4 | 2005
4 | 2005
4 | 2005
- No tags were found...
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Doma i ve světě prosluli Ringelové originálností<br />
přípravy lvů a tygrů, jaguárů a dalších koček, které<br />
váží od sedmdesáti do tří set dvaceti kilogramů .<br />
Jedinečnost výcviku spočívá v těsném kontaktu<br />
s šelmou . Zvíře drezéra při některých cvicích<br />
nenapadne, pokud je s ním v těsném fyzickém<br />
kontaktu . Stačí ale jen malé zaváhání nebo odbytí<br />
cviku, šelma nepevné přitisknutí vycítí a předními<br />
tlapami si začne drezéra sama přitahovat . Dosud<br />
ukryté sedmicentimetrové drápy vylezou z polštářků<br />
a začnou se vrývat do těla cvičitele . „V tu chvíli<br />
se začne chovat jako predátor ke kořisti, ale ani<br />
drápy zaťaté do zad mě nesměly odradit od zvýšení<br />
úsilí o stisk z mé strany . Jiný únik z kleští není,“<br />
říká cvičitel . O nejednom podobném zážitku svědčí<br />
nejen vyprávění, ale i hluboké jizvy na jeho těle .<br />
Tvrdá škola od dětství<br />
„Bydleli jsme ve vile před libereckým Výstavištěm<br />
. Matka byla nadšená budováním nové společnosti,<br />
ale soudruzi z ní udělali za vlády Gottwalda<br />
třídního nepřítele, a já se dvěma bratry jsme byli<br />
4 roky bez mámy . Tátu jsme neměli, a tak si nás<br />
musel vykoupit děda z Jičína . Tam jsme vyrůstali .<br />
Ale já měl touhu vrátit se do Liberce a vyučit se<br />
pro tamější zoologickou zahradu chovatelem cizokrajné<br />
zvěře,“ vzpomíná Ivan Ringel . Do Liberce<br />
však nedostal doporučení, neboť Jičín patřil do<br />
Východočeského kraje a ten měl svoji zoo ve Dvoře<br />
Králové . Šel se tedy učit tam . „Byla to sice malá<br />
zahrada, ale nakonec jsem tam zažil díky svému<br />
pozdějšímu šéfovi něco, co se v našem státě už<br />
asi nikdy nebude opakovat . Budování safari zoo<br />
za naprosto neobyčejných podmínek a navíc s člověkem,<br />
kterému se jen těžko někdo vyrovná . Vzdě-<br />
laný, odvážný, energický, cílevědomý a pracovitý<br />
Josef Vágner dokázal nejen jít za svoji myšlenkou,<br />
kterou mnozí považovali za utopii, ale on ještě<br />
uměl pro svoji věc strhnout ostatní,“ zamýšlí se<br />
Ringel nad svým učitelem .<br />
Maléry z lásky k tygrům<br />
Ani on se nevyhnul konfliktu se svým vzorem<br />
a šéfem . Stalo se to dokonce vícekrát . Jednak<br />
byl několikrát přistižen, když v hrubém rozporu<br />
s předpisy pobýval v kleci u tygrů, které dokonce<br />
potají začal cvičit . Byly to sice první nesmělé<br />
pokusy, jak se zvířetem navázat komunikaci, aby<br />
pochopilo, že ošetřovatel není kořist, hračka ani<br />
pokořitel, ale protějšek, se kterým se dá dohodnout<br />
. V té době se u mladého Ivana zrodila filo-<br />
ŠELMY NEPOKOŘUJI, DOMLOUVÁM SE S NIMI...<br />
To je filozofie osmapadesátiletého Ivana Ringela, který se zabývá čtyřicet let výcvikem<br />
šelem . Jako malý kluk vyrůstal v Liberci . Život spojený s velkými kočkami je novodobá<br />
rodinná tradice, kterou on založil a synové Jan a Tomáš jsou pokračovateli . Jak se šelmy<br />
cvičí, proč z nich nikdy nebudou zvířata oddaná člověku, riskují Ringelové zbytečně své<br />
životy, když cvičí kočky na tělo a jiní drezéři na vzdálenost pomocí pamlsků na tyčích?<br />
Mají se zvířata v cirkusu u Ringelových hůře nebo lépe než v zoologických zahradách?<br />
zofie jeho přístupu ke zvířatům nepokořit je, ale<br />
domlouvat se s nimi . „Nejhorší malér jsem měl,<br />
když mě mladí svatebčané přesvědčili, abych je<br />
vzal do klece s tygřicí a vyfotil se s nimi . Naštěstí<br />
tygřice byla vysloužilá a už trochu líná cirkusová<br />
harcovnice,“ začíná Ivan Ringel vyprávění o svém<br />
vstupu do říše zvířat . Před vyhazovem ho nejspíš<br />
zachránil odjezd na odchyt zvířat do Afriky .<br />
Útoky bez varování<br />
„Za čtyřicet let výcviku zvířat jsem prožil desítky<br />
nebezpečných situací . Nejhorší byly ty neočekávané,<br />
kdy šelma zaútočila bez varování,“ říká<br />
Ringel . Chvilkové přívětivé a přítulné chování<br />
koček, o váze blížící se i třem stovkám kilogramů,<br />
je jen zdáním . Nezasvěceného člověka ani nenapadne,<br />
jak nebezpečný může být třeba jazyk tygra .<br />
Shora je pokrytý pevnými, nazad ohnutými ostny,<br />
Ivan Ringel se svou „kočičkou“. Foto Josef Růžička<br />
6 T É M A<br />
kónickými papilami . U tygra jsou až 5 milimetrů<br />
dlouhé . Jazyk pak působí jako struhadlo a šelma<br />
s ním dokáže dokonale očistit silné kosti od svaloviny<br />
. Olizováním tygr poruší dokonce i okostici,<br />
aby získal cenné látky, aniž by musel kost drtit<br />
zuby . Z toho je zřejmé, jak příjemné asi může být<br />
takové přátelské olíznutí . Ivanu Ringelovi se mohlo<br />
stát osudným .<br />
Skalpován a předhozen jako oběť<br />
V sedmdesátých letech vystupoval ve velkých<br />
stálých cirkusových manéžích v bývalém Sovětském<br />
svazu . Jeho program byl plný rizik . Ať už<br />
šlo o společné vystoupení rozličných druhů zvířat,<br />
kdy predátoři cvičili se savci, kteří tvoří jejich<br />
přirozenou potravu, anebo o neobvyklý kontakt<br />
drezéra s šelmou . Jedno z vrcholných čísel bylo,<br />
když Ringel otevřel tlamu tygrovi, nahlas vyslovil<br />
své jméno (mohlo to být naposled), pak vložil hlavu<br />
do tlamy a ruce si dal za záda . Jednou ale měl<br />
smůlu, neboť tygr projevil nechuť ke spolupráci<br />
právě při tomto cviku .<br />
„Když jsem mu otevíral tlamu, abych do ní vložil<br />
hlavu, sekl po mně tlapou . Částečně mě skalpoval<br />
a způsobil šrámy na obličeji . Horší ale bylo, že<br />
mě odhodil pod tělo jiného tygra,“ začal vyprávět .<br />
O jaké šrámy asi šlo, si lze domyslet, když tygr ve<br />
chvíli útoku vytahuje z tlapy pět sedmicentimetrových<br />
srpovitě zahnutých drápů . „Dodnes nevím,<br />
proč mě nenapadl samec, kterému jsem byl předhozen<br />
jako oběť . Snad proto, že jsem mu dlouhým<br />
usilovným léčením zachránil život,“ vyslovil<br />
domněnku . Ve chvíli, kdy si začal uvědomovat situaci<br />
a vstával, jeho žena zoufale volala, aby opustil<br />
manéž . On však věděl, že opustit klec s pěti tygry,<br />
třemi lvy, levhartem, jaguárem a černým panterem<br />
by také mohlo znamenat, že se do ní už nikdy<br />
nevrátí . Strach je nevyzpytatelný . „Jakmile jsem<br />
se přiblížil k útočníkovi, vjela do mne jako droga<br />
chuť pokračovat ve vystoupení . Kdo nebyl sám<br />
v kleci se šelmami, těžko pochopí, že se v člověku<br />
probudí touha dokázat, že umí zvítězit nad šelmami<br />
. Ne fyzickou silou, to ani holýma rukama není<br />
možné, ale uměním . Otočil jsem se k provinilcovi<br />
zády, vzal ho ze stolu na ramena a obešel s ním<br />
manéž . Následoval snad největší divácký aplaus<br />
v mém životě,“ zamyslel se Ringel .<br />
Olíznutí nebo život<br />
Tři tisíce diváků skandovalo, ale to nikdo netušil,<br />
že bolestnější a možná riskantnější chvíle mistra<br />
manéže teprve čeká . „V závěru vystoupení jsem<br />
zůstával v kleci s jedním tygrem, který si stoupl<br />
přede mne na zadní nohy a povalil mě na zem pod<br />
sebe . Pak následoval vrcholný okamžik, kdy jsme<br />
se překulili a predátor tak vlastně ležel na zádech<br />
a jeho potenciální kořist na něm . Od začátku této<br />
scénky musím být ke čtvrttunovému tělu tygra pevně<br />
přitisknutý . Jakmile by pocítil uvolnění, zaútočil<br />
by . Po společném pádu na zem mě ale tygr začal<br />
olizovat krev na obličeji a na hlavě . Tím mi strhával<br />
další vlasy a kůži předtím narušenou drápy . Byla<br />
to krutá bolest, ale věděl jsem, že jakmile uvolním<br />
sevření, přijde útok . Nohy se mi rozklepaly až po<br />
představení,“ uzavřel Ivan Ringel .<br />
Josef Růžička<br />
publicista, bývalý velitel<br />
Veterinární základny Armády České<br />
republiky na Grabštejně
Change language