach. Nech m chvíli na tom pracovat.“
* * *
Když m Charlie a matka zvali, abych u nich bydlel, nevedly je k tomu tak docela práv jen moje výk iky
uprost ed noci, p i kterých se až zastavovalo srdce. Poté, co mi matka celé t i noci za sebou vyhrožovala,
že m pošle do sanatoria, jsem se rozhodl, že nejlepší bude ubytovat se v hotelu.

N kolik následujících m síc ub hlo jako rozmazaná ára. Ucházel jsem se o místo na každé vysoké
škole, kde m li fakultu oceánografie, ale válka v Iráku spole n s masivním snižováním daní, provád ným
federální vládou, vedly k deficit m, které jednotlivé státy spoutávaly a univerzity nutily ke snižování po tu
pracovních míst a k redukci vzd lávacích program . Zatímco jsem ekal, až se dozvím n jaký výsledek,
p elétal jsem od jednoho zam stnání k jinému, natíral jsem domy, upravoval zele a terén, a v podstat
nechával mysl a mozek m knout. Z antidepresiv se mi už zvedal žaludek, ale na mé no ní d sy
ú inkovaly jen málo. Brzy jsem však objevil n co, co ú inkovalo: alkohol.
Stav opilosti mi zabra oval upadnout do fází nejhlubšího spánku, fází, v nichž íhaly no ní d sy. Stál-li
jsem p ed volbou mezi záchranou duševního zdraví a jater, zvolil jsem duševní zdraví.
Na koleji jsem nikdy neplatil za n jak silného pijáka, ale moje snášenlivost v i alkoholu se touhle mou
„kúrou“ rychle zvyšovala a netrvalo dlouho, než se z ob asného napití stal abusus. Dny plnilo vyspávání
se z kocoviny, noci pak pat ily nez ízenému holdování drahému pití a levným ženským; obojího jsem na
South Beach, mém novém oblíbeném p sobišti, nacházel hojnost.
Koukn te, každý, po ínaje mou bývalou snoubenkou, až po mého cvoka e, mi íkal, abych se odvázal. A
já se taky akorát jenom ídil jejich radou. A nic se neodvázalo tolik jako South Beach po setm ní.
Zapadl jsem vždycky do n jakého klubu p ed desátou a pa il až do rozedn ní i déle. N kdy jsem to zvládl
zpátky do pokoje v motelu, jindy jsem se probouzel na podivných místech a nedokázal si vzpomenout, jak
jsem se tam v bec ocitl. Sp áhl jsem se s lidmi, jejichž jména jsem si nedokázal zapamatovat, a m l sex
se ženami, kterým už v bec na ni em nezáleželo.
A tak jsem na tom byl i já.
Po dob , kdy jsem se choval cílev dom a disciplinovan , dob tak dlouhé, že jsem si ani nevzpomínal
jak dlouhé, se ze m rychle stávala lo , která p išla o kormidlo a jde ke dnu. P estal jsem se snažit.
Nechal jsem zam stnání a žil z úspor, které mizely stejn rychle jako ženy v mém život . Už m
nezajímala budoucnost, žil jsem jen ze dne na den.
Stal se ze m spole ensky obtížný, vlezlý lov k, opilec pronásledovaný vlastními nezdary. Stal se ze m
m j otec.
* * *
Byl tvrtek odpoledne v kv tnu, p t m síc po nehod v Sargasovém mo i, když osud znovu zavolal.
Ležel jsem na hromad mokrých ru ník na podlaze koupelny malého bytu v motelu, když m j mozek
zaznamenal bouchání na dve e.
St ízlivost m p ivítala p íznaky podobnými migrén . Chytil jsem se umývadla a poda ilo se mi dostat se
na nohy; jedy z p edchozí noci jsem vyplivl do záchodové mísy (existuje horší smrad než Jack Daniels
vypitý po tacos?), a vlekl se ke dve ím.
Bouchání vyburcovalo m j doprovod z p edchozí noci, prsatou, otahanou blondýnu, jejíž jméno jsem si
v bec nedokázal vybavit. Vrávorav se zvedla z postele, úpln nahá, sundala ze dve í etízek a oba jsme
se ocitli tvá í v tvá tomu cizímu lov ku.
„Zachary Wallace? Jmenuju se Max Rael. Jak se da í?“
Byl to vysoký muž n co p ed t icítkou, Angli an, s nazrzlými blond vlasy, krátkými a ježatými, zelené o i
zvýraz ovalo nalí ení ernou tužkou na o ní linky. T ebaže teplota byla skoro t icet stup , m l na sob
t žký erný pláš a volné kalhoty, oble ení, které mu dodávalo vzhled lov ka z gotického románu.
V každém jiném m st by lidé na n j udiven valili o i, ale tohle byla South Beach.
„Co chcete? Mám zaplaceno na týden.“
„Žádné strachy, brácho, já nepat ím k hotelu. Vlastn pracuju pro vašeho otce.“ Protla il se kolem
blondýny dovnit a nakr il nos. „Ten pokoj smrdí vlhkou špínou. Zapla te té holubi ce a oble te se,
pot ebujeme si promluvit.“
* * *
Za hodinu jsem sed l Angli anovi tvá í v tvá na parkové lavi ce a skrýval se za tmavými slune ními
brýlemi.
„Jestli se neurazíte, vypadáte, jako kdybyste vylezl špatnou stranou z pra ky.“
„Pra ky?“
„Pranice. Tak s ím to bojujete? Drogy? Chlast? Ženské? Nebo se vším tím dohromady?“
„S drakama. Vyklopte, o vám jde, pane Raele. íkal jste, že pracujete pro mého otce?“
„Jsem jeho advokát, obhájce. Vašeho otce zatkli pro vraždu.“
„Vraždu?“ P i t ch slovech jsem skoro vyst ízliv l. „A ud lal to?“
„Ne. Ale je to zamotané; byli u toho sv dci.“
„A co se stalo? Koho že to m l zabít?“

„Johna Cialina mladšího. íká vám to jméno n co?“
„Cialino… moment: není to ta velká realitní spole nost v Británii –“
„Cialino Ventures. Jedna z nejv tších v Evrop . Angus podnikal se samotným Johnnym C.“
„To p ece nejde v bec dohromady. Jak by takový bohá jako John Cialino mohl mít co do in ní s mým
otcem?“
„Ta spole nost staví na severozápadním b ehu Loch Ness p epychové rekrea ní st edisko a lé ebné
lázn , hned jižn od zálivu Urquhart Bay. Angus m l nárok na ty pozemky, a –“
„Moment! M j otec že má pozemky u Loch Ness?“
„P ešly na n j od jeho p edk z otcovy strany.“
„To je zvláštní, že tohle nevyšlo najevo p i rozvodu, když se vypo ádávaly mat iny náležitosti.“
„Ty pozemky nebylo možné prodat pro komer ní použití, teprve když se nedávno zm nily územní plány.
No, Angus tedy ty pozemky Johnnymu C. prodal, ale toho kritického dne se oba dostali do hádky; byli na
srázném skalním útesu nad jezerem. Sv dkové vid li, jak váš otec Cialinovi jednu ubalil, a Cialino spadl
do jezera. Jeho t lo po ád ješt hledají, ale v t ch hloubkách a v té studené vod … no, Loch Ness je
známé tím, že své mrtvé nevydává.“
„To vypadá spíš na neš astnou náhodu než na vraždu.“
„Jak jsem íkal, je to zamotané. Povídá se, že Angus a manželka Johnnyho C. to spolu táhli.“
A bylo to tady. V okamžiku, kdy se Max o tom románku zmínil, jsem v d l, že otec je vinen tím, z eho je
obžalován.
„Pravd podobn byl opilý,“ poznamenal jsem; to, jak hluboko jsem klesl já sám, jsem ignoroval. „Už na n j
teda došlo, a ne že by m to p ekvapilo. No, ale p eju vám hodn št stí. Doufám, že jste lepší právník než
kade ník.“
„Nejsem tady jako poslí ek, Zachary. Do Miami jsem p išel pro vás, mám vás vzít do Skotska. Angus vás
pot ebuje, pot ebuje od vás citovou podporu.“
Zajíkav jsem se zasmál, a p i tom náhlém pohybu mi mým kocovinou sev eným mozkem projela nová
vlna bolesti. „Citovou podporu? Odkdy Angus Wallace pot ebuje n í citovou podporu? Hergot, ten lov k
mi už sedmnáct let neposlal ani pohlednici k narozeninám! Pokud jde o m , pár let ve v zení mu
neuškodí. Možná si p íšt dvakrát rozmyslí, než bude píchat n í manželku.“
Max na m vrhl p ísný pohled. „Jestli bude Angus usv d en z vraždy prvního stupn , eká ho trest smrti.“
„Trest smrti? Já myslel, že v Evrop trest smrti zrušili.“
„Británie po té poslední sérii teroristických útok v tichosti zm nila názor. Nemylte se, Cialinové jsou
mocná rodina s dobrými styky. Ta vražda se stala naším ekvivalentem vašeho procesu s O. J.
Simpsonem. Je to ve všech novinách, na každé televizní stanici. Jestli bude Angus shledán vinným, bude
viset.“
Nap ímil jsem se a zíral na lidi procházející kolem nás po pláži, a p ipadal si pon kud nejist . „Maxi, s
otcem jsem nemluvil od svých devíti let. Pro by m cht l po všech t ch letech mít u sebe?“
„Možná v tom vidí svou poslední šanci na n jaké sblížení.“
„Se mnou? Vy asi mého otce neznáte. Je to lhá a podrazák, a to ješt jen když má sv j lepší den. Nikdy
nedbal ani co by se za nehet vešlo o nikoho, krom sebe.“
Max m málem omrá il po ádným pohlavkem p es temeno hlavy. „Toho odsuzování už bylo dost.
Nakonec… ten lov k je náš otec.“
Sev el jsem p sti, když tu jsem si po ádn uv domil, co to ten Angli an vlastn ekl.
„Jo, je to tak, brat í ku. Angus je taky m j otec. Zbouchnul mou mámu t i roky p ed tím, než ji opustil a
vzal si tvoji. Možná mi prokázal službu – když se lov k podívá, jak ses vyloupnul ty. Ale lidi se m ní s
tím, jak stárnou, a já to vidím tak, že si zaslouží druhou šanci. Angus docela ur it nám ob ma ublížil, ale
u m si to už napravil, a te vztahuje paže po tob . Tak te to záleží na tob . Budeš s ním v dob , kdy to
pot ebuje, nebo chceš vzít sv j hn v s sebou do hrobu?“
Za dv hodiny jsme Max a já nasedli na let Continental Airlines z Miami, sm ující do Invernessu.
Sed l jsem na skále nad Abriachanem a jen tak se díval na vodu, když tu jsem zpozoroval cosi, co jsem
považoval za poleno, pohybující se nap í jezerem. Namísto toho, aby se neslo sm rem k ece, jak jsem
o ekával, náhle oživlo, vyrazilo velkou rychlostí, všelijak se kroutilo, ví ilo vodu a sm ovalo k hradu
Urquhart.
– D. Mackenzie, obyvatel Balnainu, 1872
Pravideln jsem cestoval z Abriachanu poštovním parníkem z Invernessu. B hem asných ranních hodin,
krátce p ed svítáním, jsem asto vid l podivného velkého, mloku podobného tvora, dovád jícího na
hladin .

– Alexander MacDonald, obyvatel Abriachanu, 1889
KAPITOLA 5
Let 8226 Continental Airlines
Nad Atlantským oceánem
LET NA GATWICK AIRPORT, kde jsme m li p estoupit na letadlo do Skotska, trval osm hodin. Do
Invernessu nedorazíme p ed sedmou ráno tamního asu.
Byl jsem už vy erpaný, ale odhodlaný z stat vzh ru, bál jsem se spát, i toho, že by m mohl v letadle
postihnout no ní d s. P etrvávající hrozba teroristických útok nadále udržovala v tšinu cestujících ze
Západu v nap tí a v bojovné nálad ; v d l jsem, že jediný takový pronikavý výk ik ve výšce dvanácti tisíc
metr , p i kterém tuhne krev v žilách, by mohl mít za následek po ádný ná ez za ú asti všech p ítomných.
Max vedle m chrápal, já ale z stal vzh ru; ve st ízlivém stavu m to nutilo k p emýšlení. Vyhýbal jsem se
všem myšlenkám na Sargasové mo e a snažil se zam it mysl na Skotsko, zemi, na kterou jsem se sotva
pamatoval.
Když matka p icestovala se dv ma p ítelkyn mi do Británie a její zrak poprvé padl na mého otce, bylo to v
dob , kdy krátce p edtím dokon ila vysokou školu. Angus Wallace byl impulzivní a pohledný, pro
šestadvacetiletou Andreu McKnownovou p ímo velikán, a to, že nedávno p išla o otce a že Angus byl o
sedmadvacet let starší než ona, bezpochyby p isp lo k tomu, že ji uchvátil. Námluvy trvaly sotva šest
týdn , a Angus naléhal, aby se vzali. Andrea souhlasila, z ásti proto, že doma na ni nic ne ekalo, z ásti
proto, že byla t hotná a nesm la p ijít na o i své matce, p ísné katoli ce. Ješt dnes matka tvrdí, že jsem
se narodil p ed asn o dev t týdn , nikoli pouze o t i.
B hem t ch prvních let toho matka hodn snášela a s tím, jak se asem její zaslepená náklonnost a
oddanost vytrácely, za ínala vid t, jaký m j otec doopravdy je – nezodpov dný opilec, který flirtuje stejn
rád, jako rád pije. Otcovy románky jsem p ed matkou tajil, jak dlouho to jen šlo, ale poté, co jsem se
málem utopil, jsem se jí p iznal se vším, co jsem v d l. Matka si po kala na další Angusovu „služební
cestu“, prodala náš domek a jeho za ízení, sbalila naše v ci a podala žádost o rozvod. Než se Angus
vrátil z Invernessu, do jeho bydlišt se již nast hovala nová rodina, a máma a já jsme bydleli v mat in
dom na Long Islandu.
To bylo naposled, co jsem vid l otce i Skotsko, a udivovalo m , jak dychtím po tom, abych znovu spat il
Skotskou vyso inu. Angus m l možná pravdu, když íkal: „Kdo se narodí jako Highlander, z stane
Highlanderem, naše krev pat í skotskému plaidu.“
* * *
Pojem skotské identity je dán jak samotnou zemí, tak jejími d jinami, a její d jiny, stejn jako d jiny
v tšiny Evropy, jsou krvavé. Skotsko, odd lené Severním mo em od pevninské Evropy, tvo í severní
hranici Velké Británie a je p ipojeno k severnímu výb žku Anglie, a o našem lidu je známo, že se svým
jižním sousedem – s národem p evyšujícím jej po tem i bohatstvím, a rovn ž národem pokro ilejším,
zvlášt v um ní vést války – vždy žil ve sváru. Koexistence s Angli any pro nás vždy byla tou nejv tší
výzvou, a z stává jí dodnes.
Jako ostatní národy, i Skotové jsou potomky všech ras, které se kdy usídlily v našich krajích. Nejdávn jší
p ist hovalci, primitivní lovci, nejspíš p išli z Evropy asi p ed osmi tisíci lety, krátce poté, co kone n roztál
led poslední doby ledové. O t chto dávných lidech toho moc nevíme, avšak jejich ostrov asi po p ti
tisících letech napadli lidé známí jako Keltové. Tito nájezdníci, pocházející ze severozápadní Evropy, o
sob hovo ili jako o „Pretanech“; budoucí keltští osídlenci tento název pozd ji p ekroutili na „Brythony“. Na
Brythony zanedlouho zaúto ili ímané, páni Evropy a sv ta kolem St edozemního mo e, pro n ž
neexistovala zem , kterou by se nepokoušeli dobýt. ímané si rychle podrobili keltské kmeny na jihu a
potom pomalu postupovali na sever ke Skotsku. Nanešt stí pro ímany však ím víc se vzdalovali od
svých jižních p ístav , tím obtížn ji udržovali své zásobovací trasy.
Oblast na severu rovn ž znamenala další výzvu: obyvatele Skotské vyso iny, Highlanders.
ímští dobyvatelé tyto horalské barbary pojmenovali Piktové; jméno je odvozeno z latinského slova Picti,
což znamená pomalovaní. Pojmenování se možná vztahuje na tetování p íslušník kmen nebo na
písemné záznamy ve form obrázk vyrytých do velkých kamen postavených na výšku. Dodnes nevíme
s jistotou, odkud p išli, jakým jazykem mluvili ani jak oni sami sebe nazývali, jedno však je jisté: tito horští
vále níci se nepodrobili nadvlád íman ani nadvlád žádného jiného nájezdníka. Piktové jako
neúnavný hmyz nikdy neustali v útocích na ímany, a kolem roku 409 n.l. toho ímané m li dost a
Britannii vyklidili; jako odkaz po sob zanechali sv j životní styl a k es anství.
Zhruba v této dob vpadl do Británie kmen hovo ící gaelštinou, usadil se podél skotského jihozápadního
pob eží a založil království Dalriada. Byli to Skotové, a p išli ze Scotie, severovýchodní oblasti Irska,

tehdejší Hibernie. Do sedmého století se jim poda ilo posunout svou hranici na vzdálenost p ldenního
pochodu od Invernessu, hlavního m sta Pikt ; nakonec však byli zatla eni zpátky k Dalriad .
Do roku 834 n.l. se armády Pikt ocitly na severu pod tlakem Viking , na jihu je zam stnávali Anglové a
na západ Skotové. Drust IX., nový král Pikt , vážn oslabený nájezdy Viking , p ijal nabídku Kennetha
MacAlpina, Skota z kmene Gabhran, že vy eší záležitost Dalriady. Drust se svými šlechtici dorazil do
Scone; tam byli bohat pohošt ni alkoholem a opili se. Z lavic, na kterých král a jeho šlechtici sed li, pak
Skotové vytáhli kolíky, a Piktové spadli do jam skrytých pod lavicemi; tam se nabodli na p ipravená kopí.
Když MacAlpin porazil Pikty, zmocnil se skotské koruny a své nové království pojmenoval Alba. Vládl mu
až do své smrti roku 858 n.l. Dalších t i sta let Skotové bojovali s Angly na jihu a s Normany na severu.
Války s Vikingy nakonec skon ily v roce 1266 bitvou u Largs a uzav ením smlouvy v Perthu.
Bou livé d jiny Skotska však teprve za ínaly.
Po náhodné smrti skotského krále Alexandera III. v roce 1286 z stal tr n prázdný. Skotští šlechtici na
znamení p átelství a úcty vyzvali anglického krále Edwarda I. (p ezdívaného Longshanks, Dlouhán), aby
rozhodl nástupnický spor p i volb nového krále. Namísto toho Longshanks dorazil do Skotska s armádou;
odvolával se na s atek dynastií z doby p ed sto lety a uvád l jej jako událost, která mu dává právo
ucházet se o královskou korunu. Jeho požadavek nem l žádné oprávn ní a Skotsko bylo nuceno jako
sou ást kompromisu, na který Anglie p istoupila, p ijmout jako nov zvoleného krále sira Johna Balliola.
Longshanks však ješt neskon il, stále usiloval o to, aby Skotsko bylo sou ástí jeho království. Uv znil
Johna Balliola v londýnském Toweru a pomocí státního terorismu si podrobil skotské šlechtice a jejich
poddané.
Skotové nakonec na ja e roku 1297 povstali; vedl je sir Andrew de Moray na severu, a na jihu m j
p íbuzný, sir William Wallace.
William Wallace se narodil asi roku 1270, nejspíš v Ayrshiru. M l staršího bratra Malcolma a strýce
Richarda; další strýc – kn z – ho p ipravil pro život v církvi. Smrt Williamova otce rukama anglických
voják William v osud zm nila, stal se z n j psanec. Zabil adu voják a byl nakonec chycen a zav en do
žalá ní kobky. Tam upadl do kómatu. Rozší ily se zv sti, že zem el na hore ku, ale když bývalá ch va
dostala svolení poh bít ho, zjistila, že mu ješt bije srdce. Ošet ovala ho tak dlouho, až se uzdravil, a on
zanedlouho shromaž oval další vlastence a vedl partyzánskou válku proti Angli an m.
Longshanks se stal drakem Williama Wallace, a tak se zrodil vále ník.
Na konci srpna roku 1297 Longshanks vypravil do Skotska silnou armádu, aby Wallace porazil. Když se o
tom doslechl Moray, spojil své síly s Wallaceovými a spole n zamí ili na jih ke Stirlingu. O t i dny pozd ji
polovina anglické jízdy p ekro ila úzký Stirling Bridge, avšak tam vále níci z stali stát, když si všimli, že
jejich velitel, John de Warenne, s nimi není (zaspal). V nastalém zmatku již nebyli p es most vysláni další
vojáci, a Wallaceovi a Morayovi bojovníci se polonazí a s k ikem vy ítili z kopc a zaúto ili. Vytahali z
mostu kolíky a zni ili jej, zabili stovky nep átel a zbytku anglické armády od ízli cestu k ústupu. Moray
pokra oval ve frontálním útoku a Wallace vedl své vojsko kus dál podél eky, tam ji úsp šn p ekro il,
napadl zbytek anglického vojska a porazil jej. íká se, že bylo zabito víc než p t tisíc Angli an .
Moray zem el na zran ní z boje a Wallace tak z stal jediným velitelem. Následovala další vít zství a
Wallaceova pov st charismatického velitele rostla. Armáda jeho p ívrženc se op t zmocnila hradu
Stirling Castle a potom vpadla do anglických hrabství Cumberlandu a Northumberlandu. Pozd ji, v
prosinci, byl pasován na rytí e a prohlášen za Ochránce Skotska; vládl Balliolovým jménem, v tšina
skotských šlechtic mu však nadále odmítala podporu.
Dne 3. ervence roku 1298 Longshanks vpadl do Skotska a jeho devadesátitisícová armáda Wallace
porazila u Falkirku. Jeho vále nická pov st byla pry ; vzdal se postavení Ochránce a odcestoval s
diplomatickým posláním do Francie.
Do roku 1303 nep átelství mezi Anglií a Francií již skon ilo a Longshanks se mohl op t soust edit na
dobytí Skotska. Stirling byl v roce 1304 dobyt zp t, a Williama Wallace o rok pozd ji zradil skotský rytí ,
který sloužil Edwardovi.
Dne 23. srpna roku 1305 byl sir William Wallace ob šen, avšak zachován p i život ; poté mu byly vy aty
vnit nosti a p ed jeho o ima spáleny. Potom bylo jeho t lo s ato a roz tvrceno, hlava nabodnuta na k l a
vystavena na London Bridge.
Barbarský zp sob Wallaceovy popravy z n j ud lal mu edníka a pro Roberta the Bruce byl podn tem k
dalšímu povstání. V roce 1306 byl vít zný Bruce korunován na skotského krále.
Bruceova armáda potom v roce 1314 porazila Angli any v bitv u Bannockburnu. Než s Longshanksovým
synem, králem Edwardem II., Bruce nakonec uzav el p ím í, dvakrát vpadl do Anglie. Mír mezi Skotskem
a Anglií trval t ináct let, potom vypukla další válka. Skotové op t zvít zili, a v roce 1328 Bruce uzav el

dohodu, podle níž byla uznána nezávislost Skotska. O rok pozd ji král zem el na lepru a korunu p enechal
svému synovi Davidovi II.
David II. zem el v roce 1390 a Bruce v synovec John Stewart (Stuart), hrab z Carricku, byl korunován
jako král Robert II.
Tak za alo období ve Skotsku známé jako Stuartovská monarchie.
Následující t i století vlády byla obdobím zmítaným vnit ními sváry, obchodními spory a s atky ú elov
uzavíranými mezi královskými dvory Anglie a Skotska. Následovala další krveprolití, kdy bratr bojoval proti
bratru a jedno náboženství bojovalo s jiným – celé v ky trvající nesmyslné spory o to, í metoda uctívání
našeho Stvo itele je ta nejsvat jší; ten kv li veškerým našim vražedným snahám nejspíš spoustou z nás
pohrdá.
Náboženské nesváry vedly k rozpadu rodu Stuart .
V roce 1603 skotský král Jakub VI., syn Marie Stuartovny, skotské královny, sest enice anglické královny
Alžb ty I., se podle „Spojení korun“ stal také anglickým králem Jakubem I. Tím, že se mu poda ilo
usednout na anglický tr n, sjednotil Skotsko a Anglii do jediného království – Spojeného království – v
nad ji, že Angli ané p ijmou skotské bratry tak, jako p ijali jej samotného. Avšak na prolévání krve, trvající
celá staletí, se nedá jen tak zapomenout, a anglický parlament tento návrh rychle zavrhl.
Král v následník, skotský král Jakub VII. (Jakub II. Anglický), otev en podporoval ímskokatolickou
církev, p edstavující skotské tradi ní náboženství. Anglický parlament nakonec Jakuba VII. zapudil; ten o
korunu nebojoval, nýbrž odešel do exilu do Francie, a Anglie nabídla korunu jeho ze ovi Vilému
Oranžskému, který se stal známým jako Vilém III., král Velké Británie.
Jakub VII. a dynastie Stuartovc skon ili, avšak stále ješt m li podporu mnoha skotských katolických
horal , kte í na Stuartovce hled li jako na pravou pokrevní linii vládc Skotska. Tito p ívrženci Stuartovc
jsou známi jako Jakobité.
Když Jakub VII. v roce 1701 ve Francii zem el, Jakobité zastávali názor, že plnoprávným d dicem koruny
je jeho syn Jakub VIII., dávný Pretender. Když následujícího roku zem el anglický král Vilém III., koruna
p ipadla jeho dce i královn Ann , která nem la žádné d dice.
Syn Jakuba VIII., Charles Edward Stuart, rovn ž známý jako Bonnie Prince Charlie, „Švarný princ“, ve
Francii zatím dosp l k názoru, že je as, aby se ucházel o skotskou korunu. Za podpory Francie (alespo
se domníval, že ji má) se vypravil na Skotskou vyso inu a shromáždil armádu p ívrženc Jakobit . K
prvnímu Jakobitskému povstání došlo již p ed lety, a skon ilo porážkou. Druhé povstání m lo v tší
podporu, a zanedlouho Bonnie Prince Charlie a jeho p ívrženci pochodovali na jih do Edinburghu, kde
Charlieho vojska snadno porazila britské protivníky.
Anglií se rychle rozší ila zpráva, že armáda horal je op t na pochodu. Britský král Ji í II. vyslal britské,
n mecké a holandské vojáky pod velením generála Wadea a Williama Augusta, vévody z Cumberlandu,
aby zasáhli.
Francouzi se mezitím rozhodli, že nebudou Charlieho podporovat, a ponechali ho, aby s t mito vojsky
bojoval jen se svými Jakobity. Princ se zastavil 190 kilometr od Londýna; potom ustoupil, když se mu
donesly (falešné) zv sti, že Cumberland shromáždil t icet tisíc voják a sm uje k n mu.
Z obavy p ed masakrem Charlie vedl své povstalce p i dlouhém, vy erpávajícím ústupu zpátky
zasn ženými kopci a dál Vyso inou. Když se Jakobité dostali do Invernessu, dozv d li se, že
Cumberlandova armáda se utábo ila v Nairnu, 25 kilometr od nich.
Dne 16. dubna 1746 se Bonnie Prince Charlie a jeho vy erpaní Jakobité postavili Cumberlandovým
zkušeným t žkood nc m u mo ál Drummossie Moor nedaleko Cullodenu.
Masakr trval jen t icet minut.
Toho dne zem elo p es dva tisíce Jakobit , n kte í horalé p išli o celé klany. To nejhorší však m lo teprve
p ijít.
Po bitv pak vévoda z Cumberlandu vjel na koni do Invernessu, mával na odiv svým zkrvaveným me em
a vyk ikoval „nikoho neživit“ – znamenalo to, že nikdo nemá být ponechán naživu. Než nastal ve er, cesty
vedoucí do m sta lemovala zkrvavená t la muž , žen i d tí. Byly povražd ny stovky nevinných horal , a
Cumberlandovi vojáci ješt adu m síc dál pátrali v celém kraji po Jakobitech a neustávali, dokud tato
etnická istka nebyla dokonána.
Bonnie Prince Charlie sta il uprchnout, avšak Anglie ješt zdaleka nebyla s horaly hotová. Z obavy z
dávného zp sobu obd lávání malých ploch propachtované p dy, nazývaného crofting, a hlavn z
drobných pachtý , crofters, ze kterých se rekrutovali bojovníci, odhlasovala zákon o „Vyklízení Vyso iny“;
zám rem bylo zni it samotnou kulturu klan . Mluvit nebo psát gaelštinou a nosit tartan byly zlo iny, za
které hrozila smrt ob šením. Celé obce byly „podn covány“ k tomu, aby emigrovaly do Nového sv ta, jiní

horalé byli prodáváni do otroctví, jejich p da byla ukradena a p em n na na ov í farmy.
Od temných dn drtivé porážky u Cullodenu uplynulo více než dv staletí. Ti Skotové, kte í p ed dávnou
dobou uprchli, založili významné, velké generace, které vzkvétaly všude na sv t . George Washington
prohlašoval, že má skotské p edky, a víc než t icet dalších amerických prezident má rovn ž svazky se
Skotskem.
V dnešní dob dochází k invazi jiného druhu. Ve Skotsku se usadili Italové, Pákistánci, Asijci i Afri ané, a
Skotsko nazývají domovem. Možná se nepodílejí na naší bou livé historii, ale jsou to také Skotové, a nyní
tvo í sou ást našeho d dictví.
P esto ješt existují lidé s ist gaelskou krví, jako m j otec, kte í p ísahají, že nikdy nezapomenou, co
p ed dávnými asy Angli ané ud lali jejich p edk m v mo álech u Cullodenu.
Existence toho Johna Cialina, pocházejícího z Londýna, m ani v nejmenším nep ekvapila.
* * *
Úsvit m oslepil, slune ní paprsky m bolestiv ude ily do o í, kterým se za z ásti zataženými žaluziemi
okének nedostávalo spánku. Kroužili jsme nad letišt m v Gatwicku, dlouhá noc už p ece jen skon ila. Již
za pár krátkých hodin budu zpátky na Vyso in , znovu spojen s otcem, a t ebaže jsem nem l ani zdání o
tom, co m eká, pokud je historie aspo trochu „u itelkou života“, pak jsem v d l, že m j pobyt ve
Skotsku bude plný vzruchu.
Zem , která má druhy, rody a celé eledi živo ich , jež jsou pro ni jedine né, bude nutn výsledkem velmi
dlouho trvající izolace, dostate n dlouhé, aby mnohé druhy vznikly vycházejíce z ur itého typu druh
existujících p edtím, které, stejn jako mnohé z ješt p edtím vzniklých druh , vymizely, a tak budily
zdání, že skupiny jsou izolované. Kdyby v kterémkoli p ípad takovýto protityp nabyl zna ného rozsahu,
mohly vzniknout dv i více skupin druh , z nichž každá se od n j liší r zným zp sobem a tak vytvá í
n kolik charakteristických nebo analogických skupin.
Alfred Russel Wallace
„Zákon ídící vznik nových druh “, 1855
Neváhám tvrdit, že jste si v domi, že do Loch Ness se dostal živo ich nebo ryba nezvyklého druhu. Dle
svého p esv d ení mohu prohlásit, že d kaz o p ítomnosti takového živo icha lze p ijmout bez
pochybností. Cosi neobvyklého již spat ilo p íliš mnoho lidí, než aby jeho existenci bylo možno
zpochyb ovat… byl jsem požádán, abych parlamentu p edložil návrh zákona na jeho ochranu.
ást dopisu siru Godfreyi Collinsovi, ministru zahrani ních v cí Skotska, od sira Murdocha MacDonalda,
lena parlamentu za hrabství Inverness,
13. listopadu 1933
KAPITOLA 6
Inverness, Skotská vyso ina
Skotsko
ZÍRAL JSEM OKÉNKEM VEN, a v hrdle jako kdybych m l knedlík; let li jsme nad zasn ženými vrcholy
Grampian Mountains. Skrz cáry mrak jsem vid l stále zelené plochy – skupinky borovic, i temné vody
Loch Ness, hroziv vyhlížející vodní dálnici vedoucí k severovýchodu údolím Great Glen až tam, kde se v
Tor Pointu zúží a p echází v eku Ness.
Za deset minut jsme p istáli na letišti v Invernessu.
Nachází se u ústí eky Ness (Inver znamená „ústí“, a odtud pochází i jméno m sta); je to hlavní m sto
Vyso iny, má p tašedesát tisíc obyvatel, jeho architektura je prosycená tradicí, zem je nasáklá d jinnými
událostmi. První zmínky hovo í o dávné pevnosti Craig Phadrig, opevn ní s mohutnými náspy a hradbami,
tehdy hlavním m st Piktské íše již v roce 400 n.l. Stálo tu již v dob , kdy se svatý Columba vydal obrátit
Pikty na k es anskou víru… a p itom objevil vodního tvora, ze kterého se stane legenda.
Procházel jsem letištní budovou, nohy jako z olova, protože jsem posledních osmadvacet hodin nespal.
Max zamí il ke karuselu se zavazadly, a za dvacet minut jsme byli v jeho aut a ujížd li k jihu po silnici
Old Military Road; z reproduktor v aut se inul zvuk syntezátor a kytary skupiny The Cure.
„Maxi, pot ebuju se trochu prospat. Vyklop m u hotelu. Za Angusem zajdu pozd ji.“
„Je mi líto, ale Angus trval na tom, že t musí vid t hned te .“
„Nevid l jsem ho sedmnáct let, tak dvanáct hodin snad m že ješt po kat.“
„To nem že; zítra jdeme k soudu.“ Podal mi dnešní, tvrte ní výtisk Inverness Courieru. Ten lánek
zabíral v tší ást titulní strany.
Invernesští žalobci se domáhají trestu smrti v p ípadu Cialinovy vraždy
Lord Neil Hannam a Vrchní soud spole n uvažují o vynesení rozsudku trestu smrti v p ípadu Anguse
Wallace z Drumnadrochitu. Wallace je obžalován z vraždy Johna Cialina ml., prezidenta spole nosti

Cialino Ventures, jednoho z nejbohatších a nejvlivn jších podnikatel ve Velké Británii. Sv dci vypovídají,
že vid li, jak Cialino spadl do Loch Ness poté, co ho Wallace na b ehu u hradu Urquhart ude il. Policie
dosud prohledává Loch Ness a hledá t lo ob ti. Úvodní proslovy za nou v pátek.
„První p elí ení se konalo už p ed n kolika m síci,“ vysv tloval Max. „Soudce rozhodl, že ho nechá ve
vazb , obával se, že po složení kauce uprchne. Už v b eznu jsme podali žádost o zprošt ní viny, a od té
doby ekáme.“
Minuli jsme Castle Stuart a mí ili k silnici A96. P i pohledu na modré vody úžiny Moray Firth se mi zrychlil
tep; její b eh lemují pláže a útesy, vody Severního mo e obývají delfíni, plískavice a kosatky dravé.
P estože Anglie a Skotsko jsou sou ástí jednoho ostrova, v bec nevypadají stejn , a to díky tomu, že
geologický vývoj obou probíhal nezávisle, p es vzdálenost tisíc kilometr . Asi p ed 55 miliony let se
pevninská masa nacházela na jižní polokouli. Skotsko pat ilo k severoamerickému kontinentu ( ásti
kanadského poho í Torngat Mountain Range), zatímco Anglie, Wales a jižní Irsko pat ily ke zbytk m
mohutného kontinentu známého jako Gondwana. Ob království, která jednoho dne vytvo í Velkou
Británii, od sebe v té dob odd lovalo 4 800 kilometr oceánu, známého jako Iapetus. Po p tasedmdesáti
milionech let rozpad kontinent a pohyb celých desek, kontinentální drift, zp sobily, že se ostrovy
dnešního Skotska a Anglie srazily – možnost jedna k milionu, kdyby si n kdo tehdy mohl vsadit.
Dnes lze topografii Skotska rozd lit na dv odlišné oblasti: nížinu Lowlands, hust obydlenou, s
pr myslem a s m sty kypícími životem, a Vyso inu, Highlands, rozlehlou hornatou oblast bohatou na
voln žijící zv a obklopenou stovkami ostrov ležících v blízkosti pob eží.
B hem poslední doby ledové, která skon ila asi p ed 10 000 lety, byly Skandinávie a Skotská vyso ina
poh beny pod rozsáhlou masou ledovc . Tyto hory ledu a sn hu se posouvaly a sou asn tak
prohlubovaly a obrušovaly stávající í ní údolí Vyso iny; z stávala po nich hluboká jezera (zde nazývaná
loch) a dlouhá údolí (nazývaná glen).
P edstavte si nesmírn velký p íkop rozd lující Skotsko na dv ásti, a dostanete Great Glen. Údolí je
dlouhé tém 113 kilometr , a tato ledovcová trhlina, stará ty i sta milion let, je usazena na geologickém
zlomu, který se b hem poslední doby ledové rozší il a prohloubil. Když led kone n ustoupil, zanechal za
sebou adu sladkovodních jezer, úhlop í n protínajících Vyso inu od Atlantského oceánu k Severnímu
mo i. Tato vodstva jsou navzájem propojena adou plavebních komor se spole ným názvem Kaledonský
kanál.
Kaledonský kanál, dokon ený v roce 1822, je dlouhý 35 kilometr a vede p es Great Glen; spojuje úžinu
Moray Firth v Severním mo i s Atlantským oceánem a vede p es jezera Dochfour, Ness, Oich a Lochy.
Nejp sobiv jší místo je u Fort Williamu, kde se osmi plavebními komorami, „Neptunovým schodišt m“,
lod dostanou p es p evýšení 21 metr vzhledem k hladin mo e.
Jeli jsme po východním b ehu eky Ness, když m Max p ekvapil – náhle prudce zabo il doleva a jel po
klikaté silnici nahoru k invernesskému hradu.
„My nejedeme do Portfieldského v zení?“
Ten tvor gotického vzhledu, nap l advokát, nap l lov k, zavrt l ježatou hlavou. „Portfield je p ecpané, a
policajti necht jí lov ka, obžalovaného z vraždy, zav ít spole n s ostatními, co jsou ve vyšet ovací
vazb ; to jsou v tšinou lidi zadržení jen za to, že se servali n kde v hospod . A tak Vrchní soud našeho
otce vytáhnul z v zení Jejího Veli enstva a šoupnul ho do b icha Šerifova soudu.“
Tím „Šerifovým soudem“ myslel hrad v Invernessu.
Hrad, postavený ve dvanáctém století, byl v roce 1835 rekonstruován poté, co jej v roce 1746 málem
srovnal se zemí Bonnie Prince Charlie. Krom toho, že hrad je oblíbenou turistickou atrakcí, tato ohromná
viktoriánská pískovcová stavba, majestátn usazená na nízkém útesu nad ekou Ness, také hostí Šerif v
soud, Sheriff Court.
„Šerifství“ vzniklo p ed osmi sty lety, kdy šerif, královský ú edník, p edsedal všem soudním jednáním a
ostatním záležitostem ve svém okrese. Dnes je ve Skotsku šest šerif , každý z nich je soudce s
právnickou kvalifikací, který dohlíží na ob anskoprávní p ípady ve svém okrese.
Do Angusova p ípadu pat ila vražda, takže soudní ízení p ipadlo Vrchnímu soudu, nicmén hrad m l pro
obžalované ješt dostatek v ze ských prostor.
Max zaparkoval, a po chodní ku, vroubeném kv tinami, jsme vykro ili k hlavnímu vchodu. Na kamenném
podstavci na trávníku pat ícím k hradu stojí bronzová socha Flory MacDonaldové, která pomáhala princi
Bonnie Charliemu p i út ku. Vešli jsme do hradní brány, vyhnuli se turist m, ekajícím ve front na
výstavu ze života vojska v osmnáctém století, nazvanou Garrison Encounter, „Setkání s posádkou“, a
zamí ili k Sheriff Courtu.
Po dvaceti minutách papírování a trapné, nep íjemné prohlídce t lesných dutin za použití detektoru kovu

nás dozorce vedl dol po starém to itém schodišti do útrob hradu. Když jsme p icházeli k dalšímu dozorci,
hlídajícímu chodbu k vazebním celám, starodávné železné úchyty, patrn p vodn na lou e, vyst ídalo
moderní osv tlení.
„Vy jdete za naším Angusem, ek bych. Tak to bude to líbánkový apartmá, poslední cela vzadu.“
„B ž tam ty,“ ekl Max. „Po kám na tebe venku. Ješt si musím n kam zavolat.“
Dozorce otev el dve e zav ené na závoru a nechal m projít dál.
Prvních šest cel po obou stranách chodby bylo prázdných.
V té poslední nalevo byl otec.
Ležel na matraci, zády ke st n , a etl Inverness Courier. Léta zm nila jeho smoln ernou h ívu vlas ve
st íbro, místo kozí bradky m l úhledn sest ižený plnovous a knír barvy spíš soli než pep e. Na opálené
k ži m l jaterní skvrny, v koutcích o í v jí ky vrásek, ale jejich šedomodré panenky byly stále pronikavé a
plné života, postava stále budila respekt, t ebaže už mu za ínalo trochu r st b íško.
Z stal jsem stát p ed zam enými dve mi cely a t ásl se nervovým vyp tím a únavou.
„Zatracený blbouni reportérský! Tomu pitomýmu budižkni emovi sem snad desetkrát ek, že sme p ímý
p íbuzný sira Williama Wallace – ale zmíní se o tom? Ani nápad! No, víc se s nim už bavit nebudu, to si
piš.“
„Rád t vidím,“ poda ilo se mi ze sebe vypravit.
P ekulil se z matrace a vstal; stále ješt se pohyboval pružn , ale obr to už nebyl. „Mluvíš jak Jenkí, ale
vypadáš pod psa. Vo i máš krvav rudý a zapadlý, a z tvýho potu cejtím whisky.“
„Špatn jsem spal.“
„Nojo, to od tý nehody. et jsem o ní. Tak ty ses topil už dvakrát, a jseš tu zpátky. Dej si radši pozor,
pot etí se prej zubatá už nemine.“
T icet vte in, a už z našich starých ran strhl strupy.
„Jestli nemáš, co bys ješt ekl –“
„Ale notak, jen se hned nešt ! Ukaž se, a si t prohlídnu!“ Prostr il m ížemi ruce a položil mi je na
ramena. Jeho mocné prsty mi prohmatávaly deltové svaly a postupovaly dol k biceps m.
Podv dom jsem se napjal.
Pousmál se. „Už žádnej záprtek, co? Díky bohu, wallaceovský mužský maj po ádný geny, co držej. Tak –
pov z mi… co íkáš tomu mýmu parchantovi Maxíkovi? Já vím, je nap l Angli an, ale –“
„Je pošahanej. To chceš soudce schváln namíchnout?“
„Copak takhle se dneska stanoví, kdo je nevinnej a kdo vinnej? Podle toho, jak vypadá jeho advokát?“
„Tohle není hra, Angusi. Max íká, že Cialinové tla í na to, abys dostal trest smrti.“
„Všici um ou, Zachary. Ale je to sranda, já m žu dostat trest smrti, a strach máš ty. M m žou ob sit
nanejvejš jen jednou, ale než m šoupnou pod zem, ty um eš tisíckrát.“
„Já nemám strach.“
„Blbost. Ten tv j strach cejtím stejn dob e jako svoje prdy.“
„A z eho bych m l mít strach?“
„Myslím, že odpov oba známe. Sedumnáct let je moc na to, aby lov k v sob n co dokázal tak dlouho
skrejvat.“
„Bohužel t musím zklamat, Angusi, ale už dávno jsem n kde jinde.“
„Jo? Tak pro ses nevrátil do Sargasovýho mo e?“
„Expedice stojí peníze, a nikdo nemá zájem. Šel bych tam na to šup, ale –“
„N jaký ‚ale‘ ti jsou na draka. Maxie se trochu porozhlídnul. P ed šesti tejdny t kontaktovalo vále ný
námo nictvo, cht lo financovat expedici, co by zjistila, kde jsou ty tví Blupové. Prej by ti dali výzkumnou
lo a další ponorku, ale ty ses na n vybodnul.“
Tvá í v tvá té pravd jsem zask ípal zuby. Vále né námo nictvo se m opravdu pokoušelo kontaktovat,
ale já jejich telefony nebral, po ád ješt jsem zápasil se svou hydrofobií. „Ne že by ti do toho n co bylo,
ale až budu v po ádku, tak se na mo e vrátím.“
„To teda nevrátíš. ím dýl to budeš odkládat, tím to p jde h . Jen se koukni, jak dlouho ti trvalo, než ses
vrátil dom ke svýmu starýmu tátovi.“
„Tak za prvé – Skotsko není m j domov, aspo tedy už ne te . Za druhé – tys pro m nikdy nebyl o moc
víc než dárce spermatu. Vždycky jsem byl jen tv j záprtek, živé zklamání, které ti B h ušt d il, aby dál
neslo jméno Wallace . Jestli m chceš ješt naposled pou ovat, než t pov sí, tak jen do toho, padne na
to akorát tv j as.“
„Takže ty myslíš, že tv j táta je vinen, jo?“
„Angusi, já už fakt nevím, eho všeho jsi schopen.“

To se ho dotklo, v jeho o ích jsem vid l ublížený výraz.
„Zachary, já vím, že se za m stydíš, ale co se tý e t ch obvin ní – tak to jsem neud lal. Johnny C. a já
jsme byli kámoši. No, sem tam jsme se chytli, zrovna tak jako my dva, ale to, co se tam stalo, byla
nehoda. Mysli si o mn , co chceš, synu, ale žádnej vrah nejsem.“
Synu. Nedokázal jsem si vzpomenout, že by o mn n kdy mluvil jako o synovi.
„Tak co teda chceš?“
„Jen abys byl p i mn . Zejtra, až p jdu do tý soudní sín , budu pyšnej, když budu mít oba svý chlapce
vedle sebe.“
Možná to bylo únavou, ale když dojetím nemohl promluvit, vzalo m to taky, a po tvá ích se mi kutálely
slzy. Objal jsem ho skrz m íže. „Tak dobrá, Angusi. Budu tam.“
Vraceli jsem se s manželkou z Invernessu do Drumnadrochitu, jeli jsme po té staré úzké silni ce,
nedaleko sedmého milníku. Když jsme projížd li kolem hradu Aldourie Castle, najednou na m vyk ikla,
abych zastavil, že prý zahlédla n jaké ohromné erné t lo, p evalující se ve vod . Než jsem sta il
zastavit, zbyly tam jen vlny, ale dalo se íci, že tam bylo n co velkého. Za pár okamžik se ukázala
mohutná vlna, jak se n co velkého pohybovalo pod hladinou. Ta vlna sm ovala k p ístavišti Aldourie Pier,
potom se to, co tu vlnu d lalo, potopilo a ukázaly se dva erné hrby, jeden po druhém. St ídav se
potáp ly a vyno ovaly, ost e se sto ily napravo a pak zmizely.
John Mackay, b ezen 1933
(první zmínka o „zpozorování“ v moderní dob od as sv. Columby)
KAPITOLA 7
Inverness, Skotská vyso ina
Skotsko
7.15
PROBUDIL JSEM SE s pronikavým k ikem, údy se mi chv ly, boxerky a tílko jsem m l promá ené potem.
V jednom hr zném okamžiku jsem v bec nev d l, kde jsem, pak se p ede mnou rozev ela prázdnota
hotelového pokoje; v televizi po ád ješt b žela BBC2 od minulého ve era.
Jsi v po ádku… jsi v po ádku… jsi v po ádku…
Odkopl jsem p ikrývku, shodil ze sebe promá ené spodní prádlo a vlezl pod horkou sprchu.
Zu ivé tlu ení na dve e m donutilo vylézt ze sprchy p ed asn . Kolem pasu jsem si omotal ru ník a vyšel
z koupelny; kapala ze m voda. „Prokrista, hned to bude.“
Byl to editel hotelu v doprovodu lena hotelové bezpe nostní služby. „Je všecko v po ádku, pane?“
„Mhm, fajn. N co se d je?“
len ochranky se protla il dovnit . „N kolik host hlásilo, že slyšeli n jaký hrozný k ik. Prý to zn lo, jako
když n kdo n koho bodá.“
„Bodá? Nojo – omlouvám se, to muselo být z televize; to víte, jeden z t ch amerických film … Taky m to
probudilo.“
Zdálo se, že se editeli ulevilo.
Chlap z ochranky dál hledal n jakou mrtvolu.
„Dobrýtro.“ Vešel Max, na sob šedý oblek s jemným proužkem, kravatu, která s oblekem ladila, ježaté
vlasy hladce s esané dozadu; mascara byla pry . „Copak, n jaký problém?“
„Lidi tu slyšeli n koho k i et. Byla to jen televize.“
„Samoz ejm . Tím by to mohlo být vy ízené.“
„Nic tu není,“ oznámil lov k od ochranky. „Ale jestli se to stane ješt jednou, podám na vás oznámení za
rušení klidu.“ St elil po mn pohledem a protla il se ven; editel ho následoval.
„Blb. Není to ani pravej policajt.“ Max m postr il k ložnici. „Oblékej se, bráško, Vrchní soud eká.“
* * *
Vrchní soud je nejvyšší trestní soud ve Skotsku. Jelikož jediné Vrchní soudy, nacházející se v budovách
postavených práv k tomuto ú elu, jsou v Edinburghu a v Glasgow , všechna p elí ení, na nichž se
p ípady vraždy projednávají mimo tato m sta, se konají v budovách Sheriff Courtu. V Invernessu se
Vrchní soud nachází v hradu, v Inverness Castle, který soudním p elí ením prop j uje svou jedine nou
st edov kou atmosféru.
P išel státní zástupce Mitchell Obrecht, vysoký, podsaditý muž se sv tlehn dými vlasy, vytvá ejícími na
jeho ele p sobivé „vé ko“, a Jennifer Shawová, jeho sekretá ka, nakrátko ost íhaná blondýna v
tmavomodrém kostýmu.
Angus m l na sob starý hn dý vln ný oblek a sed l na lavici obžalovaných v prostoru za žalobci. Max
sed l u jiného stolu, tvá í k soudci. Na lavicích pro porotu sed lo patnáct porotc , na p id lených místech

t i policisté, další vedle mého otce. My ostatní – reporté i, rodina, p átelé a umilové – jsme sed li
nama kaní v adách d ev ných lavic vzadu v soudní síni.
Vdova po Johnnym C, Theresa Cialinová, sportovn vyhlížející kráska s dlouhými, kaštanov hn dými
vlasy, sed la t i lavice p ede mnou; na levé lopatce bylo vid t tetování s motivem and la. Podle toho, jak
se její tmavohn dé o i neustále vracely k Angusovi, jsem s jistotou usoudil, že byli milenci.
V 9.30 nás soudní ú edník vyzval, abychom vstali.
„Vrchní soud zasedá. P edsedou soudu je lord Neil Hannam.“
Soudce, sv že vypadající lov k malé postavy, s olivov opálenou pletí a tmavými, dozadu s esanými
vlasy, zaujal místo na své lavici a pokynem vyzval ú edníka, aby pokra oval.
„P ípad íslo C93-04, Angus William Wallace versus právní zástupce Jejího Veli enstva; projednává se
p ípad vraždy prvního stupn . Obžalovaný se necítí vinen.“
„Pane žalobce, prosím o p e tení obžaloby.“
Mitchell Obrecht vstal a oto il se k porotc m. „Dne patnáctého února tohoto roku se obžalovaný, pan
Angus William Wallace z Drumnadrochitu, sešel se zesnulým, panem Johnem Cialinem mladším ze
spole nosti Cialino Ventures, sídlící v Londýn , na pozemku, kde má zanedlouho být otev eno Nessiino
zábavní a rekrea ní st edisko. Jak právní zástupce Jejího Veli enstva prokáže, pan Wallace vlastnil
pozemek p i Loch Ness, a asi p ed osmnácti m síci jej prodal realitní spole nosti pana Cialina jako
pozemek k výhledové stavb .
P ibližn v 16.30 p edm tného dne nejmén desítka sv dk vid la, jak se pan Wallace a pan Cialino
dostali do hádky, která skon ila tím, že pan Wallace ude il pana Cialina p stí do obli eje, a pan Cialino se
z ítil z výšky sedmi metr do vody jezera Ness, která v té dob m la teplotu pouhých šest stup Celsia.
Pokud pan Cialino nebyl mrtev, už když dopadl na vodu, potom tedy po n kolika minutách utonul. V
blízkosti hradu Urquhart je voda hluboká p es dv st metr , a lze pochybovat o tom, že jeho t lo bude
n kdy nalezeno.
Žaloba má v úmyslu prokázat, že pan Wallace nejenže je vinen vraždou pana Cialina, navíc že šlo o
zám rný in, vraždu prvního stupn .“
Soudní síní se nesl tlumený hovor; žalobce se vrátil na své místo. Pozoroval jsem tvá e porotc a z jejich
výrazu jsem usuzoval, že tomu, co jim Obrecht servíruje, v í.
Nyní byla ada na Maxovi.
„Dámy a pánové, m j klient, Angus Wallace, p iznává, že se s panem Johnem Cialinem mladším, svým
p ítelem a kdysi i obchodním partnerem, onoho tragického dne patnáctého února dostal do hádky. Ano,
p iznává, že svého p ítele ude il, stejn jako by ude il t eba kamaráda v hospod kv li pint piva. Ale pan
Wallace Johna Cialina nezabil, a to ani neúmysln – neš astnou náhodou –, ani zám rn , protože když
pan Cialino dopadl do vody, byl naživu. Máme v úmyslu prokázat, že pan Cialino zem el v d sledku
vlastního zavin ní, nikoli rukou svého p ítele, pana Anguse Wallace.“
Soudce si zapsal n kolik poznámek a potom se oto il k soudnímu dozorci. „M žete zavolat prvního
korunního sv dka.“
„Vrchní soud povolává pana Paula Garrisona z Las Vegas, stát Nevada, aby se dostavil na lavici sv dk .“
Do boxu s lavicí sv dk vešel Ameri an st edního v ku, se sv tlehn dými vlasy šediv jícími na spáncích,
a od íkal p ísahu.
Jennifer Shawová ho ze své lavice vyzvala: „Prosím, uve te pro zápis své celé jméno a povolání.“
„Paul Garrison. Pracuji ve velkém kasinu pro vybranou klientelu v Las Vegas v Nevad .“
„Co vás v únoru p ivedlo do Skotska, pane Garrisone?“
„Z v tší ásti úmysl trávit tu dovolenou. Je od vás hezké, že jste m sem zase takhle p kn dopravili
letadlem.“
„Byl jste ve er patnáctého února v hradu Urquhart?“
„Hmm, ano… ano, byl.“
„A co jste vid l?“
„No… bylo to v zim , takže se p kn rychle stmívalo. Jak jsem tak koukal z té z íceniny, vid l jsem toho
velkého chlápka se st íb itým plnovousem –“
„Dejte do záznamu, že pan Garrison obvin ného identifikoval.“
„Ano, je to on. No… vid l jsem, jak ten chlápek se st íb itým plnovousem praštil toho druhého malého
chlápka –“
„Pana Cialina?“
„Jo, pana Cialina, a rovnou do obli eje. No, a ten Cialino zavrávoral a potom to vzal po nose p ímo do
jezera.“

„Nemám další otázky.“
Soudce se obrátil k Maxovi. „Pane Raele, sv dek je váš.“
Max zvedl zrak od svých poznámek. „Pane Garrisone, z místa, kde jste stál – mohl jste pana Cialina vid t,
když padal?“
„Ano.“
„Skute n jste vid l, jak dopadl do vody?“
„Vid l jsem, jak se voda rozst íkla, ale ten sráz je moc p íkrý.“
„Takže ve vod jste ho vlastn nevid l?“
„Ne. Jak jsem íkal, ten úhel nebyl dobrý, byl jsem blízko hradní v že. Na tom srázu byste musel stát na
samotné hran , abyste vid l p ímo dol do vody.“
„Takže jste vlastn nemohl v bec poznat, jestli pan Cialino ješt žil, když spadl do jezera?“
„Jo; teda… ne, v bec jsem na n j nemohl vid t.“
„D kuji vám, pane Garrisone. Nemám další otázky.“
A takhle to šlo dál celý první den. Žaloba povolávala své o ité sv dky, Max prokazoval, že vlastn žádný z
nich Johna Cialina p ímo ve vod nevid l poté, co ho Angus praštil.
V 16.22 žalobce skon il. Max svou obhajobu p ednese v pond lí.
Reporté i se hnali ven dodat redakcím své reportáže.
To nejlepší teprve m lo p ijít.
Deník sira Adama Walace
P eložil Logan W. Walace.
Zapsáno 17. íjna 1330
Uplynuly t i týdny od doby, kdy jsem byl vzat do pé e vojenského ádu rytí Šalomounova chrámu v
Jeruzalém , protože název templá byl zavržen, jak mi bylo sd leno, a to od masakru z dob vlády Filipa
Sli ného. Rytí kaplan MacDonald prohlašuje, že pokrevenství sahá až do doby samotného Svatého
Columby, a jeho zp soby zhojování mých ran ve mn zanechávají jen málo pochyb. Hore ka ustala a
za ínám se zase cítit líp. Dobré zprávy. íkají mi, že budu síly zase pot ebovat na to, co m eká v
budoucnu.
Zapsáno 22. íjna 1330
Uplynul dlouhý den a na náš tábor se snáší noc. Je bou ka a vítr bi uje plameny našeho ohn , až tancují
tak, že se dá jen špatn psát, ale jsem pevn rozhodnut tenhle zápis dokon it. Vyrazili jsme p šky z
Moray Firthu jen krátce p ed rozb eskem, osm templá , já, s Bruceovým posv ceným pouzdrem
bezpe n zav šeným na krku. Celé hodiny jsme šli podél eky Ness, jež se klikatí na jih, ale o poledni se
po obou stranách za aly zvedat hory. Šlo se zt žka, ale ješt nikdy se mi nenaskytl tak nádherný pohled.
Kopce, p edtím smaragdové, zlátly, ervenaly a rudly, a ve vzduchu jsem cítil zimu. eka se stá ela, tok
se zpomalil a MacDonald ukázal na místo, kde svatý Columba prý zachránil piktského vále níka p ed
jedním z t ch zví at, která nyní hledáme.
Z stal jsem nev ícím
V posledním sv tle jsme dokon ili náš denní pochod a došli ke b eh m úzkého kanálu, který se p i ústí
Loch Ness rozši uje. Poprvé jsem hled l na temné vody sp chající k obzoru, kam až jsem sta il
dohlédnout. Nebe bylo nyní zatažené a šedivé, údolí kolem nás se ot ásalo pod údery hromu. Hledaje
úkryt, MacDonald m pou il, že je t eba rozbít tábor v lese dál od b ehu, aby se draci nevyno ili a nebyli
zv daví.
Templá ovo vypráv ní o dracích, zprvu zábavné, m v t chto hroziv vyhlížejících kon inách za alo
trochu znepokojovat. A koliv stále odmítám uv it, epel sira Williama z stane t sn po mém boku,
zatímco budu spát.
Obecný pom r, který (P íroda) musí vytvo it mezi jednotlivými skupinami živo ich , je nasnad . Velcí
živo ichové nemohou být tak hojní jako živo ichové malí, masožravci musí být mén po etní než
býložravci; orli a lvi nemohou nikdy být tak hojní jako holubi a antilopy; divocí osli tatarských pouští se
nemohou po tem rovnat koním v prériích a pampách Ameriky, bohatších na potravu. V tší i menší
plodnost toho kterého živo icha se asto považuje za jednu z hlavních p í in hojného nebo naopak
ídkého výskytu; zvážíme-li však fakta, zjistíme, že toto nemá ve skute nosti s v cí nic, nebo jen málo,
spole ného. I ten nejmén rozší ený ze živo ich se za ne rychle množit, není-li n jak omezován,
zatímco je zcela z ejmé, že populace živo ich na zem kouli musí z stat stabilní, nebo, možná
p sobením lov ka, se snižovat.
Alfred Russel Wallace, „O tendenci variet odchylovat se bez omezení od p vodního typu“, 1858
KAPITOLA 8

Inverness, Skotská vyso ina
Skotsko
PRVNÍHO DNE, kdy probíhalo p elí ení s Angusem, m Max vysadil u hotelu, ale já nem l stání a ani
nejmenší chu z stat ve svém pokoji. P estože jsem byl p esv d en o Angusov vin , tohle bylo poprvé,
co m otec bral n jak kladn na v domí, a roky hn vu jako kdyby se vytrácely. Duši mi zaplavil p íval cit ,
mírn ný jen st ízlivou, skeptickou levou polovinou mého mozku, která na m neustále pronikav k i ela,
abych ze Skotska bez otálení odešel, varovala m , že vpustit Anguse zpátky do srdce je jako hasit ohe
benzinem.
P esta myslet levou polovinou mozku. Poskytni tomu lov ku šanci prokázat, že se m že napravit.
M l jsem být chyt ejší.
ekal m dlouhý víkend, rozhodl jsem se tedy vzít si z p j ovny auto a obnovit si známost s Vyso inou;
doufal jsem, že n kde najdu Finlaye „Truea“ MacDonalda, p ítele z d tství v Drumnadrochitu. Plán se
pon kud zm nil, když jsem procházel kolem p j ovny motocykl .
Nikdy jsem žádný zvláštní jezdec na motocyklu nebyl, na motorce jsem sed l ani ne šestkrát, ale vábilo
m projížd t se voln po Vyso in , a už za dvacet minut jsem vyrážel z Invernessu. Mezi koleny mi
bublaly dvouva kové motory Harley-Davidsona Softailu, proplétal jsem se podél Kaledonského kanálu
mezi auty nalepenými nárazníky na sebe a mí il na jih k Loch Ness.
Kolem jezera vedou dv silnice; Military Road, ili Silnice generála Wadea, je mén frekventovaná, je to
jednoproudá asfaltka vedoucí podél východního b ehu jezera. U pevnosti Fort Augustus, p i nejjižn jším
cípu jezera, se napojuje na A82, rušn jší dvouproudou silnici, která uzavírá okruh kolem západního b ehu.
Drumnadrochit leží na západním b ehu, asi t etinu cesty podél n j; vydal jsem se tedy po A82.
Když jsem p ejel oto ný most p es kanál, dopravní špi ka polevovala; zrychlil jsem a ujížd l vzh ru k
horám. P ilbou mi fi el studený vítr, usedlost Lord Burton’s Estate po levici byla jen šmouha. Blížil jsem se
k jezeru Loch Dochfour, um le postavené vodní cest , která po dostav ní zvedla hladinu Loch Ness o t i
metry.
P i projížd ní ospalými vesnicemi Dochgarroch a Kirkton jsem pod adil, a rozpálil to, zase až když jsem jel
kolem jakési farmy p i silnici. Dun ní motoru harleye plašilo a rozhán lo husy a slepice a odráželo se od
skalních st n, šedivých jako myší kožíšek, majestátn se ty ících po mé pravici. Na úpatí t chto hor byl
Caledonian Forest; nyní se mi jevil jako jednolitá st na stále zelených strom . Dole po mé levici se
olov n leskla šedá voda jezera Loch Dochfour.
Po pár minutách se um lá vodní cesta tém ztratila, stá ela se stranou od A82 k východu, op t se
zužovala a spojovala se s ekou Ness.
Minul jsem parkovišt sloužící Abban Water Fishery, malé vodní cest , kde jsem s Truem MacDonaldem
asto ryba il. P i pomyšlení na grilované duháky se mi sbíhaly v ústech sliny, vzpomínka se však rychle
vytratila, když jsem se musel vyhýbat nákladnímu autu se št rkem.
Harley se s evem protáhl kolem p etíženého vozidla, vyplivl p itom modrý kou a zamí il k okraji
Lochendu, nejsevern jšímu místu, kde za íná Loch Ness.
P ede mnou se málem strašideln , jako temný íhající had, prostírala do dálky zlov stná vodní plocha.
Musel jsem zpomalit, temná krása jezera a p ilehlé horské st ny p sobily tak hypnoticky, že bylo
nemožné je neobdivovat.
Tút! Túút… tút!
Nákla ák jsem m l hned za sebou, m ížka chladi e hrozila, že m smete i s motocyklem ze silnice.
P e adil jsem a p ed tou hrozbou ujel, potom jsem z A82 prudce zahnul na odstavné parkovišt p i silnici.
Vypnul jsem motor a v p estávkách mezi jednotlivými projížd jícími auty jsem naslouchal, jak údolí Great
Glen dýchá. Vdechoval jsem vlhkost smrkového lesa erstv pokropeného dešt m a cítil p ítomnost
kyselých vod Loch Ness dole v údolí.
V hlav mi zn l šepot duch mého d tství, zvoucí m k tomu b ehu, pocházejícímu z pradávných as .
Nechal jsem motocykl na míst a sestoupil po kamenitém chodní ku dol až na b eh posetý oblázky.
Jezero bylo klidné, na erné hladin se odrážela zatažená obloha. P es ty i sta metr širokou vodní
plochu jsem skrz p evalující se chomá ky mlhy vid l hrad Aldourie Castle, usazený p i prot jším b ehu –
p esn ono místo, kde mi Angus p ed tak dávnou dobou ušt d il lekci.
Uklidni se, Zacku, v Loch Ness nejsou žádní draci ani obludy, je tu jen Angus, který ti po ád ješt blbne
hlavu.
Bez hnutí jsem zíral na t i sta let starý hrad. Aldourie Castle se rozkládá na ty ech stech akrech lesa a
travnatých návrší; p ipomíná vizi Camelotu. Je dlouho opušt ný a íká se, že je na prodej. Toto sídlo
baron je známé tím, že tu byla mnohokrát spat ena Nessie, a jednou dokonce hostilo ve írek na oslavu

premiéry filmu Loch Ness, filmu, ve kterém v hlavních rolích vystupovali Ted Danson a Joely
Richardsonová. Docela se mi líbil, až na pohádkový konec, kde Nessie byla prezentována jako dvojice
p átelských plesiosaur – p esn ten druh šmejdu, který od Loch Ness odrazuje v tšinu slovutných v dc .
Voda, zbarvená jako aj – hn dá od p ebytku rozkládající se rostlinné hmoty –, olizovala št rk kousek od
mých turistických bot. Trhlinou v klenb mrak vykoukl úzký paprsek slunce. Ten pohled až bral dech,
hory, vlnící se do dáli na jihozápad –
– když tu mi prošlehly hlavou temné obrazy skryté pod vodou, jakoby podprahov vnímané; vyst ídal je
rdousivý nával strachu, ze kterého se mi rozbou il žaludek.
Byly to tytéž zášlehy v mysli, jaké jsem zažil na South Beach. Vyd šen jsem couvl od vody, oto il se a
chvátal nahoru po stezce k odstavnému parkovišti. Nic jiného jsem ud lat nemohl, jinak bych za al
zvracet.
Klid, Zacku. Je to jen jezero. Nem že ti nic ud lat, když do n j nevstoupíš.
Moje hydrofobie íkala n co jiného.
N kolikrát jsem se zhluboka nadechl a potom odklopýtal k harleyi. Nasedl jsem, nastartoval, vyto il motor
do vysokých obrátek a jel dál k jihu rušnou dvouproudou dálnicí do Drumnadrochitu.
Studený horský vítr mi jako šlehy bi em pronikal od vem až na k ži, ale pro uklidn ní mých pocuchaných
nerv toho moc neud lal. Uplynulo sedmnáct let, ale ta nehoda v d tství, kdy jsem se topil, m p esto
dosud pronásledovala.
Jel jsem dalších asi p t kilometr , potom, když jsem míjel Tor Point, jsem se p ece jen p emohl a vrhl
kradmý pohled na jezero. Východní b eh zde ustupoval a ší ka Loch Ness se tak zdvojnásobila na
šestnáct set metr . Tak široké z stane až k pevnosti a osad Fort Augustus, dalších víc než dvaat icet
kilometr k jihu.
Když jsem projížd l vesni kou Abriachan, bylo tém osm hodin, letní ve erní obloha však byla dosud
jasná.
Po patnácti minutách se A82 sto ila na západ a b eh jezera se otev el do zálivu Urquhart Bay. Ješt p l
druhého kilometru, a vodní plocha zmizela a místo ní tu byl h bit vek a eka Enrick.
P ejel jsem Telford Bridge a pokra oval dál po silnici k ve ejnému prostranství, na náves v
Drumnadrochitu.
Byl jsem doma.
Jeli jsme se ženou po jihovýchodní stran jezera, mezi Dores a Foyers. Den byl zamra ený, mohly být
ty i hodiny odpoledne, když jsme spat ili to ohromné zví e, jak se klikat plazí p es silnici asi dv st
metr p ed námi. T lo m lo vysoké 1,5 metru (5 stop) a jeho délku jsem odhadoval na 7-9 metr (25-30
stop). Jeho barva by se dala nazvat tmav šedou sloní. Ocas jsme nevid li, ale pozd ji jsme si ekli, že ho
ur it m lo sto ený podél t la. Nepohybovalo se, jako se b žn pohybují plazi, jeho t lo jako by p es
silnici prudce, trhav poskakovalo. T ebaže jsem p idal plyn, než jsme se k tomu místu dostali, zví e
zmizelo.
F. T. G. Spicer, Londýn, ervenec 1933
KAPITOLA 9
Drumnadrochit, Skotská vyso ina
Skotsko
SEDMNÁCT LET… a vesnice nezestárla ani o den.
Drumnadrochit je první z ady obcí Vyso iny vybíhající sm rem na západ od zálivu Urquhart Bay podél
eky Enrick a dál do údolí Urquhart Glen, Glen Affric a Glen Cannich.
Pro dv st tisíc turist , kte í Drumnadrochit každoro n navštíví, je toto místo p edstavitelem a
zt lesn ním komercionalismu, který Vyso inu postihl; všude samý hotel a penzion, evropské ubytování se
snídaní, kád plné pestrobarevných kv tin, p átelští lidé, restaurace a bary, roztodivné obchody a
soukromé ubytování v chatách na horách, odkud je vid t na jezero. D ležit jší je, že Drumnadrochit leží
blízko hradu Urquhart, ty ícího se nad tajuplným hlubokým zálivem, což z této vesnice d lá jakési hlavní
m sto všeho, co se týká lochnesské nestv ry. Sídlí tu dv soupe ící výstavy „Lochnesská nestv ra“, a
nyní k nim ješt p ibylo Cialinovo letovisko, které se má brzy otev ít.
Pro osm set t ináct obyvatel, jejichž výd lky jsou závislé na turistice, Drumnadrochit znamená šest m síc
hodování a šest m síc hladov ní, schéma, které se ídí vyvrcholením návalu turist a délkou dne; jelikož
se Vyso ina nachází tak daleko na severu, letní dny u Loch Ness trvají od t í ráno až do jedenácti v noci.
Naproti tomu dny uprost ed zimy se zkracují na šestihodinové úseky, od p l desáté ráno pouze do t í
odpoledne. Žít v Drumnadrochitu je jako žít na Aljašce, jen teploty jsou mírn jší a sn hu je mén ; ovšem
znamená to soužití s kouzlem starého sv ta a s vlezlými sousedy, kdy každý hledá obživu mezi n kterými

z nejvýznamn jších a nejv tších d l matky p írody.
Pro mladého Zacharyho Wallace, vyr stajícího ve vesnici na Vyso in tak daleko od civilizace, to
znamenalo zastaralé u ebnice, obehrané filmy, ned lní kázání plná výhr žek božím hn vem a
p edpojaté, úzkoprsé u itele. Znamenalo to p emíru školení v tom, jak sedla it a jak obd lávat malá
polí ka, a postávat u benzinové stanice s kamarády. Znamenalo to krást ze zahrady staré paní
Dougallové trpaslíky a žít v míst , jehož jméno jen málo z t ch, kdo tam nepat ili, dovedlo napsat,
natožpak vyslovit; a izolace od ostatního sv ta jako p íklop dusila možnost, abych o tom ostatním sv t
erpal n jaké poznatky… p inejmenším do té doby, než jsem byl dost starý, abych si potajmu vyjel
autobusem do Invernessu.
Drumnadrochit samoz ejm jednou provždy bude znamenat Anguse Wallace a jeho hry na byst ení
rozumu, a také p edstírání, že neslyším, jak matka plá e. Jako dít jsem se nemohl do kat, až z tohohle
místa odejdu, i kdyby jen proto, abych se vyrovnal sám se sebou a nalezl klid.
Po sedmnácti letech se no ní m ry mého d tství vrátily… a já rovn ž.
Projel jsem návsí a dál kolem benzinové pumpy, kde jsem se kdysi jen tak potloukal. Pomalu jsem míjel
Blarmor’s Bar, tak pomalu, abych cítil v ni p ipravovaných ku at a ryb, a potom jsem projel kolem Sniddles
Clubu, místa, kam otec rád chodíval nasávat.
Zaparkoval jsem a protáhl si nohy, t lo jsem už m l od dlouhé jízdy ztuhlé. Poblíž byla pošta; vešel jsem
dovnit , práv když zavírali.
Sed l tam jen jeden ú edník, sta ec p es osmdesát, který m na gymnáziu u il d jepis. „P ejete si?“ zeptal
se.
„Hledám svého starého kamaráda, jmenuje se MacDonald, F. True MacDonald.“
„Vy myslíte synka Albana MacDonalda?“
„Ano, toho. Nevíte, kde bych ho našel?“
„Oby ejn v Severním mo i. Pracuje jako potáp na jedný z t ch vrtnejch plošin, ale tenhle m síc je tady
v m ste ku. Bydlí s tátou, ten pracuje naho e v chat . Nejd ív bych to zkusil tam.“
„D kuju.“
Sta ec na m sto il o i za brýlemi s m d nými obrou kami. „Jseš mi mali ko pov domej; neznám t
náhodou?“
„Znal jste m . Díky, pane Stewarte, už musím mazat.“
Byl jsem na p l cesty ke dve ím, když za mnou zak i el: „Ty jseš kluk Anguse Wallace, ten velkej v dec!
P išel ses dom mrknout na tu svoji nestv ru, co?“
„Jediná nestv ra, o které vím, je zav ená v Invernesském hrad , pane Stewarte.“
Nasko il jsem na harleye a vyrazil k jihu. Na št rkové cest , vedoucí p ík e nahoru do kopc , jsem p idal
plyn.
Chaty v Drumnadrochitu jsou soukromé domky usazené vysoko nad vesnicí na úbo í hor, s výhledem na
Loch Ness. Zaparkoval jsem a vešel do hlavní kancelá e; doufal jsem, že Truea najdu d ív, než narazím
na jeho otce.
Pozd .
Alban Malcolm MacDonald, mezi „d cky“ známý jako „Kakabus MacDonald“, vypadal stejn zachmu en
a naštvan , jak jsem si ho vždycky pamatoval. Jeho obli ej Normana, tvarem p ipomínající m síc, nap l
zakrývala hustá, kaštanov hn dá, již šediv jící kozí bradka a licousy, ty však jen nedostate n skrývaly
jizvi ky po neštovicích, které dostal v d tství. Když jsem vešel do jeho obydlí, up el na m o i šedé jako
mlha, jeho mozolnaté prsty se zažloutlými nehty vy ukávaly do desky stolu, kde se zapisovali hosté, jakýsi
rytmus.
„Pane MacDonalde, rád vás vidím, pane,“ lhal jsem. „Pamatujete se na m ?“
Z chorobn zahn dlých rt mu viselo párátko; vyndal je a odplivl si. P itom se ukázaly k ivé, zažloutlé
zuby. „Zachary Wallace.“
„Ano, pane. Ani nem žu uv it, že jste si vzpomn l.“
„Nevzpomn l. P ed p ti m sícema jsem vid l v novinách tvou fotografii.“
„Aha, nojo. A… je tu True?“
„Nejní.“
„Ne? A co Brandy? Páni, když jsem vaši dceru vid l naposledy, muselo jí být p t, možná šest –“
„Vra se do Stát , Zachary Wallaci, tady to nejni nic pro tebe.“
„Je tady m j otec. P išel jsem, aby m m l u sebe.“
„Odkdy se ten o n co takovýho prosí? Lidem jako je tv j otec se nedá v it. Jsou pro Great Glen zkázou;
víš, koho tim myslim? Jo, jeho, a takový mizery, co prodávaj svou p du. A si ty peníze utrat j v pekle, to

íkám já.“
„Chrrrrrr!“ Z prsou mi prudce, sípav vyrazil vzduch, když m vyzdvihla do výše dvojice mohutných, hn d
zarostlých paží, které m zezadu ovinuly a sev ely.
Starý MacDonald zakroutil hlavou a vrátil se ke své práci.
„Zachary Wallace se k nám vrátil ze záhrobí!“ Ten lov k m postavil na zem, oto il m jako ká u a znovu
m objal.
Když jsem vid l Finlaye Truea MacDonalda naposled, byl to hubený záprtek, pihovatý a se zrzav
hn dými vlasy jako vrab í hnízdo. Nikdo ho nikdy nepojmenoval jeho pravým k estním jménem, jeho
druhé k estní jméno, znamenající „opravdový“, které pocházelo od jeho zesnulé matky, bylo daleko
zajímav jší. Po mém odchodu do Stát jsme byli n jakou dobu ve styku a na naše narozeniny jsme si
vždycky zavolali, ale fotografii, na které by vypadal tak jako te , jsem nevid l dobrých deset let.
Impozantní obr s kaštanov hn dými vlasy svázanými do ko ského ohonu, který te stál p ede mnou,
m il metr osmdesát, m l mohutné svaly a vážil snad sto ty icet kilo. „Ježíši, True, ty jsi vyrostl, jsi silný
jako bejk!“
„Jó. A dyž tak poslouchám ten tv j americkej p ízvuk, je to, jak kdybys mluvil nosem. A už nejseš žádnej
záprtek. Teda, p isámbohu, rád t vidim!“
„Prý pracuješ na vrtné plošin ; co se stalo s tvou službou u královského námo nictva?“
„M l jsem toho akorát dost. Námo nictvo Jejího Veli enstva m laskav vycvi ilo v práci ve skafandru, a v
soukromým sektoru mi mnohem líp plat j.“
„To jsem netušil, že skafandry d lají tak velké, že se do n kterého vejde n kdo takový jako ty.“
„Ale to zas jo, jenže m že p kn škrtit, to je fakt! Už jsi n kdy m l takovej na sob ?“
„Jednou jsem se do takového nasoukal. Každý krok byl, jako kdybych táhl metrák cihel.“
„To byl pravd podobn jeden z t ch starejch pancé ovejch skafandr JIM. My te na plošinách
používáme jen pancé ový skafandry WASP a ty nový skafandry Newt. Oba mají pohon lodními šrouby
uloženými v dýze, a ty t pohán jí. Moc to uleví nohám. Já te ty i hodiny denn , dev t m síc v roce
šmejdím po dn Severního mo e, kontroluju kabely a d lám opravy. Po ádnej stres, ale dobrej plat, tak si
nem žu st žovat. Spousta lidí tady na Vyso in to dneska jen taktak utáhne.“
„Jak dlouho máš te volno?“
„Ješt t i a p l tejdne. Pak se tam na ty i m síce vrátím, nebo když mo e bude v zim moc neklidný.“
„O mém otci jsi asi slyšel.“
„Jo, v každý hospod od Lochendu až k Fort Augustusu mu p ipíjej. Turistika šla dol , to ur it víš – kv li
celý tý záležitosti s teroristama, a ten soud sem n jakej byznys možná p ivede. Ten, nebo to nový
letovisko.“
„Ty myslíš, že Angus cht l Johnnyho C. zabít?“
True odpov chvíli p evracel v hlav . „Ne, ale myslim, že mu cht l dát lekci. Ty i já víme, že tv j táta je
vzteklej, zvláš tam, kde jde o peníze. Tenhleten Johnny C. byl Angli an a velkej developer, a vsadim se,
že mu nedošlo, jak nešlápnout vedle a držet se našich zp sob , toho, jak to d láme tady na Vyso in .
Angus ho nejspíš p istihnul p i pokusu o n jakou levárnu, a jednu mu st ihnul, až šel k zemi. Já bych
ud lal to samý, akorát ne zrovna na skále nad zálivem, a ur it ne p ed sv dkama.“
„Mluví se o trestu smrti.“
„To jo, ale z toho bych si hlavu moc ned lal. Angus je po ád ješt kluzkej jako ouho , a tohle tady po ád
ješt je Vyso ina; nejsme moc stav ný na to, abysme v šeli n koho z našich. Ale… o tom soudu už dost;
ud láš si o víkendu volno, ne?“
„Ano, ale v pond lí ráno musím být v Invernessu.“
„Tak to máme dost asu na to, abysme trochu p iotrávili játra. Ze všeho nejd ív budeš pot ebovat postel.“
Sáhl za otc v stolek a sebral klí od pokoje.
„True, ale já opravdu nem l v úmyslu tu z stat, dokonce jsem ani nev d l, jestli t najdu. Všechno
oble ení jsem nechal v Invernessu.“
„Tak si n co p j íš. Prost z staneš, a hotovo. Vypadáš trochu vystresovanej. Nejd ív ze všeho to trochu
rozjedem, jako zamlada.“
Než jsem sta il odpov d t, True m chytil kolem ramen a vyšoupnul m ze dve í.
* * *
Z íceniny hradu Urquhart stojí na Strone Pointu, skalní výsp táhnoucí se kus podél jižního b ehu zálivu
Urquhart Bay, jednoho z nejhlubších míst jezera. Hrad byl p vodn piktská tvrz, postavená v pátém
století, a práv tam svatý Columba, opat v Ion , poprvé v roce 565 n.l. navštívil íši Pikt .
O osm set let pozd ji Angli ané toto místo opevnili; stalo se tak poté, co Longshanks zvít zil nad Skoty u

Dunbaru. William Wallace a Andrew Moray potom na hrad zaúto ili a zmocnili se jej. Po n kolika letech
došlo k dalšímu krvavému obléhání, tehdy Longshanksova armáda skotskou posádku na hrad
vyhladov la, takže se musela vzdát. Hrad z stal pod nadvládou Angli an až do doby, kdy jej v roce 1306
dobyl Robert the Bruce.
Další ty i století m li hrad v moci Skotové; potom v tší ást pevnosti Angli ané vyhodili do vzduchu, aby
se nedostala do rukou Jakobit .
Dnes z hradu zbývá horní vn jší ze opevn ní, ásti hradby a ást p tiposcho ové obytné v že. V okolí
jezera jsou bezesporu zajímav jší stavby, nicmén žádná není tak populární jako tyto z íceniny, vábící
svou tajuplností; krom toho jsou ze t í stran obklopené hlubokou vodou, která vešla ve známost astými
p ípady, kdy tu n kdo spat il Nessii.
* * *
Bylo po desáté hodin , a na nás se již snášel letní soumrak, hory jako by se vytrácely, p echázely ve
zvln né purpurové stíny, a krvav rudý, šarlatový obzor dostával šedý odstín noci. True a já jsme
procházeli podél vn jších zdí hradu Urquhart; každý jsme nesl golfovou h l a malý koš cvi ných mí k . Šli
jsme jižním sm rem, podél travou porostlého návrší; zastavil jsem se a zadíval se dol na p íkrý
šestimetrový sráz po levé stran .
Tam dole erné, zlov stn zp n né vlny narážely na kolmý skalnatý b eh a jako pláš zakrývaly nesmírné
hlubiny jezera.
„Muselo se to stát tady,“ ekl jsem.
„Jo. Ale dá se to p ežít, záleží na tom, kde lov k sletí. Ovšem, moh se hlavou praštit o n kterou tu skálu,
a to asi bylo ono. Tak poj .“
True m vedl ke kopci s výhledem na parkovišt pat ící k hradu. Jižn od nás bylo osv tlené staveništ ,
ze kterého brzy bude Cialinovo p tihv zdi kové letovisko. „P kný, co? Nóbl bazény a restaurace, a k
tomu všecky ty pokoje s výhledem na jezero. Dokonce jsem slyšel, že už prodávaj práva na použití
pozemk b hem dovolený. Johnny C. by na tom vyd lal majlant, kdyby se bejval dožil doby, kdy to bude
hotový.“
„Ješt je tu veselá vdova.“
„Jo. Jak jsem slyšel, dostane všecko. A je docela ke koukání, co?“ True vytáhl z kapsy golfové „tý ko“ a z
koše vyndal mí ek. „Tak, a te ten odpal: plot staveništ je dv st metr , dv r dv st sedm metr ,
bazén dv st patnáct metr , a když to šoupneš do koupací kád , automaticky vyhráváš. Za nem o deset
liber a p ihazujem po dvou na odpal.“
Zapíchl jsem své tý ko nalevo od n j, aby ty jeho dlouhé paže m ly dostatek místa. „True, co m l tv j
otec na mysli, když íkal, že ‚ti mizerové ni í Great Glen‘?“
True odpálil mí ek; p enesl se vysoko nad plotem staveništ a odrazil se od buldozeru. „Mýho tátu neber
vážn , je ze starý školy. Alban MacDonald by t eba takovej po íta spíš rozflákal kriketovou pálkou, než
aby se ho nau il používat. Podle m je to akorát pokrytectví, stav t se proti pokroku. Starý klany m ly ty
nejlepší pozemky kolem jezera, a tv j táta byl mezi prvníma, kdo je prodali. A budou další, jen po kej a
uvidíš. No, a te to odpal.“
Uchopil jsem drajvr, n kolikrát se cvi n rozp áhl, potom jsem mí ek odpálil; sledoval jsem, jak stoupá do
výše a stá í se doleva do jezera.
„Jéžiš, Zacku, moje teta Griselda by to odpálila líp, a to má jen jednu nohu!“
„Trhni si.“ Položil jsem na tý ko další mí ek.
True odpálil sv j p ímým drajvem, a mí ek zmizel za buldozerem. „Slyšels, že prodali hrad Aldourie, ne?
Povídá se, že p ijde n jaká velká firma a celý to tu prom ní v exkluzivní venkovskej klub, jako to ud lali se
zámkem Skibo, kterýmu se íkalo ‚místo klidu‘. P edstav si, že jednoho dne p estanu pracovat na tý vrtný
plošin a dostanu v tom klubu práci jako golfovej profík.“
„Spíš bys byl dobrý hlída parkovišt .“ Dalším odpalem jsem poslal mí ek po tráv ; sklouzl po ní, narazil
na skálu a od ní se odrazil do vody.
True se usmál a odpálil další mí ek – let l vysoko, potom dvakrát odsko il od cihlového balkonu, na ež
spadl do ví ivky. „Jak jsem íkal, golfovej profík.“
„Odkdy golfoví profíci nosí vlasy svázané do ko ského ohonu?“ odrazil jsem ho a napálil do vody další
mí ek.
Probíral se prsty v té husté kade i. „To jsem si nechal schváln , nahání mi to ko i ky do postele. A te
d lej, dám ti ješt poslední odpal, a to zarovnáme na trnáct liber, a pak bysme to m li vzít do Sniddles,
Brandy už tam bude ekat.“
P i mém posledním odpalu se mí ek vznesl kamsi k nebi, na ež se mírn sto il do jezera. „Tuhle

zkurvenou hru nesnáším,“ prohlásil jsem a d lal, že mám chu mrsknout drajvr do vody.
„Klídek, klídek,“ pronesl konejšivým hlasem True a položil mi svou mohutnou paži na rameno; tížila jako
závaží. „Koukni, když naši p edkové tuhle zatracenou hru vynalezli, tak m li na pam ti dv v ci – za prvý,
že na vyzunknutí p tiny láhve skotský je t eba p esn osmnáctkrát si loknout, takže na každej lok p ipadá
jamka, a jedna hra má teda osumnáct jamek. A za druhý – to, jak hraješ, je m ítkem toho, jak si nakonec
dokážeš poradit s tím, ím t život sere nebo ím se ti vyšklebuje. A s tvou hrou, a zrovna tak s tvým
životem, je t eba n co ud lat.“
„No tak jo, pane Golfovej profíku; co mi teda radíš?“
„Snadná v c. Každej chlap, co nedokáže zabránit, aby si ty kulatý v ci ky nenamo il, pot ebuje sklátit.
Tak, a jdem za ségrou.“
* * *
Byl pátek ve er a v klubu bylo nabito, stoly obsazené turisty, u baru stálí hosté ve ty ech adách. Byly tu
šipky, ležák, muzika, a ležák a smích… a nezapomn l jsem na ležák?
True vstoupil dovnit , a dav se musel rozestoupit; šel jsem mu v patách. Pot ásl si s desítkou rukou a
políbil se s p ltuctem žen. Byl jsem rád, že m nep edstavil.
A potom zamával na krasavici s vlasy ernými jako havran; zamávala nám v odpov od jednoho stolu v
rohu, a já z ní byl úpln vedle.
Claire MacDonaldová, která dávala p ednost svému prost ednímu jménu Brandy, jež používala po
americkém zp sobu (v tšinou proto, aby popíchla otce), byla typ dívky, o které stydliví a nesm lí hoši jako
já na st ední škole sní s otev enýma o ima, v noci z stávají vzh ru a myslí na ni, ale nemají odvahu a
snad se ani necítí povolaní k tomu, aby ji pozvali na rande. Jsou to dívky ur ené pro hv zdné
quarterbacky a pro mládence, kte í jezdí ve sportovních kabrioletech, a pozd ji, když jsou starší, jsou z
nich trofejní manželky pro bohaté a mocné – atraktivní partnerky, které, zav šeny do svých manžel , je na
ve ejnosti všude doprovázejí.
Pro m byla Brandy labu , a já byl ká átko; a základní pravidlo p írody zní, jak by možná ekl m j velký
strýc Alfred, že kachny a labut se spolu nepá í.
Jenže Brandy byla, i podle svého vlastního názoru, zboží ze seká e. Když jí bylo šestnáct, její milá ek na
st ední škole, pro kterého tlouklo její srdce, jí ud lal dít , a to t sn p ed tím, než se jeho rodina náhle
p est hovala do Edinburghu. Starému MacDonaldovi se zjevný nedostatek cudnosti u dcery zrovna moc
nezamlouval, a promptn ji vyhodil z domu, takže musela do útulku. Na za átku druhého trimestru sice o
dít p išla a vrátila se na školu, byla však odkázaná sama na sebe, protože se nikdy nedo kala pozvání,
aby se do domu svého pohoršeného otce vrátila. V devatenácti letech se seznámila s Jackem
Townsonem, americkým akcioná em, který u Loch Ness trávil dovolenou. Brandy vid la p íležitost jak z
Vyso iny uprchnout; odešla s ním do Stát a za dva m síce se vzali – spíš navzdory jejímu otci než z
lásky.
Život v jižní Kalifornii se Brandy zamlouval, a n jakou dobu se všechno da ilo. Potom ji jednoho
odpoledne p i vyjíž ce na kole do Hollywood Hills srazilo auto, a od toho okamžiku se celý její život
zm nil.
Její zran ní byla rozsáhlá a vážná – zlomenina lebky a poran ný mozek, vedle toho mnohonásobné
zlomeniny rukou a nohou, propíchnutá plíce, zlomenina okraje levé o ní jamky a rozdrcená elist.
Prod lala t i rozsáhlé operace, strávila týdny na jednotce intenzivní pé e a p t m síc na fyzikální terapii.
B hem té doby m l její manžel milostný románek.
Townson z stal s manželkou po v tšinu doby, kdy se zotavovala ze zran ní, ekal, až se uzdraví natolik,
aby ji mohli propustit z nemocnice, a potom jí p edložil formulá e žádosti o rozvod. trnáct m síc po
odchodu ze Skotska se Brandy na Vyso inu vrátila, rozvedená, osam lá a v depresi.
Jak kdysi ekl Darwin, v p írodním výb ru existují výjimky. Brandy byla labu s poran ným k ídlem, a
ká átka, jako jsem já, loví práv takové labut .
Netušil jsem ovšem, že její fobie vycházejí ze stejné hlubiny jako ty moje.
„Takže syn Anguse Wallace se vrací. Tak na m p ece p esta zírat a obejmi m !“
Objali jsme se; moje nozdry vdechly její feromony, a slabiny se mi po m sících zase poprvé probudily.
„Donesu n co k pití,“ ekl True. „Vy se tu zatím znova seznamujte.“
Brandy se usmála a posadila se naproti mn . Na tmavohn dých proužcích melíru v jejích vlasech,
erných jako uhel, se zachytilo sv tlo. „Jestli dob e znám svého bráchu dohazova e, tak ten se hned tak
nevrátí.“
„Tak – jak se cítíš? Teda, vypadáš… úžasn .“
„True ti pov d l o té mé nehodi ce, co? Už je to dobré, ale bylo to zlé, a k tomu jsme nem li pojišt ní, tak

jsme nechali právníky, a firmu toho idi e žalují. Byl to ošklivý boj, ale vyhráli jsme, a pak se mi m j
bejvalej p iznal, že píchal mou soukromou ošet ovatelku.“
„No teda páni!“
„Už je to lepší. Ješt jsem nem la ob anství, a tak všechny peníze z pojistky shrábnul m j bejvalej a ta
jeho nová št tka. Ti ni emní zlod ji m okradli o šedesát tác .“
Naklonil jsem se dop edu, abych na ni zap sobil svými podobnými jizvami. „Já byl p ed šesti m síci
zasnoubený; byla to moje studentka, d lala biologii. Po kala, až byly napsané záv re né známky, a pak,
když jsem ležel v nemocnici, m nechala. ekla mi, že zásnubní prsten prodala a za ty peníze jela o
váno ních prázdninách se svým novým p ítelem do Cancúnu.“
Její smích m zah ál na duši. „No, že ale jsme si podobní jak vejce vejci! Pov z mi, Zachary Wallaci, jaké
to je, být kone n superv dcem?“
„To nevím; jsem proslavený, nebo prošvihnutý?“
„Nalezl jsi ob í olihe , tak bych ekla, že jsi slavný. P esn , jak jsi vždycky cht l. Ješt se pamatuju, jak jsi
v otcov sklep pitval ryby, žáby a ptáky.“
„No vidíš, to je pravda. Já už na to zapomn l.“
„Já ne, pamatuju se na všecko. Pro m to tehdy byly dobré asy. ekl ti True, že dálkov studuju na
místní vysoké škole?“
„To je vynikající.“
„Ne, je to teprve za átek. Dozvídám se spoustu v cí. Víš, že pštros má oko v tší než mozek?“
„To nevím, ale budu si to pamatovat.“
Usmála se, potom posmutn la. „ etla jsem o tom, jak se potopila ta tvoje miniponorka. Jeden z t ch lidí
se utopil, co?“
„Byla to nehoda.“
„Já vím. Ulevilo se mi, když jsi z toho vyváznul.“
„Technicky vzato jsem se utopil.“
„V tom lánku se psalo, že ses málem utopil.“
„Kdepak. Byl jsem mrtvý. Pfffft.“
„A jak vlastn lov k pozná, že je mrtvý? To vidí nebeské sv tlo?“
„N co takového.“ Nem l jsem stání, ohlížel jsem se p es rameno, kde je True s tím pitím. Byl u baru, pln
zaujatý hovorem se dv ma spo e oble enými Skandinávkami; práv mu p edvád ly své kroužky v pupíku.
Zamával jsem na servírku.
„No tak, Zacku, co lov k ud lá po tom, co se vrátí ze záhrobí?“
„Opije se, zmocní se ho deprese, a vrátí se na Vyso inu, co jiného?“
Zasmála se, a potom jsme pili, povídali, jedli a flirtovali. Za hodinu jsme vyklouzli z hospody ven a nap l
opilí procházeli centrem m ste ka, zav šení do sebe, a já v d l, že Lisu jsem nikdy nemiloval, alespo
tedy že jsem nikdy nebyl „zamilovaný“, protože to, jak jsem se cítil nyní, mi p ipadalo, jako kdybych se
vznášel.
„ ekl ti True, jak si te vyd lávám?“ zeptala se.
„Jen tak n co nazna il. N co v tom smyslu, že pracuješ v Brackle.“
„Provozuju výletní lo , je v p ístavu u hotelu Clansman. Je po ízená z druhé ruky, jmenovala se Sea
Angler; m í akorát n co p es dev t metr . Naho e jsou lavice pro výletníky, dole bydlím. Chceš se
kouknout?“
Byla to e p esn taková, na jakou by mužský dokázal ekat t eba celý život, ale p i pomyšlení na to, že
bych v noci vlezl na lo zakotvenou na Loch Ness, jsem vyst ízliv l jako po hrnci kávy.
P esto ale tohle byla láska, a láska (stejn jako chtí ) zvít zila nad vším. Nasedli jsme tedy na harleye a
jeli na sever po A82. Ve vlasech nám hvízdal vítr, a Brandy m jemn kousala do ucha, až jsem z toho byl
celý zdivo elý.
Brackla je malá vesni ka na severozápadním b ehu Loch Ness, p ibližn na p l cesty mezi
Drumnadrochitem a Lochendem. Jejím hlavním lákadlem je Clansman, jediný hotel (krom Angusova
nového místa pobytu), stojící p ímo na b ehu jezera. Má osmadvacet apartmá, všechna s
panoramatickým výhledem na jezero, k tomu velké jídelny a sály, kde se odbývalo mnoho svateb a
skotských ve erních tane ních zábav.
Hned za hotelem je obdélníková zátoka, sloužící jako kotvišt pro lod na jeze e. Brandyina lo , Nessie
III, byla uvázaná na konci jednoho z mol. Když jsme šli po d ev né lávce vedoucí na její plato, cítil jsem,
jak se mi v útrobách za íná zvedat rozechvívající neklid.
„Tak co, Zachary? Co tomu íkáš?“

„Zatím nevím; co se stalo s Nessií I a II?“
„No co by – sežrala je ta nestv ra,“ žertovala a t ela mi rukou slabiny.
Za alo mi být t žko od žaludku. „Brandy, poj , vrátíme se do chaty a –“
„Ale jdi, já t svezu.“ Nedbala na mé námitky, popadla m za ruku, táhla m do lodi a p itom mi sd lovala
další záhadné a neznámé poznatky ze svého dálkového studia. „Víš, že motýli ochutnávají v ci nohama?“
Nabílené d ev né lavice, rovnob žné jedna s druhou a p ibité h ebíky k palub , vedly po celé její délce.
Vp edu byla kormidelní budka, po obou stranách vchodu do ní byly další dve e. Za jedn mi byla toaleta a
umývadlo, druhé vedly do podpalubí k Brandyin soukromé kajut .
Brandy m vábila dol ; tep mi doslova bou il strachem. Ukázala mi, kde je strojovna, kuchy ka i nov
vybavená toaleta. Potom m odvedla dop edu, kde m la kajutu; vyklouzla ze sandál a pevn m políbila
na rty.
Její jazyk, ochucený skotskou, kmital v mých ústech, její ruka mi rozepínala poklopec. Nešikovn jako
orangutan jsem zápolil se zapínáním její podprsenky; ty p ezky snad byly sva ené k sob .
„Po kej, já sama.“ Sáhla dozadu a adra si vysvobodila.
Na jeden cenný okamžik touha p ekonala mou fobii… než se lo n kolikrát zvedla a zase klesla na
vlnách, táhnoucích se za jakousi jinou lodí. V nitru se mi zase zvedla vlna strachu a na ztopo ený úd jako
kdyby mi chrstla ledová voda.
Brandy mi rozepínala kalhoty; trhl jsem sebou. „Brandy, po kej, já… tohle nem žu.“
„Pro pak ne?“ p edla jako ko ka. „To ti ten pindík taky zahynul v Sargasovým mo i? Budu ho asi muset
p ivíst k životu, co?“
„Ne!“ Mysl mi pádila jako ábel, necht la, aby se opakovalo to, co se stalo na South Beach. „Já… tv j
otec… to tv j otec. Dozví se, že jsem s tebou z stal p es noc.“
„Odkdy zrovna ty se nedokážeš vykvajznout na to, co si myslí m j fotr?“
„Od té doby, co mi zachránil život. Podívej, kdybych se s tebou dneska v noci vyspal, takhle s tebou strávil
první noc, tak bych se k n mu špatn zachoval, chápeš? A to by zni ilo každou šanci, kterou bychom u
n j mohli mít pozd ji.“
„Mn je to jedno. Já toho mizeru nenávidím víc, než ty nenávidíš Anguse. A už se svlíkni, pot ebuju t cítit
v sob .“
Lo se pod námi znovu zhoupla a m se zmocnila panika, jako medv da chyceného do pasti.
„Co je? Ty se mnou nechceš být? Je to tak?“
„Ne… teda ano, chci, p ísahám…“
„Tak co ti teda je? Jsi bílej jako st na, a t eseš se. Poj , lehnem si.“
„Já… pot ebuju na vzduch!“ Vytáhl jsem si džíny a vy ítil se nahoru po sch dcích, hlavní paluba mi zaví ila
v hlav , když jsem nap l p esko il, nap l se p evalil p es zábradlí na zádi a nemotorn dopadl na plato.
„Zachary Wallaci, kam letíš?“
Ohlédl jsem se na temné vody, ví ící a to ící se po obou stranách. „Zavolám ti! P ijdu zítra!“
Ne ekal jsem na odpov , klopýtal po prkenné lávce pry , až jsem se dostal na parkovišt a utíkal dál, až
jsem dob hl k jakémusi hájku.
Pololeže jsem se op el zády o kmen borovice a zav el o i. Údy se mi chv ly, dýchal jsem zrychlen jako
vyd šená vysoká zv .
… v p ípad ostrova nebo n jakého území z ásti obklopeného bariérami, za n ž nové a lépe adaptované
formy nemohly voln pronikat, bychom m li nalézt místa, která by zajisté byla lépe obsazena, kdyby
n kte í z p vodních obyvatel byli ur itým zp sobem modifikováni, nebo kdyby daná oblast bývala
p ístupná p ist hovalc m, vet elci by se t chto míst zmocnili.
V takových p ípadech mírné modifikace, které jsou jakýmkoliv zp sobem ku prosp chu jednotlivc m
kteréhokoli druhu tím, že ti se lépe p izp sobí zm n ným podmínkám, by m ly tendenci uchovat se, a
p irozený výb r by m l volný prostor k tomu, aby p inesl zlepšení.
Charles Darwin, O p vodu druh , 1859
KAPITOLA 10
POD VODOU… nic nevidím… nem žu dýchat. Zima, strach. Vykopni volnou nohou, kru se a vykopávej,
nepolykej. Hrdlo ho í, v uších praská, dusím se, nep estávej kopat… kru se, bojuj…
Volný!
Plavej, kopej, kotník tolik bolí. To bublání zesiluje… zvedá se pode mnou! Panebože, Zachary… dosta
se k tomu sv tlu!
Prudce jsem sebou trhl a kopal, serval jsem prost radlo z matrace; vln ná p ikrývka, která m dusila,
odlétla z mého obli eje, když jsem doslova vylet l z postele a válel sudy ke dve ím, jako kdybych ho el.

Rozechv lý jsem lapal po dechu, t ásl se, horský vzduch studil p es propocené boxerky a tri ko, ten chlad
mi pomáhal probrat se.
Jsi v po ádku… jsi v po ádku… jsi v po ádku…
Rozhlédl jsem se kolem, namáhav jsem dýchal. Lesy ml ely, ve sv tle p icházejícího dne moje samota
zt žkla. Potom mé o i zachytily pohyb.
Byl to starý MacDonald, blížil se lesem. Když m uvid l, zastavil se a schoval se za skupinku b íz.
„Pane MacDonalde?“
Nepohnul se, a to bylo víc než trochu prapodivné, takže jsem se rozhodl, že se k n mu vydám – ud lám
cokoli, hlavn a jsem pry od toho no ního d su.
„Vra se do svý chaty.“
Jeho p íkazu jsem si nevšímal a šel dál k n mu.
M l na sob tém st edov ce vyhlížející erný svrchní pláš s karmínovým písmenem X vetkaným kolem
znaku v podob srdce.
Na plášti m l erstvé st íkance krve.
„Pane MacDonalde, vy jste zran ný?“
Sta ec sp chal pry , já ho ale rychle dohonil. Popadl jsem ho za rameno a oto il k sob , ale spat il jsem
jen hrot dvojse ného me e; z pozlacené epele kapala krev.
„Ustup, mladý Wallaci! Moje práce je má vlastní záležitost, víš, co tím myslím?“
Nem l jsem sílu hádat se s ním.
Dlouze se na m zadíval, potom vykro il horským svahem dál ke svému domku.
* * *
O n kolik hodin pozd ji, ješt celý vyjevený z toho nadp irozeného setkání s Kakabusem, jsem vjel s
harleyem na parkovišt hotelu Clansman a potom zamí il k p ístavu za starcovou dcerou.
Vybavil jsem se kyticí erstv na ezaných kv tin a jednoduchým plánem – poprosit ji o odpušt ní, dát jí
kv tiny, potom ji pozvat na ve e i v Invernessu – a k tomu nad jí, že skon íme v mém pokoji.
Zaváhal jsem, potom jsem vkro il na molo; denní sv tlo ubíralo z tíhy strachu, který na m dolehl minulé
noci. Když jsem se blížil k Nessii III, Brandy se vyno ila z kormidelní budky, na sob šedou bavln nou
sportovní mikinu. „Podívejme, kdo to p išel! Díky za noc plnou vášn , ty milen e!“
„M žu ti to aspo vysv tlit?“
„Mám lepší nápad. Jdi si to vyžehlit u mýho fotra, protože s tebou já nechci mít nic do in ní.“
„Brandy, po kej!“ Vylezl jsem na palubu a honem jí p edal kv tiny. „Pro tebe. Sám jsem je vybíral.“
„Jo?“ Vdechla v ni kytice, potom ji hodila do vody. „Kytky nesnáším. Kytky mi ten parchant, m j bejvalej,
nosíval, když už šukal mou ošet ovatelku.“
„To se nám nikdy nestane!“
„Nám? Žádný ‚my‘ není, a te zmiz z mý lodi!“
„Mrzí m to. Dovol mi, abych to aspo napravil. Pojedeme na den do Invernessu. Budeme nakupovat,
dáme si ve e i –“
„Nikam nejedu! Mám vyprodanou plavbu, a za ty icet minut musím vyrazit. A krom toho n jakým
úplatkem si cestu zpátky do mýho srdce nem žeš vynutit, mám v n m až moc jizev.“ Postr ila m k
zábradlí.
„Brandy, aspo m vyslechni! Setkání s tebou je první dobrá v c, co m po dlouhé dob potkala, a já to
nechci prošvihnout.“
„Na tohle jsi m l myslet v era v noci.“
„Dej mi druhou šanci, ud lám cokoli.“
Odml ela se. „Cokoli?“
Mhm…
„Tak jo. Jak jsem íkala, mám plno do Fort Augustusu. Když se nám plavba vyvede, v tšina z nich si m
zamluví na zpáte ní cestu.“
„Nám?“
„Povídal jsi, že ud láš cokoli, tak teda budeš hrát mýho prvního d stojníka. Až se vrátíme, pom žeš na
lodi uklidit, a pak m m žeš vzít do Invernessu na ve e i.“
Než jsem sta il za ít vyjednávat, rozhalila mikinu a p edvedla opálené k ivky, sotva skryté za ernými
bikinami z hrubého hedvábí, k ivky, ze kterých se až tajil dech a srdce se zastavilo.
Moje levá polovina mozku se p evrátila, když pravá polovina úmluvu zpe etila.
* * *
ty icet minut, potom ješt trojnásobná dávka p edepsaných pilulek, a v mozku mi bzu elo jako v úle;

uvolnil jsem úvazové lano Nessie III a p epln ná lo mohla odrazit od p ístavišt . Na lodi, která ú edn
m la nosnost osmnáct cestujících, jich bylo t iadvacet, ale pokud šlo o m , mohla jich být t eba stovka.
Špatn jsem udržoval rovnováhu, takže jsem se na lavici na pravoboku vklínil mezi chlápka z Ameriky
jménem Clay Jordan, který tu byl se svou n meckou manželkou a dv ma mladými syny, a upovídanou
ženskou jménem Bibi Zekl, prodava kou v knihkupectví, která tu byla na dovolené s manželem Stefanem.
Zanedlouho si to Nessie III bublala jezerem k jihu; všechny zraky, krom mého, byly up ené na vodu.
Blížili jsme se k zálivu Urquhart Bay.
Brandy byla v kormidelní budce, d lala kapitána lodi a sou asn pr vodkyni. Tuto svou roli zahájila
proslovem do dvou reproduktor , ve kterých to hodn hlasit praskalo. „Vítejte na Vyso in . Ve Skotsku
íkáme jezeru ‚loch‘, a nejv tší a nejhlubší z nich je Loch Ness, je dlouhé p es šestat icet kilometr ; pro
naše americké hosty – to je t iadvacet mil. Od Tor Pointu na jih je široké v pr m ru jednu míli, hloubka je
p es sto osmdesát metr , ili šest set stop. Je to s podivem, ale Loch Ness je hlubší než Severní mo e.
Nyní se blížíme k zálivu Urquhart Bay, je na pravé stran . Záliv je jedno z nejhlubších míst jezera, hloubka
je až dv st ty icet metr , tém osm set stop.
Loch Ness je jedno ze ty dlouhých, úzkých jezer, která úhlop í n protínají Skotskou vyso inu. Do Loch
Ness se vlévá ty icet ek a potok ; ven z n j vytéká jen jedna, eka Ness, ústí do mo ské úžiny Moray
Firth a pokra uje dál do Severního mo e. Víte, že v Loch Ness je víc vody než ve všech ostatních
jezerech a ekách v Anglii dohromady? Voda je velmi studená, asi p t stup Celsia, a viditelnost je
špatná, kv li rašelin p inášené ekami. Ta dodává vod v jeze e kyselou chu . Ovšem kdybyste se jí
cht li napít, my tu doporu ujeme p idat k ní panáka levné skotské.“
N mka Bibi do m š ouchla a zachichotala se; vrtalo jí hlavou, pro jedu na tenhle výlet a p itom mám o i
za slune ními brýlemi pevn zav ené.
„Tak, a kdo mi poví, ím se Loch Ness proslavilo?“
„Lochnesskou nestv rou?“
„Správn . B hem let byla spat ena už n koliktisíckrát, ale poprvé se to stalo p ed trnácti sty lety, kdy na
Vyso inu putoval svatý Columba, aby domorodým Pikt m p inesl k es anství. Podle legendy se z
temných, kalných hlubin zálivu Urquhart zvedl hr zný netvor a zmocnil se jednoho domorodého plavce.
Sv tec zvedl paži a zak i el: ‚Dál nep jdeš, a toho muže se nedotkneš!‘ a nestv ra toho lov ka pustila a
vrátila se do hlubin.“
D ti íkaly Ohh a Aach, já sk ípal zuby a p ál si, abych to všechno prospal.
„Po pravé stran je m ste ko Drumnadrochit, kde byla Nessie vid na poprvé v moderní dob . Po silnici
A82 jeli v roce 1933, práv když byla dostav na, pan a paní Mackayovi, majitelé drumnadrochitského
hotelu. Ze silnice spat ili ohromného tvora, p evalujícího se ve vod uprost ed jezera. Zanedlouho
podobnou událost hlásily stovky dalších lidí, a nyní jezero poutá pozornost lovc nestv r z celého sv ta. V
t chto vodách byly po ízeny desítky dokumentárních film , vedle filmu, ve kterém hlavní roli obsadil Ted
Danson. I my máme své známé v dce, kte í jezero navšt vují, a dnes, dámy a pánové, máme pro vás
n co speciálního…“
Ale, do hajzlu!
„… výhradn a pouze na palub Nessie III je jeden ze sv tových špi kových mo ských biolog …“
Ne, Brandy, ned lej to…
„… v bec jediný lov k, který vid l ob í krakatici v jejím p irozeném prost edí…“
Ty pitom e! Vidíš, co se stane, když myslíš tou špatnou stranou mozku! M ls z stat v Invernessu, m ls…
„… práv p išel ze Spojených stát , a zavítal na Vyso inu: doktor Zachary Wallace z Drumnadrochitu.“
Otev el jsem o i; zazn l potlesk, a mn srdce bušilo jako tympány.
„Ukažte se nám, doktore Wallaci! Doktore Wallaci? No tak, nesty te se!“
Zvedl jsem ruku, druhou jsem se pevn p idržoval lavice.
„Doktor Wallace ur it rád zodpoví jakýkoli váš dotaz, je to tak, doktore?“
Koutkem oka jsem zahlédl, jak starší syn Claye Jordana vzrušen zvedl ruku. „Doktore Wallaci, v íte v
Nessii?“
„Ne.“
„Pro ne?“ Tahle otázka p išla od užvan né N mky.
Ze sev eného hrdla jsem dokázal dostat: „Nessie je lidová báchorka.“
Brandy m zachránila, t ebaže jen do asn . „Tak… víte co? Te s otázkami pro doktora Wallace zatím
po kejte, práv proplouváme kolem hradu Urquhart, jednoho z nejpopulárn jších míst u jezera. Z b ehu u
z ícenin tohoto hradu byla po ízena spousta proslavených fotografií té nestv ry, a –“
„Moment!“ vyk ikla tmavovlasá Kana anka, „není tohle zde to místo, kde zavraždili toho bohá e?“

„Johna Cialina, to je pravda,“ odpov d l Wezzi Hoeymans, návšt vník z Holandska. „Možná uvidíme jeho
mrtvolu?“
Výletníci následovali rudovlasého mladíka k zábradlí na pravoboku a d lali momentky b ehu; byli jak
banda la nících paparazzi .
Pro p etíženou lo s nedostate nou balan ní zát ží bylo takové náhlé p emíst ní váhy moc, za ala se
naklán t, z jejích šedesáti centimetr mezi arou ponoru a palubou rychle ubývalo a volný pruh se
zmenšoval, zábradlí na pravoboku se nebezpe n p iblížilo k hladin .
Brandy zápolila s kormidlem. „Prosím, sedn te si zpátky, lidi… prosím, musíme lo držet v rovnováze.
Prosím, sedn te si, a se nep evrhneme!“
Ignorovali ji a dál fotografovali a filmovali, na nebezpe í v bec nepomysleli.
„Tak už pohn te prdelema a sedn te si!“
V bec netuším, z jakých hlubin hrdla se mi tohle za vání vydralo, ale vydralo se, rovnou z mých úst, a
ozv nou se neslo p es jezero, jako kdyby sám sir William vedl své lidi do bitvy.
Výletníci ztuhli, potom se jeden p es druhého hnali zpátky na svá místa na lavicích, ohony stažené.
Brandy na m jen zd šen zírala.
Bylo mi jasné, že jsem v maléru, a koktav jsem ze sebe vypravil omluvu. „Promi te, já… no, prost jsem
necht l, abychom se p evrhli, ur it ne v t chhle ledových vodách, a… ehm… a ur it ne, když tady tak
blízko íhá ta nestv ra.“
Pod lal jsem to, tak jsem tedy do toho taky dobrovoln šlápnul.
„Ale, doktore Wallaci, p ece jste práv ekl –“
„ ekl jsem, že nev ím na lidovou báchorku o Nessii, ale v jeze e zcela ur it žije n co velikého, tím jsem
si jist.“
Ta slova mi vycházela z úst, a já jsem je op t nepoznával.
Ti lidé však ano; chvatn m obklopili a namí ili na m své videokamery, jako kdybych byl Mel Gibson.
„Mluvte dál, doktore Wallaci,“ p emlouvala m Brandy, „te nep estávejte.“
Pot se mi lil z každého póru, boxerky se mi samou nervozitou beznad jn za ízly mezi p lky; se sk íp ním
zub jsem soust edil pozornost na vzdálený prot jší b eh. „Aby… abychom pochopili tajemství jezera
Ness, nejprve… no, nejprve musíme odd lit skute nou v du od téhle nesmyslné legendy. Nap íklad
n kte í lidé na Vyso in mluví o Kelpii, jakémsi vodním koni, který žije nejen v Loch Ness, ale i v jiných
skotských jezerech, a… a dokonce prý i v jezerech jinde na sv t . U Loch Lochy lidi své nestv e íkají
Lizzy, a u jezera Champlain tomu zví eti íkají Champ.“
Bledá blondýna z Ameriky, usazená v invalidním vozíku, náhle ukázala prstem a vyk ikla: „Bože…
podívejte! Tamhle je!“
Výletníci vstali, n kte í z nich propátrávali hladinu triedry.
„Hele te, zrovna támhle je! To je ta nestv ra!“
Do pohybu se dala lavina, lidé po sob málem šlapali, aby se dostali na levobok; celý ten dav ukazoval na
adu hrb , které se n kolik set metr od nás skute n pohybovaly po jinak zrcadlov hladké hladin .
„Doktore Wallaci, doktore, vidíte to?“
Lo se za ala op t naklán t, tentokrát na levobok.
„To není ta nestv ra,“ odtušil jsem. „Te si sedn te.“
„Ne, podívejte, pohybuje se to p ímo… tak, a je to pry !“
„Lidi, to byla jen vlna, brázda za lunem. Usa te se, a já vám to vysv tlím.“
Váhav , neochotn se vrátili na svá místa, jejich o i však stále bloudily po hladin na východ od Nessie
III. Ta se mezitím vyrovnala a ustálila.
Oto il jsem se k žen v invalidním vozíku. „Jak se jmenujete, sle no?“
„Kate Coffeyová.“
„Kate, vidíte ty hory, které se jako st ny ty í po obou stranách jezera? Ty hory vlastn pokra ují p ímo
pod vodu, tvo í p íkopovou propadlinu, cosi jako geologickou zednickou fanku sahající do hloubky dvou
set patnácti až dvou set p ta ty iceti metr . P edstavte si Loch Ness jako jakousi verzi ob í vany, kterou
stvo ila matka p íroda. Když se doma rácháte ve van , vytvá íte vlny, ty se ší í až na vzdálený konec vany
a odrážejí se zpátky. Loch Ness funguje n jak podobn . Když n jaká lo , taková jako ta naše, míjí p íkrý
b eh, takový, jako je u hradu Urquhart, brázda za lodí narazí na elo útesu a odrazí se zpátky. Loch Ness
je tak veliké, že lo , která brázdu vytvo ila, je n kdy už dávno pry p ed tím, než vlna doputuje k další lodi.
P i klidné vod , jako je dneska, odražená brázda, postupující pod ur itým úhlem sm rem k jiné odražené
brázd , rozvlní hladinu tak, že to vypadá jako ada hrb ve vod .“
„A to jsem vid la?“

„Ano. Netrapte se tím, Kate, oklame to spoustu lidí, protože lidé vidí to, co cht jí vid t. Další oblíbenou
iluzi vyvolávají lod s hlubokým kýlem, jako trajekty nebo vle né luny. Když tahle silná plavidla plují po
jeze e, uvád jí do pohybu vodu ve velké hloubce, a ty vlny pak putují po dn . Když nakonec doputují na
m l inu, jejich energie musí vystoupit k hladin , voda se zvedá ve vlnách, a lidé pak p ísahají, že to tam
hladinu rozráží ta nestv ra.“
„Pov zte nám ješt n co,“ naléhala N mka a ud lala si digitální zvukovou kamerou m j snímek.
Hovo il jsem dál; p ednáška mi odvedla myšlenky jinam, a spole n s ú inkem pilulek mou hydrofobii
oslabovala. „Hojný výskyt živo ich v Loch Ness turisty mýlí už celá desetiletí. Jdou tu domovem
kormoráni – vodní ptáci s dlouhým krkem, tr ícím z vody. A mor áci – tihle ptáci dokážou úpln zbláznit
všechny, kdo pátrají po Nessii; nechávají za sebou na hladin stopu ve tvaru písmene V, a potom to
vypadá, jako když se pod hladinou pohybuje n co velikého. A ada kachen m že z dálky vypadat jako
hrby ve vod . V Loch Ness se najde i vysoká zv , vydry a tuleni; potom tu máte pumy a jezevce,
leopardy, rysy, ovce, kozy a krysy –“
„Krysy?“
„Nebojte se, Anguilla je žere.“
„Co to je – Anguilla?“ zeptala se Kate Coffeyová.
„Takový ošklivý druh úho e, který obývá Velkou Británii; má ostré zuby a –“
„Jednou jsem v mo ském akváriu vid l murénu,“ prohlásil starší z malých Jordan . „Bylo to n co super.“
„Úho i Anguilla nevypadají jako murény, ani se tak nechovají,“ pou il jsem ho. „Mají dlouhé hadí t lo,
tlusté, a dv p ední ploutve, které jim umož ují lézt po zemi. íká se o nich, že jsou to ty nejhorší a
nejnáladov jší potvory, co v bec sko í po há ku.“
„Jak moc vyrostou?“
„Samci z stávají malí, možná dorostou na takových dvanáct kilo, ale sami ky… ty m žou dor st t í a p l
až ty metr a váží n kolik desítek kilo.“
„No pááni!“
„A rodí se v Loch Ness?“ zeptal se Clay Jordan.
„Vlastn … ne.“ Hlas se mi pomalu vytrácel s tím, jak se mi v podv domí usazoval zárodek jakési
myšlenky, ale té v dalším r stu v tu ránu zabránilo zakvákání Brandyina reproduktoru. „Omlouvám se, že
vás p erušuji, doktore Wallaci, ale když se každý podíváte na pravobok, uvidíte Achnahannet. V
šedesátých letech m l v téhle vesni ce sídlo Ú ad pro výzkum fenomén v Loch Ness. A v t chto vodách
také v roce 1953 tragicky zahynul slavný John Cobb, jezdec na rychlých závodních lunech, když se
pokoušel p ekonat sv tový rekord v rychlosti na vod .“
„A to ho zabila ta nestv ra, doktore Wallaci?“ Otázka p išla od hubené Ameri anky ozdobené snad tuctem
piercing , které vypadaly na to, že po ádn bolí.
„No, sle no –“
„Johnstonová. Dena Johnstonová. Byla to Nessie, ne?“
„Pov zte mi jedno, Deno: co je pravd podobn jší – že se z jezera zvedla dávná nestv ra a ude ila do
lunu, nebo že John Cobb p i rychlosti p es t i sta osmdesát p t kilometr v hodin ztratil vládu nad
lunem?“
„To nevím; asi ta rychlost, ale stejn je to možné, ne? Teda… vid la jsem fotografie ud lané pod vodou, a
na t ch je jasn vid t ploutev té obludy. Jak tohle chcete pop ít?“
„Ta slavná fotografie, o které mluvíte, bohužel nebyl originál po ízený Robertem Rinesem, byla to
upravená, dále zpracovávaná verze, a vytvo il ji ctižádostivý absolvent, který pracoval pro NASA, v
Laborato i proudových pohon . Ten efekt ploutve vznikl p sobením digitálního skenování signálu, na
Rinesov p vodním negativu žádná taková ploutev nebyla.“
Na lodi zavládlo tíživé ticho; výletníci byli o ividn zklamaní z toho, že jsem do legendy jezera Ness
nast ílel díry.
Brandy se rychle pokusila skleslou náladu pozvednout. „Tak, lidi, napravo máme Invermoriston; dívejte se
na Invermoriston. Vesni ka leží uprost ed hustého lesa známého jako –“
„Ješt okamžik, doktore Wallaci!“ Ameri an, oble ený do tri ka s nápisem University of Iowa, zvedl ruku.
„James Keigan. Jsem na volné noze, a jako takový píšu hodn pro internet, moje blogy se zabývají
nevysv tlenými jevy. Po rozsáhlém výzkumu náhodou souhlasím s odborníky, kte í prohlašují, že Nessie
je plesiosaurus.“
Lidé kolem souhlasn p ikyvovali.
„No dobrá, Jamesi, jelikož jste provedl takové množství ‚rozsáhlého výzkumu‘, možná byste nám mohl
vysv tlit, jak to, že n jaký plesiosaurus, prehistorický vodní plaz, který vyhynul p ed p tašedesáti miliony

let, ješt žije ve sladkovodním jeze e Ness.“
„Za prvé – plesiosaurus i ichthyosaurus žili v Severním mo i; popíráte to?“
„Tohle v žádném p ípad ne.“
„A popíráte, že Loch Ness bylo kdysi spojené se Severním mo em, ješt p ed poslední dobou ledovou?“
„Technicky vzato Loch Ness se do Severního mo e vlévá i dnes, ale hloubka eky Ness je moc malá na to,
aby se v ní ukrylo n co tak velkého, jako je plesiosaurus.“
„To vím, ale není možné, že pod vodou existuje n jaké dosud nezjišt né propojení mezi Severním mo em
a Loch Ness?“
„To je teorie, nikoli fakt. Ale po ád ješt jste mi svým rozsáhlým výzkumem neprokázal, jak se kolonii
plesiosaur , kte í dýchají vzduch, poda ilo ujít vyhynutí a obsadit Loch Ness bez toho, aby je n kdo
opravdu vid l.“
„Nikdy jsem ne ekl, že to byla kolonie. Mohlo jich být akorát pár, co p ežilo.“
„Z doby p ed p tašedesáti miliony let?“
„Pro by ne? M lo se p ece za to, že coelacanth, latimérie podivná, vyhynula p ed t emi sty miliony let, a
p esto jsme zjistili, že latimérie žijí, obývají hluboké vody u pob eží Madagaskaru. A Loch Ness je hlubší.“
N kolik výletník souhlasn zatleskalo.
„Dobrá, ale vy porovnáváte plaza dlouhého dvanáct metr s druhem lalokoploutvé ryby dlouhé sto
osmdesát centimetr .“
„A co tohle?“ N mka Bibi ukázala fotografii, koupenou v Drumnadrochitu. Byla to proslavená „chirurgova
fotografie“, snímek tvora s dlouhým krkem, podobajícího se plesiosauru vyno ujícímu se z vody; snímek
po ídil v roce 1934 anglický gynekolog R. K. Wilson.
„Lituju, Bibi, ale ta fotografie je podvrh. Ten fotograf prohlašoval, že když to zví e fotografoval, bylo n kolik
set metr od b ehu. Rozbor úhlu snímání a vlnek na vod , provedený po n kolika desítkách let,
prokazuje, že fotograf byl jen asi sedmadvacet metr daleko. lov k, co tenhle snímek ud lal, se p ed
smrtí p iznal, že použil miniaturní model.“
„Pozor! Pozor!“ p erušila m Brandy. „Blížíme se k Eileen Mhuireach, ili Murdochovu ostrovu; n kdy se
mu íká Cherry Island, T eš ový ostrov. Tento ostrov, jediný v jeze e, je vlastn vytvo ený um le, a íká se
mu zde crannog. Byl vybudován v šestnáctém století jako jakési opevn né úto išt . Tenhleten crannog
sestává z voru z dubových klád a t žkých kamen . Celý je upevn ný na dn pomocí ady d ev ných
pilot.“
Výletníci um le vytvo enému ostrovu v novali sotva pohled, jejich pozornost se stále soust e ovala na
m .
Na opa ném konci lavice se zvedl podsaditý Ameri an; poznal jsem jeho potetovanou zápasnickou
postavu. „P ed lety jsme se setkali, doktore Wallaci. Chris Oldham.“
„Ano, vzpomínám si. Byl jste jeden z pomocných produk ních, který pracoval na té speciální v ci NOVA.“
„Tak. ‚Zví e z Loch Ness‘, ta, co se vysílala v dev tadevadesátém. To p edstavení dalo znova dohromady
výzkumníky Charlieho Wyckoffa a Boba Rinea. No, a jestli si vzpomínáte – p estože m li k dispozici
moderní sonarové za ízení a high-tech podvodní kamery, z našeho šet ení nevyšlo nic sm rodatného.“
„Stejn jako ze všech ostatních šet ení, která tomu p edcházela.“
„P esn tak. Te jste tady na téhle projíž ce za al tvrzením, že jste si jistý, že v tomhle jeze e žije n co
velikého – to jsou vaše vlastní slova. Protože pocházejí od lov ka, který jediný vid l živou ob í krakatici,
tak… ekn me, že vaše tvrzení vezmu vážn . P esto ale všechno, co jste ekl potom, to celé obrací
naruby.“
V koutku pravého oka na m zamrkal varovný, dob e známý purpurový bod.
„Velmi obšírn jste nám pov d l všechno, co ta nestv ra není. Co kdybyste nám pov d l, co si myslíte,
že doopravdy je?“
Výletníci souhlasn zamru eli. Sesedli se t sn ji k sob , aby si m poslechli.
„Možná bych m l sv j p edchozí výrok up esnit a objasnit. Bylo to jen n co, co si myslím já osobn , nic
víc.“
„A na jakých d kazech se to zakládá?“
Brandy sestoupila od kormidelní budky. „Ty d kazy budou v plném rozsahu vysv tleny na naší zpáte ní
cest z Fort Augustusu, že, doktore Wallaci? Te pot ebuju, abyste si všichni vzali své v ci, za pár minut
p istáváme. Bude dvouhodinová p estávka, a budete mít spoustu asu na prohlídku a na nakupování. Fort
Augustus je nejv tší vesnice zde u jezera, má plno p kných restaurací a obchod . Doporu uji zajít do
opatství, a ur it budete chtít vid t…“
Jenže Oldham se Brandyiným vychvalováním nákup nenechal jen tak odbýt. „Tak ano nebo ne, doktore

Wallaci: v íte, že Loch Ness obývají velcí, tajemní vodní živo ichové?“
Výletníci vy kávali.
Brandy se vrátila do kormidelní budky a horliv pokyvovala jako že ano.
Zav el jsem o i; migréna si pohrávala s mým pravým okem, duchové Loch Ness naopak s mou páte i.
„Ta otázka je prostá, doktore Wallaci: Ano nebo ne?“
„Ne.“
Výletníci zklaman zasténali.
„Takže jste nám p edtím lhal?“
„Nelhal jsem. To, co jsem m l íct – to, co jsem m l na mysli, bylo, že tam dole by mohlo být n co
velkého, ale a je to cokoli, nemá to nic spole ného s bajkami o Nessii takovými, jak je známe.“
„Tak budiž: když tomu teda v íte, pro neprozkoumáte Loch Ness vy osobn ? A už si toho jste v dom
nebo ne, ta nehoda v Sargasovém mo i, dohromady s tím, co se p ihodilo vašemu otci, na sebe p ilákaly
zna nou pozornost našich sponzor . ekl bych, že na dob e financovaný pr zkum Loch Ness, vedený
samotným doktorem Zacharym Wallacem, není vhodn jší doba než práv te .“
Výletníci nadšen zatleskali.
„Tohle vás p ivedlo na tuhle lo , pane Oldhame?“
Oldham v úsm v jeho zám ry vyzradil. „ ekn me prost , že se snažíme p edložit to, co naši diváci cht jí
vid t. Ten film Wernera Herzoga vyvolal rozpaky, ve ejnost dává p ednost n emu v de t jšímu. Sta í
slovo, doktore Wallaci, a já za necelý týden budu pro vás mít filmový štáb, výzkumné plavidlo a sonarové
vybavení.“
Srdce mi tlouklo jako závodnímu koni; Brandy mezitím vypnula motor Nessie III a odmanévrovala plavidlo
k volnému místu v p ístavišti. „Doktore Wallaci, mohl byste se chopit toho lana na p ídi? Haló? Zachary…
to vyvazovací lano!“
Nedokázal jsem se pohnout, tlak v hlav nar stal a producent NOVY nepolevoval. „Diváci vám v í,
doktore Wallaci. Pro s tou nesrovnalostí neskoncovat tady a te ?“
Brandy se v zoufalství chopila lana sama a p esko ila na p ístavní lávku. „Myslím, že doktor Wallace by si
to rád p ebral v hlav a prohovo il to s vámi p i zpáte ní plavb ; co, doktore Wallaci?“
Zpáte ní plavb ? Zbláznila se?
„A každý, kdo si te zaplatí p edem, ušet í dv libry –“
„Ne,“ prohlásil jsem a p erušil tak její reklamní proslov. „Podívejte, pane Oldhame, vaší nabídky si cením a
d kuju za ni, ale nejsem kryptozoolog, a nechci, aby m sv t jako takového vnímal. Všechny tyhle
nesmysly o nestv rách vytvá ejí prost edí, ve kterém se nedají provád t seriózní studie. Podvrhy,
vymyšlená lí ení toho, jak n kdo n kde takovou nestv ru vid l, fotomontáže, d tinské podvody, filmy, o
kterých nevíte, co si myslet… m že se pak n kdo divit, že se tolik uznávaných v dc vyhýbá jezeru Ness
jako moru? Chcete v d t, jestli v t chhle vodách žije n jaké velké vodní zví e? Moje odpov je ‚možná‘,
ale riskovat svou pov st mo ského biologa jen proto, abych se o n em takovém p esv d oval – nemám
zájem.“
„A práv v tom se vy a já rozcházíme,“ prohlásil Oldham. „Kdybyste jednou provždy tenhle spor roz ešil,
práv to by vaši pov st mo ského biologa podep elo.“
„Tohle ekni Denysu Tuckerovi,“ zamumlal jsem si pro sebe.
„Možná se prost bojí?“ poznamenala Bibi.
Migréna postoupila do dalšího stadia; Nessie III zatím vklouzla na volné místo.
„Vy se bojíte, doktore Wallaci?“ obvinil n Oldham.
„Bát se – na tom nic špatnýho není,“ vložil se do hovoru mladší Jordan. „Já bych se taky bál jít tam dol .“
Všechny útroby se ve mn p evracely; pohladil jsem ty letého kluka po hlav a protla il se st nou
výletník .
„Zachary, po kej!“
Nevšímal jsem si Brandyina volání a sko il jsem na lávku; v o ní bulv to škubalo, a já jako beze smysl
hledal ve ejný záchodek, kde bych se mohl vyzvracet.
Byly asi t i odpoledne, když jsem to uvid l. Z klidné hladiny Loch Ness se zvedly hlava a krk a pohybovaly
se vodou docela blízko b ehu. Hlava byla v porovnání s tlouš kou krku malá. Asi po p ti minutách parník,
plující kolem, zahoukal a ten tvor poplašen oto il hlavu, pono il se a ztratil se z o í.
Sle na Rena MacKenzieová, Invermoriston, 22. prosince 1935
Jezero bylo klidné; m j první d stojník (Rich) a já jsme vypluli s (parním vle ným lunem) Arrow na jeho
první plavbu z Leithu do Manchesteru. Náhle jsme si všimli ohromného erného zví ete, podobného
hrbounu dvouploutvému, které se objevilo na hladin a drželo se u lodi. Nejprve jsme z eteln vid li dva

hrby v ad za sebou; zví e se na krátkou chvíli ztratilo z o í, potom se objevilo znovu a m lo sedm hrb
nebo jakýchsi spirálovitých výr stk . Úžasnou rychlostí se potom p ehnalo kolem vle ného lunu, a d laly
se za ním velké vlny.
Kapitán Brodie, 30. srpna 1938
KAPITOLA 11
Fort Augustus, Loch Ness
Skotsko
ASI DV HODINY po p istání ve Fort Augustusu jsem vylezl z pánského záchodku, vysílený a bledý.
Vzdálené následky migrény jsem dosud cítil jako silnou ranní kocovinu. Nebyl jsem fyzicky ani duševn
schopen zvládnout zpáte ní plavbu, a v d l jsem, že jsem si to u Brandy po ádn pohnojil.
S poctivostí nejdál dojdeš, Zacku. Pov z jí o té své fobii, a bude ti muset odpustit.
V duchu jsem si nacvi oval svou e a pomalu se vracel k Nessii III. Brandy byla na p ístavní lávce a lo
istila. Než jsem ze sebe sta il dostat slovo obhajoby, sama, rovnou od zábradlí na pravoboku, p ešla do
útoku.
„Podívejme, kdo se to vrací dom ! Nejd ív m v era v noci vyšplouchneš, a te jsi mi ješt zkazil tuhle
pitomou plavbu!“
„Zkazil?“
„A vidíš tady snad stát n koho jinýho než m ? Ty pitom e, všechny jsi je zahnal! Platícím zákazník m
nikdy nevykládej, že tu žádná Nessie není. Co t to napadlo?“
„Tak moment – nic takového jsem ne ek.“
„ erta starýho ne ek. Ne, sle no Kate, to je vlna. Ne, pane Jamesi, to je kachna. Ne, pane produk ní z
Novy, nikdy bych neriskoval tu svou zatracenou pov st Alberta Einsteina tím, že bych zkoumal n jakou
sm šnou vyso inskou legendu, jako je Nessie. T iadvacet turist , moje nejlepší ryto za celou sezónu, a
kv li tob všichni pojedou zpátky s konkurencí!“
„Brandy, mrzí m to, ale… podívej, od té v ci v Sargasovém mo i jsem…“
„Vyser si voko, Zachary Wallaci! Už t nechci ani vid t, slyšíš? Pro m za m m žeš do Invernessu dolízt
t eba po ty ech a nechat se pov sit i s tím tvým ni emným tátou.“
Když takhle p kn vyp nila, za ala po mn házet v cmi, nejd ív let l kbelík s houbou, potom její boty,
jedna m trefila do ramene. Ješt toho nem la dost, takže vyrazila do kuchy ky a za okamžik se vyno ila
s litinovou pánví; ta jen taktak minula mou hlavu.
Když sahala po kotv , dal jsem se na út k.
P ed p ístavišt m jsem mávl na taxík. Po ty iceti minutách m idi vysadil u hotelu Clansman; tam jsem
nasedl na motorku a jel zpátky do Drumnadrochitu.
True byl pry , pravd podobn n kde na rybách. Uvažoval jsem o tom, že na n j po kám, ale možnost, že
budu sám v chat , zatímco Kakabus zase bude šoulat po horách v tom svém pyžamu ze t ináctého století
a s me em, zcela jasn nep ipadala v úvahu. Nechal jsem tedy pro Truea vzkaz, p idal k n mu informaci,
kde m m že v Invernessu zastihnout, a odjel jsem s p esv d ením, že tohle bylo naposled, co jsem se
ve svém rodišti ukázal.
* * *
Vrátil jsem se do hotelu; tam na m ekal vzkaz.
Nejdražší nevlastní brácho, pond lí je pro nás d ležitý den. Angus je už skoro ty i m síce zav ený, a
dychtí po tom, aby do toho šel naplno. D kuje Stvo iteli v nebi, že u soudu bude p ítomna jeho vlastní
krev, aby mu byla ku pomoci v dob nouze, a žádá, aby sis na sebe vzal p kný oblek a isté boxerky,
abys n jak neodradil porotu (Ha). Nashle p esn v 8.30 ráno.
Maxie
V domí, že otec, vylou ený ze spole nosti, sám v cele, je st ízlivý a vd ný za to, že jsem po tolika letech
s ním, mi vehnalo slzy do o í.
Kdybych byl v d l, co pro m má Angus nachystáno, odlet l bych nejbližším letadlem do Miami.
Izolace je (také) významným prvkem zm n druhu v pr b hu p írodního výb ru. Veškeré sladkovodní
vodstvo dohromady tvo í malou plochu ve srovnání s rozlohou mo e nebo pevniny. V d sledku toho
konkurence mezi tvory zrozenými ve sladké vod bude mírn jší než jinde; nové formy budou vznikat
pomaleji, a formy staré budou pomaleji vymírat. A práv ve sladkovodních t lesech nacházíme sedm rod
skelnošupinatých ryb, poz statk kdysi p evládajícího živo išného ádu. Tyto anomální formy lze nazvat
živými fosiliemi, které p ežily až do dnešní doby v d sledku toho, že obývaly vymezenou, uzav enou
oblast, a toho, že byly vystaveny mén pestré, a tudíž i mén ostré konkurenci.
Charles Darwin, O p vodu druh , 1859

Nem l jsem nejmenších pochyb, že v jeze e je n co neobvyklého, a že to musí být ta nestv ra anebo
nezvykle velký živý objekt, který se tak z ídka ukazuje, a na který jsem se práv díval.
J. W. McKillop, 4. dubna 1947
KAPITOLA 12
Hrad Inverness, Skotská vyso ina
Skotsko
„VRCHNÍ SOUD pokra uje v p elí ení. P edsedá lord Neil Hannam.“
Soudce zaujal své místo, zvesela pop ál svým ú edník m dobré jitro a oslovil Maxe: „Pane Raele, je
obhajoba p ipravená ujmout se slova?“
„Ano, mylorde.“
„M žete tedy zavolat svého prvního sv dka.“
„Prosím, aby se dostavil pan Angus William Wallace z Drumnadrochitu.“
Angus se oto il, zamával mi a byl vzat do p ísahy.
„Pane Wallaci, jaký je váš vztah k zesnulému?“
„Byl to p ítel a kdysi obchodní spole ník.“
„Seznamte Vrchní soud se svými obchodními vztahy s panem Cialinem.“
„Spole nost Cialino Ventures m la v úmyslu postavit p tihv zdi kový letovisko, hotel a byty pro
prázdninový pobyty na pozemku, co vlastnili mí p edkové a ze kterýho je výhled na Loch Ness. Ten
pozemek jsem mu prodal, m l se zaplatit po splátkách. Poslední platbu mi dlužil, a celý týdny se mi jen
vymlouval. Tak jsem za ním šel, že se trochu projdeme a dáme e .“
„A…?“
„A ten prolhanej prevít mi ek, že nemá dost hotovejch pen z, což je kravina, protože ani ne dva dni
p edtím koupil svý milence p epychovej diamantovej náhrdelník.“
Pohlédl jsem na Theresu Cialinovou; zdálo se, že zmínka o milence ji nechává v klidu.
„Johnny o mn nev d l, ale já ten náhrdelník vid l, ta jeho ženská ho m la na krku, když spolu šli z
klenotnictví. Pro tu prcinku docela slušný kamínky. Ešt abych za svý peníze –“
„Námitka!“ Žalobce vstal. „Mylorde, p edm tem tohoto p elí ení není osobní život ob ti.“
„P ipouští se,“ ekl soudce; p ísný výraz v jeho tvá i m l být pro Maxe varováním.
Max Anguse gestem vyzval, aby se krotil. „Co se stalo, když vám pan Cialino ekl, že má nedostatek
hotových pen z?“
„Prohlásil, že mi zaplatí, až to letovisko n co vyd lá, a esli se mi to nelíbí, tak prej mám sm lu, pon vadž
to je cena za to, když lov k d lá byznys s Cialinama. Tak jsem ho praštil.“
„Vy jste pana Cialina ude il?“
„Jo, rovnou do nosu. Nezlomil jsem mu ho, ale spustila se mu krev; zavrávoral pár krok dozadu, nadával
jako ert, pak si n jak podvrtnul kotník o ko en stromu a p es okraj spadnul do jezera.“
„Co bylo potom?“
„Kleknul jsem si a podíval se dol . John se vyno il a šlapal vodu. Byl úpln v po ádku, akorát z nosu mu
tekla krev. Já na n j zavolal: ‚Tohle je zase cena za to, když lov k d lá byznys s Wallacem, ty švindlí i.‘
Najednou se voda roz e ila lososama, musely jich bejt stovky. N který vyskakovali nad hladinu, pár jich
pláclo Johnnyho po hlav . Musel jsem se smát, to teda jo… pak slunce zalezlo za mrak a já to uvid l.“
„‚To‘?“
Všechny lavice zask íp ly, jak se p ítomní naklonili dop edu, aby všechno slyšeli.
„Jo. Bylo to n jaký velký zví e, dlouhý a podobný hadovi, nejmí patnáct metr , a kroužilo kolem
Johnnyho a t ch losos jak hladovej vlk. Barvu to m lo spíš šedou, možná hn dou, t žko íct, pon vadž
bylo t sn pod hladinou a viditelnost v jeze e je, jako když koukáte skrz tmavej ležák. Vid l jsem akorát
takovou divnou h betní ploutev, táhla se po celý dýlce jeho t la, n co jako ko ská h íva. John toho tvora
nemoh vid t, ale cítil ten tah odspodu, jak to kroužilo kolem n j, celej se splašil a volal na m , abych mu
pomoh.“
„A co jste ud lal?“
„Nic jsem d lat nemoh, protože to, co se stalo pak, bylo hrozn rychlý. Zase se ukázalo slunce, svítilo na
celou hladinu a úpln m oslepilo, a já to zví e ztratil z o í. A pak…“ Angus se odml el a t esoucí se rukou
si t el ko en nosu.
„Pokra ujte.“
„Potom Johnny vyk iknul… hrozn zaje el, nic tak hroznýho jsem v život neslyšel; ale najednou to
p estalo, když ho to zví e popadlo a stáhlo pod vodu. A voba prost zmizeli.“
Soudní síní zazn la stovka hlas , lidé spolu mluvili, n kte í se smáli hystericky, jiní vyd šen , kvíleli a

vzývali nebe, jako kdyby spat ili Ducha svatého. Vdova Cialinová si skousla ret a rukama si zakryla
obli ej. Nemálo starších dam prost omdlelo.
A já? Jen jsem tam nev ícn sed l.
Soudce ude il kladívkem, aby zjednal ticho; kladívko p itom málem zlomil. „Cht l bych vám p ipomenout,
že toto je Vrchní soud. Ješt jednou se n co takovéhleho stane, a dám vyklidit soudní sí !“
Následovalo ohlušivé ticho; nikomu krom mne se necht lo odejít.
Soudce se oto il k Angusovi, ve tvá i skeptický výraz. „Pane Wallaci, skute n tvrdíte pod p ísahou, že
jste byl sv dkem, jak pana Cialina pohltila… lochnesská nestv ra?“
„Ne ‚pohltila‘, slavný soude, ale popadla ho a stáhla pod vodu.“
Zav el jsem o i a modlil se, abych nevid l žádné purpurové te ky.
Angus se oto il k porotc m a od íkával dob e nau enou e . „Nesnažím se získat na svý iny alibi. Bylo
ode m špatný, že jsem p ítele a obchodního spole níka ude il, a nikdy jsem necht l, aby spadnul z tý
skály, to byl boží in. P ísahal jsem, že budu mluvit pravdu, a to jsem taky ud lal. Myslete si, co chcete,
ale já to zví e vid l, a ono vid lo m . Jestli m lo v úmyslu Johna Cialina stáhnout do vody nebo to ud lalo
náhodou, to se nikdy nedozvíme, ale stáhlo ho pod vodu, to je fakt, a už ho nikdo nevid l. Policie m že
jezero prohledávat t eba až do dne, kdy m pov sí, ale nic nenajde, pamatujte na mý slova, a svoje
sv dectví nikdy nezm ním, k tomu mi dopomáhej B h.“
Soudce znovu ude il kladívkem, a šum v soudní síni ztichl. Potom oba právníky vyzval, aby p istoupili k
jeho stolu na poradu.
Soudní sí vydechla a spustilo se oficiální šílenství p edávání zpráv do médií. Reporté i hore n bušili do
klávesnic laptop a chytrých telefon Blackberry, jak jen jim to dovolovaly prsty zežloutlé od cigaret;
ostatní jeden p es druhého volali mobilem svým vydavatel m a pro ve erní vydání se domáhali umíst ní
své zprávy na titulní stránce.
Soudce vrhl na Maxieho zamra ený pohled. „Pane Raele, varuji vás, jestli máte v úmyslu ud lat z tohoto
p elí ení cirkus, obviním vás z urážky soudu a spálím vaši advokátskou licenci.“
„Vážený soude, obžalovaný nám vypov d l, co se stalo, a my máme v úmyslu to porot prokázat.“
„To bych teda moc ráda vid la,“ poznamenala ušt pa n Jennifer Shawová, prokurátorova asistentka.
Díval jsem se, jak spolu hovo í, a v mysli se mi odehrávalo cosi jako prožitek mimo mé t lo. Jsem opravdu
zde, ve Skotsku? Opravdu m j otec na lavici sv dk prohlásil, že jeho ob stáhla pod hladinu lochnesská
nestv ra?
A jakou roli v tom hraju já, Angusova nejnov jší šaráda?
Právníci se vrátili na svá místa.
Nastal as pro druhé jednání.
„Pane žalobce, p ejete si položit sv dkovi n jaké otázky?“
„Ovšemže si p ejeme, mylorde,“ odtušil rázn Mitchell Obrecht; jeho hlas se duniv rozlehl dv st let
starou soudní síní. „Pane Wallaci, už dvanáct let p sobím jako státní zástupce a p edtím to bylo osm let
jako obhájce p ed vyšším soudem, ale za všechny ty roky jsem nikdy neslyšel tak sm šnou,
fantasmagorickou sv deckou výpov , jako byla ta vaše. Ta legenda o n jaké vodní bestii v Loch Ness
se neprokázala za trnáct století, a i kdyby byla p ijata jako záhada, ješt nikdy nebylo doloženo, že by
nestv ra n koho skute n napadla.“
„Zapomínáte na toho piktskýho vále níka, co ho zachránil svatej Columba. A existuje celá spousta dalších
p ípad napadení, ty ale jsou doložený jen jako utonutí.“
„Nesmysl, to je k smíchu. Jakým sv dectvím, t eba jen útržkem sv dectví, chcete takové tvrzení
podpo it?“
„V týhle souvislosti jen svým slovem.“
„Svým slovem? Máte nás všechny tady za blázny, pane Wallaci, nebo jste jen pouhý –“
Maxie ho p erušil: „Námitka, slavný soude! Pokud má pan státní zástupce na sv dka n jakou otázku, m l
by ji položit, a ne tuto situaci využívat k tomu, aby si cvi il sv j záv re ný proslov.“
„P ijímá se. Pokra ujte, pane.“
Státní zástupce však už nem l co dodat, protože jak v soudní síni lov k prokáže nebo neprokáže
n jakou legendu?
Max Rael nám to v nejbližším okamžiku p edvedl.
„Prosím, aby se dostavil sv dek pan Calum Forrest z Invermoristonu.“
Ke sv decké lavici p istoupil vysoký hubený Skot a byl vzat do p ísahy.
„Pane Forreste, jaké je vaše nyn jší zam stnání?“
„Vodní hospodá pro Loch Ness.“

„A jak dlouho tuto funkci vykonáváte?“
„Deset let a dva m síce, ale sedmnáct let p edtím jsem byl zástupcem vodního hospodá e.“
Max se vrátil za sv j st l a z papírových desek vy al jakýsi dokument. „Pane Forreste, vysv tlil byste
Vrchnímu soudu obsah tohoto dokumentu?“
Calum Forrest vrhl na dokument krátký pohled. „To je protokol o nehod , co jsem vám dodal p ed n kolika
týdny.“
„Protokol o nehod , ke které došlo na Loch Ness?“
„Ano.“
Max podal dokument sv dkovi. „Mylorde, rádi bychom tento dokument ozna ili jako doli ný p edm t
obhajoby, písmeno A.“
„Budiž.“
„Pane Forreste, ke kolika p ípad m utonutí došlo loni? M žete p itom nahlédnout do dokumentu.“
„Loni? K devíti.“
„A rok p edtím?“
„K p ti.“
„A ješt rok p edtím?“
„K šesti.“
„A kdybyste m l odhadnout pr m rný ro ní po et utonutí v Loch Ness za posledních dvacet let, krom
posledních devíti m síc ?“
„ ek bych, že asi tak stejn , kolem šesti.“
„Podle vašeho názoru jakožto vodního hospodá e – pro se v Loch Ness utopí tolik lidí?“
„No… jezero je samoz ejm velký a studený – teda po ádn studený. Spousta turist ani neví, jak studený
je, dokavád se s nima nep evrhne lun. Sta í minuta dv ve vod , a celý t lo za ne vypovídat službu.“
„A co by mohlo zavinit, že se n jaký lun p evrhne?“
„M že toho bejt spousta. Great Glen je jak gigantickej v trnej tunel, vítr n kdy zvedne až dvoumetrový
nebo t ímetrový vlny. Když se n kde tam na vod dostanete do maléru, není skoro kde p istát. A k tomu
máte r zný ty cvoky, co to p eženou s alkoholem, a z toho je pak hromada malér .“
„Naleznete obvykle t la ob tí?“
„Skoro nikdy. Ta studená voda a vysokej obsah kalu zp sobí, že skoro všechno jde ke dnu jako kámen, a
to hodn hluboko. Kdybyste n kdy Loch Ness vypustili, pravd podobn byste našli stovky koster uvízlejch
v bahn .“
„Takže do letoška p ipadá na každou sezónu pr m rný po et p ípad utonutí v Loch Ness asi p t až
šest.“
„Ano.“
„Nyní nám pov zte, kolik p ípad utonutí bylo nahlášeno v tomto kalendá ním roce.“
„Sedmnáct.“
Cítil jsem, jak mi vlasy vstávají hr zu; soudní síní se op t rozezvu el tlumený hovor.
„Sedmnáct p ípad ? íkáte sedmnáct?“
„Jo, a to se turistická sezóna ješt ani po ádn nerozjela.“
„Pro došlo k tak prudké zm n , hospodá i Forreste?“
„To kdybych v d l.“
„A žádná nalezená t la?“
„Ne, pane. Jak jsem íkal, teploty zdejší vody brán j tomu, aby se t lo nafouklo; Loch Ness… to nerado
vydává svý mrtvý.“
„A jinak – p ihodilo se v okolí jezera ješt n co neobvyklého?“
„Ano. Zasypávaj nás hlášení o ztracenejch zví atech; tím ovšem myslím domácí mazlí ky, v tšinou psy.
Zlatý retrívry, jezev íky, pudlíky, ov ácké… jmenujte mi n jaký druh, a já se podívám do seznamu a eknu
vám, co se ztratilo. Vyv sili jsme plakáty s upozorn ním, aby si lidi nechávali svý mazlí ky na noc
uvázaný, ale asto se utrhnou a hon j se za králíkama nebo veverkama.“
„D kuju vám, pane Forreste. Ješt n co?“
„Ne… asi ne.“
„Co hlášení p ípad , kdy byla Nessie spat ena?“
„Jo, ovšemže se k nám dostávají, tady to není nic zvláštního.“
„Ale ast ji než obvykle?“
Vodní hospodá zaváhal. „Možná.“
„Podle vašich vlastních zápis jste od konce ledna do kv tna takových oznámení dostal p es padesát, je

to tak?“
„Když to mám v zápisech, tak jist . Ale to ješt neznamená, že n kdo n co doopravdy vid l.“
„Chápu. Nemám další otázky.“
„Pane státní zástupce?“
Žalobce se radil s asistentkou. „Zatím žádné otázky, mylorde.“
„Dobrá. N jací další sv dkové, pane Raele?“
„Jen jeden, mylorde. Obhajoba povolává doktora Zacharyho Wallace.“
Oto ila se ke mn snad stovka hlav; elistní svaly mi ztuhly a hrdlo se mi stáhlo.
„Doktore Wallaci?“
Zvedl jsem o i a vid l, jak ten ni ema, m j nevlastní bratr, na m ukazuje soudci a soudnímu dozorci.
„Doktore Wallaci, prosím, okamžit se odeberte na sv deckou lavici.“
Soudní dozorce už stál nade mnou, já však dosud nemohl dýchat, a plíce odmítaly nabrat do sebe
vzduch.
Mitchell Obrecht vznášel námitku, a já mu v duchu držel palce. „Mylorde, já, právník Jejího Veli enstva,
jsem nebyl o tomto sv dkovi obhajoby, který je navíc p ímým p íbuzným obžalovaného, informován.“
„Pane Raele?“
„Vážený soude, to, že doktor Wallace je p íbuzným obžalovaného, nebude mít žádnou váhu, až uslyšíme
jeho sv deckou výpov , která má zásadní význam nejen pro mého klienta, ale i pro celé Skotsko.
Skute nost je taková, mylorde, že celých sedmnáct let, až do doby p ed n kolika málo dny, se doktor
Wallace a obžalovaný nevid li, dokonce spolu nemluvili, a my jsme ani s jistotou nev d li, a to až do
konce minulého týdne, zda se doktor Wallace dostaví. Prosím, aby bylo do protokolu uvedeno, že doktor
Wallace nebyl nijak p edem upozorn n, že bude v tomto p elí ení vypovídat jako sv dek a dále že by se
odmítl k soudu dostavit, kdyby upozorn n byl. Jak vidíte, je vším tím o ividn rozrušený, a proto Vrchní
soud žádáme, aby ho jakožto takového považoval za ‚podjatého sv dka‘, sv dka s ur itým vztahem k
obvin nému.“
Podjatého sv dka? Být s Maxem t icet vte in o samot , budu mít chu vraždit já sám.
„Poskytnu vám tedy prostor, pane Raele, ale varuji vás, dávejte si pozor.“
„D kuji, mylorde.“
Ze všech stran se ozýval hluk, jak lidé neklidn poposedávali; dozorce m dovedl ke sv decké lavici, a byl
jsem vzat do p ísahy. Angus m sledoval zpoza žalobcova stolku a ve tvá i mu sed l lišácký výraz
uspokojení.
Rozhlížel jsem se po soudní síni a s údivem jsem si všiml Truea MacDonalda, oble eného do jeho
nejlepších ned lních šat ; pyšn m pozoroval, jako kdyby byl na mé promoci.
„Pane sv dku, uve te, prosím, do protokolu své jméno a nyn jší adresu pobytu.“
„Zachary Wallace. P ed p íchodem sem jsem bydlel v motelu na South Beach i na Florid .“
Max se ujal kladení otázek a já na n j up en hled l napln n záští, jaká d ív pat ila jen mému otci.
„Doktore Wallaci, kde jste se narodil?“
„V Drumnadrochitu.“
„A jak dlouho jste žil na Vyso in ?“
„Do svých devíti let.“
„Pro jste odešel?“
„Rodi e se rozvedli.“
„Obžalovaný, pan Angus Wallace, je váš otec?“
„Biologický otec.“
„Jaké je vaše nyn jší zam stnání?“
„Technicky vzato jsem nezam stnaný.“
„Mhm, aha, chápu. A pro ?“
„Asi proto, že nemám práci, ty vole.“ Soudce ude il kladívkem, aby zarazil smích, který z v tší ásti
pocházel od Truea. „Sv dek se bude chovat náležit , nebo bude obžalován z urážky soudu.“
„Dovolte mi, abych otázku formuloval jinak: jaké povolání jste si zvolil, doktore? V jakém oboru jste získal
sv j titul Ph.D.?“
„Mo ské v dy.“
„A kolik je vám nyní let?“
„Za dva m síce mi bude dvacet šest.“
„Vážený soude, pro úsporu asu p e tu hlavní body osv d ení doktora Wallace, aby soud nahlédl, pro
ho vedeme jako sv dka.“ Max p ešel ke svému stolku, z jiné složky vy al n kolik list a za al z nich

nahlas íst.
„Absolvoval s vynikajícím prosp chem na Washingtonov st ední škole v New Yorku… ve v ku patnácti
let. Získal vysokoškolské stipendium v Princetonu, kde hrál ve fotbalovém mužstvu a kde promoval s
vynikajícím prosp chem; dosáhl bakalá ského i magisterského titulu v oboru mo ská biologie. Na
Kalifornské univerzit v San Diegu složil doktorát… to vše p edtím, než dosáhl zralého v ku t iadvaceti let.
B hem posledních dvou let doktor Wallace napsal t i odborné lánky, uve ejn né v Nature a v Science, a
je autorem patent dvou podvodních mikrofon v etn jednoho, který byl p ed šesti m síci s úsp chem
použit p i hledání a nalezení místa, kde se zdržovala krakatice obrovská, a sice v Sargasovém mo i. V
roce 2003 byl doktor Wallace na seznamu Top 100 v deckých kapacit na sv t a byl na nejlepší cest k
získání druhého doktorátu na Florida Atlantic University, kde p ednášel a u il v kurzech. Vynechal jsem
n co, doktore Wallaci?“
„Zapomn l ses zmínit o tom, že jsem se v desáté t íd zabouchnul do matiká ky.“
Tato poznámka mi vynesla další soudc v p ísný, káravý pohled. „Poslední varování, doktore Wallaci.
Jestli máte v úmyslu nadále takhle vytrvale zesm š ovat mou soudní sí , budete to d lat z v ze ské
cely.“
Došla mi sm šnost téhle hrozivé situace a za al jsem se pochechtával.
Soudce ude il kladívkem a napomenul m za urážku soudu.
Než jsem sta il p idat ke svému trestu ješt jednu noc ve v zení, zasáhl Max. „Co nejpokorn ji se
omlouváme, mylorde. Jak vidíte, sv dek je pon kud denervovaný z toho, že vypovídá v p elí ení, v n mž
je jeho vlastní otec souzen za vraždu.“
„Vra te se k v ci samé, pane obhájce, nebo ú ast tohoto sv dka zamítnu a vás str ím do v zení i s vaším
klientem.“
Mrkl jsem na Maxe; ten náznak odplaty jsem si vychutnal.
„Doktore Wallaci… obžalovaný tvrdí, že byl sv dkem, jak Johna Cialina stáhl pod vodu velký vodní tvor,
tvor, o kterém se b žn hovo í jako o lochnesské nestv e. Nenapsal jste kdysi, jako kandidát na doktorát
ve Scrippsov výzkumném ústavu, v decké pojednání o tomto druhu?“
„Ne.“
„Ne?“ Max odkrá el ke svému stolku a vrátil se s xeroxovou kopií jakéhosi pojednání. „Mám to tadyhle.
Loch Ness: Nová teorie. Napsal Zachary Wallace, Scripps v ústav, 1999. Jste Zachary Wallace, ne?“
„Poslouchejte, pane Raele, nevím, jak se vám poda ilo p ijít ke kopii tohohle dokumentu, ale je to
nepublikovaná diserta ní práce.“
„Pro nepublikovaná?“
„Komise ji zamítla.“
„Zamítla? Z jakého d vodu?“
„Z toho, že legitimní v decké instituce nemají zájem o honbu za legendami, a rovn ž nerady vidí, když se
za nimi honí doktorandi.“
„Ta práce je však p esto dobrým podkladem pro úvahy o existenci Nessie.“
„Ta práce pouze upozor uje na jedine n izolovaný ekosystém jezera Ness a –“
„Já myslím, že toho d lá o mali ko víc než jen to. Jestli smím,“ Max palcem obrátil n kolik list , až se
dostal k p edem založené stránce, a pokra oval: „cituji: ‚To pravé tajemství Loch Ness spo ívá v jeho
návaznosti na Severní mo e a ve spojitosti s údolím Great Glen. Great Glen vzniklo p ed t emi sty
osmdesáti miliony let, kdy došlo ke zlomu po linii dlouhé devadesát šest kilometr a tím ke vzniku
ohromného p íkopu, který rozšt pil geologickou soustavu Vyso iny ve sm ru od jihozápadu k
severovýchodu. Z této zlomov podmín né deprese vzniklo nyn jší Loch Ness, když asi p ed dvaceti tisíci
lety údolím Great Glen postupoval masivní ledovec. Když led roztál a hladina mo e se zvedla, Loch Ness
mohlo skute n existovat jako výb žek Severního mo e. Pro tuto teorii hovo í nedávné nálezy koster
ježovek, dále lastur a jiného materiálu mo ského p vodu – nálezy získané z usazenin na dn jezera. Když
však ledovec p ed deseti tisíci lety ustoupil úpln , pevnina se v d sledku izostatického zdvihu pohnula,
ob vodní plochy se odd lily a p itom v nich možná uvízlo n kolik velkých mo ských tvor .‘ Konec citátu.“
„Ano, pane Raele, tohle je mantra, kterou od íkává v tšina teoretik zabývajících se existencí Nessie, totiž
že p i ústupu ledovc poslední doby ledové v Loch Ness uvízli dávnov cí mo ští tvorové. Kdybyste se ale
obt žoval a etl dál, tam obšírn tuto teorii vyvracím. Deset tisíc let je až moc dlouhá doba na to, aby v
n jakém skotském jeze e mohla v izolaci z stat t eba i malá kolonie predátor ; a už jen samotná
p íbuzenská plemenitba by již p ed n jakou dobou jejich existenci ukon ila.“
„Aha; ale dále prohlašujete… okamžik, okamžik… ano, tady to je: Mo ský tvor obývající hluboké vody, i
kdyby nebyl tak velký jako Nessie, by se nepokoušel p ekonat m l iny nacházející se na výstupu z Loch

Ness a v Bona Narrows; tyto m l iny pokra ují dál až do úžiny Moray Firth. ešení otázky návratu do
Severního mo e m že spo ívat v jedine ných geologických podmínkách jezera Ness. Hladina Loch Ness
leží ve výšce asi šestnáct metr nad mo em, dno se však nachází více než dv st metr pod mo em.
Dno tohoto vodního koryta, jakéhosi žlabu, je ploché a hladké, pokryté vrstvou sediment vysokou 7,62
metru. V nejsevern jší ásti je Loch Ness blokováno ledovcovými usazeninami, nyní se však má za to, že
jeho severní ást se m že táhnout až za Inverness a dál až k Moray Firthu. Proto je pravd podobné, že
nejv tší hloubky údolí Great Glen nekon í v Loch Ness, naopak, že mohou pokra ovat k severu do mo e
ve form hlubokého podzemního aquiferu, jinak také ozna ovaného zvode .‘“ Max do etl. „Aquifer? To je
podzemní eka, ano?“
„ eka protékající vrstvou… skálou, ano.“
„A za t mito slovy si stále stojíte, doktore Wallaci?“
„Je to jen pracovní teorie.“
„Pracovní teorie vypracovaná vysp lým, hotovým v dcem. A te se podíváme na vaši pracovní teorii o
Nessii.“ Nalistoval si další ozna enou ást. „Op t cituji: Jsem toho názoru, že živo ich, zmi ovaný jako
Nessie, pokud existuje, je neobjevený druh mo ského živo icha, možná dokonce n jaká mutace. I v
dnešních dnech a v našem v ku neustále dochází k objev m velkých vyhynulých vodních i
suchozemských tvor , a to díky pokrok m v technice a naší schopnosti proniknout do prost edí
nep átelských lov ku. Jako p íklady poslouží gigantický muntžak v Laosu, stokilogramový, až dosud
neznámý kopytník saola – zví e podobné kráv –, a objev šesti nových druh živo ich v Andách.
T ebaže Nessie s nejv tší pravd podobností pat í k témuž druhu, není to tentýž živo ich, na kterého
narazil svatý Columba v roce 565 našeho letopo tu, v dob , kdy teoreticky uvažovaný aquifer v Loch
Ness mohl být spojený s mo em. Naše nov jší poznatky však nazna ují, že Nessie moderní doby je jakýsi
zatoulaný tvor, který se odtrhl od ostatních, uvízl tu, a nakonec skon il od íznutý od Moray Firthu nikoli
p ed miliony let, dokonce ani ne p ed n kolika tisíci let, nýbrž až po dob , kdy žil svatý Columba, a to
hodn nedávno, s nejv tší pravd podobností b hem posledních sta let.‘“
Rozhlédl jsem se kolem, ohromený tím, kolik lidí souhlasn p ikyvuje.
„Doktore Wallaci, mohl byste porotc m vysv tlit tuhle poslední ást?“
„Jakou ást?“
„Tu o tom, že ta nestv ra je stará necelých sto let.“
„Opakuji, je to jen takový nezávazný dohad.“
„Tak nás jím obš astn te.“
Zhluboka jsem se nadechl, abych zachoval klid. „Great Glen… to je seismicky inná oblast. K poslednímu
v tšímu zem t esení došlo v roce 1901, a bylo tak silné, že potrhalo b eh Kaledonského kanálu. Epicentra
t chto zem t esení se obvykle nacházejí kolem Lochendu, p i severním konci Loch Ness, p esn tam,
kde do Moray Firthu severovýchodním sm rem vtéká teoretický aquifer. Je možné, že materiál, uvoln ný
zem t esením v roce 1901, ucpal podzemní p ítok aquiferu do Loch Ness, a teoreticky tak mohl jednoho
nebo dva z t chto tvor – za p edpokladu, že v bec existují – uv znit.“
„A ten druhý d kaz, který uvádíte, doktore Wallaci: teorie týkající se ot es – explozí zp sobených
lov kem?“
Pohlédl jsem na soudce Hannama a pot šilo m , že i on zcela z ejm ztrácí trp livost. „Dostáváme se
tímhle n kam, pane Raele?“
„Ano, mylorde; práv toto šet ení nás p ivádí k jasné p í in , pro se v únoru ten tvor vyno il a napadl
pana Cialina.“
„Tak tedy pokra ujte, ale posp šte si s tím.“
„D kuji, mylorde. Op t – vrátíme-li se výzkumné zpráv doktora Wallace: ‚To, zda se v d sledku jednoho
nebo více t chto seismických ot es zhroutil teoreticky existující aquifer, není známo, avšak další událost
– lov kem vyvolaná událost – z eteln asov spadá do po átku období, kdy v moderní dob za alo
docházet k p ípad m, kdy byla Nessie spat ena.
Ve t icátých letech za aly práce na stavb dálnice A82. K odst elu a proražení skal bylo zapot ebí velkého
množství dynamitu. Exploze nepochybn ot ásly celým geologickým podkladem a vyplašily veškeré velké
tvory žijící v Loch Ness. Od té doby se zna n zvýšil po et p ípad , kdy byl onen tvor spat en. P ed
stavbou A82 byla takových p ípad pouze hrstka, po zahájení stavby však jejich po et dosáhl n kolika
tisíc.‘“
Max zav el mou diserta ní práci a obrátil se ke mn : „Doktore Wallaci, teoreticky vzato, kdyby v Loch
Ness uvízl n jaký velký predátor nebo predáto i, poplašilo by takovou nestv ru použití dynamitu v oblasti
koryta Loch Ness a p inutilo ji vystoupit ke hladin ?“

„Jen tete moje konstatování. Copak jsem to nenapsal práv takhle?“
Soudc v pohled m op t varoval.
„Pak tedy jestliže použití dynamitu ve t icátých letech poplašilo tvory žijící na dn jezera, nestalo by se
totéž i v souvislosti se stavebními pracemi provád nými minulou zimu na b ehu zálivu Urquhart Bay?“
„Námitka! Mylorde, celá tahle sv decká výpov , t ebaže n komu p ipadá zábavná, nemá souvislost s –“
„Zamítá se. Odpov zte, doktore Wallaci.“
Poškrábal jsem se na hlav ; Maxova logika na m p ece jen zap sobila. „P edpokládám, že k použití
dynamitu došlo, ano.“
Max pokynul hlavou sm rem k porotc m. „Zápis prokáže, že p i zahájení stavebních prací Cialinova firma
použila dynamit již loni v íjnu, což asov odpovídá dob , kdy byla Nessie asto spat ena a kdy došlo k
etným p ípad m utonutí, jak potvrdil vodní hospodá .“
V soudní síni zavládlo vzrušení; soudcovo kladívko je na as zchladilo, Max však ješt ani zdaleka
neskon il. „Doktore Wallaci, vzato hypoteticky, kdyby v Loch Ness n jaký velký vodní tvor opakovan
uchvacoval ko ist, je možné, že by si vyp stoval chu na lidské maso?“
„Námitka, slavný soude!“
Žalobci i porota upírali zrak na soudce, ostatní v síni p estali nap tím dýchat.
„Ne, otázku p ipouštím,“ prohlásil soudce. „Odpov zte, doktore Wallaci!“
P ipadal jsem si uvnit úpln prázdný. „Chu na lidské maso? Hypoteticky vzato ano, to p edpokládám, ale
pouze kdyby [a] ten váš tvor nebo tvorové byli predáto i a ne býložravci, a [b] jen kdyby se jídelní ek
tohoto živo išného druhu podstatn zm nil v d sledku n jakého neobvyklého narušení potravního
et zce, což obojí, dovolil bych si dodat, je nanejvýš nepravd podobné.“
„A pro ?“
„Protože v Loch Ness je hojnost ko isti. Muselo by dojít k n jaké nep irozené ekologické katastrof , která
by vyvolala takové prapodivné chování. A pokud jde o mou nepublikovanou teorii o tom, že použití
dynamitu vyplaší n jakého velkého predátora, k v tšin p ípad , kdy byl ten tvor spat en, sice došlo poté,
co byly zahájeny práce na stavb A82, ale nikdy nebyl zdokumentován p ípad napadení lov ka.“
Max obešel sv deckou lavici a chystal se k dalšímu výpadu, kterým by vyzkoušel pevnost pancí e
chránícího mou mysl. „Jedna osobní otázka, doktore, jestli dovolíte: Kdyby se sv decky jasn prokázalo
to, co prohlašuje váš otec, m l byste zájem provád t v jeze e pátrání?“
„Ne.“
„Ne? A pro ne?“ Max se oto il, a tentokrát to zahrál pro své poslucha e. „Zajisté se ale nebojíte
hypotetických teorií, že?“
V levém oku mi to rud zablesklo, vid l jsem jím jen rozmazan , a ten varovný signál mi zrychloval tep.
„Loch Ness m v bec nezajímá.“
„Zdá se ale, že kdysi vás hodn zajímalo.“
„Te už ne.“
„Ani kdyby n jaké takové šet ení mohlo zachránit vašemu otci život?“
Jen jsem na Anguse zíral, síle pohledu jeho o í jsem elil silou svého pohledu. „M j otec m až dosud
nikdy nepot eboval, pane Raele. A si se svými ‚draky‘ bojuje sám.“
Panebože, tohle byl dobrý pocit.
Max se jen pousmál.
„Vra me se k Johnu Cialinovi. Prohlašujete – správn –, že nebyly zdokumentovány žádné p ípady
napadení lov ka, a to od události, ve které figuruje svatý Columba. P esto však, z praktického hlediska,
kdyby n jaké takové napadení vedlo k úmrtí n jaké lidské bytosti, existovaly by skute n n jaké d kazy,
n jaké zdokumentování?“
„Existovalo by hlášení o poh ešované osob .“
„Ano, ale bez d kaz , bez nálezu mrtvého t la, by se v takovém hlášení nejspíš uvedlo utonutí, co?“
„To… ekl bych, že ano.“
„A práv toto jsme slyšeli od vodního hospodá e – že od té doby, co za ala stavba, se po et utonutí
nezvykle zvýšil –“
„Ur it je to ta nestv ra!“ vyk ikl jakýsi d da sedící blízko Truea. „To samý se p ihodilo ve t iat icátým
roce. V dalších t ech letech došlo k desítkám p ípad utonutí! M j bratranec –“
Soudce ude il kladívkem a dva soudní ú edníci vyvedli starce ven. „Ješt jedno takovéhle vyrušení, a dám
vyklidit soudní sí ! Rozumíte?“ Oto il se k Maxovi; uv domil si, že kv li obhájci šlápl do n eho ošklivého.
„Za ínám ztrácet trp livost, pane Raele.“
„Omlouvám se, mylorde. Ta záležitost je pro mnoho obyvatel Vyso iny citlivá, ale pro zjišt ní, co Johna

Cialina skute n zabilo, je sv decká výpov doktora Wallace zásadní.“
„Tak to ukon ete.“
Max pohlédl na Anguse; ten p ikývl.
„Doktore Wallaci, pov zte, prosím, soudu, co se vám p ihodilo ve er o vašich devátých narozeninách.“
„Cože!?“ P i zmínce o té události m za alo bodav bolet vzadu v hlav , za o ima.
„Doktore Wallaci?!“
Pohlédl jsem na Anguse; navztekalo m , že tuhle ernou kapitolu naší minulosti vytahuje na sv tlo, a
navíc ješt v soudní síni.
„Odpov zte, doktore Wallaci.“
„Otec… to odpoledne m m l vzít s sebou na ryby, akorát, že ten ochlasta m l plné ruce práce s tím, že
podvád l mou matku, namísto toho, aby se obt žoval n ím takovým jako jeho jediné dít .“
Soudní síní zahu ely hlasy vyjad ující názor na to, co jsem ekl.
„Takže jste se rozhodl jít na ryby bez n j?“
„Ano.“
„V lo ce s vesly?“
„Ano.“
„Byl jste na jeze e v lo ce n kdy p edtím sám?“
„Jednou i dvakrát.“
„Pov zte nám, co se vám stalo p i události, o které tu mluvíme.“
„Hm – a zmínil jsem se o tom, že ta íšnice, se kterou tehdy byl, byla nezletilá? Vašeho klienta m li
uv znit hned tenkrát. Jestli chcete n co v d t, tak je to od n j p kná drzost, n jak hodnotit pana Cialina.“
Soudce ude il kladívkem. „Odpovídejte na to, na co se vás obhajoba ptá, doktore Wallaci!“
„Moje lo ka se p evrhla a já se topil, a taky jsem se mohl utopit. Našt stí byl poblíž tehdejší vodní
hospodá , pan Alban MacDonald, a vid l, co se stalo. Vytáhl m do svého lunu a resuscitoval m .
Doslova m p ivedl zpátky do života.“
V soudní síni zazn l další tlumený hovor a šum.
„Pov zme si n co o tom, co se stalo, když jste byl na jeze e. Jak došlo k tomu, že se vaše lo ka
p evrhla?“
„Ude il do ní strom.“
„Strom?“
„Jist , pane Raele. V tšina opravdových horal , lidí z Vyso iny, ví, že kolem jezera kdysi rostly rozsáhlé
borové lesy. Když tyhle tunové stromy spadly do jezera, nasákly vodou a klesly ke dnu, t eba hloub ji než
takových dv st metr . V takových hloubkách vzniká tlak až p tadvaceti atmosfér, 124 kilogram na
tvere ní centimetr, tlak, který sta í k pohonu parního stroje. Skotská borovice je bohatá na
petrochemikálie, a jak tyto stromy tlejí, uvnit kmene se tvo í drobné bublinky plynu. Nakonec dojde k
tomu, že tlak uvnit kmene je vyšší než tlak v dané hloubce, a strom se za íná zvedat ode dna. ím výš
vystoupí, tím je tlak vody nižší, a z té klády se náhle stane zp n ná st ela, která vyrazí z vody, doslova
jako kdyby explodovala.“
„A práv to ude ilo do vaší lo ky?“
„Ano.“
„Jste si tím jistý? Protože podle své vlastní výpov di jste se topil.“
„Topil jsem se až potom, co lo ka dostala ránu. Byla to kláda.“
„Takže jste tu kládu vid l, když ude ila do lo ky?“
Mozkem mi náhle prokmitly vzpomínky – podprahové obrazy vystupující p ímo z mých no ních d s .
erná voda, valí se na m mlha. Obloha jako kdyby se náhle ocitla kdesi dole, lo ka prudce vyráží vzh ru
z vody, p edek se zvedá a obloukem se prudce p eklápí p es zá .
„Doktore Wallaci?“
„Ne, já… tu kládu jsem vlastn nevid l, ale cítil jsem její náraz.“
„Možná to tedy bylo n co úpln jiného, n co mnohem v tšího? N co živého –“
„Námitka!“
„P ipouští se. P esta te sv dkovi nazna ovat, co má íct, pane Raele.“
„Omlouvám se, mylorde. Doktore Wallaci, co se stalo poté, co se lo ka p evrátila?“
erná voda, studená, ochromující celé t lo. Vykopávám nohama a dostávám se na hladinu, ruce i nohy
se mi t esou. Šlapu vodu, všude tolik mlhy. Kterým sm rem mám plavat?
„Doktore Wallaci… vnímáte nás?“
„A… ano, promi te. Jak zn la otázka?“

„Lo ka se s vámi p evrátila, a –“
„A já spadl do vody; pak jsem vyplaval. Za ínal jsem promrzat, ale nevid l jsem b eh, byla moc hustá
mlha. Tak jsem šlapal vodu a volal o pomoc.“
„Ve vod byli patrn lososi; celé hejno?“
„Lososi?!“
Voda se p ní, jak se v ní lososi hemží, ryby mi buší do nohou a do hýždí.
„Ryby tam byly, to je pravda. Je to… je možné, že plavaly z hloubky za tím stromem. Tohle ryby n kdy
d lají.“
Max se nahnul dop edu. „A potom se stalo co?“
Ostrá bolest, jako tisíc bodajících dýk…
„N co m bodalo… n co pod hladinou. Ta kláda byla omotaná ostnatým drátem, pravd podobn šlo o
tlející zbytky plotu kolem n jaké farmy. Zamotal jsem se do toho drátu levým kotníkem. Jak se ta kláda
znova potáp la, její váha m stahovala s sebou.“
„Do ostnatého drátu?“
„Ano.“
„Vid l jste ten ostnatý drát?“
„Samoz ejm že ne, byl moc tmavý a víc v hloubce, ale po ádn jsem se do n j zamotal, sed el mi celou
k ži.“
„To zní hodn strašideln . Máte ješt ty jizvy?“
„N kolik; museli mi dávat kožní št p.“
„Ukázal byste nám ty jizvy, doktore Wallaci?“
Soudce i porota se naklonili dop edu. Sundal jsem si levou botu a ponožku a p edvedl prstenec drobných
jizev kolem levého kotníku, kde byla k že znateln mén ochlupená.
„Ten plastický chirurg odvedl dobrou práci. P esto… jak si m žete být jistý, že to zran ní zp sobil ostnatý
drát?“
„Léka , který m ošet oval jako první, to potvrdil ve své zpráv . Kolem rány byly silné stopy rzi.“
„Rozumím. A je v bec p ece jen možné, že vás do nohy možná kouslo n jaké zví e, doktore Wallaci?“
V b iše se mi zvedl pocit nevolnosti, pocit blízký bodu varu, a p ed o ima mi poskakovaly další a další
obrazy z mých no ních d s .
erná voda. Klesám stále rychleji. Zápolím… kopu… kroutím se, musím se vyprostit.
„Doktore Wallaci?“
„Ne.“
„Ne… to znamená, že to není možné, nebo ‚ne‘ proto, že si nevzpomínáte?“ Hloub ji… dusím se… v
uších mi zvoní, to tím tlakem. Náhle jsem volný! No tak, Zacku… plav pry ! Dosta se k tomu sv tlu!
„Doktore Wallaci?“
Vlna bolesti od migrény se již zvedla výš, a ur it se z ní stane tsunami. Sáhl jsem do kapsy kalhot pro
dva prášky, spolkl je a modlil se, aby tu blížící se pohromu zažehnaly.
„Odpov zte, doktore Wallaci.“
„Žádný vodní tvor tam nebyl, pane Raele,“ ekl jsem; v o ních bulvách mi za ínalo škubat.
„Vra me se o okamžik zpátky, doktore Wallaci. íkal jste, že jste si na to ryba ení vzal lo ku sám, je to
tak?“
„Ano.“
„S novým navijákem, co vám otec dal?“
„Ano.“
„Tak pro jste ten nový rybá ský prut nechal na b ehu?“
„To jsem… co jste to íkal?“ Po zádech mi p eb hl mráz.
„Ten rybá ský prut. Váš otec ho našel na b ehu, to už jste byl v bezpe í. V bec jste si ho na vodu nevzal.“
„Našel? Já… Já ne –“
„Pro jste se v bec vydal na jezero, doktore Wallaci? Pokoušel jste se n co vašemu otci dokázat?“
Poslucha i i celá sí se mi za ali p ed o ima p evracet vzh ru nohama.
„Co jste tam doopravdy hledal?“
Soudce se ke mn nahnul. „Není vám dob e, doktore Wallaci? Celý jste zbledl!“
Ot el jsem si pot z obo í. „To je migréna. N kdy ji dostávám, a tahleta je opravdu zlá.“
„Vám se o tom tonutí nechce mluvit, co, doktore Wallaci?“ šveholil Max. „Je to pro vás bolestivé. A
zhoršuje to ty vaše migrény, že jo?“
Sev el jsem pevn ví ka a p ikývl.

„Ale tuhle strašidelnou kapitolu vašeho d tství musíme prohovo it, abychom se dostali k pravd , abychom
potvrdili vinu i nevinu vašeho otce. Vra me se k tomu vodnímu tvorovi, kterého váš otec popsal;
p ipomínám, že byl pod p ísahou. Tvrdil, že byl dlouhý nejmén patnáct metr . To by odpovídalo délce
t la a rozev ení elistí, pr m ru skusu, malé velryby, nemýlím se?“
Vzhlédl jsem k n mu, te ky p ed o ima m tém oslepovaly. „Byl to ostnatý drát, a zamotal se mi do n j
kotník, pane Raele. Žádná velryba, žádný had nebo nestv ra. Ostnatý drát!“
„A to vás málem polovi ku spolknul ostnatý dát?“
„Cože?!“
„Stoupalo to vzh ru za vámi, ne? Poda ilo se vám vykroutit, ale zvedlo se to do výše za vámi, potom vás
to zachytilo podruhé, když jste se dostával k hladin . Jenže tentokrát vás to chytilo v pase, p esn jako to
ud lalo ubohému Johnu Cialinovi!“
V hlav jako kdyby mi vybuchla sopka, a k n emu podobnému jako by došlo i v soudní síni. Žalobce
vysko il, vyk ikoval své námitky, je el z plných plic, aby ho bylo slyšet p es v avu v síni, do té v avy
soudce znovu a znovu bušil kladívkem a p i každém tom úderu, rvoucím uši, m jako odlétající t ísky
bodala do mozku bolest. Soudce se celou tu dobu marn pokoušel obnovit po ádek a dostat p elí ení pod
kontrolu.
Byl to zápas bez pravidel, každý proti každému, a všechen ten povyk se to il a ví il kolem m .
Už jsem sotva dokázal snášet to bolestivé bodáni v o ích; položil jsem t eštící hlavu na hranu ohrádky
boxu se sv deckou lavicí, velkými doušky jsem hltal vzduch a ze všech sil se pokoušel potla it bublavé
v ení žlu i v útrobách, zatímco mi vzpomínky z d tství, tak dlouhou dobu spící, neustále jako žhavé
záblesky kmitaly p ed vnit ním zrakem.
Volný! Rychle k hladin , rychleji… rychleji… ísi p ítomnost… zdvíhá se z hlubin pode mnou! Plav rychleji!
Nevšímej si bolesti, kopej nohama v tší silou… Sv tlo! Dosta se k tomu sv tlu… dosta se k tomu
sv tlu!
Sev el jsem hlavu do dlaní a žadonil u soudce o milosrdenství. „Mylorde, pot ebuju p estávku!“
Angus vstal a zahulákal: „P ikaž mu, a si stáhne kalhoty, Maxi! Kolem pasu bude ješt mít jizvy, jak ho
Nessie kousla!“
Soudní ú edník vtla il Anguse zpátky do židle, a soudce znovu ude il kladívkem. „Ješt jedno takové
bezuzdné, svévolné vyrušení, pane Wallaci, a dám vás spoutat a do úst str it roubík! Pane Raele –“
Max pokynem Angusovi p ikázal, aby zachoval klid. „Omlouvám se, mylorde.“
„Pane Raele, dokon ete te své otázky, jinak sv dka zbavím povinnosti vypovídat a požádám o jeho
léka ské ošet ení.“
„Ano, ovšem. Doktore Wallaci, toho dne, kdy jste m l narozeniny, nebo n kdy okolo toho dne – probíhaly
v blízkosti Loch Ness n jaké stavební práce? Doktore Wallaci!?“
„Nemám tušení,“ zamumlal jsem v bolestech.
„V záznamech se uvádí, že u hradu Urquhart byl odst elen kus terénu, aby se parkovišt rozší ilo z
dvanácti míst na nyn jších sedma ty icet. O tomhle nevíte?“
Skousl jsem si jazyk a polkl; snažil jsem se zabránit, aby mi žlu stoupla do hrdla.
„Dynamitem, doktore Wallaci. Podle vaší vlastní teorie tím, co rušiv p sobí na velké predátory žijící v…“
Kdyby mi v té chvíli B h cht l splnit jediné p ání, požádal bych ho o pistoli. První výst el by trefil Maxe
mezi o i, utnul by ten jeho neustále zn jící hlas, druhou a t etí kulku bych si nechal pro Anguse a toho
pompézního soudce. Zbytek zásobníku by pat il mé hlav , ve které to bodav škubalo, a tak bych s tou
svou mizérií skoncoval jednou provždy.
Jenže jsem žádnou pistoli nem l, m l jsem jedin silnou bolest a zlost.
Soudce Hannam se chystal ke všemu tomu ponížení ješt p iložit polínko. „Doktore Wallaci, ud láme
p estávku, a do minuty pro vás za ídím léka ské ošet ení, ale nejprve vás požádám, abyste si trochu stáhl
kalhoty, jen trochu, pro porotu.“
„Cože?!“
Porotci se nahnuli dop edu, v duchu jim tekly sliny, diváci se v lavicích natahovali jeden p es druhého, aby
líp vid li.
S úsilím jsem polkl. „Mylorde, to je absurdní!“
„Máte p ece boxerky, ano?“
„Ano, ale –“
„Uznávám, že to vybo uje z b žných zvyklostí, ale mám v úmyslu skoncovat s tou komedií, kterou tu pan
Rael p edvádí, d ív než se z p elí ení stane pátrání po lochnesské nestv e.“
Pode mnou se zvedá ten stín, mí í ke krvavé stop táhnoucí se vodou.

Stoupá výš, cítím jeho p ítomnost kolem kolenou, v uších mi zní jeho vr ení… prokrista, dosta se k tomu
sv tlu, Zachary! Dosta se k tomu sv tlu!
„Dejte vyklidit soudní sí ,“ vyzval soudce soudního dozorce. „Opustí ji všichni krom sv dka, porotc ,
obžalovaného a státního zástupce.“
Migréna jako kdyby mi napichovala o i na ostrá d ívka, soudní dozorce se pohyboval zatracen pomalu.
Nikomu se necht lo odejít, a já se ocitl za hranicí zoufalství, ty p edstavy, obrazy a migréna m celého
rozt ásaly.
K ertu s nimi!
Nohy se mi rozklepaly, ale poda ilo se mi postavit se na židli. Rozepnul jsem si p ezku kalhot; ve snaze
vyhov t jsem si s p emáháním stáhl o n kolik centimetr kalhoty i boxerky, a Vrchní soud v Invernessu
nechal, aby valil o i na m j pás; všem, jednomu jako druhému, jsem p edvedl ohavné, n kolik centimetr
dlouhé, rudé a oškliv vyhlížející jizvy, tvo ící áru na horní ásti hýždí.
Deník sira Adama Wallace p eložil Logan W. Wallace
Zapsáno: 23. íjna 1330
Co jsem spáchal, jaký zlý osud m zavedl na tohle místo plné zla a k vykonání našeho nemožného úkolu?
Snažím se psát, a je den i noc. Netušil jsem… nedokážu p emýšlet, mysl mi kalí temnota a šílenost
našeho poslání.
Op t jsme vyrazili za rozb esku, nebo snad nedlouho p ed ním, údolí z stalo skryté v mracích. Každý z
rytí , v etn m , nesl na zádech t žký vak. Nev d l jsem, co obsahuje, v d l jsem však dost na to,
abych se neptal. MacDonald se sice netvá il zachmu en , p esto však rozhodn ; šli jsme po východním
b ehu Loch Ness, a vytrvale postupovali k jihu.
Po hodin jsme dorazili k cíli… aspo to jsem si myslel.
Bylo to skalnaté návrší ležící pon kud opodál od b ehu, na míst severn od místa, kde se ší e vody
jezera zdvojnásobuje. MacDonald šesti z nás p ikázal odvalit jeden z balvan ; ukázala se díra v zemi. Byl
to vstup do jeskyn , její ústí bylo široké tak, že mohl projít jenom jeden lov k, a sestoupit do tmy.
Kam vede? Brzy to zjistím.
MacDonald nás rozestavil, m mezi sebe a sira Johna Stewarta. Jistili jsme se lanem, potom jsme zažehli
pochodn a pozadu, jeden po druhém, sestupovali do temnoty matky zem .
Až dosud jsem v žádné jeskyni nikdy nebyl, byl jsem tedy vzrušen, ale p da mi pod nohama brzy za ala
klesat a jeskyn se zm nila v úzkou pr rvu, jako kdyby B h svým me em vy al zubatý kus zem . Každý
krok, navíc zrádný, nás vedl pry od denního sv tla, až zcela zmizelo. V d li jsme jeden o druhém pouze
podle tahu lana a sv tla pochodn . N kolikrát jsem upadl, protože se mi to ila hlava, a také únavou, ale
MacDonald a Stewart m vždycky zachytili, ujiš ovali m , že pokud budou ho et pochodn , budeme v
bezpe í.
Nedokážu íct, jak dlouho jsme putovali, ani do jaké hloubky jsme sestoupili, ale trhlina se brzy rozší ila a
klesala pod p íliš velkým úhlem, takže se nedalo jít a museli jsme se jeden po druhém spoušt t na lan
dol na spodní skalní výb žek. Našt stí MacDonald ur il dva dobré pr vodce, aby nás vedli, Keefa Cooka
a jeho mladšího bratra Alexe. Oba z ejm touto cestou už šli mnohokrát.
Pokra ovali jsme takto dál adu hodin, sestupovali jsme svažující se cestou do pekla, naše t žké vaky
hrozily, že nás strhnou p es n jakou skrytou skalní lavici do v nosti a zapomn ní.
Práv když mi p ipadalo, že se mé zkrvavené ruce už nedokážou držet skály, jsme sestoupili na jakousi
plošinu… byli jsme na dn pr rvy.
Odpo ívali jsme. MacDonald m odvedl stranou. „Te poslouchej, Adame Wallaci; slyšíš to?“
Slyšel jsem dutý ev, zn l jako vzdálená bou e; p icházel z temnoty po mé levici. „Co to je?“
„B icho Loch Ness.“
Po krátkém odpo inku nás brat i vedli tmou k západu, až jsme došli ke vstupu do úzkého tunelu, ze
kterého s vytím vyrážel studený vzduch. Vcházeli jsme jeden po druhém, museli jsme lézt po ty ech.
N kolikrát jsem se ude il do hlavy o skálu. St ny tunelu byly vlhké, a hukot ženoucí se vody každou
minutou sílil.
A potom jsme kone n byli na míst .
Byl to ohromný podzemní sál a v n m podzemní eka, erná a studená. Ve sv tle našich pochodní se
nedalo poznat, jak je hluboká. Z klenutého stropu visely tisíce kamen špi atých jako tesáky, p íkrá st na
na opa ném b ehu eky byla plná netopýr . Ti hr zní tvorové se míhali jeden p es druhého jako ok ídlená
odporná hav , každou chvílí n který z nich odlet l do tmy.
MacDonald nabídl odpov di, ješt než jsem si sta il srovnat myšlenky a vyjád it je slovy. „Ta eka vytéká z
b icha Jezera, te e ty i mo ské míle na severovýchod a potom se vlévá do mo e.“

„A ta jeskyn ?“
„Vytvo il jí led dlouho p ed tím, než do t chto kon in p išel lov k. V tomhle míst je eka nejužší, a my to
místo využijeme ke spln ní našeho úkolu.“
„MacDonalde, když se do tohohle pr chodu dostaneme my, dostanou se sem i Angli ané. A kdo z nás
z stane v téhle pekelné dí e, aby bránil Bruceovu baštu?“
„V tom práv je krása toho plánu. Využijeme Guivrey jako své oblíbence, a nikdo, ani Longshanks, si na
n netroufne.“
„A kdo jsou Guivreové?“
„N kdo íká, že to jsou mo ští hadi, jiní o nich mluví jako o dracích. Já je nazývám samotným áblem.
Hlavu mají jako obrovský chrli , jejich zuby dokážou lov ka tém p ekousnout. Nejobávan jší jsou jejich
samice, protože ty nejv tší vyrostou do velikosti zvonice. Jsou to oškliví tvorové, ale jsou zrozeni pro život
v temnot a dávají p ednost hlubinám, daleko od božího a lidského sv tla.
Tohle je cesta, kterou musí mladý Guivre projít, chce-li se dostat z Moray Firthu do Loch Ness. Když
dosp jí, samci se musí op t vydat po proudu eky a vrátit se do mo e. Když jim zahradíme cestu, t m
nejv tším z nich zabráníme v odchodu, a Svatý grál Skotska bude chrán n.“
Zatímco hovo il, templá ští rytí i za ali rozbalovat své vaky a vyjímali z nich t žké ploché kusy železa,
používané na brány obloukových most s táhlem.
MacDonald se na m usmál, o i mu p itom plály šílenstvím.
Minula hodina, a já nyní odpo ívám u ohn , t lo m dosud bolí únavou ze sestupu pod zem. Ostatní piln
pracují, pomocí šroub spojují pláty do železné brány. Já mezitím zvažuji následky MacDonaldova plánu,
napadá m , že jestliže ti draci skute n existují, jaká zloba p írody se snese na naší hlavu…
Práv jsme s manželem dorazili do chaty Strone Holiday Chalet nedaleko hradu Urquhart, s výhledem na
záliv. Zaparkovali jsme vzadu za chatou; manžel na chvíli p estal vykládat v ci z auta a obdivoval výhled.
A práv v té chvíli jsme to vid li! Byl to dlouhý, tmavý p edm t s velmi hladkou, kluzkou k ží. Oba jsme se
na to dívali asi t icet až p ta ty icet vte in; potom to zmizelo pod hladinou tak, že to neud lalo skoro
žádné vlny.
Manžel i já jsme již vid li voln žijící tulen i delfíny, a tohle nevypadalo ani jako tule , ani jako delfín.
Nešlo o vodní brázdu za lunem, ani o v trný vír na hladin , ani o žádný jiný útvar, myln považovaný za
Nessii.
Bylo to prost hodn velké erné zví e.
Paní Robert Carterová, Marsden, West Yorkshire, 19. zá í 1998
KAPITOLA 13
Hrad Inverness, Skotská vyso ina
Skotsko
SOUDCE HANNAM dodržel slovo; na ídil, abych dostal lék, potom m obvinil z pohrdání soudem, což
byla „oficiální“ výmluva, aby m dostal stranou a z dosahu hord reportér , kte í se na m slétali. Za to
jsem mu byl vnit n vd ný. Zakrátko jsem byl v cele pro zadržené, nacházející se naproti otcov cele. Od
je ení a výk ik reportér , domáhajících se odpov dí na své otázky, m odd lovaly tlusté hradní zdi.
V n kolika minutách jsem po tom doktorov léku úpln odpadl.
Když jsem se kone n probudil, byla tma.
N kolik nádherných okamžik jsem z stal jen tak ležet na zádech a upíral o i na kamenný strop v ze ské
kobky pocházející z dávných dob, a kochal se úlevným pocitem, že jsem byl zbaven bolesti. Ten pocit byl
doslova požehnáním.
„Tak migréna je pry , co?“
Pomalu jsem se posadil a p es ztemn lou chodbu pohlédl do Angusovy cely.
„Bejt tebou, jdu s tím k doktorovi,“ prohlásil Angus; obli ej vtiskl mezi železné m íže. „N jakej as jsem
šukal jednu ženskou z Walesu, a ta m la to samý. Prej to souviselo s jejím menstrua ním cyklem.
Samoz ejm že jsem se její period p íští m síc vyhnul. Ty náhodou nemáš krámy, že ne, d v e?“
„Po ád mi n co íkalo, abych se sem nevracel. V d l jsem, že ty se nikdy nezm níš, Angusi. A tentokrát
jsi m teda dostal, co?“
„Jakýpak dostal… tys dostal sám sebe. Jak dlouho sis myslel, že budeš s tím svým tajemství kem ješt
žít? Ješt dalších sedmnáct let?“
„Jakým tajemstvím? Probu se, d dku! Žádná nestv ra nikdy neexistovala, ani d ív, ani te . To, žes m
dostal na sv deckou lavici, nic nezm ní na skute nosti, že jsi zabil lov ka, a už náhodou nebo
úmysln .“
„Ty máš po ád ješt moc strach, než abys na to vzpomínal, je to tak?“ Vztekle na m ze své cely upíral

své modré o i, ve sv tle zá ivek mu jisk ily. „T mahle migrénama se ti mozek brání myšlenkám na
minulost. To samý se stalo po tý první nehod – bolesti hlavy pokaždý, když ses pokoušel mluvit o tom, co
se stalo. Samoz ejm ty nebyly ni ím proti t m tvejm no ním m rám.“
„No ním m rám?“ posadil jsem se na posteli a srdce se mi rozbušilo. „Tenkrát jsem taky m l no ní d sy?“
„Jo. Probouzel ses a je el, jako by t na nože brali. Zapla pámbu, že t matka nakonec vzala do Ameriky,
to jediný jsem pot eboval, abych se v noci po ádn vyspal. Když t to zví e kouslo –“
„Nic m nekouslo! To nejsou otisky zub , Angusi, je to od popíchání, jizvy po ostnatém drátu. Jak jsem
plaval k hladin , ur it jsem proplaval p ímo tou smotanou rolí.“
Smutn zavrt l hlavou. „Jako dít jsi moh pravdu skrývat, v dosp losti už to není tak snadný. To, jak ses
topil v Sargasovým mo i, ty vzpomínky vytahuje na sv tlo, co? Nezapírej, hochu, vidím ti to na o ích. A
te musíš s tím svým démonem bojovat znova.“
„Zrovna ty mi máš co radit.“
„Jak to vidím já, tak jsme ve v zení oba dva, akorát to tvoje je tady naho e,“ odtušil Angus a poklepal si na
hlavu.
„Jak jsi íkal, už nejsem dít , tak si dál klidn hraj ty svoje hry na byst ení rozumu, já už jsem proti tomu
imunní. A pokud jde o ty tvoje pochybnosti ohledn toho ostnatého drátu – zkus si p e íst tu pitomou
léka skou zprávu. Ten léka , co m sešíval –“
„Léka ?“ Angus p ímo val smíchem. „Ty Ryanu Hornsbymu íkáš léka ? Hornsby je veteriná , ten d lal
akorát zví ata na statku. Horalé jako my jsme si ho volali proto, že jsme si nemohli dovolit zaplatit
opravdovejm doktor m.“
„Ale po ád ješt to byl svou profesí léka .“
„Otev i o i, mláden e! Alban MacDonald t vzal k Hornsbymu jedin proto, pon va to byl p íbuznej, a
ovšem – Hornsby je templá , a to znamená, že si pravdu veme s sebou do hrobu… vlastn to už ud lal,
loni zaklepal ba korama.“
„Šet i dechem, Angusi, na tohle ti nesko ím.“
„Po ád mi nejde na rozum, jak se ti poda ilo vyváznout. Teda… prokrista, koukni p ece na ty jizvy, je to,
jako kdyby t ochutnal a hned zas vyplivnul samotnej ábel.“
„Vid l jsem léka skou zprávu, Angusi. Je tam napsáno, že to byl ostnatý drát.“
„Jo. Hornsby napsal, co se mu eklo.“
„Tak už dost! I když to byl veteriná , pro by poslouchal, co mu íká vodní hospodá , a riskoval ztrátu
licence?“
„Protože, milá Judy, Alban MacDonald nebyl jenom vodní hospodá , ale je taky kaplan templá .“
„Co? Tomu nerozumím.“
„Tys nikdy neslyšel o templá skejch rytí ích?“
„Slyšel, jist , ale co mají spole ného s Loch Ness?“
Angus zakroutil hlavou. „Když jde o mo ský zví ata, seš génius, ale úpln ztracenej, když jde o vlastní
rodinu.“ Odstoupil od m íží a posadil se na kraj matrace. „Te dávej pozor, Gracie, a možná t tv j starej
táta o n em pou í. Ten rytí skej ád oficiáln vzniknul v Jeruzalém n kdy kolem roku jedenáct set, asi
tak na konci první k ížový výpravy. íkám oficiáln , protože ti rytí i se vyskytovali už dávno p edtím, za
dn samotnýho svatýho Columby. Byli to z ásti vále níci, z ásti mniši, a chovali se rytí sky, v novali se
ochran k es anskejch poutník k Šalomounovu chrámu. Jeruzalémskej král Baldwin II. jim nabídnul, aby
bydleli v chrámu a žili z almužen, a proto jsou známi jako Chudí rytí i chrámu, templu.“
„A co má tohle všechno spole ného s –“
„Trp livost, Sally, trp livost. Hughes de Paynes asi deset let potom, co ád založil, cestoval do Evropy a
hledal další lidi, který by p ijal do ádu. Ve Francii spojil svý síly s dalším mnichem, Bernardem de
Clairvaux a s jeho bratrstvem cisterciák . Rytí i p ísahali, že budou bojovat Kristovým jménem proti zlu, do
ádu získali tisíce dalších, a za ali nosit bílý plášt , te ozdobený rytí ským erveným k ížem. A v roce
jedenáct set t icet dev t papež Inocenc II. rozhodnul, že nejlíp bude, když se ujme ízení ádu. První, co
ud lal, bylo, že templá e osvobodil od daní, takže mohli nahromadit velký bohatství. A pon vadž byli
chytrý, za ali p j ovat peníze na úrok, v podstat tak vynalezli moderní bankovnictví. ád zbohatnul a
získal moc, po et len narost, a nic z toho se nezamlouvalo francouzskýmu králi Filipu Sli nýmu; jestli
n kdy existoval ctižádostivej mizera, tak to byl tenhleten. M l zálusk na to nahromad ný bohatství rytí , a
jedin on m že za špatnou pov st pátku t ináctýho; ten den v íjnu t ináct set sedm rozkázal, aby všichni
rytí i, co práv sídlili ve Francii, byli uv zn ný za kací ství. Tisíce nevinnejch templá šlo do v zení a byli
mu ený, jejich majetek král zabavil. Pod Filipovým nátlakem pak papež p ikázal, aby byli uv zn ný všichni
templá ský rytí i. Velmistr ádu, Jacques de Molay, byl donucenej k falešnýmu p iznání a upálili ho. Krále i

papeže proklel, a oba do sedmi m síc um eli.“
„A co má tohle všechno spole ného s Trueovým otcem?“
„Hned se k tomu dostanu. Templá i, co p ežili, z Francie utekli a rozd lili se na dva ády, Svrchovaný ád
maltézských rytí a Svobodné zedná e. Hodn z brat í ádu odešlo do Skotska, to tenkrát bylo baštou
templá už od as Hughese de Paynes; ten pro n u skotskýho krále Davida za ídil, že dostali území
Ballatradoch. Robert Bruce a Stewart v klan všichni byli lenové ádu, t m se nakonec za alo íkat
Zedná ský templá i. Tak byla založená skotská královská rodová linie, a ta nás pokrevn spojuje s linií
jeruzalémskýho krále Davida a jeho syna Šalomouna, kterej stavbu svýho chrámu sv il zedná skýmu
mistrovi. M j na pam ti, že v Šalomounov chrámu byla uložená Archa úmluvy a všecka její tajemství.
Hodn lidí v í, že ji st ežili templá ský rytí i, a když m l templá n co hlídat, tak to taky uhlídal.
Jenže potom, co Bonnie Prince Charlie padnul u Cullodenu, se zedná i dál pokoušeli znova tu pokrevní
linii obnovit a p ijmout templá ský zákony do vlády skotskejch král . Tomuhle hnutí se za alo íkat
Starobylej a p ijatej skotskej rituál, a v dob Americký revoluce bylo v koloniích hodn populární. Faktem
je, že jak George Washington, tak Benjamin Franklin byli rytí i, a hodn z americkýho Vyhlášení
nezávislosti vychází z u ení zedná skejch templá .“
Napjat jsem všemu tomu naslouchal; pokud jsem si tehdy vzpomínal, byl to první vážný rozhovor, který
jsem s otcem v bec kdy vedl. Žasl jsem nad hloubkou jeho v domostí, ale choval jsem podez ení, že na
m zase n co chystá.
„… Puritáni, pon va je to uzav enej, úzkoprsej spolek, odmítají všecko nový a jsou pov r iví, obvi ovali
lidi z arod jnictví, zatímco zedná i vybízeli k v deckejm objev m: zákon zemský p itažlivosti, vynález
zrcadlovýho dalekohledu, a ten seznam m že pokra ovat.“
„Ty jsi taky templá ský rytí , co?“
Chvíli ml el a uvažoval. „Byl jsem, Gracie, byl, dokud m ten prevít Alban MacDonald z ádu nevylou il.
V il bys tomu? M , p ímýho potomka samotnýho sira Williama Wallace, vykopne z ádu zedná ?
Wallace v klan ob toval pro Skotsko všecko. Práv Wallace v potomek prolil krev u Bannockburnu s
Brucem. A když Bruce um el, byl to zas Wallace, kdo šel do Svatý zem , a našel naši výpravu, stojící u
Tebas proti po etní p evaze Maur . A tam, u Calavatry –“
„Nojo, ten p íb h znám, a p esta p ehán t! Tam p ece erný Douglas, sir James the Good, mrštil
Bruceovo srdce do maurských šik a prohlásil: ‚Jdi, state né srdce, my, tví rytí i, t budeme následovat,‘ a
tak vzniklo jméno State né srdce.“
Angus zakroutil hlavou. „Na tady ztrácím as?“
„Odpov z mi jenom na tohle, Angusi: když jsi byl takový templá ský rytí , pro t tedy Alban MacDonald
zapudil?“
„Politika. Ten starej pr ola se nechce p izp sobit nový dob . Rytí i dbají na starodávný zp soby, chápeš,
ale mezi náma jsou taky ti, kdo radši žijou v jednadvacátým století. Alban je rytí kaplan nejvyššího ádu,
takže co ekne, to taky platí. Jemu a pár starším len m rady se nelíbilo, že jsem p du svejch p edk
prodal Johnnymu C, a koli když synové t ch pokrytc , v etn syná ka jménem True MacDonald,
pracujou pro Cialino Ventures, je to v po ádku.“
„Tu vrtnou plošinu vlastní Cialinova spole nost?“
„Má jich tam šest, všechny v Severním mo i, a k tomu ást tý nový hydroelektrárny, co se staví na východ
od Fort Augustusu. Skrz Moray Firth vedou pod zemí potrubí do Invernessu a dál skrz Vyso inu. Albanovi
se to nelíbí, a v zedná ský rad po ádn rozví il otázku, co to ud lá s životním prost edím. Ten starej
bambula m vykopnul z ádu ten samej den, co jsem sv j pozemek prodal Johnnymu C, a od tý doby
mám ze života peklo.“
„Angusi, v sobotu ráno jsem Kakabuse p istihl, jak se schovává v lese, oble ený do templá ského od vu,
jenomže ten nebyl bílý, ale erný, a místo rytí ského k íže m l na plášti n jaký symbol, n co jako srdce, a
p es n písmeno X.“
Otec sto il zrak stranou.
„Tak co?“
„To nem žu íct.“
„Pro ne? V mých žilách koluje wallaceovská krev zrovna tak jako v tvých.“
„To není záležitost klanu. P ísahy se stvrdily krví, a ty mi zakazujou o jistejch v cech mluvit.“
„Mluvíš v hádankách.“
Pohlédl na m svýma pronikavýma gaelskýma o ima, nic však ne ekl.
„No, ty chceš dál hrát ty hry na byst ení rozumu, tak fajn. Ale na Albanov me i byla krev. Nevím, jestli
zví ecí nebo lidská, ale v o ích m l takový ten šílený pohled, ze kterého jsem se jako dít vždycky málem

pod lal strachy.“
„Jo, MacDonaldovi luplo v bedn už dávno. Jestli chceš n co v d t, tak na to, aby ídil radu, se už nehodí.
Je akorát pro vostudu, a lhá –“
„Ty n co povídej. Opravdu si myslíš, že soudce a porota ti tu tvou sm šnou povída ku zbaští? To, žes ty
moje jizvy z d tství využil k tomu, abys rozkopnul sršni hnízdo, z tebe ješt ned lá nevinného. Spíš si tím
nakonec podepíšeš sv j vlastní ortel.“
„Jaks na tohle p išel?“
„Kdybys jednoduše ekl, že k Cialinov smrti došlo náhodou, Max by z toho pravd podobn ud lal zabití a
ty by sis odsed l p t až deset let, možná mí ; ale te , s celou touhle sm šnou povída kou o lochnesské
nestv e, se všechno m ní.“
„A v jakým smyslu?“
„Protože ud lat si alibi s odvoláním na tu nestv ru, a je jakkoli uhozené, si vyžadovalo n jaký plán. Musel
jsi Cialina dostat ke hradu, musel jsi sem dostat m , abych sv d il, dokonce jsi šel tak daleko, že ses
dostal k mé nepublikované disertaci. A mít plán znamená, že smrt Johnnyho C. nebyla žádná nehoda, ale
byla p edem promyšlená. Až t porota shledá vinným, a v mi – až se kou rozptýlí, taky to ud lá, a ty
strávíš zbytek života za m ížemi… když budeš mít št stí. Hele, tohle není Rubikova kostka, kterou jsi te
složil pomocí švindlu, Angusi, tohle je Vrchní soud Skotska. T eba ses bavil, když jsi médiím p edhazoval
ty svoje trháky, ale p ekombinoval jsi to, žalobce jsi p kn namíchnul, a on ti te natrhne prdel.“
„To ovšem íkáš ty.“
„A co íká veselá vdova?“
Zvedl ke mn o i; sed la v nich zlost. „Theresa? Ta s tím nem la nic spole nýho.“
„Ovšemže ne. Vid l jsem, jak na tebe koukala… utáhla by t na va ený nudli.“
„Pch! Nic o tom nevíš.“
„P kná tvá i ka, super figura, byla to sladká návnada, a tys po ní sko il a spolknul ji i s navijákem.
Jenomže ta ženská má svoje vlastní zám ry. Pov z mi… kolikrát jsi ji vošukal, než ti za ala nasazovat do
hlavy myšlenku na zabití manžela?“
„Sklapni.“
„Vsadím se, že použít Nessii jako alibi byl její nápad. Jen pomysli, jak to v tom jejím novém letovisku
rozhýbe byznys. A tys pak do toho sko il rovnýma nohama, pov d l jsi jí, jak by sis mohl obhajobu
podpo it tím, že do ní zatáhneš m .“
„Tob p esko ilo!“
„Využij tu povída ku o Nessii, Angusi, a budeš ode m mít trojnásobek toho, co ti Johnny dluží. A budeme
žít š astn až do smrti… až na to, že ona samoz ejm dostane po Johnnym všechno, v etn jeho nového
letoviska, zatímco ty se budeš zap ísahat nehynoucí láskou a p itom se houpat na konci špagátu.“
„Sklapni! Theresa je p ítelkyn , nic víc.“
„Ale jo, jist . Není divu, že sis vzal Maxe namísto opravdového obhájce. Vsadím se, že si p i tom taky
trochu užije bokem, co?“
„Vypadni! Kurva, zmizni, ty hajzlíku! Už t nechci ani vid t! Nejsi m j syn!“
„Jak bych si p ál, aby to byla pravda!“ prohlásil jsem; oto il jsem se na druhý bok, abych se trochu
prospal, a blahop ál si, že se mi kone n poda ilo Anguse nadzvednout. „Ale tady máš radu zadarmo, je
to rada od jednoho hajzlíka jinému hajzlíkovi: Až t budou v šet, drž hlavu p kn vzh ru, otecko.
Nezapome , že jsi Wallace.“
Bylo pozd , krátce po jedné v noci. Jel jsem na motocyklu, blížil jsem se k místu, kde se ze silnice z
Invernessu odbo uje na Abriachan, když jsem v houští p ed sebou uvid l n co velkého. Byl jsem málem u
toho, když se to najednou prudce obrátilo a ukázalo mohutné t lo, dlouhé snad 4,5-5 metr (15-20 stop).
M lo to silný ocas, na konci zakulacený, a vp edu dv ploutve. Hlavu to m lo jako had, naho e plochou, a
sv tlo mého reflektoru se odráželo v oválném oku. Ud lalo to dva mohutné skoky p es silnici a dol do
vody; bylo slyšet hlasité šplouchnutí.
W. Arthur Grant, student zv roléka ství, 5. ledna 1934
Jel jsem po A82, kousek jižn od Invernessu, když jsem to uvid l! Bylo to nap l na b ehu, a já se na to
dev t minut díval triedrem, m l jsem jasný výhled. Bylo to asi 12-18 metr (40-60 stop) dlouhé, ale celý
ocas jsem nevid l, ten nebyl úpln venku z vody. Když se to oto ilo, vid l jsem z eteln levou p ední
ploutev, byla šedá, ve tvaru rý e, a bez n jakých náznak prst nebo dráp . Byla to jasn ploutev, ne
noha. Potom se to zví e oto ilo zpátky a pláclo sebou zpátky do vody. Už se neukázalo, z stala po n m
jenom roz e ená voda, žádná brázda jako za lodí.
Torquil MacLeod; výtah z dopisu invernesské spisovatelce

Constance Whyteové, 25. února 1960
KAPITOLA 14
Invermoriston, Skotská vyso ina
Skotsko
NEKLIDN JSEM SE P EVRACEL na v ze ské matraci, nacpané jakýmsi kusovitým materiálem; k
invernesskému hradu se jako v ely na med slétaly stovky reportér z celého sv ta. Skute ný p íb h se
mezitím odehrával t icet kilometr jižn odtud, na b ezích jezera Ness.
* * *
Do Loch Ness se na jeho severní stran vlévají dv významné eky. V tší z nich je Enrick; te e od západu
na východ, protéká údolím Great Glen, míjí Drumnadrochit a do jezera se vlévá v zálivu Urquhart. O
p tadvacet kilometr dál na jih eka Moriston protéká p ehradou Glen Moriston, ítí se jako pátý stupe
vodopádu a žene se pod starým kamenným mostem Telford Bridge, míjí Invermoriston a poté se rovn ž
vlévá do Loch Ness.
Vesni ka Invermoriston vznikla již na po átku sedmnáctého století. Je tu hrstka ubytovacích za ízení
využívaných b hem dovolených, pár hospod a obch dk s všemožnými emeslnými výrobky. P ístavní
molo bylo v devadesátých letech devatenáctého století oblíbeným cílem parník , plujících ob ma sm ry
po jeze e.
Invermoriston se poprvé proslavil v roce 1746, když v n m pobývalo „Sedm muž z Moristonu“, skupinka
v rných, kte í po masakru u Cullodenu chránili Bonnie Prince Charlieho p ed Angli any.
O t ináct generací pozd ji se vesni ka u jezera Ness m la proslavit zcela jiným zp sobem.
* * *
Týdenní p ší túru celé rodiny kolem jezera, spojenou s tábo ením, plánovala Tiani Brueggertová celé
m síce p edem. Její manžel Joel a dv dospívající dcery Chloe a McKailey dávali p ednost ubytování v
pokoji se snídaní, Tiani však o n em takovém necht la ani slyšet, trvala na tom, že její „pr m rná
americká rodina“ si nebude na výlet po legendárních b ezích Loch Ness dop ávat žádné pohodlí, a musí
p espávat ve stanu.
S batohy plnými tábornického vybavení Brueggertovi vyrazili z Fort Augustusu, m ste ka ležícího na
nejjižn jším konci Loch Ness. M li p ed sebou skoro t icetikilometrovou túru hustými borovými a
smrkovými lesy sm rem na sever podél malebného jezera.
První den, po osmi hodinách putování, dorazili do Invermoristonu. Na most Telford Bridge pózovali pro
snímky u velkolepých vodopád Moriston Falls, potom pokra ovali dál podél eky k západu, ale už p ed
p l osmou byli zpátky ve vesnici, tém u konce se silami.
Slunce stálo dosud vysoko; zašli na ve e i do Arms Tavern and Bistro v Glenmoristonu. O dv hodiny
pozd ji se vy erpaná rodina kone n utábo ila na b ehu Loch Ness, jihozápadn od místa, kde eka vtéká
do jezera. Byly tu desítky dalších táborník , kte í tu trávili dovolenou; v tšina z nich byla z Evropy. N kolik
z nich chytalo ryby, a všichni se t šili z kon ícího letního západu slunce na Vyso in .
Než zalezli do spacích pytl , obloha, již p edtím šedivá, ztemn la bou kovými mraky, jihovýchodní v t ík,
vanoucí Glenem, zesílil a po hladin Loch Ness, která náhle dostala hrozivý vzhled, hnal zp n né epi ky
vln.
Zkušen jší táborníci ve sp chu zavírali pevn stany a chystali se na bou livou noc a neklidný spánek.
Ob d v ata Brueggertových ve svém stanu usnula v n kolika minutách poté, co zalehla. Joel ležel na
boku vedle manželky a p i sv tle baterky si etl, Tiani však pro bolesti nemohla spát. Byl to druhý den její
periody, kdy za celý menstrua ní cyklus nejvíc krvácela. Dolní ást zad ji bolela, kotníky obou nohou m la
po celodenní ch zi oteklé. V d la, že mají p ed sebou další dlouhý den, protože podle jejího asového
plánu m li následující noc být v Drumnadrochitu, a cesta bude p ík e stoupat – k cíli ovšem dorazí za
p edpokladu, že ráno v bec dostane nohy do turistických bot.
Spolkla další dva aspiriny a manželovi sd lila: „Za pár minut jsem zpátky, chci si ochladit kotníky ve vod ,
než za ne pršet… Joele?“
Manžel cosi zamumlal v odpov ; už m l zav ené o i.
Tiani vylezla ze stanu, natáhla si na sebe lehkou bundu s kapuci, aby se chránila p ed v trem. Když
nalezla povalový chodní ek vedoucí k jezeru, opatrn a nejist se vydala dol lesem. Sv tlo baterky jen
st ží protínalo tmu.
Bolest ji donutila zastavit se u parkové lavi ky, stojící na malé mýtince; kolem se povalovaly odpadky z
p epln ného ocelového sudu. Potom pokra ovala dál po stále p ík ejší stezce ke b ehu jezera.
Když opustila ochranný kryt lesa, p ivítaly ji poryvy v tru a spršky vody. Zabo ila doprava a po holém
pásu b ehu plném oblázk šla k p ístavišti lodí.

Na p ístavišt se valily hroziv temné vlny a divoce pohazovaly desítkou hliníkových kánoí a d ev ných
kajak ; lo ky na sebe narážely a vzpíraly se lan m, která je poutala.
Tiani došla na konec mola, tam si stáhla nezašn rované boty a tlusté vln né ponožky, vyhrnula si
nohavice, posadila se na okraj mola a kotníky, ve kterých jí to škubalo bolestí, pono ila do ledov studené,
tém mrznoucí vody.
Vyjekla a musela n kolikrát opakovan zkoušet nohy pono it, a až po n kolika málo minutách jí k že
znecitliv la natolik, že chlad p estala vnímat. Nap l se posadila, nap l položila na molo, a op ená o lokty
se zadívala k východu p es jezero na obrysy hor, nev štící nic dobrého, a na kupovité bou kové mraky;
pak zav ela o i. Domnívala se, že je tu sama.
* * *
„Uh!“ Tiani se prudce posadila; srdce jí bušilo, rozší ené o i zkoumaly okolí.
Cosi ji vylekalo tolik, že se probudila. Co to bylo?
Zasypávaly ji deš ové kapky; zasmála se své bláhovosti. Vytáhla nohy z vody, chodidla však m la zimou
tak ztuhlá a necitlivá, až jí p ipadalo, že v bec nejsou její. Masírovala si je tak dlouho, až se krevní ob h v
nich obnovil, o i p itom nespustila z hladiny jezera, roz e ené vlnami s ostrými vrcholky.
Nebu pitomá. P íšt se budeš v lese rozhlížet, jestli tam není n jaké chlupaté, lov ku podobné
strašidlo.
Stále se však nedokázala zbavit neklidu. Natáhla si ponožky, potom opatrn a jemn vklouzla do bot,
tkani ky však nechala rozvázané. Otok zmizel, a to bylo dobré, te už ale jen cht la být zpátky ve stanu a
pry z dešt .
Vstala a vydala se zpátky po molu, nezavázané boty dut klapaly na prknech, po celé roky vystavených
deš m a v tru.
Oblast vyhrazenou lun m nechala za sebou a pomalu vykro ila cestou, po které p išla, podél skalnatého
b ehu, až došla k p šin vedoucí lesem nahoru k tábo išti.
Na okamžik se zastavila a vtáhla do nozder v ni v tru. V ostrém pov t í se vznášel štiplavý puch,
p ipomínal jí zápach klece v zoo, která pot ebuje vy istit proudem vody z hadice.
ach!
Tiani zdušen vyk ikla, vyd šená náhlým zvukem padajícího kusu kovu kdesi vp edu. „Haló! Kdo je tam?
Joele?“
Pátrav zamí ila sv tlo baterky na p šinu a vykro ila vzh ru svahem; zápach zesiloval.
K parkové lavi ce dorazila celá zpocená; lavi ka byla na p l cesty k tábo išti. Do zreziv lého ocelového
sudu na odpadky ukaly husté deš ové kapky. Sud však nyní ležel na zemi a odpadky se z n j rozsypaly
všude kolem.
Vítr? To není možné, ten sud musí vážit p inejmenším sto kilo. Tiani kuželem sv tla baterky obkroužila
kraje mýtinky.
Nic.
P i ch zi vzh ru po p šin se jí nezašn rované boty uvolnily tak, že jí málem padaly z nohou. Došourala
se k piknikovému stolku, zvedla pravou nohu, op ela si ji o lavi ku a za ala si tkani ky utahovat.
Oblohu roz ísl úder hromu jako výst el z pistole – a p es p šinu, vedoucí k tábo išti, se nemotorn
p evalilo cosi ohromného.
Tiani se rozechv lo srdce. Co to ksakru bylo? Co noha nohu mine p ešla k okraji cesty a posvítila si
vzh ru po temné p šin , vroubené stromy. Snad medv d?
Te tam nebylo nic… ale ješt p ed chvili kou tam n co bylo. Ve v tru, to ícím se do všech sm r ,
zachytila závan t žkého puchu jako ze zkažených ryb.
A potom se nebe nad její hlavou otev elo a vmžiku ji promá ela záplava vody. „To je hrozný!“ zaje ela. Co
jí sta il hlas, za ala k i et. „Joele! Joele, poj mi pomoct!“
Ta okamžitá pr trž nabrala na síle a Tianin k ik pohltilo šplíchání lijavce, bušícího do listí.
Vítr šlehal do v tví borovic, rostoucích kolem mýtinky, a rozmetával odpadky, povalující se jí u nohou.
„Joele! Haló! Slyší m n kdo?“
Odpov d l jí blesk, rozv tvený jako pavu ina; pro al a rozsvítil oblohu, a v jeho zá i se ukázal stín
jakéhosi tvora na kraji mýtinky. Nyní byl vzty ený, p ipravený vyrazit.
Tiani Brueggertová tam pohlédla; zachvátila ji hr za… a pronikav vyk ikla.
Deník sira Adama Wallace
P eložil Logan W. Wallace
Zapsáno 24. íjna 1330
Den zápisu mohu jen odhadovat. Ne že by na n m záleželo, nebo se obávám, že má slova nikdy

nespat í sv tlo sv ta ani n í o i. P esto to, co jsem vid l… jen st ží dokážu ten p íb h psát pevnou
rukou.
Když jsem psal posledn , rytí i byli v plné práci, sestavujíce železnou bránu, která Guivre m zatarasí
cestu do Severního mo e. Vzduch v jeskyni zt žkl kou em pochodní, a sir Iain p ipravoval v mé blízkosti
pokrm, kousky masa a chleba. Z v n masa mi za alo kru et v žaludku; vtom náhle klidným ovzduším
ot ásl hrozný výk ik, a mn vypadl brk z prst .
To vyk ikl sir Michael Bona. V kmitavém, rozt eseném sv tle našich pochodní jsem ho spat il – jeho t lo,
vyzdvižené nad okraj skalní lavice a sev ené v mocných elistech toho nejhrozn jšího tvora, jakého bych
si v bec dokázal p edstavit.
Vzty il se z podzemní eky, jeho ohromná hlava m la velikost deseti ko ských hlav. Špi áky byly ostré a
zahnuté, ty nejv tší byly s vruby, a tr ely ven z odpudivé tlamy. Temeno jeho lebky pokrývaly hrboly,
pokra ující dál sm rem dol po tlustém krku. Ostatní t lo z stávalo skryto ve vod .
Popadl jsem me a na to zví e se vrhl; jak jsem al po jeho krku, vdechl jsem jeho hrozný puch. epel
pro ala jeho olejov lesklou temnou k ži, ale tlustým nánosem slizu pronikla jen st ží.
Tvor, omrá ený úderem, sira Michaela pustil a potopil se. Z eky se obloukem vyno il ohromný ocas a
divoce bi oval hladinu, až nás promá ely spršky ledové vody… a také uhasily naše pochodn .
Obklopeni tmou jsme byli vydání tomu áblovi na milost.
Opatrn jsem couvl od okraje eky, celý mokrý. T ásl jsem se, nebylo vid t ruku ani p ímo p ed o ima. Sir
Michael mi ležel u nohou, bublavé výk iky dusila jeho vlastní krev.
„Pot ebujeme ohe !“ zak i el MacDonald. Za sebou jsem uslyšel k esání k emen o st nu jeskyn , potom
jiskra zapálila troud, a m li jsme sv tlo.
Zran ní Sira Michaela byla smrtelná, našemu padlému druhovi nedokázala ulevit v utrpení ani
MacDonaldova whisky. Vid l jsem mnoho muž umírat na zran ní utržená v bitv , nikoho však takhle se
trápit. To zví e rozdrtilo jeho útroby, ty se doslova hrnuly z jeho úst jako vzduch z m chu, a bylo nemožné
polknout. Z ran, zp sobených zuby toho zví ete, velkých jako mužská p st a tvarem p ipomínajících
p lm síc, se valila krev.
Setrvali jsme v jeho blízkosti až do jeho smrti. MacDonald vykonal poslední ob ad a potom jsme t lo
zem elého spustili do vody a p ihlíželi, jak je proud odnáší pry .
Poté nás MacDonald rozd lil, t i muži byli u brány, t i stáli na stráži, zbývající t i odpo ívali. Uplynuly
dlouhé hodiny a na mn byla ada, abych spal. Zážitky tohoto hrozného dne unavily t lo, avšak mysl
odmítala odpo ívat, nebo nyní jsem spat il ábla – jeho zplozence tak zblízka, že mám strach v bec
zav ít o i.
Stál jsem na b ehu nedaleko ústí Altsigh Burnu a pozoroval vodu, zda neuvidím vyskakovat n jaké
pstruhy, když se mi naskytl ten neobvyklý pohled. Byly to hlava a krk té nestv ry, necelých osm metr ode
m , a nepochybn práv polykala n jakou potravu! N kolikrát rychle otev ela a zase zav ela tlamu, a
potom neustále trhav pohazovala hlavou dozadu stejn , jako to d lá kormorán, hltající rybu!
Po dvou minutách hlavu sklonila a ukázaly se hrb a ocas. Pono ily se, potom se o kus dál znovu vyno ily.
Kon etiny nebo ploutve jsem nevid l, ale k že byla hladká a lesklá, tmavá a podél b icha sv tlejší. Délku
toho živo icha bych odhadoval na nejmén šest metr (19,68 stop).
John MacLean, Invermoriston, erven 1937
KAPITOLA 15
Inverness, Skotská vyso ina
Skotsko
TRUE MACDONALD dorazil druhý den asn ráno, pod každou masitou paží vražené celé balíky novin.
Vozík se snídaní u dve í mé cely odstr il stranou a mezi m íže prostr il svazek novin. „Vstávej, Zacku,
eká práce!“
Promnul jsem si o i, abych zahnal spánek, p ekulil jsem se na bok sm rem, odkud byla cítit vejce v
prášku a špatná voda po holení. „Nejseš trochu starý na to, abys roznášel noviny?“
„Nejsem, když m j nejlepší kamarád je tak proslavenej po celým Skotsku.“ Podal mi výtisk Inverness
Courieru. „Na, koukni na tohle!“
T žko íct, co bylo víc šokující – zda fotografie, na které stojím na sv decké lavici a ukazuju kousek svých
hýždí, nebo titul lánku.
Známý mo ský biolog p ežil útok Nessie
O ekává se sv decká výpov , která povede k nejrozsáhlejšímu pátrání v Loch Ness v d jinách Skotska.
Dr. Zachary Wallace, známý americký mo ský biolog a syn Anguse Williama Wallace z Drumnadrochitu,
obžalovaného z vraždy, šokoval v pond lí Vrchní soud, když ukázal jizvy, které zanechaly zuby po

kousnutí, které ho p ed sedmnácti lety málem p ep lilo. Dr. Wallace, jehož sv dectví musí žalobci ješt
p ezkoumat, p ed šesti m síci jen taktak p ežil st et s ob í krakaticí v Sargasovém mo i.
Sv decká výpov dr. Wallace bude zcela ur it napadena. Courier se dozv d l, že tento mo ský biolog
byl krátce po nehod v Sargasovém mo i propušt n z místa u itele na Florida Atlantic University, a od té
doby se podrobuje psychiatrickému lé ení.
„P kná sn ška hovadin! Nikdy jsem ne ekl, že m n co kouslo – a co to mají s tím psychiatrickým
lé ením? Jo, u cvoka e jsem byl, to ale neznamená, že jsem cvok. Byl jsem u n j jednou, a –“
„A cos ekal? Tohle je zpráva o Nessii. Odkdy plat j fakta?“
„Ty tohle nechápeš, True; tohleto je p esn ten typ nesmysl , který zni í mou pov st, nebo to, co z ní
ješt zbylo.“
„A pro ? Za to p ece nem žeš, že t to kouslo.“
„Nic m nekouslo!“
„Nojo, jist , jenomže lepší bude, když ekneš, že se na to prost nepamatuješ. Te za ni podepisovat ty
noviny, mí zákazníci už ekaj.“
„Ty si d láš srandu, že jo?“
„Hele, obchod je obchod. A zrovna te ka jseš populárn jší než Bonnie Prince Charlie. Kuj železo, doka
je žhavý, to jsou mý slova.“ Hodil mi zna kova s plst ným hrotem. „Podepisuj se, kam chceš, ale hlavn
ne nap í p es titulky. Za každej podpis dostanem deset liber, možná dvanáct.“
„K neuv ení.“
True vydoloval z kapsy saka fotoaparát. „Te ka budu pot ebovat, aby sis spustil gat . Examiner mi
nabídnul dv st liber za jasnej snímek zblízka, ale já vím, že m žu dostat víc.“
„Na tohle zapome .“
„Pro ? V era jsi p lky vystr il zadarmo.“
„ íkal jsem, zapome na to! Už mám tak akorát dost toho, jak tu kravinu s Nessií všichni využívají. A ty…
ty máš být m j p ítel. Ale jsi stejný jako tvá sestra.“
„Brandy… jo – skoro jsem zapomn l. Mám tu od ní vzkaz. Poj sem blíž, a nevzbudím Anguse.“
Naklonil jsem se jako panák v domn ní, že mi vzkaz pošeptá do ucha.
Bác! True mi p stí natáhnul jednu p esn na žaludek a poslal m na betonovou podlahu.
Posadil jsem se a pokoušel se chytit dech. „Ty koni, co blbneš?“
„To máš za to, žes pošlapal sest iny city. Nevaroval jsem t , ne íkal jsem ti, že Brandy m la po ádn
t žkej život? N jaký další odmítnutí bylo úpln to poslední, co pot ebovala.“
„Já ji neodmítal!“
„Za al sis s ní, a pak jsi utek, jak jsem slyšel.“
„Možná nejni dost mužskej na to, aby si s tvou sestrou poradil,“ ozval se Angus; nový den pozdravil
mohutným pšoukem.
„No, to je krása.“
„Aspo prdím jak chlap, Gertrudo; na co se vymluvíš ty?“
„Nevšímej si ho,“ ekl jsem. „To stejn mluví mrtvola.“
„Dejte si pohov, vy dva. Brandy není ve stavu, o kterým se vtipkuje. Už dost špatný bylo, když ji Alban
vykopnul, ale to, co si posledn prožila ve Státech… myslím, že jí v tý její hlavince p esko ilo.“
„Co tím myslíš?“
„Když se prvn vrátila, bydlela u m . Jednou jsem našel na jejích l žkovinách krev. Tvrdila, že to je její
as, ale já našel pod matrací žiletky. ezala se s nima na nohou.“
„Prokrista…“
True si posloužil z mé snídan . „Ten chlápek, psychiatr, tomu íkal sebemrza ení. Prej to pat í ke všemu
tomu Brandyinýmu strachu z opušt nosti. Nálady se jí st ídaj jak na houpa ce, jednu chvíli je klidná, a
hned nato zu í.“
„To jsem si všiml.“
„Dokto i jí dali prášky, ale sám b h ví, jestli je ješt bere. Mám o ni strach, Zacku. To poslední, co te
pot ebuje, je, aby jí zase n kdo další pošlapal city.“
Angus vtla il obli ej mezi m íže. „Dej na m , True, nenech sestru chodit s takovejma, jako je Zachary. Ten
mládene ek bojuje se svejma vlastníma démonama z d tství, a po ád ješt se bojí postavit se jim.“
True se zatvá il udiven . „O em to mluví?“ zeptal se m .
„Nevšímej si ho.“
„Kdybych si tak já moh nevšímat toho jeho zatracenýho v ískání,“ prohlásil Angus. „Celou noc je el jak
šílenec, zrovna jako po tý první nehod . Psychouši pro to m li takový n jaký záhadný jméno…

posttraumatická n co n co, ale já tomu íkal jednoduše tak, co to bylo – že má strach. Všecky ty analýzy
jsou akorát ztráta asu. M l jsem ho tenkrát rovnou hodit zpátky do jezera hned druhej den po tom, co se
to stalo. A bylo by po prdeli.“
Zakroutil jsem hlavou. „Žít s takovýmhle tátou – lov k by se divil, pro m nezav eli do blázince už
dávno.“
„Hohohó. Jen si vzpome , Gretchen, že to ty musíš žít s t ma no níma m rama, a jedin ty je m žeš
zarazit.“
„A jak?“ zajímal se True; práv dojedl mou snídani.
„Samoz ejm tím, že tu nestv ru najde. Zachary má možná strach, ale ví, jak Nessie uvažuje. Práv tak
tenkrát prvn dostal toho ábla na hladinu.“
„Ty šílíš.“
„Aspo mi ale slouží pam , stejn jako Nessii, a v mi, te , co ten drak znova vochutnal lidský maso, si
bude chodit nahoru o hodn ast jc.“
True jen vykulil o i. „Nessie je drak?“
Angus p ikývl. „Takovej drak, jak je známe, možná nejní, ale tyhle Guivreové v sob maj dra í krev.“
„Jak jsi jim to íkal?“
„Guivre, pane Mo skej biologu. Podle lidovýho vypráv ní byli Guivreové bezk ídlí draci, podobný
gigantickejm mo skejm had m. Kdysi sídlili v jezerech v Great Glenu, ale v zim , když bylo málo potravy,
chodili taky po krajin a hledali, co by kde zhltli. Když jsem byl mladej, tv j d da Logan mi o nich hodn
pov d l. Prej jim z nozder nešlehaly plameny jako jinejm drak m, ale z jejich lesklý k že vycházely
jedovatý páry, a rostliny od nich vadly a tlely. Jsou to zplozenci ábla, to teda jo, ale –“
„N jaká ‚ale‘ jsou kecy, Angusi, a ta tvoje povída ka je sn ška víš eho, ubohou ká snaha získat alibi
využíváním popularity Nessie k tomu, abys odlákal pozornost od své viny.“
„A ty d láš hanbu tartanu i všem, kdo nosili jméno Wallace. Od as svatýho Columby sídlí tyhle ábli v
našem Glenu a živí se masem t ch, co se utop j, v etn tvýho vlastního d dka. A nebejt jakýhosi
zázraku, byls mrtvej taky. Jen si klidn dál popírej pravdu, ale p ed svým strachem nem žeš utíkat
v n .“
„Co navrhujete, Angusi?“ zeptal se True.
„Te je ada na Zacharym. Musí nám pomoct to zví e najít a zabít.“
„Já jsem v dec, Angusi, ne lovec nestv r.“
„Tak teda bu v dcem, a toho tvora najdi! N kde tam je, Zachary, p ísahám ti to na duši svýho otce, a ty
jsi jedinej, kdo ho m že najít a prokázat mou nevinu.“
„Ty p ísaháš? Tvoje slovo pro m nic neznamená. Hned jak m ten v l soudce propustí, letím nejbližším
letadlem zpátky do Miami.“
True pohlédl do chodby a ztuhl. „Hergot, Zacku –“
„Co je?“
„Ten v l už je tady,“ oznámil soudce Hannam; p ivád l k našim celám šerifa Briana Holmstroma a šest
pochop oble ených do policejních uniforem. „M žete doktora Wallace propustit, šerife, pokud bude
spolupracovat.“
„Spolupracovat?! Jak?“
Holmstrom, chlápek s výrazem napovídajícím, že není radno si s ním zahrávat, otev el dve e mé cely, ale
zastoupil mi cestu. „Doktore Wallaci, žádám vás, abyste šel s t mito muži. O tom, co uvidíte nebo uslyšíte,
nebudete mluvit s nikým krom mého inspektora, jinak vás budu muset zav ít, až budete tak starej a blbej
jako váš otec.“
„O co tady jde?“
„To uvidíte, až tam budete.“
„Mám možnost n jaké volby?“
Soudce p ikývl. „M žete z stat ješt jeden den v cele, kdybyste cht l. Tadyhle vašemu otci i vám dáme
ješt n jaký as, abyste si spole n zavzpomínali na staré asy.“
„To bych radši sn d tu hnusnou skotskou tla enku.“ Zavázal jsem si boty a vykro il z cely, pokývl Trueovi
a p itom, co jsem m l sil, mu vrazil jednu do žaludku; málem jsem si p itom zlomil záp stí.
True zk ivil obli ej, ale moc to s ním nehnulo. „Dobrý, kámo. Takže jsme vyrovnaný.“
„Ješt nejsme. Tohle bylo za to, žes mi sn d snídani.“
* * *
Holmstrom mi podal ernou nylonovou bl zu uniformy invernesské policie. „Oble te si to, pot ebujem
n komu nasypat písek do o í. Hrad je plnej, nacpaly se tam desítky noviná skejch voz , televizní štáby a

eporté i, v tšina z nich tu tábo ila p es noc. Každej reportér, a snad i jeho máma, chce s váma mluvit, a já
nem žu pot ebovat, aby za náma lezli na místo inu.“
Místo inu?!
Než jsem se ho mohl za ít vyptávat, provedl m mezipatrem plným lidí z médií, kte í se na m sesypali
jako hladoví žraloci.
„Doktore Wallaci, jak velký byl ten tvor, co vás kousl?“
„Mohl byste nám ukázat ty jizvy?“
„Doktore Wallaci, máte v úmyslu vypravit se na tu nestv ru?“
„Doktore Wallaci, jak odpovíte na obvin ní, že tohle všechno je stejn n jaký trik?“
„Doktore Wallaci…“
„Doktore Wallaci…“
Holmstrom m postrkoval davem. „Doktor Wallace má sch zku v North Invernessu, už má zpožd ní, a v
téhle chvíli nemá, co by ekl.“
Z mezipatra jsme vyšli postranními dve mi; dál už byl soukromý vchod, jedny dve e vedly na policejní
parkovišt , druhé do garáže uvnit budovy.
„Tak, doktore, te tu bl zu dejte tadyhle Johnstonovi, a my si vás povezeme dál.“
Policista Johnston, muž asi tak stejn velký a t žký jako já, si policejní bl zu p ehodil p es hlavu, vlastn
si tak zakryl celý obli ej, a potom ho t ch šest v policejních uniformách hnalo k ekajícímu policejnímu
autu.
Holmstrom m vedl do garáže a usadil m do ekajícího mercedesu. Skla oken byla tónovaná, aby
muchaví, vlezlí reporté i nevid li dovnit .
idi vyjel až po deseti minutách. Když jsme byli už venku z hradu a projížd li zatá kou, ješt jsme
zahlédli poslední z reportérských vozidel, vyjížd jící z parkovišt a chystající se vyrazit za policejním
autem.
B hem jízdy po postranních silni kách na jih ven z Invernessu a dál na A82 na m ani idi , ani jeho
spole ník nepromluvili. Nad Great Glenem visely t žké deš ové mraky, vzduchem poletovalo listí strom ;
byla to p edzv st dalšího dešt .
Jeli jsme dál k jihu, stále ve spole nosti toho proklatého jezera; náhle m p epadl hrozný strach. Místo
inu? Panebože, to bude Brandy! True íkal, že je vyšinutá. Ur it spáchala sebevraždu… nebo toho
jejího starého bláznivého tátu možná popadl amok a probodnul ji tím me em?
„Je to Brandy Townsonová? Stalo se jí n co? No tak, vy blbouni, mluvím s váma, tak odpov zte!“
Ml eli, ale když jsme projeli Drumnadrochitem a pokra ovali dál na jih kolem zálivu Urquhart, ulevilo se
mi.
Kam m vezou? Co se stalo?
Uplynulo dalších patnáct minut, a vjeli jsme do Invermoristonu.
Policejní majá ky mi pov d ly, že jsme na míst .
Odpo ívadlo u silnice, tábo išt i celý jihozápadní cíp ústí Moristonu do Loch Ness obstoupil kordon
policist . Na A82 se shromaž ovali vesni ané a odpovídali na otázky policist . Na krajnici zastavila
sanitka, idi stál na st eše a pokoušel se dohlédnout za husté stromy.
Zaparkovali jsme na odpo ívadle, kde asi p l tuctu sv dk podávalo policist m informace. Vedli m kolem
vzlykajícího muže n co p ed padesátkou, dvou vyd šených dospívajících dívek, a dál k piknikovému
stolku, který sloužil jako úst edna pro sbírání informací.
Když jsme se p iblížili, vysoký, hn dovlasý, atleticky stav ný muž vzhlédl od svého zápisníku. „Vy jste
Wallace? Michael Gajewski. Jsem vyšet ovatel policejní složky pro Vyso inu, pracuju v Northern
Constabulary v Invernessu. Pov zte mi, doktore – snídal jste?“
„Ne.“
„Dobrá; tak poj te se mnou.“
Následoval jsem ho p es tábo išt a dál po úzké lesní cest , sestupující k Loch Ness. „O co tady jde,
strážníku?“
„To mi doufám povíte vy.“
Docházeli jsme k malé mýtin , kde policejní fotograf po izoval snímky. Všude byly rozházené odpadky,
o ividn pocházely z t žkého sudu, ležícího na zemi.
„Prokrista!“
Z ob ti toho zbylo málo, podle eho by se dala identifikovat. Všude cákance krve – na zemi, na listí, na
k e strom , na piknikovém stolku… jako kdyby na mýtinku n kdo postavil desítky nádob s rudou barvou
a n jakou výbušninou je odpálil.

Fotograf zamí il aparát na spodní v tve smrku, z nichž visel zbytek levé paže, odd lené nad loktem. Další
kusy lidského t la byly jako explozí rozmetány do podrostu – prsty, kotník a chodidlo, dosud ve vln né
ponožce, cáry mikiny, hrst vytrhaných vlas a kousky vyrvaného lidského masa.
Odvrátil jsem se; zvedl se mi žaludek.
„Tak, doktore Wallaci, vid l jste toho dost. Takže mi pov zte – máme co do in ní se zví etem nebo s
šílencem?“
„Proboha, to já nevím, nejsem p ece odborník na soudní léka ství. Jestli to bylo n jaké zví e, vypadá to
spíš na n jakého grizzlyho než na n co, co žije v Loch Ness.“
„Žádný medv d. Na Vyso in medv di nejsou už tisíc let.“
Zhluboka jsem se nadechl a bojoval s nevolností. Ve vzduchu visel podivný syrový puch, jako obsah
hnijících vnit ností. „Co to je za smrad?“
„To jsme taky doufali, že budete v d t. Smrdí to jak zkažené an ovi ky.“
„Nebo erstvý odpad v kanále. A co se stalo s ostatními ástmi t la ob ti?“
„To nevíme. Ješt po ád to tu v okolí prohledáváme, a na cest je tým, který pro eše b eh. Ale jestli ji to
sežralo –“
„Sežralo? K tomu, aby se tohle stalo s dosp lým lov kem, by to zví e, za p edpokladu, že to bylo zví e,
muselo m it p inejmenším patnáct metr a mít skus v tší, než má velký bílý žralok.“
„ íkáte ‚kdyby to bylo zví e‘; co jiného by to mohlo být?“
„To nevím.“ Zacpal jsem si nos a rozhlížel se kolem. „Je možné, že celá tahle hr zná scéna m že být
naaranžovaná, aby to vypadalo jako útok n jakého zví ete.“
„Ano, to nás taky napadlo. Možná, ekn me… naaranžovaná n kým, kdo je spojencem vašeho otce?“
Náhle se mi ulevilo, že jsem noc strávil zam ený v cele.
P istoupil k nám policejní d stojník, který m vezl do Invermoristonu. „Pane, zrovna se tu objevily dva
filmový štáby. Držíme je za silnicí, ale nebude to trvat dlouho a obejdou to p šky, aby vid li na to
odpo ívadlo. Soudce zvláš íkal, že nechce, aby lidi z médií v d li, že doktor Wallace je zde.“
„Tak lituju, doktore, to znamená, že tu kon íte.“
„Když už jste m sem p ivezli, tak mi dejte aspo pár minut, a si to tu kolem projdu a poohlédnu se po
n em, co by mohlo posloužit jako vodítka. Jestli to bylo zví e, možná tu po n m z staly n jaké stopy.“
„Už jsme se dívali, ale nic jsme nenašli.“
„Jak jste v d li, co v bec máte hledat?“
„ ekl bych, že stopu zví ete bychom snad poznali, kdybychom na n jakou p išli. A krom toho – nic tak
velkého, co jste popsal, v t chhle údolích nežije. Osobn si myslím, doktore Wallaci, že se nám tu voln
prohání n jaký šílenec.“
Zrovna jsem d tem ukazovala hrad Urquhart, když se jedno z nich zeptalo: „Tamhleto je n jaká skála?“
Pohlédla jsem p es vodu; asi ve t etin jezera jsem n co uvid la, a poznala jsem, že to není skála.
Nevid la jsem to jasn , tak jsem utíkala dol k vod , ale už to bylo pry . Ud lalo to ale po ádnou vlnu,
která narazila na b eh takovou silou, že jedno z d tí v hr ze uteklo.
Lady Maud Bailleová, C. B. B., d stojnice Auxiliary Territorial Service, 19. dubna 1950
Bylo poledne, a jel jsem na sever po A82 z Fort Augustusu. Když jsem míjel ostrov Cherry Island, vid l
jsem, jak se asi 150 metr od b ehu siln rozvlnila voda. Na hladin se objevil jakýsi erný p edm t, velký
asi dva metry;
ztratil se, potom se znovu objevil asi o 100 metr blíž ke b ehu.
Pohyboval se neuv itelnou rychlostí.
plk. Patrick Grant, 13. listopadu 1951
KAPITOLA 16
Inverness, Skotská vyso ina
BYL JSEM ZPÁTKY v mercedesu; jeli jsme na sever po A82. V hlav mi zn la slova vrchního konstábla.
Osobn si myslím, doktore Wallaci, že se nám tu voln prohání n jaký šílenec. Šílenec s me em? Nebo
vrah s komplicem, který vinu za svoje kousky hází na n jakého fiktivního draka?
Z té myšlenky se mi d lalo zle.
Do invernesského hradu jsem se už nevrátil, vzali m na radnici na naléhavé zasedání rady Highland
Council, Územní správy Vyso iny. Než jsme tam dojeli, britská média už do éteru vysílala zv sti o „novém
útoku Nessie“.
Na sch zi byl p ítomen i soudce Hannam; p elí ení s Angusem odro il o den, aby „zkoumal platnost
tvrzení obhajoby“. Porotci byli ubytováni odd len v hotelu, ale jen málo lidí v ilo, že události, ke kterým
dochází, se poda í p ed nimi ješt n jak dlouho utajit.

Z Vyso iny se stával sud prachu, a Angus a jeho obhájce si pohrávali se sirkami. Owen James Hollifield,
nov zvolený starosta a p edseda Highland Council, byl povahou jemný muž, t ebaže m l podsaditou, sto
osmdesát centimetr vysokou postavu vzp ra e. „P edsedové a páni radní, prosím… rád bych vás
požádal o klid. Vy ídíme otázku po adu jednání a hned se do toho dáme, jestli souhlasíte.“
Lidé v místnosti se ztišili.
„Ty zv sti jste už všichni slyšeli, takže se podíváme, jestli ty fantazie odsuneme stranou a dostaneme se k
fakt m. Šerife?“
Šerif Olmstead vstal a etl ze svého zápisníku: „Dnes ráno, p ibližn ve 4.30, manžel zesnulé nalezl její
ostatky na lesní cest poblíž tábo išt v Invermoristonu. Ob tí je Ameri anka jménem Tiani Brueggertová;
identifikována byla podle snubního prstenu, odebraného ze zbytku prstu její levé ruky, odd lené od t la.
Nalezli jsme stopy dalších ástí t la a velké množství krve, ostatní ásti t la ob ti chyb jí. Z toho lze
vyvodit, že úto ník t lo bu odnesl, nebo je hodil do jezera Ness. V t chto chvílích dva luny prohledávají
vodu p i b ehu jezera na úseku dlouhém asi dva kilometry. Technicky vzato je možné, že ta žena dosud
žije.“
„Šerife, vy tím chcete íct, že ob byla unesena?“
„Jenom íkám, že nyní nemáme t lo, jen jeho ásti, které nejsou pro život nezbytné. P esto však – a to je
pouze p edb žná zpráva – léka i, kte í tyto ásti d kladn zkoumali, zjistili, že levá paže té ženy byla
odd lena velmi ostrým nástrojem, možná dlouhou ozubenou epelí, nebo – ano – snad i kousnutím
zví ete.“
Místnost zaplnil tichý hovor; všichni se jeden p es druhého vyjad ovali k tomu, co slyšeli.
„Klid, prosím! Jak upozornil náš host, doktor Wallace, kdyby to bylo n jaké zví e, skus by byl v tší, než
má jakýkoli druh, žijící v našem údolí –“
„Krom Nessie!“
Místnost se op t rozšum la hovorem.
„Pokra ujte, Olmsteade, zeptejte se ho, co to bylo!“
„No tak, Wallaci, byla to Nessie nebo ne?“
Starosta ude il masitou dlaní do stolu, aby zjednal ticho. „Jsme tady na sch zi rady, žádný srocení davu
na ulici. Šerif Olmstead nám sd luje, co ví, ne to, co vy chcete slyšet.“
„A co vlastn Nessie je?“ opá il šerif. „Pokud jsem slyšel, legendy žádné lidi nezabíjejí. Jestli to bylo
n jaké obojživelné zví e, znamená to, že to byla Nessie? A odkdy Nessie napadá lidi?“
Jeden z len rady vstal a ukázal na mne. „A co on? Na n j p ece zaúto ila!“
„Podle léka ské zprávy ne,“ odtušil soudce Hannam. „Te všichni hodn pozorn poslouchejte, co vám
eknu, protože podle toho, jak na tyhle vážné okolnosti budeme reagovat, se sv t bude dívat na tuhle
malou komunitu, které íkáme domov. Z mé soudní sín se už stalo divadýlko, a jestli vraždu téhle ženy
neudržíme pod pokli kou, celá ta záležitost s Nessií se nám sesype na hlavu p esn tak jako všecky ty
expedice v šedesátých letech.“
Lorrie Paulsen, zástupce vedoucího odboru turistického ruchu, vstal a oslovil radu: „Než tuhle událost
uzav em, pane starosto, je tu ješt další v c, kterou je t eba vzít v úvahu, a to turistický ruch. Každý v
týhle místnosti moc dob e ví, že turistický ruch ochabuje. Ale tohle soudní p elí ení má už te pozitivní vliv
na naše hospodá ství. Dostávám hlášení z celé oblasti Great Glenu, že hotely a ostatní ubytovací za ízení
s pokoji se snídaní se rychle plní, a nejv tší podíl na tom mají média. A po kejte, až vypukne plná sezóna.
Mohlo by to být nejlepší léto za posledních t icet rok … a v bec – p ed necelou hodinou jsem mluvil s
aerolinkami, a lety do Invernessu jsou na celý erven všechny bezezbytku zadané. Tohle by mohlo být to
nejlepší, co po dlouhé dob m že Vyso inu potkat.“
Ozvalo se souhlasné mru ení.
„Sm šné,“ zasáhl William Greene, p edseda rady policejního ú adu Northern Joint Police Board. „Tady
neprojednáváme otázku, kdo kdy zde vid l n jakou nestv ru, tady jde o vícenásobnou vraždu, a
p inejmenším jednu z nich nejspíš spáchal lov k, který blábolí n co o jakémsi vodním tvorovi, a ty
bláboly se zakládají na lžích, anebo p inejlepším na indiciích. A pokud jde o tohleto nedávný úmrtí, kdo
m že tvrdit, že si Angus Wallace nenajal komplice, aby to proved a za ídil, aby to vypadalo na n jakou
nestv ru? Tohle celý smrdí, jestli chcete n co v d t.“
Další tlumený hovor, k tomu pár obvi ujících pohled na m .
Panebože… musím z tohohle ostrova zmizet, než m tihle šílenci zlyn ujou.
Owen Hollifield požádal gestem o ticho. „Pokra ujte, šerife.“
„Nemám nic proti p irovnání p edsedy Greenea, ale a tak i onak, n co musíme ud lat. A tu ženu zabil
lov k nebo zví e, tyhleti letní turisti, co se houfujou kolem Loch Ness, pro m znamenají akorát víc

potenciálních ob tí. Jak máme uhlídat šestasedmdesát kilometr b eh ? Na to prost nemám ani lidi, ani
prost edky.“
„M žu n co navrhnout?“ ozval se soudce Hannam.
Starosta p ikývl. „Prosím, mylorde.“
„Tím, že Angus Wallace zatáhl do své obhajoby tu nestv ru, otev el p i p elí ení u Vrchního soudu
Pando inu sk í ku. A se nám to líbí nebo ne – a mimo zápis: mn se to nelíbí –, co se stalo, stalo se, ale
mou prací po ád ješt je zaru it, aby bylo u in no spravedlnosti zadost. A v tom p ípad jediný zp sob,
jak v bec vynést spravedlivý rozsudek, je poskytnout ú ad m možnost jezero skute n propátrat.
Nenazna uju tím, že Johna Cialina nebo tu Ameri anku zabil n jaký vodní tvor, íkám jen, že ve ejnost, a
rovn ž sv t, musí p inejmenším nahlédnout, že se náležit p i i ujeme o to, abychom se dozv d li
pravdu, a to dokonce v takové záležitosti, jako je otázka jak existenci n jakého vodního tvora prokázat,
nebo – což je také možné – naopak vyvrátit.“
„Rada by m la vypsat odm nu za d kaz, který by potvrdil, že Nessie existuje,“ zvolal Lorrie Paulsen.
„ ekl bych, že deset tisíc liber by m lo ukázat, že to myslíme vážn .“
Na to se opovržliv ozval Owen Hollifield. „Tohle bych moh zvednout na desetinásobek, sta ilo by pár
telefonickejch hovor . Dneska odpoledne volali z Discovery Channel a z National Geographic, cht li
povolení poslat sem filmový štáby. Všecky jsem je odmítnul, ek jsem jim, že uvažujeme o poskytnutí
výlu ných práv za nejvyšší nabídku.“
Zazn l hlasitý šum vyjad ující souhlasný názor.
„Pro m za m si d lejte, co chcete,“ opá il soudce, „ale já p elí ení odložím jen o dva týdny. Déle
nem žu držet porotu v izolaci.“
Jeho slova znovu vyvolala šum hlas .
Starosta op t ude il dlaní do stolu. „Ve te svoje p elí ení, jak uznáte za vhodné, Neile, ale já nem žu
dovolit, aby se mi po Loch Ness jen tak jakoby nic prohán ly desítky lovc nestv r. Je to
kontraproduktivní, a je to nebezpe né. To všechno tu už bylo. Amaté i si za nou hrát na Bílou velrybu a
nalezou sem s dynamitem a s podomácku vyrobenými bombami. Naopak, my pot ebujeme n koho, kdo
by se celou touhle aférou zabýval, n koho s mandátem, proti kterému nikdo nem že nic namítat.“
O i všech se sto ily na m , a já si uv domil, pro soudce trval na tom, abych na téhle sch zi byl.
„Co vy na to, doktore Wallaci?“
„Lituju, mylorde, ale obracíte se na nesprávného lov ka.“
„Naopak – vyhovujete dokonale,“ opá il William Greene. „Narodil jste se na Vyso in , p edchází vás
pov st výborného mo ského biologa a jste v p íbuzenském vztahu s obžalovaným, což znamená, že co se
tý e ve ejnosti, ud láte všecko, co je ve vašich silách, abyste provedl ú inné a ucelené pátrání. A ty
jizvy…“
„A co má být? P lka sv ta si myslí, že m kouslo n jaké zví e, ostatní si myslí, že jsem si je vy aroval,
abych zachránil svého otce. Moje pov st v dce mizí už jen tím, jakým zp sobem se tu spolu o tom
bavíme.“
„Tak jim dokažte, že se mýlí!“ prohlásil starosta. „V Loch Ness se d je cosi hodn skute ného, a to už od
té doby, co se provád l odst el terénu pro A82. Vaše sv dectví a ú ast by kone n mohly odd lit fakta od
výmysl .“
„Na to zapome te. Celá ta záležitost už byla až dost ponižující, a krom toho je tu spousta jiných
kvalifikovaných v dc – Kevin Gonzales ve Scrippsov ústavu nebo ten britský v dec, Antony Chomley. A
co t eba Robert Rines? Doktor Rines má mnohem víc zkušeností než –“
„Doktor Rines se kolem Loch Ness ochomýtal už tisíckrát,“ odtušil soudce Hannam. „Ne, vy jste p i výb ru
p ipadal v úvahu jako první, doktore Wallaci. Jestli tam venku opravdu je Nessie, jsme p esv d eni, že ji
najdete.“
„A když odmítnu? Co ud láte? Znova mnou budete opovrhovat? To ne, to si nemyslím. Podívejte, narodil
jsem se tu, budiž, ale te jsem americký ob an, a jestli Vrchní soud v Invernessu uv zní jednoho z
významn jších amerických v dc jen proto, že odmítl prohledávat vaše jezero a hledat n jaké nestv ry,
moje vláda si s parlamentem promluví.“
Ze soudcova kyselého výrazu jsem vid l, že jsem ho dostal.
„No, lorde Hanname, dovolíte-li – bylo to až trochu moc skute né a na t lo, a taky žádná velká legrace,
ale jestli mám být zítra ve er doma na Florid , pot ebuju si rychle za ídit odlet. Hasta la vista.“
Byl jsem na p l cesty k východu, když m šerif Olmstead zadržel. „Lorde Hanname?“
Soudce okamžik uvažoval. „Doktor Wallace má samoz ejm pravdu, ur it ho nem žeme nutit, aby
organizoval naše pátrání. Te budeme jednoduše muset dovolit výzkumník m, aby se organizovali sami.

B h ví, že pozornost médií by jich m la p ilákat k jezeru celé davy. P esto ale – doktore, nezapomínejte,
že jste sv dkem v p elí ení, ve kterém se projednává p ípad vraždy, takže stejn nem žete zemi opustit,
alespo tedy ne do té doby, než žalobce bude mít možnost podrobit vaši sv deckou výpov k ížovému
výslechu. Odeberte mu pas, šerife, pak ho m žete propustit.“
Ten mizera mi sebral pas a doprovodil m ke dve ím.
* * *
„Todle nechápu,“ prohlásil True, když do sebe lil t etí ležák za poslední p lhodinu. „Mn p ipadá, že ti
nabízej životní šanci, tak pro to teda jednoduše neud láš?“
Hodil jsem do sebe dalšího panáka; pálivý pocit se tentokrát projevil jako vlahý p ítel. „Když ti to povím, a
ty to ekneš n jaké jiné živé duši, tak naše p átelství… ffftt.“
Naklonil ke mn svou velkou vikingskou hlavu. „Tak do toho, poslouchám.“
Ukázal jsem si na spánek. „V jednom m l Angus pravdu, mám to tadyhle v mozku pomíchaný. Od té
události v Sargasovém mo i se nem žu p iblížit k žádný pitomý vod .“
„A co tím jako myslíš?“
„Co tím myslím? To, že mám strach p iblížit se k vod , ty koni. Cos sis doprdele myslel, že tím myslím?“
„A pro ? Co je na vod špatnýho?“
„Na vod nic, ty tupoune, prost se k ní nem žu p iblížit. Prokrista, pro si myslíš, že jsem ten pátek ve er
tvoji sestru nep efiknul? Z úcty k tvýmu pošahanýmu fotrovi? Proboha, moh bys o mn mít lepší mín ní.“
„Moment… ty íkáš, že se bojíš vody?“
„Jo, íkám jo, to máš v hlav nasráno?“ Stoupl jsem si na židli, t ásl jsem se jako n jaký ožrala. „Te si
poslechn te tohle: Já, Zachary Wallace, mo skej biolog, syn vožralýho vrahouna Anguse, vzdálenej
p íbuznej sira Williama Wallace, mám smrtelnej strach z vody!“
Ostatní opilci ve Sniddles vstali a tleskali.
Potáciv jsem se uklonil a skácel se do p ítelových pevných paží. „Te to bylo jasný, True? Chápeš, o co
jde, takhle vcelku?“
„Jo, kamaráde, ale neboj se, nepovím to živý duši.“
* * *
Bál jsem se spát; svítání jsem pozdravil na temeni nejvyššího kopce u Drumnadrochitu. Jak jsem tak
uvažoval o své existenci, st ízlivost se rychle vracela.
Co se se mnou stalo? B hem šesti krátkých m síc jsem se z cílev domé bašty, opory v dy, stal
zatrpklou, nabru enou sko ápkou mužského, bojícího se vlastního stínu, svého vlastního života.
Já, bývalý abstinent, jsem byl na nejlepší cest stát se alkoholikem. Já, bývalý myslitel, jsem se te bál
rozumn argumentovat, vymýšlel jsem si ubohou ké výmluvy pro svou nov nalezenou fobii… a pro
dávno ztracený strach, který jako kdyby se znovu objevoval v mých snech.
Byl jsem vyho elý a vy erpaný. Nenávid l jsem sám sebe, sv j život, a uprchnout p ed vlastní myslí
žádným zp sobem nešlo.
Až na jeden.
Vytáhl jsem z kapsy fiolu s léky, které jsem m l na p edpis, upíral na tabletky zrak a uvažoval o smrtelném
p edávkování.
Kolikrát jsem od svých devátých narozenin pomýšlel na sebevraždu? Šestkrát? Desetkrát? Za pomoci
u itel a trenér jsem našel sám sebe, ale hluboko v nitru jsem po ád byl Angus v záprtek.
Co m drží p i život ? Pro co mám žít?
Co m žu ztratit?
Posledních šest m síc jsem se pozvolna otravoval alkoholem. Pro s tím te neskoncovat?
Ud lej to, Zachary! Spolykej ty pilulky! Skoncuj jednou provždy s tou bolestí, strachem a ponížením.
Nasypal jsem tablety do misky dlan , ale n co mi stále bránilo v tom, abych si vzal život práv na tom
hezkém kopci. Tentokrát to nebyl strach – byla to zlost.
M l jsem zlost na Anguse za to, že m p im l k návratu, že m p inutil podívat se sám na sebe
nelítostným pohledem. A když jsem se podíval, v té chvíli jsem si uv domoval, že a je m j otec jakkoli
odpudivý, je akorát p íhodnou výmluvou pro mou bolest.
Pravda byla taková, že jsem m l zlost na sebe, protože Angus m l pravdu. Žil jsem ve lži.
S každou nocí, která uplynula, pronikaly na sv tlo útržky dávno zasutých vzpomínek. Jakkoli budily strach,
nakonec jsem si uv domil, že ty sny m ly sv j ú el – ot ásly mým falešným základem reality.
Jakkoli jsem se pokoušel s tím pomyšlením bojovat, nyní jsem v d l, že p ed sedmnácti lety se m v
jeze e zmocnilo cosi obludného. Moje d tská mysl, neschopná elit pravd , to poh bila. Tyto dlouho
zasuté a jakoby spící vzpomínky pak to moje druhé tonutí v Sargasovém mo i jakýmsi zp sobem uvolnilo,

a já m l nyní možnost si vybrat: bu se vydám cestou zbab lc a zabiju se, nebo tvora, který nese vinu za
mé utrpení, vysleduju.
Drak vycítí strach, ucítí jej ve tvé krvi. Postavíš se drakovi a budeš s ním bojovat jako vále ník, nebo se
zalekneš, uprchneš a dovolíš mu, aby t strašil po zbytek tvých dn ?
„Ne!“
Ozv na mého hlasu se nesla p es Glen t askav jako výst el.
Vysko il jsem na nohy, fiolu s tabletkami jsem mrštil co nejdál do houští. „Už žádné kr ení se strachem.
Žádné út ky. Jestli mám zem ít, a moje smrt n emu dobrému poslouží!“
Stál jsem pod šedivým ranním nebem a díval se na v kovité vody Loch Ness, m j dech se mísil s
výhružným zvukem slov, ze kterých mn samotnému b hal mráz po zádech. „Tak dobrá, obludo, a už jsi
cokoli, už m pronásleduješ jako p ízrak dost dlouho. Te jdu, slyšíš?
Jdu po tob !“
Policejní seržant George Mackenzie a já jsme stáli se skupinou lidí nedaleko hostelu v Altsighu a
sledovali, jak se jezerem rychlostí deseti uzl pohybují dva hrby. Bylo z ejmé, že ty dva hrby pat í živému,
dlouhému objektu, podle t chto znak dlouhému nejmén t ináct metr (42,6 stopy)!
– Policejní inspektor Henry Henderson, Inverness, 13. íjna 1971
Jezero se náhle hrozn rozbou ilo a rozví ilo, a uprost ed toho víru jsme m j p ítel (pan Roger Pugh) a já
zcela z eteln spat ili krk toho zví ete, tr ící z vody do výše, kterou jsme odhadli na asi t i metry (deset
stop).
Plavalo pod mírným úhlem sm rem k nám a našt stí zmizelo.
– otec Gregory Brusey, opatství Fort Augustus Abbey, 14. íjna 1971
KAPITOLA 17
Drumnadrochit, Loch Ness
POPRVÉ ZA DOBU, na kterou si v bec dokážu vzpomenout, jsem cítil, že mám jasno o svém zám ru.
P ipadal jsem si jako znovuzrozený, moje dlouho ne inn odpo ívající mysl se jako laser zam ila na mé
poslání.
Pokud šlo o mou hydrofobii, nebyl jsem ješt tak docela p ipravený hnát se zpátky do vody. P esto jsem
sám sebe p esv d oval, že logika a rozum mi dodají pot ebnou odvahu, až p ijde ten as… pokud p ijde.
Takže jedno po druhém; nejprve jsem pot eboval informace.
V d l jsem, že k Loch Ness sm ují hordy samozvaných lovc nestv ry, a ti všichni budou dob e
vybaveni financemi i za ízením – nejnov jšími sonarovými bójemi, dálkov ízenými plavidly, podvodními
mikrofony a vysoce sv telnými kamerami, bleskovými sv tly a echoloty. Budou propátrávat jezero od
rozedn ní do soumraku a od soumraku do rozedn ní, p esn tak, jak to d lají už celé desítky let. Budou
se bavit o tom, jak to zví e chytí do sít (t ebaže technicky vzato je Nessie stále chrán na zákonem), a
žvanit o tom, jak fotografie po ízené pod vodou prodají asopisu Time a londýnským Life a Times m. Jak
íkával m j nevlastní otec Charlie, byli zt lesn ním bláznovství – znova a znova provád li stejné rituály, a
p itom pokaždé o ekávali odlišné výsledky. Každý z nich sice byl ochoten prodat duši za prchavý pohled,
který zachytí ploutev, nebo za signál sonaru ohlašující, že n co proplouvá kolem, nakonec ovšem
nepo ídí o nic lépe než ostatní.
Lovci Nessie byli jako špatní hrá i golfu, kterým mí ek každou chvíli zaletí mimo h išt , a kte í p esto
usilovn hledají nejvýhodn jší rough pro sv j odpal.
To, co se skrývá a sou asn íhá v Loch Ness, by mohl být druh n jakého poloobojživelníka, který však
dává p ednost spíš hluboké vod . Objevit v jeze e dlouhém 37 kilometr , širokém 1600 metr a hlubokém
213 až 244 metr místo, kde se nachází n jaký tvor, je stejné jako chtít nalézt užovky Thamnophis v
olympijském bazénu plném tuše. Jak se prokázalo již v minulosti, vždy to byla otázka výst elu naslepo… a
v tšinou vedle, zvláš když diváci p edem o ekávali, že nestv ru alespo na okamžik na hladin
zahlédnou.
Jako v dec jsem pot eboval co nejvíc t chto nep íznivých faktor vylou it, a to tím, že pochopím chování
své ko isti. A proto jsem musel na v c jít z úpln jiné strany.
Co by ud lal Alfred Wallace?
Namísto snahy objevit ur ité místo, kde se n jaký st ží zastižitelný, celkem dost pohyblivý tvor nachází,
jsem se rozhodl analyzovat Loch Ness jako celek. Jisté bylo, že jezero je jedine né sladkovodní t leso;
jeho povrchové vody (a kdysi možná i vody z hloub ji ležících vrstev) sice odtékají do Severního mo e,
p esto však jezero p edstavuje izolovaný ekosystém, v n mž žijí rozmanité druhy živo ich . P inejmenším
jeden z nich, podle p edpokladu predátor na vrcholu potravního et zce, náhle zm nil sv j vzorec chování
a v d sledku toho i svou potravu. Pro m to znamenalo, že n kde došlo k narušení samotného jeho

potravního et zce.
Prvním úkolem bude odhalit, co se vymyká normálu.
Tím druhým krokem bude využít tento poznatek k vysledování toho tvora… a nalézt zp sob, jak ho
vylákat z hlubin.
V tšinu dopoledne ve vesnici jsem strávil nakupováním zásob, a všude, kam jsem p išel, lidé mluvili o té
nestv e. Roznesla se zpráva, že mo skou úžinou Moray Firth už plují k jihu dva velké rybá ské trawlery, a
z Fort Williamu p iplouvá k severu Kaledonským kanálem výzkumné plavidlo. Pozd ji téhož dne m l k
hotelu Clansman dorazit kamion s náv sem, který p iveze náklad sonarových bójí; pat í americké expedici
financované AMCO Productions z Clevelandu.
Cirkus už tedy oficiáln „p ijel do m sta“, já však odmítal hrát v tom cirkusu šaška.
Než jsem se vrátil, silák „strongman“ True už byl vzh ru.
„Co to má bejt?“ zeptal se, když vid l náru klasických nákupních tašek z hn dého papíru, které jsem
nesl.
„Rozhodl jsem se celé to tajemství kolem Nessie jednou provždy vy ešit.“
„Jo!“ Popadl m v podpaží a zvedl m až ke stropu. „To je super nápad, Zachary, a já jsem pro všema
deseti, nehnu se od tebe. Takže budem pot ebovat lo , že jo? Jdu zavolat Brandy, a hned zruší všechny
vyjíž ky –“
„Žádnou lo .“
„Žádnou lo ?!“
„Nejd ív vodítka a informace. Chci si co nejd kladn ji projít b ehy jezera; za nu u Invermoristonu, tam, co
byla zabita ta žena.“
„Chodit po b ehu? A na to?“
„Protože nemám zájem jen tak naslepo prohledávat nejv tší vodní t leso v Evrop v nad ji, že mi pípne
sonar. Já pot ebuju n jaký nesporný d kaz, n co, z eho si vyvodím, co se tam dole d je.“
„Jo… jist , tak teda m žem ty b ehy procházet. Ale vemu si triedr a fotoaparát, jen tak pro jistotu.“
Z nákupních tašek jsem vyjímal zava ovací sklenice, gumové rukavice, baterky, plastové tašky, balenou
vodu a n jaké p esnídávky, a všechno za al ukládat do batohu. „Budeme pot ebovat spacáky,
pravd podobn budeme muset pár nocí p espat venku.“
„Proboha, Zachary, co s tím vším? To budeš rozhazovat po b ehu kolá ky a doufat, že ti Nessie hupne do
n který z t ch sklenic jak n jaká blbá žába?“
„Abys v d l, tak ty kolá ky jsou pro tebe.“
* * *
Po hodin jsme dorazili k p ístavišti v Invermoristonu. Policie p ístavišt uzav ela, a uzav ela i tábo išt a
lesní p šinu, když m ale policisté poznali, na b eh nás pustili.
Od ústí eky Moriston jsme šli podél jezera k jihu až k molu; True m následoval jako netrp livý stín. Jako
v tšinu b eh Loch Ness, i zde p du pokrývaly hladké oblázky, na kterých se uchovávají jen ty
nejz eteln jší stopy.
„Tak co vlastn hledáme, Sherlocku Holmesi? Nessiiný hovna?“
„A víš, že najít Nessiiny hovna – to by bylo vynikající.“ D kladn a dlouho jsem prohlížel b eh a potom
vykro il stejnou cestou zpátky k ece.
True zakroutil hlavou. „Tadle v da, to je p kn nudná záležitost, co?“
„No, potáp ní u vrtné plošiny v Severním mo i to zrovna není, ale kam se na to hrabe bezcílné
prohledávání jezera.“
„To snad jo, ale už jsem se víc bavil koukáním na to, jak roste tráva. Hele… co blbneš?“
Lezl jsem po ty ech podle vody a ob as p itiskl ke kamenité p d nos.
„Zachary, já jsem z tebe fakt vedle. To d láš policejního psa?“
„V era jsem si všiml takového žluklého pachu; doufám, že to ucítím ješt n kde jinde.“
„Propána… víš co – co kdybych takhle bla bla bla bla bla…“
Zav el jsem o i a vdechoval vzduch, mysl zcela pono enou do své „zóny“.
„… p ines pár vychlazenejch a n co k ob du. Dobrý? Povídám… dobrý? Hej, Zacku!“
Vstal jsem, p ešel k jinému místu na b ehu a tam jsem ten sv j p edchozí úkon zopakoval.
„Víš co? Asi ti luplo v bedn .“
Oba jsme to hu ení zaslechli; uvid li jsme motorovou lo mí ící t sn ke b ehu. Zahoukala na nás siréna.
„To je Brandy; taky m to mohlo napadnout. Haló, Brandy!“
Nessie III byla op t p etížená cestujícími; všichni m li fotoaparáty namí ené na nyní proslavené tábo išt .
Brandy bylo vid t v kormidelní budce, a k tomu i vrchní díl, vlastn jen š rku, jejích bikinek. Zamávala na

atra, a když si povšimla m , ukázala mi vzty ený prost edník.
„Vypadá to, že je na tebe p kn nasraná.“
„Hn v pekla není hrozn jší hn vu odmítnuté ženy z Vyso iny.“
„Amen.“
Vrátil jsem se ke své práci; mysl, do které se mi neodbytn vtíral obraz Brandy v plavkách, se usilovn
snažila znovu se soust edit.
„Takže sendvi ?“
„Cože?“
„Jseš hluchej? Ptal jsem se, jestli chceš sendvi ! íkal jsem si, že bych nám obstaral n co k ob du, a ty
bys tady zatím moh b ichem dopulírovat ty šutry.“
„Ale jo, jist . Jak chceš.“
Oto il se a odcházel; náhle zakopl, špi kou pravé boty narazil na hranu m lké prohlubeniny v b ehu.
Zíral jsem na to místo a srdce mi tlouklo jako o závod.
„Co je? N co vidíš?“
Byly tam t i – prohlubeniny ve tvaru písmene S, každá dlouhá dva a p l metru, široká jeden a p l metru a
hluboká sedm a p l až deset centimetr . Sm ovaly pry od okraje vody, pokra ovaly dál po b ehu a do
lesa. Jejich ší ka i rozložení byly takové, že necvi enému oku p ipadaly jako n co zcela p irozeného.
Op t na ty ech jsem vdechoval pach toho otisku; málem jsem se tím zápachem dusil.
„Tak je to ta nestv ra?“ True poklekl a nasál do nosu vzduch. „Fuj, je to cejtit jak jedna holka, co jsem
kdysi znal.“
„K tvému spole enskému životu se nem žu vyjad ovat, ale n co živého tu bylo, a nechalo to tady po sob
sliz.“
„Sliz?“
„Aspo tak to na dotek vypadá. V tšinu ho smyl déš , ale zbyte ky tu ješt z staly.“ Vytáhl jsem z batohu
sklenici a odebral vzorek p dy. Mo ový m chý se mi až zatetelil náhlým návalem adrenalinu.
* * *
Šli jsme s Truem po západním b ehu dál k jihu. Objev t ch otisk op tn probudil v mém p íteli zájem o
v c. „No tak jo, Zacku, dejme tomu, že ty otisky tam nechalo n jaký zví e. Jak t žký myslíš, že m že bejt,
když se ty stopy vmá kly tak hluboko do zem ?“
„To nevím, možná p t set kilo nebo víc, ale je to jen hrubý odhad.“
„Jak mu to tenkrát Angus íkal? Guivre?“
„True, žádný takový druh jako n jaký Guivre neexistuje. To je lidová bajka.“
„Tak jak teda vysv tlíš –“
„Jen pomalu, vazoune, a ned láme stejné chyby jako ti druzí, co propátrávají Loch Ness. Vytvá ejí si
p edem vypracovanou p edstavu toho, co by tam mohlo být, a potom všechen as v nují tomu, že se
snaží dokázat, že mají pravdu, a to akorát tím, že pátrají po tom svém imaginárním zví eti.“
„To myslíš ty chlápky, co hledaj plesiosaura?“
„P esn to. N jaký dinosaurus v Loch Ness je romantická p edstava, ale není to v da, jen budování mýtu.
Co tenhle tvor je… nebo co není, nám pov dí až laboratorní výsledky.“
Zastavil jsem se. Vyndal jsem prázdnou sklenici a zahradnickou lopatku, sehnul se a odebral další vzorek
p dy z okraje vody.
„Co to d láš te ?“
„Ov uju si, jaká je tu populace erv .“
„ erv ? Ty stopy neud lal n jakej erv, to ti m žu íct už te .“
„Ten tv j Guivre musí žrát, ne? Než údajn za adil do své stravy lidi, musel se udržet p i život potravou,
kterou m l v jeze e.“
„Nojo. To zní rozumn .“
„Potravní et zec v Loch Ness za íná mikroskopickými rostlinami, kterým se íká fytoplankton. Odtud to
pokra uje dál k zooplanktonu, potom k erv m a malým rybkám, pulc m, st evlím a tak dál. Pak tu máš
v tší ryby – lososy, mo ské pstruhy cynostion, pstruhy obecné – ‚salmo trutta‘ –, siveny, štiky, mihule
(petromyzoniformes), úho e a vyzy; n které z t ch ryb m žou vážit až n kolik desítek i dokonce stovek
kilo. N kde v tomhle potravním et zci je mezera, jeden i víc lánk chybí. A já chci zjistit kde a ím je to
zp sobeno.“
„A z toho poznáš, kde se náš Guivre schovává, jo?“
Zavrt l jsem hlavou. „Víš… opravdu bys m l nechat toho potáp ní do velkých hloubek, snižuje ti to p ívod
vzduchu do mozku.“

„Nojo, jen si do m dloubn te, doktore Doolittle, pokud si ovšem v tom bahn nehrajete jen proto, abyste
si náhodou nenamo il nohy.“
P ece jen to nakonec nebyl n jaký takový hloupý silák.
* * *
Chodili jsme celé dopoledne a ješt dlouho odpoledne – kolem Port Clairu a Cherry Islandu, až jsme
nakonec došli k jižnímu cípu jezera. Minuli jsme staré molo v Bunochu a skon ili ve Fort Augustusu,
nejv tším m st na téhle vodní cest .
M ste ko zcela ovládla atmosféra karnevalu, p etékalo náporem místních lidí i turist a desítek médií.
True zamí il do nejbližší hospody na sklenici guinnessu, já následoval dav do p ístavu, kam práv
p iplouval Nothosaurus, 12,8 metru dlouhé výzkumné plavidlo, pojmenované podle dlouhokrkého,
ostrozubého p íslušníka eledi plesiosaur , kte í žili v období triasu.
Už jen samotné jméno lodi mi pov d lo všechno, co jsem pot eboval v d t o jejím majiteli.
Michael Hoagland, dob e stav ný, sv tlovlasý a modrooký N mec n co mezi dvacítkou a t icítkou,
zamával davu z p íd své lodi jako vít zný hrdina, triumfátor; jeden zpravodaj mezitím netrp liv ekal, až
se p ipraví jeho obsluha kamery.
„Pane Hoaglande, jsem Grady Frame, BBC Scotland. Bu te vítán zpátky na Loch Ness.“
„Díky.“
„Máte na kont p kný po et hodin strávených na tom našem jezírku.“
„Asi dvanáct tisíc na lodi, další ty i tisíce na zemi. Tohle jezero znám jako svoje boty.“
„Pak byste možná našim divák m popsal tu nestv ru, kterou budete honit?“
„Hlavu má velkou jako k , dlouhý krk, snad t i, možná ty i metry, a celková délka bude p inejmenším
dvojnásobná. Váží pravd podobn n co mezi dvanácti a dvaceti tunami.“
„Páni! A podle vašeho názoru – je to ur it plesiosaurus?“
„Tohle tvrdím, ano. Vezm te si, co íká v da: poz statky plesiosaur byly nalezeny po celé Británii. P ed
sedmi tisíci lety byl celý severní konec Loch Ness voln spojený s mo em. Snadno si p edstavíme, jak
tyhle pradávné obludy mohly uvíznout na tom našem h iš átku. V Loch Ness se vyskytuje spousta voln
žijících tvor , jezero p edstavuje neomezené zásoby potravy, není zne išt né, a celý rok si udržuje stálou
teplotu ty i až sedm stup Celsia. Zcela ideální pro –“
„Pro vyhynulého plaza, který dával p ednost teplejšímu podnebí?“ Byl to m j hlas, silný a sebejistý; od
doby, kdy si mé ego na sebe navléklo Superman v p iléhavý kostým, už uplynula tak dlouhá doba, že
jsem te jen st ží poznal, že ta síla je zpátky.
Dav se rozestoupil a já se ocitl p ed Hoaglandem i p ed kamerami BBC.
„A pov d l byste mi, kdo jste?“ vyzval m n mecký dobrodruh.
„Zachary Wallace, mo ský biolog a lov k, který z vás i z t chhle ostatních lovc dinosaur ud lá po ádné
pitomce.“
Z reproduktoru praskav zachrapt l ženský hlas. „A jakpak to provedete, doktore Všev de? Hledáním
legendy, který sám nev íte?“
P es dv p ístavní lávky dál stála Brandy vyzývav na st eše kormidelní budky Nessie III. S megafonem v
ruce na m ukazovala, její opálené, opalovacím olejem se lesknoucí t lo na sebe p ilákalo pozornost davu
stejnou jako její slovní útok. „Pro nenecháte odborníky d lat svou práci a ty svoje zamerikanizovaný
názory si neschováte pro sebe?“
Dav zajásal, kamery jely.
Hoagland se ze všech sil snažil, aby se pozornost soust edila zpátky na n j. „A kde máte lo , pane
Mo ský biologu? Kde máte sonary? Nebo máte v úmyslu Nessii najít tak, že budete putovat po lesích?“
„Já vodní tvory nehoním, rad ji hledám zp soby, jak je p im t, aby oni hledali m .“
Lidé v davu byli samé „Ach“ a „Och“.
Reportér BBC m poznal. „To je Zachary Wallace, lov k, který nalezl místo, kde žije ob í krakatice.“
„No dobrá,“ odtušil Hoagland, „tak mu pom žeme nalézt místo, kde žije naše Nessie.“
Než jsem sta il zareagovat, z paluby sesko ili t i Hoaglandovi pochopové, dva m popadli za paže, jeden
za nohy a za ali m rozhoupávat.
„Eins… zwei… drei!“
Prolet l jsem vzduchem, mával rukama i nohama, a po zádech vlet l do jezera; úder ledové vody byl jako
rána elektrickým proudem.
Tloukl jsem kolem sebe rukama a kopal nohama, p íliš vyd šený, než abych dokázal rozumn uvažovat,
batoh, už i tak p epln ný v cmi, se rychle naplnil vodou a stahoval m dol jako kotva. Zápolil jsem s
vodou, ale ta m už p estala nadleh ovat a já sklouzával pod hladinu a zády nap ed klesal jako mrtvá

želva.
Všechny zvuky ztichly.
Krev v žilách mi bou ila.
Voda se vzáp tí zm nila z ledového aje v tuš a zahalila m ochromující temnotou.
Byl jsem ve vážném maléru.
Mysli! Uvažuj! Sundej ten zatracenej batoh!
Ze všech sil jsem se snažil rozepnout kovovou p ezku, ale ta v c vytrvale odolávala mým zimou
znecitliv lým prst m.
Klesal jsem hloub ji – šest metr , dev t… v uších mi zvonilo, hrudník pálil jako v ohni, t lo se kroutilo
k e í, ledové prsty Loch Ness se dobývaly dovnit jako páky.
Kde je ten dav lidí? Zajímá v bec n koho aspo trochu, co se tu d je?
Vdechl jsem plná ústa kyselé vody – cosi mi sev elo pravé p edloktí a táhlo m v zubech kamsi do strany.
Vzpíral jsem se tomu zví eti, nehty jsem sekal do jeho masa, až jsem si uv domil, že m to táhne k
hladin .
Hušš! Spolu s denním sv tlem se vrátily i zvuky; hlava se mi vyno ila nad vodu a True m táhl ke b ehu.
Nap l zmrzlýma, jakoby skelným povlakem potaženýma o ima jsem pohlédl vzh ru a rozpoznal stovky
skv le se bavících pitomých umil , stojících na molu. Ušima zalehlýma vodou jsem slyšel jejich
posm va né poznámky a smích.
Ucítil jsem pod nohama bahnitou rašelinu a klopýtal na b eh. Moje zimou ztuhlé prsty stále ješt zápolily s
kovovou p ezkou toho proklatého batohu.
True mi vodou nasáklý batoh stáhl ze zad. „Tak jak, dobrý?“
P ikývl jsem a potom klesl na kolena, t lo rozt esené zimou. „Dobytkové. Já je zabiju.“
„Te mluvíš jak tv j táta. Nech je bejt, než se nad jou, odvedeme jim to.“
P ikývl jsem; vztek mé odhodlání op t p iživil.
Evoluce obvykle probíhá ve form jakéhosi „druhování“ – odtržení jedné linie od rodi ovského základu –,
nikoli jako pomalá a ustálená transformace t chto velkých rodi ovských základ .
Podle alopatrické metody, popularizované Ernstem Mayrem, nové druhy vznikají ve velmi malých
populacích, izolovaných od rodi ovské skupiny na periferii okruhu p edk . Druhování uvnit t chto malých
izolovaných celk je v porovnání s evolu ními standardy velmi rychlé – stovky nebo tisíce let (geologická
mikrosekunda). P íhodná genetická varianta se mezi nimi m že rychle rozší it. K tomu p irozený výb r v
geograficky okrajových oblastech, kde se jednotlivé druhy dokážou udržet jen st ží, má tendenci nabývat
na intenzit . Jako reakce na nároky, kladené zvolna se m nícími klimatickými podmínkami, dochází k
drobným zm nám, avšak k významným genetickým p em nám tém vždy dochází v malých, okrajových
izolovaných populacích, které se tak vyvinou v nové druhy.
– Stephen Jay Gould „Bushes and Ladders“,
Již od Darwina: P írodopisné úvahy, 1977
KAPITOLA 18
Fort Augustus, Loch Ness
KAPALA ZE M VODA; p ehodil jsem si zt žklý batoh p es rameno a bezmocn se pachtil po b ehu
jezera pry . True m následoval na ve ejné pánské záchodky. Turisté se uchechtávali, místní se smáli. Já
mohl jen odvracet zrak.
Na záchodku jsem se svlékl do boxerek a smyl z k že rašelinu. Oble ení jsem vyždímal do výlevky. Až na
nádoby se vzorky a vakuov balené potraviny bylo všechno ostatní v batohu zni ené vodou, v etn
spacího pytle a rezervního oble ení.
True otev el sv j batoh, vytáhl n kolik suchých košil a dva páry vln ných ponožek, a jeden mi hodil.
„Oblíkni si to. Svezem se zpátky do Drumnadrochitu s Brandy, pak se v Clansmanu nadlábnem a ráno na
to p jdem znova.“
„Já zpátky nejdu.“
„Zacku, nem žeš jít dál bez zásob!“
„Tak mi p j svoje a vra se. Já pot ebuju pokra ovat, než ztratím nervy, a ješt zbývá projít celý východní
b eh.“
„Jít sám je moc nebezpe ný.“
„To nic, to bude dobré.“
„Jo. To samý ur it íkala i ta zabitá ženská.“
„Na noc se utábo ím v Glendoe Forestu, od jezera se budu držet dál. Zítra kolem poledne se sejdeme ve
Foyers.“

True se nad tím zamyslel. „Fajn, tak teda ve Foyers. Ale slib mi, že budeš udržovat po ádnej ohe .“
„Slibuju. True, než p jdeš, pot ebuju se t zeptat ješt na n co: jak jsem se tenkrát probudil v tom lese,
narazil jsem na tvého otce. M l na sob pláš templá ského rytí e, ale ten pláš byl erný.“
Výraz Trueova obli eje se zm nil. „O tomhle s tebou mluvit nem žu, Zacku.“
„M l me , a ten byl zakrvácený.“
True se ke mn prudce oto il a p itla il m svým t lem ke st n . „Chceš tím nazna it, že m j táta m l
n co spole nýho s vraždou tý ženský?“
„Ne, ale –“
„Tak poslouchej, Zachary Wallaci: jeden z našich otc m že bejt vrah, ale ten, co ti p ed sedmnácti
rokama zachránil život, to není, jasný?“
„No dobrá, jen klid, vazoune.“
True ustoupil dozadu, potom mi dal žertem pohlavek. „Promi , kámo. Na Vyso in se d jou v ci, který ty
nevidíš, bitvy mezi tradicionalistama, jako je m j otec, co cht jí Vyso inu udržet istou, a takovejma, jako
je ten tv j, co se cht jí nakapsovat na naší divoký krajin . Já? Já jsem pro pokrok, ale hospodá ský
výhody a zni ení prost edí od sebe d lí jen tenká ára. A ty templá i – podle toho, co vím, pracujou
nezávisle na Rad , a erný rytí i nemaj rádi, když jim n kdo kouká do toho, co d lají.“
„ erní rytí i?“
„Ále… to nic.“ Podal mi sv j batoh. „Tumáš, vem si moje v ci, a sejdeme se ve Foyers. Hlavn dneska v
noci udržuj po ádnej ohe , necht lo by se mi íst v Courieru tv j nekrolog.“
* * *
Zamí il jsem po silnici Military Road, pojmenované po generálu Wadeovi, zpátky k Fort Augustusu; šel
jsem bos, mé promá ené boty visely z Trueova bat žku. Bylo již pozd odpoledne, ale letní dny v Glenu
se prodlužovaly, a mým úmyslem bylo dojít až na východní b eh Loch Ness hodn p ed setm ním.
Cestou se mi hlavou honily úvahy o r zných v cech.
Dva lidé jsou mrtví, a vina za jejich smrt se p ipisuje mytickému tvoru, rozum mi však íkal, že to tajemství
má víc co d lat s politickým podhoubím, obklopujícím Highland Council, Územní správu Vyso iny, než s
n jakým vodním živo ichem. Pokud šlo o dv hlavní osoby v celé té h e, v d l jsem, že od Albana
MacDonalda se nedozvím nic, a od otce uslyším jen samé lži a klamavé e i.
Nyní však vyvstalo nové vodítko, vodítko, které necht n a náhodn uklouzlo z úst mému p íteli.
erní templá ští rytí i.
Co je to za tajnou sektu? Jaké mají poslání? A jakou mají spojitost s tím, co se d je na Loch Ness?
Než jsem obešel jihovýchodní cíp jezera a dostal se na východní b eh, uplynula hodina. Odtud se jezero
prostírá dalších sedmat icet kilometr k severu; po jedné stran je ohrani uje Glendoe Forest, stoupající
až k podh í majestátního poho í Monadhliath Mountains.
Východní strana Loch Ness je obydlená mnohem id eji než strana západní, krajina je tu divo ejší, lesy
hustší, a zna ná ást b ehu je nep ístupná.
Silnice generála Wadea se lesu obloukem vyhýbá a stá í se na sever podél B862, vedoucí do Foyers.
Necht lo se mi jít dlouhou zacházkou, m l jsem v úmyslu držet se co nejblíž jezera, takže jsem se
zastavil, natáhl si Trueovy ponožky, nazul dosud vlhké turistické boty a sešel jsem z asfaltové silnice se
dv ma jízdními pruhy. Vydal jsem se p ímo lesem a držel se p itom sm ru soub žného s vodou.
Po dvaceti minutách jsem došel ke klikatící se p íjezdové silni ce s nov upraveným povrchem. Protínala
hustý porost, a zvuky p írody p erušil hluk moderních stroj . Šel jsem za t mi zvuky; vedly m asi šest set
metr dál po silnici k rozsáhlému staveništi. Na tabuli p ipevn né na sloupku byl nápis:
HYDROELEKTRÁRNA GLEN DOE
VSTUP DOVOLEN JEN OPRÁVN NÝM OSOBÁM
Vzpomn l jsem si, že jsem o nové elektrárn etl; v tší ást jí má být pod zemí. Bude to velká elektrárna,
s kapacitou mezi padesáti a stem megawatt . Voda se bude p ivád t sedmnáctikilometrovými
podzemními p ivad i z nové nádrže nacházející se víc než šest set metr nad Loch Ness. Nádrž bude
postavena na za átku údolí Glen Tarff a vodu bude zadržovat mohutná p ehrada, vysoká t icet šest metr
a dlouhá tisíc metr .
A už se to Alanu MacDonaldovi t eba líbí nebo taky ne, k Loch Ness proniká technika.
Venku za drát ným plotem p echázela sem a tam asi desítka demonstrant ; podle vlajek, které nesli,
pat ili ke Skupin pro zachování skotské p írody, Scottish Wild Land Group.
Žena s kaštanovými vlasy, n co po ty icítce, se mi p edstavila tím, že mi vrazila do ruky transparent.
„Jsme rádi, že ses k nám p ipojil, brat e, každou chvíli tu budou televizní reporté i. Já jsem Gloria
Snodgrassová, zástupkyn editele správní skupiny SWLG; a ty jsi…?“

„Trochu vedle; o co tu jde?“
„O záchranu našeho Glenu. Rozhodnutí ministr prosadit stavbu téhle hydroelektrárny nevratn poškodí
naše rašeliništ a eky; a víš, o kolik lesa už te p icházíme? P ehrada pot ebuje nové p íjezdové silnice,
k tomu p idej dalších dvaadvacet kilometr potrubí. A to nepo ítám p tasedmdesát kilometr jen na
stavbu samotné nádrže.“
„Rozumím, ale –“
„Ale nic. Seber ten transparent a poj s námi, než tu budou kamery.“
„To nem žu. Je mi líto.“
„Líto? Líto ti to bude, až p ijdeme o oblasti tady naho e. Hele –“
Jen jsem mávl rukou a šel dál podél plotu, doufal jsem, že se mi poda í najít místo, odkud budu moci
nakouknout dovnit . Stavba velkého vodního díla takhle blízko Loch Ness si ur it vyžádala podrobné
vyhodnocení ekologického dopadu. Jenže jak se náležit zjistí a vyhodnotí ekologické následky, které
postihnou vlastn neobjeveného vodního tvora?
Nikde v dohledu nebyl žádný dílovedoucí, a také nebylo kudy se dostat dovnit , takže jsem zamí il zpátky
po silnici k jezeru. Nev d l jsem dost dob e, co si s tímhle novým kouskem skláda ky po ít.
Foyers, Loch Ness
M ste ko Foyers leží asi v jedné t etin délky Loch Ness, na jeho východním b ehu. První zmínka hovo í
o zájezdním hostinci, postaveném v roce 1665, v dob , kdy Inverness okupovala Cromwellova vojska,
avšak na mapy se Foyers dostalo až na konci devatenáctého století; stalo se tak zásluhou North British
Aluminium Company. Výroba hliníku tvo ila po celá léta hlavní sou ást zdejšího pr myslu, dokud drastický
pokles ceny tohoto kovu, spole n se snadn jším p ístupem k otev enému mo i u Kinlochlevenu,
nep inutil obyvatele Foyers, aby primární zdroj podnikání hledali jinde. Odpov dí byly hojné a rozli né
vodní zdroje – jezera, byst iny a eka Foyers, ítící se z výšky t ia ty iceti metr úzkou pr rvou do Loch
Ness. P i hledání vhodného zdroje energie pro novou hydroelektrárnu se britští inžený i neprodlen
zam ili na vodopády Foyers Falls. Práce za aly v roce 1969 stavbou tunelu dlouhého 4 kilometry,
spojujícího Loch Mhor s Loch Ness…
„… tato významná stavba umož uje, aby turbíny, instalované ve staré hliníkárn , kolem které te
projíždíme, p e erpávaly – v noci, kdy je elekt iny celkem nadbytek – vodu zpátky do Loch Mhor a tak pro
elektrárnu neustále zajiš ovaly dostatek vody.“
Pr vodce se odml el; otev ený vyhlídkový autobus zastavil p ed starou tavírnou a vyplivoval oblaka
výfukových plyn .
ty iadvacetiletý Justin Wagner se pokoušel skrýt zívání, ke kterému ho pr vodc v výklad nutil; š ouchl
do Amber Korpelové, své p ítelkyn z d tství. „Vodopády jsme vid li, tak zbytek zájezdu m žeme
vynechat, a p jdeme si zajezdit ve lunu.“
„Ješt ne, chci vid t Boleskin House. P vodní majitel prý horliv uctíval ábla. Víš, že když um el, ten
d m koupil Jimmy Paige, a –“
„Amber, koho to zajímá? Nelet l jsem až z Aljašky proto, abych vid l n jakej pitomej barák. Poj , vezmem
ješt pár film , vyp j íme si lun a trochu d kladn jc se poohlídneme po té nestv e.“
Uchopil Amber za ruku a táhl ji kolem pr vodce a ven z autobusu. „Promi , fešáku, ale Nessie volá.“
Chvíli poté oba návšt vníci z Aljašky sestupovali p šinou vedoucí zalesn ným svahem dolní ásti Foyers
a mí ili k Loch Ness.
Glen Doe Forest
Slunce klesalo k západu; ocitl jsem se na malé mýtin uprost ed hustého lesa. V sousedství mýtiny se
klikatil potok, který vtéká do Loch Ness. Kdosi, kdo tu tábo il naposledy, postavil ze spadaných v tví jakýsi
p íst ešek, bezpochyby proto, aby se ukryl p ed dešt m. Byl jsem utahaný a hladový; shodil jsem ze zad
batoh a vydal se nasbírat d íví na ohe .
Dojedl jsem plechovku hrachové polévky, která chu do jídla spíš potla ovala než budila, a pod
p íst eškem postavil stan. Tábo išt bylo od vod jezera, jakoby íhajícího tam dole, odd leno hradbou
hustého lesa širokou dobrých sto metr . Na Great Glen se snášela tma a m se za ínal zmoc ovat tísnivý
pocit, v mysli se mi vybavovalo Trueovo varování. D lej co d lej, nemohl jsem si být jistý, že m n co
nep epadne, a vážn jsem uvažoval o tom, že noc strávím ve spodních v tvích n jakého stromu. Jenže
možnost, že m n co p epadne takhle daleko od vody, byla podstatn menší, než že ze stromu spadnu a
zlomím si vaz, takže jsem se rozhodl obstarat si n jakou zbra .
Loveckým nožem jsem zhotovil z v tví n kolik p es metr dlouhých kopí; pak už jsem m l o i tak unavené,
že se nedokázaly soust edit na práci. Ješt naposled jsem prohrabal ohe a p iložil na n j, zalezl do
spacího pytle a p íštích n kolik hodin strávil neklidným spánkem, ze kterého jsem se probouzel a op t do

n j upadal.
Foyers, Loch Ness
Motorový vor, b žn známý pod ozna ením Zodiac, vyplivoval mastný kou a jen tak nazda b h si razil
cestu tmou a mlhou.
Justin Wagner se pokoušel zklidnit horké návaly frustrace. P ed ty mi hodinami si on a Amber Korpelová
plavidlo vyp j ili a pluli s ním nap í jezerem k západnímu b ehu a potom na jih až k ostrovu Cherry
Island. Kochali se letním ve erem plným slunce, prohlédli si um lý ostrov, který se zde nazývá crannog, a
vydali se na dlouhou zpáte ní cestu. Benzinu v rezervní nádrži však již bylo málo a rychle se stmívalo,
takže se Justin rozhodl ušet it as a cestu si zkrátit; zamí il severovýchodním sm rem nap í jezerem.
To bylo p ed hodinou.
Justin se v plavb lunem dob e vyznal, ovšem doma na Aljašce. Nepo ítal s tím, že zde slunce tak náhle
zmizí za horami, ani se st nou mlhy, blížící se od východu.
Z kvílivého zvuku motoru o síle šedesáti ko ských sil a z toho, jak její spole ník neustále m ní sm r,
Amber Korpelovou rozbolela hlava, doslova jí t eštila. „No tak, Magellane, co je moc, to je moc. Kde
ksakru jsme?“
„N kde uprost ed Loch Ness… teda… myslím.“
„Tak to je v pytli. Ty nemáš kompas?“
„Jaks p išla na to, že bych m l mít kompas?“
„To nevím. Ale snad jsi ne ekal, že t budu mít za takovýho pitomce, že zabloudíme zrovna na Loch
Ness!“
„Jestli chceš kormidlovat, prosím, posluž si.“
„Pro to nevezmeš p ímo, dokud nenarazíme na b eh, místo toho, abys kli koval sem a tam?“
„B eh? Copak v týhle mlze uvidíš b eh? Co když mí íme na sever? Mohli bychom urazit dvaat icet
kilometr , než se dostaneme k –“
„Pst! Asi jsem n co zaslechla!“
„Jo – jak mi kru í v žaludku.“
„Ne, mluvím vážn . Zní to jako lidské hlasy. Vypni motor!“
Justin vypnul motor; vor se zhoupl na vln , kterou sám zvedl, klesl zpátky a setrva nost jej nesla dál
dop edu. „Blbneš, nic neslyším.“
„Pst! Poslouchej!“
Justin poslouchal, a potom to uslyšel… cákání, po n mž následovaly podivné vzdechy; p icházely zprava.
„Zní to, skoro jako když bre í dít .“
Amber se naklonila p es okraj voru. „Panebože… podívej, je to n jaký jelen… ne, je to celé stádo vysoké
zv e!“
Justin se posunul k ní; z mlhy se vyno ily hlavy a štíhlé krky p ltuctu jelínk sika. „Vynikající. Zv cestu
zná, prost za nimi poplujeme ke b ehu. Však jsem ti íkal, že nás do Foyers dostanu.“
„Jak m žeš v d t, že mí í k Foyers? M žou plavat k západnímu b ehu!“
„A není to te úpln jedno?“
První dv zví ata minula p í zodiaku, jejich kopýtka v zoufalém úsilí ví ila vodu jako lopatky míchadla,
kolem svírák m la p nu.
„Justine, jsou n jak vyd šení, ne?“
„Asi je jim zima.“
Z mlhy se vyno ilo další zví e; náhle ze sebe vyrazilo pronikavé beknutí, škublo hlavou dozadu… a
zmizelo ve víru zp n ných vln.
Amber sev ela Justinovu paži. „Vid ls to? Panebože, n co ohromného stáhlo to zví e pod vodu!“
Justin zkoumal zrakem hladinu. „Ne. Tohle… muselo být unavené a utopilo se, to je všecko.“
„Neutopilo se! N co ho sežralo!“
„Klídek, d v e; s tou Nessií jsem t jen škádlil. Nic takového neexistuje.“
„Hele, nejsem blbá! íkám ti, že n co velkého práv stáhlo to zví e pod vodu. Spus motor!“
Zodiac se divoce rozkolísal, n kolikrát se prudce oto il dokola proti sm ru hodinových ru i ek a potom
sklouzl do strany; oba se chytili jeden druhého.
„Krucinál, co to bylo?“
Te se Justin chv l. „Vypadnem odtud!“
„Justine, pozor!“
V mlze se ukázalo další zví e, hr zou úpln zdivo elý jelínek. Sto il se k zodiaku, p edníma nohama se
vyšvihl z vody a op el se jima o hranu gumového plavidla.

„Doprdele!“ Justin ho popadl za krk a za par žky a pokoušel se stokilové zví e shodit zpátky do vody tak,
aby se o par žky neporanil. „Amber, pomoz mi –“
Jelínek dál divoce kopal a zmítal se, cht l se dostat ven z vody, když tu ho jakási neviditelná síla uchopila
za zadní nohy a stáhla ho dol .
Justin ztratil rovnováhu a spadl do vody za ním.
„Justine!“ Amber si klekla na seda ku, kde p edtím sed la, a rozhlížela se kolem. „Justine? Justine, kde
jsi?“ Za sebou zaslechla šplíchot vody a oto ila se tím sm rem. „Justine?“
„Pffffu!“ Justinova hlava se vyno ila z ledové vody, pažemi divoce plácal kolem sebe do hladiny, na které
sed la vrstva mlhy. „Kurrrrva, je to jak led!“
„Vydrž!“ Amber p elezla zpátky na zá . „No, tohle zvládneš.“ Odstr ila kormidelní páku stranou, stoupla si
za záv sný motor a ob ma rukama trhla š rou.
Ruce ji neposlouchaly, musela trhnout n kolikrát, než motor nasko il. Jakmile však lodní šroub, vyto ený
do vysokých obrátek, chytil vodu, kormidlo, vychýlené z p ímého sm ru, vorem smýklo a Amber
Korpelová z n j vypadla po hlav do vody.
Ledový chlad pronikající do kostí a vodou nasáklý od v p ipravovaly Justina o síly. Rozmazan vid l, jak
Amber spadla p es palubu a jak se prázdný zodiac to í v širokých kruzích po hladin .
Pr švih. Tak jo, nejd ív vor, pak Amber.
Usilovn kopal nohama, aby se dostal k plavidlu. Kvílení a zd šené bekání zví at nevnímal, jen srdce se
mu zastavilo, když zaslechl Amber, jak vyk ikla; p i tom výk iku až krev tuhla v žilách.
„Amber?“ P estal plavat a prudce se oto il doleva. Vrstvou mlhy na hladin spat il, jak n kolik délek lunu
od n j hladinu prorazilo cosi tmavého a ohromného, p evaluje a kroutí se to tak divoce, že mu vír vody
mrštil do obli eje spršku ledové vody a kus ehosi teplého, p ipomínajícího maso.
Kolem plavala ada zví at; všechna žalostn bekala a sténala námahou.
Justin se pokoušel pohnout, avšak nedokázal to, teprve až když ten útok skon il jediným posledním
mohutným šplíchnutím.
V tichu, které následovalo, jako kdyby vše kolem zkamen lo.
Justin si chv jící se rukou sáhl na elo a set el z n j chuchvale ky krve a úlomky kostí.
„Amber…“
Vysoký zvuk motoru blížícího se zodiaku sílil, a Justin se vmžiku vzpamatoval. Plaval, co mohl, a když ho
plavidlo míjelo, vrhl se za ním; hrudník se mu odrazil od boku voru, poda ilo se mu však prsty se zachytit
vyvazovacího lanka.
Na to, aby se na vor vytáhl, se mu už nedostávalo sil, jen si lanko omotal kolem záp stí. Vahou jeho t la
se dráha zodiaku vyrovnala.
Motorem pohán né plavidlo se hnalo dál a svého cestujícího, jen napolo p i v domí, táhlo s sebou.
Je mi dev tapadesát let, a zde žiji od narození. Když mi bylo trnáct, m li jsme tady, v Drumnadrochitu,
statek. M j zesnulý bratr a zesnulá matka byli se mnou v aut , a mí ili jsme do Invernessu. Díval jsem se
ven na Loch Ness, hladina byla klidná, bez vln. Vyk ikl jsem: „Zastav!“
Bratr zastavil, a my všichni jsme vid li tu rozví enou vodu p ímo uprost ed jezera, hned naproti hradu
Aldourie Castle. Ta obluda byla šedohn dá, mohutná, velká jako autobus. P evalila se ve vod na pravý
bok, pak sebou plácla zpátky. Bylo ji vid t, a vlny z toho místa byly snad metr vysoké, a rozb hly se na
ob strany jezera.
– Ronald Mackintosh, prodava na penzi
Práv jsem jako oby ejn podával nouzovým telefonem Automobile Association p i silnici nedaleko
Brackly zprávu o situaci na silnicích; oto il jsem se a na vod , n kolik set metr daleko, jsem vid l hlavu,
krk a široké t lo jakoby s hrbem, pohybující se ze strany na stranu.
Bylo to n co úpln z jiného sv ta, jako kdyby se z vody jezera vyvalil podrážd ný dinosaurus. Po
takovéhle podívané jsem se zap isáhl, že se nikdy nevypravím na jezero v malém lunu.
– Hamish Mackintosh, hlídka Automobile Association, 2. února 1959
KAPITOLA 19
STOUPÁM VZH RU TEMNOTOU, sv t je hluchý a tichý. Jsem pod vodou… vplouvám do jeskyn .
Vznáším se voln ve vod . Voln .
Dole pode mnou je t lo muže, leží natažené na skále s ostrými hranami. T lo je nahé a potlu ené. Duše
bez života. Nechávám se donést blíž a vznáším se nad tím t lem.
Jsem to já.
„Ne! Ne!“
Byl jsem zamotaný do spacího pytle. Kopáním jsem se z n j vyprostil a nap l se vyplazil, nap l vypotácel

ze stanu do p edjit ní šedi. Divoce bušící srdce hrozilo, že mi vysko í z prsou.
Uklidni se! Dýchej! Jsi v po ádku, Wallaci… byl to zase jen sen.
Chodil jsem sem a tam po tábo išti, zmaten pronášel hlasit své myšlenky a násilím se snažil znovu
soust edit pozornost na obrazy toho nového bizarního no ního d su. „Byl jsem pod vodou… ale ne jako
dít , tentokrát jako dosp lý. A byl jsem mrtev. Jak jsem zem el? Pro jsem byl nahý? To jsem m l n jaké
vid ní?“
Zíral jsem na své ruce; stále ješt se t ásly. A pak jsem náhle ztuhl.
V lese se n co pohnulo!
Rozhlížel jsem se zleva doprava a zprava doleva jako vyplašená vysoká zv , vlhkem nasáklý les však
ml el. Zem dosud halily cáry šedivé mlhy, ekaly, až je spálí první sv tlo rozb esku.
A potom m j zrak zachytil ten pohyb.
Pak jsem je spat il – t i stíny postav, všechny zahalené v erném. Šly podle potoka sm rem k Loch Ness.
Hledal jsem své turistické boty. Vklouzl jsem do nich bosýma nohama, utáhl tkani ky a chvátal za t mi
t emi rušiteli mého klidu.
Byli už hodn daleko vp edu, temné plášt je dokonale maskovaly, t ebaže ob as jsem na okamžik
zpozoroval záblesk sv tla baterky.
erní rytí i?
Úbo í hory se nyní prudce svažovalo, potok se rozší il a p ímo hore n se hnal do Loch Ness. Listí bylo
mokré, balvany podél potoka porostlé tlustou vrstvou mechu, takže ch ze byla zrádná. Podvrtnul jsem si
kotník a zaje el bolestí; z stal jsem stát a chvatn si zavazoval tkani ky, abych mohl došlapovat pevn ji a
s v tší jistotou.
A v té chvíli jsem si všiml té krve.
Na horních plochách n kolika kamen byly st íkance, jako kdyby po cest podél potoka n kdo táhl
krvácející trup.
Sp chal jsem dál, klusal dol svahem; pak jsem zaslechl ten svištivý zvuk záv sného lodního motoru.
Než jsem vyb hl ven z lesa, zodiac se už hnal pry od b ehu. V matném sv tle jsem na palub plavidla
rozpoznal t i muže, všichni byli oble ení v erném, mezi sebou m li t žký konopný pytel nasáklý krví.
* * *
Východní b eh Loch Ness je tak dlouhý a p ímý, že dívá-li se v jasném dni lov k k severu, vidí, jak
hladina splývá s oblohou. Ten pohled se mi naskýtal tém t i hodiny, kdy jsem šel po b ehu lemovaném
stromy a pomalu se blížil k Foyers.
V batohu jsem m l n kolik vzork krve, st r získaných z kamen . Laborato v Invernessu mi poví, jestli
je to krev lidská nebo zví ecí; potom s tím p jdu za Albanem MacDonaldem.
Slune ní paprsky se p eplazily p es poho í Monadhliath Mountains a mírnily štiplavý chlad ranního
vzduchu. Od jihu se neslo dun ní motor výzkumného plavidla Nothosaurus, promíšené s dut zn jící
ozv nou; za dvojicí motor se táhla hluboká brázda a do b ehu tloukly vlny bahnit zbarvené vody. Jak
m lo míjela, za zá ovou p epážkou jsem vid l adu n kolika desítek sonarových bójí. Hoaglandova
posádka spoušt la do vody v rozestupech asi kilometr a p l podvodní mikrofony a chystala si i sadu
sonar . V d l jsem, že není jediná, podobn si po ínaly nejmén dv další expedice.
Než padne noc, z jezera Ness bude jezero „D s“, samé pípání jako od videoher v zábavním parku, a
veškeré kontakty, zachycené pod vodou, budou na vzdálenost celých kilometr zkreslené.
Kolem p l deváté ráno jsem vy erpaný nedostatkem spánku dorazil k jakémusi hausbótu. Do Foyers to
bylo ješt n kolik kilometr , proto jsem se rozhodl dát si snídani; posadil jsem se na okraj plata a žvýkal
suchary s taveným sýrem. Od severu p iplula malá rybá ská lo ka; sed ly v ní dv místní ženy.
Lo ka se širokým obloukem sto ila ke b ehu a p istála u plata hausbótu.
„Dobrýtro, dámy. Tak co ryby?“
„Neberou,“ odpov d la blondýna s vlasy na ramena. „Neberou už celou sezónu.“
„Koukni, Marti, není to ten v dec? Víš – no, ten, co byl v novinách?“
Blondýna se nap ímila. „Nojo, máš pravdu! T ší nás, doktore Wallaci. Já jsem Marti Evansová a tohle je
moje kamarádka Tina. Vy mí íte do Foyers?“
„Ano.“
„Zrovna odtamtud jedem. A vy si posp šte, než policajti tu mrtvolu odnesou.“
Nasko ila mi husí k že. „Mrtvolu?! Jakou mrtvolu?“
* * *
Ten dav lidí jsem vid l už ze vzdálenosti n kolika set metr ; p icházel jsem k ústí eky Foyers, a n kolik
minut mi trvalo, než jsem se protla il hustým davem místních lidí. Když jsem se dostal ke kordonu

policist , zamával jsem na šerifa Holmstroma, abych na sebe upozornil.
Holmstrom p izvedl pásku a pustil m dál. „Á, doktor Wallace. Ne že bych se divil; zdá se, že pokaždý,
když se vidíme, n koho zmasakrujou.“
„Co se tu stalo?“
Vedl m k vod . Zodiac, vytažený na b eh, obklopovali vyšet ovatelé. P í byla p evázaná lanem, p es
levou polovinu byla p ehozena šedá plachta, její okraje, nasáklé vodou, se držely na hladin , kolem nich
se pomalu rozlézala šarlatová skvrna a v m lké vod se slévala do kalužinky.
„V era p ibližn ve t i tvrti na p t odpoledne si dva turisté z Aljašky, Amber Joy Korpelová, ty iadvacet
let, a její spole ník, Justin Thomas Wagner, dvacet p t let, najali v p j ovn v Lower Foyers tohle plavidlo.
Dvojice byla naposled vid na n kdy kolem deváté, jak obeplouvá Cherry Island. Podle sv dk ten zodiac
najel na b eh mezi šestou a sedmou dneska ráno. Ale p ipravte se… tohle je hrozný pohled, ješt horší
než minule, ale myslím, že to budete chtít vid t.“
Šerif odhrnul okraj plachty.
„Prokrista…“
Justinu Wagnerovi se nepoda ilo dostat se z ledové vody, jen si sta il omotat kolem obou záp stí vle né
lanko. Horní ást trupu visela podél boku plavidla, které, ne ízeno, plulo nap í jezerem; dolní ást trupu
vor vlekl vodou. Nedalo se íct, jak dlouho bylo t lo ve vod , avšak paže, krk a obli ej už zmodraly tém
do pr svitností.
Hr zu budil výraz Wagnerovy tvá e, zmrzlá maska, v níž se zra ily sou asn bolest i hr za. Skelné o i
byly otev ené a vylézaly z d lk , ústa zkroucená ve šklebu, zuby vycen né.
Ostatní ást t la zakrýval vor.
Holmstrom pokynul jednomu ze svých lidí; ten rukama v rukavicích odstr il vor stranou a opatrn p izvedl
zbytky Wagnerovy košile, takže bylo vid t pás.
P i pohledu, který se mi naskytl, jsem se za al dávit.
Žádná dolní ást trupu tam nebyla. To, co Justina Wagnera kouslo, jediným ni ivým pohybem pohltilo jeho
boky, hýžd a nohy; po obvodu nepravidelného okraje rány z staly dírky, stopy zub . Ve vod se dop edu
a dozadu pohupovaly vnit nosti, ostatní orgány již místem, kde kdysi byl pás, dávno odpadly.
Zavrávoral jsem dozadu; to, co jsem vid l, mi okamžit vyhnalo všechnu krev z obli eje.
Holmstrom pokynem vyzval svého lov ka, aby plachtu zase spustil, potom m následoval nahoru na
b eh. „Není vám nic?“
Zavrt l jsem hlavou. „K tomu mám po ádn daleko.“
„A ty stopy zub …?“
P ikývl jsem; zvedl se mi žaludek. „Ano, jsou rozložené stejn jako ty jizvy, co mám kolem pasu. A…
v bec netuším, jak to, že jsem ješt naživu.“
„Takže nám to pom žete hledat?“
Op t jsem p ikývl. N kolikrát jsem se zhluboka nadechl, abych v sob udržel snídani. „Pom žu, ale a to
te zatím z stane jenom mezi námi. Lidové zkazky jsou jedna v c, ale tady za al ádit predátor
nejvyššího ádu.“
„Dobrá, budiž.“
Do b ehu zabušily vlny. Ohlédli jsme se tím sm rem; kolem proplouvalo další výzkumné plavidlo, jeho
motory duniv bublaly. Za jeho zádí pluly t i vyhlídkové lod .
Holmstrom si odplivl. „Za íná to tu vypadat jak v n jaký zatracený zoo. A k tomu – dvaaosmdesátka je od
Drumnadrochitu až po Inverness ucpaná táborníkama, a sám b h ví, co z toho bude, až se roznese tohle
tady.“
P ikývl jsem. „Horší je, že jezero za íná být doslova ucpané sonarovými bójemi.“
„Soudce vám dal p íležitost v ci ídit. Ješt není pozd .“
„To není m j styl.“
„Tak jakej teda máte plán?“
„Nejd ív pot ebuju dokon it pr zkum jezera; vy mi m žete pomoct tím, že pro m n co ud lá vaše
kriminalistická laborato .“
„Kriminalistická laborato ? A co?“
Sáhl jsem do batohu a podal mu plastové sá ky se st ry vzork krve. „Dejte tohle analyzovat. Pot ebuju
v d t, jestli ta krev je lidská nebo zví ecí.“
„Hotovka. Jak vám m žu zavolat?“
„Já zavolám vám; dejte mi íslo mobilu.“
Podal mi navštívenku. „ íslo je vzadu, mobil mám po ád zapnutý.“ Zadíval se na jezero, potom mn do

o í. „Já byl asi jeden z t ch, co se posmívali, že… víte, tomu, jak jsem slyšel, že se bojíte v bec se i
p iblížit k vod , a tak. Ale když jsem vid l tu mrtvolu, teda… v bec se vám nedivím.“
„Ud lejte analýzu t ch vzork , šerife. Ozvu se vám.“
* * *
True se objevil za p l hodiny, nadával a všechen ten provoz kolem Loch Ness posílal do horoucích pekel.
Dobré bylo, že chata byla zamluvená do posledního místa, špatné naopak to, že ho te otec pot ebuje v
Drumnadrochitu hned zkraje ve era. Uvolil se, že m doprovodí p i propátrávání východního b ehu; potom
ho sestra vezme na lo .
Pro Brandy se v ci vyvíjely také dob e, zdvojnásobila po et vyjížd k, ceny zvedla na trojnásobek, ale
vyjíž ky na Nessie III byly p esto až do konce týdne vyprodané.
Posedlost nestv rou žila, da ilo se jí dob e, a místní lidé t žili z toho, co se za ínalo rýsovat jako rekordní
turistická sezóna.
Než nastalo poledne, zpráva o tomto již druhém útoku nestv ry na lov ka se p ehnala Velkou Británií
jako požár. V tu dobu jsme s Truem byli už v Inverfarigaigu, vesnici, jejíž domky jsou rozptýleny mezi lesy,
v nichž se p stují smrky a jedle douglasky. Stejn jako ve Foyers, i na skalnatých b ezích jezera u
Inverfarigaigu nebylo k hnutí, všude lidé dychtící po napínavé podívané; fotoaparáty s transfokátory
p ipravené na stativech, videokamery a triedry propátrávaly každou vlnku a každý stín, které se p ehnaly
po hladin Loch Ness. Dodávky a r zné obytné p ív sy, zaparkované podél silnice generála Wadea,
vroubily tuto silnici s jedním jízdním pruhem až k Dores. Mnoho turist stálo na st eše svých aut, aby m li
lepší výhled.
Na Loch Ness panoval „príííma den“, vysoké modré nebe bylo bez oblá ku, horko blížícího se léta dávalo
o sob nemilosrdn v d t.
Hledali jsem místo, kam bychom se uchýlili p ed sluncem; vydali jsme se p šinou mí ící do Farigaig
Forestu. Hustý lesní p íkrov nás vzal do své chladivé náru e. Uhnuli jsme z p šiny a drželi se klikatého
b ehu m lkého pot ku, prodírajícího se dol úbo ím hory. Koberec mechu, pokropený modrými zvonky,
náprstníky a jinými divoce rostoucími kv tinami, v n a zvuky lesa – to vše konejšilo mé vy erpané nervy.
Tu veverku jsem nevid l, až když jsem na ni málem šlápl.
Lesy v údolí Great Glen obývají rezavé veverky, hbití a rychlí tvorové živící se semeny, kaštany a o echy.
Tahle veverka ležela u pot ku na boku, její drobou ká hru se namáhav zdvíhala, jak lapala po dechu.
Chvíli jsme ji pozorovali; trpící zví e se p estalo hýbat a zem elo.
True se sehnul, cht l do ní š ouchnout. „Chudinka malá –“
„Nesahej na ni!“ Odložil jsem batoh na zem, vytáhl pár gumových rukavic, sklenici s širokým hrdlem a
plastový sá ek na vzorky. „Pamatuješ, co jsem ti v era íkal o potravním et zci v Loch Ness? Tohle m že
být d ležité vodítko. Vezmi tu sklenici a dej do ní vodu z toho potoka, já zatím tadyhle našeho p ítelí ka
str ím do pytlíku.“
Sebrali jsme vzorky a pokra ovali podle pot ku dál, p ík e svažitým terénem hust porostlým vegetací a
plným špi atých kamen . Cestou jsme nacházeli další mrtvá zví ata, mezi nimi p l tuctu orlovc mo ských
a sokol st hovavých. True zakopl o jakousi noru a vzáp tí na n j zaúto ila liška; neklidn , vzrušen
obíhala kolem n j, vr ela a ch apala po jeho botách. Poda ilo se nám ji odehnat, až když jsme ji
n kolikrát p etáhli klackem.
„Ješt nikdy jsem nevid l lišku takhle se chovat. Myslíš, že by mohla mít vzteklinu?“
„Možná. Ale mám podez ení, že tady jde o n co jiného, n co, co p sobí na celý ekosystém. Poj ,
vylezeme výš.“
Po dalších n kolika stech metrech stoupání les kon il a p ed námi se otev el velkolepý výhled na Loch
Ness, až se z n j tajil dech. Vylezli jsme až na samý vrchol a sedli si na ve ejnou lavi ku k zaslouženému
odpo inku.
„Zacku, m žu se t na n co zeptat?“
„Klidn , jen se ptej.“
„Co t vedlo k tomu, že ses nakonec rozhodnul po tom tvorovi jít?“
Natáhl jsem ruku k zemi, utrhl jakousi kv tinu a bezmyšlenkovit z ní otrhával okv tní lístky. „Když si
Brandy p sobila ta zran ní – pro myslíš, že to d lala?“
„Doktor povídal, že proto, že m la zlost.“
„Já mám možná taky zlost.“
„A na máš zlost?“
„Nejdéle ze všeho jsem m l zlost na Anguse. Práv kv li n mu jsem tenkrát vyplul v té lo ce. Te mám
v tší zlost na sebe, na to, že musím s celou touhle zatracenou v cí n co d lat.“

„Za to, že to na tebe zaúto ilo, p ece ty nem žeš. Byl to osud.“
„Na osud já nev ím. Osud je totéž co lidové vypráv ní, folklor – zd vod ování nevysv tlitelného. Já
v ím ve v du, na práci se skute ností, s fakty. A proto mám na sebe zlost; kdybych se držel reality už
tehdy, p ed sedmnácti lety, nebyl bych dneska v téhleté kaši.“
„Bylo ti jen dev t, tak jak se m žeš obvi ovat? Koukni se, ím vším jsi prošel. Dvakrát ses topil, a p esto
jseš naživu.“
„Tomuhle íkáš být naživu? Bojím se vody, a každou noc se budím s k ikem.“
„A ses teda topil nebo ne, po ád jseš živej, a to je víc, než m že íct tamten mládenec. Tenkrát, p ed
t ma sedmnácti rokama, t zachránil osud, p esn tak, jako t osud ved k tomu, že ses stal mo ským
biologem.“
„Co tím myslíš – že m vedl?“
„To, že jestli je n komu souzený, aby p išel na to, co je tenhleten dávnej tvor za , tak jseš to ty, Zachary
Wallace.“
„No, v osudu se nevyznám, ale zato se vyznám ve v d , a ta mi íká, že tahle obluda není žádný
dávnov ký tvor, alespo tedy ne plesiosaurus. Myslím, že je to n co úpln jiného, nejspíš n jaký hybrid
druhu, který v Loch Ness žije už dlouho.“
„Jako ten Angus v Guivre?“
„To nevím, ale znám n koho, kdo to ví.“
„Zacku, prosím t , neza ínej zase s mým tátou.“
„No, tak poslouchej: deska ráno jsem vid l t i muže, všichni byli v tmavých pláštích, a nesli n co v
konopném pytli, n co, z eho tekla krev. Vzal jsem si pár vzork krve, a šerif je dá analyzovat.“
„Tak dobrá. Pak teda klidn m žeš už jednou provždy p estat s podez íváním mýho táty.“
Zdola se k nám donesl zvuk lodní sirény.
„To bude Brandy. Co kdybych ji zkusil p emluvit, aby t vzala zpátky? Esli chceš n co v d t, tak myslím,
že tvým osudem taky je vrátit se do její p ízn .“
„Doufám, že se toho dožiju.“
„Oby ejn se po soumraku vrací zpátky kolem Tor Pointu. Pokus se tam do tý doby bejt.“
Zamával mi a pustil se dlouhými skoky po p šin dol .
Díval jsem se za ním, jak mizí v lese, a mysl se mi vrátila zpátky k ostatk m Justina Wagnera.
Podobné napadení jsem p ed sedmnácti lety p ežil. Ud lal jsem n co, ím jsem toho tvora vylákal z
hlubin? A co jsem ud lal, a v dom i nev dom , že m to p ed ním zachránilo, že m nepohltil?
Zachránil m Alban MacDonald; ten to možná ví. Ale starý Kakabus svá tajemství skrývá.
Kdo byli ti erní rytí i? Co d lali v noci tam venku? A co, pokud v bec n co, má tohle vše co d lat s t mi
napadeními lidí na jeze e?
Posbíral jsem své v ci a zamí il horskou p šinou dol , odhodlaný p ijít v ci na kloub.
Deník sira Adama Wallace
P eložil Logan W. Wallace
Zapsáno 25. íjna 1330
Tato slova píši ve sp chu, p i sv tle žhavých uhlík . Dny míjejí rychlostí hodin a tato místa, p ipomínající
propast samotného pekla, m málem p ipravují o zbytek zdravého rozumu.
Na n jakou chvíli se m bezpochyby zmocnil spánek, nebo když jsem op t otev el o i, brána byla tém
hotová. Je ohromná, váží ne mén než sedm set liber, její ší ka je stejná jako zúžené místo eky, jíž
Jezero vniká do mo e. Dolní okraj brány sir Iain zaost il do hrot tak, aby se daly zarazit do dna eky p ed
otev eným místem, kde eka vychází z jeskyn . MacDonald tvrdí, že samotný proud by m l zabránit, aby
se brána pohnula.
Když byly utaženy poslední šrouby, MacDonald nás shromáždil do kruhu a m uvedl do jeho st edu.
„Ecce quam bonum et quam lucundum habitare fratres in unum“ – „pohle te, jak je pro bratry dobré a
radostné pobývat spolu v jednot . Adame Zachary Wallaci, v íš v Boha, jenž nikdy nezem el a nikdy
nezem e?“
„Ano.“
„P ísaháš, že veden strachem z oh pekelných zachováš naprostou poslušnost pánu našemu, Ježíši
Kristu?“
„Ano.“
„Vzdáváš se, jakožto voják Ježíše Krista, své vlastní v le?“
„Ano.“
„Voják Ježíše Krista zabíjí s p esv d ením, že je sám pod ochranou; umírá s ješt v tším p esv d ením,

že je pod ochranou. Tím, že zem e, poslouží svým zájm m. Tím, že zabíjí, slouží zájm m Kristovým.
Vále ník je mírn jší beránka a drav jší lva, má mírnost mnicha a state nost rytí e. Náš ád vyzdobil
Šalomoun v chrám zbran mi namísto drahokam a štíty namísto královských korun ze zlata. Prahne po
vít zství, nikoli po sláv , touží po bitv , nikoli po okázalosti. Hrozíme se prázdných e í, zbyte ných in ,
nemírného smíchu, pomluv a tlachání. Pohrdáme všemi v cmi zt les ujícími marnost a žijeme v jednom
p íbytku, ídíce se jediným pravidlem, jako jedna duše a jedno srdce.“
Uchopil mou ruku do své a otev el jí svým me em. „Adame Zachary Wallaci, skládáš touto svou krví
p ísahu, že budeš oddaným lenem rytí ského ádu Templu?“
„Ano.“
„Brat i templá i, jsou n jaké námitky proti tomu, aby byl tento novic p ijat do ádu?“
Nikdo se neozval.
MacDonald znovu od íkal pravidla ádu a otázal se, jestli mám manželku a rodinu, dluhy nebo n jakou
nemoc nebo zda jsem vázán poddanstvím n jakému jinému pánovi. „Nikoli,“ odpov d l jsem.
Potom jsem byl vyzván, abych poklekl; požádal jsem, abych se stal sluhou a otrokem ádu templu, a
p ísahal jsem poslušnost Bohu a Pann Marii.
MacDonald p e etl Žalm 133 a poté pravil: „Vsta , sire Adame, nebo od tohoto dne a navždy poté jsi
rytí em ádu templá . A nyní, moji brat i, stojíme tu p ed branou pekelnou, p ed dílem našich rukou, a
musíme se zavázat ješt k jedné v ci.“
S al mi ze šíje st íbrné pouzdro a pozdvihl je tak, aby na n dopadalo sv tlo. „Ve jménu Roberta Bruce,
našeho jediného a pravého krále, se tu zap ísaháme svou krví. Jako ti, kdo p išli p ed námi, vázáni tajnou
p ísahou chránit Archu úmluvy, i my musíme uchovat obsah tohoto pouzdra v bezpe í. Abychom toho
dosáhli, dobrovoln se spojujeme se zlem, užívajíce zlo k ochran p ed zlem, tak, abychom mohli uchovat
dobro. Touto strašlivou úmluvou bude bílý pláš nahrazen erným a k íž sira Galaháda State ným
srdcem, p i emž znak X bude symbolem smlouvy se Satanem. Budeme mít jen málo následovník , ti
však budou urozeného p vodu a budou pocházet jen z našich klan . Naše tajemství si všechna vezmeme
s sebou do hrobu a poneseme je dál do podsv tí.“
A tak jsme v hlubinách zem , na prahu pekla, složili p ísahu stvrzenou krví a uzav eli naší úmluvu, úmluvu
erných rytí . Nyní vím, že nikdy nespat ím denní sv tlo…
Moderní evolu ní teorie nevyžaduje postupnou zm nu. Nový druh m že vzniknout tehdy, když malý
segment p vodní populace z stane izolován na periferii oblasti výskytu p vodní populace. Velké, stabilní
populace p sobí siln ve prosp ch homogenizace. Nové a p íznivé mutace se edí již pouhou p ítomností
masivní populace, v jejímž rámci se musí ší it. Jejich po etnost m že pozvolna nar stat, avšak m nící se
prost edí obvykle jejich selektivní hodnotu ruší dlouho p ed tím, než se tyto nové formy zafixují. Avšak
malá uskupení, izolovaná takto na okraji, jsou od rodi ovského jádra od íznuta, žijí jako drobné populace
v geograficky okrajových oblastech, jakýchsi zákoutích, oblasti rodi ovské. Malé okrajové izolované útvary
slouží jako laborato pro zkoumání vývojových zm n.
– Stephen Jay Gould, „Epizodní charakter vývojových zm n“,
The Panda’s Thumb: Reflections in Natural History, 1980
KAPITOLA 20
Záliv Urquhart Bay, Loch Ness
VÝZKUMNÉ PLAVIDLO Nothosaurus spo ívalo voln na vod hluboké dv st metr a tvo ilo malebnou
kulisu hradu Urquhart. B ehy u z íceniny byly plné turist , scénu zabíralo p l tuctu televizních kamer;
záb ry se m ly objevit ve zprávách na celém sv t hned za hlavními zprávami.
Michael Hoagland z stal na palub a vyk ikoval na svou posádku imaginární povely, dokud nep estala
pracovat i ta poslední kamera. Potom sp chal dovnit do velínu, kajuty, kde se nacházelo sonarové
stanovišt .
* * *
Sonarové systémy pracují tak, že vysílají ultrazvukové pulzy. Odražené signály jsou pak analyzovány
hydrofony, které sd lují, zda se v cílovém prostoru vyskytuje n jaká p ekážka nebo objekt.
Sonarové systémy jsou pasivní a aktivní. Pasivní sonar, používaný na ponorkách, analyzuje vstupní
signály, aniž by vysílal n jaké vlastní, aby neprozradil místo, kde se plavidlo nachází. Aktivní sonar vysílá
hlasité signály p ipomínající jakési „ uknutí“; signály jsou nastavitelné na r zné kmito ty, sou adnice nebo
úhly. Tyto signály se ší í rychlostí p ibližn patnáct set metr za vte inu. Jestliže se v dráze paprsku
signálu nachází n jaký p edm t, je sonarem zjišt n.
Aktivní, „agresivn jší“, sonar má však nevýhodu v tom, že nastavení vysíla e, samotné vyslání signálu a
zachycení odrazu trvá n jaký as. Proto byla vyvinuta sonarová bóje, voln plovoucí jednotka, která vysílá

sv j vlastní systém signál a obsluha m že detekovat objekty pohybující se v akustickém poli.
P enosný akustický m icí systém PAMS (Portable Acoustic Measurement System) je tvo en soustavou
sonarových bójí rozmíst ných podle p edem stanoveného vzorce. Signály p icházejí do za ízení pro sb r
akustických dat, terminálu GPS a subsystému rádiové telemetrie. Údaje o poloze se pak p evád jí rádiem
UHF k analýze a vyhodnocení.
* * *
Posádka Nothosauru b hem posledních devíti hodin rozmístila v rozestupu dvou kilometr sonarové bóje;
za ala poblíž bývalé pevnosti Fort Augustus. Bóje byly ve dvou rovnob žných adách, táhnoucích se na
sever k Tor Pointu, kde se jezero zužuje. Tam byla umíst na jen jedna ada, kon ící u Lochendu a Bona
Narrows.
A nyní byl as sklízet plody své práce.
Hoagland p echázel po velín , jeho odborník na sonary, Victor Cellers, dokon oval kontrolu pole
monitorovaného bójemi Nothosauru. Victor byl Hoagland v švagr, a lovec Nessie si íkal, jaké má št stí,
že ho má s sebou. Dvaa ty icetiletého Ameri ana, trpícího cystickou fibrózou, mu výlu n a pouze
„pronajala“ jeho sestra Deborah pod podmínkou, že bývalý p íslušník vále ného námo nictva bude v
Seattlu, sídle jeho televizní spole nosti, za dva týdny zpátky… a vcelku.
„Takže pole je funk ní, Victore, ano?“
„Funk ní a spolehlivé jsou dv r zné v ci. Bóje vysílají signály a mn p icházejí údaje, ale ten signál má
na sob spoustu smetí.“
„Smetí?“
„Rušení.“ Victor ukázal na hlavní monitor s výstupem GPS, obrazem Loch Ness a sonarových bójí
Nothosauru. „Všechno od Foyers až na jih k pevnosti Augustus je p ecpané akustickými signály.
Dostávám signály nejmí od dvou dalších polí s bójemi s aktivními sonary, a ty jsou navíc moc blízko
našich, takže analýza signál je zkreslená. Je to, jako kdybych cht l koukat na hv zdy dalekohledem
n kde uprost ed Manhattanu. Smi se s tím, Michaeli, nejsme na tomhle h išti jediní hrá i. P esné tení
dat prost není kv li tomu rušení možné.“
Hoagland chvíli mumlal n mecky jednu nadávku za druhou.
„Dobré je, že když oni ruší nás, my zase rušíme je.“
„Takže všichni ma íme as a vyhazujeme peníze.“
„V podstat je to tak.“
„Victore, spoj se s kapitány t ch druhých lodí, dojednej na dnešek ve er posezení v hotelu Clansman, tam
si o té situaci pohovo íme. V téhle v ci Highland Council bu n jak rozhodne, nebo jdeme od toho.“
Dores
Z Inverfarigaigu do Dores jsem to m l p šky šestnáct kilometr , a skoro t i další, kdybych se v Tor Pointu
m l sejít s Brandy a Truem. Toho dne jsem m l v nohou už t ináct kilometr , a než jsem dorazil na Dores
Beach, pláž pokrytou oblázky, prostírající se k travnatým, mírným návrším a k silnici generála Wadea, byl
jsem už vy erpaný.
Celá oblast byla plná místních lidí, turist a médií. Dobelhal jsem se p es pláž, pokrytou kamínky, až tam,
kde rostla tráva, shodil jsem ze zad batoh a klesl na zem; dával jsem si pozor, abych držel hlavu
sklon nou, aby m nikdo nepoznal. Hned jak jsem si sedl, došlo mi, že ta poslední hodina ch ze po
plážích pokrytých oblázky m dorazila.
Dores je vesnice usazená p i nejvýchodn jším výb žku Loch Ness, kde se jezero, široké šestnáct set
metr , náhle zužuje na polovinu své ší ky. Dál po b ehu k západu leží Tor Point; odtud jezero pokra uje
op t na sever až do místa, kde p echází v eku Ness.
Na pláži v Dores se shromáždili turisté i místní a sledovali asi dv desítky odvážných windsurfa ; jejich
plachty bi oval vítr a hnal je po hladin jezera. Od jihozápadu sem dorážely silné poryvy, ješt sílící v
blízkosti b ehu, a odvážlivce p inutily držet se u n ho nebezpe n blízko.
íkal jsem si, jestli by byli tak state ní, kdyby vid li, co zbylo z Justina Wagnera.
Od Dores Beach se jezero prostírá k jihu, kam až oko dohlédne. Po obou stranách je vroubí skalní st ny,
a slunce se práv za ínalo no it za vrcholy hor na západ .
Za mnou se na krajnici shromáždil velký dav lidí, aby si poslechl vypráv ní Steva Felthama, proslaveného
pozorovatele Nessie. Feltham p ed n kolika lety prodal sv j d m v Anglii a vydal se zachytit nestv ru na
film. Nyní bydlel v upravené dodávce, a to, s jakou vervou se své práci v noval, z n j u inilo jakousi
legendu, t ebaže jeho námaha nep inesla žádné d kazy, jenom ješt víc obohatila zkazky o nestv e.
Cítil jsem, jak mi tuhnou svaly na zádech. Posbíral jsem své v ci a belhal se do kopce k hospod Dores
Pub; doufal jsem, že jedno pivko by mi mohlo v t ch bolestech ulevit.

P kný omyl.
„Podívejte, tamhle je!“ B žela ke mn drobná blondýna v p íšerném modrém blazeru a s mikrofonem, s
sebou vlekla svého p imáznutého kameramana. „Doktore Wallaci, ahoj! Shar Bonannová, BBC. M žete
nám pov d t, co si myslíte o dnešní sch zi Územní správy?“
„Nebyl jsem tam, takže nemám tušení, co –“
„Mluví se o zrušení zákona na ochranu Nessie. Myslíte, že je to pravda?“
„Jestli si myslím, že je pravda… co?“
„Že Council chce nestv ru chytit.“
„Nemám, co bych k tomu ekl.“
„Správa taky najala amerického v dce, aby zorganizoval pátrání. Te je na cest sem.“
„Tak to má kliku. Podívejte, já si chci jen sko it na pivo.“
„Vypadáte, jako kdybyste toho dost nachodil. To jste stopoval tu nestv ru?“
Odstr il jsem ten její mikrofon od svého obli eje a vešel do hospody. „Jednoho guinnesse, a p kn
studeného.“
Postarší nametený Skot, který vypadal, jako kdyby sed l na své stoli ce už celý den, si m d kladn
zm il od hlavy k pat , potom nasál do nosu vzduch. „He… hele, sous… sede, to máš v tom ruksaku
ákou zdech… chlinu, nebo to tak smrdíš t… ty?“
Mému mozku okamžik trvalo, než si jeho blábol p eložil. „Vlastn ano, v batohu mám mrtvolu zví ete, ale
nejspíš smrdím i já.“
Mávl si p ed nosem rukou a odsedl si, aby ud lal místo dv ma policist m. „Doktor Wallace?“
„Já vím, já vím, odnesu je do laborato e a tam je nechám.“
Na okamžik jsem je p ivedl do rozpak ; podívali se na sebe. „Pane, posílá nás šerif Holmstrom. Máme
vás odvést nazpátek do hradu.“
„A pro pak? To m chce soudce zase str it pod zámek?“
„Ne, pane. Jde o vašeho otce. Zdá se, že se stala n jaká nehoda.“
* * *
Podzemí hradu bylo p ed láno na scénu pro n jaký hollywoodský film; zadní kout toho bloku
st edov kých kobek byl zastav ný p enosnými reflektory, které vymýtily veškeré „rušivé“ stíny z Angusovy
kom rky. Když jsem dorazil, dva filmové štáby spolu s t mi, kdo tu ješt zbyli z týmu rychlé záchranné
služby, balili nádobí ko.
Hv zda té show, oble ená v tri ku, spo ívala podep ená na posteli, do levé paže m la zavedenou infuzi,
na pravé paži zav šený monitor srde ní innosti. Po Angusov boku sed la zamilovan hledící
ošet ovatelka, Asijka s tmavými vlnitými vlasy, v o ích výraz bezmezn oddanosti, a koli byla sotva z
poloviny tak stará jako on.
„Á, tak tady je m j hoch! Zachary, tohle je sestra Kasa, dej jí pozdravení!“
„Kasa. Francesca Kasa.“
„A je v tom snad n jaký rozdíl? Mi Kasa je su Kasa, m j d m je tv j d m, že jo, synu.“
„A na pot ebuješ soukromou ošet ovatelku?“
„Vašemu otci se dnes odpoledne ud lalo špatn od srdce.“
„Špatn od srdce?“
„Jo, synu. M l sem potíže s dechem. Jako kdyby mi na prsou sed l slon. Jen taktak sem kmot i ce s
kosou uniknul, to teda jo. P edstav si, Johnny C. na m takhle tam seshora koukal a culil se. Jenže já se z
toho vyvlíknul, takže žádný slzy, synku.“
„Vynasnažím se moc neprojevovat své city. A mimochodem, sestro, jak vypadá jeho EKG?“
„Te je normální, ale ješt d láme krevní testy. Dozorce ho našel zhrouceného a v bezv domí.“
„Hmm. Tak pro není v nemocnici?“
Angus na m mrkl. „Pá to byl jen slabej záchvat, a soudce má rozum, tak si myslel, že bude líp, když
zvostanu zde, z dohledu médií, a koli bych ek, že Maxi je sem ouplnou náhodou pozval.“
„Jist . No, já mám n jakou práci. Snaž se neum ít nám, zatímco budu pry .“
„Po kej, hochu! Pane dozorce, pot ebuju si se synem soukrom popovídat. Moh byste všecky tydle lidi
vypakovat ven?“ Oto il se k ošet ovatelce a lehce ji poplácal po zadnici. „Ty taky, drahoušku. Ale do
hodiny a seš zpátky, vomeješ m houbou.“
Zapý ila se, zkontrolovala dávkování infuze a následovala ostatní ven. Dozorce za ní zamkl dve e cely.
Z stali jsme sami.
„Synku, p ines bys mi ješt jeden polštá ?“
„P ines si ho sám. Tenhle kousek se srde ním záchvatem jsi už sehrál na mámu, když mi bylo sedm.“

Prohnan se zaculil. „To že sem ud lal? B h je mi sv dkem, že lidi na to po ád ješt vždycky sko í.“
„Odkud je všechno tohle jídlo?“
„Posílají ho sem místní hotely. Obchody se hýbou, a oni jsou vd ní, jak se taky sluší a pat í. Dokonce za
tebe zatáhli pokoj. Objednej si podle chuti, co si jen m žeš p át, k tomu n jaký filmy s prase inkama, to
všecko bude na tvýho tátu.“ Zhluboka se nadechl a zašklebil se. „Co je to za smrad? Smrdí to h než
zapa ená pí a!“
„Jsou to vzorky, posbíral jsem je kolem jezera. Pár mrtvých pták a veverka.“
„Ptáci a veverky? Prokrista, chlap e, pro m rovnou nevob sej, a to mám za sebou?“ Strhl si infuzní
hadi ku z paže. „Poslyš, ty Dít p írody, pot ebuju t tam venku na vod , ne k tomu, aby ses coural po
lesích jak n jaká bludi ka.“
„To už v dci tak d lají, Angusi. Hledáme skute ná vodítka, ne to, co píšou ve World Weekly News. To
zví e, co m kouslo, je o ividn n jaký dravec, a p ekonal strach z lidí, pokud ho v bec n kdy m l.“
„No tak jo, vidím, žes kone n p iznal, že t n co kouslo. P ipadals mi soust ed n jší. Tak nebezpe í
p sobí na mozek. Takže jak si p edstavuješ, že ho najdeš?“
„Nejprve musím v d t, co hledám. Potom –“
„Potom budeš pot ebovat lo , a taky n jaký vybavení. M žu ti sehnat, co pot ebuješ.“
„Jak?“
„Zajdi za Theresou. Bude na chat , v kopcích nad Foyers.“
„A pro by mi vdova po Johnnym C. m la pomáhat?“
„Bude pomáhat mn .“
„Panebože, ty jsi vadnej.“ Zakroutil jsem hlavou a odešel; nešlo mi na rozum, pro jsem s ním v bec
ztrácel as.
* * *
Než jsem nalezl šerifa Holmstroma v jeho kancelá i, byla tém p lnoc. „Šerife, pot ebuju vaši laborato ,
budu pracovat s krví t chhle vzork zví at. Už p išlo n co ohledn t ch st r , co jsem vám dal?“
„Pracujeme na tom.“ Prohlížel si obsah mého bat žku. „Mrtví ptáci… a veverka? Je tohle opravdu
pot eba? P ipadá mi, že st ílíte jen tak naslepo.“
„Možná. Ale musíme…“ Zarazil jsem se; venku za okny se rozkrákaly reprobedny. „Co se d je?“
„Územní správa najala amerického v dce, aby zorganizoval záležitosti kolem Loch Ness. Vezou ho sem
rovnou z letišt , a hned jak dorazí, se bude na hradním trávníku konat tisková konference. Nechte mi ty
vzorky tady, postarám se, aby šly do kriminalistické laborato e.“
„Díky.“ Pot ásl jsem si s ním rukou a vyšel ven, zv dav, co uvidím.
Stálo tam malé pódium pro kamery, v pozadí se majestátn vyjímal osv tlený hrad Inverness Castle. Kam
jsem se podíval, všude byli reporté i a filmové štáby; o celou tuhle záležitost pe ovala cateringová firma a
zorganizoval ji odbor pro turistický ruch p i Územní správ Vyso iny.
V davu to zašum lo a lidé se tla ili blíž k pódiu, na které práv vystupoval Owen Hollifield.
„Dobrý ve er, a vítejte v Invernessu, brán skotské Vyso iny. Jmenuji se Owen Hollifield, jsem starosta, a
p edsedám Highland Council, Územní správ Vyso iny, která dohlíží na záležitosti Loch Ness a ídí je.
B hem posledních osma ty iceti let správa sledovala, jak pokra uje probíhající šet ení, které má rozluštit
záhadu jezera Ness a zjistit, jak tato záhada souvisí s tragickými úmrtími ady turist . Nyní, kdy jezero
pro esávají t i výzkumné týmy a kdy n kolik desítek dalších menších skupin pracuje na b ehu, správa
považovala za nutné ustanovit odborníka, který by náš výzkum organizoval a ešil rozpory mezi… ehm…
tedy – chcete-li, mezi lovci té nestv ry. Probrali jsme možnosti výb ru z celého sv ta; v úvahu p ipadala
p inejmenším desítka kandidát , avšak mezi nimi vyniklo jedno jméno.“
Hollifield se odml el, potom etl z malé karti ky. „V dec, o kterém hovo ím, si vydobyl uznání tím, že
organizoval innost výzkumných tým a stanovil jim cíle. V lednu tohoto roku jeho tým úsp šn vykonal
n co, co se jiným skupinám výzkumník dote nepoda ilo – vysledoval a nafilmoval ob í krakatici.“
„Cože?!“ Tla il jsem se davem, abych se dostal blíž a podíval se víc zblízka.
„Dámy a pánové, jsem rád, že vám mohu p edstavit doktora Davida Caldwella z Boca Ratón na Florid .“
Srdce se mi rozbušilo tak, že být v té chvíli p ipojený na Angus v monitor EKG, k ivka by p ipomínala
záznam exploze. Skute n , byl to David, mával zpoza pódia jako n jaký vít z a hrdina; posloužily mu mé
výsledky, využíval je jako p íslove ný piedestal.
„D kuji, d kuji… panebože, to je nádherné p ivítání! Být zde ve Skotsku, pracovat s Územní správou
Vyso iny, je opravdu est, a… nu, co mohu ješt íct – u iním vše, co je v mých silách, abych tuhle
záhadu vy ešil jednou provždy.“
„Položíme pár otázek, a potom doktor Caldwell odejde do svého hotelu.“

„Doktore Caldwelle, nebyl to vlastn Zachary Wallace, kdo tu ob í krakatici nafilmoval?“
„P ímo na t lo,“ zamumlal jsem a st ídav svíral a rozvíral p sti.
David nasadil sv j úsm v od ucha k uchu. „M j bývalý kolega zajisté hrál v našem týmu ur itou roli, ale v
ele té expedice jsem stál já, a spo ívala na mn zodpov dnost za její úsp ch. Na doktoru Wallaceovi
bohužel spíš spo ívá zodpov dnost za to, že se naše miniponorka potopila.“
Ty zatracenej –
„Ano… prosím, ta mladá dáma v tom atraktivním modrém blazeru…“
„Doktore Caldwelle, byl jste n kdy u Loch Ness?“
„Neper se, ale… hele te, voda jako voda. Když dokážeme v Sargasovém mo i nalézt ob í krakatici,
nem li bychom mít problém s nalezením vašeho plesiosaura.“
Blbec…
„Jak víte, že to je plesiosaurus?“
„No, já…“
„Jaký máte d kaz?“
Než David sta il plácnout n jakou další hovadinu, v ci vzal do rukou starosta. „Te … ehm… s dotazy
skon íme, doktor Caldwell má za sebou dlouhý let a pot ebuje si odpo inout. Zítra ráno se Územní správa
sejde a projedná, co ud láme s Nessií, až –“
„Hej, Davide!“ Celý rozechv lý jsem se protla il k pódiu.
Dav m obklopil, kamery stále b žely.
David shlédl dol z pódia. „Zacku? Ježíši, co tu d láte?“ zakoktal. „Dámy a pánové, m j… ehm… m j
kolega a dobrý p ítel, doktor Zachary Wallace.“
Vyhoupl jsem se na pódium; nápor adrenalinu m tam nahoru vynesl jediným skokem. „Myslíš bejvalej
kolega, že jo, ty srá i?“ Než sta il n co íct, prava kou jsem mu jednu ubalil rovnou do obli eje; skácel se
jako pytel brambor.
Stál jsem nad ním a mezi zuby drtil úsm v, jakým se usmíval m j otec; noc se rozsv tlila reflektory na
kamerách. „Vítej na Vyso in , šmejde!“
Bylo asi p l osmé ve er a m j syn Jim a já jsme pracovali na poli nedaleko Loch Ness, asi dva kilometry
na jih od Dores, když tu jsme si všimli ehosi, co se pohybovalo n kde uprost ed jezera. Bylo to velké a
erné, a já si po patnácti letech sedla ení uv domil, že tu nestv ru kone n vidím.
Jezero bylo klidné, všude ticho, nikde ani hlásku, jen ta v c se vytrvale pohybovala dop edu. Bylo to jako
v n jakém neskute ném snu.
Rozhodli jsme se, že vytáhneme lun a pokusíme se to t eba chytit. Nasedli jsme ty i a vyrazili. Když
jsme se dostali blíž, rozeznali jsme víc podrobností – dlouhou hlavu a krk, tr ící dva metry z vody; na t le
byly hrby. Barvu to m lo tmavou, a muselo to být dlouhé p inejmenším trnáct metr . Když jsme se
p iblížili, trochu se to p izvedlo z vody a po ádn ji rozvlnilo, takže se náš lun oto il kolem své osy. Potom
to zmizelo.
Jediné, co si budu navždy pamatovat, je to oko. Bylo oválné, žlutavé, a upíralo se p ímo na nás.
– Hugh Ayton, Balachladaich, srpen 1963
KAPITOLA 21
Inverness
PROBUDILO M vytrvalé bušení na dve e. Zmocnily se m obavy, jestli jsem zase nek i el ze spaní.
Odkulil jsem se z l žka a vyhekl p itom bolestí; každý sval v t le m p i sebemenším pohybu bolel.
„Kdo to ksakru je?“
„Maxie. Otev i!“
Odemkl jsem a otev el, na ež jsem odvrávoral k umývadlu v koupeln a spolkl n kolik aspirin .
Max šel za mnou, v ruce srolované noviny. „Ješt spíš? Je p l t etí odpoledne.“
„Byl jsem dlouho vzh ru a cpal si t lo jedem.“
„A choval ses jak náš táta, co?“ Zvedl rozev ené noviny.
ernobílá fotografie m zachytila, jak stojím nad Davidem, p sti za até, obli ej zk ivený ošklivým, divokým
šklebem. Pod fotografií stálo: „Wallace vítá kolegu u Loch Ness.“
„Aspo m zabrali z té lepší strany.“
„Caldwell vyhrožoval, že podá žalobu. Ale neboj, povolil, když jsem mu na oplátku pohrozil žalobou za
pomluvu.“
„A si žalobu klidn podá, já nemám co ztratit.“ Oto il jsem noviny a m j zrak padl na jiný lánek.
Územní správa novelizuje zákony
V návaznosti na hr zný útok na Justina Wagnera z Aljašky a rovn ž na podez elá úmrtí p inejmenším

dvou dalších turist se Územní správa jednohlasn vyslovila pro novelizaci „Zákona na ochranu zví at z
roku 1912“ a navazujícího „Zákona o zv roléka ích z roku 1966“. Zákon z roku 1912 zakazuje
výzkumník m a „lovc m nestv ry“ chytání vodního živo icha, známého jako „Nessie“, do sítí; zákon z
roku 1966 zakazuje pokusy odebírat vzorky tkán jakéhokoli vodního živo icha žijícího v Loch Ness.
Theron Turman, inspektor p i Rad pro ochranu rybá ství, s t mito zm nami souhlasil, avšak vzáp tí
zd raznil, že tyto zm ny se týkají pouze velkých vodních živo ich , a že je nadále protizákonné lovit v
Loch Ness do sítí pstruhy nebo lososy.
„Jo, ten lánek jsem etl taky. Co to všechno má znamenat?“ Nev ícn jsem zakroutil hlavou. „Znamená
to, že cht jí to zví e chytit.“
Vyhlídková restaurace
Hotel Clansman
Hotel Clansman se svým rozsáhlým kotvišt m lun p ímo na Loch Ness byl vždy místem, kde se s
oblibou shromaž ují lovci Nessie, a Highland Council si toto místo neprodlen zajistila pro své jednání.
Starosta Owen Hollifield pohlédl na hodinky, na ež znovu zaklepal na dve e Caldwellova apartmá. „Dobrý
odpoledne, doktore! P ipraven?“
David otev el; o i m l zarudlé od pásmové nemoci, nedostatku spánku. „Už od narození. Doufám, že
Správa ud lala všechno, co se od ní ekalo?“
„Ano. Zákony byly novelizovány, a už jsme zahájili jednání se dv ma stavebními firmami. Co se tý e
lovení nestv ry, vybrali jsme t i nejkvalifikovan jší kapitány a nejvhodn jší lod , jak jste žádal, a když se
vám nebudou zamlouvat, máme p ihlášky od dalších ty iceti až padesáti. Cht jí sem všichni, od místních
rybá až po lidi posedlé po íta i a bývalé p íslušníky královského námo nictva.“
„To je docela dost. Ješt n jací další, a budou jeden o druhého zakopávat.“
„To se už bohužel d je. Spousta jich rozmístila sonarové bóje, signály se pletou jeden p es druhý a
navzájem se ruší.“
„S t mi si poradím, s takovými jsem m l co do in ní už d ív.“
Hollifield ho vedl halou s podlahou pokrytou kobercem do p ilehlého sálu, kde se konají bankety. „Cht l
bych vás upozornit, že je tu taky pár kurátor muzeí, kte í trvali na tom, že cht jí na té sch zi být. Jeden je
ze Smithsonova muzea, dva další pracujou v P írodov dném muzeu. Bu te k nim laskavý, dovedou d lat
vlny.“
„Rozumím.“
Vešli do vyhlídkové restaurace, v níž se konají bankety a odkud je panoramatický výhled na Loch Ness a
na molo, kde nyní kotvilo n kolik výzkumných plavidel. Nedaleko ela konferen ního stolu stála korková
tabule na kole kách; na ní byla napíná ky p ipevn na mapa jezera.
Kolem bufetových stol se jeden p es druhého motalo p t muž a dv ženy; nakládali si na talí ky asnou
ve e i.
Hollifield se usadil do ela stolu, David po jeho pravici. „Pánové a dámy, prosím.“
Vedoucí expedic a kuráto i se posadili.
„Tento pán je doktor David Caldwell, kterého správa pov ila ízením a organizací našeho pátrání.
Doktore Caldwelle, tohle jsou naši lovci Nessie; Michael Hoagland z n meckého výzkumného plavidla
Nothosaurus, Scott a Debbie Sloanovi, ameri tí kryptozoologové s lodí Galon, a Bill Plager, námo ní
biolog, který pracuje na lodi Great White North, dlouhé 17,37 metru.“
„T ší m . Vím, že máte n jaké nesnáze a stížnosti, které chcete p ednést a o kterých chcete hovo it, ale
než se k tomu dostaneme, promluvme si o našem zám ru. Vy, a desítky lovc Nessie p ed vámi, jste
strávili desítky let honbou za fotografiemi po ízenými pod vodou a vedle toho zachycováním sonarových
signál , a na to padly tisíce a tisíce dolar . Nyní se toto vše zm nilo. Vzhledem k tomu, jak se u té
nestv ry objevila náhlá žíze po krvi, myslím, že lze zcela bezpe n prohlásit, že v Loch Ness žije cosi
velkého. Jinými slovy – máme kone n d kaz, leží v márnici; a nyní pot ebujeme to zví e chytit.“
Scott Sloan se p ezírav uchechtl. „Chytit ho? Nevyslovujete n jaké ukvapené dohady a nep eháníte
trochu? Za prvé – kdo íkal n co o žízni po krvi?“ Pohlédl na manželku; ta p ikývla.
„Scott má pravdu. A mimochodem, jak asi chytíte n co, co se dovede tak dob e skrývat a unikat, že se už
sedmdesát let musí ekat na to, že se ud lá slušná fotografie?“
David mrkl na starostu. „Znám skeptiky, kte í íkali totéž o ob í krakatici. Te jsou pravidla hry jiná, lidi, tak
ji taky podle nich hrajte! Nessie, a už z jakékoli p í iny, se už nechce spokojit s potravou, kterou najde v
hlubinách. Stal se z ní opravdový masožravec.“
Bill Plager si p ejel mozolnatou dlaní pleš. „Masožravec nebo ne, nic nechytnete, dokavád nep inutíte
tyhlety amatéry, aby p estali strkat do vody po celým jeze e ty svý pitomý sonarový bóje.“

„My?“ Hoagland vstal. „Máme uspo ádanou sí , a tu ruší práv vaše bóje!“
„Klid, hoši,“ varoval David, „tady nejsme na odborový sch zi. Bu budete hrát férov , nebo to tady na
jeze e zabalíme a vypadneme.“
Doktor Saumil Shah, zástupce kurátora Smithsonova muzea, zvedl ruku. „Dovolte dotaz, prosím.
P edpokládejme, že tohohle vodního živo icha najdete; kde ho pak chcete držet?“
„Tady.“ David vstal a tužkou obkroužil na map záliv Urquhart Bay.
Meghan Talleyová zvedla o i v sloup.
„No tak dobrá, vidím tu pár nev ících Tomáš , ale uvažujte: záliv nám poskytuje p irozený habitat s t emi
liniemi pob eží, ve kterém m žeme toho živo icha uzav ít jako v ohrad . Územní správa už vyjednává s
inženýry a stavebními firmami; ti ekli, že m žou z prefabrikovaného mostu, p eklenujícího celý vstup do
zálivu, spustit do vody ocelové pletivo a záliv tím v podstat jako plotem odd lit od ostatního jezera.
Pletivo se zajistí pomocí betonového ukotvení ve dn , na hladin je bude držet soustava bójí. B ehy
kolem zálivu bude ovšem t eba oplotit také. Bude to nejv tší ohrada tohoto druhu na sv t , a zaru uju se,
že taky ta nejpopulárn jší.“
„Navíc,“ dodal starosta, „bychom mohli toho tvora studovat a sou asn dál uchovat tu legendu… a
bezpe nost našich turist .“
David se samolib usmál. „A te odpovím na vaše otázky. Ano… tak vy, paní; vy jste…“
„Meghan Talleyová. M j manžel Mark a já jsme kuráto i z P írodov dného muzea. V era jsme byli na vaší
tiskové konferenci, kde jste toho dravce ve ejn ozna il jako plesiosaura. Z eho p esn vaše analýza
vycházela?“
„Z desítek p ípad , kdy ho n kdo vid l. Fotografie. To co oby ejn .“
„Chápu.“ Meghaniny modré o i plály. „Takže tedy m žeme o ekávat takovýhle zp sob v deckého
postupu?“
„Podívejte, dámo, co záleží na tom, jak tomu tvorovi íkám? Jak ho chytnem, kouknem se mu pod sukn a
budeme mít jistotu, ne?“
„To zap aháte v z p ed kon , doktore. Po ád ješt má jít o v deckou expedici.“
„ íká kdo?“ David obešel st l a p i ch zi vypínal hru . „Najali m , abych organizoval hon, prost a
jednoduše. Vy tomu chcete íkat v decká expedice, jste z toho horlivostí celá vedle. Já? Já íkám –
nejd ív to chytnem, a pak p ijde na adu v da.“
„Manželka má pravdu,“ ozval se Mark Talley. „Když nevíte, co lovíte, nem žete si být ani jistý, že jde o
jednoho ur itého tvora. A svoje domn nky taky stavíte na zkazkách o Nessii. T eba to v bec není n co
tak romantického jako plesiosaurus. Co když to je jenom ob í vyza?“
„Vyza?“
„Ano, doktore Caldwelle, vyza. Najd te si o ní n co. Je to anadromní druh, starý p es dv st milion let, a
ší í se v Loch Ness. Baltská vyza vypadá skoro stejn jako liškoun obecný a dor stá délky p es šest
metr . Myslíte, že lidi budou klopit prachy za to, aby se podívali na vyzu?“
David se zadíval na starostu. „Není to vyza. Vyzy nemají zuby dost velké ani dost ostré na to, aby
dokázaly to, co se p ihodilo tomu hochovi z Aljašky.“
„Nám jde o to, doktore, že se všemi t mihle svými oznámeními a výdaji ulejváte na startu. Co takhle
zpomalit, nejprve p ijít na to, co to je, a potom se za tím pustit?“
David zavrt l hlavou. „Ne. Podívejte, vy všichni kuráto i i lovci nestv r to d láte stejným zp sobem už celá
desetiletí. Je nejvyšší as jít na v c agresivn jším zp sobem. Pravda, pane starosto?“
Hollifield p ikývl. „Správa dává za chycení toho zví ete padesát tisíc liber, a National Geographic, který
vyhrál výb rové ízení na filmování všeho, co se kolem tohohle odehrává, práv p idal sto tisíc liber, aby
nabídka byla sladší. Tyhle peníze… a také sláva za chycení se rozd lí mezi doktora Caldwella, Územní
správu a pouze ty lod , které se budou podílet na pátrání.“
David se vrátil k map . „Rozd luju jezero do t í sekcí. Nothosaurus bude pracovat v severním cípu jezera,
od Abban Water Fishery na jih až k zálivu Urquhart. Sloanovi a posádka Galonu budou hlídkovat v zálivu
Urquhart a dál na jih až k Foyers. Jelikož Bill Plager má nejv tší a nejrychlejší ze všech t í lodí, vezme si
na starost Foyers na jih od Fort Augustusu. Jako první nezbytný krok k úsp chu expedice vás všechny
žádám, abyste neprodlen posbírali své sonarové bóje; potom je znovu rozmístíte ve svých p id lených
oblastech podle mých instrukcí. Budete každý sledovat svou vlastní sí bójí a vaše signály p jdou do
ídicího systému sb ru sonarových ‚podpis ‘ na palub lodi, na které budu já; tu si zítra ráno vyberu ze
seznamu uchaze .“
David skupinu znovu obešel jako mladý Patton. „Za pár dní vám dodáme na lod zvláš t žké rybá ské
sít , m ly by dojít do Invernessu n kdy koncem týdne. O ekáváme, že do té doby budeme mít

zahrazenou v tší ást vstupu do zálivu Urquhart. Jakmile naše sonary tu nestv ru zam í, všechny lod
zamí í k tomu místu, a lapíme ji do sít .“
Meghan Talleyová zakroutila hlavou. „Takhle jednoduché to bude, jo?“
„Podívejte, dámo, máme co do in ní s velkým dravcem, který žije ve velkém jeze e, ale po ád je to jenom
jezero. Chci tím íct – kam jinam ten tvor m že p ejít? Najdeme místo, kde se vyskytuje, chytneme ho do
sít a str íme do ohrady. Je to jako houska na krám .“
„A co to muzeum?“ zeptal se doktor Shah.
„Jak tu obludu chytneme, za neme shromaž ovat od kurátor a ostatních v dc p ihlášky ke studiu
Nessie.“
„P ihlášky? To ekáte, že se budeme p ihlašovat?“
„Tohle je byznys, paní Talleyová. A vyjasníme si pár v cí. Všechny rozhovory s tiskem p jdou p ese m .
A nechci slyšet nic o tom, že Nessie je n jaká vyza, jinak vaše p ihláška p jde až dospod hromady.
Capisce?“
Meghan Talleyová se chystala n co íct, ale manžel ji uchopil za paži.
„Žádné další otázky? Dobrá. Rozestavte jinak své bóje, lidi ky, lovecká sezóna na Nessii práv za ala.“
Hrad Aldourie
Severovýchodní b eh Loch Ness
Údolí Great Glen vypadalo pod šedou oblohou tém strašideln ; temná voda byla hladká jako sklo, jen
místy se po ní jako koule choulivky p evalovaly chomá ky mlhy.
Pochodoval jsem po východním b ehu jezera; op t jsem hledal n co, co by mi ješt pomohlo v pátrání.
Lijavec, který se pozd odpoledne spustil, mi promá el tri ko a rozehnal mnohé z turist . V p l šesté jsem
dorazil k molu u hradu Aldourie a ke kotvišti lodi, která kdysi, p ed více než sto lety, zásobovala britskou
posádku. Ve vysoké tráv se dnem vzh ru povalovala otlu ená a poma kaná hliníková kánoe, celé její
dno pokrývaly asy. Poblíž nikdo nebyl.
Pokra oval jsem v ch zi a blížil se k hradu. Baronské sídlo ve viktoriánském barokním slohu stojí n kolik
set metr od jezera a je obklopeno rozsáhlým otev eným terénem. Opušt nému sídlu dominují
ty poscho ové v že, silueta stavby na pozadí smaragdov zelených p íkrých svah , porostlých
borovicemi a mod íny, p itom p sobí dojmem trpaslíka.
Od roku 1626, kdy byla postavena hlavní v ž, hrad prošel n kolika p estavbami. Ta poslední skon ila
položením betonové desky, odd lující základy od p ízemí. Tehdejší majitel, plukovník William Fraser-
Tytler, prohlašoval, že deska je tam proto, aby budovu nezni il požár. Podle místních však plukovníkovi
spíš záleželo na tom, aby ducha, který prý v hrad strašil, „ducha šedivé paní, kone n uložil k v nému
odpo inku“.
Jestli m strašili duchové vzpomínek z d tství, pak hrad Aldourie k t m vzpomínkám ur it pat il, nebo
práv zde Angus zasel do mé duše pov ry o áblech a dracích.
P iblížil jsem se až k samému b ehu, u n hož otec svého malého synka houpal nad vodou. Byl ten ožralý
mizera tehdy jasnovidec, nebo si jen tak se mnou pohrával, jako vždycky?
Možná to d lá práv te …
Upíral jsem zrak na ty temné vody a za al vážn prožívat cosi jako tušení.
A potom jsem zrak zvedl a ten p edm t spat il.
Bylo to jakési bledé t leso, pohupující se na hladin n kolik set metr ode m . Nebýt hladina tak nehybná
a hladká, nikdy bych tu v c nezahlédl, ale pohybovala se, a po jinak klidné hladin jezera se od ní
rozbíhaly vlnky.
Není to t eba srna?
Viditelnost byla špatná a mlha houstla, takže jsem si nemohl být jistý, ale p ipomínalo mi to… snad n jaké
t lo?
Poblíž nikdo nebyl, v dohledu nebyla ani žádná lo .
Co mám d lat?
Ohlédl jsem se za sebe na tu kánoi; srdce mi bušilo jako kladivo.
Tak, Wallaci, zap isáhl ses, že až nastane as, n co podnikneš; no, a hodiny tikají.
Klusal jsem ke kánoi; pohyb mých sval mi p ipadal jako pohyb roztaveného olova, m j m chý trnul
strachem. Kánoi olepenou asami jsem obrátil. Ukázalo se tlející pádlo a tucet navztekaných skokan
volských.
„Omlouvám se, hoši.“
Vnit ek kánoe páchl stojatou vodou. Pádlem, nacucaným vlhkostí, jsem odstr il závoje pavu in a táhl
kánoi travou k malému molu.

Pod vodou… plíce jako v ohni, ten stín stoupá se mnou… dosta se k tomu sv tlu!
„Tak, a dost!“ Pot ásl jsem hlavou, abych ten podprahový obraz zapudil. „Zachovej klid. Postavit se tomu
strachu, v denním sv tle není zase tak zlé.“
Great Glenem se p evalilo dun ní hromu; pokojné vody m vyzývaly k násilnému vpádu do svého
nerušeného, slavnostního klidu.
Spoušt l jsem kánoi na vodu a pokoušel se p edstavit si, co asi poci oval William Wallace a malá
povstalecká armáda jeho p ívrženc , když ekali u Stirlingu, aby se postavili Longshanksovu vojsku.
A koli je p evyšovalo po tem, svému strachu se postavili tvá í v tvá , a díky tomu v rozhodující bitv
zvít zili.
„Strach? Možná že drak p edstavoval strach? Možná práv tohle se mi Angus pokoušel sd lit. Každý se
musí n kdy postavit na odpor svému osobnímu drakovi.“
Pitom e. Odkdypak Angus Wallace v bec mluvil takhle filozoficky?
Zkontroloval jsem kánoi a ujistil se, že do ní nikde nezatéká; batoh jsem nechal na platu, slezl po
d ev ném žeb í ku a spustil se do kánoe. Když se p estala kymácet, uchopil jsem nahnilé pádlo a vodou
hlubší než Severní mo e za al pádlovat pry od b ehu.
Zatím je to dobré. Dokážeš to.
Mlha se valila blíž, a než jsem zrakem nalezl ten pohupující se p edm t, dost dlouho mi to trvalo. Pádloval
jsem, až mi ramenní svaly nabíhaly; po každém záb ru jsem sto il pádlo tak, že vykreslilo tvar písmene J,
abych udržel p ímý sm r.
Po dvou stech metrech nabyly vlnky na síle.
Po n kolika minutách se dnem hliníkové kánoe za al dobývat zimavý chlad jezera Ness a mn za aly
nohy tuhnout chladem. Nevšímal jsem si toho, jen jsem je trochu posunul z místa a pádloval dál; p í
kánoe se no ila do houstnoucího závoje mlhy.
Nyní jsem byl blízko, snad dvacet délek lunu; vtom jsem zp edu uslyšel cákání.
N co tam zápasilo s vodou… a to bylo cokoli, bylo to ješt živé!
„Heej!“
Za al jsem pádlovat usilovn ji, moje p edstavivost pádila jako o závod. P evrátil se tam s n kým lun? Jak
dlouho se m že n kdo v téhle studené vod udržet na hladin ?
Zdálo se mi, že rozeznávám hlavu; pono ila se, znovu se vyno ila, spolu s ní možná i paže, plácající do
hladiny, na níž se již usadily cáry mlhy. „Hej, vydrž, už jsem skoro u tebe!“
Již jsem k tomu t lu dorazil; ud lal jsem pádlem široký, tém kruhový záb r, sto il p í kánoe a nahnul
se p es její okraj.
„Prokrista!“
Nebyl to lov k, a nebylo to živé. Byla to mohutná ryba, n co p es p t metr dlouhá vyza, avšak posetá
desítkami rozšklebených ran po kousnutích; každá ta krvavá díra m la po obvodu dvacet až p tadvacet
centimetr a byla hluboká až deset centimetr .
Nedokázal jsem odtrhnout zrak; tu mršinu cosi znovu stáhlo pod vodu. Vypadalo to, jako kdyby na ni
zaúto ilo hejno piraní.
„Co se to tu proboha d je?“
Buch!
Do dna kánoe ude ilo cosi t žkého, ten náraz mi projel kostmi jako dozvuk zem t esení, a srdce mi
sko ilo až do krku.
Buch… buch-buch!
Další údery, následující nepravideln za sebou. Úto í to na m !
Chvatn jsem uchopil pádlo a práv jsem se jím chystal zabrat, když do kánoe cosi zespodu znovu
uhodilo takovou silou, že se hliníkové plechy u mých nohou prohnuly nahoru a odd lily se od sebe; do
kánoe se za al valit proud ledové vody.
Ježíši, Wallaci, vymajzni odsud!
Zabral jsem pádlem jako šílenec, a potáp jící se kánoe posko ila dop edu. Srdce se mi málem zastavilo,
když p í sklouzla po zbytcích vyzy, které se znovu vyno ovaly na hladinu.
„Zatracen !“ Prudce jsem kánoi sto il na stranu. Mé ot esené nervy se zimni n zachv ly, když pádlo
ude ilo do ehosi tvrdého, plovoucího pode mnou.
Buch… buch!
Do kánoe znovu cosi vrazilo, až se rozhoupala. Pod nohama jsem už m l skoro osm centimetr vody, a
p ibývalo jí.
Tohle p ece není skute nost!

Odkudsi z podv domí se ozval m j vnit ní varovný hlas: Klid, Wallaci. Je to jen jezero. Neublíží ti, když se
do n j nedostaneš.
„Sklapni!“
Nahrbil jsem se a pádloval jako na olympiád , mí il jsem ke vzdálenému b ehu, nyní zatopenému
špinavou mlhou. Studená voda v kánoi mi sahala ke kotník m.
Gigantický stín, a stoupá nahoru na m !
Podprahové obrazy m oslepily. „Devadesát metr … hlavn pádluj dál!“
Tlama rozevírající se dole kolem mého t la…
„Sedmdesát metr … no tak, do toho, Wallaci!“
Voda mi sahá po lýtka, kánoe je znateln t žší.
Cosi zubatého mi rve maso!
„P tapadesát metr … kde je to zatracený plato?“
Dosta se k tomu sv tlu, Zachary, dosta se k tomu sv tlu!
Buch!
„Jdi ode m , hergot!“
Ruce jsou už samé puchý e, pálí, i p edloktí doslova ho í, celé t lo se napíná úsilím hnout kánoí plnou
vody.
Dostával jsem se blíž, již jsem vid l hrad Aldourie. Vid l jsem jeho zelené travnaté plochy, podobné
pastvinám.
A potom mi stoupající voda promá ela hýžd a já v d l, že je to tady.
P ta ty icet metr …
Kánoe sebou p i každém záb ru vrávorav trhla, jenomže se sotva pohnula.
P tat icet metr . Z sta v lodi co nejdéle!
P í se zvedla, zá se zhoupla, pak se pode mnou potopila.
Zatracen .
Pustil jsem pádlo, vstal a vrhl se do jezera. Jeho až p íliš známé objetí mi vyrazilo dech, zmaten kopající
nohy se zklidnily a následoval neohrabaný kraul. Moje turistické boty byly betonové kostky, šaty m
spoutávaly, strach mi nedovoloval potáp t p i plavání hlavu pod vodu.
Osmnáct metr , Wallaci… osmnáct pitomých metr ! Dv desetiyardové zna ky od koncové lajny… Myslí
mi probleskl jakýsi obraz. Mužské t lo. Nahé. Mrtvé.
„Pfff!“
Myšlenky se mi kamsi rozb hly, elem jsem bolestiv narazil do d ev ného sloupku. Náraz byl tak silný,
že jsem vid l rudé hv zdi ky.
Vylez z tý zatracený vody!
Slep jsem hmatal p ed sebe, ruce se nemotorn zachytily žeb íku; s námahou jsem se po p í kách
plných t ísek vytahoval nahoru. Zimou a vy erpáním se mi to ila hlava. Naho e na platu jsem klesl na
kolena; potom jsem si lehl, zav el o i a t el si bolestivou bouli na hlav .
Zav enýma o ima jsem pozoroval záblesky sv tla, klouzav mi plynoucí pod ví ky, a naslouchal tiše
šplouchajícím vlnám dole.
„Jsi v po ádku. Dýchej.“
Zklidnil jsem dech, mé t lo jako kdyby se vlastní vahou n kam propadalo. P inutil jsem mysl vrátit se k
podprahovým obraz m.
Tentokrát bylo cosi p ece jen jinak… jasn jší, než jaké byly obrazy mých p edchozích no ních d s . Co to
bylo?
Pod vodou… to sv tlo!
Tentokrát jsem to sv tlo vid l z eteln ji. Nebyly to slune ní paprsky pronikající do hlubiny, a nebylo to ono
tlumené nebeské žhnutí, bylo to zá ící um lé sv telné kopí… podvodní reflektor, vnikající do mé vodní
hrobky jako sv tlo majáku.
Otev el jsem o i; myšlenky mi díky tomuto proz ení doslova pádily k poznání. „Tak tohle m tehdy p ed
sedmnácti lety zachránilo! Bylo to sv tlo pod vodou! Muselo toho tvora zahnat zpátky do hlubin.“
Vstal jsem a vzdorn se na jezero zadíval. „Te už znám tvou slabost, Nessie, a už ksakru jsi, co chceš.
Jsou to tvoje o i, jsou citlivé na jasné sv tlo. Až se p íšt setkáme, budu p ipravený.“
V myšlenkách jsem se vrátil ke svému dobrodružství v kánoi. Nyní jsem byl zmatený, protože na tu vyzu
nezaúto il ten zabiják, který p ipravil o život Justina Wagnera. Ne, tihle vodní tvorové, a už jsou cokoli,
byli menší, p esto však draví.
Byla to mlá ata Nessie, nebo n jaký jiný druh?

„Tady se d je n co bizarního, jakýsi jev, který p sobí na celý ekosystém.“ Vzpomn l jsem si na laborato ;
z bat žku jsem vyndal mobil a zavolal na íslo šerifa Holmstroma.
„Šerife, tady Zachary Wallace. Jak to vypadá se vzorky krve a t mi živo ichy, co jsem po vás cht l, abyste
je dal analyzovat? Haló?“
„Je mi líto, doktore Wallaci, nevím, jak to íct… ale – no, jeden z našich technik ty vaše vzorky asi n kam
založil.“
„Založil?“ Žaludek se mi sev el úzkostí. „M žete mi p esn íct, co vlastn n kam založil?“
„Bohužel všechno, co jste nám dal. Ješt prohledáváme laborato , ale ujiš uju vás, že ten, co to zavinil,
byl disciplinárn potrestán, jenomže –“
Ne ekal jsem, až domluví, a zav sil jsem.
Angus m l pravdu, ztrácím as.
Nahlas jsem zaklel, sebral bat žek a ukryl se pod mod ínem. Svlékl jsem mokré šaty a p evlékl se do
suchých spodk a džín.
A potom m napadlo n co dalšího. Kakabus MacDonald! Ten p ece m l tu podvodní lampu. Jak v d l, že
ji má mít s sebou, když m zachra oval?
„Pacholek jeden… ví p esn , co tam dole je.“
P ehodil jsem si bat žek zase p es záda a pokra oval v cest ; sp chal jsem k severu a dumal, co mi
nahání v tší strach – tvorové p ebývající v Loch Ness, nebo myšlenka na srážku s tím d dkem?
… existuje dob e známá, a musím íci, že i zna n popuzující zám na p írodního výb ru a „náhodnosti“.
Mutace je náhodná; p írodní výb r je pravým opakem náhody. P i pravém p írodním výb ru, pokud se t lu
dostává to, co pot ebuje k tomu, aby p ežilo, jeho geny p ežívají automaticky, protože jsou uvnit tohoto
t la. Takže p eživší geny projevují tendenci, a to automaticky, k tomu, aby to byly práv ony, jež p enášejí
do t l vlastnosti, které jim pomáhají p ežít.
– Richard Dawkins The Blind Watchmaker:
Pro d kazy evoluce odhaluje vesmír bez stvo itele,1986
P ijatelné vysv tlení je, že „Nestv ra“ m že být n jaký typ živo icha zdržujícího se v hlubinách, který se
jen z ídka objevuje na hladin .
Je možné, že tito živo ichové z stali p ed mnoha v ky v Loch Ness, od íznuti od oceánu pohybem
zemské k ry, a jejich potomk m se poda ilo p ežít.
– C. Eric Palmer, kurátor odd lení p írodopisu, Glasgow Museum, 1951
KAPITOLA 22
Bona Narrows, Loch Ness
ZA HODINU jsem dorazil k nejsevern jšímu cípu Loch Ness. Odtud jsem se mohl n jakým prost edkem
p epravit na druhou stranu zúženého místa známého jako Bona Narrows. Tak bych se znovu dostal na
západní b eh jezera, nebo jsem mohl pokra ovat v cest tém t icet kilometr po východním b ehu,
minout Loch Dochfour a eku Ness – klikatou trasou, která vede do Invernessu a dál k mo ské úžin
Moray Firth.
Myšlenka na to, že jsem zpátky na jeze e v n jaké lo ce, m denervovala, takže jsem se v mokrých
turistických botách trmácel dál podél východního b ehu, smí ený s tím, že p jdu p šky t eba až do
Invernessu, když budu muset.
M ly však zasáhnout síly ur ující další d ní.
Když jsem se blížil k majáku v Bon , vid l jsem motorový lun vodního hospodá e, jak náhle vysokou
rychlostí vyrazil p es vodu a potom jej ost e sto il ke mn .
Calum Forrest na m zamával od kormidla. „Moc vás zdravím, doktore Wallaci. Vy tu te jste hodn
oblíbenej, že jo?“
„ íká se to. M žu pro vás n co ud lat?“
„Možná bych já moh n co ud lat pro vás. Nasedn te, vemu vás na druhou stranu.“
„Ne, díky; já… no, p jdu p šky.“
„Cože? Až do Dochfour Weir? Nešilte.“
Než jsem sta il n co odpov d t, najel p ídí na št rk u b ehu.
Váhal jsem, pulz se mi rozlet l jako o závod.
„No tak po te, s tím – víte, koho myslím – si nemusíte d lat starosti.“
Jeho jistota, spole n s velikostí jeho lunu, mi dodala klid, který jsem pot eboval. Odstr il jsem p í z
m l iny a nasko il.
„Jen tak pro up esn ní – jak si m žete být jistý, že se náš p ítel neukáže?“
„Trošku mi d v ujte. T eba nemám vaše vzd lání, doktore, ale na tydle vod sem už od plínek. Ty velký

nemaj rádi m l iny, to až te , v poslední dob , ale i tak až po setm ní.“
„Ti velcí? Takže jste je vid l?“
„Né.“ Calum zamí il s lunem k západnímu b ehu; motor nechal b žet na volnob h, abychom mohli mluvit.
„Vid l sem akorát otisky tý velký samice, co nechala na pláži v Invermoristonu. Ty samý, co ste vid l i vy,
že jo?“
Samice? Jak ví, že to byla samice? Vrhl jsem pohled dozadu a zase zpátky mezi toho starce a vodní
hladinu. „Ale jak –“
„Jsem vodní hospodá , doktore. V d t, co se d je v Loch Ness, pat í k mý práci.“
„A jak víte, že to byla samice?“
„Dob e sem to uhádnul, to je všecko.“
Nev il jsem mu. „Pro jste nic z toho ne ekl u soudu?“
„Koukn te, nikdo se m neptal, že né, tak a se dou vycpat, to sou mý slova. A p edn – pro sem tam
v bec byl: pon va m ten mizera, advokát vašeho táty, ou edn obeslal. ek sem, co sem musel, ale co
se m tý e, Angus se m že t eba smažit v pekle, esli si myslí, že n kdo z t ch, kdo nosí tartan, bude ten
jeho nesmysl potvrzovat.“
„Takže tomu, co íká m j otec, nev íte?“
„Vy taky ne, ale ne kv li tomu, co sem ek. Tak se toho držte, mladej Wallaci, vedete si dob e. A d láte
dob e, když se soust e ujete na Loch Ness vcelku, protože odpov di, co hledáte, sou tady; nenajdete je,
když se budete honit za duchama. Ale dob e vám radím, když jde o Loch Ness, nev te nikomu, protože v
sázce je víc, než si v bec dokážete p edstavit.“
„Když toho tolik víte, tak mi pomozte!“
Calum zavrt l hlavou. „To nem žu, mláden e. Zap isáh sem se krví; víte, co tím myslím?“
„Ne, to nevím… nerozumím. Když je toho tolik v sázce –“
„M j d da, B h mu dej klidný vodpo inutí, byl John Reid Forrest. Jeho matka byla z klanu Stewart , a
jeho manželka, moje máma, z klanu MacDonald .“
Došlo mi to. Forrestovi jsou p ece potomci dvou nejv tších klan Vyso iny. Spíš bych pohnul horou než
Calumem Forrestem. „A erní rytí i? Ti jsou taky sou ástí vašeho rodového d dictví?“
„ erný rytí i? O t ch sem nikdy neslyšel.“ P es Bona Narrows zrychlil, jen taktak minul pahýl stromu.
„ ím se liší erní rytí i od ostatních templá , pane Forreste? Jaké mají poslání?“
Calum trhl pákou plynu dozadu, potom p iblížil sv j obli ej k mému, až jsem z jeho dechu cítil, co m l
naposled k jídlu. „Vo žádnejch ernejch rytí ích nic nevím, a už se m na to podruhý neptejte.“
Pokra ovali jsme dál ml ky, až jsme dorazili k západnímu b ehu. Sta ec si set el z obo í spršku vody a
n jakou chvíli o emsi p emýšlel; potom se zeptal: „Pov zte mi, hochu, už jste po návratu sem lovil
lososy?“
„Lososy? Ne, pro ? Vy jste te n kdy chytil n co velkého?“
„Ne. M l sem plno práce s tímhletím nesmyslným p elí ením. N kdy se budu muset kouknout na jejich
trdlišt a po ádn to tam obhlídnout. Nebo byste se m l kouknout vy, ne?“
Zadíval se mi do o í, aby se p esv d il, že mi to došlo, potom zamí il blíž ke b ehu, a když trup lunu
zask íp l o m l inu, ubral plyn.
„Jdi s pánembohem, mladej Wallaci. A ti v srdci vykvete odvaha sira Williama.“
Vysko il jsem na b eh a sledoval, jak se Calum rychle vzdaluje; ani mi na rozlou enou nepokývl.
Byl jsem zpátky v Lochendu. Klid a ticho Great Glenu pohltil rušný provoz na A82 za mými zády. Vody
jezera Ness na jihu se prostíraly údolím jako stín gigantického plaza. erné vlny mi tém olizovaly nohy,
nad horami dun la vzdálená bou e a hrozilo, že nave er sprchne.
V té chvíli jsem si p ipadal jako Dorotka, ztracená v zemi Oz. Calum Forrest byl mým Hastrošem,
ukazujícím mi cestu vedoucí k poznání, k silnici dlážd né žlutými cihlami, varující m p ed zlou arod jnicí
a upozor ující, abych se držel stezky p ed sebou. Avšak to, co zaml el, se zdálo d ležit jší než to, co
vyslovil. Obklopen vodítky jsem sice sm oval k pravd , avšak dosud jsem pro stromy nevid l les.
Calum Forrest. Krev klan MacDonalda a Stewarta, a bezpochyby pat ící k erným rytí m. Ví, co je
Nessie, ale jako erný rytí to nesmí íct. P esto, jako vodní hospodá , je p ísahou vázán jezero chránit, to
však je v rozporu s jeho p ísahou, složenou erným rytí m, a stvrzenou krví.
„Takže ke mn vztahuje paže v nad ji, že ten problém vy eším za n j.“
Jakoby v odpov se z nebes ozvalo chr ivé dun ní, vyšlehl z nich bílý blesk a ztratil se za hradem
Aldourie.
„No tak jo, Dorotko, je as najít arod je.“
Po kat… co to Calum íkal o lososech? Trdlišt … cht l, abych se tam podíval.

Utáhl jsem popruhy bat žku a klusem vyrazil k jihu; doufal jsem, že než do m ude í blesk, stihnu to do
Brackly a k hotelu Clansman.
Hotel Clansman
Brackla
19.45
Veterán vietnamské války Pete Lindner sed l na zá ové p epážce své sedmnáct metr dlouhé výletní lodi
Wiley a pozorn sledoval po así; dojedl krevetku a dopil bílé víno. Bývalý hlavní fakturant spole nosti
Verizon odešel p ed dv ma lety do p ed asného d chodu, když mu Jonathan Deval, jeho dávný p ítel z
války, kdy spolu sloužili u vále ného námo nictva, nabídl, aby se stal jeho spole níkem v podnikání –
turistice v oblasti údolí Great Glen. Od té doby Lindner trávil zimy v New Yorku s vnou aty a léta na
Vyso in ; vozil turisty Kaledonským kanálem z Fort Williamu do Invernessu.
Nedávné události ho však p inutily plány zm nit. Byznysu se o ividn da ilo na Loch Ness, a zisky tam
byly p íliš vysoké, než aby ztrácel as a plýtval palivem plavbami tam a zp t až do Fort Williamu, takže
svému spole níkovi sd lil, že z stane na Jeze e a poveze se na této vln turistického boomu tak dlouho,
jak jen to p jde, i kdyby to znamenalo, že bude muset kotvit až u Cherry Islandu. Nalézt u Clansmanu
volné místo k zakotvení bylo t žší než zaparkovat na Manhattanu.
Lindner práv dojedl další krevetku, když na p ilehlém parkovišti zastavilo se sk íp ním brzd auto z
p j ovny. Vystoupili z n j t i muži, všem bylo n co málo p es t icet let. Smáli se, a bylo znát, že jejich
smích je d kladn podep ený alkoholem, proudícím jim v žilách.
Nejstarší z nich, ten, který trojici vedl, byl Ameri an jménem Chuck Jones, talentovaný hudebník, jenž
kdysi jezdil s Lynyrd Skynyrd. Nyní opustil práci u policie, vážné poran ní krku ho donutilo zabývat se
n ím jiným. Muž, který tuhle dovolenou naplánoval, byl jeho bratranec Ron Casey, který rovn ž pracoval
u policie, ale jako policejní fotograf. Nejmladší z trojice, Chad Brager, byl bývalý hokejový obránce
University of Southern California a nejlepší p ítel Rona Caseyho. Všichni t i byli na dovolené v Londýn ,
když na ve ejnost pronikly zprávy o p ípadech napadení lidí, p ipisovaných Nessii. Dopravní nehoda,
sezení spojené s brainstormingem, a doslova nájezd na obchody je vybavily plánem a odpovídajícími
prost edky.
Chuck Jones otev el kufr auta a ustoupil stranou, aby svým zdatn jším kámoš m ud lal místo, když
vyndavali t žký plát ný vak a cosi, co vypadalo jako pouzdro na trubku.
Lindner pobaven pozoroval, jak trojice vkro ila na molo, jak zastavuje u každého plata a vyjednává s
kapitány. Ti jeden po druhém vrt li hlavou a Ameri ané museli hledat dál.
Nakonec došli k Wiley.
„Ve ír,“ pozdravil Jones. „Tohle je p kná lo . Dva diesely, hydraulické stabilizátory. Klasický výtlak.
Vsadím se, že pluje stabiln .“
„Vy se asi vyznáte v lodích, co?“
Chad Brager se usmál. „Á, Ameri an, díky bohu. Teda na mou duši – nerozumím ani z polovi ky tomu, co
tihleti horalé íkají.“
Lindner vy kávav pokývl hlavou. „Tak, hoši, a co máte v plánu?“
„No… cht li jsme si v noci zaryba it.“
„Já mám výletní lo , nepronajímám ji. Co je v tom pytli?“
„Návnada.“ Ameri ané se zasmáli.
Jones se naklonil blíž. „My si vlastn ani nepot ebujeme pronajmout n jakou lo , chceme si v noci trochu
zalovit na t žkou, a t eba zachytit Nessii na film.“
Lindner usrkával víno a jen tak nap l skrýval úsm v. „Ukažte mi, co máte v tom pytli.“
Jones kývl na Bragera; ten vak rozvázal. Ukázala se mrtvá ovce, zadní nohy m la zlomené a zkroucené.
„Prodal nám ji místní sedlák, prý ji p ejel n jaký turista, když vycouvával z postranní uli ky.“
Jones ukázal na zá ovou p epážku. „Máme s sebou spoustu lan. K vaší lodi ji ur it snadno p id láme.“
Lindner se uchechtl. „Hoši, na b ezích jezera sedí tisíce lidí a pokoušejí se toho tvora vyfotografovat. Jak
jste p išli na to, že zrovna vy ji zachytíte na film, a ješt k tomu v noci?“
„Já jsem profesionální fotograf,“ odpov d l Ron Casey a poklepal na svou brašnu. „V tšinou pracuju v
noci. I když je te úpln zataženo, za pár hodin bude svítit p kný úpln k a bude dost sv tla na dlouhé
expozice.“
„Máme návnadu, a to je polovina bitvy vyhraná,“ prohlásil Jones již vážn . „Klidn si trochu p iplatíme…
jestli dokážete odolávat tomu psychickému tlaku.“
„Psychologické úvahy si odpus te, na ty nic nedám.“ Lindner si je p em il a odhadoval, na kolik si asi tak
troufají. „ ty i stovky za noc – liber, ne dolar . K tomu dostanu deset procent ze všeho, co vyd láte na

fotkách, za p edpokladu, že budete mít št stí.“
„Deset procent?“ Chad zavrt l hlavou. „Tak z toho nic nebude.“
Jones se podíval do pen ženky, kolik má na hotovosti. „Víte co… zvednem to na ty i sta padesát, ale z
fotek nedostanete nic.“
Lindner dopil víno a jen tak jakoby mimochodem se podíval, jak to vypadá s po asím. Hladina jezera sice
byla dosud hladká, vítr však sílil. P ijde déš , a noc nastane brzy.
„Tak dobrá, pánové, ale chci vid t prachy p edem. A to mrtvý zví e nechte v tom pytli, dokud nebudem dál
na vod , nemám zájem, aby m vodní hospodá buzeroval.“
Hotel Clansman
22.45
Nad horami na východ práv stoupal úpln k, když jsem vrávoral po asfaltové silnici k hotelu Clansman.
Zavolal jsem mobilem Trueovi a nechal mu vzkaz, aby za mnou co nejd ív p išel do hotelové haly. Byl
jsem unavený, všechno m bolelo, m l jsem hlad, byl jsem dost cítit a k že m sv dila od zaschlé
rašeliny. M l jsem v úmyslu zajít uvnit na ve ejný záchodek, trochu se o istit a vzít si ven n jaké jídlo na
dobu, kdy budu ekat.
Byl jsem ale p kn vedle.
Sál pro bankety byl zav ený, konala se tam soukromá party, byl nacpaný celebritami, lidmi z médií a
místními ú edními osobami.
P istoupil jsem k vrchnímu íšníkovi; podíval se na m , jako kdybych práv vylezl z kanálu. „Lituji, pane,
tohle je pouze pro zvané.“
„V po ádku, chci si jen objednat n jaké jídlo s sebou. Kde m žu –“
„Tohle je hotel Clansman, pane, ne McDonald’s. Zkuste to v n kterém místním statku.“
„Zachary Wallace!“
Byl to David Caldwell, ve smokingu, obklopený reportéry. S celým tím pr vodem se ke mn vydal;
nemeškal a hned m popíchl. „Ježíši, Zacku, vy smrdíte jako n co, co práv vypadlo z krávy! Co jste d lal
od toho vyhazovu z univerzity? istil kadibudky?“
Rozum na m val, abych se sebral a šel, ale mé ego, které nedbalo na to, co íká levá polovina mozku,
m nabádalo, abych šlápl do toho nabízeného lejna. „Davide, co váš obli ej?“
„Šrámy se hojí, Zacku. Jenom škoda, že totéž neplatí o pošramocené pov sti.“
„Nem jte pé i. Nebude to trvat dlouho, a lidi tady poznají, co jste za podvodníka.“
„Jde o dny, Zacku. Za pár dní chytím tu legendu, a vy nebudete nic víc než hrbol na mojí silnici ke sláv a
bohatství.“
Obrátil se napravo a zamával. „Tady, hol i ko!“
Jen jsem vyvalil o i; p icházela Brandy, na sob erné koktejlové šaty s hlubokým výst ihem, odhalujícím
dotmava opálená adra. Pohybovala se jako lov k v domý si toho, že sem pat í.
„Brandy, mého bývalého kolegu, Zacharyho Wallace, už znáš.“
„Jo, a koli jsem ho ichala v lepších asech. Tys zabloudil v rašeliništích, Zacku?“
V duchu jsem hledal n jakou vtipnou odpov .
„Možná.“
Vynikající.
Brandy ovinula paži kolem Davidova pasu; pokoušela se mluvit s p ízvukem víc americkým než skotským.
„Tak… doslechl ses o tom? David si na hledání a chycení té nestv ry vybral Nessii III jako velitelskou lo .
Budeme te hodn spolu.“
Gael v mé krvi vzplál vztekem. „Jo? No, doufám, že tentokrát máš uzav enou po ádnou pojistku.“
To zase v ní vzbudilo zu ivost roda ky z Vyso iny. „Aspo nebudu muset mít strach, že v noci polezu do
postele sama.“
David se pohrdliv ušklíbl. „Brandy mi o té p íhod s impotencí vypráv la. Páni, Zacku, to je teda pech!
M žu jen d kovat bohu, že tenhleten problém nemám.“ Mrkl a poplácal Brandy po zadku. „Kdybyste vid l,
že se Nessie III houpe, tak ne abyste klepal.“
Sko il jsem po n m, prsty roztažené; cht l jsem mu rozdrtit to jeho pta í hrdlo – jenomže jsem zapomn l
na ten zatracený sametem omotaný provaz.
Narazil jsem na n j koleny; na zádech m tížil batoh, takže jsem nedokázal udržet rovnováhu a upadl
obli ejem na podlahu.
David ustoupil dozadu a zasmál se. Obklopili nás ostatní hosté, pár fotograf dokonce ud lalo snímky.
Než jsem sta il n jak reagovat, dva urostlí lenové ochranky m zvedli a vyprovodili zadním východem
ven.

Loch Ness
00.02
Úpln k stál vysoko na p lno ní obloze, jeho paprsky pronikaly tenkým závojem cirrus .
Ron Casey stál za zá ovou p epážkou lodi Wiley, fotoaparát m l p ipevn ný na stativu Bogen Manfrotto,
vhodném do volné p írody. Mnul si o i, unavené po ty ech hodinách koukání do hledá ku Nikonu F3HP.
Teleobjektivem 300 mm se sv telností 4,5 stále ješt vid l mrtvou ovci na hladin n kolik desítek metr
za zádí. Jeden konec t žkého ocelového lana byl upevn ný k úvazníku za dv ma motory, k druhému
konci byla p ivázána návnada, trhav se pohupující na vod . T sn p ed tím, než Chuck ovci hodil do
vody, jí roz ízl b icho, a v tém dokonalém no ním sv tle a v silném objektivu s prom nlivou ohniskovou
vzdáleností rozpoznával, co z stalo z ov ích vnit ností, plovoucích na hladin .
Chuck a Ron opomn li zmínit se kapitánovi o tom, že lano je k trupu ovce p ipevn no
osmnácticentimetrovým ocelovým hákem, jehož hrot s protihá kem protáhli mezi žebry ovce a nechali jej
vy nívat z její tlamy.
Chad Brager dorazil zbytek piva a íhnul. „Tak co? Po ád ješt to plave?“
„Jen tak tak. Ješt pár minut po kám a pak ud lám další sérii t icetivte inových expozic.“
„Jseš si jistý, že ten vysoce citlivý film to zvládne?“
„Ten tam nemám, už jsem ti to íkal p ed t emi hodinami. V tší citlivost není pro dlouhé expozice vhodná,
obrazy jsou moc zrnité. Hle si svého piva, já vím, co d lám.“
Chuck Jones se naklonil blíž a zašeptal: „Vykašli se na tu pitomost, já tu potvoru dostanu na hák. Vy hoši
si pak m žete ud lat fotek, kolik chcete, až tu mrchu potáhnu do p ístavu.“
„Jo, v týhle chvíli bych se docela spokojil s jedním rozmazaným snímkem. A kapitán ví, co d lá?“
„Podíváme se.“
Jones vrávorav vykro il ke kormidelní budce. „Tak co je, kapitáne? Krucinál, už tu jsme ty i hodiny, a
tím vaším rybá ským sonarem jsme nevid li ani zlatou rybku. Jste si jistý, že ta v c funguje?“
„Funguje dob e. Ryby možná plaší spíš ta vaše zaru en funk ní návnada.“
„Nem li bychom zkusit jiné místo?“
„Vy platíte; já si akorát myslel, že chcete ud lat p knou ichovou stopu.“
Lindner ukázal na naviga ní pult s mapou GPS, ukazující Loch Ness v reálném ase. „Plujeme tam a zp t
mezi Bracklou a zálivem Urquhart, v té oblasti je nejv tší šance Nessii vid t. Radši tu stopu udržujte v
jednom míst , a je výrazná… pokud teda nemáte jiný názor.“
„Ne, myslím, že to je rozumné. Hele te… co to je, ty jasné p edm ty na monitoru?“
„Sonarové bóje. Jejich baterie vysílají tepelné zá ení. Jezero je jich te plné, ale myslím, že ješt
nepracujou. To je jen a jen dob e. Všechno to ‚ uk uk‘ a pípání velké ryby akorát plaší.“
P ístavišt Clansman
00.20
Doktor Michael Newman, nám stek editele NIST, Národního ú adu pro standardizaci a techniku,
netrp liv ekal na molu; dva zam stnanci místní speditérské firmy naložili do kormidelní budky Nessie III
poslední ze sedmi hliníkových beden. Newman na máral sv j podpis trojmo na fakturu. Oto il se a spat il
Davida Caldwella s místní ženou. Krá eli ruku v ruce k platu.
„Á, doktor Newman už je tady. Tak, doktore, všechno na míst a p ipravené vyrazit?“
„Ne, všechno není na míst a ani není p ipravené vyrazit. Za ízení práv dovezli, šest hodin trvalo, než
v bec prošlo celnicí, a pak ješt další dv , než se našla firma, která ho sem dopraví. To všechno jste m l
za ídit vy. Musíme si promluvit.“
„Tak mluvte.“
„Soukrom .“
„To nic,“ ozvala se Brandy. „Nashle na palub .“ Oba muži p ihlíželi, jak si sundala st evíce s jehlovým
podpatkem, vyhrnula si šaty a p elezla zábradlí.
David se díval, jak vystoupila na Nessii III. „Panebože, to je teda kus! Tak, Newmane, o jde?“
„Mn je jasné, o jde. Podívejte, Caldwelle, když jste p išel do NIST a hledal pomoc, p istoupili jsme na to,
že vám naše za ízení p j íme, ne na to, že ho budeme vystavovat nebezpe í.“
„A jakému ho vystavujete nebezpe í?“
„D láte si legraci? Tahle lo je starší než uhlí, a asi zrovna tak se drží na vod . Motor mele z posledního,
vnit ek je pro naše pot eby víc než malý, elektrické dráty jsou jen tak halabala pospojované a naprosto
nevyhovující, erpadlo je rozbité, a už jsem vid l kládu, která je na vod stabiln jší.“
„Jist , ale zapomínáte, jak d ležité je zapojit do v ci místní lidi. Je to dobré pro styk s ve ejností, a navíc
to k nim otvírá dve e.“

„Však já vím, které dve e to otvírá. A taky jsem vid l spoustu místních rybá ských lun , které by našim
pot ebám snadno vyhov ly.“
„To snad, ale já jsem ve styku s televizí a se sv tovými médii, a majitelka Nessie III má t lo, jaké dokáže
rozpálit.“
Newman ude il podložkou s papíry do zábradlí. „Poslechn te, Caldwelle, nebudu riskovat nejmodern jší
sonarové za ízení v cen desítek tisíc dolar jen proto, abyste si vy zašukal!“
„Pšš… uklidn te se. Podívejte… hned zítra ráno p im ju toho chlápka z invernesské m stské rady, aby
obstaral nový generátor. Tak se vy eší otázka energie, kterou pot ebujete, a ostatní si m žeme dát
dohromady za pochodu.“
„To je k smíchu.“
„Všechno vyjde, v te mi. Zatím se jd te ubytovat. Objednejte si pokojovou službu, dejte si n jaký film
nebo tak n co, a pak se trochu vysp te. Uvidíme se ráno.“
00.25
Z stal jsem ukrytý v borovém háji a pozoroval Davida, jak rozmlouvá se svým o ividn rozrušeným
spole níkem.
Ten nebyl jediný, v kom to v elo.
Za prvé – David ze m ud lal ob tního beránka, což m stálo zam stnání na FAU. Pak si m j takzvaný
kolega na své tiskové konferenci p ivlastnil zásluhy za mou návnadu na Architeuthise.
A te mi krade mou holku!
Nojo, dobrá – p esn vzato Brandy možná není moje holka, ale docela ur it nepat í k t m, kdo by m li
mít n co spole ného s tím šmejdem.
Se sk íp ním zub jsem se díval, jak lov k, se kterým David mluvil, odchází z Brandyiny lodi a mí í p es
p ístavišt k hotelu. David nesm le zamával, potom vylezl na palubu Nessie III.
„No, jen se podívej na toho nafoukanýho prevíta. Te si myslí, že s ní bude spát.“
Vytáhl jsem mobil a znovu se pokusil zavolat Trueovi, ale po ád žádná odpov . Nejspíš je u Sniddela a
tam se po ádn namaže.
Anebo je to možná znamení, zašeptala mi pravá polovina mozku. Nese tu a nenech toho poseroutku
dovolovat si n co na tvou holku. Zvedni zadek a n co s tím ud lej!
Nechal jsem bat žek pod stromy a sp chal dol z kopce; potom jsem se potichu vplížil na molo.
Loch Ness
00.32
Petu Lindnerovi až posko ilo srdce, když jeho rybá ský sonar, „fish finder“, zachytil a ukázal ervenou
stopu. „Hej… hej!“ Ude il do zadního okénka kormidelní budky, aby na sebe upozornil Chada Bragera.
„Máme spole nost!“
Brager p isp chal dovnit . „Co to je?“
„T žko íct. Podívejte se sám.“ Ukázal na monitor, na n mž byla vid t ervená stopa, sledující Wiley. „Je
to po ádn hluboko, šedesát, možná devadesát metr , a po ád ješt dost vzadu, ale povšimlo si nás to.“
„Prokrista. Jak je ta v c velká?“
„Je velká, ale trochu moc, takže byste se zatím nem l moc vzrušovat, pravd podobn je to hejno siven ,
v t ch hloubkách se jim líbí. Ale stejn – ekn te tomu svému kamarádu fotografovi, a fotí, t eba bude mít
št stí.“
Chad chvátal ven a zpátky na zá . „Kapitán íká, že návnadu sleduje n co velkého. Bu prý je to hejno
ryb, nebo…“
„Jo!“ Jones zamával nadšen p stmi ve vzduchu. „Sto padesát tisíc liber; kolik je to v dolarech, Casey?“
„Kdo by se o to staral? P esta poskakovat!“ Casey se shrbil u fotoaparátu, pravým palcem stiskl konec
drát né spoušt , aby držel záv rku otev enou. „Hergot, zase se za ínáme houpat. Chade, jdi íct
kapitánovi, a zpomalí.“
„Jsem snad n jakej poslí ek?“
„Hele, jen jdi!“
Ron Casey se znovu zadíval pravým okem do hledá ku. Vtom návnada náhle zmizela.
„Hola!“
„Jaký hola?“
„Návnada se bu potopila, nebo ji práv n co popadlo.“
„Koukni!“ Jones ukázal na konec ocelového lana, napínajícího se na úvazníku. „Je na háku, chlap e!“
Sklolaminát úvazníku zasténal, potom za al kolem trn praskat.
Casey pohlédl na Jonese; v hrdle jako kdyby m l knedlík. „Ne íkals, že ta lo si poradí s velkou zát ží?“

„Poradí… teda m la by. Ta nestv ra musela jít hodn hluboko. Možná že –“
Z kormidelní budky se dlouhými kroky p ihnal kapitán Lindner. „Co se to tu ksakru d je?“
„Asi jsme dostali na hák Nessii.“
„Na hák? O n jakým chytání nepadlo ani slovo!“
Lo se zakymácela, až se skácel stativ.
Casey fotoaparát zachytil; zá se siln naklonila na pravobok.
Kapitán upadl bokem na jeden z p ív sných motor ; pevn se p idržel a zkoumal úvazník. „Zbláznili jste
se, vy blbouni? Ta p epážka není d laná na to, aby vydržela táhnout takovou tíhu!“
Lo se vyrovnala; ocelové lano p itom zachytilo vrtuli motoru na levoboku a urazilo dv lopatky.
„Doprdele! Ten motor jsem si nedávno dal celej opravit!“ Lindner se hnal do kormidelní budky, Chuck
Jones za ním.
„Kapitáne, klid! Budete slavnej. Te jen musíme tu nestv ru odtáhnout, a budeme mít dost pen z,
abychom vám koupili t eba tucet nových vrtulí.“
Lindner levý motor vypnul a p idal plyn u pravého. Lo se s vyp tím sil pokoušela bojovat s jinou,
nadpozemskou silou. „Odtáhnout, pane Jonesi? A kampak odtáhnout?“
„Na m l iny. Do Bona Narrows.“
„Než se tam dostaneme, z týhle lodi budou t ísky na podpal.“
Lo se znovu siln naklonila na levobok; prudký náklon vrhl oba muže na naviga ní pult.
Kapitán popadl kormidelní kolo a trhnutím sto il lo na pravobok. Zatáhl za páku plynu, zrychlil, a jeho již
jediný motor se pokoušel dostat z lodi rychlost šesti uzl . „Ten váš plán má pár mezer, frajere. Za prvé –
to, co máte na háku, váží víc než celá tahleta pitomá lo . Za druhé – není to v bec nadšené z toho, že to
má v hub hák.“
Do no ního ticha se za ízlo ostré zask íp ní zkroucené oceli; úvazník a ást zá ové p epážky u
záv sných motor se za aly odtrhávat od trupu.
„Prokrista, ono mi to trhá lo na kusy!“ Kapitán popadl vysíla ku. „Mayday, Mayday, tady je Wiley!
Mayday…!“
P ístavišt u Clansmanu
00.57
Když jsem se dostal na plato u Nessie III, skryl jsme se za jakousi hromadou a naslouchal. Z podpalubí ke
mn doléhaly hlasy, slov m však nebylo rozum t. Hledal jsem n jaké výhodn jší místo. P elezl jsem
zábradlí a plížil se ke kormidelní budce.
Malá kabina byla nacpaná hliníkovými bednami se za ízením, naskládanými do výše p i zadní st n a
z ásti zakrytými šedou plachtou. Ze zv davosti jsem kryt stáhl a v tlumeném sv tle si p e etl jednu z
faktur, p iv šených na bednu.
Hlavní rádiový spoj UHF. Majetek NIST
Bylo to za ízení pro ídicí analytické pracovišt pro zpracování sonarových signál .
„… Davide, nech toho!“
P i zvuku Brandyina hlasu jsem klesl na kolena a p itiskl ucho k palub .
* * *
„Copak se d je?“ zavrkal David.
„Brzdi, nejsem žádná tvoje d vka!“
„D vka?! Brandy, ty a já jsme tým, partne i ve velkém dobrodružství. Až m diváci uvidí, uvidí i tebe. O
takové partnerství mi jde… pokud ovšem se ti do toho chce? Teda… jestli ne, ekni mi to te , protože
nejmí stovka dalších uchaze umírá touhou po tom, aby byli v tomhletom tane ku mým partnerem, ale
já si vybral tebe.“
„A pro ? Aby ses mi dostal do kalhotek?“
„Samoz ejm že ne! Mezi tebou a mnou je chemismus. Já vím, že cítíš to samé, že jo, ko i ko?“
Sev el jsem p sti, hotov vrazit do její kajuty jako bou e.
„Možná že když trochu ubereš, budu ten chemismus líp vnímat, co íkáš?“
„No dobrá, tak já uberu, ale takhle je to jen pomalá jízda ke hv zdný karié e. Ty a já budeme slavní.
Budeme dvojice, která znova pohne Hollywoodem. A to chceš, ne?“
Krev mi ho ela v žilách, když jsem je slyšel sténat a líbat se.
A pak jsem uslyšel cosi jiného – skupinu lidí, b žících po molu.
Byli to kapitáni posádek t í výzkumných lodí, a všichni m li nasp ch. Desítka dalších civilist mí ila k
Nessii III, v jejich ele starosta.
Byl jsem v pasti.

Vecpal jsem se do nejzazšího kouta kormidelní budky a hliníkové bedny nastav l kolem sebe tak, aby m
skryly; potom jsem p es jejich horní hranu p etáhl plachtu.
„Doktore Caldwelle! Doktore Caldwelle, jste tady?“
Slyšel jsem, jak David klopýtá nahoru po sch dcích. „Tohle opravdu není vhodná doba, Owene…“
„Práv jsme dostali volání o pomoc z místní výletní lodi. Tvrdí, že mají na háku Nessii!“
Mezírkou mezi bednami jsem vid l, jak Brandy vlet la jako šipka do kormidelní budky, nádhern
tvarované nohy odhalené až nahoru k lemu Davidovy košile, která jí sotva zakrývala hýžd .
Motor dvakrát zakašlal, vyplivl mrak jedovatých spalin, potom se zvesela rozb hl, až jsem hlavou
zabubnoval o zadní st nu. Do kormidelní budky vešel David, bez košile, následován Owenem
Hollifieldem; ten dával Brandy úse né povely: „Sm r jih, poslední hlášená poloha severn od zálivu
Urquhart!“
Loch Ness
01.09
Ronovi Caseymu se v mozku pevn zahnízdila myšlenka, že ud lali po ádnou chybu. Díval se, jak se od
zá ové p epážky odtrhávají kusy desky; tlející vlákna d eva skrýval nový nát r.
„Chade, sekni do toho znova!“
Chad Brager znovu al sekerou do ocelového lana. Z levého motoru se vyhrnul proud spalin. „To k ni emu
není, nem žu se do toho po ádn op ít, sekera se po ád jen odráží. Kdybychom mohli…“
Zarazil se; on i Ron zírali na lano, které náhle povolilo. „Co se stalo?“
„Nevím. Bu se to lano pod vodou p etrhlo, nebo…“
Wiley, zbavená své živé, biologické kotvy, posko ila dop edu a zrychlila.
Chad s Ronem se na sebe rozpa it podívali a ustoupili od zá ové p epážky; jejich zrak propátrával
hladinu.
* * *
Chuck Jones se nahnul kapitánovi p es rameno a zíral na ervenou stopu na monitoru sonaru, která se
hnala za nimi. „Co tím myslíte – tím, že to jde nahoru?“
„Podívejte se sám, frajere. Nedokáže se to vysvobodit tím, že to p jde do hloubky, tak to te jde po nás.“
Kapitán zíral na monitor, kde íselné hodnoty údaj hloubkom ru rychle let ly dol … 43 metr , 29 metr ,
14 metr …
„Ježíši… držte se!“
Kapitán Lindner strhl lo ost e na levobok.
Húú-bam! Pravý bok vylet l z vody, jako kdyby do n j vrazil tank, a lo , již i tak dost naklon ná, se zcela
vychýlila z t žišt .
Kácela se na stranu, a kapitán se svalil na bok. Okny kormidelní budky se dovnit vevalila st na studené
vody. Slep vrávoral, neschopen dostat se zpátky na nohy. Wiley se dál naklán la ost e na levobok a
hledala ztracenou rovnováhu.
Do uší mu zazn lo sk íp ní d eva a oceli, potom se ten zvuk zdusil a kormidelní budka šla pod vodu.
Naho e se ocitl proražený trup.
Kapitán se zvedl na nohy, omrá en pohledem na budku, kterou rychle zaplavovala voda. Srdce mu bušilo,
ruce a paže pálily zimou. P itiskl obli ej k prkn m podlahy nad hlavou a n kolika zoufalými tahy nasál
vzduch. Myšlenky mu pádily jako o závod.
Na naviga ním pultu n kolikrát jako na protest prskav zasy ely jiskry. Kolem obli eje mu v temn jící
kajut plavaly plechovky s pivem a d sily ho. Voda stoupala dál, takže musel plavat namísto toho, aby
dýchal. Kdesi dole pod jeho kopajícíma nohama byl strop a sk ípající dve e – jeho cesta k út ku.
Dole a napravo.
Zatáhl hlavu mezi ramena a vykopl nohama, aby se dostal ke dve ím budky. Hmatal po dve ním knoflíku,
a poda ilo se mu je otev ít. Vtom znehybn l.
Míjelo ho to pod lodí, t lo osv tlené m sícem. Svalnatý h bet byl okoládov hn dý, na n m jakási h betní
ploutev podobná ko ské h ív , táhnoucí se dozadu k ocasu bez ploutve, s tupým koncem. Ten tvor byl
dlouhý jako dva turistické autobusy za sebou, jeho t lo, samo široké jako autobus, se p i plavání
pohybovalo doleva, potom doprava, doleva a zase doprava, vlnilo se hadím pohybem.
Rychle to proplulo kolem; t ebaže Lindner nezahlédl hlavu, v d l, že spat il mo ského hada, nelítostného
jako ábel a starého jako sám as.
Srdce mu bou ilo v hrudi a plíce hrozily, že puknou, kapitán se však stále neodvažoval ven, cht l tomu
hroznému zví eti dát ješt dvacet vte in na to, aby se vzdálilo.
Budka i východ z ní se mu však pod nohama oto ily proti sm ru hodinových ru i ek a pry od n j, a

p evrácená lo posko ila dop edu, zádí nap ed, jak ji ten mocný živo ich, stále upoutaný lanem k
p epážce, táhl vodou dál.
Lindner, v zajetí pod vodou a obklopený tmou, zmaten hmatal po náhle cizích st nách a zoufale se
pokoušel nalézt n jakou vzduchovou kapsu, která tam již nikde nebyla. Dlan mi neohraban tloukl do
elního skla; potom se zalkl a z úst mu vycházely bubliny, jak se slep pokoušel vymotat ze zplihlých
poz statk Chucka Jonese.
Již nebyl schopen uvažovat, nic nevid l, a prsty, zk ivenými jako drápy, hmatal kolem sebe ve stále
menších kruzích a s úsilím se probíjel rdousící tmou k n jaké cest ven.
Z bezmocných plic vyšly chr ivé zvuky, jaké vydávali již první tvorové na zemi.
Paže se p estaly pohybovat, o i p estaly vid t.
Wiley se pono ila do ticha; ledové spáry jezera se op t vztáhly, aby si vzaly své mrtvé.
* * *
Chad Brager se vyno il na hladinu patnáct metr od p evrácené lodi. Za ty roky, kdy hrál hokej na
zamrzlých jezerech, se na náhlý chlad aklimatizoval, a výcvik plav íka, kterým prošel na kalifornské USC,
ho uchránil p ed zpanika ením. Šlapal vodu a volal své spole níky.
„Chucky! Rone!“
Z hlavy mu stoupala pára, t lo rychle ztrácelo své teplo.
Musím z té studené vody ven, než p ijde podchlazení.
Chystal se plavat zpátky k lodi, když vtom si uv domil, že p evrácený trup se to í a lo mí í k n mu.
„Ale, doprdele…“
Oto il se a plaval, paže a nohy, obalené n kolika vrstvami oble ení, se však sotva hýbaly. P estal plavat,
vztekle si stáhl boty a sebral odvahu vrhnout rychlý pohled dozadu.
Trup lodi se k n mu nyní blížil zádí nap ed, rozlámaná zá ová p epážka a to prokleté ocelové lano
viditelné hned nad arou ponoru.
Strhl ze sebe v trovku a vyrazil rychlým kraulem pry .
Šedesát metr … ješt to má šedesát metr toho proklatýho lana!
Srdce se mu málem zastavilo, když zaznamenal hlasité lupnutí, podobné výst elu, jak se ocelové lano
p etrhlo – ozv na lupnutí zn la jasn , jako když se otev ou padací dve e pod šibenicí.
Bragerovými svaly se prohnala vlna adrenalinu schopná strhnout hráz p ehrady, a nesla ho vp ed vodou –
ješt tehdy, když jeho nap l zmrzlými nervovými bu kami projela žhavá bolest a když byl vržen dop edu…
a pak milosrdn zbaven v domí, s páte í rozdrcenou a p etrženou, s trupem rozervaným a pak
spolknutým.
* * *
Nessie III zpomalila.
Potichu jsem vstal a odstr il plachtu stranou, abych vid l ven.
Nothosaurus dorazil první, soud podle toho, jak blízko byl u p evrácené lodi. Ostatní dv plavidla kroužila
poblíž, reflektory namí ené na ernou vodu.
David zápolil s vysíla kou; Brandy mu ji nakonec vytrhla z ruky. „Nothosaure, tady Nessie III. P íjem!“
„Tady Hoagland. P išli jsme pozd . Do vody šli t i, Galon vyzvedl jednoho. Jen blábolí, ale to proto, že je v
šoku. Letí sem vrtulník, dopraví ho do Invernessu.“
David si vzal mikrofon. „Hoaglande, tady Caldwell. ekl, co se stalo s ostatními?“
„Ne, ale našli jsme zbytky p edloktí, drželo se na hladin v rukávu záchranné vesty. Asi m žeme
p edpokládat, že to ostatní z n j zah ívá b icho našeho p ítele.“
Ochable jsem klesl na palubu, ke knedlíku v hrdle mi stoupala žlu . A tam, nebude-li mi B h milostiv,
p jdu i já…
„Jako v dce odchovaného Massachusettským technickým institutem, a jako vynálezce, m vždy
fascinovaly a lákaly možnosti použít moderní techniku k vy ešení záhady Loch Ness.
Dr. Charlie Wyckoff a já jsme zahájili pátrání v roce 1970, ale než jsme toho tvora spat ili poprvé, uplynuly
celé dva roky. Stáli jsme na b ehu, nad hradem Urquhart, když tu se z hladiny zálivu vyno il hrb.
Dalekohledem jsem vid l cosi podobného slonímu h betu, rozeznal jsem h eben, a odhadoval jsem, že
ten hrb je p inejmenším sedm a p l metru dlouhý a vy nívá sto dvacet centimetr ven z vody. Poda ilo se
mi zachytit na kus filmu cosi, co vypadalo jako bublina plynu na vod , ale všechny snímky byly
rozmazané.“
– Dr. Robert Rines, Akademie aplikovaných v d, len americké Sín slávy vynálezc
KAPITOLA 23
Loch Ness

NESSIE III Z STALA na míst ješt dv hodiny, do východu slunce; do té doby se mi m chý nadul do
velikosti oh ívací láhve.
Brandy p irazila ke kotvišti, David ji políbil na rozlou enou a se starostou odešel p ipravit se na další
tiskovou konferenci. Po kal jsem, až sešla dol , vylezl jsem ze své narychlo zbudované skrýše a vyplížil
se z kormidelní budky na hlavní palubu.
„Tak mi po ád vrtalo hlavou, kdy p jdeš pry .“
Polekan jsem se oto il; Brandy te na sob m la koupací pláš levandulové barvy.
„Tys to v d la?“
Ledabyle se op ela o zábradlí na zádi, paže založené na prsou. „Ucítila jsem t hned, jak jsme se
zastavili.“
„Pro s nic ne ekla?“
„Napadlo m , že na jeden ve er jsi ze sebe už ud lal blba až dost. Po ád ješt se bojíš vody?“
„Tv j brácha moc kecá.“
„A ty jsi m l n co íct. Myslíš, že seš jedinej, koho potrefila n jaká fobie?“ Odhrnula pláš a p edvedla mi
nádhern opálenou nohu; vnit ní stranu stehna hyzdila ada bílých, klikatících se jizev. „Když ude ila
deprese, za ala jsem ubližovat sama sob . Ten výraz dostává úpln novej význam – tím myslím holit si
nohy.“
„Ale dostala ses z toho?“
„Ovládám to, to je všechno. Ten nejost ejší pocit dokážou zmírnit pilulky, ale strach tu je po ád. Tak n jak
íhá n kde na okraji, eká, až se p estanu mít na pozoru.“
P ikývl jsem. „Já mám te asi v tší vztek než strach. ekl bych, že to je zlepšení.“
„Ne nutn . Vztek je dvojse ná zbra . Dává ti sílu honit jednu nestv ru, ale p itom m že tebe zm nit v
jinou.“
„A tím máš na mysli co?“
„Na to te není as.“
„Ne, jen pokra uj. Dokon i to.“
„No tak jo. Ten Zachary Wallace, kterýho jsem znala, se nikdy neuchýlil k užití p stí, aby dal najevo, o
mu jde. Na druhý stran Angus Wallace…“
„David si moc fouká.“
„To z tebe mluví Angusovo ego.“
„Brandy, já nemíním dopustit, aby mi David ni il život.“
„Zdá se, že tv j život trp l dávno p ed tím, než se David Caldwell v bec objevil.“
„A tys mi to dala po ádn pocítit. Pro zrovna on, Brandy? Pro se ze všech lidí musíš zaplést zrovna s
ním?“
„Koukni se na m , Zachary. Lo se mi rozpadá. Sotva p ežívám, a nemám ani peníze, ani úspory nebo
bohatý rodi e, od kterých bych si p j ila. Zlý je už jen to, že jsem sama – ale mít p ed sebou zimu bez
prost edk k životu? Davidova práce je… za den si vyd lá víc než já za týden, a to ješt když se obchodu
dob e da í.“
„A vým nou za to s ním spíš.“
V o ích jí zablýskalo zlostí. P istoupila blíž a dolní ástí dlan m tvrd ude ila do prsou. „Tak za prvý,
váženej pane, nejsem kurva. Za druhý, spát budu, s kým budu chtít, kdy budu chtít, a tob do toho je
houby!“
Pohlédla mi p es rameno a uvid la Davida, Owena Hollifielda a inženýra z NIST, p icházející po molu.
„Abys už šel.“
„Podívej, mrzí m –“
„Tys m neslyšel? Vypadni z mý lodi. No tak!“ Postr ila m k zábradlí.
Slézal jsem práv ve chvíli, kdy David došel na plato. „Co to tu je?“
„Hledal t ,“ lhala Brandy. „Musela jsem mu pohrozit, že ho dám zabásnout za nedovolenej vstup na lo ,
pak teprve šel.“
Inženýr z NIST sp chal na palubu, aby zkontroloval za ízení. Na m se nalepil starosta. „Nebudete nám tu
d lat potíže, že ne, doktore Wallaci?“
„Zrovna jsem byl na odchodu.“
„Prima,“ zašveholil David. „Hned vedle cely vašeho otce prý je jedna p kná volná.“
Zvedl jsem ruce a pomalu ustupoval. „Práv jsem rozmlouval s dámou. D lejte si, co chcete a co musíte,
abyste si tu vaši nestv ru chytil, ale dvakrát si rozmyslete, než ublížíte Brandy; to je všechno, co chci íct.“
Odcházel jsem; v žilách na krku mi to tepalo, mé p vodn splasklé ego odstr ilo stranou všechno, co mu

ješt šeptala levá polovina mozku –
„Hej, Angusi!“
– úpln jsem klesl na duchu, když Brandy zabo ila svá pootev ená ústa do Davidových.
Hrad Inverness
„No, a cos ekal?“ pronesl Angus; práv dojídal svou skotskou ídkou polévku a ipsy. „Nikdy se nemíchej
do života n jakýho Skota, zvláš ne do života n jaký ženský. Brandy ví, co d lá, to mi v .“
„Já ji miluju.“
„Miluješ? Nojo, to z tebe mluví tv j pták. A krom toho kolem je spousta kytek, co se daj utrhnout. Dávat
se dohromady s n kým, kdo pat í k MacDonaldovi, je to poslední, co m žem pot ebovat.“
Zakroutil jsem hlavou; nešlo mi na rozum, jak jsem mohl klesnout tak hluboko, abych se na radu ohledn
žen ptal zrovna otce.
„Tak, hochu, vypráv j mi znova o tom posledním útoku.“
„ ekl jsem ti všechno, co vím. Podle toho, co píšou noviny, je ten americký fotograf po ád ješt v kómatu.“
„Ale fotoaparát ztratil?“
„Ano.“
„To je blbý. P íští tejden mám další soud. Každej p ípad, kdy Nessie n koho napadne, m postrkuje blíž
ke svobod . Maxie íká, že to ješt nesta í. Tady pot ebuju tvou pomoc, synu.“
„ íkáš mi synu? Ne Alice nebo Deirdre? Pro jsem tv j syn, akorát když n co pot ebuješ?“
„Nojo, chápu. No, a kdy po týhle záležitosti p jdeš?“
„Až o tom budu v d t víc.“
„Pchch… ztrácíš cennej as. Co ešt dalšího je t eba o tom v d t?“
„Nejd ív – pro si neškodný tvor, živící se rybami, najednou p idal do svého jídelní ku ervené maso?“
„A jak si p edstavuješ, že se tohleto dozvíš?“
„To nevím – když se šerifovi tak p íhodn poda ilo ztratit všechny vzorky, které jsem shromáždil. Prost
budu muset sehnat nové.“ Vstal jsem a zamí il do chodby. „Za pár dní si promluvíme. Chci se podívat na
to lososí trdlišt .“
„Lososí trdlišt ? Zachary, po kej! Na lososí trdlišt se vykašli, akorát ztrácíš tu trošku asu, co mi zbejvá.
Zacku, posloucháš m ? Pot ebujeme d kaz, opravdickej d kaz, že ta v c tam je a že zabíjí lidi. Zavolej
Therese, ta –“
„Naposled ti íkám, že nemám zájem bavit se s vdovou po Johnnym C, nebo v bec s n jakou ženskou, se
kterou sis vym oval t lní tekutiny.“
Prosmýkl jsem se kolem dozorc a opustil chodbu s kobkami. Plaho il jsem se nahoru po to itých
kamenných schodech toho hradního podzemí, a provázela m ozv na otcova pok ikování, dokud jsem
nedošel do p ízemí.
Na palub Nessie III
Z p ecpané kormidelní budky Nessie III vykulhal vy erpaný Michael Newman; zoufale toužil po tom, aby si
mohl protáhnout bolavá záda. Posledních šest hodin prosed l za provizorním d ev ným stolem,
p ipevn ným šrouby k podlaze, a pokoušel se n jak dát do kupy funk ní sonarovou m ížku. Každá z
ty iat iceti sonarových bójí na jeze e se musela p eladit tak, aby bylo možné p ijímat a analyzovat data, a
v ad p ípad Newman musel požádat kapitána, aby se vrátil a zm nil umíst ní bójí; ne že by mu tím
d lal n jakou radost. Když se kone n zdálo, že inženýr má m ížku hotovou a funk ní, nový generátor na
Nessii III vysadil a p ijíma GPS p estal pracovat. Inženýr v krevní tlak doslova vylet l nahoru.
Obnovit systém trvalo Newmanovi celý zbytek odpoledne, a te m l dojem, že mu dolní ástí páte e
n kdo kroutil montážním klí em. „Caldwelle! Vsta te a poj te sem!“
David, spící na lehátku, otev el o i. „Vstáváme a jdem na to?“
„Jen vstáváme. Poj te sem, ukážu vám, jak to pracuje, a kon ím. Moje záda už u toho nevydrží ani
minutu.“
David ho následoval dovnit .
„Te dávejte pozor… a nekapejte mi na ty v ci olej na opalování! Vidíte ten monitor tadyhle nalevo?
Zadejte Ctrl-M, a dostanete obraz m ížky.“
Newman napsal p íkaz; dostal družicový snímek jezera, rozd lený na sekce arami m ížky. „Loch Ness je
dlouhé, takže jsem musel obrazovku rozd lit na t i sonarové zóny.“ Newman kliknul myší na jednu ze zón.
„Tady je obraz severní ásti, tady st ední… a jižní. Myší si je zv tšíte nebo zmenšíte.“
„M ížka je aktivní?“
„Všechny bóje jsou aktivní a vysílají signál stavu, jaký byl p ed deseti minutami. Nastavil jsem je tak, aby
hlásily a zaznamenaly všechny p edm ty v tší než mo ská želva. Když svazkem akustických signál

projde n co velkého, ozve se signál, a tady na tomhle druhém monitoru se ukážou informace o
zachyceném cíli.“
„Dobré, vynikající… takže kde je ta nestv ra? Když je ten systém aktivní –“
„Je aktivní, ale to neznamená, že nejsou mrtvé zóny. Tady pracujeme s prost edím tvo eným studenou
vodou, hlubokým skoro dv st padesát metr . Kdybyste to prošpikovával signály t eba až do zblbnutí,
vždycky tam budete mít podél b eh geologické anomálie a r zné kapsy, které z stanou mimo.“
„Fajn. Takže – kolik toho není mimo?“
„Chcete nejst ízliv jší odhad? Mezi osmdesáti p ti a devadesáti procenty, a to za p edpokladu, že se
signály nebudou p ekrývat a navzájem rušit. Nastavit a sladit ten systém mi trvalo celý den a ješt ve er,
takže t m svým kapitán m ekn te, a v tom poli nehnou ani jedinou bójí a a tam ani jednu nep idávají,
jinak je sám p edhodím tý nestv e, a je sežere. A ješt n co: tu svou p ítelkyni upozorn te, a ji ani
nenapadne použít ten nový generátor na n co jiného než pro velín sonarového systému. Jestli si do toho
zapne t eba jen fén, mizím a to za ízení beru s sebou.“
„Víte co, frajere? Vy pot ebujete trochu rozjasnit tvá .“
„Pot ebuju chiropraktika a postel. Takže lovu zdar, a dobrou noc. Když m budete pot ebovat, neozývejte
se d ív než ráno.“
Newman vyšel z kormidelní budky a odbelhal se k hotelu Clansman.
Invermoriston
Už se p ipozdívalo, když jsem se dostal na b eh eky Moriston.
eky v údolí Great Glen, které se vlévají do Loch Ness, rovn ž slouží jako letní trdlišt atlantských losos .
Jak se ke konci srpna vody t chto ek oteplují, lososi se za ínají st hovat z úžiny Moray Firth na jih ekou
Ness a dál do Loch Ness; nakonec putují proti proudu ek a potok a kladou jikry.
eka Moriston má zaslouženou pov st jako oblast, kde se lososi s oblibou ukazují. Každé jaro a léto lidé
p icházejí na vyhlídková místa a dívají se, jak se velké jikrna ky vymrš ují z vody a derou se vzh ru proti
proudu vodopád u Invermoristonu, aby se dostaly do klidn jších t ní, kde budou chovat potomky.
Lososi kladou desítky tisíc jiker, z nichž se líhne parr, pl dek. Po vylíhnutí pl dek konzumuje obal jikry,
ímž za ne jeho r st – dvacet centimetr za rok. Asi dva roky trvá, než se vyvine do stadia smoltu,
strdlice; je to doba, kdy se lososí t lo m ní a p ipravuje se na první tažení do mo e. Lososi rostou rychleji
ve slané vod , a než se jako dosp lí vrátí do Loch Ness, mohou vážit až osmnáct kilogram .
Po hodin ch ze podél eky jsem došel ke skalám, kde Moriston protéká p íkrým úsekem. Odložil jsem
bat žek na zem, posadil se na p kný velký balvan a kochal se pohledem na vodopád; hlavou se mi p itom
honily všelijaké myšlenky.
Angus vypov d l, že John Cialino byl obklopený hejnem losos t sn p ed tím, než ho nestv ra napadla.
Vid t lososy p i hladin sice nebylo nic neobvyklého, p esto však jsem m l pochybnosti, zvláš co se tý e
jídelní ku toho tvora. Jednak lososi obývají epilimnion, což znamená, že dávají p ednost horním vrstvám
vody Loch Ness; kdyby se ten tvor živil výhradn lososy, musel by se b hem všech t ch let ukázat a být
zpozorován na hladin ast ji.
A op t – když jsem byl p ed sedmnácti lety kousnut, obklopovalo m p ece hejno losos .
P esto však jsem si íkal, že dravec, po kterém jdu, dává p ednost siven m nebo štikám, i dokonce
úho m Anguilla. Siveni jsou st hovavé ryby, menší než losos, avšak mnohem po etn jší, a obývají
hlubší oblasti jezera. Štiky také žijí ve v tších hloubkách a dor stají délky až metr, ale v Loch Ness se jich
nevyskytuje nijak mnoho. Na druhé stran Anguilla nejenže dor stá délky p es dva a p l metru a váží
n kolik desítek kilogram , ale je o n m známo, že dává p ednost hlubinám, kde se zav šuje kolmo nade
dnem jezera. Má špatný zrak a p i lovu se ídí ichem, v Loch Ness se však vyskytuje pouze v jarních a
letních m sících, kdy jsou vody teplejší.
A p esto mi Calum Forrest zvláš radil, abych se vydal k trdlištím lososa.
Pohlédl jsem na hodinky. Uplynula už hodina, a stále ješt jsem nevid l jediného lososa, který by
p ekonával vodopád.
Ozval se m j mobil; volal True.
„Zacku? Stavil jsem se na hrad v Invernessu, ale už jsi byl pry . Angus… že prý mí íš k í kám s
lososama.“
„Už tam jsem.“
„A kde je ‚tam‘?“
„V lese, západn od Glenmoristonu.“
„Fajn. Zajdu tam pro tebe.“
„Neobt žuj se. Je to tu docela p kné, a klídek. A krom toho po ád ješt mám v úmyslu pár v cí

prozkoumat, a možná sebrat n jaké vzorky. Asi se tu na noc utábo ím.“
„Zacku, nep esko ilo ti? Nedaleko odtamtud ta nestv ra zabila lov ka, a je to teprve tejden!“
„Já jsem mnohem dál od vody, na vyvýšeném míst . Budu v pohod .“
„Zacku –“
„Sejdeme se zítra dopoledne na chat . Takže nashle.“
Vypnul jsem telefon, slezl z balvanu a vydal se dál proti proudu hledat místo, kde se utábo ím.
Inverness
Mitchell Obrecht, hlavní žalobce v p elí ení s Angusem Wallacem, obvin ným z vraždy, vyci oval tlak ze
strany svých nad ízených již od doby, kdy obžalovaný p ed soudem svrhl svou „bombu Nessii“. Již
samotná zkušenost Obrechtovi napovídala, že Angus lže, ale s každým dalším napadením lov ka se
šance na usv d ení – a na záchranu jeho kariéry – zmenšovaly.
Práv on, Obrecht, p esv d il soudce, aby jednání o dva týdny odro il, v d l, že k tomu, aby dokázal, že
Angus Wallace si celou svou obhajobu naplánoval, pot ebuje víc asu. Dobré bylo, že Wallaceova
obhajoba otev ela žalující stran dve e k prokázání skute nosti, že Cialinova vražda byla p edem
promyšlená. Špatné naopak bylo, že se náhle ukázalo jako obtížné nespojovat vraždu Johnnyho C. s
nevídaným ád ním nestv ry.
Obrecht zvedl hlavu; do kancelá e vešla jeho asistentka, Jennifer Shawová. Nesla tlustý spis.
„Doufám, že to je hlášení od vašeho soukromého detektiva.“
Blondýna se usmála. „Je; a p išel na spoustu všelijakých nových v ci ek o Johnnym C. a jeho veselé
vdov . Tak t eba – víte, že Cialino svou ženu podez íval, že m la n co s Angusem?“
„Poslouchám.“
„Dva m síce poté, co koupil Wallace v pozemek, si najal svého vlastního soukromého detektiva. Theresa
a Angus si o ividn dávali randí ka v Dores v podniku s ubytováním se snídaní.“
„Opravdu?“ Obrecht se posadil zp íma, zaujat. „A ím m žete tohle tvrzení podep ít?“
Jennifer otev ela spis a vyndala obálku; uvnit byly fotografie Anguse a snímky Theresy Cialinové, jak
vcházejí do stejného podniku.
„K emu je tohleto dobré? Není tu jediná fotografie, na které jsou spolu.“
„Na tom pracuju. Cialinovo letovisko se otvírá za t i týdny, a podle objednávek budou mít plno. Prodaly se
i byty, a to za n cht li dvojnásobek odhadní ceny. Celá ta v c s Nessií ud lala z Theresy Cialinové
hodn bohatou vdovu.“
„Bohatá byla už p edtím. Chytáte se stébla, Jennifer. Máte akorát zkazky zabalené do n eho z doslechu,
nic solidního, co bych mohl použít k obžalob Theresy jako spoluvinice, ani nic, s ím by ji bylo možné
konfrontovat na sv decké lavici. Kdepak, na peníze zapome te, i na ten románek. Skute ným klí em je
d kaz, že ta nestv ra, nebo co to je, nem la se smrtí Johnnyho C. nic spole ného. Když se nám poda í
prokázat tohle, potom všechno ostatní už zapadne p kn do sebe.“
„A co vodní hospodá ? Ten chlap ur it ví víc, než íká. Myslím, že bychom ho m li p edvolat. Pot ebovali
bychom zjistit, pro se o žádném z t ch tajuplných utonutí v Loch Ness nikdy nedostalo nic do novin.
Možná že vodní hospodá v d l p esn , jak k nim došlo, a Angusovi to pov d l?“
„Zase – jak to prokážete? Calum Forrest pochází ze starých rodin, klan . Spíš by um el, než by mluvil
proti vlastním lidem.“ Obrecht se odml el, pohroužen do úvah. „Moment…“
„Copak?“
„Ten slabý lánek… tím nejsou Angus ani Theresa nebo ten vodní hospodá , ale Angus v syn…
Zachary.“
„Co máte na mysli?“
„Ten mladík není žádný trouba. Po ád ješt tam pátrá.“
„Pokud ovšem chození kolem jezera íkáte pátrání.“
„Nepodce ujte ho. Jestli se tam venku doopravdy n co d je, vsadím se, že na to p ijde. A až se to stane,
on pravdu skrývat nebude, a to ani proto, aby svého tátu zachránil.“
„Dobrá; tak co teda chcete, abych ud lala?“
„Spojte se s tím svým soukromým detektivem, ekn te mu, a Zacharyho Wallace sleduje. Cokoli se ten
dokt rek dozví, chci v d t taky.“
Glenmoriston
01.45
„Hu!“
Vylet l jsem ze spacího pytle do tmy erné jako smola, tri ko naskrz propocené, po celém t le husí k ži.
Svaly se mi t ásly strachem, ale nebylo to mým no ním d sem.

N co je p ed stanem!
Ztišil jsem dech a naslouchal zvuk m lesa; v uších mi tepal zvuk mého bušícího srdce.
Zvuky… nalevo ode m ! Cosi odchází od eky, pohybuje se podél skal – blíží se to ke mn !
Rozsvi !
Popadl jsem baterku, vodot snou lampu se svítivostí p tašedesáti tisíc kandel, koupenou den p edtím
dopoledne v Invernessu. Rozsvítil jsem ji, vklouzl do turistických bot a vykoukl ze stanu.
U balvan ? Nic.
Zdálo se mi to snad? Zježené vlasy vzadu na krku m ujiš ovaly, že ne.
„Ahhh… kurrrva!“
Vrhl jsem se dozadu do stanu; žhavá bolest m donutila povolit sev ení prst a vyrazila mi svítilnu z ruky.
Svíjel jsem se v k e i, na sob ohromné zví e, jeho zuby, ostré jako dýky, mi rvaly levou botu a kotník,
jako kdybych se chytil do pasti na medv dy.
Tloukl jsem sebou ve tm , kopal to neviditelné, drásající zví e volnou nohou, pravá ruka se napínala, aby
dosáhla na svítilnu.
Uchopil jsem ji a sv tlo namí il na zdroj té bolesti.
Zví e m pustilo a rázem znehybn lo, jeho okrouhlé, temné o i se ve sv tle lampy rozsvítily st íbrem,
okoládov hn dá hlava zvednutá, p ipravená k novému výpadu, z tlamy, plné odhalených špi ák ,
kapala moje krev.
V mozku mi jedna p es druhou, jako v pra ce, ví ily myšlenky, t ebaže t lo z stávalo ochrnuté strachem.
Anguilla.
Dva a tvrt metru.
Sedmdesát kilo.
Z rozev ené tlamy se ozvalo zavr ení, nikoli hluboké, nýbrž vysoký hlas, z tlamy plné krvavých slin vyšel
kloktavý zvuk. Byl to vyrovnaný zápas zví e držené v šachu, jako hypnotizované mým sv tlem, já zase
jeho elistmi a jejich blízkostí k mým životn d ležitým orgán m.
A potom jsem uslyšel n co jiného… n co v tšího, a rychle se to blížilo lesem.
Úho to uslyšel také, jeho vr ení nabývalo na síle s tím, jak se stup ovalo jeho rozrušení.
Ten druhý tvor je hned za stanem, a obchází jej!
Zamrkal jsem, abych se zbavil potu v o ích, a své poran né t lo donutil, aby se pohnulo, když tu se
stanové plátno náhle zvedlo jako zachycené tornádem, a sv tlo mé svítilny vyk íslo záblesk ze zlatem
vykládaného me e; starodávná zbra se mihla paprskem sv tla a smrtící epel u ala vylekanému úho i
hlavu.
„Ježíši Kriste!“
Posadil jsem se na paty, poran nou nohou mi až nahoru projížd la tepavá bolest, volnou rukou jsem si
stínil o i p ed sv tlem t í svítilen, skrývajícím totožnost mých zachránc .
„Kouslo ho to.“
„Ano, vypadá to zle. Bude pot ebovat léka e.“
Jejich hlasy zn ly pod káp mi zdušen .
„M žeš jít, mláden e?“
Vstal jsem a zkusil poran ný kotník zatížit vahou t la; vyhekl jsem bolestí. „Bolí moc, možná je zlomený.“
„Vy dva ho vezm te, já seberu toho úho e.“
Paprsky svítilen zamí ily dol k zemi a ve sv tle se ukázali t i templá ští rytí i, všichni v erném, s káp mi
a v pláštích splývajících od kápí až k botám. Dva, každý po jedné stran , m podep eli rameny, t etí
sebral t lo úho e, z n hož cr ela krev, a nacpal je do t žkého plát ného vaku.
Sp chali jsme tmou po neviditelné stezce; svítilny rytí neustále propátrávaly k oviny.
„Ten úho … pro m napadl?“
Žádná odpov .
„Jak jste o mn v d li?“
Žádná odpov .
Vp edu jsem spat il sv tla. Blížili jsme se k jakési vesnici.
„Pro erní rytí i st eží Loch Ness? Jaké plní poslání?“
T i templá i se náhle zarazili a z stali stát.
Jejich v dce se oto il a p istoupil ke mn , zkrvavený me mi zvedl k obli eji. „Myslíte, že n co víte,
doktore Wallaci?“
„Já… vím, že cosi ovliv uje živo ichy voln žijící v Glenu. Taky vím, že templá i mají hluboký zájem o
blaho zem . Ale to, co d láte vy… hlídkování v lesích… tím se nic nezm ní.“

„Co je dáno, to je dáno. Vykonáme, co musíme.“
„T eba ješt není pozd . Možná bych mohl pomoci.“
„Jak?“
„Nechte mi toho úho e, vezmu ho do laborato e a sám provedu pitvu. To, co zp sobilo, že m napadl,
m že být totéž, co p sobí i na tu nestv ru.“
„Ne.“
„Nech ho, a to zkusí,“ naléhal rytí po mé levici.
„ ekl jsem ne. Kdyby se n co dostalo ven –“
„Nikomu nic ne eknu, slibuju.“
„Já mu nev ím,“ odsekl rytí po mé pravici. „Pamatuj, pat í k Angusovu p íbuzenstvu.“
„Ano. Dost slov.“
Pokra ovali jsme v cest .
„Mého otce nechte být!“ vyk ikl jsem. „Myslíte si snad, že já mu d v uju? To se nepamatujete, co se mi
stalo, když mi bylo dev t? V te mi, já jsem n kdo úpln jiný než on!“
V dce došel na kraj lesa a zvolnil ch zi; poznal jsem, že naslouchá.
„Jedno shnilé jablko p ece nem že zni it celý klan. P ísahám p i duši mého p edka, sira Williama Wallace,
že o tom, co zjistím, nepromluvím. Nikdy!“
Vyšli jsme z les a chvátali po p šin dlážd né ko i ími hlavami, až jsme dorazili k hotelu Glenmoriston
Arms.
Moji pr vodci m nechali p ed zápražím. Jeden z nich zabušil na dve e, a všichni t i zmizeli v no ní tm .
Nad vchodem se rozsvítilo žluté sv tlo. P ední dve e se se zask íp ním otev ely a v nich se ukázal
postarší muž v koupacím plášti. „Jsme plní, b žte pry .“
„Po kejte – jsem zran ný. Mohl byste zatelefonovat n jakému doktorovi?“
Sta ec vyšel na zápraží a prohlížel si mou krvácející nohu. „Co se vám stalo?“
„Zdivo elý pes… ani nevím, odkud se vzal.“
„Hmm. N jakej doktor je zde v hotelu. Po kejte tu, a nezakrvácejte mi celý zápraží.“
Vrátil se dovnit ; venkovní sv tlo nechal svítit.
A tehdy jsem si všiml toho plát ného vaku.
Deník sira Adama Wallace
P eložil Logan W. Wallace
Zapsáno 25. íjna 1330
Rytí i celé hodiny bušili kladivy do st n jeskyn , upev ovali železný rám, který bude držet bránu
zasazenou do skály, pro níž neplatí as. Nejprve jsem myslel, že ten hluk p iláká další zví e, avšak ty
zvuky je o ividn udržovaly v uctivé vzdálenosti.
MacDonald bránu ešil tak, aby se dala v rámu spoušt t a zvedat pomocí et zu. Zanedlouho již budeme
hotovi, a to mi dodává pocit úlevy. P esto jsem m l as na to, abych uvažoval o odvet P írody za naší
innost proti ní, a naléhal jsem na MacDonalda, aby mi poskytl odpov di.
„My p írodu neznásil ujeme, Sire Adame, spíš jí využíváme. Od dob svatého Columby se po et nestv r
sám snížil. Nikoli, na konci každého léta bude brána spušt na do eky a zabrání zralým sami kám v út ku
do mo e, aby se tam t ely. Na po átku každého jara se op t vrátíme, a tentokrát bude brána zvednuta,
aby mladí Guivreové mohli dovnit . Takto se po et t ch zví at v Loch Ness op t znásobí a skotský Grál
bude po všechen as v bezpe í.“
„A co když sami ky odmítnou t ít se v Loch Ness?“
„Nebu tak hloupý. Zralá Sami ka musí svá vají ka n kde uložit. Lépe bude, když se tak stane zde, kde
poslouží našim pot ebám, než aby se tak stalo v mo i.“
„A co když si Loch Ness nedokáže poradit s tolika tvory? Snad bylo úmyslem Boha, aby se jejich po ty
m nily? Možná že zásoby potravy nemohou –“
„Sta í! Myslíš, že tyto nestv ry stvo il B h? Byl to zajisté ábel, a ony budou nyní poslušny našich
p íkaz . Podej mi Bruceovo pouzdro.“
MacDonald rozší il št rbinu ve skále; št rbina se nacházela p ímo nad vchodem, jenž nás p ivedl do této
pekelné díry. St íbrné pouzdro jemn uložil na nov zhotovenou poli ku, potom jí zakryl templá ským
plášt m. „Nech Bruce v božský duch zabra uje áblovi v p ístupu do tohoto místa a nech se jeho Svatý
grál vrátí na sv tlo, až B h, rozhodne, že Skotsko bude op t svobodné.“
Nyní p estávám psát. Sir Keef oznámil, že brána je dokon ena a m že být zasazena do rámu – úkol
vyžadující naše spojené síly.
Bude-li to boží v le, další zápis již bude sepsán na denním sv tle.

M j p ítel James Cameron a já jsme ryba ili asi dv st metr od Tor Pointu, poblíž hradu Aldourie; m li
jsme malý lun. Bylo asi 10.00 ve er, když se náš lun za al na klidné vod houpat. Náhle se necelých
t icet metr od nás vyno ila z jezera hlava a krk velkého zví ete.
Za okamžik se potopilo a voda se siln roz e ila. Ta hlava, kterou jsem vid l, byla široká a ohyzdná, a
navazovala plynule na k ivku krku; zdálo se, že má hn do ernou h ívu.
– Dan Mclntosh, Dores, ervenec 1963
Šla jsem toho ve era z Invernessu se švagrem Jamesem; zamýšleli jsme jít p šky z Dores do Tor Pointu.
A pak jsme to vid li! Nap í p es jezero plaval tenhle erný tvor. Voda se tém ne e ila, a ten tvor plaval
velmi rychle.
– Sl. E. M. J. Keithová, editelka Rothienorman School,
Aberdeenshire, 30. b ezna 1955
Hlava se podobala hlav krajty, krk byl dlouhý a sm rem k trupu zesiloval. T lo jsem nevid l, ale to,
pomocí eho se ten tvor pohyboval vp ed vodou, muselo být n co silného. Ta podívaná m fascinovala,
byl jsem jí zcela zaujat… a sou asn m vystrašila.
– James Ballantyne (švagr), 30. b ezna 1965
KAPITOLA 24
LEVÝ KOTNÍK M BOLEL; jel jsem na harley-davidsonu po A82 na sever. Mí il jsem do Invernessu.
Rentgen neukázal žádné zlomeniny, ale kotník byl siln pohmožd ný, zmodralý a oteklý. Na rány,
zp sobené zuby na radli ní kosti, opat enými drobnými há ky, bylo zapot ebí p es ty icet steh .
Ovázanou nohu jsem nyní m l znehybn nou adou pásk v ortéze, tvo ené vaky napln nými stla eným
vzduchem.
V mobilu jsem m l p l tuctu zpráv od Truea, ale hovoru s ním jsem se vyhýbal. erní rytí i m minulou
noc objevili až p íliš snadno; sice jsem byl vd ný za záchranu, byl jsem si však jistý, že místo, kde m
mají hledat, jim vyzvonil True.
P emýšlel jsem o slovech Caluma Forresta: Ale dob e vám radím – když jde o Loch Ness, nev te
nikomu, protože v sázce je víc, než si v bec dokážete p edstavit.
Vd il jsem Trueovi za sv j život, ale rozhodl jsem se o svých nových plánech p ed ním poml et. Za nu
pitvou a toxikologickou zprávou o poz statcích toho úho e.
Tím, že jsem p itom vynechal šerif v ú ad, mi zbývalo jen málo možností, jak najít n jakou laborato . Ve
Skotsku se soudní patologie obvykle provádí smluvn prost ednictvím univerzit. Policie Northern
Constabulary využívala služeb toxikologické fakulty Aberdeenské univerzity, Grampian Police posílala
vzorky do svých laborato í v Aberdeenu. V obou p ípadech výsledky musely ješt jít p es šerif v st l.
Laborato m la i Raigmoreská nemocnice, ale šance, že bych se tam dostal, aniž bych na sebe upoutal
pozornost, byly mizivé, ne-li v bec žádné.
Takže mi zbývala jediná a poslední možnost.
Veterinární st edisko Tidwell Animal Centre bylo v malé budov z ervených cihel, nedaleko Raigmoreské
nemocnice. Toho dne brzy dopoledne jsem zatelefonoval paní Mary Tidwellové, majitelce laborato e a
sou asn primá ce. Vydával jsem se za hostujícího patologa, najatého bratrancem, místním sedlákem,
abych vyšet il zabití jedné z jeho cenných ovcí. Jelikož byla ned le, léka ka svolila, že mi na pár hodin
laborato pronajme, krev potom pošle na rozbor v pond lí.
Zaparkoval jsem harleye za budovou, z kufru motocyklu vyndal zakrvácený pytel a h l, na hlavu si narazil
baseballovou epici, a belhal jsem se k postrannímu vchodu.
Mary Tidwellová m p ivítala u dve í – Ameri anka p esazená do Skotska, hodn p es ty icet, její p ízvuk
prozrazoval, že vyrostla na St edozápad .
„Doktor Botchin?“
„Ano, paní,“ odpov d l jsem; málem jsem to falešné jméno zapomn l. „Skute n si vašeho svolení cením.
A prosím, íkejte mi Spencer.“
„Pro krajana Ameri ana všecko, Spencere. Páni – co se vám to stalo s nohou?“
„Kousnul m pes. Zatracení pitbullové. Jak se do vás jednou zakousnou… no, však to znáte.“
„Ta ovce je v tom pytli?“
„Ano, paní.“
„Vypadá p kn t žký, a je po ádn zakrvácený. M žu se podívat?“
„Jo, to kdyby tak šlo… já osobn bych rád slyšel váš názor, ale slíbil jsem bratranci, že tu v c budu držet v
tichosti.“
„To respektuji. Tak poj te dál.“
Vedla m halou s podlahou pokrytou linoleem; hala páchla zví ecími výkaly. Vešli jsme do zelen

vykachlíkované chirurgické ordinace. „Za použití laborato e to bude ty icet liber, a dalších t icet za zprávu
o toxikologickém vyšet ení krve.“
Hrábl jsem do kapsy a podal jí poma kaný svazek bankovek.
„Ovšem, Spencere, jestli ta ovce m la t eba antrax –“
„Ne, paní. Ujiš uju vás, že nic takového to není.“
„P esto, doktore Wallaci, budu muset trvat na tom, abych se podívala, co je v tom pytli.“
„Doktore Wallaci?!“
V novala mi odzbrojující úsm v. „Ale no tak, Zachary, snad si nemyslíte, že ta epice je n jaké po ádné
p estrojení? Váš obli ej je už n kolik týdn ve všech televizních zprávách a v novinách. Tak, a te na
rovinu: co je v tom pytli?“
Dosp l jsem k záv ru, že Mary Tidwellová je lov k, kterému m žu d v ovat, z v tší ásti hlavn proto,
že jsem m l jen málo na vybranou, ale jelikož to byla Ameri anka, v d l jsem, že nemá vazby na žádný
klan. Pov d l jsem jí o svých šet eních a o tom, jak jsem byl napaden, epizodu s ernými rytí i jsem
ovšem vynechal. Doktorka se uvolila, že mi pom že, a v n kolika minutách jsme m li navle ené
chirurgické rukavice, roušky, chráni e o í a plášt , a z dolní ásti trupu bezhlavého úho e jsme nabírali do
zkumavek krev.
„Tyhle vzorky budu muset poslat k analýze,“ sd lila mi, „ale všechno provedu pod svým jménem. Ud lají
po áte ní test za použití soupravy pro immunoassay, aby vzorky s negativním nálezem izolovali od
potenciáln pozitivních. Pokud jsou p ítomny jedy, druhý test za použití plynové chromatografie by nám
m l ukázat, co tam je.“
„Pokud proti tomu nic nemáte, cht l bych se podívat na mozek toho úho e,“ ekl jsem a vyndal z pytle
hlavu velikosti fotbalového mí e.
Doktorka Tidwellová mi podala skalpel a já za al pro ezávat tlusté, gumu p ipomínající svalstvo a stahoval
jsem je, až jsem se dostal k lebce. Doktorka se ujala další práce; elektrickou pilkou ud lala n kolik
p í ných ez skrz tlustou kost. ezy rozpá ila a vyjímala jednotlivé plátky kosti, až se ukázal mozek.
Malý orgán, úzký jako mícha, s níž byl spojený, svým tvarem p ipomínal šest slepi ích vají ek
uspo ádaných po t ech do dvou ad.
Doktorka ukázala na n kolik hn dých, z ejm již dávno vzniklých lézí na povrchu mozku. „Tenhle tvor byl
nepochybn vystaven toxin m, a soud podle rozsahu t ch lézí se tak d lo po dlouhou dobu.“
„Jak to mohl p ežít?“
„Ále… tihle úho i jsou odolní tvorové, dokážou žít ve sladké i slané vod , dokonce v siln zne išt ných
oblastech. Když dojde k poran ní centrální nervové soustavy, mají schopnost poran ní ‚opravit‘ tak, že
regenerují axony bun k nacházejících se v mozku. M znepokojují tyhlety léze v p edním mozku. Zni ily
tomu tvorovi spoje v bu kách – ty, které jsou d ležité pro iniciativu a plachost.“
„A výsledkem je nadm rn agresivní chování?“
„Zaru en . Když v prvé ad uvážím, jak tohle zví e dovede být zlé, ekla bych, že jste m l št stí, když
jste vyváznul jen s menšími poran ními.“
„Takže p edpokládáme-li, že nejv tší obyvatel Loch Ness utrp l stejné léze, jako jsou tyhlety –“
„Ano, tím by se dalo vysv tlit, pro v poslední dob tak ádí… ovšem za p edpokladu, že ta nestv ra, a
už je to co chce, má podobnou nervovou soustavu a byla vystavena stejnému druhu toxin .“
Doktorka odebrala n kolik vzork mozkové tkán a potom lebku dala zpátky do pytle. „Mám kamarádku,
je laboratorní techni ka. Zavolám jí, a možná mi bude moct p inést výsledky b hem n kolika málo dní.
Kam se vám m žu ozvat?“
Dal jsem jí íslo do hotelu a íslo svého mobilu. „Mary, byl bych rád, kdybyste o tomhle nikomu ne íkala.
Je tu jakési politické pozadí, n jaký spodní proud, který podle všeho usm r uje d ní na Vyso in , a –“
P ikývla. „Ne eknu ani slovo.“
* * *
Za dvacet minut jsem se znovu proplétal mezi vozidly, tentokrát jsem harleye hnal po A82 na jih, zpátky
do Drumnadrochitu. Hlavou mi jako v odst edivce ví ily jednotlivé kousky lochnesské záhady. Ur ité ešení
již za ínalo nabývat tvar, ale ješt chyb lo pár d ležitých vodítek; abych se dostal k jednomu z nich, bylo
t eba vypo ádat se s jedním p ízrakem z mé minulosti.
Vjel jsem do vesnice, zabo il na odpo ívadlo na kraji silnice vedoucí k údolí Glen Urquhart a k chat
Drumnadrochit Lounge, a potom jsem zavolal Trueovi.
„Prokrista, Zacku, kámo, kdes byl?“
„V noci jsem m l takovou menší nehodu, ale už je to v po ádku. M žeš p ijít do p ístavišt Clansman
Wharf – co nejd ív? Pot ebuju mluvit s tvou sestrou.“

„Jist , do dvaceti minut tam jsem.“
Po n kolika minutách projel True v nákla á ek kolem, minul místo, kde jsem se schovával, a pokra oval
dál na hlavní silnici.
Možná to bylo strachem ze setkání s Kakabusem, možná tím, že jsem se blížil k poznání pravdy, ale
po kal jsem, až se usadí zví ený prach, a mezitím mi p ed o ima jako zášlehy fotografických blesk
vyvstávaly v mysli podprahové obrazy – podivné, jakoby vratké vzpomínky z doby, kdy jsem se poprvé
topil.
Temná voda, studená jako dotek smrti. Mé hubené údy, t žké jako olovo, jsou neschopné pohybu.
P ítomnost ehosi p ipomínajícího no ní m ru… stoupá to pode mnou, aby to dokon ilo své dílo a pohltilo
m , potom cosi jiného… druhý lun a sv tlo.
Zav el jsem o i a snažil se zachovat klid, p ál jsem si, aby se vrátily vzpomínky již odsunuté stranou,
doufal jsem, že se mi poda í t eba jen na krátký okamžik nahlédnout do minulosti, která se mi neustále
vyhýbala a pouze m míjela.
A potom mi p ed o ima vyvstal ten dlouho hledaný obraz.
Bylo to sv tlo, objevilo se hned vedle blížícího se lunu, vysoko nad mou hlavou a t sn pod hladinou,
vysílalo do hlubin svou tlumenou nebeskou zá i a roztáhlo záv sy tmy – a v té zá i se ukázala ta nestv ra!
Temná a nahán jící strach, ohromná jako velryba, hrozné elisti rozev ené, p ipravené sev ít m j pás.
Hroty zub tisknou mé k ehké t lo, ochutnávají mé maso, váhav , nejisté, zda je to ko ist, kterou lze
poz ít. To sv tlo mi však nyní prochází p ímo nad hlavou, jas toho požehnaného sv tla majáku se vpaluje
do t ch prapodivných, jakoby chorobn žlutých o í. Ten ohavný tvor vyrazil pry jako st ela a zanechal m
jinému sv tlu…
Když jsem si v mysli matn vybavil obraz starého MacDonalda v jeho lunu, zaplavil m v elý pocit a m j
duch jako by se nad tím lov kem vznášel. Byl zalitý mou krví, vousatá ústa vhán la do mých rudých rt
životodárný dech, až jsem se zalykal, zachvátila m náhlá omra ující bolest; otev el jsem o i a zíral
vzh ru do jeho zbrázd ného obli eje, p ipomínajícího hlavu pitbulla.
Krvácel jsem, k i el, a potom jsem v jeho pažích omdlel, zatímco m ty paže odnášely p es lesy k
nejbližšímu léka i.
Zachránil mi život – ale pod koval jsem mu v bec n kdy? Vzpomínal jsem si jedin na to, jak jsem se až
po n kolika dnech probouzel ve své posteli, v hore kách, celé t lo rozbolav lé od toho, jak mi je sešívali
dohromady.
V následujících týdnech se t lo zhojí, moje mysl se však rozhodla pravdu o tomto zážitku z d tství, který
m málem stál život, poh bít.
* * *
Albana MacDonalda jsem nalezl v jeho soukromém pokoji, nacházejícím se za stolem recep ního v hale.
Svým Sgian Dobhem, nebezpe n vyhlížejícím nožem s epelí z nerezové oceli a s rukojetí z jeleního
parohu, o ezával kousek d eva z bílého o ešáku.
Pohled na tu zbra ukrojil trošku z mého nebety ného sebev domí. Pevn jsem sev el v ruce svou h l a
vešel do jeho hájemství.
„Pane MacDonalde, máte minutku?“
„Ne.“
„Mozek toho úho e byl samá léze.“
„O n jakým ouho ovi nic nevim.“
„Ty léze ovliv ují jejich chování, ti úho i se stávají nep irozen agresivními. To ale už víte, ne?“
„B ž pry , na tvoje žvásty nemám as.“
„To, co zp sobuje léze v populaci t ch úho , pravd podobn taky ovliv uje chování té nestv ry.“
Nevšímal si m a dál o ezával to d ívko.
„Pot ebujeme si promluvit.“ Kulhal jsem k n mu; nemínil jsem se nechat zastrašit a ustoupit, ani když vstal
a výhružn tím nožem mával.
„ ek jsem ti, abys šel pry !“
„Chcete m bodnout? Tak jen to toho! Sv j život vám už dlužím, takže je váš, m žete si ho vzít zpátky,
jestli chcete. Ale neodejdu, dokud nedostanu n jaké odpov di.“
Snad minutu, která mi p ipadala strašn dlouhá, na m upíral o i, potom epel sklonil, n ž zastr il do
kožené pochvy a pomalu usedl zpátky do houpacího k esla. „Tak co chceš?“
„P ed sedmnácti lety, když jste mi zachránil život, jste v d l, že ten tvor, co m napadl, se bojí jasného
sv tla. Jak jste se to dozv d l?“
„Byl sem dlouho vodním hospodá em. Co vím, to vím.“

„Co ješt mi m žete o tom tvorovi pov d t?“
„Nic.“
„V Loch Ness je chycený jako v pasti, že?“
Sta ec na m vzhlédl; jeho výraz, vyjad ující obavy, má podez ení jen potvrdil. „Jdi se zeptat svýho
užvan nýho táty, když už ti tak blbne hlavu.“
„V tomhle se v Angusovi mýlíte. Odmítá v bec n co mi íct, a v sázce je te jeho život.“
MacDonald se p ezírav ušklíbl.
„Co to je za poslání, které se erní rytí i p ísahou zavázali vykonávat, pane MacDonalde? Jaký má jejich
poslání vztah k tomu tvorovi?“
Zvedl se, pohár jeho trp livosti p etekl. „Nejvyšší as, abys šel.“
„Já p jdu, ale lovci nestv ry neodejdou. Tentokrát z stanou tak dlouho, dokud tu nestv ru nechytí, nebo
dokud ji nebudou nuceni zabít. Tak i tak, padne to na vaši hlavu.“
Vykulhal jsem ven z jeho pokoje, potom z chaty, a belhal se dál ke svému harleyi. Nasedl jsem a práv se
chystal nastartovat, když jsem starce uvid l; objevil se mezi dve mi.
Okamžik jsem nev d l, jestli má v úmyslu se mnou mluvit nebo m bodnout.
„Mám tvoje slovo lov ka pat ícího do rodové linie sira Williama Wallace, že o tomhle nebudeš s nikým
mluvit?“
„Ano, pane.“
Stál, p ešlapoval na míst , jako kdyby své rozhodnutí stále ješt zvažoval. „Na erný rytí e se m už
neptej, to si vemu s sebou do hrobu. A pokud jde o tu nestv ru – nevím, co to je, akorát jsem ji dvakrát
zahlíd, a jediný, co m žu íct, je, že je poslední svýho druhu, a koli – jakýho druhu, to nevím taky. Je ale
velká, v tší než všecky, co tu byly p edtím, pon vadž zde uvízla už p ed hodn dlouhou dobou, a nem že
z jezera ven, aby se pá ila. Ujala se jí p íroda, a prost ji nechala r st. Narodila se v temnot , tak bude
dávat p ednost hloubce. Aspo teda to tak bylo až do minulý zimy. Nejd ív jsem myslel, že ji nahoru
vyhnaly vodst ely na tom zatraceným letovisku, zrovna tak, jako se to stalo, když p ed sedmnácti rokama
napadla tebe. Ale mejlil jsem se. S jezerem je n co v nepo ádku, a to ‚n co‘ n jak zap sobilo na její
mozek a na chu , p esn tak, jako to zap sobilo na ty ouho e. íkáš… léze?“
„Vyvolává je n jaký druh toxinu ve vod . Nevím, odkud pochází ani pro ho tam nikdo ješt nezjistil, ale
na tvory žijící ve volné p írod ur it p sobí.“
„Jo, ale je tu naléhav jší problém. Ten tvor znova okusil lidský maso, a to z n j d lá hodn nebezpe nýho
tvora. N co podobnýho se stalo p ed dávnou dobou, když jsem byl kluk. P esto ale si nep eju, aby skon il,
prokázal nám dobrý služby.“
Komu prokázal dobré služby? erným rytí m?
„Myslíš, že dokážeš p ijít na to, jak jí umožnit, aby se vrátila do mo e?“
„To nevím. Kde je pod vodou to místo, odkud je z jezera p ístup do úžiny Moray Firth?“
Zavrt l hlavou. „Te se seber a je , mláden e. Spánembohem.“
Nastartoval jsem stroj, potom jsem motor zase vypnul. „Pane MacDonalde, d kuju vám, že jste mi
zachránil život.“
Zaváhal, potom mi pot ásl rukou, kterou jsem mu podával. „Žij tak, aby tv j život stál za záchranu. A ješt
n co: m že mít slabej zrak od toho, jak žije v temnot , ale její ich nemá sob rovna. To je její zp sob
lovu. lov ka prej vy enichá tak, že ucejtí hr zu v jeho krvi. Tak pozor na to.“
P ikývl jsem, nastartoval motor a odjel s pocitem, že se jakási dávná rána kone n do kala vy išt ní a
hojí se.
Hotel Clansman
Když jsem za deset minut dojel na parkovišt , True tam na m už ekal. „Jseš tu pozd . Prokrista, co se ti
stalo s nohou?“
„Cht l mi ji sežrat úho .“ P es jeho rameno jsem pohlédl na p ístavišt a na ruch, který tam panoval. „Co
se to tam d je?“
„Dneska ráno p ijely nákla áky s n jakým ocelovým pletivem a nakládaj ho na luny. Záliv Urquhart jím
uzav ou a ud laj tak ohromnou ohradu. A co to je za e i o n jakým úho ovi?“
„Pozd ji. Je tam Caldwell?“
„Jo; naparuje se a nat ásá pe í p ed kamerama, hraje si na velkýho šéfa.“
„Hraje si víš na co. M žeš zavolat Brandy na mobil? ekni jí, a sem za námi p ijde. Pot ebuju s ní mluvit
n kde, kde není Caldwell.“
* * *
Opíral jsem se o kmen borovice a vid l Brandy, vykra ující si ve vší sláv po p ístavišti; cestou mávala

televizním štáb m a noviná m. True na ni ekal na konci mola, a já p ihlížel rozhovoru bratra se sestrou.
* * *
„Takže je to pravda, Brandy?“
„O em to mluvíš?“
„Zack íká, že spíš s tím Caldwellem.“
„A kv li tomu jsi mi volal? Aby ses se mnou bavil o tom, s kým to táhnu?“
„Jen mám starosti, to je všecko. P i tom všem, ím jsi prošla –“
„Tak poslyš, brácho, mezi mnou a Davidem nic nejni, akorát trochu vážnýho flirtování, a v tšina z toho je
stejn pro kamery.“
„A taky pro jednoho chlápka, Zacharyho Wallace, že jo? Však jsem slyšel, co se stalo v Clansmanu. Ty
mu to dáváš p kn sežrat, co?“
„Jo. A jestli o tom cekneš, vlepím ti jednu takovou, že se z toho posereš.“
* * *
Vydali se nahoru spole n , potom z toho byly závody v ch zi; Brandy šla vp edu a chichotala se, když ji
True zezadu strhl a porazil jako p i ragby. Pohled na n , jak spolu zápasí v tráv , mi vyloudil ve tvá i
úsm v, a pokoušel jsem se vyvolat si vzpomínku na dobu, kdy jsem se naposled nahlas zasmál.
Zaboha jsem si nedokázal vzpomenout.
Když jsem vzhlédl, Brandy stála nade mnou, ruce v bok jako n jaká ecká bohyn . Ukázala na ortézu:
„Tohle vypadá, že jsi zase jednou po ádn šlápnul vedle.“
„A taky to vypadá na to, že všecky kamery na Vyso in zabírají tv j zadek.“
„Zatím ješt ne, ale bu si jistej, že na tom pracuju. Takže, pane Zachary Wallaci, o jde? A bu te
stru nej, my ubohý kurvy si pot ebujem taky odpo inout.“
„Hele … omlouvám se, jestli jsem ud lal n jakou narážku.“
„A jakou?“ zapojil se do hovoru True. „Doufám, pro tvý dobro, žes mý ség i ce ne ek, že je kurva?“
„Ne, já –“
„Tvrdil, že spím s Davidem Caldwellem, a prej jen proto, aby si pronajal mou lo ,“ p erušila m Brandy.
„A spíš s ním?“
„Samoz ejm že ne. Zahrávám si s ním, pon vadž je chytrej, je po ádnej chlap, a v p kným balíku.“
„No, tak to je n co oupln jinýho.“ True byl tedy spokojen; lehl si do trávy a hlavu si zakryl mohutným
chlupatým p edloktím.
Zato mn tlak vylet l až kdoví kam.
„Tak, Zachary Wallaci, cos teda cht l?“
„Ty vaše sonary… t mi tu nestv ru nenajdete.“
„A jak to víš?“
„Strategie pana ‚P knýho v balíku‘ má zásadní chybu. Je to tatáž p í ina, pro žádná ze všech
p edchozích expedic se sonary v bec nic nenašla. Ale povím ti, co bude fungovat… vým nou za to, že mi
ekneš heslo a bezpe nostní kódy toho systému.“
„Ty si musíš d lat srandu, Zacku! To chceš, abych ti pomohla nabourat se do velína našich sonar ?“
„Máš mé slovo, že na programy ani nesáhnu. Mám v úmyslu dostat se jenom k jistým informacím
týkajícím se rybí populace a geologie jezera. Jakmile budu hotov, m žete si bezpe nostní kódy pro m za
m zm nit.“
„Tak na to klidn zapome . Kdyby na to David p išel, nabeton by m vyhodil.“
„Ale no tak, Brandy,“ vložil se do hovoru True, „Caldwell se toho nikdy nedomákne. Máš ho pevn v
rukou.“
P i p edstav , co z Caldwella m že Brandy asi tak mít pevn v rukou, jsem zask ípal zuby. „Tak to nech
plavat,“ zavr el jsem. „Nerad bych ti n jak zava il.“
„Dobrá.“
„Dobrá co?!“
„Tak jestli teda šlo o tohle, pane Wallaci… já mám te ka dost co d lat.“
Pravá polovina mého mozku m naléhav nabádala, abych n co ekl, vyzval ji, aby od Davida odešla,
p iznal se jí, že ji miluju; místo toho jsem dokázal dostat ze sebe akorát: „Asi tak n jak.“
Strach z vody nebyl jediný strach, který budu muset ješt p ekonat.
Když m kontaktoval doktor Rines a vyzval m , abych se k n mu ve Skotsku p ipojil, pracoval jsem v
Akademii aplikovaných v d.
Doktor Rines m l za úkol po ídit podvodní fotografie velkého živo icha, o kterém se domníval, že žije v
Loch Ness. Za použití stroboskopické lampy, vynalezené naším kolegou, doktorem Haroldem

Edgertonem, náš tým instaloval kameru pro fotografování pod vodou, a k tomu sv tla, obojí napojené na
sonar v našem lunu tak, aby kontakt s n jakým velkým pohybujícím se p edm tem spustil
stroboskopickou kameru, která bude po izovat snímky v p tapadesátivte inových intervalech. S naší
kamerou na svitky filmu s vysokou rozlišovací schopností, kterou jsem zkonstruoval pro NASA, jsme se
vydali tu nestv ru hledat.
Náš sonar dne 8. srpna 1972 zachytil velký živý p edm t pohybující se pod vodou. Zm nili jsme kurz a
nad tím p edm tem, pohybujícím se velkou rychlostí, jsme propluli. V n kolika vte inách byl pry .
Všechno však nebylo ztraceno. Kamera sta ila zachytit jakýsi p ív sek, snad ploutev nebo p ední
kon etinu. A je tam dole cokoli, je to velmi velké a nepodobá se to žádnému z druh , na které jsem
v bec kdy narazil.
– Dr. Charles Wyckoff, Akademie aplikovaných v d, srpen 1972
KAPITOLA 25
Inverness
UPLYNULY DVA DNY; v tšinu asu jsem trávil sám ve svém pokoji, p ikládal si na nohu ledové obklady a
v laptopu studoval materiály o úho ích.
Na to, co jsem se o t ch tvorech dozv d l, jsem jen valil o i.
Existuje osm známých druh mo ských úho , z nichž Anguilla anguilla, evropská verze, je považován za
nejv tší a nejobávan jší. Samice dor stají délky až t í metr a váží víc než sto deset kilogram . Na rozdíl
od oby ejných úho m že Anguilla užívat prsní ploutve k pohybu po souši. Svalnatý trup pokrývají vrstvy
slizu, široká hlava má vy nívající dolní elist a dlouhé jehlovité zuby, které, jak mohu sám dosv d it,
dokážou zp sobit rozsáhlá, ne-li p ímo devastující zran ní. Pokud není Anguilla n jak vyplašen, dává
p ednost hluboké vod , zahrabává se v bahnitém dn , takže se nedá sonarem zjistit. Jelikož žije v
temnot , na souš vystupuje tém výhradn v noci.
K zamyšlení m však p inutil zp sob jejich migrace.
O úho ích obývajících Loch Ness je známo, že dospívají velmi pomalu; než dorostou do v ku, kdy se
mohou t ít, trvá to patnáct i víc let. Potom dosp lé sami ky Loch Ness opoušt jí a pod plášt m tmy putují
ekou Ness do Severního mo e. Když opoušt jí b ehy Británie, ídí se ichem a plují tisíce kilometr proti
proud m, aby se dostali do hlubších vod st edního Atlantiku. Tato udivující pou vyvolává v t lech t chto
tvor výrazné fyziologické zm ny. Když sestoupí do hloubky p es t i tisíce metr , náhle p estanou p ijímat
potravu a za nou ztrácet zuby. Jejich vnit nosti rychle zdegenerují a gonády se siln zv tší. Když kone n
dorazí na místo, kde se odedávna rodí, dosp lí jedinci se t ou, na ež tém bezprost edn nato umírají;
každá sami ka vypustí p ibližn osm milion jiker. Ty, které byly oplodn ny, se vyvinou do jakýchsi larev,
které mají sv tlou barvu a nazývají se monté. Po n jakém ase se nechávají Golfským proudem unášet
tisíce kilometr na východ zpátky do Evropy a tam navážou na bizarní kolob h zp sobu života mo ského
úho e.
A kam putují dosp lí úho i z Loch Ness, aby se t eli?
Do Sargasového mo e.
* * *
Nestv ra se již n kolik dní neukázala a na Davidových sonarech se neobjevilo nic významného. Územní
správy Vyso iny, Highland Councilu, se za ínal zmoc ovat neklid. Do ohrazení zálivu Urquhart
investovala spoustu pen z, celý sv t p ihlížel a ekal… a vytvá el si r zné názory.
Navzdory smrti p ti lidí stále ješt neexistoval skute ný d kaz, který by jednozna n potvrdil spojitost
t chto úmrtí s jezerní nestv rou. Žádný takový tvor nebyl spat en a žádná mrtvá t la nebyla nalezena,
krom Justina Wagnera; a za aly se ší it zv sti, že jeho rány zp sobil lodní šroub zodiaku. Policejní
fotograf Ron Casey se zotavoval v nemocnici v Raigmore, ale na nic z nehody, která postihla lo a p i níž
se jeho dva p átelé a kapitán lodi utopili, si nedokázal vzpomenout a nikdy se nezmínil o tom, že by vid l
n jaké vodní zví e.
Tlak nar stal, a v tšina z n j se zam ovala na Davida Caldwella a na mého otce; p elí ení s ním se m lo
konat v následujících ty iadvaceti hodinách.
* * *
Telefon v mém pokoji zazvonil v p edve er p elí ení a vytrhl m z d ímoty. „Haló?“
„Zachary? Tady Mary Tidwellová. Práv jsem dostala z laborato e výsledky.“
Posadil jsem se na posteli. „Povídejte!“
„Dv v ci: za prvé – v krvi toho úho e se našly stopy chemikálií, betablokátor .“
„Betablokátor ? Jako jsou v lécích na srdce?“
„Ano. S nejv tší pravd podobností požité p i požírání pstruha jezerního, který s t mi chemikáliemi p išel

do styku v blízkosti pr myslových oblastí p ed tím, než se dostal do Loch Ness.“
„A ty léze v mozku?“
„Zp sobily je PCB… otrava uhlovodíky. N kde uniká nafta a dostává se do údolí Great Glen.“
Sniddles Club, Drumnadrochit
ekal jsem s Truem, až p ed nás servírka postaví pití, potom jsme pokra ovali v rozmluv .
„Tak co – myslíš, že n kde uniká z potrubí nafta, nebo ne?“ dotíral jsem na n j.
„Pst, mluv tišejc, po Vyso in te ka muchaj miliony zatracenejch reportér .“ Vyprázdnil svou sklenici do
poloviny a íhl. „To, žes našel n jakýho ouho e s lézema, ješt neznamená, že se dostal do styku s naftou
v Loch Ness. V prvý ad – d laj se rozbory vody. A za druhý – ropa plave, a lidi by ji vid li.“
„A co když se až do Loch Ness t eba v bec ani nedostane? Co když proniká poz statky n jakého
pr chodu pod vodou, který spojuje Loch Ness a Severní mo e?“
„Jakej pr chod? To je teorie.“
„No tak, ven s tím, True: kde jsou naftová pole ležící nejblíž k Loch Ness?“
„Jsou dv , ob hned p i b ehu Moray Firthu. Beatrice Field je dvacet kilometr od b ehu ve vnit ní zátoce.
Velký pole, s t ema plošinama. Cialinovo pole je menší, pat í víš komu. Johnny C. ho koupil za babku od
Talisman Energy.“
„Talisman Energy? To zní n jak pov dom , ne?“
„Bylo o nich n co ve zprávách. P ed pár lety byla Talisman obvin ná ze spolupráce se súdánskou vládou
– hned po tom, co váš prezident Bush ozna il Súdán za stát podporující terorismus. Tu zemi tenkrát ídil
v dce islamistickejch extremist , a zisky z vrt Talismanu používal na nákup zbraní… zbraní použitejch
ke genocid k es anskýho obyvatelstva. Prej zem ely skoro dva miliony lidí.“
„Nádhera. Není divu, že si Johnny C. sehnal takový výhodný obchod.“
„To jo.“
„Ta pole v Moray Firthu – co se s vyt ženou naftou d je dál?“
„Prochází stabilizací, pak jde potrubím do Nigg Oil, a tam se zpracuje pro export. Nigg taky pat il
Talismanu, a na t ch problémech m l taky podíl. Environmental Protection Agency, Agentura pro ochranu
životního prost edí, nedávno objevila místa, kde z potrubí unikala nafta v terminálu tanker , co
p epravujou naftu z Beatrice. Potrubí fakt teda koroduje. Problém je v tom, že firmy jako Talisman a
Cialino každej rok vrtají po ád blíž a blíž k pob eží.“
„A co potrubí do Great Glenu?“
„Není jich moc, a d kladn se monitorujou.“
„Dá se n jak dostat k map , kde by byla zakreslená rozvád cí potrubí uložená v zemi?“
„Hmm… snad. U Nigg znám pár takovejch, co by mohli pomoct. Kdyby ne, m žu zajet na plošinu, na který
jsem naposledy pracoval, a pár v cí si pu it, esli víš, co tím myslím.“
Ozval se jeho mobil. „MacDonald. Ahoj, ko ko! Depak, žádný srandi ky! Jist , je tady. Nojo, eknu mu to.“
Zaklapl p ístroj. „To byla Brandy. David Caldwell se s tebou chce sejít, hned te ka, v hradu Urquhart. O
samot .“
Hrad Urquhart
P es otev enou stranu zálivu Urquhart Bay vedl od jednoho b ehu ke druhému ocelov šedý pontonový
most; každý z jeho prefabrikovaných plovák byl dlouhý 8,5 metru a široký 4,27 metru. Most, lehký,
p enosný a nov instalovaný, je p vodn ur en pro vojenská a pr myslová vozidla, na Loch Ness však
bude sloužit pouze p ším.
Zhruba ty i sta metr od b ehu stál plovoucí je áb Shearleg Derrick; jeho rameno s nosností 300 tun
tr elo 76 metr do šedivé oblohy barvy myšího kožíšku. Je áb nesl buben, z n hož se do p edem
p ipravených úsek odvíjelo ocelové pletivo široké 4,27 metru v délkách 228 metr . Každá jednotlivá
sekce se zatížila p titunovým betonovým blokem, kterým se potom ukotvila ke dnu.
David Caldwell, na o ích slune ní brýle s reflexními skly, na hlav žlutou p ilbu, stál na jižním b ehu
zálivu, za zády m l z íceniny hradu Urquhart. Celá oblast byla ohrazená, takže lidé na most nemohli.
Turisté a média p esto byli všude kolem v celých houfech a fotografovali „Nessiin nový habitat“, a rovn ž
Davida Caldwella, jako kdyby to byl lovec oblud Carl Denham, chystající se lapit King Konga.
Sd lil jsem bezpe nostní hlídce své jméno a dostal jsem svolení vstoupit.
„Davide?“
Nazna il mi, že mám k n mu jít.
„Davide, pro máte na hlav p ilbu?“
„Cože? Jsme p ece na staveništi!“
„Staveništ je tamhle v zálivu. Ta p ilba je vám dobrá akorát k tomu, aby vám ptáci nesrali na hlavu.“

„Nojo, zase ten sarkasmus. Co se to s námi stalo, Zacku? Myslel jsem, že vy a já jsme tým.“
„P knej tým. M j mozek a vaše huba.“
„ íkejte si, co chcete, ale fungovalo to. Byli jsme první, kdo zachytil na film ob í krakatici.“
„Jakýpak ‚my‘? Vy jste si p ivlastnil zásluhy a m obvinil z toho, že jsme p išli o miniponorku.“
Oto il se ke mn a s p edstíranou up ímností pronesl: „Byla to ode m chyba; mrzí m to.“
Nabízené ruky jsem si nevšímal. „Tak co chcete?“
„Brandy mi pov d la o vašem návrhu. Po ád ješt máte zájem o p ístup k naší soustav sonar ?“
„No, a co dál?“
„Takový p ístup vám nem žu dovolit, ale jsem ochoten nechat vás tu soustavu monitorovat ve vašem
laptopu… vým nou za to, že nám povíte, pro po ád nem žeme tu nestv ru vystopovat.“
„Chci to písemn , a potvrzené starostou Hollifieldem.“
„Jist .“ Sáhl do kapsy kalhot a podal mi složený kus papíru. „Tohle je p ístup p es web, který pro vás m j
inženýr práv sestavil. Spojíte se jím se soustavou.“
„Pošlete mi ten souhlas faxem do hotelu. Já si zatím ten p ístup prov ím. Když mi bude vyhovovat,
zavolám vám na mobil a eknu vám všechno, co pot ebujete.“
„Posp šte si s tím. Starosta mi už za íná lézt na nervy.“
„A co jste ekal? Utrácíte jejich peníze, tak cht jí výsledky.“
„Výsledky? Ten tvor tu je už takových patnáct set let; a najednou mají nasp ch?“
„Ur it m li nasp ch, když dávali dohromady ten most. Kolik za to všecko nakonec dají?“
„Asi milion dolar nebo liber, už jsem to zapomn l. Tak i tak, to je jako nic. Za prvních pár m síc to
dostanou zpátky už jen v poplatcích za p echod na druhou stranu.“
„Opravdu tam lidem nedovolíte jen tak jít?“
„Nabeton ne. Postavíme zábradlí a turisty od toho plesiosaura odd líme. Tak to bude bezpe né.“
Byl bych se mohl zeširoka rozpovídat a pou ovat ho o dinosaurech, o asových liniích a úsecích a o tom,
jak živo ich, obstarávající si potravu v hlubinách, a už tam dole je co chce, nevyplave ve dne na hladinu
jen proto, aby ud lal radost hord lidí s fotoaparáty.
Namísto toho jsem jen zakroutil hlavou a šel pry .
Domnívám se, že Loch Ness obývá prehistorický zeuglodon, známý rovn ž jako basilosaurus, což
znamená „král plaz “. Basilosaurus je prehistorický p edek dnešních velryb, t ebaže vlastn vypadal spíš
jako mo ský had.
Byl dlouhý 16,75 až 22,90 metru, s velmi úzkým t lem, lebka m ila 1,5 metru a na enichu m l dýchací
otvor. P ed 37 až 53 miliony let se vyskytoval v hojném po tu na celém sv t . Tito tvorové mohli p i
hledání potravy vplavat do jezera, a sice v dob , kdy bylo z mo e voln p ístupné.
Popis toho tvora, jak jej uvád jí o ití sv dkové, p ipomíná spíš dlouhou, hubenou velrybu než plesiosaura.
– Dr. Roy Mackall, kryptozooloq
KAPITOLA 26
ASI PO HODIN jsem byl zpátky ve svém pokoji, po íta napojený na soustavu sonar prost ednictvím
p ístupu p es web. Pomocí dotekové podložky jsem si mohl najet na každý úsek jezera a dostat v reálném
ase údaje o jakémkoli biologickém objektu, který míjel bóje, vysílající signál.
Než jsem však sta il za ít, vyrušilo m klepání na dve e. Snad ne další reportér…
Vyhlédl jsem kukátkem a dve e otev el. Stál za nimi podsaditý íšník s nakrátko ost íhanými špinav
blond vlasy a s plnovousem, jehož barva s nimi ladila. „To jste si ur it spletl dve e, já jsem si pokojovou
službu neobjednával.“
„Pozdravy od vašeho otce, pane.“ Podal mi jakousi karti ku.
Nejdražší Zachary:
Zítra je nejv tší den pro nás oba.
Bu silný, vkládám v Tebe d v ru.
– Tv j milující otec
Co má Angus zase za lubem?
„Postavte to ke stolu, prosím.“
Vjel se servírovacím stolkem dovnit , potom si povšiml monitoru laptopu. „Hele, tohle je n jaká soustava
sonar ? O t chhlet ch v cech se u íme na univerzit . M j profesor píše pro rybá ský asopis Fish and
Fisheries, ten, co vydávají Edinburgh, St. Andrews a Leeds.“
„Ten jsem etl. Vedou si prima.“
„Jo, dávají si záležet. Pomáhal jsem shromaž ovat informace pro jedno jejich zvláštní vydání, n co o tom,
jak ryby jsou chyt ejší, než jak si v dci d ív mysleli – projevují zna ný stupe sociální inteligence;

navzájem spolupracují, když jde o zjišt ní p ítomnosti predátora, a taky p i lovení potravy. N co v tomhle
duchu.“
„Takže vy jste mo ský biolog vystupující jako íšník?“
„Jen student, snažím se sehnat peníze na univerzitní studia.“ Podával mi ruku. „Ed Homa. Moc rád vás
poznávám, doktore Wallaci.“
Pot ásl jsem si s ním rukou. „Práv jsem se chystal kouknout se na Loch Ness. Chcete se podívat taky?“
„Ano, to by bylo úchvatný.“
Posadil jsem se ke stolu a kliknul na severní t etinu jezera; soust edil jsem se na úsek od Lochendu na jih
k zálivu Urquhart Bay.
„Tak, doktore, kde myslíte, že se Nessie asi tak schovává?“
„Já nepátrám po Nessii, zajímají m hejna ryb; za nu s populací losos . Ur it víte, že ti dávají p ednost
vodám poblíž hladiny.“
„Ano, jist .“
Nenalezl jsem nic, kliknul jsem tedy na další sekci m ížky, potom jsem pokra oval dál, bral jednu m ížku
po druhé, ale žádné ryby jsem nenalezl.
„Hmm… tak kde jsou?“
Nevšímal jsem si ho a hledal dál, zam il jsem se na jih, sm rem k Invermoristonu.
Po ád nic.
Po patnácti minutách jsem laptop zav el; neobjevil jsem jediné hejno losos . „Divné.“
„Co je divné?“
„Nejsou tam… nebo tam možná nikdy nebyli.“
„Co tam nikdy nebylo? Vy myslíte lososy?“
„Ano. Jako kdyby se jezeru Ness vyhýbali.“
„A co ostatní druhy?“
„O druzích z hlubších vod nem žu íct nic jistého. Ta soustava po ád ješt má p i dn slepá místa. P esto
ale –“
P erušilo m zazvon ní telefonu. „Wallace. A, promi te, Davide, úpln jsem na vás zapomn l. Jo,
okamžik.“
Oto il jsem se k íšníkovi. „Pardon; dovolíte?“
„Aha… jist . Tak nashle, doktore. A dík.“
„A hodn št stí ve škole.“ Po kal jsem, až odejde, potom jsem pokra oval v hovoru s Davidem. „Tak, cht l
jste v d t, pro ta soustava nefunguje, takže se podíváme, jak dob e jste informovaný.“
„Zacku, na vaše hrátky nemám as.“
„Dávejte pozor: p ed pár lety federální soud rozhodl, že vále né námo nictvo už nesmí používat vysoce
intenzivní nízkofrekven ní aktivní sonarové systémy. Vzpomínáte si, pro ten systém skon il?“
„Koho to zajímá?“
„U nízkofrekven ního aktivního sonaru, Davide, je nejd ležit jší slovo aktivní. Takový signál se jako
exploze roznese do statisíc tvere ních mil oceánu a je tak silný, že by ohlušil, zmrza il nebo dokonce
zabil velryby.“
„A s Loch Ness to má spole ného co?“
„Ježíši, Davide, proberte se! Loch Ness je v podstat dlouhý gigantický žlab. Od jeho st n se všechno
odráží – hukot motoru a zvuk vody v brázd za lodí, v bec každý hluk… a každý sonarový signál. A každý
lovec nestv r p ed vámi d lal tutéž chybu tím, že to zví e honil pomocí sonaru.“
„A ta chyba je co?“
Nev ícn jsem zakroutil hlavou. „P ece aktivní sonar, Davide! Ten tvor je citlivý na zvuk. Signály od
vašich bójí ho lekají, a proto se skrývá, n kde u dna nebo v n jaké své dí e, a ta je kdovíkde. A neukáže
se, dokud ne –“
„Dokud nep epnu sonary z aktivního režimu na pasivní! Tak, a te musím hned pry !“
Op el jsem se a poslouchal oznamovací tón; hlavou se mi honily úvahy o tom, jaká kola osudu jsem práv
uvedl do pohybu.
Dr. Wyckoff a já jsme se k Loch Ness vrátili v roce 1975, tentokrát vyzbrojeni sonarem a systémem pro
asosb rné fotografování; ten dokázal po izovat snímky pod vodou každých 35 až 40 vte in. P estože
jsme m li tuto novou techniku, stále ješt jsem m l obavy, zda budeme mít dobré snímky. Voda je vysoce
nasycená rašelinou, takže dosah kamery je velmi krátký, rovn ž v d sledku odrazu a rozptylu sv tla.
K pr lomu došlo v pozdním odpoledni 20. ervna. Obloha byla zatažená, a náš sonar znenadání zachytil
velký p edm t, pohybující se kolmo k našemu pravoboku – jednu minutu to tam bylo, v následující to bylo

pry .
Kontakt byl dost silný na to, aby fotoaparát za al pracovat. V tšina snímk byla p íliš zastín ná náplavem
na dn , než aby bylo n co vid t, ale na jednom záb ru m žete z eteln vid t tvora s dlouhým krkem,
podobajícího se vyhynulému plesiosaurovi nebo elasmosaurovi. Snímky jsme prodali Nature Magazine, a
pozd ji, za p isp ní sira Petera Scotta, jsme se obrátili na ob komory parlamentu s žádostí, aby byl tento
st ží zastižitelný tvor za azen mezi chrán né živo ichy. Bohužel jsem se musel vrátit do Bostonu (abych
hájil a chránil americký patentový systém), ale jelikož tu byly ty snímky, byl jsem p esv d en, že se do
boje zapojí další v dci a budou pokra ovat v naší práci. K mému zklamání a údivu z stala v decká obec
skeptická a z v tší ásti se držela zpátky.
– Dr. Robert Rines, len Akademie aplikovaných v d:
Národní Sí slávy vynálezc
KAPITOLA 27
Hrad Inverness, Skotská vyso ina
„VRCHNÍ SOUD nyní projednává p ípad íslo C93-04; soudu p edsedá lord Neil Hannam. Všichni
povsta te.“
Postavil jsem se také; soudce zaujal své místo a oslovil porotu: „Dámy a pánové, jak jste si dob e v domi,
tento p ípad provází spousta zcela nezvyklých okolností, a vám je t eba doporu it, abyste byli trp liví a
m li pochopení. Pane Raele, je obhajoba p ipravená pokra ovat?“
„Ano, mylorde.“
„Lorde státní zástupce?“
Mitchell Obrecht p ikývl. „Státní zástupce Jejího Veli enstva je p ipravený, mylorde.“
„Dobrá. Pane Raele, p i minulém p elí ení jste vyslýchal svého sv dka, doktora Zacharyho Wallace; máte
na sv dka nyní n jaké další otázky?“
„Ne, mylorde.“
„Lorde státní zástup e, p ejete si provést k ížový výslech sv dka?“
„Zajisté, p ejeme, mylorde.“
Zaujal jsem op t místo na sv decké lavici a od íkal p ísahu. Angus m pozoroval ze svého místa za
stolem obžaloby a tvá il se málem pobaven .
„Vítejte zpátky, doktore Wallaci. Co se vám stalo s nohou?“
„Nehoda p i tábo ení.“
„Tábo ení. Ano… nemýlím-li se, v noval jste p evážnou ást posledních dvou týdn zkoumání Loch
Ness.“
„Ano.“
„Na minulém zasedání soudu vám pan Rael položil otázku; cituji: ‚Vzato hypoteticky, kdyby v Loch Ness
n jaký velký vodní tvor opakovan uchvacoval ko ist, je možné, že by si vyp stoval chu na lidské maso?‘
Na což jste odpov d l: ‚Hypoteticky vzato ano, to p edpokládám, ale pouze kdyby ten tvor byl predátor a
ne býložravec, a jen kdyby se jídelní ek tohoto živo icha podstatn zm nil v d sledku n jakého
neobvyklého narušení potravního et zce,‘ konec citátu. Moje otázka tedy je, doktore Wallaci, zda vaše
zkoumání z posledních dvou týdn prokázalo, že ta i ona z t chto výhrad platí?“
Ten lov k n co ví…
„Doktore!?“
„Zran ní Justina Wagnera byla takového charakteru, že byla zp sobena útokem dravého zví ete. Žádné z
ostatních úmrtí nelze s ur itostí p ipsat n jakému vodnímu živo ichovi.“
„D kuji, to ale nebyla odpov na mou otázku. Ptal jsem se, jestli n co z vašeho zkoumání prokázalo, že
ta i ona z on ch výhrad platí.“
Zaváhal jsem. „Zdá se, že jisté rybí populace, v tuto ro ní dobu b žn p ítomné v jeze e Ness, tam
nemusejí být.“
Soudní síní se ozval tlumený hovor, rychle však ustal.
„Jinými slovy – jde o narušení potravního et zce?“
„Ano.“
„A které druhy ryb nyní v Loch Ness chyb jí?“
„Po ty jsou zna n nízké u v tších druh , zvlášt u losos .“
„A jak tohle víte, doktore Wallaci?“
Ten íšník! „Nu… byl mi umožn n p ístup k soustav sonar , instalované lovci té nestv ry.“
„Aha. Takže abych v c formuloval jasn : v Loch Ness jste nenalezl žádné lososy?“
„Žádné. Alespo tedy ne v dosahu sonar .“

„Možná byste nás te mohl v rychlosti seznámit se zp sobem, jakým se lososi t ou.“
„Lososi se líhnou v ekách vlévajících se do Loch Ness. Když dosáhnou vyššího v ku, st hují se do
Atlantiku a tam dorostou do zna né velikosti. Když nastane doba t ení, mohou putovat tisíce kilometr , a
cestou zp t do sladkých vod, kde se vylíhli, se ídí zemským magnetickým polem.“
„A kdy se obvykle za nou objevovat v Loch Ness?“
„Ke konci každé zimy, když jsou velcí a dob e vykrmení. Musejí po kat, až se eky vzedmou, protože
asto musejí skoky p ekonávat vodopády a putovat proti prudkým proud m. Jakmile se losos vrátí do
svého rodišt , t e se, a oby ejn nep ijímá potravu, dokud se na podzim nevrátí do Atlantiku.“
„Podle vašeho sv dectví – když jste p ed sedmnácti lety spadl do jezera, obklopilo vás hejno losos ; je to
tak?“
„Ano.“
„Ve kterém m síci to bylo?“
„V srpnu.“
„Takže ro ní dobou, kdy lze v Loch Ness narazit na hejno losos , je léto?“
„Jaro a léto, ano.“
„Toto léto ale ne?“
„Až dosud… ne.“
„A co by mohlo být p í inou, že se populace losos v tomto lét jezeru Ness vyhýbá?“
Zaváhal jsem, necht l jsem se zmínit o záležitosti zne išt ní, dokud nebudu mít d kaz. „Když se losos
blíží k Loch Ness, chemická pam mu umožní doslova svou eku ucítit. Je možné, že tento proces je
n ím narušován, to však je pouze spekulace. M žeme se jenom domnívat, že se vyskytlo n co, co
lososy donutilo zamí it do jiného jezera nebo eky na Vyso in –“
„Ale do Loch Ness ne? P inejmenším v tomto, letošním, ro ním období?“
„Tak; v letošním období ne.“
„A když ne v tomto ro ním období, potom ur it ani ne minulou zimu?“
„Ne. Voda je pro t ení p íliš studená.“
„Chápu. Takže únor ur it odpadá?“
„Ano.“
„D kuji vám, doktore Wallaci. Další otázky nemám.“
Soudce pohlédl na Maxe. „Pane Raele?“
„Mylorde, obhajoba nemá další otázky.“
„Lorde státní zástupce?“
„Ano; rádi bychom povolali na sv deckou lavici pana Anguse Wallace.“
Otec vrhl na Maxe znepokojený pohled, potom d stojným krokem p ešel ke sv decké lavici. Soudní
ú edník ov il, že Angus si je v dom, že je stále pod p ísahou; žalobce mezitím kroužil kolem jako žralok.
„Pane Wallaci, p e tu vám vaše sv dectví týkající se úmrtí Johna Galina… úmrtí, k n muž došlo dne
patnáctého února. A – cituji: ‚Tak jsem ho praštil, rovnou do nosu; zavrávoral pár krok dozadu, n jak si
podvrtnul kotník o ko en stromu a p es okraj spadl rovnou do jezera. Klekl jsem si a podíval se dol . John
šlapal vodu, byl úpln v po ádku, akorát z nosu mu tekla krev. Najednou se voda roz e ila lososy, musely
jich být stovky. N kte í vyskakovali nad hladinu, pár jich pláclo Johnnyho po hlav . Potom jsem vid l
n jaké velké zví e, dlouhé a podobné hadovi, nejmén patnáct metr , a kroužilo kolem Johnnyho a t ch
losos jak hladový vlk.‘ Konec citátu.“
Angus zbledl.
„Losos , pane Wallaci. Podle svého sv dectví jste vid l stovky losos , p esto však, podle odborného
sv dectví vašeho vlastního syna, v tomto ro ním období nejsou v Loch Ness žádní lososi, a zcela ur it
nebyli v n kterém zimním m síci. Jak tedy vysv tlíte, že jste patnáctého února vid l tolik losos ?“
„Nejsem mo ský biolog. Prost – co jsem vid l, to jsem vid l.“
„Vra me se k tomu, co jste ekl. Ve svém sv dectví jste prohlásil, že vám pan Cialino dlužil poslední
splátku za pozemek, který jste mu prodal. Jaká byla ástka této poslední splátky?“
„Patnáct tisíc liber.“
„A on vám je nevyplatil?“
„Ne.“
Žalobce p istoupil ke své asistentce; podala mu dv obálky.
Z první z nich Obrecht vy al xeroxovou kopii bankovního šeku. „Poznáváte tohle, pane Wallaci?“
Angus up el na papír o i. „Ano. Je to zrušený šek na poslední splátku.“
„A jaké je na tom šeku datum?“

„Dvacátýho t etího února.“
„Splacen týden po smrti pana Cialina. A z kterého ú tu byly peníze vzaty?“
„Z ú tu Theresy Cialinové.“
V soudní síni to zabzu elo.
„Takže paní Cialinová vám zaplatila týden poté, co jste byl zat en za vraždu jejího manžela? Nezdá se
vám to trochu podez elé, pane Wallaci?“
„Odkdy je poctivost podez elá? Theresa ví, že to, co se stalo jejímu manželovi, byla nehoda, a já ty peníze
pot eboval na svý léky na srdce. Oni zase maj moje pozemky. Kšeft je kšeft.“
„Ano. Otázkou ovšem je, o jakém kšeftu mluvíte. O transakci s realitou… nebo o n em jiném.“ Žalobce
otev el druhé desky a vyndal n kolik barevných fotografií. „Pane Wallaci, poznáváte tohle?“
Angus se probíral fotografiemi. „To je ubytovací za ízení v Dores, pokoje se snídaní. Na jedný fotce jsem
já, na druhý Theresa Cialinová. O vám de?“
„Jak asto jste se vy dva scházeli v tomto podniku?“
„Scházeli? íkáte to, jako kdybysme tam lezli tajným vchodem.“
„Odpov zte na otázku,“ vyzval ho soudce Hannam.
„Tak todle nevim. Možná tak šestkrát. Šéfkucha je m j starej kamarád. D lá ty nejlepší ovesný placky,
tla enku a maso s bramborem na týdle stran Fort Williamu. Byl jsem tam s Johnnym a s jinejma.“
„A jak dlouho se znáte s paní Galinovou?“
„Seznámili jsme se p ed sedmi i osmi rokama.“
„V d l její manžel, že jste se vy dva scházeli v takovém ubytovacím za ízení v Dores?“
Ozvalo se další mumlání, avšak rychle zmlklo.
„Tak to teda nevím. Museli byste se zeptat jeho.“
Obrecht se vrátil ke svému stolu, jeho asistentka Jennifer vym nila fotografie za jakýsi tlustý svazek.
„Pane Wallaci, p ekvapilo by vás sd lení, že si John Cialino najal soukromého detektiva, aby jeho
manželku sledoval?“
„V bec ne. Theresa je moc hezou ká, jak vidíte, a Johnny byl strašn paranoidní.“
„Ano nebo ne, pane Wallaci – m l jste s paní Cialinovou románek?“
Pohlédl jsem z Anguse na vdovu, a se mnou i v tšina lidí v soudní síni. Sed la stoicky, zírala p ímo p ed
sebe, ale svaly elistí m la napjaté.
„To nebyl žádnej románek, pane Obrechte. Lituju, ale musim vás zklamat.“
„Nikdy jste s paní Cialinovou nespal?“
„Námitka!“ Max vysko il od stolu. „Mylorde, myslím, že pan Wallace na tu otázku odpov d l, ne?“
„Zamítá se. Obžalovaný na tu otázku odpoví.“
Angus odvrátil zrak a odpov d kladn rozvažoval. „Ano, jednou, ale už je to docela dávno.“
„Hovo ili jste p i sch zkách v tom ubytovacím za ízení o problémech jejího manželství?“
„Mluvili jsme p i snídani o mnoha v cech, pane Obrechte.“
„V etn vraždy jejího manžela?“
„Námitka!“
„P ipouští se.“
Lidé v soudní síni zadrželi dech; Mitchell Obrecht upíral zrak na porotu a ujiš oval se, že to, co nazna il,
našlo adresáty. „Na tohoto sv dka už nemám žádné otázky, mylorde.“
Soud byl odro en, desítky reportér m ly as zaznamenat si své reportáže v as tak, aby se dostaly do
ve erních zpráv. Nem l jsem ohledn svého sv dectví dobrý pocit, jen tak jsem postával, ekal a doufal,
že budu moci mluvit s otcem.
* * *
Když davy z ídly, zapsal jsem se u stolku strážného a belhal se dol po to itém kamenném schodišti do
útrob hradu Inverness. Na dolním schod jsem se zastavil; zaslechl jsem ženský hlas.
Tiše jsem vyhlédl za roh.
Byla to Theresa Cialinová, a mluvila s Angusem; v jejím hlase zn ly obavy.
„Nebudou m nutit, abych sv d ila, že?“
„Thereso, jen klid.“
„Nechci sv d it, Angusi! Ale co když m p ímo vyzve?“
„Drahoušku, neboj! Obrecht neví dost na to, aby se t na n co vyptával.“
„V d l dost na to, aby se vyptával na ty lososy. A objevil ten šek.“
„To všechno je nep ímý, ale íkal jsem ti p ece, abys mi po tom, co se stalo, neplatila.“
„Omlouvám se, omlouvám se… víš, byla jsem ten týden úpln šílená. Musela jsem ídit firmu, zrovna jsem

za ala splácet celou horu ú t … a v bec jsem nev d la, co jsi policii ekl.“
„Pšš, uklidni se. Nakonec co – na ni em z toho nebude záležet.“
„Angusi… možná bychom se m li jednoduše zachovat vst ícn , myslím, že… že ješt není pozd . Maxie
by mohl znova povolat Caluma a vyptat se ho na všechno, co se stalo minulou zimu. Už jen samotné jeho
sv dectví by mohlo –“
„Ne, ne, a ešt jednou ne! Už dost je na tom, že m vykopli z ádu. P ece ksakru nebudu svýho nejlepšího
p ítele vystavovat vzteku Albana MacDonalda! Ne, Thereso, budem se držet plánu, to je ta nejlepší
možnost. Podívej, Zachary tu nestv ru brzo najde, a potom to všechno budem mít za sebou.“
„Já bych tvoje nad je nesdílela. Tv j syn nemá k nalezení toho tvora o nic blíž, než když sem p išel. A i
když ho k tomu postrkuješ, po ád ješt za mnou kv li p j ení naší lodi nep išel.“
„Však on p ijde.“
„A co když ne? Smi se s tím, Angusi, tv j syn se po ád ješt bojí.“
„Ne, nebojí! Zachary má v žilách krev Wallace , a dostane se z toho, p esn jak jsem p edpovídal. Kde
máš tu jachtu?“
„V p ístavu ve Fort Augustusu.“
„Spoj se s kapitánem. A s ní p ipluje do p ístavu v Clansmanu. Tak Zacka dostaneme snáz na palubu, a
–“
„A co?“ Ukázal jsem se, rázn jsem vešel do jeho cely, p sti sev ené; krev se ve mn va ila. „Nejsem
žádnej vrah, Zachary, neud lal sem to, synku! Lhá i!“
Angus zbledl jako smrt. „Synu, to… všecko je jinak!“
„Sklapni! Využils m u soudu, potom jsi m poštíval, lákal m , abych šel po té nestv e, a to jen proto,
abych podpo il tvoje alibi… tvou lež. No, tak s tím je konec. Sv d il jsem, a te jdu dom , a ty i tadyhle ta
tvoje veselá vdova tu pro m za m m žete t eba shnít.“
„Zacku, po kej! Necho pry , synu, te nem žeš odejít!“
Nevšímal jsem si bolesti v noze a sp chal chodbou a dál po schodech. Ucpával jsem si uši, abych
neslyšel jeho žvásty a kvílení.
V lét roku 1986 jsme zkoušeli sonary v rámci p ípravy operace Deepscan, nejrozsáhlejšího pátrání v
Loch Ness, které bylo kdy uspo ádáno. Laurence Electronics slíbila, že poskytne sonary Simpson-
Lowrance X-16, vybrané proto, že na papírový graf zachytí všechno, co se v hlubinách Loch Ness
vyskytne. Každý sonar m l dosah 400 metr a dokázal zaznamenat p edm ty velikosti pouhých 30
centimetr , vzdálené od sebe 2,5 centimetru.
Operace Deepscan za ala 9. íjna 1987; byl to nejv tší pr zkum sladkovodního t lesa, který byl kdy
podniknut. Událost sledovalo p es 250 noviná a 20 televizních štáb – víc, než kolik jich bylo na
summitu Gorba ov-Reagan v Reykjavíku v roce 1986. Pátrání jsme zahájili ve vodách poblíž hotelu
Clansman. Po celé ší ce jezera se rozvinula ada devatenácti lun , každý s jedním sonarem X-16. Za
nimi následovala New Atlantis, rychlejší lo , vybavená skenovacím sonarem Simrad, který se m l zam it
na každý identifikovaný kontakt. První den byly zaznamenány t i silné sonarové kontakty v hloubkách
mezi 78 metry (256 stop) a 180 metry (590 stop). Nejlepší z t ch t í byl kontakt trvající p es 140 vte in v
hloubce 174 metr nedaleko Whitefieldu, naproti zálivu Urquhart. Po d kladné analýze David Steensland
z Laurence Electronics oznámil, že ty t i cíle byly v tší než žralok, avšak menší než velryba.
– Adrian Shine, editel operace Deepscan, Royal Geographic Society
KAPITOLA 28
Urquhart Bay
„BUDE TO nejrozsáhlejší akce typu ‚pátrání a zajetí‘, která byla kdy podniknuta, a až bude dokon ena,
nestv ra bude bezpe n zav ená v ohrad .“
David Caldwell stál u jevišt pro po ádání koncert pod širým nebem, po boku s Brandy. Oslovil tak leny
Územní správy. Naslouchalo mu p es tisíc místních lidí i turist a spolu s nimi desítky reportér , osobností
ze zpravodajských po ad a tým kameraman .
„Mohl byste nám váš plán p edstavit po ástech, doktore Caldwelle?“
„Proto tu jsme. Jak vidíte, pontonový most byl dokon en v rekordním ase. To, co nevidíte, je pod
hladinou, kde jsou na svém míst již dv t etiny ocelového oplocení. Zbývající t etina, blízko severního
b ehu, je úmysln ponechána otev ená.“
David ukázal na Nessii III a na Nothosaura, nacházející se nyní na vnit ní stran pontonového mostu,
tvo ícího oblouk. „První fází našeho plánu bylo p ipravit ohradu; p itom jsme našimi aktivními sonary drželi
nestv ru v jejím doup ti. Byly zachrán ny lidské životy, a zám r byl spln n. Nyní je as na fázi dv ,
chycení té nestv ry. Nyní, kdy je hladová, nastražíme naši past. Až se setmí, spustíme na vodu další bóji

– jenomže ta bude tentokrát umíst na uprost ed zálivu Urquhart, daleko uvnit ohrady. K bóji bude
p ipevn na bohatá, tu ná návnada. Jakmile nestv ra bude uvnit , posádka Nothosauru toho tvora chytí do
sít a náš stavební tým spustí na místo zbývající ást plotu a ohradu tak uzav e.“
Stál jsem nedaleko jevišt a naslouchal; reporté i, jichž tu byly desítky, jeden p es druhého vyk ikovali své
otázky. David se soust edil na t ch pár, u kterých doufal, že na n bude moci odpov d t.
„Doktore Caldwelle, za p edpokladu, že tu nestv ru chytíte – co jí zabrání, aby prost neutekla po zemi?“
„Nakonec p idáme oplocení po obvodu zálivu. Nyní podél b eh instalujeme podvodní reproduktory. Zjistili
jsme, že Nessie nesnáší hlasité zvuky. Jakmile bude chycena, p idáme na hlasitosti reproduktor
umíst ných podél b eh , a bude hotovo.“
„Nezp sobí to tomu tvorovi n jakou újmu?“
„Ne. Budeme hrát Mozarta nebo n co n žného, t eba ‚Val ík na rozlou enou‘.“
Dav se zasmál; David se h ál na výsluní jeho p ízn .
„Doktore Caldwelle, až bude uvnit , jak dlouho potrvá, než bude ta ohrada úpln uzav ená?“
„Podle slov je ábníka a jeho týmu dokážou tu práci vykonat za mén než patnáct minut.“
„Co se bude dít poté, co ji chytíte?“
„Nejprve zkontrolujeme, zda je ohrada dob e uzav ená a spolehlivá, potom použijeme dálkov ízené
podmo ské luny a po ádn si ji prohlídneme. Až si na nové prost edí zvykne, umožníme p ístup
ve ejnosti.“
„Snad nemyslíte platícím divák m?“
„Hele te, v zoo taky platíte, ne? A tohle bude zoo, akorát jako žádné jiné na sv t .“
Otázek padlo snad sto. Cht lo se mi vát, ale k emu by to bylo? A krom toho jsem na to nem l nejmenší
chu ; uvnit jsem se užíral odhaleným zlo inem mého otce.
P ipadal jsem si jako vyho elý. Kdybych býval neposlal Truea na jeho vrtnou plošinu v Severním mo i, už
bych pravd podobn nasedl na nejbližší letadlo do Miami.
Než však budu moci s istým sv domím odejít, musím ješt vykonat jednu v c.
Uchopil jsem h l a belhal se pry nar stajícím davem. Úbo í kopc podél zálivu již obsadilo n kolik
stovek lidí, všichni si zabírali výhodná místa pro o ekávanou ve erní podívanou – p inesli si deky a židle,
spací pytle a stany, grily a rožn , dokonce skládací stolky s jídlem. Stánka i nabízeli své zboží, hudebníci,
oble ení do kostým minstrel , st edov kých potulných p vc , hráli; jejich písn ost e kontrastovaly s
heavy metalem z velkých reprobeden a p ehráva cédé ek, rozestavených za hlavním trávníkem.
Byla to událost roku, snad dokonce událost století, to kdyby se estný host rozhodl dnes ve er se ukázat,
jenže já m l jiné plány.
Nasedl jsem na motocykl, nastartoval, a zamí il na jih k Invermoristonu.
* * *
I navzdory otcovu „p iznání“ tu byl ješt jakýsi další spodní proud lží, klamu a utajování, obklopující
predátora v Loch Ness, a to mi bránilo, abych se prost sebral a šel. A tam, kde na Vyso in dojde na to,
jak udržovat tajemství, nemusí se chodit nijak daleko, sta í vzpomenout klany.
Skotským pohrani ním nížinám v dávnov ku vládli ná elníci a lordi; zem pisné pom ry Skotské vyso iny,
hory a údolí, jezera a ostrovy, to vše ovšem nutilo její obyvatele soust edit se do menších celk , známých
jako klany. Klan je slovo z gaelštiny a znamená „d ti“, nebo p ípadn ji „rodina“. Každé „rodin “ na
Vyso in vládl ná elník, jehož jméno jeho následovníci p ijali. Ná elník byl nejvyšší v dce a zákonodárce,
a všichni lenové klanu mu jakožto „sp ízn ní“ p ísahali v rnost. Každý klan m l sv j znak a tartan, jenž
ukazoval na hodnostní postavení, a to nikoli samotným plaidem, nýbrž po tem barev ve tkaném vzorku. V
drsném prost edí Vyso iny klan p edstavoval soudržnost, jistou formu vlády a ochranu p ed nep áteli.
B hem staletí se pozemky ná elníka klanu zv tšovaly, takže p du asto pronajímal svým
soukmenovc m, aby na ní hospoda ili; této praxi se pozd ji za alo íkat pacht, crofting.
Vláda klan skon ila náhle v roce 1746, kdy došlo k poslednímu jakobitskému povstání a k porážce
Bonnie Prince Charlieho v bitv u Cullodenu. „Zákon o proskripcích“ krále Ji ího, Disarming act, postavil
nošení tartanu i systém vlády klan mimo zákon a p ipravil cestu pro vytvo ení úst ední vlády Vyso iny.
Drobní nájemci p dy p išli o své jistoty, t ebaže pozd ji následovaly „crofting acts“, zákony na ochranu
t chto nájemc . Kdysi mocné klany, jejich zvyky a zp soby, staré celá staletí, p esto postupn jako by se
propadaly do temných stín .
V t chto stínech p sobili erní rytí i ádu templá , a z toho, co jsem si dal dohromady, lze usoudit, že
jejich lenové pocházejí z t ch nejpevn ji zavedených starých klan .
A otázka, na kterou jsem pot eboval odpov , zn la: Jaké jsou jejich zám ry a cíle?
* * *

Calum Forrest byl sp ízn n jak s klanem Stewartovým, tak s klanem MacDonaldovým; oba pat ily k
nejmocn jším skotským rodinám. Tuto skute nost dále potvrzovalo samotné umíst ní propachtovaného
pozemku vodního hospodá e. Nejbližší komunita podobných nájemc byla v Grotaigu, ležícím vysoko nad
jezerem Ness za hustými lesy skotských borovic, ale Calumových malebných deset hektar , stejn jako
p da, kterou otec prodal Johnu Cialinovi, se nacházelo p ímo na b ehu jezera, jižn od Invermoristonu.
Než jsem kone n nalezl prašnou p íjezdovou cestu, jediný p ístup ke Calumovu propachtovanému
pozemku, která m k n mu nakonec dovedla, trvalo mi to dvacet minut. Pozemek byl obehnán plotem z
ostnatého drátu, a p ízemní domek a stodola stály daleko od okraje vody. Ohrazená pastvina byla posetá
te kami – šesti sty ovcí; všechny se shlukovaly v blízkosti obydlí.
Když jsem dojel blíž, všiml jsem si malého d ev ného mola, vybíhajícího do jezera. lun vodního
hospodá e nebyl nikde v dohledu.
Po nedlážd né silnici jsem dojel k Forrestov p íjezdové cest , motocykl jsem zaparkoval vedle starého
traktoru, p et eného na citronovou zele , který své nejlepší dny už m l za sebou. Potom jsem se vydal k
domku.
Zaklepal jsem na dve e. Žádná odpov . Obešel jsem domek dozadu a nakoukl do okna kuchyn , uvnit
však byla tma, nikdo nebyl doma.
Od jezera foukal vítr a hvízdal v ohradníku. D ev né sloupky, podpírající dráty ohradníku, byly šedivé a
prohnilé, a zoufale pot ebovaly opravit.
V tšina pachtý byla chudá, a v žádném p ípad se neo ekávalo, že jim pronajatá p da bude sta it k
obživ , takže aby uživili rodiny, museli si najít n jaké zam stnání navíc. Pro Caluma to znamenalo práci
vodního hospodá e. Chov ovcí však byl rovn ž p íhodný. Ov í farmy na Vyso in dostávají vládní dotace;
bez t chto pen z by v tšina farmá zbankrotovala. Tato skute nost se p ipisuje na vrub chudé p d ,
drsnému po así a velké vzdálenosti od hlavních odbytiš .
Vydal jsem se od domku k nejbližší brance vedoucí na ohrazenou pastvinu a kochal se velkolepou
vyhlídkou. Jezero v elo pozdn odpolední bou kou, vítr rval zp n nou hladinu, a i p es tu vzdálenost jsem
na obli eji cítil jemnou spršku. Bou ka musela ovce poplašit, protože se držely v t sném houfu, natla ené
na sebe v nejbližším kout pastviny.
A potom jsem zaznamenal cosi podivného.
Tráva v nejbližším okolí domku byla všechna spasená až ke ko ínk m, takže bylo vid t holou zem,
nicmén tráva nejblíž u jezera z stala vysoká a nedot ená.
A stádo p esto odmítalo vzdálit se od domku.
Zmocnila se m zv davost; odstr il jsem petlici branky a vkro il na pastvinu. Jak jsem míjel ovce a šel
p es nedot enou pastvinu a dál k plotu na b ehu jezera, m l jsem nozdry plné t žkého pachu
hospodá ských zví at.
Když jsem došel k brance ležící na opa né stran pastviny, okamžit jsem si povšiml mnoha v cí.
Na rozdíl od stavu ohradníku v blízkosti domku byly d evo i drát plotu podél jezera zbrusu nové, daleko
mohutn jší a pevn jší, a branku držel t žký et z. Ješt podivn jší byly role ostnatého drátu, položené
podél vn jší strany plotu a tvo ící jakousi bariéru, která odd lovala pastvinu od svahu, spadajícího do
hloubky t í metr k okraji vodní hladiny.
Poplašné zvony v mé mysli se rozezn ly doopravdy, až když jsem si povšiml p íst ešku z hliníkového
plechu; uvnit byl p enosný generátor a p ltucet svazk kabel , vedoucích dol do jezera.
Cht l jsem mít na to místo lepší výhled, p elezl jsem tedy ohradník a vydal se podél plotu úzkou klikatou
p šinkou, která vedla k molu. Vešel jsem na molo, tam si lehl na b icho a p ebíhal zrakem po okraji vody.
Bylo tu osm podvodních reflektor uspo ádaných do dvojic; všechny byly namí ené sm rem do jezera.
Nyní jsem v d l, pro se ovce tísní daleko od vody: bojí se! I Calum se bojí, proto rad ji zvolil zavedení
nových zp sob obrany, než aby toho tvora p edhodil na pospas sv tu.
Pro asi?
Vítr mi šlehal do obli eje, obloha, p edtím jasná, se zatahovala a dostávala šedivou barvu. Na molu jsem
se cítil p ece jen pon kud nejist ; vrátil jsem se tedy k brance, p elezl ji a vydal se k motocyklu práv ve
chvíli, kdy se dalo do dešt . Dve e stodoly nebyly zam ené, dostrkal jsem tedy harleye dovnit , lehl si na
balík sena a ekal, až se Calum vrátí.
Na palub Nessie III
Záliv Urquhart
21.45
Jezero bi oval vítr a lomcoval sklem p edního okna kormidelní budky. Temná hladina v ela metrovými
vlnami.

Brandy Townsonová stála pevn u kormidelního kola; znepokojovala ji a starosti jí d lala nutnost udržet
Nessii III dál od nic nepromíjejícího b ehu zálivu Urquhart.
Za ní sed l u sonar Michael Newman, hlavu v dlaních; od neustálého houpání lodi se mu zvedal žaludek.
Pobyt v takovéhle t sné budce jeho nevolnost jen zhoršoval, zoufale toužil být z té lodi pry , zpátky ve
svém suchém, teplém hotelovém pokoji.
„Už to dál nevydržím, d lá se mi blb !“
„Hlavn to neud lejte tady!“ zaje ela Brandy. „Jd te na záchod.“
Newman, s rukou na ústech, vyrazil dol po sch dkách; na toaletu to však sotva stihl.
Zdola se vyno il David. Jemu silné kolébání lodi nevadilo. Vklouzl za Brandy a šimral ji nosem vzadu na
krku.
„Davide, nech toho, lechtá to!“
„Davide, nech toho – to je po ád samý ‚Davide, nech toho‘! Nic jiného od tebe už celý týden neslyším. Co
ti vadí?“
„Pokud proti tomu nic nemáš, snažím se te udržet lo stranou od skal.“
„Ty víš, co mám na mysli. Ten první ve er v baru ses na m lepila – a te se chováš, jako kdybych m l
prašivinu.“
„Jen si p ipadám mali ko zranitelná. Vzpamatovávám se p ece ze špatného manželství.“
„V tom to není. Jestli si vzpomínáš, tak první jsi p išla ty, o ividn proto, abych si na ízení tohohle lovu
najal tvou lo . Využilas m .“
„Ale prosím t ! Jako kdybys ty byl takový nevi átko. Já tu práci pot ebovala, a tys m všude p edvád l v
krátkejch šati kách jak na p ehlídce, sloužila jsem ti jako doprovod, kterej sis ved pod paží a ukazoval se
s ním p ed lidma. Kšeft je kšeft.“
„Jestli na to chceš jít takhle, tak dobrá. Jen abys v d la – dneska jsem se sešel s hodn bohatou ženskou
a ta mi nabídla, že m žu použít její lo , je nejmí t ikrát tak velká jako tenhle kus naplavenýho d eva. A ji
bude tisk žrát zrovna tak, jako žral tebe.“
„Lžeš.“
„Jmenuje se Theresa Cialinová.“
„Vdova po Johnnym C?“
„Jo, to bude ona. Tak radši za ni bejt hodná, nebo…“
Do kormidelní budky se vpotácel Michael Newman, v obli eji celý bledý. „Caldwelle, už to dál nevydržím.
Bu to ud láme te hned, nebo m n kde vysa te.“
„Klid, práv jsem mluvil s Hoaglandem. Bóje s návnadou je ve vod . M žete p epnout z aktivního režimu
na pasivní.“
„Díky bohu.“ Newman kliknul myší na p íkaz, potom napsal PASIVNÍ.
ty iat icet pípajících sonarových bójí v jeze e ztichlo.
Pozemek Caluma Forresta
Otev el jsem o i; obklopovala m tma. V dálce doznívaly údery hromu, a já na jeden strašidelný okamžik
zapomn l, kde jsem.
Stodola.
Musel jsem upadnout do d ímoty, ale cosi m probudilo.
Bou e?
Vítr?
Ne, bylo to pípání, a vycházelo z mého laptopu.
Štrachal jsem kolem sebe a hledal jej; odklopil jsem displej. Sv télkující obrazovka zalila všechno kolem
modrým sv tlem. Postupn se objevoval obraz Loch Ness p edávaný z GPS v reálném ase, ty iat icet
zelených bod znázor ovalo sonarové bóje.
Slovo AKTIVNÍ v pravém horním rohu již bylo zm n no na PASIVNÍ.
Pípání pocházelo od sonaru upozor ujícího na n jaký objekt. S bušícím srdcem jsem napsal p íkaz –
vybrat místo, kde se objekt nachází.
Obrazovka se zm nila, obraz se zam il na st ední t etinu soustavy bójí. Sm rem k jihu se pohyboval
drobný ervený bod, držel se p i východním b ehu jezera.
Napsal jsem UR I OBJEKT, potom jsem stiskl ENTER.
BIOLOGICKÝ. Délka: 15,75 metru.
Rychlost: 13 uzl .
Sm r: jih až jihozápad.
Místo: 2,48 kilometru jižn od Foyers.

Skoro šestnáct metr ? To je víc než padesát stop!
Sledoval jsem obrazovku; ervená stopa náhle zm nila sm r a zamí ila nap í jezerem k prot jšímu
b ehu.
Ježíši… mí í to tímhle sm rem, sem.
Str il jsem do vrat stodoly, otev el je, a z stal ohromen tím, co jsem nyní vid l.
Byla noc, ošklivá noc, a hned za plotem temná ára b ehu, zaplavená um lým bílým sv tlem. U mola byl
zakotven Calum v lun. Na malém, mýtince podobném prostoru za plotem be ely dv ovce, p ivázané ke
kolík m zaraženým t sn u vody do zem . Ve tm byl vid t travnatý kus terénu, osv tlený erveným
sv tlem lampy upevn né naho e na plot .
Potom jsem spat il Caluma. Vodní hospodá táhl k mýtince t etí ovci. Zví e, zkamen lé strachem, vedl na
krátkém vodítku. Ovce se divoce vzpírala.
Calum si klekl do trávy a volný konec vodítka p ipevnil k emusi neviditelnému na zemi. Vrátil se na
pastvinu, zajistil branku a potom chvátal ke sloupku v rohu a zatáhl za páku v rozvodové sk í ce.
Sv tla p i b ehu zhasla, zem i jezero zahalila tma, z stala jen kaluž erveného sv tla tam, kde se k sob
tla ily t i ovce, pla tiv be ící do noci.
Zadíval jsem se na laptop. ervená stopa se již dostala nap í jezerem k našemu západnímu b ehu a
stále se blížila. Objekt byl nyní asi patnáct set metr od Invermoristonu.
To je šílené. On… on ji krmí!
Nad hlavou se rozžíhaly blesky a jejich sv tlo z eteln , ost e vykreslovalo linie bou kových mrak , hor i
obrys Calumovy postavy, dosud stojící u sloupku. Po t le se mi lil pot, svaly m brn ly.
ervená stopa se blížila.
T ásl jsem se, p esto však m všechno nutilo dostat se blíž; vyklouzl jsem ze stodoly a plížil se k
ohradníku.
Všechny t i ovce zápolily s obojky, jejich be ení zn lo stále zoufaleji.
Plazil jsem se p i venkovní stran ohradníku, blíž k místu, kde se tísnily a frkaly ostatní ovce.
ervená stopa minula Invermoriston; již nebylo o em pochybovat.
Plazil jsem se dál, až jsem se dostal asi na ty icet metr od b ehu. Usoudil jsem, že je to dost blízko,
klekl jsem si do bláta a ekal.
Ovce se stále vzpínaly jedna p es druhou a samým strachem jedna druhou kousaly.
A potom znehybn ly.
Tu obludu jsem nevid l, když se blížila ke b ehu, spat il jsem pouze temnou masu. Horní ást trupu
p ipomínala svou velikostí školní autobus; vyno ovala se jako stín. Potom následovala široká hlava,
podobná hadí. Zalila ji kaluž rudého sv tla, a ohromné elisti ch aply rychlostí blesku po dvou ovcích.
Jedna zmizela do noci, druhá vylet la do vzduchu a p istála na záda. Zadní nohy m la zlomené, avšak
ješt jima kopala a mlátila sebou na zemi. T etí ovci, dosud živé a p ipoutané, se nakonec poda ilo
vykroutit hlavu z obojku.
Vyrazila úprkem pry .
Nebe se vz alo záplavou bílé a modré barvy, a v tom sv tle se ukázala silueta hlavy a krku ty ící se do
výše; švihla sebou do strany a pro ala kaluž erveného sv tla. Ten pohyb byl neuv itelný, tak rychlý, že
se mi p i tom pohledu málem zastavilo srdce.
Rozev ené elisti popadly prchající ovci, nestv ra trhla hlavou dozadu a jediným pohybem ko ist pohltila.
Podívaná to byla brutální, budila odpor a hr zu, ale p ihlížel jsem, ohromený a s o ima navrch hlavy.
Nebesa op t ztemn la a nestv ra se vytratila do stín jako morf.
Než se ten tvor sta il sebemí pohnout vp ed, náhle se znovu objevil b eh, zaplavený jasným bílým
sv tlem, které toho ábla zahnalo zpátky do jeho vodní íše.
Byl jsem celý rozt esený a musel jsem se doslova násilím zhluboka nadechnout. Ten tvor, kterého jsem
práv spat il, byl studený a krutý jako samotné jezero Ness, stejn násilnický, jak dokáže být samotná
p íroda. Bylo to v pravém slova smyslu zví e, ukázka isté evoluce, jehož existence spo ívala pouze na
instinktu. Bylo velkolepé ve své prvobytné kráse, a hr zné v nelítostnosti svého útoku.
Víc jsem nepot eboval vid t. Pot eboval jsem víc v d t.
S námahou jsem vstal, sebral laptop a sp chal zpátky p ed branku a tiše vnikl na pastvinu.
Calum chvíli postál nad ovcí, která tu z stala, potom zran né zví e zast elil revolverem. Krvácející mrtvé
t lo odtáhl k vod a postr il je p es hranu svahu. Vrátil se na pastvinu, a když se blížil zezadu k domku,
uvid l m . Zarazil se jako p ibitý. „Takže jste to vid l?“
„Všechno.“ Nad hlavou nám šlehl blesk. „Promluvme si uvnit .“
N jakou dobu váhal, potom jsem ho následoval po n kolika sch dcích k zápraží a dovnit do sv tnice.

Záliv Urquhart
23.25
Michael Newman ukázal na obrazovku; byl tak vzrušený, že zapomn l na rozhoupaný žaludek. „Ztratili
jsme ji poté, co minula Invermoriston, potom se znova objevila. Vidíte? Z stává v hloubce, drží se n kde
uprost ed jezera, na jih od Invermoristonu.“
David nahlížel inženýrovi p es rameno, doslova plný adrenalinu. „Invermoriston? A to je kolik? Šestnáct
kilometr na jih? Jak ji donutíme, aby plavala sem?“
„Dejte jí as; t eba tu návnadu ucítí?“
„A možná se nám znova ztratí. Ta návnada akorát jen tak naprázdno tr í ve vod . Kdyby ji cht la, už
dávno by ji vzala. Tenhleten tvor p ece není pitomej.“
Oknem na pravoboku David vid l, že vítr sice ustal, ale stále mžilo a dav, který ítal víc než t i tisíce lidí,
kv li tomu deštíku ídl. „Brandy, vezmi nás trochu blíž k bóji; mám nápad.“
Pozemek Caluma Forresta
23.37
Sed l jsem s Calumem u kuchy ského stolu, tep mi bušil v rytmu tikotu starodávných stojacích hodin,
doléhajícího sem odkudsi ze ztemn lého obývacího pokoje.
Vodní hospodá p inesl dva šálky kávy a do každého p idal hlt whisky. „Pot ebuju vždycky pár kapek, než
se mi nervy zklidní. Moje žena, dej jí pánb h lehký odpo inutí, tohle musela asto d lat místo m .“
„Jak dlouho už to krmíte?“
„Od as , kdy jste ješt nebyl na sv t , a ješt dlouho p edtím, ale vždycky jenom v zim . Když p ijde
léto, je tu spousta ryb.“
„Ale tohle léto ne?“
Pohlédl na mou zran nou nohu. „Myslím, že odpov znáte sám, ne?“
„A ov í farma na tom vašem pozemku – jak dlouho pat í vaší rodin ?“
„Od dob vašeho p edka, sira Adama Wallace.“
„Sira Adama Wallace? O n m jsem nikdy neslyšel.“
„Tak potom bude nejlíp, když se zeptáte svýho otce.“
„Ptám se vás. Byl Adam Wallace templá ský erný rytí ?“
„Byl první.“
„Takže posláním erných rytí bylo tyhle tvory krmit?“
„Je to sou ást toho všeho, a íkáme jim Guivreové. Ten, kterýmu íkaj Nessie, je poslední.“
„Pro je poslední?“
„Nem žu íct.“
„Tak to eknu já. Vzhledem k tomu, jak je Nessie velká, se dá tvrdit, že p íroda nikdy nem la v úmyslu ji,
anebo n co jí podobného, uchovat jako trvalého obyvatele n jakého sladkovodního jezera, a to ani tak
velkého, jako je Loch Ness. To znamená, že jí erní rytí i museli od íznout pr chod do Severního mo e…
mám pravdu?“
Calum neodpov d l, ale v o ích mu zahrály ohní ky, takže jsem sebral odvahu a pokra oval.
„Pro asi by erní rytí i cht li, aby tyhle obludy uvízly v Loch Ness?“ Okamžik jsem p emýšlel. „Vy jste je k
n emu využívali! Cht li jste držet lidi stranou od ehosi. Je to ono, ne?“
„Tak n jak.“
„Prima. Poslání erných rytí zatím necháme být. M víc znepokojuje, že se tenhle tvor živí lidmi.“
„To m taky.“
„Ten úho , co m napadl, m l na mozku léze zp sobené otravou uhlovodíky.“
„Co to je?“
„Pocházejí z nafty. N kde uniká nafta a dostává se do jezera. Vy jste vodní hospodá , takže…“
„Žádnou naftu jsem nikde nezjistil.“
„No tak dobrá; ale co když se dostává ven n jakým pr chodem spojujícím Loch Ness se Severním
mo em?“
Sta ec se nad touto možností zamyslel. „Ano, to je možný.“
„Takže takový pr chod existuje? Pov zte mi, kde je!“
Zavrt l hlavou. „To nem žu ud lat. A krom toho, strop toho pr chodu se už p ed lety propadnul, když
stav li A82. Pár Guivre tak uvízlo v Loch Ness jako v pasti, a ostatní zase nemohli dovnit . Nessie je
poslední z nich. Zví e alfa, jak by ek doktor Hornsby.“
„A te zešílela.“
„Jo.“

„Ta sv tla pod vodou… kdy jste je instaloval?“
„Není to zrovna nijak dlouho.“
„V zim ? Na ja e?“
Vyhýbal se pohledu do mých o í. „Možná v zim .“
„Co se stalo tuhle zimu, že jste považoval za nutné ta sv tla instalovat?“
„Sám jste to ek – Nessie zešílela.“ Prudce odsedl od stolu, o ividn rozrušen. „Co te ka ud láte, když
tohle víte? Zabijete ji, tak jak to chce váš otec? Proto jste tu?“
„M j otec chce, aby tu nestv ru zabili?“
„Nic na m nehrajte, chci v d t, co jí ud láte.“
Byla to slova Albana MacDonalda, a já na n odpov d l stejn . „Vysvobodím ji, když budu moci. Tohle
chcete?“
Myslel jsem, že mu tím ud lám radost, místo toho se však odvrátil, ruce sev ené v p st; v trem ošlehaný
obli ej mu zrudl.
„Moment… vy taky chcete, aby byla mrtvá, co?“
„Už minul její as, a je nebezpe ná, ale já to nem žu ud lat.“
„Protože jste složil p ísahu jakožto erný rytí ?“
„Ano.“
Náhle jsem si vzpomn l na laptop; trhnutím jsem odklopil víko a pátral po erveném bod . „Ale, kurva…“
Nestv ra mí ila na sever, rychle se blížila k zálivu Urquhart.
Byl jsem na jižním b ehu jezera, lovil jsem poto ní pstruhy, a m l jsem tém p ímý výhled na záliv
Urquhart, když jsem uvid l, jak cosi vyrazilo na hladinu a zase to zmizelo. Sledoval jsem to místo pozorn
dál, pracoval jsem s prutem jen jemn , když tu se z vody zvedlo t leso p ipomínající slona. Byl to velký,
erný p edm t… podobný velryb .
Potopil se, po n kolika vte inách se objevil znovu; všiml jsem si, že než se vyno il na hladinu, oto il se
kolem své osy.
Volal jsem na svého p ítele Willieho Frazera, který toho tvora sám rok p edtím vid l – tém na den stejn .
Také ho spat il, a uv domili jsme si, že se pohybuje sm rem k nám, proti proudu. Byl od nás sto metr , a
lidé na druhé stran jezera se na n j dívali také. Z stal na hladin padesát minut, bylo to nejdelší
zaznamenané pozorování.
– Ian Cameron, bývalý ná elník policejního útvaru
Northern Police Force, erven 1965
KAPITOLA 29
Záliv Urquhart
DAVID ZAMÁVAL DAVU, který znovu ožíval zájmem, potom p elezl zábradlí na pravoboku; gumové
podrážky mu na mokrém povrchu klouzaly. „Newmane, podejte mi ten velký rybá ský vylovovací hák a
podržte m za opasek, abych nespadnul.“
„Pot ebuju zkontrolovat sonary.“
„Zkontrolujete je za minutku. Nejd ív pot ebuju zaháknout lano k té návnad .“
Newman mu podal vylovovací hák, potom ho uchopil kolem pasu. „Tohle je chyba, tu návnadu by m l
vléct Nothosaurus, ne my.“
„Toho pot ebujeme, aby tomu plesiosaurovi od ízl cestu k út ku.“
„Probu te se, Caldwelle! Sonar ukazuje, že ten tvor je dlouhý 15,85 metru; to je skoro dvakrát tolik, než
kolik m í tyhle chatrné staré necky.“
„Nojo, klídek! Jak bude v zálivu, to lano m žeme vždycky p eseknout. Vy intelektuálové všude vidíte
n jaký problémy.“
„Aspo nás v život nenapadne mávat p i bou ce hliníkovou ty í a strkat ji do vody.“
„Dej si pohov, mami.“ David se vyklonil a hákem plácl do vody, aby jím zachytil lano bóje. „Mám ho, a
hned na první pokus. Podržte tu ty , já p elezu zpátky; a ten hák neupus te, je o moc t žší, než jak
vypadá.“
Newman uchopil hliníkovou ty a zaháknuté lano p itahoval k sob . „Páni, to váží snad tunu! Co to tam
v bec je?“
„Mrtvá kráva. Hoagland jí od íznul nohy, aby ud lala po ádnou krvavou stopu. Pomozte mi p itáhnout to
lano k zádi, pak ho tam p id láme.“
Plaho ili se s hákem, a než napjaté lano povolilo tak, aby mohli ud lat smy ku, kterou pak omotali kolem
kovového úvazníku, trvalo jim to p t minut.
Newman si ot el mokré ruce do Davidovy teplákové soupravy. „Tak, hotovo. Lano k bóji m žete

p eseknout už beze m . Já jdu zkontrolovat sonary.“ Vrátil se do kormidelní budky a zkoumal sonarovou
m ížku.
ervená stopa byla pry .
„Špatné,“ pronesl.
„Co je špatné?“ zeptala se Brandy.
„Tu nestv ru jsem ztratil. Zmizela n kde p i b ehu.“
„Tak ji najd te.“ Zatáhla za páku plynu a cítila, jak motor Nessie III napíná síly, aby mrtvou krávu dokázal
vléct vodou.
„Nem žu ji najít!“ utrhl se na ni Newman. „Musela proklouznout do n jakého slepého místa u západního
b ehu, tam je p íkrý sklon.“ Vtom se stopa objevila znovu; inženýrovi se p i tom pohledu rozší ily o i.
„Prokrista, ona už je v zálivu!“
„Cože?!“
„Kurva, je v zálivu! Caldwelle, odsekn te nás!“
„Co?“
„Odsekn te nás!“
„Zbláznil jste se? Zrovna když jsem –“
Nessie III sebou prudce smýkla do strany – to když jakási nesmírná síla popadla návnadu a táhla ji do
hlubší vody.
Nessie III se naklonila na pravobok, až se kýl vyno il do poloviny z vody, a síla, která se p itom op ela do
kormidla, vytrhla Brandy kormidelní kolo z rukou. Upadla, a skácel se i pult s p ístroji pro p íjem
sonarových signál . Ani Michael Newman se neudržel na nohou, p evalil se na záda, sjel otev enými
dve mi kormidelní budky ven a zarazil se o potáp jící se zábradlí na pravoboku. Lo se naklán la stále
víc.
Davidovi se poda ilo jen chytit se lana s návnadou; víc ud lat nemohl, nem l n ž, kterým by je p e ízl.
Zábradlí na pravoboku se pono ilo do vody, kdesi napravo se ozval k ik davu divák . Ohlédl se p es
rameno a s hr zou vid l, jak levá strana Nessie III jako na surrealistickém obrazu vymazala bou kové
mraky z oblohy, protože levobok se na n j za al kácet.
David sjel pod hladinu jen n kolik vte in p ed tím, než se lo úpln p evrátila.
Brandy se sta ila jen schoulit a zakrýt si hlavu; kormidelní budka se p evrátila vzh ru nohama a Brandy se
slep vrhla kotoulem p es pult s p ístroji. Pak do ní ude ila st na vody tak mraziv studené, že až pálila na
k ži.
Budka, zaplavovaná vodou, sk ípala a sténala, a vzáp tí ji zahalila tma.
* * *
Tisíce divák na b ezích zálivu byly na nohou. Všichni k i eli, divoce mávali rukama a fotografovali
p evracející se Nessii III. N kolik okamžik , kdy p ihlížející lidi zaplavovaly návaly adrenalinu, trup lodi
cosi zna nou silou vleklo do strany; potom se úvazník urval a lo byla volná.
Kovový úvazník protínal hladinu, potom se potopil a zachytil p itom n kolik smy ek t žké rybá ské sít ,
nedlouho p edtím ješt p ipevn né na st eše kormidelní budky, a táhl ji s sebou.
* * *
P í rychlého lunu Caluma Forresta divoce poskakovala po temné hladin a každých n kolik vte in m
skropila sprškou studené vody. Vp edu jsem vid l sv tla vroubící záliv, a na po íta i jsem spat il ervený
bod, který se znovu objevil poté, co sledovaný p edm t vnikl do Davidovy ohrady.
Po pár okamžicích se mi srdce zastavilo; spojení p es webový server se ztratilo.
* * *
Michael Newman se vyno il na hladinu; sípav dýchal a zalykal se vodou. Ledov studená voda mu
ochromovala svaly. Šokovaná mysl ho vyzývala, aby plaval t ch t i sta metr ke b ehu, potom si však
všiml proudu, zp sobeného kroužící rybá skou sítí, a ekl si, že možná bude líp, když z stane, kde je.
Brandy stále ješt byla v kormidelní budce, te již pono ené pod hladinu. Ocitla se v naprosté tm , lo
však znala jako své boty a nalézt dví ka budky, t ebaže nyní oto ené vzh ru nohama, jí trvalo jen pár
vte in, a vyplavala ven.
David se vyno il deset metr od p evráceného lodního trupu. Jeho jedinou myšlenkou bylo nenechat
nestv ru uniknout. Pohlédl za sebe a s uspokojením zjistil, že Nothosaurus blokuje východ z ohrady a
plovoucí je áb že spouští zbývajících šest sekcí plotu na místo.
Nádhera.
Byl spokojen; plaval zpátky k p evrácené lodi, nevšiml si však nap l pono ené rybá ské sít , blížící se k
n mu zprava. Než se vzpamatoval, smetla ho s sebou, kolem pravé paže a obou kotník se mu omotaly

smy ky t žkého lana.
„Hergot! Co ksakru –“
Nesmírná síla, jako síla pe ejí tvrtého stupn , ho stáhla pod vodu. Zmaten se všelijak kroutil, kopal
nohama a dral se zpátky k hladin . Všechny údy m l te beznad jn zapletené do sít .
Trup Nessie III byl kluzký, pokrytý slizem a asami, takže Brandy ani Michael Newman se na n j nemohli
vydrápat; jen se spolu p itiskli ke zvolna se potáp jícímu plavidlu. Nad studenou vodou byly vid t oblá ky
páry jejich dechu.
„Po… pomoc!“
Rozhlíželi se kolem a snažili se zjistit, odkud volání, pouhý kloktavý výk ik, p ichází. Newman ukázal
nalevo; tam se objevil na hladin David, byl však vzáp tí znovu stažen pod vodu.
„Proboha, on se zamotal do sít !“ Brandy hmatala po zadních kapsách džín a hledala sv j švýcarský
vojenský n ž. „Z sta te tady!“
Odrazila se nohama od trupu, plavala dál na volnou vodu a ekala, až se David op t ukáže.
* * *
Michael Hoagland stál na pravoboku Nothosauru a scénu, která se tu odehrávala, pozoroval triedrem.
„Victore, kolik asu ješt zbývá?“
Technik pozorn sledoval pontonový most vzadu za nimi. „Zrovna spoušt jí poslední sekci.“
„Hned jak bude dole, plujte k té p evrácené lodi!“
* * *
Brandy šlapala vodu; sí , kroužící kolem, se p iblížila a jí se srdce rozbušilo tém závratnou rychlostí.
P edem si odhadla dráhu sít , vyhnula se jí, a když se David hnal kolem, chystala se ho zachytit.
Znovu se pono il; se zvednutým nožem se k n mu vrhla.
David ucítil, jak se voda rozví ila, slep k Brandy vyrazil a cht l se jí chytit.
Odstr ila ho a ze všech sil se snažila držet stranou od smy ek sít . Z stala ležet naznak na síti, nahmátla
Davidovu levou nohu a za ala ezat tlusté, mokré lano.
A potom oba znehybn li.
David, vysvobozený z proudu, se probojoval zpátky k hladin a ústy plnými vody ze sebe p erývan
dostal: „Od ízni m !“
„P esta se kroutit, však se snažím!“ Brandy dál ezala do lana; netušila, že dole pod nimi pomalu stoupá
k hladin cosi nesmírn velkého.
* * *
Calum zamí il s lunem k okraji pontonového mostu. „Dovnit do zálivu ale nem žu!“
Vid l jsem Nothosaura a za ním p evrácenou Nessii III. Vid l jsem Davida, divoce se zmítajícího ve vod ,
zamotaného do z ásti pono ené rybá ské sít , a také Brandy, pokoušející se ho vysvobodit.
A moje mysl vid la nestv ru, stoupající z hlubin, aby je uchvátila, tak jako p ed sedmnácti lety uchvátila
m .
Strhl jsem si z nohou boty i ortézu, do pravé ruky jsem uchopil bytelnou plastovou baterku a vylezl na
most.
Kus jsem po n m b žel, potom jsem sko il do vody a plaval, tak rychle, jak jen m že vystrašený lov k
plavat.
O i jsem m l zalepené vodou, plíce jako ve sv ráku ledové vody, hrdlo stažené, každé nadechnutí bylo
pouhé usilovné zalapání po vzduchu.
Doplaval jsem k Davidovi. „Kde je Brandy?“
Vyno ila se vedle n j. „Zacku, uvázli jsme oba… a ztratila jsem n ž!“
To sv tlo. Zachary, dosta se k tomu sv tlu!
Pus se do toho!
Pono il jsem hlavu pod hladinu, nasm roval své sv telné d lo a stiskl spína .
Podvodní reflektor se rozsvítil a do hlubin pronikl oslnivý sv telný kužel. Prosvítil vodu zbarvenou jako aj,
v níž ví ily áste ky rašeliny. Vid l jsem Brandyiny a Davidovy nohy, zamotané do spletence hn dé sít ,
voln se vznášející ve vod . Srdce se mi málem zastavilo – uvid l jsem i vyno ující se hlavu té nestv ry.
Stoupala ke hladin , deset metr p ímo pod námi, a blížila se, temný, majestátní plaz, široký jako SUV
Když se dostal blíž, sv tlo zachytilo ohyzdný tupý umák a nap l rozev ené elisti plné ostrých zub –
zešílevší zví e, chystající se pohltit Brandy i Davida.
P ekonal jsem strach a nasm roval paprsek sv tla tak, že dopadl p ímo na jedno z citlivých žlutých o í
vodní obludy, vystupující vzh ru k hladin .
Nestv ra ztuhla v k e i, jako zasažená laserem, nato se švihem oto ila o sto osmdesát stup a dala se

na út k. Ješt jsem sta il pohledem zachytit rozmazaný obraz ohromného hn dého ocasu, a vzáp tí jsem
doslova vylet l nad hladinu, vzdutou tím prudkým pohybem.
Chvatn jsem se nadechl a znovu pono il hlavu pod vodu; paprsek sv telného d la ješt stihl zachytit
konec ocasu, mizícího do tmy ve víru bublin a áste ek rašeliny. Pravý kotník jsem škubnutím vysvobodil
ze sít ; byl to reflexivní pohyb, protože sí se náhle napjala, potopila se, a stahovala Brandy i Davida s
sebou.
Vší silou jsem vykopl nohama, volnou rukou jsem zachytil okraj sít a pevn se jí držel. Stahovala m sice
do hlubiny, ale p itom jsem se snažil dostat k Brandy.
Uchopila m za paži a pevn ji držela, vzpírala se o m jako o páku, s jejíž pomocí se cht la vysmeknout
z t žkých pout, která jí omotala levé koleno.
Pono ovali jsme se strašidelnou rychlostí, každých n kolik vte in se tlak vody zvyšoval snad o atmosféru.
Do mozku se mi zarývala bolest v uších; už jsme se dostali do hloubky ty iadvaceti metr , když tu se
Brandy poda ilo vysvobodit z džín a nohu si uvolnit.
Odpoutali jsme se od sít a již nám nic nebránilo v pohybu, jen sí se potáp la dál do tmy a p itom s
sebou brala na poslední projíž ku Davida, beznad jn zamotaného do ok.
Ješt jsem setrval na míst ve tm a tichu té vodní spousty a pátral po n m reflektorem. Okraj kužele
sv tla se zachytil na jeho bledém obli eji – znehybn lém v hr ze –, když mizel ve studených hlubinách
Loch Ness.
Brandy m zatahala za loket; vyrazili jsme nahoru k hladin . Mí il jsem paprskem sv tla dol co nejdéle v
nad ji, že jej David uvidí.
Dosta se k tomu sv tlu, Davide. Dosta se k tomu sv tlu.
Vyno ili jsme se, k e ovit nabrali do plic vzduch, údy již zimou neschopné pohybu. Chvíle zoufalství
minuly, a nakonec nás posádka Nothosauru vytáhla z vody a položila na palubu.
P ehodili p es nás vln né p ikrývky; drželi jsme se jeden druhého, namáhav dýchali, kapala z nás voda a
t ásli jsme se. Brandy m objala kolem krku a tiskla se ke mn , její profialov lé rty m studily na obli eji.
„Jjjá… myslela jsem, že se b-bojíš vody?“
P iblížil jsem ústa k jejímu uchu. „Víc jsem se bál, že t ztratím.“
P itiskla m k sob t sn ji, nic však ne ekla.
Michael Newman, také zabalený do vln né p ikrývky, si lehl vedle nás. „A Caldwell?“
Zavrt l jsem hlavou.
Kapitán Hoagland poklepal Brandy na rameno a ukázal na plovoucí je áb. „Podívejte, ohrada je zav ená.
Tu nestv ru máme v pasti.“
Byla to pravda, ohrada byla zav ená. A potom jsem uslyšel dav provolávající slávu, a do toho jakýsi
podivný zvuk. Pronikl mi do uší a celé je zaplnil jako dun ní hromu, jenomže to nebyl hrom, nýbrž
Davidovy podvodní reprobedny, z nichž vycházela rytmická hudba, dob e mi známá z d tství.
Byly to dudy, nahrávky p vodem z okolí jezera, podivn vtíravá melodie, zdušená vrstvami vody.
David m l pravdu, akustické podn ty odrazovaly toho tvora od toho, aby vylezl na souš, sou asn mu
však p sobily utrpení a budily v n m zu ivost.
Rozvzteklené zví e z istajasna, bez varování, vrazilo do oplocení. Kov pronikav sk íp l, linie ponton se
pod tou až nadp irozenou silou prohnula a nakonec povolila, když spoje mezi pontony praskly. Desítka
díl plovoucího mostu se od sebe odtrhla, pohromad je držely jen jednotlivé sekce drát ného pletiva.
Dav zalapal po dechu. Posádka Nothosauru jen zírala, n m , jako omrá ená.
Dole, v hloubce sto dvaadvaceti metr , se nestv ra divoce oto ila a ude ila znovu.
Tentokrát se vrhla na práv dokon ený severní konec podvodní barikády, a prorazila ji hlavou jako
buldozerem. Úder p etrhl kovová lana spojující krajní ponton s betonovým ukotvením na b ehu, a oplocení
se po celé délce zhroutilo.
No ní tmu pro al sk ípot kovu; osm a p l metru dlouhé díly mostu se od sebe odtrhly a nakupily jeden na
druhý jako vykolejený vlak.
Obluda neustávala, obrovskou hlavou vrážela do dvou již bezmocn se kymácejících díl plotu, až se jí
poda ilo prodrat se ven.
Zví e uprchlo do volné vody; lano s návnadou se p etrhlo a nechalo za sebou spletenec rybá ské sít a v
ní t lo Davida Jamese Caldwella II., zbavené života.
Myslím, že bylo asi tvrt na p t odpoledne 30. ervence, když jsme si Sue a já povšimli temného t lesa,
které se t ikrát rychle objevilo a zase zmizelo. Bylo 150 metr od b ehu a pohybovalo se sm rem k zálivu
Urquhart.
Potom ta v c roz e ila vodu, sto ila se doleva a o kousek dál se objevila na hladin .

– Alastair Boyd, u itel výtvarné výchovy
Vypadalo to jako oblouk obrovské automobilové duše, p inejmenším šest metr dlouhý. Ukázalo se to jen
asi na p t vte in, zcela ur it to však bylo n jaké zví e.
– Sue Boydová, u itelka výtvarné výchovy
KAPITOLA 30
Inverness
BRANDY SE P IST HOVALA té noci ke mn . P išla o domov, o všechen sv tský majetek a živobytí,
takže jí nezbylo v bec nic.
Prohlásila, že na tom nezáleží, protože má m .
Byly skoro t i hodiny v noci, letní slunce již barvilo východní obzor na šedivo, když jsme se spolu zavrtali
do naškrobených hotelových prost radel; naše navzájem propletená nahá t la si obstarávala veškeré
teplo, které budeme pot ebovat. Byl jsem p íliš vysílený, než abych se s ní miloval, jen jsem ji držel v
náru í, dokud neusnula; potom jsem vyklouzl z postele a sedl si ke stolu k laptopu.
Byl jsem vy erpaný. Do mozku se mi dobýval spánek, m l jsem však strach zd ímnout si. Mé no ní d sy
nabývaly na síle již p edtím, a po tom, co se práv odehrálo v zálivu Urquhart, jsem byl jednoduše p íliš
zesláblý, než abych jim znovu n jak elil. Obrazy z d tství, p ipomínající mi, jak jsem se topil, nyní
vyst ídalo cosi jiného, a tyto obrazy byly ješt strašideln jší, protože nepocházely z mé minulosti.
Popravd e eno jsem se bál, že je to m j osud.
Z sta vzh ru do svítání. V denním sv tle si odpo ineš líp.
Navzdory únav jsem se p inutil soust edit.
Posledních osma ty icet hodin odhalilo nové kousky záhady Loch Ness, ty mi však jeden p es druhý
kolotaly v hlav , a já byl p íliš unavený, než abych na n dokázal soust ed n myslet.
Uspo ádej si myšlenky. Napiš si je, abys je m l p ed o ima.
Zapnul jsem po íta a za al psát.
Angus a Theresa.
Úho i Anguilla a Sargasové mo e.
Calum Forrest každou zimu krmí nestv ru.
Poslání erných rytí .
Adam Wallace.
Zhroucení aquiferu do Severního mo e ve t icátých letech 20. století.
Calum Forrest minulou zimu instaluje podvodní reflektory.
Do Loch Ness prosakuje nafta.
V krevním e išti úho e objeveny betablokátory.
Smrt Johna Cialina.
Angus v dom lže o lososech.
Na n jakou chvíli jsem se zadíval na monitor, potom jsem jednotlivé body p enášel na jiná místa a po ádal
je chronologicky, tak, jak k nim podle mého názoru docházelo.
Adam Wallace
Calum íkal, že Adam Wallace byl prvním erným rytí em. Je divné, že se o n m otec nikdy nezmínil. A
bylo prvotní poslání t chto rytí jakékoli, o ividn k n mu pat ilo krmení tvor , o kterých jak Calum, tak
otec hovo ili jako o Guivrech.
Rychle p evíjím své úvahy zpátky ke stavb A82 na po átku t icátých let. Podle Caluma i mých vlastních
neuve ejn ných teorií odst ely terénu zp sobily, že se zhroutil tunel, jímž protékala podzemní eka
sloužící jako p ístup do Severního mo e, a n kolik t ch tvor uvízlo v Loch Ness. Jak Alban, tak Calum
potvrdili, že Nessie je poslední svého druhu v jeze e. Calum ekl, že on a jeho zesnulá manželka to zví e v
zim krmili. To dávalo smysl, protože v zim rybí populace v Loch Ness nebude pro takového velkého
predátora sta it. Samoz ejm bylo také možné, že zví e se p izp sobilo zimám v Loch Ness hibernací.
Jelikož Loch Ness nep ekypuje osmnáctimetrovými tvory, živo ich, kterého otec nazýval Guivre, je s
nejv tší pravd podobností mutant. Za normálních podmínek m že k mutacím docházet u jednoho ze sta
tisíc jednotlivc . Betablokátory v krvi úho e utlumí jeho pohlavní pud. Byl-li Guivre mutant, byl nejspíš
neplodný, ímž se vysv tluje, pro populace tohoto druhu živo icha, uvízlá v Loch Ness, není schopna
množení.
A už je Nessie cokoli, zjevn dávala p ednost pobytu v nejhlubších vodách jezera – až do minulé zimy.
Kdesi v údolí Great Glen prosakuje nafta a dostává se do Loch Ness. Ani vodní hospodá , ani skotská
Environmental Protection Agency, EPA, Skotská agentura ochrany prost edí, ji sice dosud nezjistili, ta
však již p esto ovlivnila a zm nila veškerou sezónní migraci ryb. Protože ryby se p ed t ením mohly dostat

do jezera pouze ekou Ness, znamenalo to, že s nejv tší pravd podobností je nafta odradila od další
cesty, ješt než dorazily k Bona Narrows.
Nafta rovn ž zm nila chování a sklony úho í populace i posledního Guivrea v Loch Ness. erní rytí i
hlídkují v noci podél b eh jezera ve snaze ochránit turisty p ed „rozrušenými“ úho i – a p ed Nessií? Je
tohle jejich poslání?
Ne, tím posláním musí být n co víc než jen toto.
Minulou zimu Calum u inil bezpe nostní opat ení – zesílil a zpevnil oplocení svého pozemku a instaloval
podvodní reflektory spolu s…
Stop!
Nehnut jsem zíral na monitor a tuhle poslední úvahu i její možné souvislosti všelijak p evracel v hlav .
Ano, Calumova sv tla mají za ú el toho tvora zastrašit a zahnat, jenže pro n co tak ohromného jako
Nessie by ten plot nebyl nic víc než zubní párátka. Zprvu jsem se sice domníval, že ten plot byl skute n
zesílen, jenže možná… možná že je prost jen nov jší než ostatní ásti plotu.
Možná že Calum byl nucen minulou zimu postavit zadní plot nový, poté, co ten tvor napadl jeho stádo
ovcí?
Jenže Calum byl navztekaný. Nejenže cht l Nessii držet stranou, cht l, aby byla mrtvá.
„Moje žena, dej jí pánb h lehký odpo inutí, tohle musela asto d lat místo m .“
Jeho žena! Ta nestv ra ji zabila?
Po zádech mi p eb hl mráz; p ipsal jsem Prošet it p í inu smrti paní Forrestové.
Calum mohl Nessii zabít sám. Mohl jednu z t ch ovcí otrávit nebo to zví e p ilákat tak blízko, aby je mohl
zast elit, ale neud lal to. V pomst mu bránila p ísaha složená ernými rytí i.
Jaké poslání m že být tolik d ležité?
A co provedl m j otec, že p estal být lenem ádu?
Takže je možné, že Tiani Brueggartová nebyla Nessiinou první ob tí; nabízela se docela dobrá možnost,
že nestv ra zabíjela již minulou zimu. Angus byl blízkým p ítelem Caluma Forresta, a jako zásadn
loajálního lov ka ho smrt p ítelovy manželky, pokud tomu skute n bylo tak, jak se mi to nyní jevilo,
zaru en vyvedla z míry. Byl tohle d vod, pro ho templá i zapudili – pokusil se Angus Nessii zabít i
navzdory p íkaz m Albana MacDonalda?
Angus a Theresa.
Upíral jsem na tohle nové vodítko zrak, a náhle p ede mnou všechno jako úderem blesku z eteln
vyvstalo. Smrt Johnnyho C. nebyla nehoda. Angus ho zabil, aby mohl být s Theresou! Avšak místo toho,
aby p iznal neúmyslné zabití z nedbalosti, m j prohnaný otec vsadil všechno na jednu kartu. V d l, že ten
tvor je tam v jeze e, v d l, že pravd podobn bude zabíjet znovu, takže vyrobil svou „obhajobu p es
Nessii“, ud lal ze sebe místní legendu; a p itom by erné rytí e donutil zni it tvora, který zabil ženu jeho
nejlepšího p ítele.
Byl to svým zp sobem chytrý plán, jakkoli odpudivý a ubohý, plný rizik, a ovšem i možných odm n. Kdyby
Angus mohl prokázat, že nestv ra tam v tu dobu byla, rozsudek by zn l „nevinen“, on by m l Theresu
Cialinovou, a podílel by se na jejím d dictví. Oba milenci by spolu š astn žili, a „jestli neum eli, žili by
dodnes“, a Angus by p esto dodržel krví stvrzenou p ísahu erného rytí e.
Otec si pot eboval jedin zaru it, že ho porota shledá nevinným. A k tomu pot eboval odborníka speciáln
na tento p ípad, n koho, kdo nejenom dokáže porotce p esv d it, že ta nestv ra skute n existuje, ale
také ji dokáže vysledovat.
A tak po sedmnácti letech ml ení otec natáhl ruku… a znovu m využil!
Krev se mi vzbou ila zlostí, mírn nou pouze tím, že jeho lež odhalilo práv moje sv dectví.
Nehnut jsem se díval na své poznámky a dosud to ve mn v elo.
Úho i Anguilla a Sargasové mo e.
Jedna nestv ra je na svobod , druhá sedí ve v ze ské kobce hradu Inverness a eká, až bude
propušt na, aby mohla strávit zbytek svých dní s milenkou.
Úho i Anguilla a Sargasové mo e.
Angus po ítal s tím, že jizvy, které mám z d tství, využije ve své podvodné h e, jenomže naopak práv
m j výzkum, moje sv dectví by se mohlo v záv ru stát jeho hrobem.
Úho i Anguilla a Sargasové mo e.
A jaká bude moje role v pokra ování tohohle nek es ansky chaotického p íb hu? Nyní, když je David
mrtev, se Highland Council pravd podobn znovu obrátí s žádostí o pomoc na m , jenomže já na chycení
toho zví ete nem l zájem. Pokud šlo o m , chycené už bylo i tak, v jeze e dlouhém sedmat icet kilometr .
Klí em bylo nalézt místo, kde uniká nafta, únik zastavit a biologické pom ry v Loch Ness vrátit do

normálního stavu.
Úho i Anguilla a Sargasové mo e.
Dál jsem na tahle slova upíral zrak.
Úho i Anguilla a Sargasové mo e.
Úho i Anguilla a Sargasové mo e.
Levá polovina mého mozku se kone n pustila do díla a kole ka úvah v mé mysli do sebe náhle zapadla
jako v p evodovce.
„Ježíšmarjá, jak jsem mohl být takhle idiotsky slepej!“
Kliknul jsem na program sonarové soustavy a vrátil se k záznam m režimu pasivního sonaru. Po íta
musel ten ve er zachytit sonarový „podpis“ nestv ry již p edtím, já však m l p íliš mnoho starostí, než
abych signály poslouchal.
Vyhledal jsem si p íslušný záznam a p idal na hlasitosti.
Blim-blup… blim-blup… blim-blup… blim-blup…
Srdce mi bušilo jako o závod, hlava se mi to ila z toho, co jsem se domýšlel.
Blim-blup… blim-blup… blim-blup… blim-blup…
„To je… to je Blup! Jak to, že jsem to hned nevid l? Bylo to tu, celou tu dobu jsem to m l p ímo p ed
sebou!“
Brandy se zavrt la. „Zacku? Co se d je?“
Vysko il jsem na postel. „Už to vím, Brandy! Už vím, co Nessie je! Žádný plesiosaurus, žádný dinosaurus,
žádná vyza ani n jaký mýtus nebo dokonce p edek moderních velryb; je to prekursor!“
„Prekursor?“ Brandy se na posteli posadila. „Prekursor eho?“
„Úho e anguilla!“
„Anguilla? Ne… jak by mohla? Je p ece tak velká!“
„Tak to v p írod chodí. P edkové jsou vždycky v tší. Potom se do procesu zapojí evoluce – p izp sobuje,
upravuje, a to na základ pom r v prost edí a p sobení konkurence, a na dosažitelnosti ko isti. Úho i
Anguilla i tihle… tihle Guivreové – zatím pro n není lepší název – se oba rodí v Sargasovém mo i.“
„Jak tohle víš?“
„Protože Nessie není žádný poslední Guivre, mutant, a tenhle živo ich není ani takzvan vyhynulý! Jeho
druh dosud žije v Sargasovém mo i. Námo nictvo ty živo ichy vysledovalo sonarem, nazvalo je blupové,
ale nikdo nev d l, co jsou za . Tu ob í krakatici tehdy napadli blupové, tedy – Guivreové. Jako Anguilla, i
oni se vytírají v Sargasovém mo i, pl dek potom mo ské proudy unášejí zpátky do Británie i jinam do
Evropy. Protože Anguilla je menší, mohl každé jaro ekou Ness proniknout do Loch Ness. V tší samice na
podzim odplouvají, když jsou dost velké, aby se mohly t ít, ale jejich v tší p íbuzní, tihleti Guivreové, byli
vždycky p íliš velcí na to, aby se do Loch Ness dostali ekou, a namísto toho pluli aquiferem –
neobjevenou podzemní ekou, vytékající z Loch Ness do Severního mo e. Jenže ten pr chod se p ed
sedmdesáti lety p i odst elech na stavb A82 z ítil –“
„A Nessie tam uvízla?“
„Ano!“ P echázel jsem sem a tam po pokoji, mozek jako kdyby mi zachvátil požár. „Musí to být samice.
Samice úho Anguilla dor stají opravdu zna ných rozm r , mnohem v tších než samci, takže totéž
pravd podobn platí i pro Guivrey. Opoušt jí Loch Ness, když jsou p ipravené ke t ení, vracejí se do
Sargasového mo e. Jenže Nessie je uzav ená v pasti, a to rozhodilo její biologické hodiny. Ve sladké
vod se nem že t ít, brání tomu její DNA, a tak namísto toho prost rostla a rostla, a byla ím dál v tší. Je
to mutant, Brandy, a te je nebezpe ná, mozek má plný lézí zp sobených unikáním nafty.“
„Nafty? Tomu teda nerozumím.“
„Do Loch Ness se n kudy dostává nafta. Odhaduju, že prosakuje do toho aquiferu, proto na ni nikdo
nep išel. Ten úho , co m napadnul, m l na mozku léze. Nejsou smrtelné, ale ovliv ujou celkový stav toho
živo icha. Nafta taky brání losos m a ostatním rybám v p ístupu do jezera, a to ovlivnilo potravní et zec
a zm nilo Nessiin jídelní ek!“
„Panenko Maria, Zacku, a jak dlouho bude žít? O co v tší ješt bude?“
„To nevím. Úho i Anguilla po vyt ení umírají, t ení je jakési biologické za ízení k ukon ení života. A u t ch
Guivre – kdoví?“
„Páni, Zachary, tys to fakt dokázal! Tys tu záhadu vy ešil; všichni íkali, že to budeš ty! Ale klid! – Jsem z
tebe celá vedle. Poj si ke mn sednout!“
N kolikrát jsem se zhluboka nadechl, potom jsem k ní vklouzl do postele a zavrtal se do prost radel.
„Co teda ud láš? Svoláš tiskovou konferenci?“
„Nevím. Není mi jasné, k emu by v téhle chvíli byla dobrá. V da je jedna v c, ale budeme tu mít voln se

pohybující šílené zví e. A celé to je… složité.“
„Co tím myslíš?“
„Angus lhal. Johnnyho C. nezabila Nessie; Angus ale o tom zví eti v d l a využil ho jako alibi.“
„Takže tedy opravdu Cialina zavraždil?“
„Ano, a bylo to p edem promyšlené. Když tenhle d kaz nep edložím, Angus vyjde na svobodu, a jak se
íká, istý jako lilie; a opravdu jako lilie – horská, ze Skotské vyso iny.“
„Ale když ekneš pravdu, tvého otce odsoudí.“
„A nejspíš ob sí.“
P itáhla m blíž k sob . „Jsme oba utahaní. Než se k n emu rozhodneš, prospi se, unavená hlava myslí
šejdrem.“
„Na spaní jsem moc rozparád ný.“
P ekulila se, její o i m svád ly; potom byla na mn a vtáhla m do tepla svého t la.
Naše milování zklidnilo hore ku spalující mi mozek, alespo tedy pro tu chvíli. Když jsme skon ili, Brandy
se mi p itulila zády a hýžd mi ke hrudi a usnula. Objal jsem ji a zav el o i; její teplo a nastávající rozb esk
mi p inesly do duše mír.
* * *
Letím vzh ru vodním h bitovem. Záblesk sv tla. Jsem v jakési skalní dutin . Sám. Obklopený temnotou.
Nejsem sám! Do uší mi zní šepot Smrtky, její hlas mi výhružn vr í v mozku. P esta ! P esta ! P esta !
Prudce jsem se posadil, zalitý potem.
Brandy stála nade mnou, t ásla mnou a pokoušela se m probudit.
„Zacku! Zachary, podívej se na m ! Zacku, to byla jen další no ní m ra!“
Oto il jsem se a pohlédl na ni, zahlcený strachem, neschopen promluvit.
„Tak co to bylo? Cos m l za sen?“
„Byl jsem ve sluji té nestv ry. Byla tam zima a tma… zima jako v náru í smrti. Ten chlad mi pronikal do
kostí. Obalil m , šeptal mi do mozku. Nevid l jsem je, ale cosi tam bylo, cosi plíživého, dotýkalo se m to,
a moje t lo i rozum se v jejich p ítomnosti hroutily do nicoty. Obstoupili m v kruhu… nebylo kam utéct –“
„Prokrista, celej se t eseš.“ P itáhla m k sob a nepoušt la. „Byl to jen zlý sen, Zacku. Jen no ní m ra.“
Samoz ejm se mýlila, protože já v d l, co to bylo.
Jak by ekl True – byl to m j osud.
Byla polovina b ezna; m l jsem n jakou práci v blízkém okolí Loch Ness. Jsem oblastní editel pojiš ovací
spole nosti, mám na starosti velkou ást Vyso iny. Dokon oval jsem jakési papírování a koutkem oka
jsem zahlédl ten erný hrb, jak se objevuje nad hladinou. Napadlo m jedin „proboha“; podíval jsem se
na to znovu, a ur it – pono ilo se to, potom zase vyno ilo, a ješt jednou se to pono ilo. íkal jsem si
„vid l jsem to… po všech t ch letech, opravdu jsem to vid l!“
Jak je pro podobné p ípady typické – samoz ejm jsem s sebou nem l fotoaparát, a poblíž nebyl nikdo,
kdo by potvrdil, co jsem vid l. Ale po tom hrbu – ekl bych, že byl erný, byl to n jaký tmavý odstín erné
– stékala po n m voda, a byl prost velký… myslím, že takhle se to dá nejlépe vystihnout.
Ur it to nebyl tule , a ur it ne ryba. M žu jedin íct, že když se tak lov k dívá na Loch Ness, n kde
tam je lochnesská nestv ra.
A co se tý e m – vid l jsem ji.
– Gary Campbell, ob an Invernessu, 14. b ezna 1996
KAPITOLA 31
Upper Foyers, Loch Ness
SOTVA JSEM SE TROCHU PROSPAL, už jsem na harleyi uhán l na jih po Silnici generála Wadea a
spole n s vycházejícím sluncem jsem stoupal do kopc Upper Foyers.
Ješt p edtím jsem zavolal Maxovi a požádal ho o soukromou sch zku s Theresou Cialinovou v
invernesském hrad . Sd lil mi, že žaloba se rozhodla nevést Theresu jako sv dkyni; žalobce se domnívá,
že její výpov by mohla porotu zviklat, takže by se nemusela vyslovit pro trest smrti i v tom
pravd podobném p ípad , že Angus bude shledán vinným. Také mi ekl, že ji najdu v jejím letním sídle v
Upper Foyers, ale vyzval m , a se do Invernessu vrátím v as, abych stihl obhájc v záv re ný proslov.
Zabo il jsem na B825, jednoproudou silni ku s ostrými zatá kami, sledující soub žn víceproudou silnici
do Upper Foyers.
Letní sídlo Cialinových kdysi pat ilo Johnu Charlesi Cuninghamovi, sedmnáctému a poslednímu Lairdu z
Craigends, mocné rodin , jejíž ko eny sahají až do trnáctého století. V sídle jsou ko ské stáje a pat í k
n mu pastviny. Je odtamtud i pohádkový, malebný výhled na Loch Ness a vodopády Foyers Falls.
Zaparkoval jsem motocykl a zaklepal na masivní dvouk ídlové dve e. O ekával jsem sluhu, takže m

pon kud p ekvapilo, když mi otev ela Theresa Cialinová. „Bu te zdráv, Zachary! Nechcete zajít dovnit ?“
„Ani ne.“
„Vy m nemáte moc v lásce, že? Dokážu pochopit pro . Za to, co se stalo, neviním vašeho otce, ale
manžela. Peníze lov ka zm ní. Zm nily Johna, posedla ho touha ovládat.“
„Dámo, já opravdu ne –“
„Když se napil, zastrašoval m . Já vím, že k t mhle v cem nemáte vztah, ale –“
„Mám, a v tší, než byste ekla. Ale to ješt neznamená, že se v ci ubírají správným sm rem.“
„Zachary, s vaším otcem jsem spala jen jednou, když jsme John a já krátce žili odd len . Vím, že to, co
jsme ud lali, bylo špatné, ale –“
„Nejsem tu proto, abych vás soudil.“
„Já vašeho otce miluju. Jeho p átelství… pomohlo mi p ekonat t žkou dobu.“
„To je super. Podívejte, Angus íkal, že máte lo , kterou mi m žete p j it.“
„Váš otec Johnnyho nezabil. Ta událost tam byla nehoda.“
„To ekn te soudci.“
„Zachary, Angus je váš otec, a miluje vás!“
„Naše definice lásky se patrn liší. Angus se tímhle slovem všude ohání, aby lidi využil.“
„Mýlíte se. Ano, u soudu vás pot eboval, ale byly tu jiné motivy. M l o vás starost.“
„Radši by m l mít starost o sebe. Tak… m žu si tu lo p j it, nebo ne?“
Udolan p ikývla. „Je to Brooklyn-224, najdete ji zakotvenou v p ístavišti u Clansmanu. Klí ky jsou pod
polštá em v kajut kapitána jachty. Vezm te si ji, pro m za m si vemte, co chcete, mn už je to jedno.“
Byla to první v c, ve které jsme se spolu shodli.
Hrad inverness
Vrátil jsem se pozd a Max v záv re ný proslov jsem nestihl. Vklouznout do soudní budovy a posadit se
vedle Brandy se mi poda ilo, práv když Mitchell Obrecht kon il svou záv re nou e k porot .
„Pamatujte, dámy a pánové porotci, že zde není souzena lochnesská nestv ra, nýbrž lov k, který ji využil
k tomu, aby s její pomocí zakryl p edem promyšlenou vraždu – vraždu prvního stupn . To, co se dnes
d je v Loch Ness, nemá s odpudivými událostmi, k nimž došlo 15. února, souvislost. Více než desítka
sv dk potvrdila, že Angus Wallace Johna Cialina mladšího ude il, a to na skalní výsp nad jezerem. Sám
vlastní syn obvin ného dosv d il, že Angus Wallace lhal, když íkal, že n jakého vodního tvora p ivábilo k
hladin hejno losos .
Fakta, dámy a pánové, ne folklor! Johna Cialina žádná nestv ra 15. února nenapadla, byl tam jen Angus
Wallace a jeho chtí po Therese Cialinové. P edem promyšlená vražda… vražda prvního stupn . Váš
verdikt vykoná víc, než že nás tohoto netvora pouze zbaví; vyšle se jím vzkaz celé Velké Británii i sv tu,
že Skotsko se nesmí í s takovým bezohledným jednáním v naší spole nosti, že jsme národ dbalý zákon ,
ne n jaký p ihlouplý spolek. Nyní je as ú tovat. Spravedlnosti musí být u in no zadost!“
Soudce ješt pod koval a vydal porot pokyny, na ež porotci byli odvedeni ze soudní sín .
Oto il jsem se k Brandy: „Pot ebuju s otcem mluvit.“
„Jen jdi. Po kám na tebe za hotelem.“
* * *
Než m dozorci pustili dál, Angus se už p evlékl do v ze ských šat a byl zpátky v cele.
„Promeškals bratr v projev. Byl docela dojímavej.“
„Byl jsem u Theresy.“
„Slyšel jsem. Co máš teda v úmyslu?“
„Kdo byl Adam Wallace?“
Posadil se na hranu kavalce a mnul si obli ej; jako kdyby mu o deset let zestárnul. „Vidím, že jsi mluvil s
mým dobrým kámošem Calumem, jo?“
„Odpov z mi.“
„Adam byl první bratranec sira Williama Wallace, a m l i stejn tak state nýho ducha. Na ja e roku 1330
ho m l ve svým doprovodu sir James Douglas the Good, obecn známej jako erný Douglas, na moc
d ležitý výprav – m li donýst srdce Roberta Bruce do Svatý zem .“
„Jo, jo, p íb h State ného srdce znám. Ale neznám p íb h erných rytí .“
„Víš, co je to p ísaha stvrzená krví?“
„Znamená to, že mi nic nepovíš?“
„Ne, pokavád se nerozhodneš stát se rytí em.“
„Na tenhleten nesmysl nemám as.“
„Já taky ne. Tak… jaký máš úmysly s tou nestv rou?“

„Pro chceš, aby byla mrtvá?“
„Pro ? Pon vadž je nebezpe ná.“
„Zabila Calumovu manželku, že jo?“
„To nem žu tvrdit. Ale šla po tob . A to mi sta í.“
„To byla nehoda. Vylákali m tam lososi, opravdoví lososi, ne ti, které ty jsi využil pro své alibi.“
„Moje vina nebo nevina nemá s tímhle co d lat. Te je d ležitý, aby se s touhle nestv rou n kdo jednou
provždy vypo ádal, než zase bude zabíjet.“
„Je zajímavé, jak porota te nejspíš uvažuje stejn .“
Oto il jsem se a odešel s v domím, že to m že být naposled, co ho vidím živého.
P ístavišt hotelu Clansman
True za mnou p išel za hodinu; sešli jsme se na hotelovém parkovišti. P ekvapilo m , že média p ístavišt
vyklidila.
„Tak, Zacku, tv j vzkaz jsem dostal, a nesu ti, cos cht l, a ješt víc,“ za al a ukázal na nákladní auto z
p j ovny. „Ale než se n kam vypravíme, chci n jaký vysv tlení.“
„ íkal jsem ti p ece – do Loch Ness proniká nafta. A ty a já ji najdeme.“
„Jestli chceš najít únik nafty, tak upozorni skotskou EPA. Tenhleten skafandr pro hloubkový potáp ní,
který jsi cht l, abych obstaral, je k n emu úpln jinýmu.“
„Ta nafta nás zavede ke sluji té nestv ry. Mám v úmyslu sestoupit do toho pr chodu, znova ho uvolnit a
toho Guivrea pustit do Severního mo e.“
„Pustit Guivrea? Tak to pracuješ pro ty zatracený People for the Ethical Treatment of Animals, lidi z hnutí
pro etický zacházení se zví atama? Krucinál, Zacku, nejd ív máš strach vlízt na zakotvenou lo , a te ka si
najednou chceš zaplavat s Nessií? A kdes vzal jistotu, že ti s tím šíleným plánem budu pomáhat?“
„Když mi nepom žeš ty, najdu si n koho jiného. Lovci nestv r ur it nepohrdnou dobrodružstvím.“
„Tamti srá i?“ True zavrt l hlavou. „Pro to v bec d láš, Zacku? Moje sestra t má ráda; vem ji pry z
týhle zastr ený díry a n kde v klidu dožijte. Tohle tady ke št stí nepot ebuješ.“
„Ne že bych m l na vybranou. Sám jsi ekl, že vypo ádat se s tím zví etem je mým osudem.“
„Co jsem íkal, to neposlouchej, poslouchej, co ti íkám te ! Na n jakej osud se vyser!“
„I když nechám osud stranou, s t mi no ními d sy už nem žu žít.“
„A ty si myslíš, že když provedeš tu šílenost, že ty d sy zmizí?“
„To nevím. Snad. Vím jedin , že se každou noc budím a je ím jak šílenec.“
„Po ád lepší, než když ta nestv ra bude žvejkat tvoje kosti.“
„Podvodní reflektor ji udrží ode m dál, aspo tak dlouho, než ten pr chod uvolním a pustím ji.“
„I tak jseš cvok.“
„Zatím ješt ne, kamaráde, ale blíží se to. Jen pomysli: když nic nepodniknu, a ty no ní d sy se budou
zhoršovat, jak dlouho asi bude trvat, než skon ím v cele na izolaci? Myslíš, že pro m j vztah k tvé sest e
to bude n co platné? Kdepak, dlouho a usilovn jsem o tom p emýšlel, a líp bude, když se áblovi
postavím te , než když se s ním budu vypo ádávat v blázinci.“
True se nad mými slovy zamyslel. „Chápu, o ti jde. Asi takhle dál žít nem žeš.“
„Zrovna tak, jako ty a ostatní erní rytí i nem žete trávit všechny noci hlídkováním kolem jezera.“
„ erní rytí i? O em to mluvíš?“
Pleskl jsem ho po rameni, tvrdém jako kámen. „Ale no tak, vazoune, opravdu sis myslel, že pod tím
erným plášt m nepoznám ty tvoje nadouvající se svaly? Nebo ty pomeje, co jim íkáš kolínská voda? To
tys zabil toho úho e a zachránil mi život, a já jsem ti vd ný. Ud lals, cos musel, tak te nech m ud lat
totéž.“
True zakroutil svou hlavou s tuhými up inami. „M l sem toho ouho e nechat, a ti sežere koule; jo, to sem
m l ud lat. No, tak, pomož mi s tímhle na tu tvou lo .“
Odemkl zadní hliníkové roletové dve e nákla á ku a vysunul je nahoru. Uvnit bylo upevn no asi šest
d ev ných la ových beden a cosi, co vypadalo jako p ehnan velký jasn oranžový kosmický skafandr v
t žkém ocelovém rámu.
„Tady to je – pancé ovej skafandr Newt. Nejlepší skafandr, co máme.“
„Jak se ti povedlo vyp j it si ho?“
„ ek sem šéfovi, že ho pot ebuju prohlídnout a p ipravit, než se p íští tejden budu potáp t u plošiny. P i
takovým potáp ní je pot eba dávat si bacha, ím lepší plošiny se stav j, tím jsou složit jší. Kam se na
tohle hrabou ty starý skafandry JIM.“
Ukázal jsem na la ové bedny. „A detektor a trhaviny?“
True na m mrknul. „Ty jsem štípnul.“

* * *
Skafandr Newt byl uložený ve stojanu opat eném kole ky, takže za necelých dvacet minut jsme m li na
jacht Cialinových všechno naloženo.
Brooklyn-224 byla motorová jachta na dieselový motor s dv ma lodními šrouby, dlouhá 17,40 metru a
široká 5,50 metru. M la širokou otev enou p í a zadní palubu. Interiér byl vkusn za ízený, bohaté
potahy kaštanové a krémové barvy, d evo lešt ný týk a mahagon. Salonek a kajuta kapitána jachty vzadu
byly luxusní až hanba, s širokou postelí, plazmovou televizí, parní lázní a mramorovou ví ivou vanou
barvy erného onyxu.
Zadíval jsem se na zarámovanou fotografii v salonku pro kapitána. Byl na ní mladý John Cialino, n co
p es dvacet, se skupinou hasi ; snímek byl po ízen v newyorské hasi ské zbrojnici. Byl vid t nápis
Brooklyn Heights Engine 224.
„Ten chlápek byl hasi ?“
„Podle toho se ta lo asi jmenuje.“ True se rozhlédl kolem a hvízdl. „Víš co, Zacku? Povídám – na tu
nestv ru se vybodni. Vyjedem si s Brandy a pár jejíma kamarádama na Moray Firth. Tejden nebo t i, a na
no ní d sy úpln zapomeneš, to ti slibuju.“
„Ne.“ Sáhl jsem pod hedvábný polštá , sebral klí ky a zamí il do kormidelní budky.
True m následoval na hlavní palubu, potom vykoukl otev enými žaluziemi ven. „Ur it chceš tu plavbu
podniknout?“
Podíval jsem se také ven.
Z taxíku práv vystoupila Brandy a mí ila k našemu platu. „Zatracen ! Po kej tu!“
Sp chal jsem ven a setkal se s ní na p li cesty. „Hej – co tu d láš?“
„Všude t hledám. Ani ne p ed hodinou se porota vrátila a oznámila sv j výrok.“
„Už?“ Žádný div, že média vyklidila p ístavišt . „A… co?“
„Vinen. První stupe .“ Pohlédla na m , v o ích slzy. „Je mi to moc líto, Zacku.“
Objala m . P itiskl jsem ji k sob ; nev d l jsem, jak se zachovat.
„Vražda prvního stupn ? Prokrista, já doufal, že dostane neúmyslné zabití.“
„Angus t pot ebuje vid t, hned te . Poslal m pro tebe.“
„Bude muset po kat.“
„Zacku, soudce prej chce trest smrti! Musíš za otcem; a soudci musíš íct, co víš.“
„Jo. Pozd ji.“
„Co chceš te d lat?“ Protla ila se podle m a zamí ila k motorové jacht . „Tohle je jachta Johnnyho C,
že jo? Polez ven, True MacDonalde, vidím t tam!“ Než jsem ji sta il zarazit, vylezla na palubu a odtáhla
šedou plachtu, zakrývající skafandr.
„Hergot, Finleyi True MacDonalde, doufám, že nemíníš v tomhle lízt do vody!“
„Já ne.“
„Tak Zachary? Proboha… tak to teda ne, neexistuje!“
„To zvládnu.“
„Zvládneš? A jak? Proti tý nestv e?“
„Její o i jsou hodn citlivé na jasné sv tlo reflektor . Budu je mít všude kolem sebe.“
„A co máš v úmyslu tam dole d lat? Donýst jí slune ní brejle?“
„Chce ji pustit do mo e,“ vybreptl True. „ íkal sem mu, že je blázen.“
„Blázen? M l by bejt pod dohledem.“
„Zvládnu to.“
„Povídám, nikam nejdeš, a hotovo!“
Oto il jsem se k Trueovi. „Nastartuj to.“
„Neopovažuj se!“
True na nás pohlédl, potom zmizel v kormidelní budce.
„Zatracen , Zacku –“
„Brandy, mám t rád, a chci s tebou být, nav ky, a práv proto musím tohle ud lat. Takový no ní d s, co
jsem m l dneska ráno, mám od té události v Sargasovém mo i skoro každou noc, a jsou po ád horší. Já
vím, že to zní šílen , ale sestoupit do jezera a toho tvora osvobodit je jediný zp sob, jak s t mi no ními
m rami skoncovat.“
„S t ma tvejma no níma m rama skoncuje on… a taky s tvým životem. Ned lej to, Zacku! Prosím t ,
nevystavuj nás oba takovému trápení!“
Motory zabublaly a rozb hly se.
„Mám t rád, Brandy. Odpus mi.“ Jediným pohybem jsem si ji vyzvedl p es rameno –

„Pus m !“
– a hodil ji p es zábradlí na pravoboku do vody.
Uvolnil jsem lano na zádi. „True, padáme odsud!“ zak i el jsem na n j.
Brandy se vyno ila na hladinu; namáhav popadala dech, voda byla studená.
Lo vyrazila dop edu. Vrtule rozví ily hladinu a brázda vody, zbarvené jako aj, se p elila Brandy p es
hlavu.
Deník sira Adama Wallace
P eložil Logan W. Wallace
Zapsáno 8. listopadu 1330
Deset dní. Uplynulo deset dlouhých dní od chvíle, kdy m polomrtvého p inesli do Invernessu. Zdaleka
nejsem ješt v po ádku, ale jsem naživu, ušet en Bohem a proklet Osudem… Moje mysl stále ješt
p etrvává ztracená v útrobách Pekla. Ale tento zápis musím dokon it, by jen kv li t m, kdo jednoho dne
budou muset pokra ovat v mém svatém poslání.
Když jsem psal naposledy, sir Keef oznámil, že jeho práce na železném rámu a kladkách je dokon ená. A
skute n , vodící lišty, jež budou držet mohutnou bránu, byly zasazeny v nejužším míst tunelu, spolu s
dv ma jednoduchými kladkami a lany.
Nyní byl as na usazení železné brány na její místo v rámu.
Naše železná brána, stejn jako brána obloukového mostu s táhlem, m la klouzat nahoru a dol v rámu
pomocí dvou lan, procházejících p es kladky. Naším úkolem nyní bylo zvednout bránu lany nad ústí eky
tak, aby se mohla dolní ástí nasadit do rámu.
Nejobratn jší z nás, sir Keef a jeho bratr Alex, vylezli na rám a nejprve provlékli lana kladkami. Potom t i z
nás p ešli na prot jší b eh k siru Keefovi, který m l lano; MacDonald, já a sir Alex jsme pracovali s lanem
na bližším b ehu.
Sedm z nás se chopilo brány; namáhav jsme dýchali a sténali, až se nám poda ilo bránu zvednout nad
tu temnou, voucí eku. Když byla brána blízko klenutého stropu, oba brat i jí zavedli do dráhy v t žkém
rámu.
Hrany kovové brány sir Keef naolejoval, a když brána hladce sklouzla rámem dol a do vody, hlasit jsme
zajásali. Železná m íž nepropustí nic v tšího, než je malý psík.
A potom sir Keef zavrávoral a spadl do ví ící vody.
Proud ho odnesl ke spušt né brán , ta však ve zkoušce obstála. Sir Keef se jí držel, my jsme táhli za lana
a vyzvedli z proudu bránu i rytí e. Pomáhal jsem mu vylézt na skalnatý b eh o do bezpe í, MacDonald
mezitím upev oval konce obou lan ke kovovému kolíku, zaraženému do podlahy p i klenuté st n tunelu.
A tehdy Guivre ude il.
Ješt nikdy jsem nevid l tak velkého tvora pohybovat se takovou rychlostí. P i svém prvním útoku mi
vytrhl sira Keefa z rukou, hrozné elisti servaly z jeho kostí maso a poté ho upustily – mrtvého a
zakrváceného – do eky.
Pohlédl jsem dol do vody a vid l Guivreova mlá ata kroužit v proudu a vrhat se na to, co zbylo ze sira
Keefa, a uv domil jsem si, že máme proti sob zna nou po etní p esilu. B žel jsem pro me , v té chvíli
však dosp lý Guivre zaúto il znovu, a tentokrát se zmocnil sira Alexe.
Oba rytí i na prot jším b ehu byli v pasti. MacDonald mohl jen p ihlížet, jak se jich ten tvor zmocnil,
zat epal jimi tak, že tém hned zem eli, a potom je jednoho po druhém pustil. Jeho úmyslem bylo
p ipravit pro svá mlá ata bezbrannou ko ist.
Oba zran ní rytí i k i eli, a mladí hadi se na n vrhali, požírali je a rvali se mezi sebou, zatímco jejich zuby
trhaly maso a údy našich druh jako vzteklí psi.
MacDonald m p itáhl ke vzdálené st n , naklonil se k mému uchu a chraptiv mi ekl: „Jdi! Vra se do
Invernessu! Pokra uj v díle Rytí !“
„Bez tebe nep jdu!“
„Budu t následovat, nejprve však musím spustit bránu. Vezmi si tuto pochode . Odve pozornost toho
démona.“ Než jsem mohl n co namítnout, MacDonald se rozb hl k lan m.
Avšak dosp lý Guivre byl p íliš rychlý, popadl MacDonalda a zat ásl jím svými hroznými elistmi, až z
n ho ústy vyprchal život.
Z stal jsem jediný a poslední. S pochodní v jedné ruce a s Williamovým me em v druhé jsem se plížil ve
stínech k lan m brány, dychtiv to prokleté zví e zadržet.
Dosp lý Guivre vylezl z eky na b eh a já ho spat il v celé jeho velikosti. Jeho hrozný puch m pálil v
nozdrách, plamen pochodn tan il v jeho kruhových o ích, p esto však nezaúto il… ze strachu z mého
sv tla nebo ze smrteln nebezpe ného me e mého druha.

Pomalu jsem ustupoval dozadu a o ima sledoval nestv ru. Lana byla nyní blízko, kynula mi, abych je
uchopil a uvolnil. Cht l jsem si ponechat me , takže jsem odložil pochode a volnou rukou lana odvázal.
Železná brána klesla, její ostré konce probodly n kolik mlá at Guivre , kroužících v ece.
Než jsem si uv domil, co se stalo, dosp lý Guivre m uchopil a zvedl do výše. Jeho elisti mi drtily brn ní
a trup. Slep jsem po n m al me em. Ucítil jsem, že me zasáhl. Musel zasadit hlubokou ránu, protože
zví e mnou mrštilo tak, až jsem prolet l matn osv tlenou jeskyní a tvrd dopadl ve tm na zem.
Zbytky pochodn t epetav zamrkaly a zhasly. Ležel jsem na boku, v bolestech t žce dýchal, v té tm
jsem nevid l ani ruku p ed obli ejem. Me jsem ztratil, ležel kdesi mezi balvany. A potom jsem uslyšel
blížící se mlá ata, vr ela jako psi, a m p epadl ješt v tší strach.
Pak ke mn sestoupil B h ve form závanu chladného vzduchu. Byl jsem blízko vchodu do tunelu!
Nic jsem nevid l, po ty ech jsem se plazil dál, hmatem hledal cestu, až jsem se dostal k ústí úzkého
tunelu. Ve tm erné jako smola jsem se každou chvíli ude il do hlavy, pokra oval jsem však dusivou
temnotou dál, každá cenná vte ina m vzdalovala od t ch démon .
Po n jaké dob ev podzemní eky utichal a tunel vyústil v pr rvu, kterou jsme p ed dobou, která mi
p ipadala dlouhá jako celý život, sestupovali. Kdesi vysoko nade mnou byla cesta k úniku. Jak však mohu
vystoupit na nebezpe nou horu ve tm ern jší než nejhlubší noc?
Musel jsem se však o to pokusit, i kdybych m l zem ít. Rad ji pádem než v elistech toho ábla.
Hmatem jsem hledal cestu ke st n pr rvy. Stoupal jsem vzh ru, pokaždé, kdy jsem se podržel skály,
hrozilo, že se z ítím do zapomn ní, každé vztažení ruky do temnoty znamenalo nejistotu, zda nahmátnu
n jaký nevid ný výstupek. Nemohu íci, jak dlouho jsem stoupal. Ob as jsem se zastavil na n kolik
cenných okamžik spánku, ob as jsem si íkal, jestli ješt v bec stoupám – tak zmatené jsem m l smysly.
Denní sv tlo jsem nevid l, uslyšel jsem však svist v tru. Vedl m k ústí jeskyn , kde m jako dávno
ztracený p ítel pozdravily no ní hv zdy. Vy erpán jsem pokra oval dál, necht l jsem z stat na míst ,
musel jsem vydržet až do rozedn ní.
Nastal den, já však byl daleko od b ehu jezera Ness.
Musel jsem omdlít, nebo když jsem se probral, nesli m mužové Williama Caldera. Jeho dcera Helen m
nyní ošet uje, a brzy požádám o její ruku.
Pronásledují m hr zné sny… sny o smrti. Každé ráno se probudím a k i ím na l žku, mysl stále ješt
z stává uv zn ná v té pekelné dí e, kde zahynulo mých osm druh . Kn z tvrdí, že ty sny p ejdou, já však
vím, že nikoli, nebo ta cesta ve mn zanechala jizvy na celý život.
Musím se tam však vracet – na po átku každého podzimu, a znovu na konci zimy, nebo jsem složil krví
stvrzenou p ísahu… p ísahu erných rytí . Moje spása mi požehnala životem, osud m však proklel tím
úkolem… op t a op t se vracet, abych zvedl, a pozd ji zase spustil tu bránu.
Abych chránil svobodu Skotska.
– Sir Adam Wallace, 1330
Jel jsem po A82 na sever z Fort Augustusu. Podíval jsem se napravo a spat il temné, lesknoucí se zví e,
jak se vyno ilo na hladinu Loch Ness, za sebou brázdu, jakou zanechává lo , dlouhou deset metr .
Když jsem si uv domil, na co se dívám, málem jsem sjel ze silnice.
– Bill Kinder, Lancashire, 9. dubna 1996, p ibližn v 10.00.
M j bratr James a já jsme byli v našem rybá ském lunu vybaveném mapovým plotterem kombinovaným
se sonarem a s barevným displejem Color Sounder Koden CVS886 Mk II; jeho vysíla 28kHz vysílal dol
paprsek pod úhlem 31,6 stupn . Obrazovka CRO zobrazuje jednotlivé intenzity odrazu signálu r znými
barvami. Za ízení jsme práv zkoušeli, když jsme v hloubce p tapadesáti metr zachytili podivný útvar.
Byl osmnáct metr dlouhý a asi dev t metr široký.
– Robert West, Fraserburgh, duben 1981
KAPITOLA 32
Loch Ness
TRUE ZVÝŠIL rychlost jachty a vedl ji ven z p ístavišt a dál na hlubokou vodu. Zavrt l svou velkou
vikingskou hlavou a pronesl: „Brandy t zabije, jestli ovšem p ežiješ tenhle sv j šílenej podnik.“
„Vynahradím jí to.“
„To pochybuju. Takže, kapitáne Achabe – kam p esn teda mí íme?“
„Na sever. Drž se p i západním b ehu, až do Bona Narrows. Tudy se ryby musejí dostávat do jezera, a
n kde poblíž toho místa taky ur it nafta prosakuje.“
Vrhl na m pohled vyjad ující naprostou vy erpanost a odevzdanost osudu, potom zato il kormidelním
kolem a vedl lo k severnímu vstupu do Loch Ness.
Hrad Inverness

„ íkáš, že chce pod vodu a porvat se s tím démonem?“ Angus pevn sev el ví ka a mnul si obli ej. „Todle
jsem ale v bec necht l.“
„A co jste teda cht l?“ osopila se na n j Brandy dot en . „Navážel jste se do n j už od jeho návratu sem;
vlastn … co od návratu, sakra – už sotva se narodil!“
„To samý d lal táta mn ! To víš, život je drsnej. Musíš mít hroší k ži, abys –“
„M o život zrovna vy nepou ujte, Anguse Wallaci! A nevykládejte mn o n jaký drsný lásce. Máma mi
um ela, když mi bylo sedm, a fotr m vyhodil z domu, když mi bylo šestnáct. Tomu, emu vy íkáte drsná
láska, já v bec ne íkám láska. Váš syn se vrátil do Skotska, protože se cht l s váma dohodnout po
dobrým, a vy jste mu od samýho za átku jen lhal a podn coval ho, aby našel tu nestv ru. No, gratuluju
vám, do kal jste se toho, co jste cht l. N který v ci se asi nikdy nezm ní, co?“
Obrátila se k odchodu, ale skrz m íže cely ji uchopil za paži.
„Pus te m , nebo vám tu ruku p erazím.“
„Tohle jsem necht l, d v e, tohle je n co, co musí bejt. Je to jedinej zp sob, co znám, kterej m že
Zacharymu pomoct.“
„Blbost.“
„Zack trpí uvnit , a trp l tak už od tý noci, kdy se prvn topil. Já vím, ím prošel. Mí vlastní démoni z
d tství ze m ud lali zaho klýho d dka, ješt když jsem byl v rozkv tu sil, a vožralýho budižkni emu.
Neusazenej lov k se nem že dob e starat o rodinu, Brandy, pon vadž hledá pot šení jinde. To jsem byl,
a po ád jsem. Pro Zacka jsem n co takovýho nikdy necht l.“
„Takže jste na n j naléhal, aby toho tvora našel?“
„Ano. Jedin tak moh nad svým strachem zvít zit.“
„A vás asi dostat z v zení, co?“
„Ano, to je pravda, ale – podívej, jestli n kdo dokáže Nessii nalízt, pak je to Zachary. Nakonec – on to
ud lal, už když mu bylo jen dev t let.“
Brandy p iv ela o i. „O em to mluvíte? Tu nestv ru vylákali nahoru lososi, když Zacka napadla. irá
náhoda.“
„To ale proto, že Zachary si to nem že pamatovat; p inejmenším jeho mysl mu nedovolí si vzpomenout.
V mi, Brandy, to nebyla náhoda. M j kluk byl chytrej, už tenkrát. Poznal, že Nessie se živí potravou z
hloubek, p id lával na rybá ský š ry podvodní mikrofony a zaznamenával zvuky hejn ryb v hloubce. Než
to zdokonalil, trvalo mu to m síce, ale v den svejch devátejch narozenin to m l hotový, a byl celej divej,
aby mi sv j vynález p edved. Jenže m , neklidnýho prevíta, víc zajímalo jak si zapíchat, než abych byl se
synem.“
„Takže Zack vyrazil v tý lo ce se svou návnadou na Nessii sám? Proboha, Angusi! A te d lá to samý
celý znova.“
„Ano, ale nem žem ho nechat! Pot ebuju tvoji pomoc, d v e, tak po trochu blíž a pozorn poslouchej;
nemáme p íliš asu, a je t eba stihnout strašn moc v cí.“
Loch Ness
Nalezení nafty a ložisek plynu pode dnem oceánu, stejn jako objevení místa, kde nafta z potrubí uniká,
závisí na druhu techniky, ur ené k detekování anomálních koncentrací rozpušt ných plyn a vodních
emulzí. Když je p ítomna nafta, její povrchovou vrstvu lze zm it p i využití intenzity sv tla odraženého
touto vrstvou. Detektor, který si True „vyp j il“, bylo za ízení ve tvaru antény, pracující s malým laserovým
paprskem, který detekuje naftu na povrchu, v kombinaci s další sondou, která m í absorp ní energii
nerozpustných kapalin v samotné vod .
Toto za ízení jsme nyní m li p ipevn né na p ídi na levoboku, data z n j šla do mého laptopu.
Pomalu jsme pluli k severu podél západního b ehu a blížili se k Bona Narrows, když tu ru i ka s trhnutím
posko ila a vysílané hodnoty nar staly.
„Zachytils n co, Zacku?“
„Je to jen stopa. Poplujeme úžinou kousek po proudu a uvidíme, co bude.“
Vypluli jsme z Loch Ness a pokra ovali dál po ece; True se držel t sn p i severovýchodním b ehu. Když
jsme míjeli maják na Bona Narrows, hodnoty uhlovodík vysko ily nahoru, a op t se zvýšily, když jsme se
p iblížili k um lému jezeru Loch Dochfour.
ím dál k severu jsme se dostávali, tím byly hodnoty uhlovodík v tší. „Tu naftu unáší severní proud,“
podotkl jsem, „a proto si toho nikdo nevšimne.“
„Ano, a od Moray Firthu do Loch Ness je to devatenáct kilometr . Není divu, že se ryby vracej zpátky. Ale
po ád nevíme, odka se ta nafta bere.“
„Vrátíme se do Loch Ness, True, chci prozkoumat východní b eh.“

* * *
„M j táta, tv j d da Logan Wallace, um el v t chhle vodách, když mi bylo asi jako tob . V glenu se
rozzu ila hrozná vich ice a jeho lun se p evrátil. Všici íkaj, že se utopil, ale já vím svý. Byla to ta
nestv ra, ta ho dostala, a to celý je všecko kletba Wallace .“
„To mluvíš o Nessii?“
„O Nessii? Nessie je lidová báchorka, folklor. Já mluvím o kletb uvalený p írodou, kletb , co mužský
Wallace pronásleduje od smrti Roberta the Bruce.“
„Zacku! Hej, probu se!“ Prudce jsem otev el o i. „Promi .“
„Na tom tvým zatraceným monitoru to lítá, jak když ko ka mrská vocasem.“ Pohlédl jsem na laptop, potom
ven okénkem na levoboku. Blížili jsme se ke hradu Aldourie. „Vypni to, True, jsme na míst .“
„Jo? A jak to víš tak jist ?“
„Je to jen takové tušení.“
„Tušení, jo? A to ekáš, že ti budu v it? To ti ek tv j táta, ne?“
„Už dávno, a radila mu p itom whisky. Tvrdil, že to dra í doup je tam dole. Prý na nás, Wallacech,
spo ívá kletba, a že ve stínu našich duší íhá sám ábel.“
„Vožrala nem že p isp t moudrostí, Zacku, akorát ignorancí. Do tohohle jsme se nemuseli poušt t. Jsou
lepší zp soby, jak um ít.“
„A lepší zp soby, jak žít.“
„Tak m aspo nech jít s tebou. Nejdýl za osm hodin tu m žu mít druhej skafandr.“
„Lituju, vazoune, ale tohleto je práce pro jednoho. Te mi ukaž, jak se s tím skafandrem zachází.“
* * *
lov k se snaží p ijít na lepší zp soby jak zkoumat hlubiny již od dob, kdy poprvé zjistil, že m že zadržet
dech. Problém je v tom, jak dopravit na místo odpovídající množství vzduchu a p itom se vyrovnat s
problémy spojenými s tlakem vody. Ten se v mo ské vod zvyšuje o jednu atmosféru každých 10,6 metru,
to jest v hlubce deseti metr je dvojnásobný, v 20,12 metru trojnásobný, a tak dál. S tím, jak se zvyšuje
tlak vody, se ve stejném pom ru zmenšuje objem vzduchu v jednotce prostoru, a podobným zp sobem
vzr stá jeho hustota. U lov ka platí, že ím hloub ji potáp sestoupí, tím siln jší je „stisk“ p sobící na
t lní dutiny obsahující vzduch, v etn plic. Delší pobyt nebo innost pod vodou také mohou vést k
nebezpe nému zvýšení hladiny dusíku v krvi; maximální hloubka, do níž lze sestoupit s b žnou
kyslíkovou lahví, je 40 metr .
Sestup do v tších hloubek vyžaduje, aby potáp byl p ed tímto nesmírným tlakem chrán n; to vedlo k
vynálezu prvních skafandr , ozna ovaných ADS, obleku a p ilby, v nichž se tlak udržuje na hodnot jedné
atmosféry. Tento oblek pak nevyžaduje kompresi ani dekompresi. Nejsou zapot ebí zvláštní sm si plyn ,
a pobyt pod vodou m že trvat mnoho hodin, potáp m že bez problém sestoupit až do hloubek v tších
než sedmdesát šest metr .
První skafandry vznikly v sedmnáctém století. Podobaly se rozm rnému brn ní s dlouhými hadicemi
p ivád jícími vzduch, a v podstat vznikly proto, aby hleda i poklad mohli propátrávat potopené lod .
Vývoj pokra oval ve dvacátém století a vedl ke vzniku skafandru JIM, pojmenovaného tak po Jimu
Jarrettovi, který jej zkoušel. Tyto obleky umož ují v tší volnost pohybu v rozsáhlejším prostoru a v
chladn jších vodách, a záhy upoutaly pozornost naftového a plynového pr myslu, který pot eboval
prost edky k provád ní oprav potrubí ve velkých hloubkách.
S tím, jak se do této techniky investovaly další peníze, se skafandr JIM vyvíjel dál a vznikl pancé ový
skafandr WASP, který má namísto nohou válec podobný spacímu pytli a pohon pomocí vrtulek. Zabírá
v tší prostor a vyžaduje víc místa na palub , potáp i však umož uje obsáhnout p i práci v tší oblast a
poskytuje mu lepší mobilitu, takže se tento oblek stal nezbytným pomocníkem p i opravách potrubí.
Skafandr Newt je kombinací toho nejlepšího z obou. Stejn jako skafandr JIM, i skafandr Newt se podobá
kosmickému skafandru, má jakýsi batoh, pohonnou jednotku pro vrtulky, v n mž jsou i láhve se
vzduchem, dále je vybaven záchrannými plovoucími prost edky LSS, vrtulí pro pohyb vp ed a reaktivními
pohony, které potáp ovládá pedály v botách. P ilba je zhotovená z t žkého akrylátového skla a
umož uje neomezený výhled. Kleš ové manipulátory se dv ma elistmi, tr ící z „pal ák “ na konci rukou,
slouží k uchopování p edm t .
True mi tohle všechno vysv tloval a mezitím k zábradlí na pravoboku p ipev oval rámovou konstrukci a
vestav ný naviják.
„Oblek má dvacet kloub kv li snadný manipulaci a pohybu, a hliníkovej pláš je v porovnání se starým
typem skafandr JIM lehou kej jak vánek. Nová ek, jako seš ty, bude mít problém s proudama a
zakalením vody. Oblek má velkou plochu, takže na n j p sobí spousta vody. Sta í, aby t chytil n jakej

ošklivej proud, a letíš pod vodou jak d tskej drak. Když se to stane – a taky že se to stane –, musíš použít
pohony a vrtuli. Ovládáš je pedálama v botách. Pravá je na pohony, levá na vrtuli. Láhve se vzduchem, co
máš na zádech, ti sta ej na t i hodiny, ale pupe ní š ra k tomu p idá dalších ty icet; ovšem – ne že bys
je pot eboval.“
„Pupe ní š ra?“
„Jo. Jeden konec je napojenej na tv j batoh, druhej na povrchový pracovišt LSS na hladin .“ True ukázal
na hliníkový sud dlouhý jeden a p l metru. „V tomhletom je podp rnej zdroj energie, plus nezávislej
regenerátor vzduchu a systém pro spojení s hladinou. Musel jsem p idat mali kej generátor pro ty
vodot sný sv tla. Dva reflektory p id laný k batohu – jeden svítí dozadu, druhej dop edu; t etí si p iv síš
vp edu k držáku, takže ho p i práci s manipulátorem budeš moct nasm rovat. M že se vypnout nebo
zapnout nezávisle na t ch dvou v tších reflektorech, to pro p ípad, že chceš šet it baterie.“
„T i sv tla by m la výborn sta it.“
„Jist . No, bejt to já, cht l bych mít v zadku zamontovaný sv tlo nejmí takový, jako má maják. Te dávej
pozor, projdeme si ty trhaviny pro demoli ní práce.“
Odpá il víko d ev né bedni ky a vy al malou kovovou trubi ku, velkou asi jako kubánský doutník, a
ervený plastový klobou ek.
„Tomuhle íkáme G-SHOK. U plošiny tím odst elujem skály a odklízíme sutiny. Skládá se ze dvou ástí;
tahleta dlouhá je patrona napln ná siln stla eným kapalným plynem, a na konci má rozn tku. Ten
ervenej klobou ek je elektrickej palník. Klobou ek narazíš na rozn tku, ta vyšle do kapaliny slabej výboj
a dojde k et zový reakci. Do deseti vte in plyn expanduje na osmisetnásobek p vodního objemu, a…
bum.“
„Jak velký ‚bum‘ to bude?“
„Dost na to, aby to roztrhnulo t eba skálu. Když budeš pot ebovat víc než deset vte in, palník se dá
nastavit asova em. asova nasadíš zvenku na klobou ek, nastavíš na jednu až t i minuty, a potom ho
narazíš na patronu, stejn jako p edtím.“
„A jak mám tohle všechno s sebou nést?“
„Až se navlíkneš do Newtu, p ipnu ti držák výstroje. Jsou na n m kapsi ky na tucet G-SHOKÚ a
klobou k .“
„Ješt n co?“
„V tamhletý bedn je starej vln nej svetr. Ten si radši oble . Ten oblek je vyh ívanej, ale voda tam dole
bude studen jší.“
Popadl jsem ten kus od vu, v té chvíli jsem si však všiml jakéhosi lov ka, krá ejícího po molu.
True upíral o i na skafandr a pronesl: „Zacku… hele, co kdybych ti ek, že by možná moh bejt jinej
zp sob, jak se dostat tam dol … víš – do sluje tý nestv ry?“
„Podívej – není to tv j otec?“ Ukázal jsem na starého MacDonalda, který z stal stát a pozoroval nás.
„Do prkýnka, fakt to je on.“
„Co tam d lá?“
„Drží hlídku, nepochybn . Zatracenej templá .“
„Cos to íkal o tom, jak se dostat do té sluje?“
„Ehh… nic. Tak jdem. Jestli to chceš provést, tak to teda provedem.“
Navlékl jsem se do spodního dílu skafandru Newt, True zatím p ipojil pupe ní š ru k hliníkovému sudu a
k batohu.
„P ipraven?“
P ikývl jsem a vklouzl pažemi a hlavou do vrchního dílu skafandru, který True nadzvedl a podržel tak,
abych se do n j dostal. Sta ilo pooto it opaskem, a oba díly se spojily. True zaklapl p ezky mezi ob ma
polovinami skafandru.
Po obli eji mi stékal pot, zorník se zamlžil. Vytáhl jsem paži z rukávu a ot el si elo. True mezitím otev el
ventily láhve, kterou jsem m l na zádech.
Do p ilby vpadl proud chladivého vzduchu a zamlžený zorník se vy istil.
Zvedl jsem paže, udiven, jak jsou všechny ty segmenty ohebné.
True mi p ipevnil držák výstroje, potom mi nasadil na záda objemný balík s vodot snými reflektory a
láhvemi se vzduchem. Nebýt m j oblek p ipevn ný lanem k op rnému rámu, byl bych p epadl p es
zábradlí.
„Klídek, Zacku; pod vodou budeš mít v tší stabilitu.“
Zapnul naviják a zvedl m z paluby. Podíval jsem se dol a potom jsem zvolna klesl dol do vody až po
prsa.

Dlouhou chvíli jsem tak visel, nohy ve vod , horní ást t la dosud spojenou s navijákem jako na vodítku.
P i pomyšlení na to, co m o ekává tam dole, mi p ebíhal mráz po zádech.
Soust edil jsem se na zvuk vlastního m lkého dechu, potom mi v pravém uchu zachrastil statický výboj.
„Zacku, slyšíš m ?“
„Jasn a z eteln .“
„Te si projdeme seznam úkon . Zapni pohony – pravou nohou zatla jako na plynovej pedál v aut .“
Zatla il jsem – p íliš prudce, a dvojice silných pohon m vyst elila z vody, až jsem p ilbou praštil do
navijáku.
„Zlehka!“
„Pardon.“ Povolil jsem tlak na spína a skafandr i se mnou se zahoupal na vod jako splávek. „To bylo
fajn.“
„Tohle není jízda n kde na koloto i. Vrtule se ovládá pedálem v levý bot , ta t ponese horizontáln .
Nepoužívej ji, dokud nebudeš blízko dna.“
„Rozumím.“
„Te vyzkoušej kolíbkovej spína v levý rukavici. To je hlavní spína reflektor .“
Zapnul jsem jej, a kužel sv tla p edního reflektoru se odrazil od temné hladiny. „Funguje to fajn.“
„Sáhni t ma elistma manipulátoru po jedný z t ch patron G-SHOK, co máš u pasu; p esv d se, že
m žeš uchopit jak tu patronu, tak palník… a ne abys je spojoval!“
N kolikrát jsem to zkusil, až jsem v obou rukavicích získal cit pro mechanismus innosti manipulátoru.
„Hotovo, myslím, že jsem p ipravený.“
„A já zase myslím, že ti luplo v bedn ,“ zamumlal pro sebe True, když p elézal zábradlí. Jen tak letmo mi
ukázal vzty ený palec, pak odpojil lano a já šel dol .
Byl to strašidelný pocit, padat jako kotva do tmy; zmocnila se m panika; zapomn l jsem všechno, co
jsem se práv dozv d l a nau il.
„Pohony, Zacku! Pravá bota!“
Zatla il jsem nohou; hned se mi dýchalo snáz, když pohony m j sestup zpomalily.
Kužel sv tla z p edního reflektoru protínal tmu. Klesal jsem hn dým sv tem barvy aje, všechno však jako
kdyby se šílenou rychlostí to ilo. Pevn jsem sev el o ní ví ka; zvedal se mi žaludek.
„Mluv se mnou, Zachary!“
„Motá se mi trochu hlava.“
„To je rotace. Koukni se dol ; proti brad tam máš v p ilb soustavu m i .“
Otev el jsem o i a zaost il pohled na digitální displej.
„Zkontroluj kompas, ten je oranžovej. Ukazuje sm r a kurz, kterým se pohybuješ, n co jako v ponorce.
Zatla znova na pedál pohonu a úpln se zastav.“
Ud lal jsem, co mi íkal. „Hotovo.“
„Ohlaš mi svou hloubku.“
„Sedmdesát metr .“
„P estals rotovat?“
„Ano.“
„Dobrá. Te povol, uber t m pohon m a sestupuj dál. P itom mi hlas hloubku.“
„Osmdesát. Devadesát. Sto…“
„Po ád ješt klesáš moc rychle. Zatla jemn na pedál pohon , trochu t zpomalíme.“
„Sto osm. Sto dvanáct.“
„To už je lepší. Tak… reflektor, co máš u pasu, je na š rce. Vem ho pravou rukavicí, abys ho držel, až
budeš blíž u dna.“
„Mám to.“ Sev el jsem reflektor pevn pravým manipulátorem a zamí il paprsek sv tla do tmy; již jsem si
p ipadal jist jší. „Sto ty icet. Sto padesát dva. Sto šedesát p t…“
„Moc se nevodvazuj, Zacku, pokra uj pomalu a rovnom rn . Co vidíš?“
„Moc toho nevidím. I p i tom sv tle je viditelnost ani ne p t metr . A mimo kužel sv tla je voda erná jako
smola.“
„Jako kdybys plaval v inkoustu. Musíš se ídit digitálním displejem. Kterým sm rem jsi namí ený?“
„Jih, jedna-p t-dva stupn .“
„Hlídej si sm r, jinak budeš chodit v kruhu. Mimochodem, tv j podp rnej systém je ve vod , pupe ní
š ra funguje fajn. Jak jsi te hluboko?“
„Hup, zrovna jsem se dostal p es dv st t ináct metr .“
„Zapni pohon, nebo se zapíchneš do dna!“

Znovu jsem zatla il na pedál a sestup zpomalil, až jsem dosáhl neutrálního vztlaku. „Jsem dobrej… jsem
dobrej.“
„Dobrej, jo? Mn tady z tebe šediv j vlasy. Zkontroluj znova m i e.“
M l jsem nad sebou dv st dvacet metr vody, tlak vn mé um lé k že byl p es dvacet atmosfér, teplota
– mrazivé necelé ty i stupn .
Uvnit jsem byl v suchu a v chládku.
Za zády jsem ucítil proud a nechal se jím postrkovat dop edu; pohlédl jsem dol a zamí il tam kužel
reflektoru, který jsem držel v ruce.
Dno jsem m l šest metr pod botami, kalnou bahnitou pouš , rovnou, jen místy narušenou hromadami
petrifikovaných skotských borovic. Mohutné stromy byly zabo ené do bahna podobného sazím a
vyvrhovaly š rky drobných bublinek plynu, jejich planktonem obalené v tve se po mn natahovaly jako
tlející paže mrtvých, které si jezero Ness vzalo.
Prokrista… co tu dole d lám?
„Zacku, seš ješt naživu?“
„Promi . Unáší m proud, myslím, že jsem takových šest metr ode dna.“
„Vidíš našeho kamaráda?“
Byl jsem tolik zaujat myšlenkami na to, abych p ežil ten sestup, že jsem na nestv ru úpln zapomn l!
Nervózn jsem se rozhlédl kolem, reflektory na ramenou se otá ely dop edu a dozadu jako sv tla majáku.
„Nic nevidím.“
„A co ta jeskyn ?“
„Nic.“
„Podle sm ru pupe ní š ry vidím, že mí íš na jih. Takže jsi cht l na jih?“
Pohlédl jsem na digitální kompas. Jedna-sedm-dva… má pravdu, unáší m to k jihu. „Pokra uju dál.“
Levou nohou jsem poprvé zapnul vrtuli.
Silný motor m vrhl do neznámého, nep átelského podsv tí a hnal m jím; rozhodil jsem paže a
nemotorn se pokoušel nalézt rovnováhu, zatímco jsem se tou propastí nesl rychlostí osmi uzl .
Zmírnil jsem tlak na ovlada vrtule, zpomalil, a potom jsem zapnul pohon, abych zm nil sm r. Po n kolika
pokusech se mi poda ilo sm r svého pohybu ustálit na nula-dev t-nula a postupoval jsem k východnímu
b ehu a k hradu Aldourie.
Let l jsem hn do ernou tmou, srdce mi tepalo tak siln , až jsem cítil, jak mi krev doslova buší v kr ních
tepnách. Pohlédl jsem nalevo, potom napravo; p ipadal jsem si jako antilopa, ocitnuvší se sama na pláni
plné lv .
A potom jsem o ima zachytil pohyb, krátký, tetelivý sv tlejší zákmit u dna.
Zpomalil jsem, oto il se zpátky a zrakem bedliv propátrával šedohn dou prázdnotu.
A potom jsem to uvid l.
Byl to úho Anguilla; velký, dlouhý snad t i metry, jenže se nepohyboval vlnivými pohyby jako mo ský had,
nýbrž visel kolmo nade dnem, konec ocasu zabo ený do usazeniny, hlava sm ovala k hladin .
Pomalu jsem se nesl nad ním, sv tlo reflektoru se odráželo od neproniknutelných o í jednoho úho e po
druhém; potom jich byly tucty, všichni nehybní ve stejné vertikální poloze, podobní kobrám znehybn lým v
jakémsi tanci jako v transu.
„Zacku, co tam vidíš?“
„Úho e. Musejí jich tu být stovky. Prost tu visí nade dnem, jak zježený vlasy, úplný p ízraky.“
„A nebezpe ný p ízraky. Mazej od nich pry .“
„Po kej… vidím ješt n co!“
Zapnul jsem vrtuli, sunul se dop edu a sv tlo zamí il ke dnu. Paprsek se zachytil na zubaté hran jakéhosi
temného stínu. Dostal jsem se blíž; nebyl to stín, nýbrž jakási pr rva, pro ezávající se dnem jezera jako
miniaturní Grand Canyon.
„Je tu úzký p íkop, a vypadá po ádn hluboký. Ti úho i jsou shromážd ní podle n j, skoro jako kdyby tu
stáli na stráži.“
„Drž se od nich po proudu, jestli m žeš; maj mizernej zrak, ale jestli t ucít j –“
„Ta pr rva je široká asi osmnáct metr . Když se p enesu nad ni, myslím, že se m žu krásn spustit dol ,
a ty úho e nijak nevydráždím.“
Jemn jsem zatla il na pedál pohonu a vystoupil výš nad pr rvu, potom jsem znovu zapojil vrtuli, která
obstarávala pohyb vp ed. Pomalu jsem se pohyboval v kruhu, reflektor, který jsem držel v ruce, svítil dol
do prohlubn tak hluboké, až se zdálo, že sv tlo toho reflektoru pohlcuje.
V bec jsem si nepovšiml dlouhého útvaru, jakéhosi sedimentu, nahromad ného do výšky p ti a p l metru

a táhnoucího se víc než patnáct metr podél jedné hrany pr rvy. A také jsem nevid l dvojici žlut
sv télkujících o í, ve kterých to zaplálo, když jsem se nesl v kruhu kolem nich.
„Bu na p íjmu, True, jdu na to.“
Oddálil jsem nohy od obou spína v botách, takže jsem klesal, stahován jen vahou skafandru – p íliš
rychle… až p esp íliš rychle!
Úho i, p edtím nehybní, ucítili náhlý pohyb vody a opustili svá místa. Zaví ili kolem m v chaotickém
zmatku a potom se na m houfn vrhli, ze všech stran ch apali po mých nohou, mocnými t ly mi bušili do
zorníku p ilby a do batohu. Pokoušel jsem se je zahnat, bylo jich však p íliš mnoho, a já se v porovnání s
nimi pohyboval dvakrát pomaleji. Reflektory udržovaly v tšinu z nich dál od mého obli eje, zato mi
nemilosrdn úto ili na nohy, svými zuby, ostrými jako jehly, se zakusovali do mé kovové k že, svalnatými
t ly bi ovali výstroj, kterou jsem si nesl, a já zkamen l hr zou, když jsem v obleku ztratil tlak.
Potom útok skon il stejn náhle, jak za al.
„Prokrista…,“ zhluboka jsem nabral dech, vytáhl levou ruku z rukávu a ot el si pot z obli eje.
„Zacku? Všechno v po ádku?“
„Úho i… pustili se do m , všichni najednou. A potom prost n kam zmizeli. Doprdele… a te taky vím
pro !“
„Pro ? Co tam je?“
P i pohledu kolem sebe jsem si uv domil, že jsem klesl do té pr rvy… a že klesám dál.
„True, sestupuju do toho ka onu. Bu na p íjmu.“
Stla il jsem pedál v pravé bot , zapnul pohony a sestup zpomalil. Zvedl jsem pravou ruku s reflektorem a
rozhlédl se kolem; shora se jako st na sn hové bou e ítil hn dý sediment, a rázem jsem v bec nic
nevid l.
A potom do m ze strany silou lokomotivy cosi vrazilo jako radlice sn hového pluhu, a mozek mi sev el
nesmírný tlak, ude il jako kladivo. Upadl jsem do bezv domí.
Nu… ten den, kdy jsem spat il tu nestv ru, byl na konci zá í; vracel jsem se autem z Invernessu. Vyjel
jsem na vrchol kopce, odkud se otev el výhled na záliv; pohlédl jsem na n j a spat il ten velký kus ehosi.
Nejspíš bych to popsal tak, že to vypadalo jako velký lun p evrácený dnem vzh ru. Bylo to asi deset
metr dlouhé a vy nívalo to skoro t i metry nad vodu. Barvu m lo jakoby smíchanou z odstín hn dé a
zelené, jako n jaká barevná b e ka. Díval jsem se na tu v c s p estávkami, protože jsem ídil. Musel jsem
to zahlédnout t ikrát nebo ty ikrát, a když jsem se podíval naposledy, bylo to pry ! Pomyslel jsem si:
„Aha, tak tam je Nessie. Už bylo na ase, abych ji vid l, už tu bydlím rok.“ A pak mi n jaký hlas v
podv domí íkal n co jako: „To není jenom n jaká ta oby ejná Nessie, to musí být Lochnesská nestv ra,
co na ni p i hledání už utratili tisíce liber, a ty tady na ni klidn koukáš.“ Málem jsem sjel ze silnice, ale
našt stí se to nestalo – m li jsme skoro nové auto, a dovedete si p edstavit, co by po mn cht la
pojiš ovna?
Doma jsem si íkal: „Cht lo by to dát si n co silného.“ Ale nic k pití v dom nebylo, tak jsem si pomyslel:
„No dobrá, bude sta it silná káva.“
– Val Moffat, obyvatel Loch Ness, zá í 1990
KAPITOLA 33
Hrad Inverness
NEBYL TAM NIKDO z médií, jen dva ohromení dozorci a Francesca Kasa, otcova soukromá
ošet ovatelka; sklán la se nad Angusem, ležícím zhroucen na podlaze cely.
„Angusi, poslouchej m ! Dostal jsi srde ní záchvat! Vydrž, zavolala jsem do nemocnice, sanitka už je na
cest !“
Oto ila se k ob ma dozorc m; Angus sténal. „Po tom to itém schodišti se sem s nosítky nedostanou,
musíme ho odnést nahoru. Tak d lejte, hn te sebou!“
Oba dozorci sp chali do cely.
* * *
Sirény je ely, sanitka se s evem drala vzh ru po p íjezdové silni ce za hradem, potom zacouvala k
policejní stanici práv ve chvíli, kdy se objevili dozorci, nesoucí Anguse.
Zezadu vysko ila ze sanitky zdravotnice rychlé záchranné služby, dlouhé vlasy, erné jako havran, m la
zastr ené pod apkou. Za pomoci jednoho z dozorc vytáhla nosítka. „Položte ho tam, rychle!“
Dozorci uposlechli; v té chvíli p isp chal jejich velitel, kapitán Douglas Galliac. „Co to tu je za pozdvižení?“
Francesca upravila Angusovu polohu na nosítkách, zdravotnice se mezitím nad ním sklán la se
stetoskopem a poslouchala jeho srdce. „Infarkt myokardu… je to masivní srde ní infarkt.“
„Pravd podobn krevní sraženina v jedné nebo více koronárních tepnách,“ k i ela zdravotnice. „Dávám

mu Retavase.“
Zav sila na stojan nosítek vá ek s infuzí, jehlu p edala ošet ovatelce. Ta mu ji vbodla do paže.
Angus zasténal.
Kapitán Galliac zbledl. „P ežije to? Kam ho vezete?“
„Kam asi myslíte?“ zaje ela v odpov ošet ovatelka.
„Nojo, já ho ale nem žu jen tak nechat odvézt, je usv d ený z vraždy!“
„A mohl by um ít, když ho tu budete držet. Potom vy budete muset médiím vysv tlovat, jak šerif v ú ad
popravil v zn , který ješt ani nevyslechl rozsudek!“
„Tak kde to vázne, lidi?“ zahulákala ze svého místa idi ka sanitky. „Máme tam chirurgický tým, provede
akutní angiogram a eká s katétrem.“
„Krucinál… Mastramino, Edwardsi, naložte ho a je te za nima do nemocnice. Já musím najít šerifa. A
žádný média!“
Zdravotnice a ošet ovatelka nastoupily dozadu do sanitky, oba dozorci zvedli nosítka s Angusem a str ili
je dovnit . Dví ka se zabouchla a sanitka rychle odjela.
Hnala se z kopce serpentinami Castle Street. Je ící siréna upozornila druhou sanitku, stejnou jako ta
první; už deset minut ekala dole pod kopcem.
První sanitka, ízená Theresou Cialinovou, zabo ila doprava na hlavní silnici a p inutila ostatní vozidla
uhnout na stranu, druhá sanitka, ízená jejím bratrancem, Jamesem Foxem, vy kala, až se ve zp tném
zrcátku ukáže šerifovo vozidlo. Potom zabo ila doleva a za adila se do provozu.
Brandy tu scénu pozorovala zezadu z první sanitky; svlékla si uniformu zdravotnice. „To byla sranda!
Uprchlice – tak to jsem ješt nikdy nebyla.“
„Ty jsi komplic, d v e, komplic; uprchlík jsem já.“ Angus zk ivil bolestí obli ej, když si vytahoval infuzní
jehlu z paže. „Thereso, jak daleko to ješt je?“
„Dv minuty, tak vydrž.“ Vypnula sirénu a sjela z hlavní silnice do pr myslové zóny. P es zpomalovací
prahy ubrala plyn a pokra ovala dál po úzké silni ce k ad garáží.
Sáhla do kapsy kabátku, vytáhla dálkový ovlada garážových vrat a zapnula jej.
Vrata p edposlední garáže se vysunula nahoru a ukázala se st íbrná 2004 Audi TT Roadster.
Angus, nyní oble ený do erné teplákové soupravy Nike a se slune ními brýlemi na o ích, vylezl ze
sanitky. „Dobrá práce, týme. Brandy, ty z staneš se mnou; Theresa a Francesca v dí, co d lat.“
Ošet ovatelka políbila Anguse vášniv na rty. „Ned lej si s námi starosti, zvládneme to.“
Angus ji laškovn poplácal po zade ku. „Vy ur it , ale ešt jedna taková pusa, a vopravdu skon ím v
nemocnici!“
Loch Ness
Trueovi MacDonaldovi o i málem vylezly z d lk , když t i sta p t metr pupe ní š ry rychle mizelo pod
hladinou. „Zachary, slyšíš m ? Ozvi se!“
Když se odmotal volný zbytek š ry, hliníkový sud náhle vyrazil po hladin a rychlostí patnácti uzl se
hnal sm rem k východnímu b ehu.
„Doprdele!“ True sp chal do kormidelní budky, nastartoval motory a hnal se s jachtou za sudem.
Sud narazil s dutým hong do b ehu, t ikrát se oto il kolem své osy, na ež ho jakási síla trhnutím stáhla
pod vodu.
„Prokrista!“ True vypnul motory a ekal, jestli se sud zase neobjeví. Když se neukazoval, znovu
nastartoval motory a zamí il rovnou na jih k p ístavišti Aldourie Pier. „Já ho varoval, furt dokola, ale
poslechnul m ? Samoz ejm že ne!“
Za adil zp tný chod, nechal lo voln doplout k molu a tam hodil lano otci. „P ivaž ji, jo, táto?“
Alban uposlechl. „Co se stalo?“
„Však ty víš, co se stalo. Ta nestv ra ho dostala.“
„Tak to je mrtvej.“
„Ne, není mrtvej!“ True se hrabal v d ev né bedn , vytáhl baterku a dv zbývající nálože. P elezl zábradlí
na pravoboku, sesko il na molo a uhán l na b eh, jeho otec za ním.
„Co chceš te d lat, synku?“
„Zachránit Zacka.“
„To nedokážeš! Na to doup se vztahuje zákaz, to p ece víš!“
„Kašlu na n jakou krví stvrzenou p ísahu,“ odtušil True a sp chal p es trávník ke hradu. „Zachary je m j
nejlepší p ítel.“
„Synu, poslouchej… jestli ho ten tvor dostal, víš, že už je pozd .“
„Má potáp skej oblek. Ješt m že bejt naživu.“

„T žko.“ Alban ho p edb hl a na silni ce ke hradu, zarostlé plevelem, mu zahradil cestu. „Finleyi, po kej!“
True se zastavil.
„Nebránil sem ti, když jsi pro n j šel v Invermoristonu. Tohle ale je n co jinýho. Nem žu tu stát a nechat
t , abys tu p ísahu porušil.“
„S tou je konec, táto. S tím zví etem se musí skoncovat, a Zack to sám nedokáže. Ty mi te bu
pom žeš, nebo mi uhni z cesty, ale zadržovat m nebudeš. Dneska ne!“
Odstr il otce stranou a vydal se dál podél barokního sídla. Betonové zdi s rezavými skvrnami povlaku hub
pokrývala st na popínavých rostlin a skrývala otev ený ochoz v prvním poschodí.
True odsunul listí stranou a prolezl dovnit .
Lze pochybovat o tom, zda náhlé a výrazné odchylky ve struktu e se trvale ší í i v p írodním stavu. Ob as
lze u zna n odlišných jedinc pozorovat obludné anomálie, p itom však stále ješt podobné normálním
strukturám.
Pokud jsou takovéto formy p írody schopné množení (k emuž n kdy nedochází, nebo se vyskytují
z ídka a ojedin le), jejich uchování bude záviset na neobvykle p íznivých okolnostech. Také se b hem
prvních a následujících generací budou k ížit s obvyklými formami, a tak jejich abnormální charakter tém
nevyhnuteln vymizí.
– Charles Darwin, O p vodu druh , 1859
Kdybychom v ili tomu, že lochnesská nestv ra neexistuje, zcela jist bychom to ekli nahlas a jasn .
Namísto toho ucelenost d kaz , o ití sv dkové a sonary – to všechno dohromady m vedlo k tomu, že
jsem po t iceti dnech strávených na jeze e prohlásil, že tu zaru en existuje n co, co je t eba vy ešit.
– Kirk Wolfinger, producent expedice NOVA 1998, Loch Ness
KAPITOLA 34
Aquifer do Loch Ness
STUDENÁ VODA m jako šokem probrala. Cítil jsem, jak mi proniká do skafandru a prosakuje od vem.
Otev el jsem o i.
Ležel jsem ve vodorovné poloze, na levém boku, mechanické paže podivn zkroucené za t lem. V hlav
jsem cítil tepavou bolest, mysl stále ješt byla jako v mlze, p esto však mi p ipadalo, že se pohybuji –
doleva, potom doprava – vysokou rychlostí temnotou.
Byl to prazvláštní pocit.
Teprve potom jsem si uv domil, že jsem v tlam té nestv ry!
Ten tvor se m musel zmocnit, když jsem padal do té pr rvy, ch apnul po mn ze strany, aby se vyhnul
sv tlu reflektor .
T lem mi jako elektrický proud projela vlna strachu. Pokoušel jsem se pohnout, ale rychle jsem toho
nechal, když jsem ucítil, že zví e reaguje pevn jším sev ením mamutích elistí, svírajících již i tak
poškozený skafandr.
Kdyby Guivre cht l, mohl by m v n kolika vte inách rozdrtit.
Zašeptal jsem do mikrofonu v p ilb : „True! True!“
Žádná odpov .
Opatrn jsem si uvolnil paže z hliníkových rukáv a p ejel rukama vnit ek skafandru. P ímo pod pravým
ty hlavým stehenním svalem jsem ucítil kapky vody… zp sobila to špi ka zubu podobná dýce ostré jako
b itva. Jiný takový špi ák prosekl jedno z pouzder kloubu nad mým ramenem; tam mi tekla krev. Dva jiné
zuby se mi zakously do levé nohy až na maso.
Vzhlédl jsem p es rameno; uvid l jsem patro tlamy té obludy. St edem hrdla se táhla ada zahnutých zub
s há ky; tr ely z mandibuly. Byly to „há ky“ dané p írodou, které ko isti nedovolí vysmeknout se a
uniknout.
Když jsem se podíval na hloubkom r, po páte i mi p eb hl mráz – ukazoval dv st ty icet sedm metr .
Jelikož hloubka jezera u hradu Aldourie je pouze dv st dvacet jedna metr , museli jsme tedy být v té
pr rv . Než jsem se sta il vyrovnat s touto ne ekanou skute ností, p ímo p ed o ima mi vyvstala další.
Když m nestv ra kousla, okamžit jsem v d sledku náhlé zm ny tlaku omdlel; její zuby pro aly skafandr.
Ty zuby nyní proseknutá místa ut s ovaly. Až tlamu otev e, tedy pokud ji v bec otev e, špi áky ty otvory
uvolní a náhlý vzestup tlaku m rozdrtí rychleji, než jak bych se utopil!
Ztuhl jsem hr zou. Za al jsem hyperventilovat.
Zachovej klid, Zachary, ješt nejsi mrtvý! Dýchej.
Otev el jsem o i; pohled zorníkem mi pov d l, že reflektory nesvítí. Levou rukou jsem hmatem zjistil, že
kolébkový spína v rukavici je vypnutý, pravd podobn jsem ho reflexním pohybem stiskl t sn p ed tím,
než jsem omdlel.

Napadlo m , že je zapnu, ale bál jsem se, že nestv ru vylekám, a to jsem nesm l ud lat, ur it ne v téhle
hloubce.
Podíval jsem se pod bradu a zaost il o i na p ístroje.
Kurz byl nyní nula-šest-nula. Pohybovali jsme se sm rem východ-severovýchod… jen hloubka se nyní
zmenšovala.
Dv st dvacet jedna… dv st sedm… sto devadesát dva metry –
Kde jsme? Stále ješt v Loch Ness, nebo už v pr chodu vedoucím pod vodou, a sm ujeme do Severního
mo e?
Musel jsem to zjistit.
Pravou ruku jsem zasunul zpátky do rukávu a hmatem hledal elisti manipulátoru, které stále ješt svíraly
reflektor. Zadržel jsem dech, opatrn stiskl spína jako spouš pistole, a menší reflektor rozsvítil.
„Panebože…“
Vlasy na zátylku se mi zježily hr zou, mysl zaplavily nové vlny paniky.
Reflektor osv tloval vnit ek tlamy – ohavný, odpudivý prostor zapln ný adami zub ostrých jako dýka a
vybavených há ky. Horní i dolní špi áky m ily dobrých dvacet centimetr , menší ezáky byly plošší a
široké jako moje ruka.
To, že jsem p ežil první útok nestv ry, byl zázrak nad zázraky. Otázkou nyní bylo – kam m odnáší?
Lehce jsem nato il p edloktí a reflektor nasm roval tak, aby paprsek svítil do strany, ven z otev ené tlamy.
Kruh sv tla pronikl tmou a v n m se ukázaly p íkré skalní st ny.
M l jsem pravdu! Byli jsme za východní st nou jezera a nyní jsme proplouvali podzemním pr chodem,
vedoucím do Severního mo e.
V d l jsem, že tam se nikdy nedostaneme, tunel je tam n kde vp edu zavalený.
Svaly se mi t ásly, m j život, jak se op t zdálo, se nachýlil k posledním cenným okamžik m.
Hloubkom r nadále ukazoval stále nižší hodnoty… sto sedmdesát t i metry… sto šedesát šest… sto
padesát osm…
Výstup ke hladin náhle p estal a v uších mi s lupnutím zalehlo. Sev el jsem pevn ví ka o í a ekal na
smrt.
ekal…
ekal…
Otev el jsem o i; nestv ra m vymrštila z tlamy, let l jsem ven a dál vzduchem do tmy.
Ztratil jsem p edstavu o prostoru, potom mi prudký, bolestivý náraz vyrazil dech; batohem jsem dopadl na
cosi tvrdého, ur it to byla skála.
V prod rav lém skafandru jsem se p eto il; nedokázal jsem nabrat dech, mozek na m je el, abych
rozsvítil reflektory.
Sípav jsem dýchal, ale poda ilo se mi zapnout kolébkový spína v levé rukavici a rozsvítit všechny t i
reflektory.
Svazek paprsk mí ící dop edu dopadl rovnou do t ch hrozných žlutých o í nestv ry, která se ke mn
blížila; p ikr ila se, a sv tlo ji zahnalo zpátky do podzemní eky, jíž jsme se sem dostali.
V mysli jsem si jen s námahou vybavoval ten hr zný obraz, zatímco moje k e í sev ená hru lapala po
dechu.
Hlava nestv ry byla ohromná, vyhlížela jako n co mezi hlavou gigantického úho e a upíra obecného.
Vypouklé nozdry tupého enichu sm ovaly nahoru, a bylo vid t tlamu vybavenou sbírkou zub , p ed
kterými by se s hanbou schoval i sám Tyranosaurus rex. V tšina z nich vyr stala z elisti, mnohé z
v tších špi ák tr ely z tlamy pod podivným úhlem jako u asa mo ského; vrtalo mi hlavou, jestli ten tvor
v bec dokáže tlamu zav ít, aniž by sám sebe pokousal. Hustá h íva, podobná ko ské, za ínala na temeni
lebky, pokryté hnisajícími lézemi, o i byly obdobou jakoby žloutenkou poznamenaných o í, které se na
m p ed dávnou a dávnou dobou upíraly v Sargasovém mo i.
Nedokázal jsem odtrhnout zrak od místa, kde paprsek sv tla kon il v kaluži temné, stojaté vody; v d l
jsem, že nestv ra vy kává pod kloktav bublající hladinou.
Všechno m bolelo, každé nadechnutí mi bolestiv p ipomínalo ten pád na skálu. Kde to jsem? Pod
vodou už ne, to bylo jisté. P esto moje m icí p ístroje stále ješt ukazovaly, že jsem sto padesát šest
metr pod hladinou jezera.
Pokoušel jsem se pod tou nesmírnou tíhou skafandru pohnout, zmohl jsem se však jen na to, že jsem se
nemotorn a nepohodln jen tak napolo posadil. Kužel sv tla p edního reflektoru jsem m l stále namí ený
na hladinu eky, reflektorem v pravé ruce, který jsem držel v elistech manipulátoru, jsem zkoumal okolí.
Byla to rozlehlá jeskyn , bezpochyby vzniklá v poslední dob ledové, kdy se utvá elo údolí Great Glen. Ze

stalaktit v klenutém strop , dvanáct metr nad temnou vodní t ní, odkapávala vlhkost. Aquifer, celé v ky
odpo ívající v klidu, byl široký osmnáct a p l metru a vedl od západu na východ; p ipomínal jakousi
komoru, skalní tunel, který však nalevo, daleko ode mne, náhle kon il st nou, závalem z kamení. B eh na
druhé stran aquiferu byl vyšší, tvo ila jej zubatá skála; zdálo se, že se táhne rovnob žn s ekou po celé
délce pr chodu, až kam dosáhlo sv tlo reflektoru.
Byl jsem na severním b ehu, p ipomínajícím spíš malý skalní vý n lek. Otá el jsem elistmi pravé
rukavice a zamí il sv tlo na vyvýšené místo, kde jsem sed l.
„Panebože…“
Ležel jsem na hromadách snad suti – byly to však hromady rozkládajícího se masa a kostí. Z ásti to byly
kosterní zbytky zví at, ostatní kosti byly o ividn lidské.
Dra í sluje. Vize mých no ních d s !
Vlny panického d su hrozily, že v nich utonu jako v mo i šílenství.
Tohle vše v bec není! P ed šesti m síci jsem byl na jižní Florid a pracoval na univerzit ! P ed šesti
hodinami jsem se v hotelovém pokoji miloval s Brandy MacDonaldovou!
„Ne… ne… ne!“ Vylekal jsem se zvukem vlastního, jakoby n ím zdušeného hlasu. „Nejsem tu… spím.
Probu se, Zachary! Tak probu se, kurva!“
Jenže jsem tu byl, obklopený svými nejhoršími možnými p edstavami hr z, a nyní jsem pot eboval levou
polovinu mozku, aby se ujala práce, než m jeho pravá polovina pošle v kotrmelcích p es okraj propasti,
hranici, za kterou eká už jen choromyslnost.
„Dost! Zachovej klid! Poslouchej m , Wallaci, jsi naživu. Jsi naživu v jeskyni, v aquiferu. Jsi venku z vody,
ležíš na skalním výb žku. Kolem tebe je vzduch, takže tlak je v po ádku. Použij své reflektory, sv j rozum,
a najdi n jakou cestu ven, hergot!“
Celá ta sm lá a povzbudivá e m p ivedla k tomu, že jsem za al rozumn uvažovat.
„Tak fajn, Zacku, vezmeme to krok za krokem. Krok jedna – musíš se vyprostit z toho skafandru, jinak se
ani nehneš. Krok dva – musíš se dostat k tomu závalu. Krok t i – musíš do n j uložit výbušniny, a pak –“
Reflektory zamrkaly a zhasly.
Srdce se mi rozbušilo jako buchar.
A potom jsem je uslyšel… šepot v temnot , postupující ke mn ze stín …
Krok ty i – zpanika íš…
Hrad Aldourie
Sklem, pocházejícím z dávných dob a nyní plným šmouh, prosakovalo šedivé denní sv tlo a do sál
opušt ného šlechtického sídla vrhalo strašidelné stíny.
True a jeho otec se brodili prachem a prodírali se pavu inami visícími tu snad desítky let, až došli k
pracovn ; udivilo je, že našli dve e otev ené.
True dal otci znamení, potom dubové dve e trhnutím rozrazil a vpadl do komnaty. Tam ho ekal šok –
p ed ohromným krbem z mramorových desek, spojovaných maltou, stála jeho sestra.
„Brandy!?“
„Co ta tu d lá?“ zeptal se Alban.
Než True sta il n co odpov d t, z vnit ku krbu jakýsi hlas zahulákal: „Je to zaseklý, sakra!“
Zpod krbové ímsy se vyno il Angus; vystoupil ze stín , obli ej a ruce pokryté sazemi. „Vida, vida, vypadá
to jako shledání dysfunk ní rodiny.“
„Vy nemáte co sem Brandy vodit, Wallaci,“ ekl Alban. „P ísahal jste!“
„Ále, erný rytí i a se dou vysrat, a ty taky, Kakabusi. Život mýho syna mi stojí za víc než n jaká
p ísaha.“ Oto il se k Trueovi. „Rád t tu vidím, svalouši. Bu tý dobroty a op i se do toho, ten pr chod je
zaseklej.“
True pohlédl na otce, potom se p ipojil k Angusovi uvnit v krbu. Oba zatla ili na zadní st nu, až se ze
oto ila na epu a ukázal se temný otvor, podobný kolmé d lní šacht .
Šachta sestupovala p ímo do zem , stejn jako t žké lano procházející p es kladku, upevn nou na
ocelovém nosníku vysoko nad jejich hlavami.
Angus uchopil jeden konec lana a ze stín dole p itáhl nahoru malou d ev nou plošinu. „True, co nálože?
Moh bych je pot ebovat na odklizení sutin, jestli je ten p ístupovej tunel ucpanej.“
„Mám už jen dv , ale ty by na to m ly sta it. Stejn ale jdu s váma.“
„Já taky,“ ozvala se Brandy a vecpala se mezi n .
„Ta nikam nejde!“ zavr el Alban. „Není žádnej ernej rytí –“
„A taky nejsem žádná MacDonaldová!“ odsekla. „Aspo odte ka už ne! Možná mám v žilách tvou krev,
ale ty s tou nestv rou zacházíš líp než s vlastní dcerou.“

„Jsem tv j otec, a ty budeš poslouchat, co ti –“
„Otec? Mým otcem nejsi už od… od tý doby, co matka um ela, tak te na m nevytahuj n co o tom, ím
pro m jsi!“
Alban se chystal n co íct, potom se p i pohledu na hn v v Brandyin tvá i zarazil; p ipadal si, jako kdyby
ji vid l v bec poprvé.
„Panebože, když se na tebe dívám… jako kdybych vid l ji. Vyrostlas do krásy, to teda jo. Máš mat iny o i
a lícní kosti, ale moji povahu. B h ti bu milostiv.“
„B h bu milostiv nám všem,“ zahu el True.
„Máš pravdu, Brandy. Ur it si nezasloužím nazývat se tvým rodi em.“ Alban si ot el slzy. „Mrzí m , co
jsem ti ud lal. Ne ekám, že mi n kdy odpustíš, ale já sám sob neodpustím nikdy, jestli ti dovolím vystavit
se te n jakýmu nebezpe í.“
Brandyin hn v ustoupil, hrdlo se jí stáhlo. „Pro to íkáš až te , ty starej jezev e?“
„Tvoje máma… to m p ivedlo k rozumu. Jsem starej tvrdohlavej blázen, a vždycky sem byl, ale t eba se
to ješt dá zm nit. Když mi to umožníš, tak než m poh bí, možná dokonce dokážu napravit pár špatností,
kterejma jsem ti ublížil, ne?“
Angus pokývl. „Dob e e eno, brat e Rytí i.“
Brandy k otci p istoupila, ale Alban, náhle znejist lý, nev d l, jak se zachovat, takže ji rozpa it odbyl
jakýmsi nap l objetím, nap l poklepáním po hlav . „No, tak te poslouchej – vy dva z stanete tady, s
Angusem tam dol p jdu já.“
True se chystal n co namítat, ale otc v zamra ený pohled veškeré dohadování ukon il.
Alban vešel do krbu a sáhl dovnit do šachty. Zajistil oba konce lana a obez etn si stoupl na plošinu. „Už
je to n jakej as, co jsem tohle d lal. Tak poj , brat e Wallaci, tv j chlapec pot ebuje naši pomoc.“
„Po kejte, Angusi, tohle si vezm te.“ True mu podal dv nálože G-SHOK a ve sp chu mu ukázal, jak
nastavit palníky.
Angus zastr il výbušniny do kapsy, zkontroloval svítilny, spustil se do šachty vedle Albana a chopil se
jednoho lana.
Oba erní rytí i ádu templá uvolnili lano a protizávaží výtahu je pomalu spoušt lo do tmy.
Ve sluji Guivre
Byli všude, kroužili ve stojaté vod aquiferu, plazili se za mými zády podél skály, vylézali ze stín . Úho i
Anguilla… byly jich desítky, snad stovky. Hluboko v hrdlech jim kloktav bublaly sliny, pronikavé zvuky
jsem ve sluchátkách v p ilb slyšel jen jako šepot.
Zaje el jsem ze všech sil v nad ji, že je zaplaším, ale p ilba m j hlas zdusila, a oni byli v d sledku lézí na
mozcích stejn proti n emu takovému imunní.
Musel jsem n co podniknout, a hodn rychle.
Reflektory znovu zamrkaly, a potom za mnou zasy ely jiskry. Úho i kousali do spojovacích kabel a hadic
vedoucích k batohu!
S heknutím jsem se po nich ohnal mechanickými pažemi, ale nemohl jsem se pohybovat úpln voln ,
takže to nebylo k ni emu.
M ls Brandy poslechnout… m ls poslechnout Truea. Ale to ne, tys musel d lat state nýho, musel ses
postavit svejm d s m jako state nej sir William. Blboune! Napadlo t n kdy, že ty sny možná byly
varováním, abys naopak sem dol nechodil?
Mé o i zachytily n jaký pohyb. Chvatn jsem upravil úhel pohasínajícího reflektoru, jehož sv tlo
sm ovalo dop edu.
Ve zmírajícím sv tle jsem uvid l mlé n šedou hladinu eky a dvojici žlutých o í, které sklouzly zpátky do
vody jako o i íhajícího krokodýla.
Guivre vy kával, až p ijde jeho as, až mi reflektory zhasnou.
Tak dobrá, Wallaci, mysli! Ti úho i pravd podobn prokousli tu pupe ní š ru, takže je jen otázkou minut,
než bude k nepot eb celý batoh.
P edstava, že se ocitnu s t mihle predátory v úplné tm , byla pro m ješt d siv jší než smrt. Ješt jsem
m l výbušniny, ale váha skafandru mi znemož ovala ty minibomby na n hodit.
Uv domil jsem si, že musím z toho ochranného brn ní vylézt.
Pustil jsem menší reflektor, který jsem držel v ruce, ob ma elistmi manipulátoru tápal po pasu
hliníkového obleku, až se mi poda ilo sundat držák výstroje, kde jsem m l nálože. Po zna ném úsilí se mi
také povedlo uvolnit popruhy batohu.
T žká souprava s pohonnou jednotkou a s vrtulí se mi svezla z ramenou a s t esknutím dopadla za mnou
na zem. Ta rána n kolik úho zahnala, hadími pohyby prchali p es skály do tmy.

Te mi z stalo jen jediné, nijak moc jasné sv tlo.
Chv jícími se prsty jsem opatrn rozepnul p ezky, spojující oba segmenty skafandru.
Vytáhl jsem paže z kovových rukáv a zatla il na vnit ek p ilby; ozvalo se zasy ení, vrchní díl skafandru
se uvolnil a odd lil se od spodního dílu. N kolikrát jsem se nadechl, z stal stát a na ramenou vzpíral váhu
horního dílu skafandru; sesmekl jsem jej z ramen a opatrn jej položil hned vedle sebe pro p ípad, že
bych se rozhodl chvatn se vzdálit.
Nadechl jsem se studeného zatuchlého vzduchu a vylezl ze spodního dílu skafandru, uchopil reflektor,
který jsem p edtím držel v ruce, a zkoumal jsem okolí.
Úho i na m vysílali ze stín bublavé zvuky, jejich o i v odrazu sv tla reflektoru sv télkovaly.
Byl jsem vyd šený a úpln nechrán ný. Vzduch v jeskyni byl cítit plesnivinou a štípal v nose, nedalo se
tém dýchat, aniž by se lov k rozkašlal.
Sv tlo zamrkalo a zesláblo na polovinu zbývající svítivosti.
Krev mi ztuhla v žilách.
Úho i se vlnivým pohybem ke mn blížili ze stín .
Za al jsem se dávit; nedokázal jsem tomu zabránit, jeskyn jako kdyby se mi to ila p ímo v hlav . Posvítil
jsem si na rozbitý batoh, odtrhl láhev se vzduchem a p idržel si ji u obli eje.
Úho i, kte í byli t sn u okraje vody, náhle jeden p es druhého o p ekot hledali úkryt; z eky se vyno il
Guivre, z jeho hr zných zub visely provazce slin a kapaly do vody.
Jeho hlavu, h ívu a krk pokrývala tlustá vrstva slizu, ve skomírajícím kruhu sv tla jsem zahlédl, jak se na
okamžik mihotav zat pytily barvy duhy.
Barvy?!
Zhluboka jsem se nadechl a tentokrát jsem ten t žký zápach s jistotou poznal. Byla to nafta! A byla všude,
kapala ze stropu, na ece vytvá ela povlak.
Pátral jsem na zemi po držáku výstroje… kde ksakru je? Tady, pod vrchním dílem skafandru!
Sv tlo pohaslo; v zoufalství jsem n kolikrát do reflektoru ude il, až jsem paprsek sv tla p ivedl na okamžik
k životu.
Nestv ra zvedla hlavu, prsními ploutvemi posouvala své hadovité t lo ven ze stojaté vody, za mnou úho i
vylézali z trhlin ve skále.
Po jednom ze sy ících úho jsem kopnul hromádku kostí a kamen , a z držáku strhl vále ek s
výbušninou G-SHOK a klobou ek. P irazil jsem je k sob , odjišt nou nálož jsem mrštil do t n stojaté
vody a p ikr il se.
Následoval záblesk bílého sv tla a vlna žhavého vzduchu mi ožehla obli ej a p irazila m zády ke skále.
Dlouhou chvíli jsem z stal schoulený do klubí ka, v hlav mi zvonilo.
Vsta , ty posero! Otev i o i!
Zat epal jsem hlavou, abych se zbavil pocitu, že mi mozek zamlžují pavu iny, a posadil jsem se; hustý,
t žký vzduch m dusil. Úho i se míhali sem a tam, a já rozmazan vid l, jak tmavou k ži n kolika z nich
zachvátily plameny. T byla v plamenech, strop rovn ž, i trhlina nad z íceným úsekem tunelu po mé
levici vyplivovala modré plameny.
Guivre byl pry , zmizel pod vodou, vid l jsem však bubliny a rozeznal jeho stopu, proud na hladin
prozrazující, kudy plave k prot jšímu b ehu.
Žár utuchal, jen ve strop nad hromadou kamení z stal jediný modrý plamen. Ten m l pro m nesmírnou
cenu. N kde tam naho e, vysoko nad terénním zlomem, bylo potrubí porušené a z n j unikala do aquiferu
nafta a otravovala životadárnou krev údolí Great Glen i mozek jeho nejv tšího obyvatele.
Do aquiferu se dostalo tolik nafty, že nyní prosakovala pr chodem a dál do Loch Ness. Musí se vyplavit.
V d l jsem, co musím ud lat.
P ipevnil jsem si držák s výbušninami kolem pasu a za al p elézat hromady kamení; rychle jsem se
dostával k východnímu konci jeskyn . Všude se válely kosti zví at, n které již fosilizované, jiné dosud
pokryté kousky masa a srsti. Zakopl jsem o tlející hromadu hadr a masa, vecpanou mezi dva velké
balvany; zápach z nich m málem udusil.
„Ježíši…“
Obli ej téhle ob ti byl šedivý a zarudlý, poz statky t la všelijak pokroucené a polámané. Trup byl posetý
stopami mohutných zub – dírami ernými jako dehet a velkými jako má p st. Ob paže byly pry ,
okousané až na kost, nohy ukousnuté t sn nad koleny. Dolní obratle oškliv tr ely za zad ebenov erné
hedvábné italské košile a sportovního saka od Armaniho. Na kravat smetanové barvy byl dosud uzel.
Na levém rukávu byl jasn vid t erven vyšitý monogram J. S. C.
John Cialino.

Poz statky masa Johnnyho C. nebyly nadmuté, jako tomu je u utopenc , zcela zjevn zem el po
napadení nestv rou.
Zjišt ní, že Angus mluvil pravdu, jako kdyby m zdrtilo, a sou asn povzbudilo. Viníkem jsem tu byl já, ne
on. Pokud existuje n jaká cesta z téhle pekelné díry, musím ji nalézt, i kdyby jen proto, abych prokázal
otcovu nevinu.
Zhluboka jsem se nadechl a rozkašlal se; potom jsem Cialinovu mrtvolu vytáhl z mezery mezi balvany.
Zápach se už nedal vydržet.
Sp chal jsem p es skalní výstupek k hradb kamení, t ásl jsem se návalem adrenalinu a strachu. S tou
p íšernou Cialinovou mrtvolou pod levou paží jsem pravou rukou hledal n jaký jistý úchyt, a opatrn
postupoval podél hromady balvan a drobné suti, blokujících tok podzemní eky.
Ch ze byla zrádná, kamení kluzké naftou. Opatrn jsem krok za krokem p ekonával p ekážky a modlil se,
aby zmírající plamínky nad hlavou ješt aspo n jakou chvíli ho ely. Obemkl jsem pažemi velký balvan,
pravou nohu jsem po centimetrech sunul po drobných kamenech a hledal místo, na které bych si mohl
stoupnout. Vtom jsem uklouzl; pravá ruka slep zatápala nad hlavu a narazila na studený plochý kus
kovu.
Držel jsem se na míst , potom jsem se vytáhl výš a nalezl bezpe n jší pozici. Nahmátl jsem železnou ty ,
zreziv lou, pocházející z dávných dob, ást ehosi, co vypadalo jako ohromná brána zasypaná kamením.
Co tu n co takového d lá?
Jeskyn potemn la. Ohlédl jsem se p es rameno a podél vody zahlédl poslední ojedin lé plošky
škví ícího ohn , m nícího se nyní už jen v kou .
Jeskyni te osv tloval pouze modrý plamínek naho e.
No tak, Wallaci, dokon i to tu, než skon íš jako Johnny C.
Dostal jsem se do poloviny hromady závalu a tam jsem chvatn uložil jedenáct zbývajících náloží
výbušniny; palníky jsem nastavil na t i minuty, na ež jsem tikající vále ky postupn jeden po druhém
poušt l do trhlin a spár ve skále a v uvoln ném kamení.
V tom sp chu jsem si až dodate n uv domil, že jsem si jich aspo pár m l nechat.
Pozd … te sebou pohni!
Pokra oval jsem v cest , nap l se drápal p es další a další balvany, nap l po nich sklouzával, Cialinovu
mrtvolu stále s sebou, až jsem vid l na prot jší b eh.
„Ale, krucifix!“
V mihotavém sv tle plamínku u stropu jsem spat il dva ohromné stíny. Mo ští úho i, obdoby úho e
Anguilla. Šílená zví ata, každé vážící hodn p es devadesát kilo, na m sy ela jako kobry.
Ješt t icet vte in, možná mí . Mazej pry z tý hráze!
„Jo! Zmizte odtud!“ Sebral jsem n kolik kamen a hodil je po t ch dravých rybách; pár metr jsem je
zahnal.
Te !
Cialinovy poz statky jsem odhodil co nejdál na b eh a sko il jsem dol z hromady v zoufalé snaze být co
nejdál od hráze.
Pozd .
Mozek jako kdyby se mi v lebce divoce rozto il; výbuchy následovaly jeden za druhým, jako když se kácí
domino, a rozžíhaly temnotu zá iv oranžovými plameny. Do hlavy a do zad m ude ily úlomky kamení,
tlaková vlna m porazila a mrštila mnou do erné eky.
Dun ní explozí ztlumila voda. Na okamžik jsem z stal ve vod , jejíž teplota se blížila bodu mrazu. Po kal
jsem, až pomine bolest, potom jsem si p ipomn l p ítomnost Guivrea a vyrazil jsem nahoru k hladin . V
jeskyni plné kou e a plamen jsem se jen st ží dokázal nadechnout v zoufalé snaze dostat se na b eh.
Pokoušel jsem se vytáhnout nahoru, když tu se rozpoutalo peklo.
Jeskyní se roze vala bou e a dunivý rachot, když se dv st tun sedmdesátiletého závalu kamení zhroutilo
a jako by propadlo do laviny balvan , vody a ohn . Z vody aquiferu, celé desítky let nehybné, se stala
pomalu proudící eka, která odplavovala zbytky bariéry. Strhl m nemilosrdný proud a zády nap ed m
vlekl k propasti zalité vztekle ví ící vodou.
Byl jsem bezmocný, voda mnou všelijak pohazovala a unášela m do tmy. Divoce jsem mával pažemi,
slep se pokoušel n eho zachytit… když tu cosi zachytilo me; zabodlo se mi to do levého boku, a já z
t ch zub visel jako kot , které jeho matka nese za šíji.
Guivre!?
Ve tm jsem se po n m ohnal; pravá ruka mi projela mezi železnými ty emi staré brány.
Proud m p irazil k m ížím, jedna z ohnutých ostrých ty í m bodla do levého boku a do stehna. Pravou

uku jsem sice m l venku z vody, levé koleno a paži mi však sev ely dv železné ploché ty e. A jsem se
snažil sebevíc, volná ruka nem la dostate nou oporu, abych mohl zvednout hlavu ven z pádícího proudu.
Pod vodou se ozvalo zask íp ní kovu – cítil jsem, jak se brána pod silou proudu ohýbá, ale stále jsem se
nedokázal vysvobodit z jejího objetí.
Vydrž, Zachary.
V hrudi jako kdyby mi nyní ho elo, rozpálené plíce se dožadovaly úlevy a odpo inku. Zkušenost m
nabádala, abych zachoval klid; pravá noha a koleno bojovaly s proudem, hledaly n jaké pevné místo, aby
se m ly o op ít… n co… cokoli, abych se mohl povytáhnout výš.
Pro eku však as nic neznamenal, a mé svaly byly z olova.
Topil jsem se.
Zase!
Už jen ta myšlenka byla tak ponižující… tak beznad jn vy erpávající – a p esto m naplnila podivným
pocitem uvoln ní, protože jsem v d l, že m m že vy enichat a jít si pro m ta nestv ra, a utonutí je
daleko lepší smrt… lepší než smrt sira Williama Wallace, který byl ob šen a roz tvrcen, lepší než smrt
Johnnyho C.
Takže jsem otev el ústa a vdechl kyselou, p itom ho ce chutnající vodu Loch Ness, a nechal jsem jezero,
a si m vezme.
T lo se mi zkroutilo v k e i, mysl se rozpadla, otrávena temnými, zoufalými obrazy z mého prvního tonutí,
obrazy propletenými podprahovými záblesky mé druhé smrti v Sargasovém mo i.
M j život byl ecká tragédie, a já se vysmíval Smr ákovi, obcházejícímu kolem, protože eho bych se m l
d sit?
A potom bolest a chlad kamsi ustoupily a ty obrazy odplynuly; namísto nich tu bylo mé t lo bez života,
ležící na skalnaté m l in .
Obrazy z mých sn .
Vydrž, Zachary. Vydrž… Zachary. Zachary. Zachary…
* * *
„Zachary!“
Otev el jsem o i. Z úst mi vyhrkla voda. Dávil jsem se. Potom se mi hru zt žka zvedla vdechnutým
životem.
Zíral jsem do otcova obli eje.
„Už je to dobrý, synu?“
Pokoušel jsem se promluvit, místo toho jsem vyzvrátil ledovou vodu p ibarvenou naftou; m l jsem jí plný
žaludek. P evalil jsem se na b icho, dávil se a znovu zvracel.
„To je ono, synu, a to z tebe všecko vyjde. Bude ti zase dob e. Sám b h ví, že máš víc život než ko ka.
Ale bejt tebou, dal bych se na n co bezpe n jšího. T eba skydiving. Nebo zápasy s aligátorem.“
Posadil jsem se. Levý bok v míst , kde jsem se nabodl na ostrou ty brány, mi krvácel. Nad našimi
hlavami se po strop p evalovaly a p ebíhaly plameny jako proužky oranžové mlhy, jeskyn se tak topila v
surrealistické, jakoby pekelné žhnoucí zá i.
Než jsem dokázal promluvit, jen jsem kašlal a plival. „Jak… jak jsi m našel? Jak ses dostal z v zení?“
„Dobrý otázky, ale nejd ív… kde je ta nestv ra?“
Zavrt l jsem hlavou a ukázal rukou. „Pr chod se uvolnil. Byla ve vod , a už je pravd podobn v Severním
mo i.“
„Tahleta ne.“ Namí il silné sv tlo své baterky na pádící eku. „Kde jseš, ty démone? Vylez, a ukaž mi ty
svý žlutý o i! Chci je ješt jednou vid t, než t pošlu zpátky do pekla!“
„Táto, co to d láš?“
Usmál se. „Táto? Taks mi ješt nikdy ne ek.“
„Nikdy jsi to necht l, nelíbilo se ti to.“
„Te jo. Vidím, žes našel poz statky Johnnyho.“
„M l jsi pravdu. Omlouvám se… m l jsem ti v it.“
„To sta í.“ Oto il se a zak i el: „Albane MacDonalde, kde jsi, starochu?“
„Tady vzadu!“
Podíval jsem se za otcova záda a s údivem spat il Kakabuse. Piln se p ehraboval v hromadách kamení
podél jižní st ny.
„Albane, m j syn je zran nej. Vem ho hned zpátky tunelem, já tu mám n jakou práci.“
„To já taky. Vem ho tam sám.“
„ ert t vem, Kakabusi! Tak poj , chlap e.“ Angus mi pomohl na nohy, pak ukázal na malý otvor mezi

napadaným kamením p i vzdálené st n . „Plaz se tím tunelem, dostaneš se jím zpátky k propasti a k
ru nímu výtahu. Posp š si, ten vzduch tady se nedá dejchat.“
„Bez tebe nejdu.“
Temná eka se vzdula jako b icho p i íhnutí; desetitunový Guivre se chystal k dalšímu útoku.
„Ha! Vidím t , ty áble! Já v d l, že se odtud nedokážeš dostat!“
„Je to jen zví e, táto, nech ho být. Mozek má otrávený, to necítíš tu naftu? Je tu všude, prosakuje n kde z
trhliny v potrubí tam naho e.“
„Jo. Jde to z jednoho Johnnyho starýho vrtu.“
„Tys o tom v d l?“
„Samo. Ten prevít otravoval Great Glen celý roky. Ú edníky v Glasgow podplácel, aby nechali v ci v
klidu spát.“
„A proto jsi ho praštil?“
„Ne. Praštil jsem ho proto, že uhodil Theresu, a to se prost ned lá, aspo já teda n co takovýho
nesnesu. V tu chvíli sem nev d l, že ten drak je tak blízko, i když m mohlo napadnout, že tam je, zvláš
proto, pon vá ten den byla spousta odst el . I tak – Johnny dostal svoje, co si zasloužil, a tahle h í ka
p írody te svoje dostane taky.“
„Pro ?“
„ íkej tomu t eba pomsta. Tak, a te jdi, než vyplave na hladinu.“
P isp chal Alban. „Pot ebuju pomoc, ješt jsem to nenašel!“
„Asi je to zasypaný tím kamením,“ odsekl Angus.
„Pot ebuju všecky o i, abych to našel.“
„Vem toho hocha, já se odtud nehnu.“
Alban m popadl za paži a táhl m zpátky k jižní st n ; p itom nesouvisle mumlal: „Bylo to tady, hochu, ve
spá e v týhletý st n . Pomož mi to najít!“
„Co najít? Co hledáte?“
„Pouzdro… st íbrný pouzdro, velký asi jako grapefruit. Bylo tady, v tý st n .“
„A co je na tom pouzd e zvláštního?“
„Na tom pouzd e nic, hochu, ale na tom, co je vevnit … naše minulost i budoucnost, symbol, pro kterej
zem ela spousta lidí, poklad, co jednoho dne vyhlásí svobodu Skotska.“
Byl jsem zesláblý a všechno m bolelo, a stále ješt dost vyd šený, a ten starý pr ola se mnou mluvil v
hádankách. „Symbol? Jaký symbol? Co to tam je tak zatracen cenného, že to ta vaše tajná spole nost
musela nechat st ežit n jakou nestv rou?“
„Je to srdce, chlap e! Srdce našeho krále, Roberta Bruce. Je to State né srdce!“
„State né srdce?“ Kroutil jsem pochybova n hlavou, potom jsem p estal, bolest ve mn vzbudila
podez ení, že mám ot es mozku. „ erný Douglas p ece hodil Bruceovo srdce p ed dávnou dobou na
bojišt doprost ed bitvy!“
„To se íká mezi lidma!“ vyk ikl Angus. „ erný Douglas um el v bitv , ale náš p íbuznej, sir Adam, tajn
dopravil State né srdce zpátky na Vyso inu. Templá i sem to srdce p inesli proto, aby se každej Angli an,
co by hledal Nejsv t jší grál Skotska, musel postavit Satanovi a démon m, aby ho dostal.“
MacDonald mi podal svou rezervní baterku. „Hledej rychle, než se Guivre vrátí, aby se nakrmil tvým
otcem!“
„Už se krmit nebude, ur it ne n kým z mýho klanu!“ zahulákal Angus a vykro il k okraji eky. Sáhl do
kapsy a vytáhl st ep skla, který nalezl v hradu Aldourie. Baterku podržel v levé ruce a roz ízl si záp stí;
krev nechal kapat do vody.
„Já vím, že ji ucejtíš, draku. Tak si poj líznout, co ty na to?“
Z kapsy vytáhl dv nálože G-SHOK a palníky, a nachystal si je ve volné ruce. „Tak vyplav, Nessie. Poj a
ochutnej tohleto.“
Zkažený vzduch a hustý dým m za ínaly zmáhat, nutily m k záchvat m kašle. Ohn uhasly, jeskyn se
ocitla ve tm , jen naše baterky svítily, a já v d l, že brzy budu muset odejít.
Cosi vyrazilo z eky jako bou e; tep mi leknutím doslova posko il.
Angus se prudce oto il a posvítil baterkou na místo vzdálené asi sto krok sm rem k západu. „Co to
bylo?“
Odpotácel jsem se od st ny zpátky k ece, k velkému p edm tu, který voda nyní pomalu unášela po
proudu. „To nic,“ zavolal jsem, „je to jen potáp ský sud od –“
„– Angusi!“
eka za otcem jako kdyby vybuchla, a vlna ho spláchla dozadu práv ve chvíli, kdy elisti nestv ry sklaply

ve vzduchu na míst , kde p ed okamžikem stál.
Skrz oblá ky kou e jsem vid l Anguse, jak se plazí po zemi k baterce, která mu vypadla z ruky. To již celé
Guivreovo t lo, podobné úho ímu, vylet lo z vody, slizem pokrytý trup se pohyboval pomocí prsních
ploutví po skalnaté podlaze jeskyn a mí il k otci.
Angus, ležící na zádech, hodil své výbušniny v okamžiku, kdy se na n j zví e vrhlo jako úto ící krajta. Dv
exploze ot ásly jeskyní; nestv ru minuly, ale znovu podpálily strop, a to ji donutilo stáhnout se zpátky.
Ale jen na okamžik.
Angus se pokoušel utíkat, Guivre mu však zahradil cestu, uzav el ho v kruhu svého šestnáctimetrového
hadího t la. Ve žlutých o ích, oslepených detonaci mé výbušniny, se odrážely oranžové plameny, a
smysl zbavené zví e nasávalo vzduch a pátralo po své ko isti.
Šlo o vte iny, a já nem l nic, žádnou zbra , ani jediné –
Bác!
T žký sud ude il do železné brány, a to upoutalo pozornost nestv ry –
A moji.
Vrazil jsem sv tlo do zadní kapsy kalhot a skokem se vrhl do vody studené tak, že mrazila v kostech, a
nechal se proudem smést ke zbytk m brány a k uvízlému sudu. Vší silou jsem vykopnul nohama, chytil se
brány, a pomocí rezavých ty í jsem se jako po žeb íku vytáhl z vody.
Hlava zví ete vyrazila z kou e a ze tmy; nezahlédl jsem ji, ale cítil jsem, jak se brána ot ásla, když do ní
nestv ra ude ila ze strany hlavou. Hlava jí odsko ila a plnou silou narazila na skálu.
Zdálo se, že úder zví e omrá il, ale také uvolnil sud; mihl se kolem m , smeten za mými zády do temnoty,
a za ním následovalo p es šest set metr pupe ní š ry.
Na míst , kde jsem byl, jsem se držel jen s námahou, ale sáhl jsem po ní dol a tahal ji z vody jako
šílenec, pokoušel jsem se dostat k odtrženému konci d ív, než sud zbytek š ry odvle e pry .
V rukou jsem ucítil, že se váha š ry zmenšila, a v d l jsem, že ten konec skoro mám.
„Synu, pozor!“
Pohlédl jsem nahoru v okamžiku, kdy po mn nestv ra znovu slep sko ila – a tlama plná zub
podobných dýkám narazila na jisk ící konec živého vodi e o nap tí n kolika tisíc volt .
Po hlav plaza se rozklikatily modré žilky výboje a zapálily naftu, pokrývající slizem potažený umák.
Zran né, rozzu ené zví e ustoupilo dozadu a zat epalo hlavou jako mokrý pes; odlétaly od ní chuchvalce
hnilobn páchnoucího hlenu.
Brána zasténala, a já ucítil, jak pode mnou povoluje. Vylomila se ze zreziv lého rámu. V té chvíli jsem
sko il na skalnatý b eh s jisk ícím koncem š ry dosud v pravé ruce.
„Zacku!“
Š ra se náhle siln napjala a její váha m stahovala zpátky k ece.
Pustil jsem ji a pohlédl nad sebe. V tom okamžiku hutným vzduchem jeskyn švihl ocas nestv ry a poslal
m do íše bezv domí a zapomn ní.
KAPITOLA 35
OTEV EL JSEM O I; p ipadal jsem si jako pono ený do erni. T lem mi probíhala silná bolest, z hlavy a
z p eraženého nosu mi kapala krev do úst. Vyplivl jsem teplou tekutinu a pokoušel se posadit.
Ve sv tle modrých plamínk , které dosud olizovaly strop jeskyn nasáklý naftou, jsem vid l, že ležím na
hromad kamení, blízko výstupu z tunelu. Hustým kou em a zamlženými smysly jsem rozeznal dvojici
sv tel u b ehu eky; zakmitla se, na ež se ztratila za jakýmsi ohromným stínem.
A to bylo to zví e, jeho mohutný ocas švihal sem a tam a neustále mi bránil ve výhledu.
A potom jsem spat il otce a Albana. Zví e je zatla ilo k ece, m li ji p ímo za zády.
Hledal jsem v zadní kapse kalhot baterku, nakonec jsem ji uvid l ležet na kamení. Její sv tlo se odráželo
od ehosi lesklého.
State né srdce?
Hrábl jsem do hromady kamení a pátral po st íbrném pouzd e, namísto n j jsem však nahmátl rukoje
velkého ocelového me e.
Vytáhl jsem jej, zamí il paprsek sv tla na epel se skvrnami rzi a p e etl si sv j osud.
* * *
Oslepený Guivre cvakl elistmi a nasál vzduch. Z tesák mu skapávaly blýskavé provazce husté tekutiny.
Angus zvedl svého starého p ítele na nohy. „Albane, on nevidí, a kou je moc hustej na to, aby nás
vy enichal,“ ekl mu šeptem. „Já odvedu jeho pozornost, a ty zatím najdi Zacharyho. Potom vy dva –“
„Rytí -kaplan svýho spole níka neopouští. Jeho pozornost odvedu já, ty najdi svýho syna.“
Guivre dál ch apal elistmi do hustého vzduchu, jeho gargantuánské t lo se neustále posouvalo vp ed

jako had a zatla ovalo je blíž a blíž k ece.
„Zatracenej Kakabusi… tak um em voba.“
„Nebude to prvn , co n kterej MacDonald i Wallace padli v boji.“
Ustoupili na samý kraj b ehu, pádící voda jim olizovala paty.
Chvátal jsem temnotou, smrad ho ící nafty pomáhal p ekrýt m j pach jako plášt m.
Angus pohlédl do strany a uvid l m . Stál a opovržliv na nestv ru mával ve snaze odvést její pozornost.
„No tak poj , Nessie, strach jsi mi nenahnala! Odd lej m , jestli si troufneš!“
elisti nestv ry se rozev ely k úderu. Ude il jsem i já, vno il jsem jí me hluboko do bezduchého,
osleplého levého oka; ocel pronikla do chorobou postiženého mozku.
Zví e se vzepjalo, jeho t lo se zkroutilo do tuhých smy ek, ohromná hlava sebou trhla vzh ru a ude ila do
krápník . Náraz mu málem rozbil lebku a na zem se z ítila lavina stalaktit , modrý plamen ve strop
zapálil k ži nestv ry, nasáklou naftou, a ta vzplála oranžovým ohn m.
Strop se drobil, šílené zví e slep ch apalo do všech sm r . Do Guivreových nozder se dostala nafta a
drak za al chrlit plameny. Angus a já jsme se choulili za velkým balvanem.
B snící zví e nám švihalo ocasem nad hlavami. Všichni t i jsme se dali na út k k východu z jeskyn .
Postr il jsem otce a Albana p ed sebe a ješt jsem se zastavil a ohlédl se; v té chvíli Guivre ze sebe vydal
poslední smrtelný v esk, skácel se a z stal ležet b ichem nahoru na skalnatém b ehu eky. Z
bezživotného levého oka se valila tmavá krev, z rány dosud tr el hluboko zaražený me . Napadlo m , že
se pro n j vrátím, ale vzáp tí jsem si to rozmyslel, protože ocas nestv ry stále ješt v záchvatech k e e
švihal ze strany na stranu.
A potom jsem si vzpomn l na poz statky Johnnyho.
Sp chal jsem zpátky k ece a propátrával b eh. Pak jsem je uvid l nedaleko otvoru, kudy tekl aquifer.
Uchopil jsem zohavené t lo za límec saka, když tu mi nad hlavou prolet l ocas nestv ry a plácl do eky.
Mrtvolu Guivrea sebral proud a pomalu ji vtahoval do bou ící vody aquiferu; málem stáhl s sebou i m a
odnesl m do mo e.
„Zachary!“
„Jo, už jdu!“
Sp chal jsem k východu z jeskyn , tam jsem klesl na všechny ty i a vlezl do tunelu; poz statky Johna
Cialina jsem táhl za sebou.
Patnáct minut jsme všichni t i lezli po ty ech, kašlali, hekali, až jsme se dostali k východu a na erstvý
vzduch. Z stali jsme ležet v tichu na zádech, dýchali a dýchali, obli eje zalité potem a pokryté sazemi, m j
obli ej navíc ješt krví.
Nakonec Angus natáhl ruku a poplácal m po kolen , pohled jeho pronikavých modrých o í byl nyní
m kký, leskly se v nich slzy hrdosti. „Ty seš teda fakt drakobijce. N co takovýho sem ješt nevid l. Sir
William i sir Adam by byli pyšní.“
„To byl Adam v me ?“
„Vlastn William v, alespo podle otcova p ekladu Adamova deníku. Možná bysme si tam pro n j m li
dojít. Má cenu svý váhy ve zlat .“
„Je pry , voda ho odnesla i s tou nestv rou do mo e.“ Oto il jsem se k Albanovi. „Cht l jsem ho zachránit
–“
Rozkašlal se, zvedl ruku a pronesl: „Jsem dlužníkem.“
„ ekn me teda, že jsme vyrovnáni,“ odpov d l jsem šeptem. Potom jsem si vzpomn l: „Albane, a
State né srdce?“
„Taky pry . Možná je to tak nejlepší. V dnešní dob by se všecko jen zkomercionalizovalo, lidi by na to
srdce koukali za peníze skrz vrstvy skla. Necháme ho um ít spolu s Nessií.“
„M žou p ijít jiní a hledat ji.“
„To není pravd podobný. Hrad Aldourie pat í templá m. Tu šachtu hodn brzo uzav em.“
Angus ukázal k výtahu. „Te jd te vy dva, to protizávaží je d laný na sto devadesát kilo. True a vy pak
m žete pomoct vytáhnout m a poz statky Johnnyho.“
Pomohl jsem Albanovi na nohy. Vstoupili jsme na plošinu a tahali za lano; bez nesnází jsme se vydali
vzh ru k špendlíkové hlavi ce denního sv tla.
Otec se díval, jak stoupáme, potom vlezl zpátky do tunelu.
KAPITOLA 36
Nemocnice v Raigmore Inverness
ZPRÁVA O SM LÉM ÚT KU mého otce se rozlet la do sv ta, ješt než nás p t vyšlo z hradu Aldourie
do velkolep nádherného denního sv tla. Soudce Hannam zu il, a mnoho lidí p edpovídalo, že Angus

ude první vrah, který se bude houpat na skotské šibenici po p estávce trvající od patnáctého srpna roku
1963, kdy byl ve v zení v Craiginches ob šen jednadvacetiletý Henry Burnett za to, že zast elil manžela
své milenky.
Ironie t chto událostí nikomu neunikla.
* * *
Po „oznámení“, že v nejbližší hodin Anguse p iveze sanitka do nemocnice v Raigmore a Angus že
„prokáže svou nevinu“, se tam jeden p es druhého hrnuli lidé od tisku i z celého šerifova ú adu. Než jsme
zabo ili na dálnici A9, p ipojilo se k nám sedm policejních voz a dva vrtulníky. Lidé mávali a klaksony
houkaly… celé mi to p ipomínalo eskapádu O. J. Simpsona v bílém fordu Bronco.
Theresa Cialinová byla v nemocnici, obklopená reportéry již ve chvíli, kdy její bratranec James projel s
naší sanitkou vraty nemocnice. Okamžit nás obstoupila desítka siln ozbrojených policist a s nimi i
hordy lidí z médií; ti všichni zaujímali co nejvýhodn jší místa. Potom se rozlétly zadní dve e sanitky.
Vylezl jsem první; hlavu jsem m l v tlustém obvazu, nozdry plné sazí. Ošet ovatelka Kasa pomohla ven
mému otci a policisté mu neprodlen spoutali záp stí a kotníky, jako kdyby cht l uprchnout i z tohohle
houfu lidí.
Potom šlehaly blesky fotoaparát a vr ely kamery, to když byly ze sanitky vynášeny na nosítkách
poz statky Johna Cialina. Zkazky o nestv e z Loch Ness náhle nabyly zcela nového významu.
Inverness Courier pozd ji perem reportér zv ní tento okamžik jakožto tiskovou konferenci „mrtvého,
chodícího mrtvého, a lov ka t ikrát mrtvého“.
Theresa omdlela a museli ji odnést do nemocice. Angus se dožadoval propušt ní a vyhrožoval Nejvyšším
soudem. Soudce ho poslal na kardiologické odd lení, a poz statky Johnnyho C. dal dopravit do
laborato e k forenznímu vyšet ení.
Bylo to bizarní zakon ení bizarního soudního p elí ení, a kdybych se býval nezhroutil, ur it bych si to
p elí ení víc vychutnal.
Fofrem m poslali na akutní p íjem, tam mi nasadili kyslík, a následujících ty iadvacet hodin jsem strávil
na jednotce intenzivní pé e, protože jsem utrp l otravu oxidem uhli itým a ot es mozku.
* * *
Probudil jsem se s až p íliš dob e známou hadi kou v krku práv ve chvíli, kdy do mého soukromého
nemocni ního pokoje vcházela Brandy.
„No páni, Zacku, ty teda vypadáš!“
Bylo to n co jako špatné déja vu.
„Ty che che nou chech chocheít?“
Brandy m p kn up ímn plácla p es obandážovanou hlavu.
„Ouu.“
„To máš za to, jaks m hodil do vody, ty mizero. A ne – nerozcházím se s tebou, i když bych m la, po tom
všem, co jsem si kv li tob užila.“
„Pdohdách che ha me?“
„Provdat se za tebe? Na tohle se m ptáš s tím zatraceným šlauchem v krku? Kdepak, po káme, až
budeš odsud venku, pak mi m žeš koupit p knej prsten, potom klekneš na kolena a zeptáš se m , jak se
sluší a pat í.“
Mluvila, a já naslouchal. idi sanitky, James Fox, vydal prohlášení, ve kterém vysv tloval, že Anguse
tehdy do nemocnice nedovezl proto, že „ten d da m p esv d il, že jeho syn se dostal do vážných potíží“.
Jak Fox, tak ošet ovatelka Kasa p ísahali, že m nalezli v bezv domí na b ehu Loch Ness i s poz statky
Johnnyho C.
Já prohlašoval, že m postihla ztráta pam ti a nevzpomínám si, kde Guivreova jeskyn vlastn je.
Soudní pitva potvrdila totožnost Johna Cialina i p í inu jeho smrti. Nejvyšší soud neprodlen zm nil
rozhodnutí poroty a Angus byl nyní svobodný lov k… a místní hrdina. Dokonce se hovo ilo o tom, že by
ho Highway Council mohla zam stnat jako oficiálního „velvyslance pro turistiku“.
P edstavoval jsem si Anguse, jak má na sob kilt a jak pojídá tu hroznou skotskou tla enku haggis.
„Navštivte Loch Ness, kde haggis je erstvá, a naše ryby vás na oplátku taky kousnou.“
Ta p edstava mi vyloudila ve tvá i úsm v.
Požár podrostu v lese p ilehlém ke hradu Aldourie odhalil poškozené potrubí, jehož majitelem byla Cialino
Oil. Skotská EPA místo úniku opravila a potom probíhalo vyšet ování.
Brandy, o i plné slz št stí, lí ila, jak se ona a Alban smí ili. Bydlela s ním v chat a poprvé od d tství si
zase p ipadala jako celý lov k.
A popravd e eno jako celý lov k jsem si p ipadal poprvé i já.

* * *
Otec p išel nazít í odpoledne s výtisky Inverness Courieru. Na první stránce byla jeho fotografie, a titulek
zn l OSPRAVEDLN N!
„Tak jak se cejtíš, Drakobij e?“
„Žebra a bok ješt bolí, jinak to není nijak zlé, vzhledem k tomu, co se stalo.“
„Už žádný no ní d sy?“
„Zatím žádné.“
„Dobrá. To jsem rád, synu. Jak tadyhle m žeš íst, jsem svobodnej lov k, a za to mám co d kovat tob .“
Nap áhl ke mn ruku, ale nepot ásl jsem mu jí. „Copak, n co je špatn ?“
„Jak jsem tady tak ležel v posteli, hodn jsem p emýšlel.“
„Dáváš si ješt n co dohromady, co?“
„Dalo by se to tak íct. Calum Forrest, nap íklad. Asi t po ádn namíchlo, když se manželka tvého
nejlepšího p ítele loni v listopadu utopila. V laptopu jsem prohledal stará vydání Inverness Courieru, ale
nebyly tam žádné podrobnosti.“
Angus jen pokr il rameny. „Bylo to hrozný.“
„Zajímavé je, že loni v zim došlo k tolika podobným takzvaným p ípad m utonutí. lov k by ekl, že šerif
Hoagland je mohl vyšet it líp, jenže – jak tehdy mohl, že jo, když je erným rytí em… a tak dál. Jemu
m žu pod kovat za to, že se ty moje vzorky n kam zašantro ily, co?“
„Zajímavá teorie.“
„Po ád ješt mi není poslání erných rytí tak úpln jasné, ale je z ejmé, že navzdory své krví stvrzené
p ísaze sis p ál, aby ta nestv ra byla mrtvá, a nemyslím, že m la n co spole ného se smrtí Calumovy
manželky. Když jsme byli v té jeskyni, prohlásil jsi, že Guivre zase okusil lidskou krev. Na co jsi narážel
tím ‚zase‘?“
Angus se na m podíval, ve tvá i vážný výraz. „Tv j d de ek.“
Musel jsem se posadit. „Tv j otec, Logan? Tak on se neutopil?“
„Ne. Byl to erný rytí , p esn jako jeho otec a starší bratr, a p esn jako já, a um el v tý pekelný dí e
p tadvacátýho zá í v roce 1934. M j strýc Liam byl s ním, a já taky. Byl jsem tenkrát malej kluk, šestiletej,
ale na všecko si p esto vzpomínám, jako kdyby to bylo v era.“
„Cos tam dole d lal?“
„Spoušt l tu železnou bránu, jako jsme to d lali na za átku každýho podzimu. Tu bránu tam dali sir Adam
a s ním první z ádu erných rytí , co si usmysleli, že k hlídání Bruceova srdce, svý posvátný památky,
použijou démony. Myslím, že ti Guivreové se hodn podobali svejm menším druh m, úho m Anguilla, a
když se ochladilo, opustili Loch Ness a p ešli do mo e. Aby tam rytí i udrželi ty velký, co by Angli any
zastrašili, na konci léta bránu vždycky spustili, a každý jaro ji zase zvedli.“
„A tys v tom pokra oval, až do doby, kdy se ten tunel z ítil?“
„Jo. Stalo se to v zim ve ty iat icátým roce, p i odst elech na stavb A82, p esn , jak jsme m li
podez ení… jenomže m j otec a strýc to v tý dob nev d li. Zatímco já ekal v ústí jeskyn , oni šli bránu
zvednout, tak jako to d lali už tucetkrát, bez toho, aby se n co stalo, jasný sv tlo drželo ty tvory v
bezpe ný vzdálenosti. Jenomže tentokrát tam ekala mladá a špatn nalad ná samice.“
„Nessie.“
„Jo. Už tehdy byla královnou Loch Ness, a namíchnutá jako ert t ma explozema na západním b ehu.
Vid l jsem, jak tvýho d du popadla t ma hroznejma elistma, roztrhala ho na kusy a pak ho žrala.
Strýc m odtáhnul pry , ale já byl vyd šenej a prošel jsem vším, íms prošel ty, když t kousla – no ní
d sy, strach. Tehdy nebyli žádný psychouši, takže jsem ten sv j vztek spolknul a p ísahal pomstu. Jenže
už jsem složil tu p ísahu ernejch rytí , a strýc Liam m p inutil p ísahat na duši mýho otce, že z ádu
neodejdu. A Wallaceové svý slovo dodržujou, a já dodržel svý, i když si t ten démon p ed sedmnácti
rokama taky okusil.“
„A potom byla zabita Calumova žena.“
„Nebyla první, ale potom jsem šel za Albanem a cht l po n m, aby to zví e zabil. Odmítnul, a vyhrožoval,
že m vyrazí z ádu, jestli s tím vyjdu na ve ejnost.“
„Což jsi ud lal p i tom soudním p elí ení.“
„Musel jsem. Ne kv li sob samotnýmu, pon vadž jsem v d l, že tím se v ci jen zhorší. S Loch Ness se
d lo n co špatnýho, to bylo jasný, jen jsme nev d li co. A jak ta nestv ra znova okusila lidský maso,
v d l jsem, že ty útoky budou pokra ovat, p esn jako se to stalo po tom, co sežrala mýho otce. Tajemný
utonutí v zim s osmnácti hodinama zimní noci se p ed ve ejností udržujou v tajnosti o moc líp než v
turistický sezón .“

„A Theresa?“
„Ta je blízká p ítelkyn , nic víc. Ona a Johnny m li problémy. On se do ní ten den trochu moc pustil, a ona
se na m obrátila o pomoc. Tak jsem za ním zašel na staveništ . Slovo dalo slovo, a zbytek znáš. Tohle
všecko sem ovšem nemoh u soudu íct, to bych do toho Theresu zaplet, a ta chudák holka už toho
musela spolknout až dost. Tak jsem ek, že mi dlužil peníze, jenomže když už jsem byl zat enej, Theresa
mi poslala splátku.“
„A já byl tvoje pojistka pro p ípad, že se nestv ra už znova neukáže. Lhals mi, abys m sem dostal, a pak
jsi m využil k tomu, abych dokázal, že Nessie doopravdy existuje.“
„To je všecko pravda, ale nejni to ten opravdovej d vod, pro jsem t zavolal dom .“ Odvrátil pohled a
oto il se k oknu. „B h ví, že že jsem ti byl mizerným tátou, Zachary, ale po ád jsi m j syn, a strašn jsi mi
chyb l. A v d l jsem, že vnit n trpíš, p esn jak jsem jako mladík trp l já. Když mi zavolala tvoje máma –
“
„Matka ti volala?“
„Jo. N kdy v lednu. ekla mi, co se ti p ihodilo v Sargasovým mo i, a všecko, co tv j psychiatr íkal o
tvejch no ních d sech, a jak se bojíš vody, a to všecko pocházelo od toho, co t potkalo, když ti bylo
dev t.
No, a za všechnu tu mizérii jsem si dával vinu, stejn jako jsi mi ji dával ty. Ale taky jsem v d l, že jedinej
zp sob, jak z toho ven, je, když se t m démon m v sob postavíš na odpor. To znamenalo p ijít dom , k
Loch Ness, ale to ty bys neud lal za nic na sv t , ur it ne bez boje. Když m zatkli za Johnnyho smrt,
v d l jsem, že soud t p ece jen p ivede zpátky dom , a taky že když t budu dost šikovn p emlouvat,
Wallace v tob se pustí do boje. A že jsem m l pravdu! Šel jsi za tím tvorem jak Sherlock Holmes, když
honil Moriartyho. Ale nikdy jsem necht l, aby ses s tou nestv rou st etnul sám jen proto, abys prokázal, že
tam opravdu je.“
„Takže íkáš, že skute ný d vod, pro jsi za al o té nestv e mluvit a opustil ád templá , bylo donutit
m , abych se zbavil t ch svých d s ?“
„Jako že je b h nade mnou.“
„Nev ím ti.“
„Ne? P emýšlej o tom, synu. Ve svý hlav jsi tu pravdu o Loch Ness sám p ed sebou utajoval sedmnáct
let. Když jsem t dostal na sv deckou lavici a ukázal sv tu ty jizvy z bitvy… no, musel jsem tím tvým
mozkem trochu zacloumat. Hergot – tys t ch sedmnáct let sám sebe klamal!“
Z stal jsem ležet a bojoval s tím proz ením.
„Zamysli se nad tím, a ono to p ijde.“ Angus se naklonil a políbil m na elo. „Už musím jít, za hodinu
mám interview s jedním hollywoodským agentem, ale brzy se zas uvidíme. Jo – málem bych zapomn l…“
Sáhl do kapsy saka a hodil mi jakýsi složený dokument. „To je tv j podíl na našich pozemcích. Ty a Maxie
každej vlastníte t iat icet procent. Zbytek, co je te moje, dostanete, až zaklepu ba korama.“
„Pozemky? Já myslel, žes je prodal Johnnymu C?“
„Pronajal. Já nikdy neprodávám. Ty pozemky pat ily naší rodin od doby, kdy William Wallace byl ješt
kluk. Aspo te nám za nou trochu vyd lávat, ne?“
„Ale – táto…!“
„N jaký ‚ale‘ jsou na prd, synku.“ Angus mi už zády ke mn z chodby zamával; zastavil se a zadíval se za
p knou blon atou sestrou. „Tak nashle, Drakobij e.“
KAPITOLA 37
Inverness
PROPUSTILI M až za dva dny. Ošet ovatelka m vyvezla postranním východem, to pro p ípad, že by
nemocnici stále ješt obléhali reporté i. Venku na m ekala Brandy, sed la na novém harleydavidsonovi,
daru od místního prodejce. Nyní d lala televizní reklamy.
„Na tom praseti vypadáš po ádn sexy.“
„Podle inzerát m ty vibrace budou rajcovat. Slez z toho invalidního vozejku a nasedni. ídím já.“
Vklouznul jsem na sedadlo za ni. Políbili jsme se, Brandy nastartovala a vyrazila po p íjezdové vozovce.
* * *
Než jsme dojeli ke hradu Aldourie, údolí Great Glen plálo tmavooranžovou zá í zapadajícího slunce.
„Brandy, co tu d láme?“
„Dáváme si dv a dv dohromady, jak ty íkáš.“ Slezla z motocyklu a já ji následoval do st edov kého
sídla.
Pracovna byla ist zametená, všude zapálené sví ky.
„Tady ses cht la milovat? Ty jsi teda hrozná, chvilku neposedíš v klidu.“

Políbila m a potom m vedla ke krbu. „Na milování bude spousta asu, Zachary Wallaci. Nejd ív je ale
pot eba vy ídit n jaké rodinné obchodní záležitosti.“
Zadní st na krbu se nehlu n oto ila na nedávno naolejovaných epech, a ukázal se výtah.
„Brandy –“
„Jen jdi. Až skon íš, budu tady.“
V rozpacích jsem na ni pohlédl, potom jsem si stoupl na plošinu a spoušt l se temnou šachtou dol .
* * *
Pochodn jsem uvid l, až když jsem byl dole. Byly upevn né ve st nách jeskyn a osv tlovaly chodbu
vedoucí od p ístupového tunelu aquiferu a dál do jiné ásti jeskyn .
Byly tu dv desítky templá , možná víc, všichni v erných kápích a od ní do erných pláš . Ml ky m
obklopili, poté jejich v dce pokro il dop edu, v ruce zdvižený zlatý me .
„Zachary Adame Wallaci,“ pronesl Alban MacDonald hlasem zdušeným kápí, „jsi tu ze svobodné v le?“
„Ano, jsem.“
„Zap ísaháš se touto p ísahou, stvrzenou krví, že zachováš v rnost ádu rytí ?“
„Ano.“
„Brat i templá i, máte n jaké námitky proti p ijetí tohoto novice do ádu?“
Nikdo se neozval.
Alban uchopil mou pravou ruku a jediným pohybem mi otev el žílu.
Pokynem m vyzval, abych poklekl, na ež p e etl Žalm 133. „Povsta , sire Zachary, nebo od tohoto dne
jsi templá ský rytí . Sire Angusi?“
Otec postoupil dop edu, obli ej si nechal zahalený. Z plášt vy al st íbrné pouzdro s pleteným zlatým
etízkem. Pozdvihl je ke sv tlu a nahlas p eložil latinský nápis.
„Bruce je Skotsko, a Skotsko je Bruce. Bra te State né srdce ve jménu svobody… st ezte úmluvu,
u in nou ernými rytí i.“
Vložil mi š ru pouzdra na šíji, a potom jsem následoval procesí rytí do malé místnosti.
Alban zatla il na ur ité místo ve skále; oto ila se a ukázala se skrýš metr krát šedesát centimetr . St ny
byly z nových cihel a malty, zakryté hedvábím.
S al jsem State né srdce ze šíje a vložil je dovnit , na nové místo odpo inku.
Alban mumlal latinsky modlitbu, potom zamaskovanou komoru, sloužící nyní jako jakási rakev, uzav el.
Pak se mi erní rytí i jeden po druhém ukázali a pot ásli mi dosud krvácející rukou.
Byli tu Calum Forrest, šerif Holmstrom i starý Stewart, m j u itel d jepisu na gymnáziu. True m srde n
objal, sev el m jako medv d. S ohromením jsem zíral na soudce Hannama; ten mi ekl: „Vítej doma,
mláden e. Te nám ob ma prokaž laskavost a drž svýho tátu stranou od mý soudní sín .“
Kakabus byl poslední v ad . Chopil se mé ruky ob ma svýma, pot ásl jí a potom si prohlížel mou
krvácející dla . „Pou il jsem se, že as hojí všechny rány, Zachary, dokonce i ty nejkrvav jší události v
d jinách. Jednoho dne, a už brzy, Skotsko dosáhne skute né nezávislosti, a toho dne, a bude State né
srdce pat it tob nebo mn , ukážeš je lidu Skotska. Do té doby je dob e st ež.“
„Ano, sire.“
„Takže… tys požádal mou dceru o ruku.“
„P esta na toho kluka tla it, Kakabusi!“ zahulákal Angus; jako buldozer se tak naboural do našeho
rozhovoru. „Vždy ji snad ješt nezbouchnul!“
Musel jsem je s Truem od sebe odtrhnout.
N které rány se asi hojí déle než jiné.
* * *
Angus a já jsme vyjeli nahoru poslední.
„Alban se t nejspíš rozhodl p ijmout zpátky, když jsi nalezl State né srdce, je to tak?“
„Ur it to m lo na jeho rozhodnutí vliv. Ale p ijmout do ádu tebe byl jeho nápad, a já ten nápad uvítal.“
Když jsme se p iblížili k ústí šachty, dopadlo mi na tvá sv tlo z pracovny.
Angus si všiml mého znepokojeného výrazu: „Je tu ješt n co, co si pot ebuješ dát dohromady?“
„Jen jedna v c. Tys v d l, že Johnny Cialino podplácel ú edníky místní EPA, zrovna tak, jako jsi v d l, že
to zví e šílelo kv li odst el m p i stavb Cialinova letoviska.“
„No, a co?“
„Že k té nehod v Sargasovém mo i došlo v lednu, což znamená, že jsi o mých no ních d sech v d l
dob e m síc p ed tím, než ses na hrad Urquhart st etnul s Cialinem.“
„A o ti jde?“
„Byla to opravdu nehoda, nebo jsi tu nestv ru n jak naladil návnadou, aby byla v zálivu zrovna ten ve er,

kdy jsi ho praštil?“
„Navnadit tu nestv ru? Moc chytrej nápad! Vidíš… to kdyby m tak bejvalo napadlo!“ Mrknul na m a
vystoupil z výtahu do krbu, kde už ekala Brandy. „Je tv j, d v e. N jak ho rozptyl a uvolni, a a si za ne
užívat života. Ten mládenec moc p emejšlí.“
Zamával a odloudal se p edními dve mi na p íjezdovou cestu, kde na n j ekala Theresa se svým
porsche.
Z toho vyplývá, že každá bytost, a se jakkoli málo a jakýmkoli zp sobem odchyluje od zp sobu existence
pro ni vhodného, bude mít v tší šanci na p ežití a na to, že bude takto vyvolena p írodním výb rem, budeli
žít ve složitých a n kdy m nících se podmínkách.
Charles Darwin, O p vodu druh , 1859
Evoluce nemá „velmi mystickou podstatu“. Závisí na náhodách. U v tšiny druh k t mto náhodám dochází
dost asto na to, aby vznikla statistická jistota.
J.B.S. Haldane, Dialektický p ehled evoluce, 1937
V da není „p edve a sd l dál“. Jako výzkumníci bychom nikdy nem li své záv ry stav t na viditelné
špi ce ledovce, ani na omezené schopnosti lov ka, které má ve svém p ístupu k p írod . Pokud existuje
neobjevený druh, a my jej teprve musíme spat it, i tak jako tak existuje. P íroda se ze všech sil
vynasnažila udržet nás stranou od svých „hlubin“, a už jsou takovou hlubinou studené, rašelinou
zne išt né vody Loch Ness nebo nezmapované vody Mariánského p íkopu. Teprve až vytvo íme
prost edky umož ující p ístup do t chto hlubin, budou tajemství odhalena. Do té doby jakýkoli záv r
z stane neprokázaný.
Zachary Wallace, mo ský biolog
Loch Ness, Nová teorie, Scripps v ústav, 1999 (neuve ejn no)
DOSLOV
Sargasové mo e
O p t m síc pozd ji
Tak tedy kon í m j p íb h; teprve nyní se uzav el kruh, vrátil jsem se ješt jednou na tohle hrozné
Sargasové mo e. Tentokrát je se mnou Brandy, a… ano vzali jsme se, a na cest je dít .
No ní d sy? Vzdálená vzpomínka.
Brandy a já jsme stáli spolu na palub , drželi se za ruce, zatímco posádka výzkumného plavidla
Manhattanville spoušt la do vody naše nedávno po ízené plavidlo. Na palub miniponorky bez posádky
byly kamery a má nejnov jší návnada, k níž m inspirovala dávno zapomenutá vzpomínka z d tství.
Kamery štábu National Geographic b žely a zaznamenávaly, jak jsme tedy aspo doufali, první živé
záb ry druhu, který jsem pojmenoval Anguilla giganticusnessensis.
Brandy, která se p ed kamerami nikdy necítila nesvá, jim p edvedla své b íško, až jsem se musel smát.
V t chto dnech se sm ju hodn .
Uplynula hodina, a poslední rudá šmouha zapadajícího slunce klesla za západní obzor, práv v chvíli, kdy
DOP dosáhlo naprogramované hloubky 3 050 metr . Na ídicí jednotce jsem sv tlo reflektor robota
p epnul z bílého na ervené, na ež jsem spustil „návnadu na Nessii“.
Hlubinami se rozezn ly zvuky hejn krmících se losos .
Za sedmadvacet minut sonar zachytil náš první p íchozí signál.
„Je to n co biologického,“ zvolal John Beardon, náš hlavní technik. „Vzdálenost n co málo p es dva
kilometry, rychlost sedmnáct uzl . A v každém p ípad se to blíží rychle.“
„Zapn te mikrofon,“ vyzval jsem ho.
Blim-blup… Blim-blup… Blim-blup… Blim-blup…
Za n kolik okamžik tam byli – celkem p t, mladí, každý i tak dlouhý p es 6,10 metru. V erveném sv tle
reflektor DOP jejich žluté o i dostaly oranžovou, svítivou barvu, hadí t la, kroužící kolem robota, se
pohybovala elegantn a synchronn .
„Jsem p ipravený i s šipkou, opat enou vysíla kou,“ ekl jsem obsluze kamer.
Brandy ukázala na jednoho z t ch v tších tvor na monitoru, pravd podobn samici. Po kal jsem, až
dokrouží blíž, zamí il, a pomocí kontrolní pá ky v pravé ruce na ni vyst elil šipku.
Velká samice si toho sotva povšimla.
Ti tvorové kroužili kolem robota ješt n kolik minut, potom se vzdálili. Žádný z nich na návnadu
nezaúto il.
Cody Saults, režisér dokumentárního filmu z našeho prvního dobrodružství, ke mn p išel a zasypal m
dalšími otázkami. „Gratuluju, doktore Wallaci, zase se vám to poda ilo. Jak brzo budeme v d t, jestli se
tihle tvorové znovu p est hujou do Loch Ness?“

„Mohlo by to být p íští jaro, nebo taky nikdy. To, že byl ten pr chod znovu uvoln n, ješt nic nezaru uje.
Doufáme, že sledovací za ízení nám umožní ty tvory sledovat a dozv d t se o tom druhu n co víc.“
„A ta nestv ra, na kterou jste narazil loni v srpnu? Jak velká jste íkal, že –“
„Myslím, že na jeden den bylo toho myšlení levou polovinou mozku už dost,“ zasáhla Brandy. „Ten dobrák
doktor slíbil, že mi namasíruje záda, bolej m . Víte, že d ti se rod jí bez kolenních éšek?“
„Hmm… no jo. Jen ješt jedinou otázku! Myslíte, že jednoho dne bude moct platící ve ejnost sestoupit
dol v klecích a ty velkolepé tvory pozorovat ve volné vod ?“
„Víte…,“ odpov d l jsem, zatímco m Brandy odvád la dol , „na tohle byste se ale m l zeptat mého táty.“
358
***
STEVE ALTEN
P eložil Ji í Špalek
Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o.
ve spolupráci s nakladatelstvím Ji í Buchal – BB/art v roce 2008
Bo ivojova 75, Praha 3
Copyright (c) 2005 Steve Alten
All rights reserved.
Z anglického originálu The Loch
(Published in the United States by Tsunami Books,
Mayfield Heights, Ohio)
p eložil (c) 2008 Ji í Špalek
Redakce textu: Ji í Nussberger
Jazyková korektura: Mirka Jarotková
Grafická úprava obálky (c) 2008 Jan Matoška
Tisk: CENTA, spol. s r. o., Víde ská 113, Brno
První vydání v eském jazyce
ISBN 978-80-7381-379-6
Tento román v nuji Edovi a Tonje Davidsonovým za jejich podporu, vedení a p átelství…
a mé babi ce Miriam Rosenové, kmotrovi a kmot i ce Ediemu a Is Adlerovým a
Ann Roofové za to, že m neustále podn covali k tomu, abych „tu velkou v c“ napsal.
POD KOVÁNÍ
Rád bych pod koval všem, kdo p isp li k tomu, že jsem m l možnost napsat V hlubinách Loch Ness.
M j dík pat í v prvé ad mému p íteli a spole níkovi Edu Davidsonovi, díky jehož pomoci a vedení jsem
svobodn rozepjal k ídla své tvo ivosti. Také d kuji Bobu Bellinovi a ostatním pracovník m Tsunami
Books.
Srde né díky pat í mému agentovi a p íteli Kenu Atchitymu, jeho spole níkovi Chi Li Wongovi a
pracovník m Atchity Entertainment International. Dále Clintu Greenleafovi a pracovník m Greenleaf Book
Group: Allison Pickettové (výrobní editelce), Courtney Poremskiové (grafická úprava), a Hilary Turnerové
(šéfredaktorce). Také d kuji Joelu McKuinovi z Colden, McKuin & Frankel.
Up ímn oce uji p isp ní hollywoodského producenta Davida Fostera z David Foster Productions a jeho
spole níka Ryana Heppeho, kte í mi prokázali tu est, že p evzali práva na zve ejn ní knihy V hlubinách
Loch Ness.
Jsem rád, že mohu vyjád it sv j dík za neocenitelnou pomoc výzkumníkovi Billu McDonaldovi a
kryptozoologovi Richardu Freemanovi, kte í mi velkoryse dovolili využít své nové teorie týkající se hlavní
obyvatelky Loch Ness.
Dále d kuji Calumu Forrestovi, odpov dným redaktor m Bobu a Sa e Schwagerovým, Billu Rabymu,
vydavatelce Blaire Wilsonové (Skotsko) a tv rci storyboardu Rikinu Parekhovi (Anglie). Zvláštní dík pat í
Vincentu Guastinimu.
M j dík pat í rovn ž mé asistentce Leise Cotner-Cobbsové za odbornou aktualizaci webové stránky i za
veškerou její práci na programu Adopt-An-Author; dále Michelle Przystasové, která v Southeast Business
Solutions „zachránila“ m j po íta , a Eriku Hollanderovi za jeho vynikající práci na obálce a na grafice
knihy.
Nakonec bych rád vyjád il vd nost mé manželce a partnerce Kim za její pomoc, dále mým rodi m za to,
že vždy stáli p i mn , a také mým tená m. T m d kuji za jejich dopisy a podn ty. Ty pro m vždy
znamenají vítané a významné p isp ní, a vy nadále z stáváte pro mne, jakožto autora, nejv tším
p ínosem.

Steve Alten, Ed.D.
AUTOROVA POZNÁMKA
Loch Ness v sob chová tajemství již od roku 565 n.l. a z dob sv. Columby. Ale skute n žije v jeho
hlubinách n jaký tvor? Po stovkách let, tisícovkách p ípad , kdy n kdo prohlašoval, že takového tvora
spat il, a po desítkách v deckých expedic sice máme teorie, nikoli však kone nou odpov .
Když jsem za al studovat materiály pro tento román, zjistil jsem, že je nezbytné odd lit legendu o
lochnesské nestv e od toho, co zjistila skute ná v da. Potom, když jsem dokon il první vydání rukopisu,
jsem se ocitl tvá í v tvá nové teorii kryptozoologa a fanouška mé série MEG, který výzkumem jezera Ness
strávil celé roky. Jeho výzkum, stejn jako zv sti provázející jeden nedávný objev nejenže byly
d v ryhodné, znamenají navíc zna ný pokrok p i identifikaci proslaveného druhu tohoto obyvatele Loch
Ness. Sv dectví tohoto kryptozoologa rovn ž p isp lo k vysv tlení, pro neexistuje dostatek fotografií,
které by p ítomnost tohoto tvora skute n prokázaly. Veden p esv d ením, že tyto teorie jsou pr kazné a
d v ryhodné, jsem rukopis p epracoval tak, aby v n m tato nová, d ležitá informace byla obsažena.
Kniha V hlubinách Loch Ness z stává i nadále beletristickým románem, avšak v decké poznatky v
p íb hu jsou skute né.
– Steve Alten, Ed.D.
Nejnov jší poznatky o tom, co se d je v Loch Ness, naleznete na www.TheLoch.com.
P íroda je asto tajuplná nebo neproniknutelná, avšak na rozdíl od lov ka nikoho neobelhává.
– C. G. Jung
Stíny krá ejí.
To, co je… není.
To, co není… m že být.
– Gay Malin