Integrace

Jean Monnet European Module
Geografické aspekty evropské
integrace
LS 2005
RNDr. Petr Rumpel, Rumpel,
Ph.D. Ph.D.
Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje
petr.rumpel petr rumpel@osu. @osu.cz cz

Témata přednášek:
18.2.Geokulturní
18.2. Geokulturní a geopolitické aspekty evropské integrace -
Mgr. Kovář
25.2. Úvod do evropské integrace – základní termíny a
teoretické aspekty – RNDr. Rumpel, Rumpel,
Ph.D. Ph.D.
4.3. Historie a vývoj evropské integrace – RNDr. Rumpel, Rumpel,
Ph.D. Ph.D.
11.3. Problematika rozšiřování EU – Doc. RNDr. Siwek, Siwek,
CSc.
18.3. Instituce a rozhodovací proces – RNDr. Rumpel, Rumpel,
Ph.D. Ph.D.
25.3. Evropské právo a jeho vývoj – Mgr. Šumberová
1.4. Zahraniční vztahy EU – Doc. RNDr. Baar, Baar,
CSc.
8.4. Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Mgr. Šurman
a Mgr. Šumberová
15.4. Společná zemědělská politika EU – Mgr. Žufan
22.4. Regionální politika EU – RNDr. Rumpel, Rumpel,
Ph.D. Ph.D.

Témata přednášek:
29.4. Smlouva zakládající Ústavu pro Evropu – Ph.Dr. Ph.Dr.
Pitrová, Pitrová,
Ph.D. Ph.D.
6.5. ? N.N. Host
13.5. Přeshraniční, Přeshraniční,
mezinárodní a meziregionální kooperace v
EU – Mgr. Wilam
20.5. Vztahy ČR a EU – N.N. Host
27.5. Aktuální vybrané problémy Evropské integrace – N.N.
Host

Povinná literatura:
JAKŠ, J. ( 1998): Quo Vadis Evropská Unie. ETC
Publishing Praha.
PAVLÍK, P. (2000): Integrační procesy ve světě. IN:
JEHLIČKA, P., TOMEŠ, J., DANĚK, P. (editoři)
(2000): Stát, prostor, politika. PřF UK Praha, KSGRR,
str. 200-221, 200 221, ISBN 80-238 80 238-5566 5566-2. 2.
Amsterdamská smlouva – např. MZV ČR Praha,
ISBN 80-85864 80 85864-73 73-8. 8.
Strukturální fondy 12 (2001): Kde hledat informace o
EU. Praktický průvodce českými internetovými zdroji.
(w ww.mmr ww mmr.cz cz)
Smlouva zakladající Ústavu pro Evropu

Další doporučená literatura a informační zdroje 1:
Materiály vydané pro informační účely v rámci
komunikační strategie před vstupem ČR do EU –
MZV ČR a Ústav mezinárodních vztahů.
EMERSON, M. (1998): Redrawing the Map of
Europe, Europe,
McMillan Press Ltd, Ltd,
London, str. 270,
ISBN:0-333
ISBN:0 333-73447. 73447.
FIALA, P., PITROVÁ, M. (eds ( eds.) .) (2001:
Rozšiřování ES/EU. Masarykova univerzita,
Mezinárodní politologický ústav, Brno, 193 str.,
ISBN: 80-210 80 210-2645 2645-6. 6.
FRIES, F. (1995): Velké evropské rozpravy. HZ
Editio, Editio,
Praha.

Další doporučená literatura a informační zdroje 2:
ŠREIN, REIN, Z. (1999): Mechanismy hospodářské
politiky EU. VŠE, Praha.
WEIDENFELD, W. (1999): Europa - Handbuch. Handbuch.
Bundeszentrale für politische Bildung Nr. Nr.
359,
Bertelsmann,
Bertelsmann,
Gütersloh. Gütersloh.
960 s.
ZLÝ, B. (1996): Evropská Unie. Slezská
univerzita, Obchodně podnikatelská fakulta
Karviná, str. 168, ISBN 80-85879 80 85879-31. 31.

Internetové zdroje:
www.euractiv.cz
www.seznam.cz
www.seznam. cz – ministerstva (www.mzv (www. mzv.cz cz/EU /EU ,
www.europa
www. europa.eu eu.int int
www.evropska
www. evropska-unie. unie.cz cz
www.euroskop
www. euroskop.cz cz
www.integrace.cz
www.integrace. cz
www.citizens
www. citizens.eu eu.int int
www.europarl
www. europarl.eu eu.int int
http://inforegio
http:// inforegio.cec cec.eu eu.int int
www.mzv www. mzv.cz cz/EU/ /EU/
www.vláda.cz
www.vláda. cz/1250/ /1250/vrk vrk/vybory vybory.htm htm
www.euroinfocentrum
www. euroinfocentrum.cz cz

Aktuální zdroje informací:
Mezinárodní politika
Hospodářské noviny
Integrace (www.integrace.cz
( www.integrace.cz)
Ekonom
Euro
Lidové noviny ...
www.EurActiv.cz

Jean Monnet European Module
Geografické aspekty evropské
integrace
25.2. 2005 – 2. přednáška:
Úvod do evropské integrace
Základní termíny a teoretické aspekty
RNDr. Rumpel, Rumpel,
Ph.D. Ph.D.

Definice evropské integrace
tegrace – spojení, sjednocení do vyššího celku, ucelení,
propojení.
vropská integrace (EI) – proces sbližování (propojování)
ekonomických, politických a sociálních systémů
jednotlivých evropských národních států.
tegrace není cíl – ale pouze nástroj k dosažení obecných
cílů.

Obecné - deklarované cíle EI:
Mír a politická stabilita - bezkonfliktní
vztahy mezi státy v Evropě
Ekonomický růst a růst životní úrovně
Sociální spravedlnost a rovnost
příležitostí, solidaritou k sociální stabilitě
Udržení a zlepšení životního prostředí
Trvalá udržitelnost rozvoje

Evropské společenství a Evropská
unie
Evropské(á) Společenství – 1. nosný
supranacionální pilíř EU, hlavně
ekonomický (dle Maastrichtské smlouvy a
dalších následujících smluv), má právní
subjektivitu, vlastní instituce – tj. Politická
unie + Společný trh
Evropská Unie – zahrnuje nejen hlavní
1.pilíř, ale také intergovernmentální 2. a
3. pilíř

Obecné nástroje integrace
Harmonizace (sbližování) právních systémů
členských států a vytváření společného
nadstátního (supranacionálního
( supranacionálního) ) práva
Vytváření společných nadstátních institucí, institucí,
které zabezpečí provádění a vymáhání
supranacionálního práva
Delegování kompetencí (dílčích suverenit)
států na supranacionální instituce – tímto
transferem kompetencí je omezována národní
suverenita

Rozdíly mezi supranacionální a
Nadnárodní
organizace:
1. Vlastní nadnárodní instituce
2. Rozhodování většinové –
ztráta suverenity
(delegování částí
suverenity na nadnárodní
instituce)
3. Není možné veto
4. Občanům vyplývají
z členství práva a
povinnosti – přímá účinnost
zákonů
5. Existence kontrolních
mechanizmů vně státu
např. v oblasti dodržování
právních norem
mezivládní organizací
Mezivládní organizace
1. Zástupci členských států
2. Jednohlasnost a zachování
plné suverenity
3. Právo veta
4. Práva a povinnosti jen po
transpozici do národní
legislativy
5. Neexistuje kontrolní
mechanizmus vně státu

Hlavní teze k EU:
Je unikátní a neexistuje analogie
Je nedokončená – problém „finality „ finality“ “ tj. definování
konečného stavu či konečného cíle integrace v Evropě
Je omezená sektorově a geograficky
Je vnitřně zájmově heterogenní a vývoj je
nerovnoměrný, cyklický (fáze málo/intenzivní
integrace)
Jedná se o projekt elit s demokratickým deficitem
Jedná se o prolínání a vzájemnou podmíněnost
politických a ekonomických cílů
Centrální koncept (představa) je fuzzy – tzn. bez
jasných hranic, nejasný

Faktory funkční (sektorální ( sektorální) )
integrace:
Institucionální integrace
Legislativní integrace vytvářením práva
ES/EU
Standardizací a harmonizací norem a
procedur (administrativních řízení)
Infrastrukturní integrace - budováním
společné evropské infrastruktury
Integrace na mikroekonomické úrovni –
např. kooperace podniků, fúze

Stupně politické integrace:
Mezivládní spolupráce
Konfederace
Politická unie
Federace
Centralizovaný unitární stát

Mezivládní (intergovernmentální
( intergovernmentální) )
kooperace
rozhodování konsensem (jednomyslně)
žádný transfer parciální suverenity
z národního státu
neexistence permanentních společných
institucí
právo veta
neexistence kontrolních mechanismů vně
popř. nad členskými státy

Konfederace
Volná asociace (sdružení)
suverénních států vytvořené za
určitým společným ad hoc
účelem (např. obrana – společná
instituce)
Rozhoduje se (konsensem)
jednomyslně

Politická unie
transfer (delegování) jasně definovaných
části suverenity (tzn. kompetencí) na
společné instituce (sdílení suverenit až/nebo
omezení suverenity)
supranacionální prvky: rozhodování
většinové, většinové,
nelze vetovat
rozhodování společnými nadstátními
institucemi ve prospěch společenství států
existence nadstátní kontroly

Federace – federální stát
Přesné rozdělení a vymezení kompetencí
mezi federaci (Spolkem) a regionálními
články veřejné správy (Spolkové země)
Existence ústavy popř. ústav a centrálních
kompetencí a kompetencí dílčích
spolkových států
federace i jen„regionalizované
jen„ regionalizované“ “ státy s
určitými prvky federalizace

Centralizovaný unitární stát
Dominance centrálních orgánů
Pouze omezený transfer kompetencí na
regionální a místní orgány veřejné
správy
Subtypy mohou být unitární
decentralizovaný stát a unitární
s dominancí centra.

integrace
5 stupňový model
1. Zóna volného obchodu
2. Celní unie
3. Společný trh
4. Hospodářská a měnová unie
5. Totální ekonomická unie a
politická unie

Zóna volného obchodu
Free Trade Area - FTA
Nejnižší, nejméně rozvinutý stupeň ekonomické integrace
Cíl: Rozvoj vzájemně výhodného obchodu přinášejícího větší
ekonomický růst
Nástroje: Bilaterální nebo multilaterální mezivládní dohody o
liberalizaci obchodu:
Odstranění tarifních překážek obchodu mezi účastníky
FTA – např. odstranění cel
Odstranění netarifních překážek – např. hlavně
kvantitativních omezení (kvót)
Autonomie jednotlivých států v oblasti obchodní a celní
politiky – neexistence společného celního sazebníku vůči
třetím zemím !

Celní unie
Customs union
2. stupeň ekonomické integrace
Úplné odstranění cel a necelních bariér mezi
členskými státy
Společná celní a obchodní politika vůči třetím
zemím (avšak různá k různým skupinám třetích
zemí: protekcionismus vs. liberalizace)
Vytváření a aplikace společného celního sazebníku
vůči třetím zemím
Neexistuje nezbytnost potvrzování původu zboží

Společný trh
Common market
stupeň ekonomické integrace
voboda oboda pohybu resp. snižování míry restrikce pohybu 4 výrobních
faktorů:
Svoboda pohybu zboží - zajišťuje fungující celní unie
Svoboda pohybu pracovních sil (spíše nižší míra restrikce)
Svoboda pohybu služeb
Svoboda pohybu kapitálu
ytvoření popř. další rozvoj Společných politik (např. obchodní,
zemědělské, dopravní)
ooperace a koordinace v oblasti dílčích ekonomických politik
(hospodářská soutěž, sociální politika - ochrana zdraví
pracovníků, ekologická politika,regionální politika ...)

Hospodářská a měnová unie
4.stupeň ekonomické integrace
Zavedení jednotné měny a existence jednotné monetární
(měnové) politiky:
Vytvoření nadstátní centrální banky- banky přenos hlavních
kompetencí centrálních bank
Ztráta autonomie členských zemí v oblasti monetární
politiky a vliv i na fiskální (rozpočtovou politiku) politiku
Nadstátní centrální banka řídí emisi měny, stanovuje
principy a cíle měnové politiky (vliv na inflaci, růst, úrokové
sazby)
Další koordinace a harmonizace dílčích politik členských států
(např. daňová politika, fiskalní politika, ...)

Totální ekonomická unie a
politická unie (? Federace? )
5. Stupeň ekonomické integrace
Existence měnové unie vyvolává nezbytnost úzké
politické kooperace
Postupující harmonizace ekonomických politik přerůstá
v jejich unifikaci, což vyvolává tlaky na další integraci
politického systému.
Ekonomická integrace zákonitě a logicky vyvolává další
politickou integraci a vytváření nadstátního politického
systému
Jaký stupeň politické integrace nejlépe odpovídá
danému stupni ekonomické integrace je otázkou
teoretické diskuse a reálného uspořádání politických sil
v členských zemích.
zemích

Stupně ekonomické integrace
7 stupňový model
Zóna volného obchodu
Celní unie
Primární ekonomická unie (vnitřní trh)
Rozvinutá ekonomická unie (společný trh)
Ekonomická a měnová unie (společná měna)
Totální hospodářská a měnová unie
Ekonomicko – politická unie

Formy integrace
tegrace ekonomik a politik může probíhat těmito
formami komunikace mezi participujícími státy:
Poskytování informací – „peer peer review review system“ system
Konzultace
Koordinace
Harmonizace
Unifikace
eexistuje striktní hranice mezi jednotlivými formami
integrace – přechody jsou plynulé a překryvy možné.

1. Poskytování informace
„Peer Peer Review Review System“ System
Situace kdy se státy vzájemně informují o cílech a
instrumentech politiky v daném sektoru (například
zahraničně politické postoje)
Obvykle se komunikuje prostřednictvím diplomacie,
diplomatů a pracovníků zahraniční služby
Informace může, ale také nemusí, být užita s cílem
zajistit více koherence (soudržnosti např. zájmů) mezi
participujícími státy

2. Konzultace
Participující partnerské státy se nejen zavazují k
vzájemnému- vzájemnému bilaterálnímu - poskytování informací o
určitých politikách
Ale také se zavazují: scházet se, se,
diskutovat a společně
analyzovat problémy v určitém sektoru
Uvažovat o společných postojích a společných řešeních
Nadnárodní koherence se konzultacemi posiluje a de
facto se suverenita a autonomní politika států dobrovolně dobrovoln
zmenšuje
I přes právně nezávaznou formu konzultací se politici cít
být vázání na určitá dominantní stanoviska partnerů

3. Koordinace
Zavazuje partnery k dohodě o společných akcích
vedoucích k větší koherenci (soudržnosti)
participujících států
Často jsou přijaty i nadnárodní regulativy

4. Harmonizace
Znamená zavedení stejných norem, předpisů a
pravidel do politik jednotlivých participujících
států
Státy mají své vlastní regulativy – ale většinou
stejné – shoda v oblasti cílů, možnost různých
postupů k dosažení cílů
De facto představuje unifikaci

5. Unifikace
Státní regulativy neexistují – jsou zrušeny a
nahrazeny nadnárodními regulativy
Regulativy jsou vytvářeny na nadnárodní úrovni
Závaznost postupů i cílů ve všech participujících
zemích
Unifikace je nejvyšší forma integrace
V EU hlavně v oblasti Společného trhu

2 dimenze integrace
Vertikální integrace – sektorová, odvětvová
(prohlubování integrace, „ „deepening deepening“): “):
postupný transfér stále nových dílčích suverenit v
určitých oblastech z jednotlivých států na nadnárodní
instituce
integrace určitých oblastí politiky – institucionálně,
legislativně
prostorová (rozšiřování,
„widening widening“): “):
transfér stávajícího stavu integrace na nové členské
státy,
rozšiřování působnosti nadnárodního práva a
nadnárodních institucí na nové země
. Horizontální integrace – prostorová (rozšiřování,

eoretické přístupy k evropské integraci
1. Funkcionalismus
2. Neofunkcionalismus
3. Federalismus
4. Intergovernmentalismus

1.Funkcionalismus
Integrace států je založena pragmaticky –je je praktická, hlavně
ekonomická, ekonomická,
je to kooperace „zdola „ zdola“ “ a to v přesně vymezený
úzkých oblastech ve kterých je integrace mimořádně výhodná výhodn
(tržní síly dominují v integračním procesu)
Integrace je vyvolána a stimulována ekonomickými potřebam
a zájmy, zájmy,
technickými a sociálními imperativy či potřebami
Ekonomické subjekty, podnikatelé mají zájem na integraci a
jejich lobby „tlačí“ další integraci (např. bezcelní dovoz a
vývoz), která je ekonomicky výhodná
Dochází pak ke graduálnímu rozvoji kooperace, která se dále
rozšiřuje na další oblasti a odvětví („ („spill spill over over effect“ effect“
–
dominový efekt) – proces integrace je spontánní, ne politický
Institucionální faktor je slabý (ne integrace „shora“ - slabší
vliv států a politiků) – minimální institucionální aparát je vša
nezbytný např. nutnost kontroly dodržování regulativů

2.Neofunkcionalismus
2. Neofunkcionalismus
Velký důraz na institucionální faktory integrace –
rozšiřování kompetencí supranacionálních institucí v
důsledku postupného a vzájemně se podmiňujícího
transferu kompetencí tzv. Spill over effect daný silnými
vnitřními vazbami mezi sektory
Cílem je funkcionalistickými postupy (tzn. postupnou
integrací jednotlivých sektorů participujích států)
vytvořit evropskou federaci s federální evropskou vládou
Neofunkcionalisté podcenili význam vlastních zájmů
participujících zemí (a jejich národních politiků)
Přecenili úlohu vnitřních vazeb mezi sektory jednotlivých
zemí

3. Federalismus
Ústava striktně rozděluje kompetence mezi centrum a dílčí
komponenty federace (státy, spolkové země, regiony)
cesty k evropské federaci:
Legislativně – vytvoření federálního právního rámce evropským
ústavodárným shromážděním jednorázově a shora (Altiero ( Altiero
Spinelli) viz Konvent
Neofunkcionalisticky – gradualisticky po krocích dospět k
federaci, od ekonomické integrace přejít nezbytně k politické
integraci vytvořením silných institucí (Jean Monnet),od
Maastrichtu (1.11.1993) při uplatnění principu subsidiarity subsidiarity
ubsidiarita bsidiarita – rozhoduje se na nejnižší možné úrovni na které jsou
rozhodnutí a akce nejefektivnější (zahraniční politika vs.
problematika bydlení)

4. Intergovernmentalismus
Antiteze federalismu (De Gaulle, Gaulle,
Thatcher) Thatcher
Cílem je konfederace – kooperace suverenních
států v určitých oblastech – („Europe („ Europe des
patries“- patries Evropa vlastí)
Rozhodují mezivládní instituce tvořené
demokraticky legitimizovanými představiteli
suverenních států
Vlády členských zemí spolupracují ad hoc (v
konrétních oblastech) při zachování plné
suverenity států.
Instituce jsou slabé – jen jakési sekretariáty

EU v kontextu teorií evropské
integrace
U
je částečně supranacionální internacionální organizací se znaky
federace (tzv. 1 pilíř)
částečně mezivládní spoluprací s konfederativními prvky (tzv. 2.
a 3. pilíř)
Teorie jsou obecné, vyhraněné modely - politická praxe je však
mnohem komplikovanější a méně přehledná
udoucnost:
Je dána polaritou mezi federalisty a intergovernmentalisty
Otázku finality evropské integrace se pokusil zodpovědět
Konvent
Představy finálního stavu EU se mění se změnou situace ve světě
a v Evropě a se změnou dominantních, vládnoucích elit v
evropských státech
Heterogenita aktuálních zájmů evropských států a jejich
historických tradic spíše odporuje možnosti vytvoření „silné a

odely a koncepty evropské integrace
Evropa soustředných (koncentrických) kruhů –
„concentric concentric circles“ circles
Variabilní geometrie
Evropa á á la la carte carte
Dvourychlostní Evropa
Vícerychlostní Evropa
Flexibilní integrace – „closer closer cooperation“
cooperation
Evropa regionů
Evropa vlastí
Evropa občanů I. a II. Kategorie (?)
Evropa od Atlantiku po Ural

Příčiny evropské integrace:
Existence vnějšího ohrožení (např. nebezpečí agrese) si vynucuje
spolupráci „ohrožených“ („ („Sowjet Sowjet threat““) threat
Existence dlouhodobých historických konfliktů, konfliktů,
rozporů a
animozit mezi národními státy (nacionalismus) (nacionalismus)
a snaha politiků
je zmírnit až odstranit prostřednictvím kooperace na projektu
společného zájmu (Německo vs. Francie)
Existence silné vnější konkurence a snaha o posílení externí
konkurenceschopnosti vytvořením většího trhu (západní Evropa
v rámci triády, „ „eurosclerosis
eurosclerosis“) “)
Existence silné vnější konkurence a snaha o koordinaci
protekcionistických opatření (např. evropské zemědělství vs.
USA, „ „fortress fortress Europa“) Europa“)
Snaha o zvýšení schopnosti prosazovat společné zahraničně
politické zájmy a následně ekonomické zájmy ve vnějším
prostředí (Evropa: ekonomický obr a politický trpaslík)