4 | 2005

More documents

Recommendations

Info

PSÍ VYSLANCI MÍRU Od roku 2002 se v mírové misi v Kosovu na Balkáně vystřídalo přes třicet českých psovodů se speciálně vycvičenými psy . Pátrali po skrytých výbušninách, zbraních nebo drogách . Služební psi, vycvičení na základně Grabštejn, mají kotce na základně Česko-Slovenského praporu mírových sil NATO uprostřed Kosova v Šajkovacu . Denně vyjíždějí na nejrůznější zásahy, často i mimo plán a v noci . Mnohé akce totiž zůstávají utajené do poslední chvíle . Zásahů se většinou účastnili také místní policisté, přesto se však mnozí lidé českých psů zpočátku báli . „V případě nálezů nastražených výbušnin jsem jim vysvětlil, že naši psi pracují i pro jejich bezpečnost,“ řekl rotmistr Josef Reisinger, který jako psovod sloužil v loňském roce v misi sedm měsíců se dvěma německými ovčáky . Čtyřletý Iro vyhledával ukryté zbraně, sedmiletý Dyk plnil úlohu obranáře . Ilustrační foto Foto Josef Růžička Čeští psovodi bývají hojně využíváni spojeneckými vojáky i proto, že se nezdráhají svá zvířata poslat do situací, kam by například Finové či Norové své psy nikdy nevyslali . Například k průzkumům sklepů, půd a jiných temných míst, a vůbec tam, kde by psům hrozilo nebezpečí . Psy si většina evropských armád připravuje především proto, aby pomáhali tam, kam se člověk nedostane, kde se těžko orientuje, anebo kde by mohl přijít o život . Člověk je snadnějším terčem než menší a pohyblivější pes . Mezi nepříliš populární patří pohotovost vojáků při svatbách či pohřbech . Ačkoliv se místní obyvatelé dušují, že doma žádné zbraně nemají, při podobných životních zlomech se snad ani nedokáží bavit bez střelby do vzduchu . „Najednou se mezi nimi objeví spousta zbraní včetně samopalů . Při takových oslavách jezdí většinou v autě a za jízdy z nich střílí . Nezřídka přitom dojde ke zraněním, někdy i k smrti,“ komentuje místní zvyk psovod Oldřich Trtílek . On sám byl nasazen se psem, když se u jezera Batlava jedna taková bujará oslava odehrála . Při salvách byl jeden člověk lehce a jeden těžce zraněn . Vojáci rychle zasáhli, a tak předešli většímu neštěstí . Josef Růžička bývalý velitel Veterinární základny na Grabštejně Pes je po útočném noži v armádách druhou nejstarší dosud používanou zbraní . Má vlastnosti, které dosud žádná technika nenahradila a v nejbližší době nenahradí . Síla, čich, nebojácnost, rychlost a houževnatost jsou vlastnosti, pomocí kterých pes dokáže předejít nenadálému napadení psovoda . Ani nejdokonalejší zabezpečovací systémy nedokážou dohledat a zadržet narušitele – to nejlépe dokáže právě pes . Ten je také první v kontaktu s ozbrojeným pachatelem a chrání tak život psovoda . Pomocí psů vojáci vyhledávají nastražené výbušniny, ukryté zbraně a drogy . Psy armáda využívá i pro záchranářské práce . Jsou to převážně němečtí ovčáci, dále francouzští briardi, rotvajleři, dobrmani nebo belgičtí ovčáci . Psi z Grabštejna pátrali po výbušninách i v Kosovu a Iráku Veterinární základna Armády České republiky, která sídlí blízko Liberce v podhradí hradu Grabštejn, slouží už několik desetiletí k výcviku psovodů a služebních armádních psů . Od roku 2000 se psi na Grabštejně necvičí jen pro strážní službu . V současné době, kdy veterinární základna přešla na profesionální bázi, připravuje také zvířata na vyhledávání munice a výbušnin, zbraní, i omamných a psychotropních látek . Na Grabštejně tak dnes probíhá výcvik psů záchranářských a pátracích pro jednotky na území České republiky i pro potřeby zahraničních misí . Psi – záchranáři už například pomáhali pátrat po výbušninách a zbraních v Kosovu, ale i v Afghánistánu nebo Iráku . Pes je u armády nenahraditelný . V mnoha nebezpečných situacích nastavuje krk místo vojáka . „Dostane se skoro všude, ale hlavně umí najít i to, co je pečlivě ukryto, a to díky jeho schopnostem rozeznat několik pachů najednou,“ vysvětlila nadporučice Sabina Introvičová, tisková mluvčí kontingentu Armády České republiky . „Dobře vycvičit psa na hledání drog není jednoduché . Pes musí být ve velmi dobré kondici, musí se dokázat soustředit na svou práci a nenechat se ničím jiným vyrušit,“ dodává . Pro psa je vyhledávání hrou, na kterou se těší . Celou dobu vlastně hledá svou oblíbenou hračku . Postupně, během výcviku je pach hračky spojován i s pachy zbraní nebo drog . „Psovod s sebou bere do akce nejenom 16 T É M A PES NASTAVUJE KRK MÍSTO VOJÁKA pomocníka, ale i kamaráda, za kterého je odpovědný . V misi KFOR máme mezi pejsky i šampióny, kteří se s úspěchem zúčastnili mezinárodních soutěží,“ podotkla Sabina Introvičová . Historie veterinární základny Do nevyužitých historických objektů místního hradu bylo 5 . května 1953 přemístěno z Terezína armádní Výcvikové středisko psovodů a psů . Na jeho základě vznikla v roce 1970 Veterinární základna . V témže roce byl objekt hradu předán Státní památkové péči a v majetku armády zůstal Nový zámek v podhradí . V sedmdesátých letech zde byla vystavěna chovná stanice služebních psů . V osmdesátých let začala armáda psy vykupovat, a to zvířata ve věku od roku a půl do tří let . Na Grabštejně často vznikalo pevné pouto mezi psem a jeho psovodem . Proto mnozí z těch, kteří tu odsloužili povinnou dvouletou vojenskou službu, svůj odchod do civilu oplakali . Pokud byl už jejich pes starší, mohli si jej vzít s sebou domů . Získat vhodného psa pro výcvik není jednoduché Policisté v Ústeckém a Libereckém kraji mají k dispozici pět služebních psů . Severočeši dokonce v této oblasti využívání zvířat drží prim, neboť v roce 1986 vycvičil prvního psa vyhledávajícího výbušniny dnešní šéf krajské policejní kynologie podplukovník Vilém Babička . „V roce 1990 po množících se výhrůžkách bombovými atentáty jsem byl pověřen vycvičit dalších sedm psovodů a psů pro Českou republiku,“ uvedl důstojník . Výcvik psů k vyhledávání výbušnin vyžaduje od psů dosti protikladné požadavky . „Pes musí mít velký fyzický potenciál a chuť neustále vyhledávat . Naproti tomu se ale nesmí projevovat příliš temperamentně, natož zbrkle . Mohl by tak iniciovat nastraženou výbušninu,“ upozorňuje psovod Jan Gahler . Obtíže se získáváním takových psů potvrdil i velitel armádní základny na Grabštejně Pavel Onodi . „Vloni na podzim se nám po několikaměsíčním snažení podařilo získat pouze pět vhodných z pětadvaceti testovaných psů,“ řekl velitel . Josef Růžička Ilustrační foto Foto Josef Růžička
Většina Čechů se nad představou, že by na Štědrý večer jedli řízek místo z kapra ze psa nebo kočky, otřese odporem . Kočky a psy totiž považujeme za naše domácí mazlíčky, lidstvo je chová jako své pomocníky a společníky tisíce let . Proto by skoro nikdo sousto psího nebo kočičího masa nepozřel, ani kdyby byla pochoutka připravena obzvlášť lákavým způsobem . Kapr domácím zvířetem není, přesto cítí stejnou bolest a stejný stres, když je týrán . To, čím musejí tuzemští kapři každý rok před Vánocemi projít od vylovení z rybníků až po zabití, jim přináší velké utrpení . Prodej vánočních psů. Foto Jan Šťastný Na to, že bychom neměli dělat mezi domácími mazlíčky a vánočními kapry žádný velký rozdíl, upozornili před Vánocemi na náměstí I . P . Pavlova v Praze Ochránci hospodářských zvířat za podpory členů Svobody zvířat a České vegetariánské společnosti . Na náměstí postavili prodejní stánek s pultem, který obklopili několika psy . Stánek obsluhovala dvojice mladých prodavačů, přepásaných gumovými zástěrami, které byly samozřejmě potřísněné falešnou krví . Kolemjdoucí vyzývali ekologové k tomu, aby si u jejich stánku koupili vánočního psa na štědrovečerní stůl . Cedule upozorňovala šokované lidi na poměrně lidové ceny – kilo psího masa stálo pouhých sedmdesát korun, k tomu deset korun za zabití a pět korun za zabalení . Lidé si tu mohli také dát chleba, namazaný psím sádlem (samozřejmě, že sádlo nebylo opravdové, nahradil je rostlinný tuk) . Ani pult nebyl potřísněný skutečnou krví . Místo krve použili ochránci potravinářské barvivo . Opravdové nebyly ani odpudivě zkrvavené kousky masa na pultě . Stánek ozdobili ekologové rozměrným transparentem s nápisem „Prodej vánočních psů“ . Současně tu vystavili fotografie z přípravy a konzumace psího masa v asijských zemích . „Jsme přesvědčení, že mír, soucit a ztišení jsou mnohem hlubšími vánočními tradicemi než pouliční masakr kaprů . Přesto i ten dnes patří ke koloritu vánoční pohody . Chceme své spoluobčany a spoluobčanky upozornit, že rozhořčení a odpor, s jakým vnímají zabíjení psů a koček v některých asijských zemích je pokrytectvím, nevnímají-li stejným způsobem krutost, vládnoucí každým rokem v období adventu v České republice,“ vysvětlil za PSI A KOČKY NA ŠTĚDROVEČERNÍM STOLE? Ochránce hospodářských zvířat Michal Kolesár . Podle ochránců kapři trpí už při samotném výlovu . Ten nastane, když ryby dosáhnou třetího roku života . Zatímco v přírodě se nejšikovnější a nejzkušenější z nich dožívají až třiceti let . Když se vypouští rybník, ryby se stahují za vodou až na nejhlubší místo rybníka . Stává se, že nějaké ryby zůstanou po výlovu v bahně a udusí se . Nešetrně se s rybami zachází i při jejich třídění na třídičce . Ryby projdou třídícím strojem a pak dopravníkem do transportních nádob . Kapři trpí především nedostatkem kyslíku a necitlivou manipulací . Při zpracování tak velkého množství ryb dochází k jejich fyzickému poškození i poranění různé velikosti a hloubky . Stresující je pro ně také přesouvání z jedné kádě do jiné . Výlov probíhá od října do poloviny listopadu . Kapry umístí rybáři do sádek, kde je udržují v bdělém stavu a bez krmení asi šest týdnů ve vodě bez bahna . Tím se vylepšují chuťové vlastnosti masa . U ryb tak současně dojde k úbytku nežádoucího tuku .V sádkách bývá namačkáno zhruba padesát kaprů na jeden kubík vody . Před převozem do prodejních kádí jsou kapři výrazně fyzicky oslabeni . Je možné, že někteří už ani příliš nevnímají, co se s nimi děje na jejich poslední cestě . Při prodeji na ulicích jsou nejčastějšími závadami přeplněné kádě nebo nedostatečný přívod vody . „Zcela bez kontroly jsme od okamžiku prodeje živé ryby, kterou si někteří lidé chtějí zabít sami v klidu domova . Transport v igelitce, někdy několik dnů v chlorované a pro kapra příliš teplé vodě a nakonec zabití, mnohdy ubití, kdy strejda s paličkou honí kapra pod skříní,“ uvedl Michal Kolesár . „Zcela nesmyslné jsou pokusy vrátit vánočního kapra zpět do rybníka . Kapr už nemá žádné tukové zásoby, není připravený na přezimování . K tomu může mít, a většinou také má, nějaká povrchová zranění . Je také zbavený ochranného slizu, to znamená, že může být v rybníce nebo řece napadený různými plísněmi nebo parazity . Chce-li někdo vánočního kapra vypustit do přírody, měl by se o něj pár měsíců starat a pustit jej až někdy v březnu,“ dodal . Akcí chtěli ekologové přimět lidi, aby více přemýšleli o tom, v jakých podmínkách zvířata, která konzumujeme, žijí . Kolemjdoucí nejčastěji argumentovali tím, že kapr není na rozdíl od psa nebo kočky domácí zvíře . Prvotní šok vystřídalo u většiny z nich nadšení, nicméně vzdát se na Štědrý večer kapra nebyl ochoten takřka nikdo . Bouřlivou diskusi vyvolal Prodej vánočních psů také na internetu . „Podle mě je to docela nechutný . Prostě Asiati mají úplně jinou mentalitu a když přijdou sem, myslíte si, že si nějakýho toho psa nechytnou? Tak nechápu, co tím ochránci zvířat myslí, když budou místo kaprů prodávat psy . Navíc v prvním semestru na vysoké jsme se jako technologové potravin učili, že pes se nevyužívá k potravinářským účelům . Pitvali jsme kde co, ale psa fakt ne,“ míní na chatu pisatelka Markétha . A hned jí odpovídá Rejpal: „Pes se sice hromadně k potravinářským účelům nevyužívá, ale jedlý je . Stejně jako kočka .“ V diskusích na internetu častěji převládají názory, které akci ekologů odsoudily . Lidé se shodovali v tom, že kapr se na Vánoce jedl odjakživa, a že je rybí maso zdravé . Pisatel Makl označil Prodej vánočních psů za klamavou reklamu: „Člověk vidí stánek, chce si koupit kousek Bóbika – a oni mu dají sóju… no, nezabili byste je?“ A značka Ftipnejj mu pohotově odpovídá: „zabili a snědli .“ Přece jenom se v záplavě názorů našly i ty rozumnější . „Zvířata, která používáme jako potravu, by měla být chována a posléze porážena tak, aby jim to nezpůsobovalo utrpení a bolest . Mimochodem, myslím, že by televize měla povinně vysílat v hlavním vysílacím čase dokumenty o tom, jak se se zvířaty zachází v některých chovech a na některých jatkách . Záběry z mořského rybolovu, reálně spíš všehomasakru, nevyjímaje .“ uvedl pisatel, který se pojmenoval Iridium . Ekologové sice během své akce neprodali ani kilo masa, nicméně byli úspěšní . Podařilo se jim přimět stovky lidí k tomu, aby si utrpení vánočních kaprů alespoň připustili . Zuzana Minstrová Prodej vánočních psů. Foto Jan Šťastný T É M A 1
Page 1 and 2: R O Č N Í K V I . 4 | 2005 Lomik
Page 3 and 4: Tentokráte nesedím ani u rybníka
Page 5 and 6: DOMÁCÍ ZVÍŘATA - ČASOVANÁ BOM
Page 7 and 8: ZAHRAD mů) a vzájemná závislost
Page 9 and 10: CIRKUSY NEJSOU MÍSTEM PRO ZVÍŘAT
Page 11 and 12: POKUSNÉ ZVÍŘE - NÁŠ SPASITEL M
Page 13 and 14: SVOBODA PŘINESLA ZVÍŘ ATŮM SMRT
Page 15 and 16: LIDSTVO ZNEUŽÍVÁ TOHO, ŽE SE ZV
Page 17: Proč je podle vás člověk ke zv
Page 21 and 22: LIDÉ SE UŽ VÍC ZAJÍMAJÍ O TO,
Page 23 and 24: V E G E T A R I Á N S T V Í MÁME
Page 25 and 26: HOLOCAUST NA TVÉM TALÍŘI Každý
Page 27 and 28: TRH V BREZNĚ NAD HRONOM Brezno nad
Page 29 and 30: P R ÁVO N A K R A J I N U Krása a
Page 31 and 32: MATEŘSKÉ CENTRUM ČMELÁK O tom,
Page 33 and 34: Ve spalovně měl skončit i odpad
Page 35 and 36: CHCETE NAVŠTÍVIT JIZERSKÉ HORY?

4 | 2005

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?