4 | 2005

R O Č N Í K V I . 

4 | 2005 

Lomikámen 

E K O L O G I E | P Ř Í R O D A | R E G I O N | H I S T O R I E | Ž I V O T N Í S T Y L | N E Z I S K O V Ý S E K T O R | 

S P P 

téma: Zvířata a my 

region: zooregion 

rozhovor: Dita Michaličková

obsah 4/2005 

Sedím na smetišti dějin . . . . . . . . . . . . . . . . 1 

Co je zvíře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 

Domácí zvířata – časovaná bomba . . . . . . . . 3 

Zoologické zahrady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 

Cirkusy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 

Pokusy na zvířatech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 

Každý kožich má dvě strany . . . . . . . . . . . . 10 

Svoboda přinesla zvířatům smrt . . . . . . . . . 11 

Transporty smrti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 

Rozhovor s Ditou Michaličkovou . . . . . . . . 13 

Pes nastavuje krk místo vojáka . . . . . . . . . . 16 

Psi a kočky na Štedrovečerním stole? . . . . . 17 

Svoboda zvířat – Neziskový sektor . . . . . . . 18 

Brojler – kuře na maso . . . . . . . . . . . . . . . . 20 

Vegetariánství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 

Petr Vachler – známý vegetarián . . . . . . . . . 22 

Holocaust na tvém talíři . . . . . . . . . . . . . . . 23 

Literárně-zvířecí okénko . . . . . . . . . . . . . . . . 24 

Starý časy – Trh v Brezně nad Hronom . . . 25 

Dovezeným zvířatům se v Česku líbí . . . . . . 26 

Právo na krajinu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 

Liberecké městské lázně . . . . . . . . . . . . . . . 28 

Mateřské centrum Čmelák . . . . . . . . . . . . . 29 

Malé zprávy / Zprávy z regionu . . . . . . . . . 30 

Ekovařečka – Ekoporadna . . . . . . . . . . . . . . 32 

Lomikámen 

čtvrtletní zpravodaj pro členy Společnosti přátel přírody 

Vychází zpravidla čtvrtletně . Číslo 4 ., VI . ročník . Vyšlo pro zimu 2005 . 

Vydává: občanské sdružení Společnost přátel přírody, Třída Svobody 243/58, Liberec 15, 460 15, 

IČO: 46747362 . Adresa redakce: Lomikámen, SPP, Olbrachtova 37, Liberec 15, 460 15, 

tel . a fax: 482 751 195, spp@cmelak .cz Šéfredaktor: Jan Korytář . Redakce: Jiří Antl, 

Martina Burešová, Zuzana Minstrová . Další příspěvky do čísla: Dita Michaličková, Zdeněk Veselovský, 

Roman Rogner, David Nejedlo, Josef Růžička, Veronika Charvátová, Daniela Falová, Jan Lorenc, 

Michal Svoboda, Markéta Pecková, Tomáš Popp, Vladimír Kučera, Rudolf Těsnohlídek, Tára Dostálovic . 

Jazyková úprava: Zuzana Minstrová . Sazba: Grafická klinika Epicentrum . Tisk: IRBIS, Liberec . 

Cena: pro členy Společnosti přátel přírody zdarma, ve volném prodeji 20 Kč . 

Uzávěrka příštího čísla: 15 . 3 . 2006 © SPP 2005 . Registrace MK ČR E11833, 

OkÚ–Lbc–072/2000 . Fotografie na obálce: Archiv SPP . 

www.cmelak.cz/lomikamen 

Lomikámen zakoupíte na těchto místech: 

Knihkupectví a antikvariát Jaroslav Fryč – Pražská 14a, Liberec 

Čajovna 82 vůní – Sokolské nám . 307/6, Liberec 

WINDSPORT – Zámečnická ul ., Liberec 

Státní vědecká knihovna – Rumjancevova ul, Liberec 

Vegetariánská restaurace Ananda – Frýdlantská 210, Liberec 

Galerie JILM – Hejnická 330, Raspenava – Luž 

Vydání tohoto čísla Lomikamene podpořilo 

Ministerstvo životního prostředí ČR. 

Milí čtenáři, 

nový rok je pro většinu z nás symbolem nových nadějí, přání a doufání . 

Začne etapa, o které nevíme, co nám přinese, jak nás změní a co ji nakonec 

uzavře . Všichni v skrytu duše doufáme, že nás a naše nejbližší potká toho 

dobrého víc než toho zlého . Jenomže každá mince má dvě strany, a – jak víme 

– dobro, štěstí, láska, radost jdou světem nerozlučně spojení se smutkem, 

nepohodou, zklamáním a neštěstím . Jedno nemůže existovat bez druhého, 

a jedna hodnota určuje, pojmenovává tu druhou . Jak bychom poznali, že je 

něco dobré, kdybychom to dobré neuměli porovnat s horší variantou téhož? 

Číslo našeho časopisu Lomikámen, které právě držíte v ruce, jsme věnovali 

zvířatům . A z nich především těm užitkovým, do jejichž kůže se oblékáme 

či obouváme, a jejichž maso míváme na talíři . Aniž by to bylo našim cílem, 

povídání o zvířatech vyplavilo na povrch to temné, co se skrývá v lidech . 

To, jak zacházíme se zvířaty, ukazuje, jací dokážeme být a jací bohužel jako 

lidstvo jsme . A ničemu nepomůže, když budeme zavírat oči a zacpávat si 

uši, když se budeme obhajovat tím, že jsme o strádání například hospodářských 

zvířat nic nevěděli . Problém neodstraníme, pokud se budeme tvářit, 

že neexistuje . 

Pro naše psi a kočky uděláme cokoli . Spíme s nimi v posteli, kupujeme jim 

drahé krmení, nemalé peníze nás stojí i jejich zdraví . Stavíme jim psí hřbitovy . 

Uspávací injekcí jim ulehčujeme i odchod z tohoto světa . Jenomže hospodářská 

zvířata ve velkochovech, lišky nebo norci na kožešinových farmách, 

i zvířata, používaná na pokusy, v „péči“ člověka protrpí celý svůj krátký život . 

Přitom cítí bolest, ale i radost nebo smutek stejně silně jako pes nebo kočka . 

Pejskaři by z toho sami měli smrt, kdyby měli své zvíře na celý život uvázat 

ke žlabu do kravína nebo je uvěznit do tak malé klece, že by se v ní jejich 

miláček ani neotočil . 

Možná vám, milí čtenáři, budou připadat některé články příliš smutné . Hořkou 

skutečnost ale nelze vykreslit vesele . A tím, že ji popíšeme, činíme první 

krok k nápravě . Třeba se v některém z budoucích nových roků všechna trpící 

zvířata dočkají lepšího zacházení a ohleduplnějších zákonů . Záleží na nás . 

Pěkný nový rok! 

Zuzana Minstrová 

Společnost přátel přírody 

je nezisková ekologická organizace spojující praktickou ochranu přírody 

s ekologickou výchovou . Vznikla v roce 1994, až do roku 2002 působila pod 

názvem „Staří ochránci Jizerských hor .“ 

Poslání 

Společnost přátel přírody je společenství lidí, kteří podporují a provádějí aktivity 

ve prospěch přírody, krajiny a trvale udržitelného života . Naším posláním 

je chránit, rozmnožovat a obnovovat rozmanitost přírody a zároveň spojovat 

tuto činnost s ekologickou výchovou a osvětou . 

Cíle 

• přispět v co největší míře k obnově přirozených lesů 

a k záchraně ohrožených druhů původních dřevin 

• přispět k obnově harmonické krajiny a zvýšit množství míst, 

kde najdou svůj domov mizející druhy rostlin a živočichů 

• zapojit do naší činnosti co nejširší veřejnost, zejména 

do praktických prací v terénu 

• inspirovat další vlastníky pozemků a získat je pro spolupráci s námi 

1 koruna denně – to je 365 korun za rok 

Chcete-li nás podpořit, můžete zaslat jakoukoli částku (pro členství 

min . 365 Kč) na náš účet č . 1805805003/0300 . Upozornění! Pokud chcete 

dostávat tento časopis, další materiály a být zváni na naše akce, potřebujeme 

znát Vaši celou adresu včetně PSČ . (V případě platby přes účet také 

číslo Vašeho účtu, abychom mohli Vaši platbu identifikovat) . 

Přidejte se k více než 600 členům SPP – 

ocitnete se v dobré společnosti.

Tentokráte nesedím ani u rybníka, ani ve vlaku, ale na smetišti 

dějin . Smutný pohled . Přemýšlím, kdy přijede další náklaďák, 

ale zatím nevidím ani obrysová světla . Myslel jsem si, že tu 

po celkem velké a sympatické dodávce poslední světové války 

skončí i další lidské výmysly způsobující strádání a utrpení živím 

bytostem, ale jak vidím, byl jsem asi moc velký optimista . 

Téma, které přináší poslední letošní Lomikámen, bude možná pro někoho 

těžko stravitelné, i když na první pohled vypadá docela „chutně“ – jedná se 

o téma „Člověk a zvíře .“ 

Psát o potřebě a významu ochrany zvířat by mohlo být, vzhledem k tomu, 

že v současné době nejsem striktní vegetarián, klidně označeno za kázání 

vody a pití vína . Takže bych měl možná raději mlčet a místo psaní úvodníku 

jít dělat něco užitečnějšího . Ozvat by se mohli i ti, kteří, znají můj ne zrovna 

vřelý vztah k pejskům, kdy v sobě jen ztěží nacházím toleranci k zuřivému 

štěkotu sousedovic mopslíků u nás v paneláku či nejsem ani zcela odvázaný 

při pohledu na trávník plný psích výkalů, lidově hoven, jen co sleze sníh . 

Přesto si myslím, že mám zvířata rád a jsem zcela přesvědčen, že jim jako 

lidé způsobujeme příliš mnoho zbytečného utrpení . Až si budete číst některé 

články v tomto Lomikanemu, možná si řeknete: no to snad není možné, to 

je hrozné, možná tomu nebudete chtít věřit . Bohužel, i to je realita, ve které 

žijeme, i když o ní mnoho nevíme . Zejména velkochovy a následné transporty 

s velkovýrobou masa, mléka a vajec můžeme směle označit jako novodobé 

koncentrační tábory pro pod-lidské bytosti, tentokrát ne Židy, ale slepice, 

krávy a prasata . 

V novinách jste mohli sledovat v poslední době také snahu o získání automobilky 

Hyundai pro to, aby svou investici v podobě nové továrny na své 

Foto Jan Korytář 

SEDÍM NA SME TIŠTI DĚ JIN 

automobily umístila v ČR, přesněji řečeno v Nošovicích . Jako nejsem přítel 

velkochovů, nejsem ani přítel velkotováren . Chápu, že někdo, možná že většina 

lidí může zastávat názor, že to jinak nejde . Trh si to tak žádá . Mně však 

vadí několik věcí: Vadí mi, že vláda na jedné straně jedná se zahraničním 

investorem jako v rukavičkách, skoro až v předklonu a na straně druhé se 

nebojí obořit na občany vlastního státu, kteří si dovolili nesouhlasit s tím, že 

by měli majetek zděděný po předcích prodat proto, aby jedna velká nadnárodní 

společnost mohla rozvíjet svou výrobu a své zisky . Vadí mi také, s jako 

lehkostí někdo rozhodne o tom, že do malebné krajiny Podbeskydí zasadí 

obrovskou továrnu tvořenou mnoha krychlemi a kvádry . 

Prosperita každého státu se podle mého názoru odvíjí v první řadě od 

toho, kolik má vzdělaných, sebevědomých a podnikavých občanů, ne montážních 

hal . Jak tomu pomůže automobilka v Nošovicích, která má dát na nějaký 

čas práci několika tisícovkám dělníků (proč má asi stát u hranic s Polskem 

a Slovenskem?), to teda opravdu nevím . 

Přesto, když občas přemýšlím nad velkochovy či velkotovárnami, nejsme 

skeptik . Musí asi nejprve přijít pokus o nastolení Tisícileté říše a neskutečné 

utrpení, aby mohl následně zavládnout alespoň v Evropě více než půlstoletí 

trvající mír . Musely vzniknout velkochovy, aby vzniklo biozemědělství, které 

není návratem do 19 . století, ale naopak cestou vpřed . Poukazování na negativní 

dopady velkosnů a velkoprojektů, stejně jako současné rozvíjení životaschopných 

alternativ je to, co mi pomáhá udržet si optimismus . Stejně jako 

skončila ona velkoříše, stejně jako ve většině zemí skončilo otroctví, stejně 

jako ženy dostaly ve většině zemí volební práva, stejně jednou skončí i velkochovy, 

ty novodobé koncentráky pro bytosti, které považujeme za ne-lidské, 

a proto si zatím nepřipouštíme, že by to byl problém, který se nás týká . 

Jan Korytář 

1

CO JE ZVÍŘE? 

Podle českého právního řádu, který 

vychází z práva římského, je každé zvíře 

nebo živočich věc . Starořímští právníci 

do stejné kategorie zařazovali nadto 

i otroky . Zřejmě asi právě toto pojetí 

vysvětluje náš zcela přezíravý pohled 

na zvířata . Díky tomu si většinou 

naprosto nepřipouštíme, že i my lidé, 

přes ojedinělou výkonnost svého 

koncového mozku, přísně vědecky 

vzato do živočišné říše patříme . 

Člověk moudrý (Homo sapiens) i se svými 

vývojově staršími předky patří do savčího řádu 

primátů (Primates) jako samostatná čeleď lidé 

(Hominidae) . Ostatně naše genetická podstata se 

od nám nejbližšího lidoopa – šimpanze – liší jen 

jedním procentem znaků . Přes toto zcela objektivní 

poznání našich evolučních pout s říší živočišnou 

běžný příslušník lidského rodu na ně nedbá . 

Nazve-li někoho zvířetem nebo bestií, myslí tím 

člověka krutého, odpudivého nepřítele, kterého 

je nutno pobít či aspoň zahnat . Označit někoho 

zvířetem vyjadřuje naše nejhlubší pohrdání . Bez 

tohoto lidsky zkresleného pohledu na zvíře by 

se neobešlo právo, politika, ale i všechna média, 

novinami počínaje a krásnou literaturou konče . 

Nejotřesnější lidské chování běžně srovnáváme 

s vlčí morálkou, hyenismem, a i naše téměř přátelská 

vzájemná komunikace se neobejde bez toho, že 

bychom se navzájem nepřirovnávali k slepici, huse, 

šakalu, skunkovi či praseti . Ten, kdo trochu poznal 

vzorné sociální vztahy ve vlčí smečce, seznámil se 

blíže s životem hyen, zjistil, jak bystrým ptákem 

je husa, bude se mnou jistě souhlasit, že podobné 

příměry s chováním lidí jsou dokladem naší hlouposti 

či katastrofální nevzdělanosti . 

Pro zoologa je zvířetem každý z téměř 5–30 

milionů živočišných druhů, obývajících naši planetu 

. Zvířaty jsou jednobuněční prvoci stejně jako 

medúzy, koráli, červi, hmyz, plazi, ptáci a všichni 

savci . Někteří lidé však považují za zvířata jen 

chlupaté tvory, tedy pouze většinu savců . Když 

jsme jako jedni z posledních v Evropě schválili 

zákon proti týrání zvířat, právníci Ministerstva 

zemědělství po velkém váhání prohlásili za zvířata 

jen obratlovce, tedy většina bezobratlých živočichů 

nejsou podle nich ani zvířata, a tudíž ani 

věci . Parlament tuto pozoruhodnou zoologii bez 

problému schválil . Přestože víme, že i bezobratlí 

živočichové mají nervovou soustavu, a mohou 

tedy cítit bolest, jakékoli kruté zacházení s nimi 

není podle našich zákonů hodné odsouzení, natož 

potrestání . Předvánoční dušení kaprů v kádích 

patří k běžnému českému folklóru, přestože ryby 

mají dokonale organizovaný mozek a rozhodně 

cítí bolest . 

Bohužel většina populace lidí na celé Zemi si 

naprosto nepřipouští, že další existence člověka na 

této planetě závisí mnohem více na zachování druhového 

bohatství malých, často i drobnohledných 

tvorů . Bez nich půda přestane být úrodnou, zmizí 

samočistící pochody vody a produkce potravních 

zdrojů člověka . Bez bakterií a prvoků by vyhynuli 

všichni býložraví savci, protože jedině s jejich 

pomocí dovedou trávit celulózu . 

Jako lidé moudří bychom si neměli nechat ujít 

možnost vědecky poznat všechny zákonitosti vývoje 

živých organismů, které jsou předpokladem naší 

vlastní existence i naší vzdělanosti . Lidé velmi málo 

oceňují i význam zvířat v etické a estetické výchově 

nás samých . Zvířata sehrála velkou roli i v historii 

výtvarného umění, literatury, ale i hudby . 

Oblíbenost nebo naopak nenávist člověka 

k jednotlivým druhům zvířat se táhne celým jeho 

historickým i kulturním vývojem . Již od antiky je 

symbolem moudrosti sova, a to kupodivu nejen 

proto, že má velkou hlavu, ale opět podle znaku, 

který je pozorovatelný u člověka . Na rozdíl od 

drtivé většiny ptáků jsou sovy výjimečné tím, že 

mrkají horním víčkem, nikoli dolním . Pomalé zavírání 

očí horním víčkem jako u uvážlivého člověka 

se již pro staré Řeky a Římany stalo podnětem pro 

vyhlášení sov za symbol moudrosti . 

Vztah člověka ke zvířatům může silně ovlivnit 

i výchova či naprosté nepochopení vývojových 

a ekologických pravidel v přírodě . Bohužel i na 

začátku jednadvacátého století jsme v nazírání na 

přírodu v mnohém zůstali ještě v době kamenné . 

S rozvojem zemědělství začala obrovská nenávist 

člověka k šelmám, které si dovolily lovit něco, co 

člověk pokládal jedině za svůj majetek . Od té doby 

člověk začal rozdělovat zvířata na škodlivá a užitečná, 

a přes všechny ochranářské tendence se toto 

dělení zejména díky rybářům a myslivcům stále 

T É M A 

udržuje a cílevědomě vede k postupnému vyhubení 

mnoha druhů zvířat . Příkladem je náš vztah k vlkovi . 

Nedávné objevení několika zdivočelých psů v Beskydech 

vyvolalo rozsáhlou mediální kampaň, jak 

co nejdříve tyto nebezpečné bestie ubít . Dokonce 

se k ní připojily i učitelky mateřských a základních 

škol, které při vzpomínce na osud Červené Karkulky 

požadovaly ochranu dětí, aby je zřejmě nepotkal 

osud této celosvětově známé pohádkové postavy . 

Velkým nebezpečím pro osud živočišné říše 

jsou přezíravé otázky či zdánlivě moudré úvahy 

jinak poměrně vzdělaných lidí . Lze jim totiž dost 

těžko vysvětlit, jaký význam má pro člověka existence 

hrocha, gorily či vydry . Má kromě našeho 

pobavení opice v přírodě vůbec nějaký smysl? Proč 

nesmíme zvířata, která nám jako osobní majetek 

patří, svobodně týrat či zabíjet? Jsou však i další 

druhy otázek, spojené se snahou pochopit význam 

zoologie a zvířat . Proč se zajímáme o strukturu per 

či vaječných skořápek, proč popisujeme stále nové 

druhy brouků či motýlů? Jaký význam má poznatek, 

kolik kyslíku za hodinu spotřebuje karas, proč 

nás zajímá, kolik mláďat v ptačím hnízdě zplodil 

nikoli otec, ale soused? Zdánlivě jednoduchá či 

z hlediska běžného člověka i malicherná fakta se 

postupně mění v racionální poznání struktury 

a zákonitostí živých systémů, které lidstvu umožní 

osvobodit se od pověr a tajemných sil, a usnadní 

mu orientaci ve světě, ve kterém žijeme . Na nich 

závisí i sama další úspěšná existence člověka . 

Naši spoluobyvatelé úspěšně osídlili tuto planetu 

často i stovky milionů let před námi . Přezíravý 

vztah ke zvířatům či k celé přírodě se může 

velmi nevyplatit i nám samým . Ani nejlepší zoologové 

nejsou sami schopni zachránit bohatství 

živočišné říše dalším generacím . Musíme přesvědčit 

většinu obyvatel této planety, jak důležité je 

toto bohatství zachovat, jak důležité je vyjasnit si 

a zlepšit vztah člověka k přírodě, a přesvědčit ho, 

že naše budoucnost závisí jen na společné existenci 

člověka a zvířat . Musíme se stát skromnějšími 

a tolerantnějšími ke svým spoluobyvatelům . 

Jestliže mluvím o antropologii zvířat, vidím naši 

i jejich budoucnost v naší odpovědnosti konečně 

jim dát šanci žít s námi . 

Zdeněk Veselovský 

zoolog 

Zvířata... Foto Jan Korytář

DOMÁCÍ ZVÍŘATA – ČASOVANÁ BOMBA 

Zatím jen malá část lidské populace naší planety 

chápe, že záchrana druhové rozmanitosti 

(diverzity) rostlinné i živočišné říše je jedinou 

cestou k její vlastní budoucí existenci . Dosud 

neexistuje jediný národ či stát, který by dával 

přednost základním otázkám životního prostředí 

před ekonomickými hledisky . Navzdory současnému 

poznání biologických systémů, jejich funkcí 

a vztahů, navzdory mnohým úspěchům, kterých se 

v ochraně ekofondu podařilo dosáhnout, bohužel 

nelze počítat s delší existencí jakéhokoli živočišného 

druhu, který se svými ekologickými potřebami 

dostal do konfliktu se zájmy člověka . 

Klasickým příkladem jsou suchozemští zvířecí 

obyvatelé lesních ekosystémů . V globálním měřítku 

klesá každý rok plocha lesních porostů o jedno 

procento . Tímto dosud nezadržitelným procesem 

se radikálně snižuje počet živočišných obyvatel 

lesů a řada z nich je buď vyhubena, nebo silně 

ohrožena vyhubením . Dramatickým poklesům 

rostlinných i živočišných populací napomáhají 

i kyselé deště, poškozování ozónové vrstvy atmosféry 

a globální oteplování . 

Biodiverzitu volně žijících živočichů ohrožují 

také stále rostoucí počty domácích zvířat, devastujících 

prostředí, například kozy, ovce a skot 

v Africe, Indii či Austrálii . Obrovská koncentrace 

domácích zvířat je jakousi časovanou bombou 

v šíření vážných přenosných onemocnění nejen 

na volně žijící živočichy, ale i na člověka . Podle 

světové statistiky z poloviny devadesátých let 

musíme kromě populace člověka na naší planetě 

počítat s existencí 1,3 miliard skotu, 2 miliardami 

ovcí a koz, 1 miliardou vepřů, 100 miliony koní 

a 17,2 miliard kurů domácích . Velkochovy domácích 

zvířat se bohužel staly i dokladem nejhlubšího 

úpadku morálního vztahu člověka k živému 

tvoru za celou dobu jejich vzájemné existence . Na 

souši naší planety je 40 procent produkce, vzniklé 

fotosyntézou, spotřebováno člověkem . Lidé také 

spotřebovávají 35 procent produkce moří a 54 

procent produkce řek a jezer . Navíc si musíme 

uvědomit, že každoročně přibývá na naší planetě 

84 milionů lidí . Jako kontrast k těmto číslům 

musíme uvést, že jen 4 až 6 procent celkové rozlohy 

naší souše a jen 0,5 procent rozlohy moří 

věnovali lidé chráněným územím, která by měla 

zaručit další existenci volně žijících tvorů . 

Každý živočich je svými geny skvělým dokladem 

a klíčem k poznání své minulosti . Je jen na 

nás, jak dalece pochopíme, že je nutné tento klíč 

uchopit a snažit se díky poznaným faktům vytvořit 

podmínky, které by zajistily budoucnost živé 

přírody . Není jistě sporu, že lidé již dokázali některé 

v přírodě vyhubené tvory znovu vysadit do 

jejich prostředí, a pochopili možnosti, jak dosud 

žijící tvory uchránit před úplným zničením . 

Domácí zvířátka... Foto Jan Korytář 

Stojíme-li dnes jako ochranáři před současnou 

realitou vysloveně ekonomicky orientovaných lidí, 

připadáme si někdy jako jistý Francouz, odsouzený 

králem Ludvíkem XI . k smrti . Chtěl se zachránit 

a prosil krále o milost . Sliboval mu, že jeho oblíbeného 

oslíka naučí do roka mluvit . Jeho přátelé 

ho marně přesvědčovali, že je to holý nesmysl . 

Odsouzenec však jen pokrčil rameny a řekl: „Za 

celý dlouhý rok může zemřít král, nebo uhyne osel, 

a existuje i třetí možnost, že osel skutečně bude 

mluvit .“ Chceme-li pohnout lavinou do sebe zahleděných 

lidí, musíme i jako ochránci dělat podobné 

sliby a často věřit na zázraky . 

Snad lidé včas pochopí, k čemu jim byla a je 

nepsaná smlouva o jejich soužití s živočišnými 

spoluobyvateli naší planety . Snad pochopí, že 

existence lidstva závisí na obnovení této smlouvy, 

nikoliv na jejím soustavném pošlapávání . 


zoolog 

Ve Švýcarsku chodí 

krávy do důchodu 

Šest starých krav se v poklidu pase na malé 

farmě ve východní části Švýcarska a netuší, 

jaké měly štěstí, že unikly porážce na jatkách . 

Jejich spokojené stáří je výsledkem dohody mezi 

ochránci zvířecích práv a farmáři, kteří společně 

vytvořili prostor pro hospodářská zvířata . 

Kassja, Sara a jejich další kamarádky se staly 

hrdinkami švýcarského tisku . Namísto toho, 

aby je majitel prodal na jatka, mohly odejít na 

odpočinek na „farmu důchodců“ . Kassju zachránil 

na poslední chvíli učitel základní školy spolu 

se svými žáky, kteří navštívili její farmu blízko 

Schaffhausenu . Když se dozvěděli o jejím osudu, 

učitel se okamžitě rozhodl krávu koupit, i když 

nevěděl, co s ní bude dělat . Proto se obrátil pro 

radu k organizacím ochránců zvířat . 

Výsledkem je projekt, nazvaný Viva la Vacca 

(Dlouhý život krav), nadace shromažďující finance 

na podporu hovězího dobytka, který již člověku 

dosloužil . Ochránci se dohodnou s farmáři, kteří 

jsou ochotní se na svých usedlostech postarat 

o krávy a za to jim poskytnou podporu, zaplatí 

sponzoři . „Vlastníci zvířat nás kontaktují, protože 

nechtějí, by jejich krávy skončily na jatkách,“ říká 

Reinhold Zepf, ředitel společnosti a hybná síla projektu 

Viva la Vacca . „Mnoho z lidí, kteří nám poskytují 

podporu, žije ve městech, ale sami vyrůstali na 

venkově, a tak mají slabost pro zvířata .“ 

V současnosti si díky projektu užívá důchodu 

dvanáct krav, z toho jich polovina žije na farmě 

Paula Oswalda ve vesnici Sommeri, západně od St . 

Gallen . Oswald dostává za každou chovanku 200 

švýcarských franků měsíčně, což podle něj pouze 

pokrývá jeho náklady . „O projektu jsme se doslechli 

zrovna ve chvíli, kdy jsme rušili náš chov na 

mléko,“ říká Oswald, kterého teď živí jeho ovocný 

sad . „Zajímalo nás, jak se do toho můžeme zapojit, 

neboť jsme vždycky měli rádi zvířata“ . Přitom 

Oswalda kritizovali jeho sousedé za to, že se dal 

dohromady s ochránci zvířecích práv, které zemědělci 

nemají zrovna nejraději kvůli jejich nárokům 

na humánnější zacházení s hospodářskými zvířaty . 

„Mají pocit, že my dostáváme peníze za to, abychom 

nic nedělali, kdežto oni se honí od rána do 

večera kvůli mléku,“ doplňuje . 

Přesto si Oswald nemyslí, že by Viva la Vacca 

byla schopná zachránit příliš mnoho krav . „I když 

dnes řezníci zaplatí za kus pouze od 300 do 800 

franků, nejsou to peníze, které by zemědělcům 

nechyběly . Proto jsou jedinou alternativou jatka 

.“ Těch pár farmářů, kteří svá zvířata předají 

do útulku, je občas chodí navštěvovat a vypráví 

Oswaldovi o tom, jaký měla život, kolik přivedla 

na svět telat a kolik dojila mléka . 

Reinhold Zepf z Viva la Vacca se diví, že to 

ještě nikoho nenapadlo . „Kráva je kulturní ikonou 

Švýcarska . Jednou se mě někdo zeptal, zda 

si uvědomuji, že ve Švýcarsku je krav asi dvakrát 

více než lidí . Chtěl vědět, zda budeme chtít 

ochránit každou krávu v zemi,“ dodává . 

zdroj: www.ekolist.cz 

T É M A 3

ZOOLOGICKÉ ZAHRADY 

se musejí modernizovat 

Zoologické zahrady jsou v České republice 

oblíbeným místem, kam chodí lidé pozorovat 

živočichy, a které jsou pro ně návratem k přírodě 

nebo alespoň dobrou příležitostí k procházce ve 

společnosti zvířat . To by bylo samozřejmě dobré, 

pokud by nebyla zavřena v klecích, v uzavřených 

výbězích nebo akváriích . 

Zoologické zahrady jako důvod své existence 

uvádějí několik argumentů . Patří mezi ně 

záchrana ohrožených druhů a jejich navracení 

do přírody . Pravda je ovšem taková, že české 

ZOO jsou jen z malé části zapojeny do reintrodukčních 

programů a většina z nich si pořizuje 

vzácná zvířata jen kvůli zvyšování návštěvnosti 

a atraktivnosti . Druhým důvodem je proklamovaný 

vzdělávací a výchovný prvek . Není pochyb 

o tom, že vidět živá zvířata je pro člověka zážitek . 

Otázkou ale zůstává, zda je kvůli tomu nutné 

chovat druhy, které v našich podmínkách nemají 

přirozené prostředí a dokonce je vytrhávat 

z lokalit, kde ve volné přírodě žijí a umisťovat do 

mnohem menších výběhů a klecí ve zcela jiných 

podnebních podmínkách . 

Za posledních několik let se úroveň většiny 

ZOO zlepšila . Staví se nové výběhy, likvidují staré 

klece a zahrady se snaží přizpůsobit modernímu 

pohledu na chov zvířat v zajetí . Ne všude je to 

ale stejné . Například moravské ZOO i při nedostatku 

peněz investují velké částky do návštěvnicky 

atraktivnějších, ale drahých expozic, a přitom 

rezignují na výběhy, kde jsou umístěna stará 

a „neperspektivní“ zvířata . Vedení zoologických 

zahrad se dostává do bludného kruhu – nemá 

peníze na rekonstrukci nebo stavbu náhradních 

prostor, ale investuje přitom do zařízení, která 

nepotřebuje . Například ZOO Hodonín je celkem 

malou zahradou, ale vlastní dva medvědy hnědé . 

Výběh pro ně tam stojí už dlouho, osobně ho 

registruji pět let . Za celou dobu se vedení této 

ZOO zmohlo pouze na jedinou úpravu, a to bylo 

malé rozšíření o klec sousední . Podle ředitele je 

hlavním problémem nedostatek peněz . Přibližně 

ve stejné době, kdy jsme vyslovovali nesouhlas 

s takovými podmínkami pro medvědy hnědě, 

zde vyrostla nově vybudovaná expozice mořského 

světa a akvaterária pro krokodýly . Podobné 

příklady signalizují mimo jiné, že počet patnácti 

ZOO je na naši republiku více než dost . 

Budoucnost zoologických zahrad není v pořizování 

si atraktivních druhů zvířat, ale ve zkvalitňování 

péče o ně, zvětšování výběhů, specializaci 

a také v možném slučování malých a finančně 

nesoběstačných zařízení v jednu . 

Roman Rogner 

vedoucí odborné sekce 

ochrany zvířat Strany zelených 

VÝZNAM ZOOLOGICKÝCH 

Ve světě rychle se zmenšujících 

výskytišť, mizejících živočišných 

druhů a rostoucí urbanizace mají 

zoologické zahrady jedinečnou 

příležitost k tomu, aby vytvářely vazby 

lidí k životnímu prostředí, inspirovaly 

je k péči o přírodu a povzbuzovaly 

je k aktivní účasti na snižování 

vytrvalého ničení životního prostředí . 

Zoologické zahrady už více než třicet let úspěšně 

pracují na ochraně ohrožených druhů . Stále je 

ale potřeba účinněji sdělovat a zdůrazňovat, jak 

vážně jsou ohrožena divoká zvířata a jak málo přirozeného 

prostředí jim zbývá . Na vzdálených kontinentech, 

ale i u nás, za kopcem . Někteří lidé mají 

stálé výhrady k chovu zvířat v zoologických zahradách 

a akváriích, ale jsou zmateni souvislostí mezi 

atraktivitou pro návštěvníky a ochranou zvířat . 

Proto je potřeba vysvětlit širší souvislost významu 

zoologických zahrad v moderní společnosti . 

Interní integrovaná ochrana přírody 

Zahrnuje aktivity, které souvisejí se způsobem 

organizace zoologické zahrady a každodenního 

styku s návštěvníky . Patří sem kvalitní péče 

o skupiny zvířat, držených podle nejmodernějších 

poznatků, respektujících druhové i individuální 

požadavky každého jedince, a současně jejich 

vystavování v expozicích . Součástí této interní 

ochrany jsou také výchovné vzdělávací programy, 

vysvětlování biologie chování zvířat a informace 

o přirozených výskytištích a o ohrožení jednotlivých 

druhů . Sem patří i objasňování souvislostí 

mezi hlavními exponáty a projekty na ochranu přírody 

v terénu, a snaha zvýšit zájem širší veřejnosti 

o ochranu přírody . 

Externí integrovaná ochrana přírody 

Zahrnuje aktivity, které zoologická zahrada 

provádí mimo svou půdu . Komplexní ochrana přírody 

má mnoho programů a mnoho hráčů . Žádná 

Ilustrační foto. Foto archiv 

T É M A 

Bílý tygr v liberecké ZOO. Foto Jan Pikous 

organizace by ale neměla jednat sama . Ochranářské 

aktivity by měly být společné a všichni 

účastníci by měli pracovat na stejném cíli . ZOO 

má snahu zapojit se do externí ochrany přírody 

několika způsoby . Mezi ně patří například strategické 

spojení s jinými institucemi, spolupráce na 

projektech jiných institucí a spolupráce s chovnými 

zařízeními, centry pro poraněná zvířata 

a útulky . Součástí externí ochrany je také aktivní 

podpora přijatelného vědeckého výzkumu v terénu 

i zoologické zahradě . Důležitá je i účast na 

aktivitách národních i mezinárodních organizací, 

a také účast v debatách na téma ochrany přírody 

s občany, regionálními a státními politiky i mezinárodními 

vládnoucími institucemi . 

Ochrana volně žijících populací 

Zoologické zahrady jsou významnou silou pro 

ochranu přírody na celém světě tím, že přispívají 

k ochraně života ve volné přírodě poskytováním 

svých znalostí, dovedností a zdrojů . Pomáhají chovem 

ohrožených druhů a návratem zvířat do volné 

přírody . Mezi prvními uskutečněnými projekty byl 

návrat amerických bizonů do americké přírody 

nebo reintrodukce zubrů v Evropě . Zoologické 

zahrady zde sehrávají roli pomyslné „archy“, v níž 

se s pečlivostí a na odborné úrovni chovají populace 

zvířat, a jejich potomci se ve vhodné době 

vypouštějí zpět do volné přírody, aby zde vznikly 

nové „divoké“ populace . 

Další důležitou aktivitou je translokace (přesun) 

divokých zvířat . Provádí se například z důvodu 

redukce konfliktů mezi lidmi a divokou zvěří (tygři 

v Malajsii, sloni v Zimbabwe nebo Botswaně) . Zde 

hrají nezastupitelnou roli dovednosti a zkušenosti, 

získané při chovu populací v zoologických zahradách, 

stejně jako odborníci v zoo vyškolení . 

Živé exponáty 

Živá zvířata jsou obrovskou přitažlivou silou . 

Vidět, slyšet a cítit – to v sobě zahrnuje obrovský 

potenciál . Návštěvníci potom snadněji porozumí 

pojmům biodiversita (variabilita živých organis-

ZAHRAD 

mů) a vzájemná závislost druhů a ekosystému . 

Uvědomí si spojitost s jednáním lidí . 

Pro některé návštěvníky může být zoologická 

zahrada primárním zdrojem informací o divokých 

zvířatech, jejich zákonné ochraně a alternativních 

hodnotách přírody . ZOO má významnou příležitost 

podporovat morální odpovědnost a měnit chování 

a hodnoty lidí . Bude-li to možné, měla by zoologická 

zahrada návštěvníkům vysvětlovat význam ekologických 

problémů v souvislosti s jejich životem 

a zkušeností . Například ilegální obchod s masem 

divokých želv v Asii lze přirovnat ke zneužívání 

želv pro obchod s želvami, domácími mazlíčky 

v Evropě . Tímto způsobem si mohou návštěvníci 

evropských zoologických zahrad vytvořit vztah 

k problémům v jiných regionech . 

Zoologická zahrada inspiruje lidi k tomu, aby 

pomohli zachovat biologickou různorodost . Pomyslná 

nit k ochraně přírody prochází přes vzdělání, 

od vzdělání k inspiraci a od inspirace k zábavě . 

Vzdělání a zábava se nevylučují, naopak by měly 

jít ruku v ruce! 

ZOO – opětné spojení lidí s přírodou 

Zoologická zahrada je místem relativního klidu 

a pokoje, pro někoho možná spirituality . Měla 

by zdůrazňovat hodnotu opětného spojení lidí 

s přírodou a jejich dobrého pocitu z jejich místa 

v přirozeném řádu věcí . Zoologická zahrada je místem, 

kam chodí rodiny a různé sociální skupiny, 

a dozvídají se zde hodnotné informace o divokých 

zvířatech a světě přírody . Mnohé městské děti se 

stanou ochránci přírody a tvůrci názorů budoucnosti 

. Návštěva zoologické zahrady by měla být 

zábavou . Měla by lidem připomenout zázrak života 

a radost z přírody . I ty nejpečlivěji zpracované 

dokumentární pořady nemohou nahradit zážitek 

z pozorování opravdových živých zvířat . 

Péče o zvířata 

Zvířata v zoologických zahradách a akváriích 

je třeba chovat takovým způsobem, který zohledňuje 

jejich přirozené chování, včetně možnosti 

se rozmnožovat . Podmínky pro reprodukci v zoo 

by měly co nejvěrněji odrážet podmínky ve volné 

přírodě . Ve volné přírodě se však většinou narodí 

mnohem více zvířat, než může přežít, a tento 

počet klesá v důsledku predátorů, nemocí, nedostatku 

potravy, konkurence, klimatických změn 

a migrace . Úspěšné chovatelské programy v zoo, 

kde tato nebezpečí mláďatům nehrozí, by mohly 

vyprodukovat nadbytek mláďat . Lze je však přemístit 

do jiných zoo nebo vypustit do částečných 

rezervací či v rámci programu na ochranu přírody 

je vypustit do volné přírody . Lze také omezit 

reprodukci . Je třeba usilovat o to, aby nedocházelo 

k reprodukci nadbytečných zvířat a je třeba 

vyřešit zřízení „důchodových“ zařízení, kde by 

mohla zvířata zestárlá, ta, která nejsou schopna 

rozmnožování, v klidu dožít . 

Zoologická zahrada nemůže kopírovat volnou 

přírodu, ale snaží se v co největší míře reprodukovat 

přírodní prostředí daného zvířete a zohledňovat 

jeho fyziologické potřeby . Na rozdíl od mnohých 

protějšků ve volné přírodě mají zvířata v zoo 

a akváriích dostatečný přísun potravy a je o ně 

dobře postaráno . Nehrozí jim zahubení predátory, 

ani smrt hladem . Skutečnost, že nemají stejný 

prostor k pohybu jako ve volné přírodě, by jejich 

prospěch neměla běžně ohrozit, jestliže jim velikost 

a konstrukce ohrad, velikost a složení jejich skupiny 

a chovatelské postupy umožňují vyjadřovat se 

běžným způsobem . Snažíme se postupně zajišťovat 

obohacující aktivity, které simulují pestrost chování 

a zkušenosti, jež byly běžné ve volné přírodě . 

Pokračování existence zooparků a akvárií 

závisí na uznání skutečnosti, že je naše povolání 

založeno na respektování důstojnosti zvířat, o která 

se staráme, lidí, kterým sloužíme, a ostatních 

členů mezinárodní zoologické komunity . 

David Nejedlo 

ředitel Zoologické zahrady Liberec 

Medvědi v hodonínské ZOO. Foto archiv 

LIBERECKÁ ZOO 

pomáhá i africkým dětem 

Přestože hlavním smyslem zoologických 

zahrad je především péče o zvířata a záchrana 

druhů, jimž hrozí ve volné přírodě vyhynutí, liberecká 

zoo pořádá také humanitární akce, které 

by měly pomoci lidem . Mezi ně patří například 

projekt Pomozme budoucnosti . Pracovníci ZOO 

na sklonku minulého roku dražili velkého plyšového 

slona . Ve sbírce se vybralo se bezmála 

patnáct tisíc korun . Ty putovaly organizaci Sahel, 

která se stará o africké děti v sirotčinci v Burkina 

Faso . Peníze z Liberce by měly umožnit 

nejméně třem dětem ze sirotčince, aby mohly 

celý školní rok chodit do školy . „Nejde jen o to 

zachraňovat zvířata, která se ve volné přírodě už 

takřka nevyskytují . Pokud bude v dané lokalitě 

narušen celý ekosystém, stejně by tam ohrožené 

druhy nepřežily,“ řekl ředitel liberecké ZOO 

David Nejedlo . „Přitom, jak pomáháme vzácným 

a ohroženým zvířatům v Africe, bychom neměli 

zapomínat ani na africké děti . Ty patří vzhledem 

k problémům třetího světa často k nejohroženějším 

. V Africe vládne bída a AIDS,“ dodal . Pracovníci 

zoo také návštěvníkům během večerních 

prohlídek promítali diapozitivy ze sirotčince 

v Burkina Faso . 

(mi) 

KVŮLI DĚLOBUCHŮM 

nebude orlice létat jako dřív 

Salvy dělobuchů a petard, které každý rok 

provázejí silvestrovské veselí, bývají postrachem 

pro většinu chovatelů domácích zvířat . Zvíře, 

obdařené mnohonásobně citlivějším sluchem 

než člověk, nechápe, odkud se bere ta vřava, připomínající 

válečné běsnění, a prožije velký šok . 

Zatímco pejskaři mohou své miláčky po nejkritičtější 

dobu někam schovat, zvířata v zoologických 

zahradách nemají úniku . Vyděšená samice orla 

mořského reagovala v prosinci loňského roku na 

výbuchy blízko její voliéry v liberecké ZOO tím, 

že se snažila z klece za každou cenu uniknout . 

Nalétáváním do pletiva si ale způsobila několik 

vážných zranění, tržnou ránu na hrudi a poranění 

zobáku a křídel . Vzpamatovávat se bude 

z nich ještě dlouho . „Léčebný proces probíhá, ale 

neumíme odhadnout, jak dlouho potrvá . Jisté 

je, že orlice už nikdy nebude létat jako dřív . Je 

chovná, ale jestli bude moci mít někdy mláďata, 

to ukáže až čas,“ řekla tisková mluvčí ZOO 

Liberec Zuzana Šafaříková . „Je stále ve stresu, 

trvá u ní traumatický stav . Kromě nejbližších 

ošetřovatelů nikoho k sobě nepustí,“ dodala . 

Za voliérami dravců leží veřejná cesta . V prosinci 

zde milovníci pořádného rámusu odpalovali 

petardy nejméně dva týdny . Některé dělobuchy 

dokonce skončily za plotem . „Pro nás je velkým 

úspěchem, že se orlice vůbec léčí . Prognóza byla 

totiž pesimistická . Naznačovala, že se kvůli svému 

psychickému stavu dravec z poranění vůbec 

nedostane,“ vysvětlila Zuzana Šafaříková . 

(mi) 

T É M A 5

Doma i ve světě prosluli Ringelové originálností 

přípravy lvů a tygrů, jaguárů a dalších koček, které 

váží od sedmdesáti do tří set dvaceti kilogramů . 

Jedinečnost výcviku spočívá v těsném kontaktu 

s šelmou . Zvíře drezéra při některých cvicích 

nenapadne, pokud je s ním v těsném fyzickém 

kontaktu . Stačí ale jen malé zaváhání nebo odbytí 

cviku, šelma nepevné přitisknutí vycítí a předními 

tlapami si začne drezéra sama přitahovat . Dosud 

ukryté sedmicentimetrové drápy vylezou z polštářků 

a začnou se vrývat do těla cvičitele . „V tu chvíli 

se začne chovat jako predátor ke kořisti, ale ani 

drápy zaťaté do zad mě nesměly odradit od zvýšení 

úsilí o stisk z mé strany . Jiný únik z kleští není,“ 

říká cvičitel . O nejednom podobném zážitku svědčí 

nejen vyprávění, ale i hluboké jizvy na jeho těle . 

Tvrdá škola od dětství 

„Bydleli jsme ve vile před libereckým Výstavištěm 

. Matka byla nadšená budováním nové společnosti, 

ale soudruzi z ní udělali za vlády Gottwalda 

třídního nepřítele, a já se dvěma bratry jsme byli 

4 roky bez mámy . Tátu jsme neměli, a tak si nás 

musel vykoupit děda z Jičína . Tam jsme vyrůstali . 

Ale já měl touhu vrátit se do Liberce a vyučit se 

pro tamější zoologickou zahradu chovatelem cizokrajné 

zvěře,“ vzpomíná Ivan Ringel . Do Liberce 

však nedostal doporučení, neboť Jičín patřil do 

Východočeského kraje a ten měl svoji zoo ve Dvoře 

Králové . Šel se tedy učit tam . „Byla to sice malá 

zahrada, ale nakonec jsem tam zažil díky svému 

pozdějšímu šéfovi něco, co se v našem státě už 

asi nikdy nebude opakovat . Budování safari zoo 

za naprosto neobyčejných podmínek a navíc s člověkem, 

kterému se jen těžko někdo vyrovná . Vzdě- 

laný, odvážný, energický, cílevědomý a pracovitý 

Josef Vágner dokázal nejen jít za svoji myšlenkou, 

kterou mnozí považovali za utopii, ale on ještě 

uměl pro svoji věc strhnout ostatní,“ zamýšlí se 

Ringel nad svým učitelem . 

Maléry z lásky k tygrům 

Ani on se nevyhnul konfliktu se svým vzorem 

a šéfem . Stalo se to dokonce vícekrát . Jednak 

byl několikrát přistižen, když v hrubém rozporu 

s předpisy pobýval v kleci u tygrů, které dokonce 

potají začal cvičit . Byly to sice první nesmělé 

pokusy, jak se zvířetem navázat komunikaci, aby 

pochopilo, že ošetřovatel není kořist, hračka ani 

pokořitel, ale protějšek, se kterým se dá dohodnout 

. V té době se u mladého Ivana zrodila filo- 

ŠELMY NEPOKOŘUJI, DOMLOUVÁM SE S NIMI... 

To je filozofie osmapadesátiletého Ivana Ringela, který se zabývá čtyřicet let výcvikem 

šelem . Jako malý kluk vyrůstal v Liberci . Život spojený s velkými kočkami je novodobá 

rodinná tradice, kterou on založil a synové Jan a Tomáš jsou pokračovateli . Jak se šelmy 

cvičí, proč z nich nikdy nebudou zvířata oddaná člověku, riskují Ringelové zbytečně své 

životy, když cvičí kočky na tělo a jiní drezéři na vzdálenost pomocí pamlsků na tyčích? 

Mají se zvířata v cirkusu u Ringelových hůře nebo lépe než v zoologických zahradách? 

zofie jeho přístupu ke zvířatům nepokořit je, ale 

domlouvat se s nimi . „Nejhorší malér jsem měl, 

když mě mladí svatebčané přesvědčili, abych je 

vzal do klece s tygřicí a vyfotil se s nimi . Naštěstí 

tygřice byla vysloužilá a už trochu líná cirkusová 

harcovnice,“ začíná Ivan Ringel vyprávění o svém 

vstupu do říše zvířat . Před vyhazovem ho nejspíš 

zachránil odjezd na odchyt zvířat do Afriky . 

Útoky bez varování 

„Za čtyřicet let výcviku zvířat jsem prožil desítky 

nebezpečných situací . Nejhorší byly ty neočekávané, 

kdy šelma zaútočila bez varování,“ říká 

Ringel . Chvilkové přívětivé a přítulné chování 

koček, o váze blížící se i třem stovkám kilogramů, 

je jen zdáním . Nezasvěceného člověka ani nenapadne, 

jak nebezpečný může být třeba jazyk tygra . 

Shora je pokrytý pevnými, nazad ohnutými ostny, 

Ivan Ringel se svou „kočičkou“. Foto Josef Růžička 

6 T É M A 

kónickými papilami . U tygra jsou až 5 milimetrů 

dlouhé . Jazyk pak působí jako struhadlo a šelma 

s ním dokáže dokonale očistit silné kosti od svaloviny 

. Olizováním tygr poruší dokonce i okostici, 

aby získal cenné látky, aniž by musel kost drtit 

zuby . Z toho je zřejmé, jak příjemné asi může být 

takové přátelské olíznutí . Ivanu Ringelovi se mohlo 

stát osudným . 

Skalpován a předhozen jako oběť 

V sedmdesátých letech vystupoval ve velkých 

stálých cirkusových manéžích v bývalém Sovětském 

svazu . Jeho program byl plný rizik . Ať už 

šlo o společné vystoupení rozličných druhů zvířat, 

kdy predátoři cvičili se savci, kteří tvoří jejich 

přirozenou potravu, anebo o neobvyklý kontakt 

drezéra s šelmou . Jedno z vrcholných čísel bylo, 

když Ringel otevřel tlamu tygrovi, nahlas vyslovil 

své jméno (mohlo to být naposled), pak vložil hlavu 

do tlamy a ruce si dal za záda . Jednou ale měl 

smůlu, neboť tygr projevil nechuť ke spolupráci 

právě při tomto cviku . 

„Když jsem mu otevíral tlamu, abych do ní vložil 

hlavu, sekl po mně tlapou . Částečně mě skalpoval 

a způsobil šrámy na obličeji . Horší ale bylo, že 

mě odhodil pod tělo jiného tygra,“ začal vyprávět . 

O jaké šrámy asi šlo, si lze domyslet, když tygr ve 

chvíli útoku vytahuje z tlapy pět sedmicentimetrových 

srpovitě zahnutých drápů . „Dodnes nevím, 

proč mě nenapadl samec, kterému jsem byl předhozen 

jako oběť . Snad proto, že jsem mu dlouhým 

usilovným léčením zachránil život,“ vyslovil 

domněnku . Ve chvíli, kdy si začal uvědomovat situaci 

a vstával, jeho žena zoufale volala, aby opustil 

manéž . On však věděl, že opustit klec s pěti tygry, 

třemi lvy, levhartem, jaguárem a černým panterem 

by také mohlo znamenat, že se do ní už nikdy 

nevrátí . Strach je nevyzpytatelný . „Jakmile jsem 

se přiblížil k útočníkovi, vjela do mne jako droga 

chuť pokračovat ve vystoupení . Kdo nebyl sám 

v kleci se šelmami, těžko pochopí, že se v člověku 

probudí touha dokázat, že umí zvítězit nad šelmami 

. Ne fyzickou silou, to ani holýma rukama není 

možné, ale uměním . Otočil jsem se k provinilcovi 

zády, vzal ho ze stolu na ramena a obešel s ním 

manéž . Následoval snad největší divácký aplaus 

v mém životě,“ zamyslel se Ringel . 

Olíznutí nebo život 

Tři tisíce diváků skandovalo, ale to nikdo netušil, 

že bolestnější a možná riskantnější chvíle mistra 

manéže teprve čeká . „V závěru vystoupení jsem 

zůstával v kleci s jedním tygrem, který si stoupl 

přede mne na zadní nohy a povalil mě na zem pod 

sebe . Pak následoval vrcholný okamžik, kdy jsme 

se překulili a predátor tak vlastně ležel na zádech 

a jeho potenciální kořist na něm . Od začátku této 

scénky musím být ke čtvrttunovému tělu tygra pevně 

přitisknutý . Jakmile by pocítil uvolnění, zaútočil 

by . Po společném pádu na zem mě ale tygr začal 

olizovat krev na obličeji a na hlavě . Tím mi strhával 

další vlasy a kůži předtím narušenou drápy . Byla 

to krutá bolest, ale věděl jsem, že jakmile uvolním 

sevření, přijde útok . Nohy se mi rozklepaly až po 

představení,“ uzavřel Ivan Ringel . 

Josef Růžička 

publicista, bývalý velitel 

Veterinární základny Armády České 

republiky na Grabštejně

CIRKUSY NEJSOU MÍSTEM PRO ZVÍŘATA 

Cirkusy mají v České republice poměrně 

velkou tradici . Jejich počátky by se daly 

dohlédnout až na začátek 19 . století . 

Do dnešní doby jich přežilo zhruba 

dvacet, které jezdí každoroční trasy 

po České republice a v zahraničí . 


V českých cirkusech můžeme vidět tato zvířata: 

medvědy, lvy, tygry, levharty, dikobrazy, velbloudy, 

koně, kozy, lamy, poníky, osly, zebry, hrochy, hady, 

primáty, pudly nebo krávy . 

Zvířata zde žijí v nedůstojných podmínkách 

– prostory, ve kterých tráví většinu svého života, 

neodpovídají svoji velikostí jejich přirozeným 

potřebám, které mohou mít ve volné přírodě nebo 

v dobrých podmínkách v zajetí . Neodpovídající 

prostředí, malé prostory, nedostatek možností, jak 

se zabavit během dne, to jsou hlavní problémy, 

kvůli kterým nelze přijmout chov většiny druhů 

zvířat v cirkusovém prostředí . 

Majitelé těchto druhů by měli dodržovat určité 

minimální podmínky dané doporučeními orgánů 

ochrany zvířat, avšak ani tato nařízení nejsou 

Ilustrační foto. Foto: Freiheit für Tiere 

schopni realizovat . Situace v cirkusových zvěřincích 

je i u velmi známých cirkusů na nízké úrovni, 

u cirkusů ostatních jsou naprosto tristní podmínky 

– ubikace jsou většinou tvořeny přestavěnými 

pojízdnými klecemi, zvířata bývají vystavena rozmarům 

počasí a velmi častým transportům . 

Neustálý transport, který vyplývá ze samotné 

povahy cirkusů, zvířatům škodí a vyvolává u nich 

stres . Nehledě na samotný fakt nevhodnosti 

dopravy po celém území během většiny roku, jsou 

zvířata jsou vystavena různým vlivům a musejí 

snášet nedostatek pohybu, otřesy při jízdě a jiné 

neobvyklé a pro ně neznámé podněty . 

Drezura, která se provádí na všech cirkusových 

zvířatech téměř od narození, je zvířatům naprosto 

cizí a deformuje jejich přirozené chování . Jak vyplývá 

z dokázaných případů v zahraničí, při drezuře 

se používá nepřiměřených a někdy i bolestivých 

metod . Jak lze poměrně snadno zjistit z různých 

tajně natočených záběrů během nácviku například 

drezury slonů, cirkusáci používají bolestivé 

metody, které mají zvíře přinutit vykonat určitý 

pohyb pomocí mlácení, elektrických šoků a zastrašování 

. Nedostatek pohybu, kterým většina druhů 

viditelně trpí, je pozorovatelná i pro běžného návštěvníka 

cirkusového představení . Čas strávený 

např . medvědem mimo klec a v ní je naprosto 

nesrovnatelný . Pozorováním bylo zjištěno, že z 24 

hodin bylo nejoblíbenější zvíře českých cirkusů ve 

vnějším prostoru jen zhruba 1–2 hodiny, jinak tráví 

čas na 20 metrech čtverečních . Srovnáme-li to 

s jiným příkladem tohoto druhu, chovaným v zajetí 

v dobré zoologické zahradě, kde může alespoň 

trochu realizovat svoje přirozené potřeby, nelze 

chov medvědů a dalších exotických druhů označit 

jinak než jako trýznění . 

Další, méně viditelnou částí života zvířat v cirkusech 

jsou zimní stanoviště, která jsou většinou 

umístěna na starých zemědělských dvorech 

a představují jen přechodné místo, kde jsou zaparkované 

maringotky, v kterých zvířata žijí celý rok 

nebo mají vyhrazené místo v kleci v malých vnitřních 

prostorách . 

Organizace na ochranu zvířat se snažily 

během projednávání novely zákona na ochranu 

zvířat prosadit postupný zákaz alespoň těch nejohroženějších 

druhů – to znamená medvědů, tygrů . 

lvů nebo slonů . Bohužel ale došlo pouze k menší 

úpravě, kdy byly prosazeny jen kosmetické změny, 

ale nedošlo k ničemu zásadnějšímu . V současné 

době se připravuje vyhláška, která by měla stano- 

T É M A 


vit detailní podmínky pro chov všech druhů zvířat 

v cirkusech . Do budoucna bude ale třeba více 

vysvětlovat a vychovávat lidi a především rodiče 

dětí, které tvoří návštěvnickou obec většiny cirkusů, 

aby více přemýšleli o tom, co se děje v zákulisí 

jejich oblíbené podívané . 

A samozřejmě přesvědčit zákonodárce, že v dnešní 

době není možné, aby tu na jedné straně existoval 

tlak na modernizaci zoologických zahrad a na straně 

druhé benevolence vůči špatným a zastaralým 

metodám chovu zvířat v zajetí, tedy i v cirkusech . 

Roman Rogner 

vedoucí odborné sekce ochrany 

zvířat Strany zelených 

Živá zvířata bývají největším lákadlem cirkusů. Foto archiv

BEZ POKUSŮ 

SE V MEDICÍNĚ 

NEOBEJDEME 

Díky pokusům na zvířatech se výrazně 

snížila úmrtnost lidí při traumatickém šoku, 

umožnila se náhrada srdce i jiných orgánů, 

náročná operace mozku, díky nálezu inzulínu 

mohou žít miliony diabetiků . Podobně si dnes 

těžko dovedeme představit naši existenci bez 

sulfonamidů, antibiotik, očkovacích látek proti 

vzteklině, botulismu, sněti, záškrtu a sér proti 

uštknutí jedovatými hady, které se bez pokusů 

na zvířatech nedají získat a odzkoušet . Jako 

žák základní školy jsem zažil, jak několik mých 

kamarádů zemřelo na dětskou obrnu nebo bylo 

nadosmrti tělesně poškozeno . Teprve pomocí 

očkovací látky z ledvin opic se lékařům podařilo 

nad touto strašnou nemocí zvítězit . 

Častý argument o jedině možném využití 

tkáňových kultur místo živých zvířat nelze bez 

výhrad akceptovat . Tyto kultury se v lékařském 

výzkumu již plně využívají . Na druhé straně si 

je nutno uvědomit, že tkáňové kultury nemají 

žádný krevní tlak, žádný oběhový systém, žádný 

mozek a psychické projevy, žádné orgánové 

systémy, takže těžko mohou posloužit k testování 

účinku zkoušených léků na snižování 

krevního tlaku, jejich vlivu na určité orgány, 

ale i na psychické projevy . Nevím, kdo by se 

obrátil na nemocnici, jejíž chirurgové by se 

učili operovat podle televizních filmů či promítaných 

diapozitivů . To ostatně platí i o veterinárním 

lékařství, jehož studium si nelze představit 

bez dokonalé znalosti anatomie a fyziologie 

jednotlivých druhů zvířat . Pro výuku se 

musí používat zvířata, ale dnešní široká škála 

anestetik vylučuje utrpení a v žádném případě 

se nejedná o vivisekci, jak si naivně mnozí 

ochránci zvířat představují . 

Jako člen komise ministerstva školství na 

dodržování zákona proti týrání zvířat mohu 

odpovědně prohlásit, že každý navrhovaný 

pokus musí být důkladně zdůvodněn, a to 

nejen jeho účel, ale i provedení, například přehled 

navrhovaných anestetik . Pracovníci, kteří 

pokusy provádějí, musí absolvovat kurs o zásadách 

zacházení se zvířaty . Zdá se mi však dosti 

groteskní, že před časem musela brněnská veterinární 

fakulta složitě žádat o povolení pokusu 

na 30 pavích očkách, ale ústřední komisi na 

ochranu zvířat nevzrušuje, že ročně provádíme 

„velkolepé pokusy“ na tisících tunách dusících 

se vánočních kaprů, kteří zřejmě na rozdíl od 

malé tropické rybky ochranu nepotřebují . 

Je ovšem absolutně nutné, aby všechny 

pokusy procházely schválením, a aby se jejich 

počet omezil na nezbytně potřebné minimum, 

což však musí odborně a odpovědně posoudit 

jedině příslušné vládní orgány . 

„ZABÍT, ROZŘEZAT, ZAHODIT“ 

Hippokratova přísaha, která platí pro všechny 

lékařky a lékaře bez výjimky, zavazuje k zachování 

každého života . Všichni budoucí zvěrolékaři do 

svého povolání vstupují s tím, že budou zvířata 

léčit a snižovat jejich utrpení . Motivací pro studium 

biologie je zájem o přírodu se všemi formami 

života . Avšak základní princip úcty k životu je 

pošlapán už na začátku studia, neboť studentky 

a studenti jsou nuceni účastnit se proti svému 

svědomí pokusů na zvířatech . 

Preparování zvířat, cvičení na orgánových 

preparátech, ale i pokusy na živých zvířatech 

mají studujícím zprostředkovat základní pochopení 

tělesné stavby zvířat a funkce jejich orgánů . 

Například v praktikách zoologie se usmrcují a rozřezávají 

krysy, hlemýždi, hmyz a další zvířata, aby 

studentky a studenti poznali vzhled a umístění 

jejich orgánů . Velmi rozšířené jsou pokusy na zvířatech 

ve fyziologii, za všechny jmenujme zejména 

pověstné „pokusy na žábách“ . Žábám se odřízne 

hlava, pak se odejmou orgány jako nervy, svaly 

nebo srdce . Přestože jsou odděleny od těla, reagují 

orgány na podněty jako na zásahy elektrickým 

proudem či aplikaci některých léků . 

Kdo se na vysoké škole kvůli svědomí zdráhá 

účastnit této takzvané „spotřeby zvířat“, neobdrží 

doklad o výkonu a nemůže úspěšně absolvovat 

studium . Díky mnohaletým protestům studentek 

a neustále se rozšiřující škále učebních metod, 

které pokusná zvířata nevyužívají, se na této situaci 

pomalu ale jistě něco začíná měnit . Dnes už od 

zavazující účasti na cvičeních, která zvířata využívají, 

upouští celá řada lékařských fakult . Avšak na 

většině oborů lékařství, biologie a zvěrolékařství 

jsou tyto pokusy považovány za nutné . A tak je jen 

kvůli povinné součásti studia těchto tří oborů každý 

rok v Německu zabito nejméně 60 000 zvířat . 

T É M A 

Praktická část vzdělání je skutečně velmi důležitá . 

Avšak praxi by studenti měli získávat jak na pacientech, 

ať už zvířatech či lidech, tak na zvířatech 

uhynulých přirozenou cestou či uspaných . 

Zastánci výuky na zvířatech tvrdí, že vědomosti, 

získané při samostatně vykonaných pokusech, se 

lépe vrývají do paměti . To je samozřejmě pravda; 

ovšem není nutné, aby kvůli tomu byla zabíjena 

zvířata . Věrná zobrazení s barevnými zdůrazněními, 

videofilmy se zpomalením či zvětšením mají 

oproti experimentům tu výhodu, že se mohou 

libovolně často opakovat . Tím se oproti pokusu, 

který stejně často nevyjde, vryjí do paměti intenzivněji 

. Pro někoho, kdo je k pokusu donucen 

a účastní se ho jen s velkým odporem, nemůže 

být taková výuka příliš efektivní . 

Operovat se může budoucí lékař nebo zvěrolékař 

naučit nejdříve nácvikem na mrtvých, přirozenou 

cestou uhynulých či uspaných zvířatech, pak 

přihlížením a asistováním zkušenému chirurgovi, 

až je později sám schopen provést operaci – nejdříve 

pod dohledem – na pacientovi . 

Pokusy na zvířatech odnaučí schopnosti soucitu 

a slitování už v prvních semestrech . Tyto 

pokusy způsobují u budoucích lékařek a lékařů, 

zvěrolékařek a zvěrolékařů a biologů zhrubnutí, 

otupělost a lhostejnost k životu a utrpení . 

Rozhodně nejen od té doby, co je ochrana 

zvířat součástí ústavy, musí svoboda vzdělání 

končit tam, kde začíná porušování práv . Zákon 

na ochranu zvířat vyžaduje pro vykonávání pokusů 

na zvířatech či jejich zabíjení rozumný důvod . 

Rozhodování o tom, zda se o takový důvod jedná, 

však nemůže být jen v rukou docentů . 

Veronika Charvátová 

Svoboda zvířat 


zoolog Ilustrační foto. Foto archiv

POKUSNÉ ZVÍŘE – NÁŠ SPASITEL 

Myš, potkan, králík, pes, kočka, morče, ale také 

opice, prase, koza, kůň, pták, ryba – tato a další 

zvířata jsou používána v laboratořích ústavů, univerzit 

a komerčních zařízení . Společnost přijala 

pokusy na zvířatech jako nutné zlo, neboť v ní 

vyvolávají pocit, že díky nim bude život a svět lepší 

a bezpečnější . Pokusná zvířata bereme my, lidé, 

jako němé pomocníky, jejichž mučednický život 

ochrání přírodu, zvířata a lidstvo před utrpením . 

Některé z tragických omylů 

Pokusy na zvířatech však žádnou jistotu pro 

člověka nezaručují . Mezidruhové rozdíly mohou 

být značné a spoléhání se na reakci myšího či 

šimpanzího organismu může mít tragické následky 

. Označení práce se zvířaty jako „pokus“ je trefné, 

neboť je to zkouška, zda domněnka obstojí či 

ne . V pokusech, které jsou vždy „naostro“, jsou 

používány živé, cítící bytosti, které při ověřování 

trpí . Navíc zkušenosti s otestovanými a tedy zaručeně 

„bezpečnými“ výsledky přinesly tragický 

dopad i na cílovou skupinu, která má být chráněna 

– lidstvo . Několik z mnoha tragických omylů, 

které zkoušky se zvířaty potvrdily jako bezpečné, 

nebo zavedly společnost jiným směrem: 

• kouření tabáku nebylo považováno za karcinogenní, 

protože u zvířat nezpůsobilo vdechování 

kouře žádný nádor . Mnoho lidí proto v kouření 

pokračovalo a umíralo na rakovinu . 

• navzdory klinickým a epidemiologickým důkazům, 

že u lidí způsobují leukémii, nebyly z užívání 

vyřazeny benzeny jako průmyslové látky, neboť 

testy nevyvolaly stejná onemocnění u myší . 

• zvířecí modely srdečních nemocí neprokázaly, 

že vysoká hladina cholesterolu při vysoké 

konzumaci tuků zvyšuje riziko koronárních onemocnění 

. Lidé pokračovali ve svém zaběhlém 

životním stylu s falešným pocitem bezpečnosti . 

• více než polovina ze 198 nových léků, garantovaných 

zkouškami na zvířatech a vydaných do 

oběhu mezi léty 1976 až 1985 byla buď stažena 

nebo přejmenována, a to kvůli některým nepředvídaným 

vedlejším účinkům . Ty vyvolávaly mimo 

jiné i srdeční záchvaty, selhání ledvin, zástavy 

dýchání, selhání jaterních funkcí a mrtvici . 

• dávka isoproterenolu, léku na astma, byla 

stanovena na zvířatech . Naneštěstí byla příliš 

toxická pro lidi . 3500 astmatiků zemřelo jen ve 

Velké Britanii na předávkování . 

• protože neměl jiný způsob léčby na vybranou, 

použil Alexander Fleming antibiotikum u velmi 

nemocných lidí, navzdory neúčinnosti penicilinu 

u králíků . Flemingovy počáteční testy se 

nekonaly na křečcích a morčatech, neboť penicilin 

je zabíjel . 

• protože u krys vyvolával zhoubné bujení, byl fluorid 

zpočátku zavržen jako prevence zubního kazu . 

Čas, peníze a úsilí, věnované těmto experimentům, 

by mohly být lépe uplatněny ve výzkumu 

založeném na spolupráci s lidmi . Pokusy na zvířatech 

vyčerpávají zdroje, které by mohly být věnovány 

široké veřejné osvětě o zdravotních rizicích 

a hazardech a o správné životosprávě, vedoucí ke 

snížení výskytu chorob a nutnosti léčit je . 

Dita Michaličková 

Společnost pro zvířata 

Zvířata by neměla trpět kvůli očním stínům 

Každý z nás denně používá alespoň jeden 

kosmetický přípravek . Ruce si myjeme mýdlem, 

obličej si ošetřujeme krémem . Ženy používají 

líčidla, laky na nehty, barví si vlasy, řasy či obočí, 

muži při holení žiletkou používají pěny a vody po 

holení, čistíme si zuby pastou . Toto je jen nepatrný 

výčet nejběžnějších kosmetických produktů, 

které se testují z hlediska bezpečnosti pro člověka 

a životní prostředí . Testovány jsou jak hotové 

výrobky (šampony, mýdla, krémy, laky na vlasy), 

tak i základní chemické složky . 

Pokusné zvíře (nejčastěji králík, myš, morče, 

pes) se smí použít pouze na jeden pokus, po 

každém pokusu musí být usmrceno . Odhaduje 

se, že každým rokem při testech nových produktů 

zbytečně zemře v Evropské unii 38 000 zvířat 

. Velká Británie, Německo, Rakousko, Belgie 

a Nizozemí už sice zakázaly kosmetické testy na 

zvířatech, ale tyto zákazy se nevztahují na výrobky 

dovážené ze zemí mimo evropské společenství . 

Většina evropských kosmetických testů je prováděna 

ve Francii a Itálii, jež jsou předními výrobci 

a vývozci kosmetických výrobků . 

Co můžeme udělat 

Mnozí lidé jsou toho názoru, že není správné, 

aby zvířata trpěla například kvůli šamponu nebo 

očním stínům, a snaží se vyhledávat kosmetiku, 

která nebyla testována na zvířatech . Je bohužel 

nutné konstatovat, že zcela netestovaná kosmetika 

neexistuje . Zatímco se hotový kosmetický 

výrobek na zvířatech nezkouší, jeho složky byly 

s největší pravděpodobností někdy v minulosti 

na zvířatech otestovány . Všechny nové látky se 

totiž ze zákona musejí na zvířatech vyzkoušet . 

Pokud nechceme podporovat zbytečné utrpení 

zvířat kvůli kosmetice, měli bychom: 

• vyhnout se v kosmetice novinkám s obsahem 

nějakých nových "převratných" složek, které 

byly nutně otestovány na zvířatech . U velkých 

nadnárodních firem je největší pravděpodobnost, 

že budou takovéto novinky vyvíjet 

• kupovat kosmetiku co nejvíce přírodní, která 

obsahuje co nejméně jednotlivých složek 

Jak nahradit pokusy ve 

výuce a medicíně? 

Vědci vypracovali řadu metod, které by mohly 

nahradit bolestivé pokusy na živých tvorech . 

Ve školství lze názornou výuku, aplikovanou na 

zvířatech, vyměnit třeba za film a video . Jak ve 

výuce, tak v medicíně lze nahradit experimentování 

se zvířaty prací s mnohem přesnějšími modely 

T É M A 

a simulátory, a také multimediálními počítačovými 

programy . Za nejhumánnější alternativu 

k pokusům na zvířatech je považována metoda 

in vitrio (z latiny „ve skle“) . Jde o pokusy, které 

jsou prováděny ve zkumavkách nebo jinde mimo 

živé organismy . Tato metoda se obejde bez živých 

zvířat . Nahrazují je buněčné a tkáňové kultury lidí 

a zvířat nebo systémy s nízkými organismy jako 

bakterie či houby, a také třeba biochemické analyzační 

metody . 

Cestou k úplnému nahrazení zvířecích 

modelů nezvířecími alternativami je postupné 

snižování počtu pokusných zvířat a zmírňování 

používaných technik či postupů . Například, 

pokud jeden výzkumník zamýšlí vést studii na 

játrech, mohou být ledviny, mozková tkáň, plazma 

nebo jiné části toho samého zvířete použity 

při výzkumu jiných badatelů . Současně by se 

měla minimalizovat bolest a utrpení, které zvíře 

prožívá . Otázka welfare, nebo-li životní pohody 

zvířat není důležitá pouze z hlediska etiky . Prožívaná 

bolest a další stresové faktory mohou vést 

k fyziologickým změnám zvířete, a tím relativizovat 

výsledky pokusů . 

Zrušení pokusů neohrozí medicínu 

Zrušení pokusů na zvířatech neznamená, že 

se společnost bude muset zříci medicínského 

výzkumu . Právě naopak . Lékařský výzkum musí 

být hnán vědou a neměl by být "znečišťován" 

chybnými údaji z pokusů na zvířatech . Mnoho 

metodologií, které nejsou založeny na bázi pokusů 

na zvířatech, se prokázaly jako seriózní a spolehlivé 

. Další se neustále vyvíjí . Zastánci pokusů 

na zvířatech prohlašují, že jsou pokusy drahou 

záležitostí . To jsou . Ale nejde pouze o enormní 

sumy, pokusy na zvířatech nás stojí mnohem 

víc – naše zdraví . 

Markéta Pecková 


Ilustrační foto. Foto Jiří Antl

KAŽDÝ KOŽICH MÁ DVĚ STRANY 

Kdo nosil váš kožich před vámi? 

V dávných dobách se lidé chránili 

před mrazem kožešinami zvířat, která 

lovili pro svou obživu . Teprve koncem 

devatenáctého století se začaly pravé 

kožešiny používat jako módní materiál . 

Oděvy, vyrobené z kožešiny, přestávaly 

sloužit výhradně k ochraně před zimou . 

Staly se symbolem majetnosti nebo 

prostě luxusním šperkem . Ať již jde o lov 

nebo odchov zvířat, vyvolává tento druh 

lidské spotřeby především etickou otázku, 

jestli účel tak obecně zbytný, jakým 

je ušlechtilá kožešina, je dostatečným 

důvodem k usmrcování cítících 

a často vysoce inteligentních savců . 

Většina kožešin, zhruba 75%, pochází ze zvířat, 

odchovaných v zajetí . Celkem jde zhruba o 30 až 

37 milionů zvířat ročně . Jde hlavně o norka amerického, 

lišky modré (vyšlechtěné z lišky polární) 

a lišky stříbrné nebo platinové (původně obecné), 

dále zejména o fretky (tchoře) a činčily pravé . Ale 

kožešiny se získávají také z nutrií, mývalů, sobolů, 

veverek, rysů, mláďat perských ovcí (takzvaný persián), 

a také třeba z domácích psů a koček . 

Jak jsou chována na farmách 

Chov kožešinových zvířat prošel zhruba osmdesátiletým 

vývojem, jehož hlavním smyslem bylo 

dosažení co nejnižších provozních nákladů při 

maximálním zjednodušení práce se zvířaty . Norci 

a lišky jsou dnes chováni zpravidla po několika 

stovkách zvířat ve venkovních objektech – farmách 

. Žijí ve standardizovaných klecích, jejichž 

hlavní vlastností je snadná obsluha . Klece jsou 

celé z pletiva . Z pletiva je i podlaha, aby výkaly 

propadávaly pod klec, a ta nemusela být tak často 

čištěna . Norková klec má plochu zhruba 0,3 metru 

čtverečního, na kterém žijí přes půl roku zpravidla 

dva norci . Jedinou výbavou pro zvíře je dřevěný 

budník, sloužící k úkrytu, a napájecí miska . Lišky 

jsou drženy obvykle dvě na ploše o rozloze 1,5 

metru čtverečního . S výjimkou rodících a kojících 

samic nemají k dispozici žádný úkryt, protože ten 

není žádoucí pro jejich kožešinu . 

Jak žijí v přírodě 

Norci přirozeně žijí v prostředí o rozloze několika 

kilometrů čtverečních, kde loví na souši i pod 

vodou a hlídají si své teritorium . Žijí většinou 

samotářsky, pouze na jaře tvoří páry . 

Lišky polární obývají tundry nebo ledovcové 

oblasti, kde je dostatek potravy a kde si často, i ve 

značně promrzlé půdě, mohou budovat nory . Žijí 

obvykle v párech nebo malých smečkách a obývají 

území o velikosti až pět kilometrů čtverečních . 

Nežijí však na jednom místě, ale kočují . 

Lišky obecné obývají především lesy a jejich 

blízké okolí, na území o rozloze několika desítek 

kilometrů čtverečních . Žijí ve vlastních norách 

nebo si přisvojují úkryty po jiných zvířatech . Žijí 

převážně samotářsky . 

Norci jsou vysoce inteligentní zvířata, dokážou 

například umisťovat pachové značky na významných 

místech svého teritoria tak, aby se pach nesl 

co nejdál . Mají také velmi propracované metody 

lovu . Také lišky jsou obecně považovány za velmi 

inteligentní . Mají, podobně jako například psi, 

důmyslný a složitý repertoár sociálního chování, 

k němuž používají například různé výrazy tváře, 

doprovázené různými postoji, nebo několik desítek 

druhů zvukových projevů . 

Liška nebo také nestažená liščí kožešina... Foto Jan Korytář 

10 T É M A 

I v zajetí zůstávají divokými zvířaty 

Kožešinová zvířata jsou – na rozdíl od domestikovaných 

hospodářských zvířat – chovaná 

v zajetí relativně velmi krátkou dobu . Zůstávají 

v podstatě divokými zvířaty, u kterých se stále 

projevují původní vzorce chování, plachost nebo 

útočnost vůči člověku . Životní prostředí zvířat 

v kožešinových farmách neodpovídá jejich druhově 

specifickým požadavkům . Nejvýraznější je 

omezení prostoru, které je tak radikální, že zvířatům 

prakticky odebralo veškerý přirozený pohyb . 

Stres z nedostatku prostoru se u norků projevuje 

pohybovými stereotypiemi, jako je například známé 

„pendlování“ po kleci, trvající i několik minut, 

nebo sebepoškozování a vzájemné poškozování, 

jako je okusování ocasu a vytrhávání srsti . U lišek 

se objevuje zvýšený strach z lidí nebo z ostatních 

lišek – důsledkem toho jsou panické projevy nebo 

infanticida – usmrcování vlastních mláďat matkou . 

Jedním z nejvíce stresujících faktorů je předčasné 

odstavení mláděte od matky, zhruba v polovině 

přirozené doby kojení . Zvířata takto odtržená od 

matky mají zvýšené bojácné reakce, častěji se 

u nich projevuje abnormální chování . Hrozí jim 

metabolické poruchy . 

Trýznivé je také samotné usmrcování 

Zvířata se usmrcují tak, aby se nepoškodila 

jejich kožešina – elektrickým proudem, lámáním 

vazu, jedem v potravině a injekční stříkačce, plynem 

v plynové komoře a podobně . Existují důkazy 

o tom, že při usmrcování pociťují zvířata silný 

strach . Elektrickým proudem se usmrcují především 

lišky . Jedna elektroda se vsune zvířeti do 

tlamičky a druhá do konečníku . Pak se do lišky 

pustí elektrický proud . Některé metody ovšem 

zvíře pouze omráčí, zvířata jsou tedy posléze stahována 

za živa . 

Řešení by přinesly přísnější zákony 

V některých evropských zemích se pro ochranu 

kožešinových zvířat podařilo zavést radikální 

legislativní řešení . Například ve Švýcarsku nebo 

ve třech spolkových zemích Německa byly přijaty 

tak přísné (a pro chovatele nákladné) požadavky, 

že prakticky znemožnily komerční chov zvířat 

pro kožešiny . Ve Švédsku zpřísněné požadavky 

znemožnily chov lišek . Někde byl dokonce chov 

zvířat na kožešiny zcela nebo částečně zakázán, 

například ve většině zemí Rakouska a od počátku 

roku 2002 platí zákaz také ve Velké Británii . 

V Nizozemsku by měl za dva roky platit zákaz pro 

chovy lišek a činčil . 

Jan Lorenc 


Kolik životů stojí jeden kožich? 

Říká se, že kožichy nosí krásná zvířata 

a oškliví lidé . Je neuvěřitelné, kolik zvířat 

musí být kvůli jedinému kožichu chováno 

v krutých podmínkách a následně trýznivě 

usmrceno, kolik obětí jednoho živočišného 

druhu si vyžádá jediný kožich . Na jeden 

pravý kožich je třeba zabít 65 norků nebo 

130 činčil, 10 jezevců nebo 27 tchořů, 60 

zajíců nebo 14 vyder, 11 stříbrných lišek, 

100 veverek nebo 4 leopardy .

SVOBODA PŘINESLA 

ZVÍŘ ATŮM SMRT 

Někdo násilím vnikl do kožešinové farmy a vypustil lišky a norky do přírody 

Přes 1000 takzvaných kožešinových zvířat 

z farmy Vítějeves vypustily dne 20 . října minulého 

roku neznámé osoby ven do okolní přírody . Jak 

potvrdil inspektorát Státní veterinární správy ve 

Svitavách, tito „osvoboditelé“ násilím poškodili 

plot, otevřeli klece a z nich vypustili kolem 1080 

zvířat, lišek a norků . Svůj příděl svobody si velká 

část z nich ale dlouho nevychutnávala . Část podle 

svědků přejelo auto, některá zvířata uhynula bez 

cizího přispění a část byla pochytána . 

Norek americký. Foto archiv 

Při hledání pachatelů tohoto činu padla první 

podezření, jak jinak, na ochránce zvířat, především 

na organizace Svoboda zvířat a Ochránci hospodářských 

zvířat . Obě organizace se ale od tohoto činu 

rázně distancovaly . Přitom tito ochránci farmu ve 

Vítějevsi důvěrně znají, pořádali totiž společně na 

konci září roku 2004 exkurzi právě do této farmy, 

tehdy jedné z pěti největších v tuzemsku . Samozřejmě, 

že současně zhruba osmdesát účastníků 

celé akce, vyzbrojeno transparenty, tehdy důrazně 

před farmou demonstrovalo za přítomnosti novinářů 

proti chovu kožešinových zvířat . 

„Tehdy došlo k poměrně ostrým konfrontacím 

mezi námi a rodinou, která na farmě ve Vítějevsi 

chová lišky a norky pro kožešinu . Provozovatel 

tohoto chovu poté podal žalobu na pořadatele 

akce, ale nakonec ji z neznámých důvodů stáhl,“ 

vysvětlil Tomáš Popp, šéf Svobody zvířat . „Problematikou 

takzvaných kožešinových farem se 

zabýváme už několik let . Podmínky chovu jsou 

sice zavrženíhodné z hlediska ochrany zvířat, ale 

zároveň je problematické vypustit zvířata bezmyšlenkovitě 

do volné přírody, jak z hlediska jich 

samotných, zejména pokud uhynou, tak z hlediska 

okolních živočichů, ekosystému, a podobně . 

Proto nepovažujeme za nejlepší způsob ochrany 

zvířat akci, k níž došlo ve Vítějevsi,“ dodal . 

Druhé organizaci, Ochráncům hospodářských 

zvířat, poslal někdo neznámý mail, kterým se 

otevřeně hlásí k provedené „osvobozovací“ akci . 

Autoři se v dopise ztotožňují s ideologií ALF (Animal 

Liberation Front), která podle nich používá 

přímou akci jako efektivní způsob, jak zarazit 

týrání a zneužívání zvířat, jak uškodit místům či 

firmám, které se na týrání podílejí . Skupina tvrdí, 

že otevřením klecí umožnila zvířatům, coby týraným 

vězňům, uprchnout před svým nešťastným 

osudem . Odsuzuje „imperialistickou hierarchii“, 

kde být na vrcholku znamená moci zneužívat, 

týrat, zabíjet a vykořisťovat zvířata i lidi (celý text 

najdou čtenáři na www .ohz .cz) . 

Vypuštění norků a lišek odsoudili také Ochránci 

hospodářských zvířat . Podle nich nesou odpovědnost 

za zničené životy těchto a jiných zvířat 

především spotřebitelé, kteří krutost a zabíjení 

v tomto zbytečném průmyslu platí . Dále pak majitelé 

a majitelky kožešinových farem, držící zvířata 

v zajetí a profitující z jejich zabíjení . Vina podle 

OHZ leží i na zákonné moci, jež tento výnosný 

obchod povoluje, a tedy i schvaluje . 

„Bohužel se domníváme, že tato akce nebyla aktivisty 

a aktivistkami, hlásícími se k ALF, plně domyšlena 

. Některá zvířata uhynou (a uhynula) během 

několika prvních dnů, některá se vrátí na farmu, 

některá uhynou v brzké době, některá se pozabíjejí 

mezi sebou, některá zabijí lidé . Jsou to masožravá 

zvířata, takže budou útočit jako na potravu na slepice 

nebo třeba na kočky . Ale některá přežijí a včlení 

se do ekosystému,“ prohlásil prezident Ochránců 

hospodářských zvířat Michal Kolesár . 

„Už v šedesátých letech minulého století občas 

nějaký norek utekl z farmy a žil ve volné přírodě, 

ale opravdový boom přišel až v letech devadesátých 

. Kožichy vyšly z módy a také se začali ozývat 

ochranáři . Kožešinové farmy krachovaly a mnohé 

z nich vypouštěly stovky norků do volné přírody,“ 

uvedl Michal Kolesár . Připomněl svědectví zoologa 

Miloše Anděry, který v pětadevadesátém roce navštívil 

jednu farmu, kde viděl spoustu prázdných 

klecí . Ptal se majitelů farmy, jestli všechna zvířata 

zabili . Chovatelé mu odpověděli, že jim bylo těch 

norků líto, a proto jich asi tři sta až čtyři sta vypustili 

do volné přírody . Za pár let se ozvali rybáři 

na střední Vltavě, že jim tam běhají divná zvířata . 

V té době začala velká expanze amerického norka, 

který v současnosti osídlil většinu republiky . 

(mi) 

Protestní akce ve Vítějevsi. Foto archiv OHZ 

NORKY JSME 

CHYTALI DO RUKY 

Farma ve Vítějevsi. Foto archiv OHZ 

Norky z kožešinové farmy ve Vítějevsi 

někdo z klecí vypustil v noci . Pachatelů muselo 

být hodně, protože lidé, kteří šli nad ránem 

do práce, si všimli, že u farmy stojí několik 

osobních aut . Ještě si říkali, co se tu děje, že 

je tady tolik aut… 

Ráno a ještě několik dní potom jsme měli 

ve Vítějevsi úplnou spoušť . Lišky a norci byli 

všude . Promenádovali se po vsi, dávili lidem 

slepice, dobývali se do kurníků . Jen asi třetina, 

a to byli převážně norci, utekla do lesa . Zbytek 

se držel v blízkosti farmy . Podle mého odhadu 

jich bylo několik tisíc . Hodně zvířat přejela 

auta, začal to ranní autobus . Norci se dávili 

i mezi sebou, asi z toho, jak byli vystresovaní . 

Nejvíc zpitomělé byly lišky, ty se od farmy 

nehnuly . Zvířata byla ve stresu, velká část 

z nich hned po odchytu pošla . Norky jsme chytali 

do ruky, drápali nás, kousali . Myslím, že asi 

sedm stovek norků zmizelo v lese . My jsme na 

kopci, pod ním teče taková malá říčka, skoro 

potůček . Jsou v ní sice ryby, ale tolik norků 

neuživí . Nebojíme se, že by u nás v lese norci 

zůstali, že by způsobili nějakou ekologickou 

katastrofu . Brzy se rozptýlili po okolí . Za několik 

dní hlásili z Litomyšle, že je viděli tam . 

Vypustit zvířata z klecí byla velká hloupost . 

Ničemu to nepomohlo, ani jim to nic dobrého 

nepřineslo . A ve vesnici vznikl velký zmatek . 

Zvířata byla tak vystresovaná, že většina z nich 

ani nikam neutíkala . Pachatel je prý doposud 

neznámý, i když se k akci přihlásila na internetu 

jakási skupina ochránců zvířat . 

Znám se s majiteli kožešinové farmy . Většina 

lidí v obci proti jejich chovu nic nemá . Někdy 

jsou zvířata cítit, to je pravda . Mně ale chov 

zvířat na kožešinu připadá podobný tomu, jako 

když máte králíka v králíkárně . Určitě ale těm 

liškám a norkům neprospívá, že mají místo pevné 

podlahy pletivo . Z toho pak mají nemocné 

tlapky . Otevření klecí nic neřeší . Kožešinové farmy 

by se měly omezovat pomocí zákonů . 

Michal Svoboda 

občan Vítějevsi, člen 

Mysliveckého sdružení Vítějeves 

T É M A 11

TRANSPORTY SMRTI 

Zvířata, namačkaná na sebe v kamionech, putují bez vody i několik dnů 

Nestačí nám hospodářská zvířata chovat 

v intenzivních podmínkách, měnit 

bolestivě jejich vzhled a způsobovat 

jim psychické a fyzické strádání, ještě 

tu pro ně máme přepravování . . . 

Miliony hospodářských zvířat putují v transportech 

Evropou . Některá zvířata míří za její hranice 

. Cílem cest jsou jatka, někdy před tím ještě 

dovýkrm . Většina zvířat z naší oblasti směřuje do 

zemí jižní Evropy, jako je Řecko, Itálie, Španělsko 

nebo na Balkán . Odtud jsou mnohá z nich překládána 

na lodě plující na Blízký východ a do 

severní Afriky . Zde již neplatí žádné zákony na 

ochranu zvířat a jak víme, zacházení s živými 

tvory je v těchto končinách velmi špatné . Existují 

zákony, které upravují podmínky přepravy delší 

50 km . Tyto zákony jsou však porušovány, v praxi 

se obtížně sleduje jejich dodržování a ani členské 

země Evropské unie nedokážou splnit základní 

podmínky Směrnice EU o ochraně zvířat během 

přepravy . 

Býci a prasata nejsou 

navyklí „cestovat“ 

Hospodářská zvířata, chovaná na výkrm, nejsou 

navyklá na cestování . Je pro ně velmi obtížné 

a stresující nastoupit a slézt z přepravního prostoru, 

vypořádat se s okolním ruchem, cizími zvířaty 

a lidmi, samotnou cestou, změnami počasí, novými 

místy, často s nevhodným zacházením, dehydratací 

a bolestí . Cesty trvají i několik dní, zákony 

se obcházejí a zvířata trpí . 

V roce 2004 bylo z České republiky vyvezeno 

3 064 714 prasat a z toho 1 751 prasnic (většinou 

do Maďarska – 1 691), 15 130 selat (hlavně do 

Chorvatska – 12 762), 934 chovných prasat (do 

Slovenska), zbytek tvoří prasata jateční (hlavně do 

SRN – 2 122 249) . Drůbež je vyvážena hlavně na 

Slovensko . 

V roce 2003 bylo z České republiky vyvezeno 

3 923 ks dobytka na jatka: 2 931 do Libanonu, 

143 do Albánie, 541 do Bosny a Hercegoviny; 

a dále do Itálie, Řecka, Španělska, … 

V témže roce bylo vyvezeno 66 474 ks dobytka 

na výkrm, hlavně do Itálie, na Balkán, do Řecka . 

Mladý dobytek, původně od nás, který je určen na 

výkrm v jižních státech, je pak, po výkrmu, často 

prodáván na Blízký východ a do Afriky . 

Ochránci zvířat: mělo by se 

vyvážet jenom mrtvé maso 

Ochránci zvířat již desetiletí žádají o ukončení 

přepravy hospodářských zvířat na dlouhé vzdálenosti 

. Přeprava jatečních zvířat by měla být nahrazena 

přepravou masa a výrobků z něj . Kampaň za 

tyto cíle začala v zemích EU v 80 .letech minulého 

století . Za deset let se podařilo v EU prosadit předpis 

na ochranu zvířat při přepravě, který stanovuje 

alespoň základní pravidla . V roce 2004 byla tato 

směrnice novelizována . Pozitivní je, že od roku 

2007 nařizuje povinnost školení pro přepravce 

a osoby doprovázející zvířata (v ČR se školí již 

od roku 2004), ale stále umožňuje dlouhodobou 

přepravu zvířat a namísto jejího ukončení zavádí 

povinnost satelitního kontrolního systému od let 

2007–9 . Z praxe je však zřejmé, že žádný předpis 

zvířata neuchrání, pomohlo by jen nekompromisní 

ukončení přepravy na dlouhé vzdálenosti . 

Evropský parlament již několikrát hlasoval pro 

zavedení maximálního přepravního limitu pro hospodářská 

zvířata, určená na porážku či další výkrm, 

1 T É M A 

na 8 hodin nebo 500 km . Rada evropských zemědělských 

ministrů však zákaz nikdy neschválila . 

EU ruší dotace pro vývoz 

dobytka na Blízký východ 

Evropská unie navíc také štědře dotovala 

vývozy jatečních zvířat do třetích zemí, v praxi 

se jednalo hlavně o Libanon a Egypt (41 € na 

100 kg živé hmotnosti) . V dubnu 2005 jsme proto 

zahájili celoevropskou kampaň Stop the bull ship 

za ukončení subvencování vývozu dobytka do třetích 

zemí . Cíle této kampaně podpořil Evropský 

parlament, když přijal písemnou deklaraci žádající 

ukončení subvencování . Těsně před Vánocemi, 23 . 

12 . 2005, rozhodla Evropská unie o zrušení subvencování 

vývozu dobytka z EU . Tím se alespoň 

částečně překazí úmysly zemědělců a překupníků 

zasílat dobytek na jatka Blízkého východu . Je to 

dílčí úspěch v rámci celé kampaně za ukončení 

dlouhodobé přepravy hospodářských zvířat 

a jejich strádání . 

Mezinárodní kampaň za ukončení dlouhých 

transportů hospodářských zvířat na jatka či další 

výkrm vede především mezinárodní organizace 

pro ochranu hospodářských zvířat Compassion 

in World Farming (CIWF) a její Evropská koalice 

pro hospodářská zvířata, jichž je Společnost pro 

zvířata členem . 

Texty a záběry k přepravě zvířat a ke kampani 

Stop the bull ship jsou v češtině (včetně jmen českých 

europoslanců podporujících deklaraci EP za 

ukončení subvencování) na www . spolecnostprozvirata 

.cz, v angličtině na www . ciwf .org . 


Společnost pro zvířata – z. o. ČSOP 

CIWF 

Během cesty je málokdy brán ohled na skutečnost, že nákladem jsou živí tvorové. V květnu 2005 havaroval v jižních Čechách kamion s býky, které vezl z České republiky 

Rychlá jízda, prudké zatáčky... A co více – často žízeň, přeplněný prostor, stres, do Rakouska. Tři býci zahynuli na místě, jeden byl utracen později. 

bolest, zranění, někdy také smrt. Foto archiv Společnosti pro zvířata. 

Foto archiv Společnosti pro zvířata.

LIDSTVO ZNEUŽÍVÁ TOHO, ŽE SE 

ZVÍŘATA SAMA BRÁNIT NEDOKÁŽOU 

Chováte sama nějaké domácí zvíře? 

S dcerkou žijeme střídavě na dvou místech, 

u Prahy a u česko–polských hranic . Skloubit 

cestování, práci, péči o dítě je tak někdy obtížné . 

Proto máme na jednom místě 11 let starou fenku 

křížence ovčáka, odebranou z týrání, a kocoura, 

a na druhém místě pejska, který byl nalezený před 

lety v Praze . Chtěla bych chovat morčata, tak jako 

dřív, a pokud bych někdy měla velkou zahradu, 

tak koně a hospodářská zvířata pro radost . 

Organizací a sdružení, která bojují za 

práva zvířat, dnes v České republice 

existuje hodně. Co vás vedlo k založení 

Společnosti pro zvířata? 

Společnost pro zvířata jsme založili v roce 

1996, abychom měli právní základ . My, několik 

zakladatelů organizace, jsme činnost pro ochranu 

zvířat prováděli od začátku 90 . let . Tehdy bylo 

nutné, aby vznikl zákon na ochranu zvířat proti 

týrání a hlavně jeho přesné znění . Bylo nutné 

hledat peníze na první vhodné útulky pro zvířata 

hlavně v Praze a dalších městech . Útulky, které 

byly občas nějak zřízeny před rokem1989, byly, 

řekněme, dost nevhodné . Ale zvířata zde aspoň 

nějaký ten azyl našla a neskončila jako běžně 

ztracená a toulavá zvířata – zabitím od rasů nebo 

ve veterinárních asanačních ústavech . Připomněla 

bych známé heslo „Kontumace psů a koček“ . Na 

vysoké škole jsem s pomocí studentské ekologické 

organizace ÚESS SPODEK uspořádala několik 

přednášek o ochraně zvířat hlavně s lidmi ze 

zahraničí, například z Anglie, Austrálie, Rakouska . 

Na této zemědělské univerzitě se jako vůbec na 

první vysoké škole také v 90 . letech začal vyučovat 

předmět Etika chovu zvířat . 

Čeho si ze všeho, co se vám dosud 

podařilo prosadit, nejvíc vážíte? 

Určitě se naší Společnosti pro zvířata podařilo 

mnoho věcí . Nejdříve jsme se věnovali, jak se říká, 

osvětě a prevenci, aby média a lidé vůbec věděli 

a chápali, že zvířata jsou živí tvorové a nelze 

si s nimi dělat cokoliv, a že už existuje zákon na 

jejich ochranu . Například díky veliké petiční akci, 

kdy se spojilo více organizací, které získaly přes sto 

tisíc podpisů, jsme s podporou veřejnosti odvrátili 

hrozbu uzákonění utrácení nalezených ztracených 

psů . Bohužel jde o praxi, běžnou jinde ve světě . 

Řešit případy týrání zvířat se naučily daleko více 

i obce, které porušení zákona na ochranu zvířat č . 

246/1992 Sb . řeší . Kastrace, jako prevence přemnožení 

a týrání zvířat je již celkem běžná, a hlavně 

vzniklo mnoho dobrých útulků pro zvířata . Útulky 

zřizují samotné obce, a to je hodně pozitivní . 

Samozřejmě od devadesátých let rostou problé- 

ROZHOVOR S DITOU MICHALIČKOVOU, PŘEDSEDKYNÍ SPOLEČNOSTI PRO ZVÍŘATA 

my s netradičními chovy zvířat, s problematickými 

plemeny psů a nevhodnými a bezohlednými 

vlastníky zvířat . 

Hodně energie jste věnovali a stále 

věnujete problematice používání zvířat 

na pokusy. Změnilo se v posledních 

letech u nás něco k lepšímu? 

Nejdřív bylo nutné zjistit skutečnou situaci, 

a orientovat se v ní . Pak jsme museli vynaložit 

úsilí, jak používání zvířat na pokusy omezit, v ideálním 

případě zastavit . V rámci svého členství ve 

státní komisi na ochranu zvířat jsem se snažila, 

aby tato komise měla zájem o propagaci alternativních 

metod, které by nahradily používání 

živých zvířat . Současně jsem se snažila prosadit, 

aby bylo zavedeno přísné schvalování pokusů 

na zvířatech . V průběhu let se v České republice 

hodně změnilo k lepšímu . Počet použitých zvířat, 

oproti počátku 90 . let, klesl několikrát, také díky 

vysokým cenám, ale i díky přísnějším podmínkám 

a průběhu řízení o schválení . Viděla jsem dříve 

údaj za rok 1985 – to bylo přibližně 1 500 000 

zvířat použitých na pokusy, v posledních letech 

je to vždy okolo 250 tisíc za rok . Nicméně i tak 

je to pro mne nepřijatelné číslo . Většina pokusů 

na zvířatech se provádí kvůli testování chemikálií, 

kvůli lidem, kvůli tomu, že si lidé vymyslí chemikálii, 

léčivo, kosmetický přípravek a podobně, a aby 

zjistili, jestli jim to nakonec neškodí, otestují to 

na zvířatech . Na zvířatech se testuje škodlivost 

nikotinu a dalších drog, a třeba i léky proti depresím 

. Umíte si to vůbec představit? Ročně je při 

pokusech týráno, a poté či při nich zabito 10–20 

milionů zvířat jen v Evropské unii . V USA je to 

několik desítek milionů . . . Zvířata se bránit nedokážou, 

tak to lidstvo zneužívá . Kromě velkého 

snížení počtu zvířat na pokusy v České republice 

a přísnějším podmínkám, jsme uvítali schválení 

Ing. Ditě Michaličkové je něco přes 

30 let . Vystudovala Českou zemědělskou 

univerzitu v Praze . K ochraně zvířat, jak sama 

říká, směřovala od dětství, kdy odmítala jíst 

maso a všechny tyto „potraviny“ . To, že je 

potřeba hospodářským zvířatům pomoci, si 

uvědomovala už na střední zemědělské škole, 

kde se hodně zblízka seznámila s takzvanou 

živočišnou výrobou . Po střední škole prošla 

Dita Michaličková roční praxí na státním 

statku . Po absolvování vysoké školy pracovala 

také jako au pair, pak v Nadaci na ochranu 

zvířat, v Českém svazu ochránců zvířat, 

Společnosti pro zvířata při ČSOP a Compassion 

In World Farming . Má jedno dítě – dceru . 

směrnice Evropské unie, která po přechodném 

období stanovuje zákaz testování kosmetických 

ingrediencí na zvířatech . Bude platit až za pár let, 

ale je to dobrý signál . Ještě aby se něco podobného 

podařilo také s léky a léčivy . . . V roce 2001 

jsme spoluorganizovali mezinárodní konferenci 

o alternativních metodách, konala se ve Státním 

zdravotním ústavu v Praze . Odborníci si zde vyměňovali 

zkušenosti o možnostech nahrazení zvířat 

při pokusech . Například referenční centrum pro 

kosmetiku při SZU právě finální kosmetické výrobky 

na zvířatech nezkouší, a třeba toto byl velmi 

dobrý příklad i pro další podobné instituce . 

Hlavně bych se chtěla zmínit o projektu, který 

v naší organizaci po tři roky vedla Markéta Pecková 

. Jednalo se o náhradu zvířat při výuce na 

vysokých školách . Deseti fakultám jsme v rámci 

projektu zakoupili alternativní metody z různých 

zdrojů po světě a věřím, že několik desítek zvířat 

se nám podařilo každým rokem zachránit . Více 

k projektu je na www .alternativeducation .org, 

v češtině, angličtině a slovenštině . 

Bojujete také za zlepšení podmínek chovu 

hospodářských zvířat, i proti jejich přepravě. 

Průběžně jsme se věnovali také projektům pro 

změnu situace v chovu a zacházení s hospodářskými 

zvířaty . Řešení případů týrání těchto zvířat, 

mediální akce, osvětové akce, změna legislativy . . .V 

roce 1998 jsme uspořádali mobilní výstavu v kamionu 

o chovu hospodářských zvířat v intenzivních 

chovech . Projeli jsme s ní sedm českých měst . 

V roce 2001 jsme připravili zase celoevropskou 

putovní výstavu o přepravě hospodářských zvířat, 

kdy náš putovní kamion jel od Baltu do Itálie, což 

je právě trasa, kudy proudí na jih Evropy statisíce 

hospodářských zvířat, hlavně telat a koní, a to jen 

proto, aby byla na konci strastiplné cesty poražena 

. Kampaň za ukončení této dlouhé přepravy stá- 

R O Z H O V O R 13

le v rámci celé Evropské unie pokračuje . V roce 

2004 se podařilo docílit zpřísnění směrnice, nyní 

nařízení, na ochranu zvířat při přepravě . A před 

posledními Vánocemi se díky intenzivní kampani 

a podpoře veřejnosti podařilo ukončit dotování 

vývozu dobytka do třetích zemí, v praxi především 

do Libanonu a Egypta, kde nemají absolutně žádné 

zábrany s bitím a týráním zvířat . 

Mají naději na lepší život v intenzivních 

chovech slepice, brojleři a další drůbež? 

V rámci celoevropské kampaně za ukončení 

chovu nosnic v klecích a zavedení předpisu na 

ochranu brojlerů jsme používali maskota – slepici 

Hetty a veliký nafukovací model kuřete na výkrm 

– brojlera . A podařilo se: bateriové konvenční klece 

pro nosnice mají být v Evropské unii zrušeny 

k roku 2012, návrh směrnice o brojlerech se nyní 

v EU projednává . Kromě těchto evropských kampaní 

se věnujeme i domácím problémům, jako je 

především vysoký počet špatně vedených chovů 

a hynutí hospodářských zvířat v péči našich zemědělců 

. Pokud má někdo zájem, může se podívat 

na www .spolecnostprozvirata .cz, odkaz Desetitisíce 

kusů dobytka hynou . . . Jsem hrdá na to, že 

si nás Mezinárodní organizace na ochranu hospodářských 

zvířat se sídlem v Anglii, Compassion in 

World Farming (CIFW), vybrala před 7 lety jako 

svého partnera v České republice . Samozřejmě, 

že bez jejich finanční pomoci bychom ochranu 

hospodářských zvířat neměli možnost provozovat 

profesionálně . CIWF zahájilo na začátku 90 . let 

kampaň za právní zavedení statutu „cítící bytosti“ 

pro zvířata v rámci právních předpisů v EU . To se 

podařilo v roce 1997 v Amsterdamu, kdy EU přijala 

ke své zakládající smlouvě protokol přisuzující zvířatům 

statut: “cítící bytosti“ . Tak zvíře přestalo být 

pouhým zbožím či zemědělským produktem, jak 

tomu bylo do té doby . Nicméně uvedení na papíru 

nestačí a CIWF již uspořádalo v Londýně dvě mezinárodní 

konference o schopnosti zvířat vnímat 

a cítit . Další informace uvádí na svých webových 

stránkách a v měsíčním emailovém zpravodaji . 

Společnost pro zvířata má široké spektrum 

činnosti. Vedle časopisu jste také vydali 

brožury, knihy i videokazety a další 

výukové materiály zejména pro školy. 

Jejich smyslem bylo ukázat, jak strádají 

zvířata, která člověk využívá pro sebe. Jaký 

měly tyto materiály na školách ohlas? 

Mnoho brožur a letáků dáváme k dispozici 

zdarma . Co se týká škol, byl velký zájem o materiál 

Rozumíme zvířatům . Toho se do škol a ekocenter 

distribuovalo několik set kusů . Plošně školám nabízíme 

materiál a videokazetu „Hospodářská zvířata 

a my“, zájem mají školy sdružené v ekologickém 

programu Pavučiny a jedná se o desítky kusů . Na 

konci roku 2004 jsme vytvořili multimediální CD 

Etologie a welfare (životní pohoda) hospodářských 

zvířat, s finančním přispěním Ministerstva zemědělství 

České republiky . 200 kusů CD si distribuovalo 

ministerstvo, 90 kusů šlo na všechny inspektoráty 

Státní veterinární správy ČR, a hledáme další cesty, 

jak CD dostat přímo zemědělcům . Texty z CD jsme 

přeložili do angličtiny, aby jej mohli dále rozšiřovat 

i kolegové z Evropy . 

Váš časopis teď nějaký čas nevycházel. 

Kdy se můžeme těšit na další číslo? 

Vydali jsme tři čísla, náš závazek předplatitelům 

a členům byl čtyři čísla . Toto čtvrté číslo by 

mělo vyjít letos na jaře . Uvidíme, jestli pak bude 

časopis někdy ještě vydán v papírové podobě, či 

jestli se nesoustředíme jen na informování prostřednictvím 

webových stránek . 

1 R O Z H O V O R 

Kde si lidé mohou váš časopis 

koupit, jak se k němu dostanou 

třeba ti, kteří nemají internet? 

Časopis byl k dispozici na některých prodejních 

místech PNS, nyní však je jen na objednání 

u naší organizace . 

Myslíte, že někdy lidstvo dospěje do stádia, 

kdy začne zvířata považovat za stejně cítící 

bytosti, a že mu začne záležet na tom, aby 

krátký život, který s lidmi zvířata pro užitek 

člověka prožijí, byl pro ně méně trýznivý? 

Nevím, moc si to přeji, a to nejen ve vztahu 

lidé a zvířata, ale celkově – lidi k lidem, dospělí 

k dětem, muži k ženám . Moje kolegyně Jaromíra 

Horáková říká, že je těžké chtít po lidech, aby se 

chovali dobře ke zvířatům, když se nedokáží vcítit 

ani jeden do druhého a tolerovat se . Řekla bych, 

že lidstvo už možná v takové fázi bylo, před několika 

tisíci lety, ale pak přeci jen negativní myšlenky 

a síly zvítězily, bohužel . Mnozí, zejména duchovní 

mistři a žáci učení staroindických véd jsou „nositeli“ 

takovéhoto stadia . Pak, nesmíme zapomenout, 

na těch několik procent jedinců, kteří jdou proti 

proudu v našem „vyspělém“světě . 

Co můžeme my všichni udělat pro to, aby 

lidstvo přestalo považovat zvíře za věc? 

Mít úctu a lásku k sobě, k dalším lidem, 

k dětem, a pak to přenést i na další živé tvory . 

Základem úspěchu je ale jiné živé tvory nepojídat, 

žít v míru a v lásce se svým okolím . Nesoudit . 

Nevím, jak jinak bych to vyjádřila, jinou možnost 

přerušení řetězce zla a násilí nevidím . Pokud bude 

trvat omezování života, vykrmování a zabíjení živých 

tvorů, ať už zvířat nebo lidí, nemůže se lidstvo 

stát lepším .

Proč je podle vás člověk ke zvířatům 

stále tak bezcitný a krutý a některé 

státy k otázce týrání hluché a slepé? 

Abychom našli odpověď na tuto otázku, museli 

bychom se také zamyslet nad způsobem výchovy 

dětí, nad vztahem rodičů k dětem . Frustrace, 

negativita z dětství se samozřejmě přenášejí do 

dospělosti a projevují se . Na druhé straně za mnohé 

může i systém, ve kterém žijeme . Neexistují 

exkurze do intenzivních farem a na jatka . Naopak, 

tyto provozy jsou v utajení, za lidskými sídlišti . 

Jsem si jistá, že po takové exkurzi by se radikálně 

zvýšil počet lidí odmítajících živočišné tkáně . 

Poloha objektů je taková z důvodů hygienických, 

ale velmi dobře slouží eliminaci dalších možných 

problémů . Co oči nevidí, srdce nebolí . To samé 

platí o pokusných laboratořích, ty jsou střeženy 

mnohdy stejně přísně jako věznice . A peníze jsou 

až na prvním místě . . . 

Mnohé státy si i v dnešní supermoderní 

době trvají na velice krutých a pro nás až 

nepochopitelných primitivních národních 

tradicích, jakými jsou třeba býčí zápasy, 

shazování živého kohouta nebo kůzlete 

z věže kostela, anebo odebírání žluči živým 

medvědům. Je naděje, že se to někdy změní? 

Neřekla bych, že je třeba ve srovnání s Asiaty 

na tom o moc lépe náš vyspělý západní svět, že 

bychom se dopouštěli méně krutostí na zvířatech 

. Máme tu koncentrované intenzivní farmy 

pro všemožnou drůbež, pro prasata, občas i pro 

dobytek . Říkáme tomu koncentrační tábory pro 

zvířata . Ročně je na jatkách celosvětově zabito asi 

52 miliard hospodářských zvířat . Násilné vykrmování 

hus pro velká játra, běžné ve Francii a dalších 

jižních zemích Evropy, usekávání končetin žab 

zaživa na další gurmánskou pochoutku . Pak dále 

obrovské strádání volně žijících zvířat, držených 

pro kožešinu . Naštěstí se v mnoha zemích EU od 

kožešinových chovů ustupuje . A opravdu nepopsatelné 

je utrpení zvířat užívaných pro pokusné 

a jiné vědecké účely . A pak další a další strádání 

zvířat v mnohých domácích chovech, týrání společenských 

zvířat . Jak u nás lidé, zvláště na vesnicích, 

zacházejí se psy a kočkami? Je stále hodně 

lidí, kteří psy pojídají a mnozí asiaté zase kočky, 

někteří myslivci doma cvičí své psy na kočkách . 

Copak nedochází ke strádání zvířat v cirkusech 

a špatně vedených zoologických zahradách? Asi 

si moc lidí neuvědomuje, jak končí všechna ta 

drobná zvířátka, pořízená pro dětské obveselení, 

anebo jaké způsobujeme zdravotní problémy 

psům jejich přešlechťováním . 

Myslíte, že třeba na jatkách jde o profesi, 

která člověka deformuje, anebo se lidé, 

vhodní pro tuto práci, už s minimální 

dávkou citu a soucitu rodí? 

Podle mých zkušeností může docházet k největším 

krutostem při jakékoliv manipulaci se 

zvířaty, nejen na jatkách . Při potřebě je někam 

nahnat, přemístit, zahnat . Často je to při nakládání 

a vykládání z vozidel, ať už na jatkách nebo 

jinde . V posledních letech jsem byla asi v deseti 

jatkách . Zvířata tam strádají někdy dlouhým čekáním 

v jiném, nepřátelském prostředí . Při manipulaci, 

přepravě a na jatkách u nás asi nejvíc trpí 

drůbež . V zemích Evropy, především na jihu, a pak 

mimo Evropu, tam už je to často utrpení úplně 

Ilustrační foto. Foto Jan Korytář 

pro všechna zvířata . Když jsem pracovala po střední 

škole ve velkokapacitním kravíně, bylo zřejmé 

za pár dní, že lidé tou každodenní stejnou prací 

znecitlivěli . Pokud nemají motivaci či vedení se ke 

zvířatům dobře chovat, což neměli, tak se prostě 

dobře nechovají . Krávy tam byly pro ošetřovatele 

jen kusy něčeho, do čeho se kopalo, strkalo a jinak 

pobízelo . Monotónní, stále stejná práce člověka 

udolá a nedokáže vidět věci s odstupem . Pak je 

zde, řekněme, i tradice výchovy a pohledu na svět 

každé rodiny . Jen si vzpomeňme, že na vesnicích 

se stále každoročně provádějí „zabíjačky“ . Už to 

slovo nahání hrůzu, nemyslíte? Často vesničané 

uvažují skoro pořád stejně po staletí a jsou velice 

omezeně otevřeni novým pohledům na svět . Na 

chování jedince se odráží i případné asociální 

zázemí a výchova . 

Lidé, kteří v dětství nebo v době dospívání 

umučili nějaké domácí zvíře, jsou podle 

psychologů potenciálními sadisty, kteří 

mohou později, v dospělosti, obrátit své 

sklony, své potěšení z týrání živého tvora, 

vůči společnosti. Mohou vyrůst v brutální 

vrahy. Není ale pro společnost nebezpečný 

každý člověk, který považuje zvíře za 

věc a podle toho se k němu chová? 

Určitě . Hlavně je takový člověk nebezpečný 

pro svou vlastní rodinu a děti . Nechtěla bych mít 

za otce hrubého bezcitného chlapa . Podle toho, 

co můžeme vidět, to vypadá, že kluci z takových 

rodin, pokud není matka dost silná, aby tomu 

dokázala čelit a dávala dětem dostatek citu a lásky, 

se často potatí a jde to stále dál a dál . 

Indové věří, že žádný čin člověka, ať už 

dobrý nebo špatný, se neztratí, že jako 

bumerang se ke svému autorovi jednou 

vrátí. Nehromadí se podle vás někde zlo, 

které lidstvo způsobuje zvířatům? Nevrací 

se nám v podobě přírodních katastrof nebo 

epidemií, třeba v podobě ptačí chřipky? 

Každý skutek, každá myšlenka se podle staroindických 

véd odráží z vesmíru zpět . Řekla bych, 

jak pro nás osobně, tak celospolečensky a celosvětově 

. Je velmi potřeba myslet pozitivně a snažit 

se to rozšiřovat, prolomit tuto dobu temna . Tak 

jako se snaží jógoví a budhističtí mistři či třeba 

Yoko Ono svou aktivitou a vzkazem v amerických 

novinách: Imagine a Peace . Představ si mír . 

Neozvali se proti některým článkům 

ve vašem časopise nebo jiným vašim 

aktivitám třeba zemědělci, kteří jsou 

zejména na jakoukoli kritiku velkochovů 

velice citliví? Nevyhrožoval vám někdo? 

Co se týká informací v časopise, to ne . Přece 

jen jej čtou lidé jinak zaměření . Občas máme co 

do činění s neurvalým chováním či komentováním 

účastníka nějaké zemědělské výstavy, pokud tam 

máme svůj stánek . Osobně jsem byla varována 

před některými zemědělci v lokalitě, kde žiji a kde 

dochází k častému strádání až hynutí hospodářských 

zvířat . 

Mnoho lidí nic netuší o tom, v jakých 

podmínkách zvířata žijí, než se dostanou 

na jejich talíř. Na jatka, do pokusných 

laboratoří, ale mnohdy ani do velkokapacitních 

chlévů není dovoleno vstoupit ani 

novinářům, natož pak fotografovat či 

natáčet. Co konkrétního může každý z nás 

pro zlepšení života zvířat udělat? 

Všímat si okolí, neignorovat nepravosti, vyjadřovat 

svůj názor vládě, ministerstvu zemědělství, 

svým poslancům . Žádat instituce o více informací, 

o označování výrobků – odkud, z jakého typu 

chovu maso či jiný výrobek pochází . Důležité je 

nejíst zvířata, nepodporovat tak jejich nepřirozené 

množení, šlechtění, mrzačení, strádání a zabíjení . 

Nepotřebujeme maso, naopak, pojídání masa lidstvo 

a jednotlivce stahuje ve svém vývoji a porozumění 

zpět dolů . 

Napadá vás něco milého 

a povzbuzujícího na závěr? 

Imagine a Peace . 


R O Z H O V O R 15

PSÍ VYSLANCI MÍRU 

Od roku 2002 se v mírové misi v Kosovu 

na Balkáně vystřídalo přes třicet českých 

psovodů se speciálně vycvičenými psy . Pátrali 

po skrytých výbušninách, zbraních nebo 

drogách . 

Služební psi, vycvičení na základně 

Grabštejn, mají kotce na základně Česko-Slovenského 

praporu mírových sil NATO uprostřed 

Kosova v Šajkovacu . Denně vyjíždějí na 

nejrůznější zásahy, často i mimo plán a v noci . 

Mnohé akce totiž zůstávají utajené do poslední 

chvíle . Zásahů se většinou účastnili také místní 

policisté, přesto se však mnozí lidé českých psů 

zpočátku báli . „V případě nálezů nastražených 

výbušnin jsem jim vysvětlil, že naši psi pracují 

i pro jejich bezpečnost,“ řekl rotmistr Josef 

Reisinger, který jako psovod sloužil v loňském 

roce v misi sedm měsíců se dvěma německými 

ovčáky . Čtyřletý Iro vyhledával ukryté zbraně, 

sedmiletý Dyk plnil úlohu obranáře . 

Ilustrační foto Foto Josef Růžička 

Čeští psovodi bývají hojně využíváni spojeneckými 

vojáky i proto, že se nezdráhají svá zvířata 

poslat do situací, kam by například Finové 

či Norové své psy nikdy nevyslali . Například 

k průzkumům sklepů, půd a jiných temných 

míst, a vůbec tam, kde by psům hrozilo nebezpečí 

. Psy si většina evropských armád připravuje 

především proto, aby pomáhali tam, kam se 

člověk nedostane, kde se těžko orientuje, anebo 

kde by mohl přijít o život . Člověk je snadnějším 

terčem než menší a pohyblivější pes . 

Mezi nepříliš populární patří pohotovost 

vojáků při svatbách či pohřbech . Ačkoliv 

se místní obyvatelé dušují, že doma žádné 

zbraně nemají, při podobných životních zlomech 

se snad ani nedokáží bavit bez střelby 

do vzduchu . „Najednou se mezi nimi objeví 

spousta zbraní včetně samopalů . Při takových 

oslavách jezdí většinou v autě a za jízdy 

z nich střílí . Nezřídka přitom dojde ke zraněním, 

někdy i k smrti,“ komentuje místní zvyk 

psovod Oldřich Trtílek . On sám byl nasazen se 

psem, když se u jezera Batlava jedna taková 

bujará oslava odehrála . Při salvách byl jeden 

člověk lehce a jeden těžce zraněn . Vojáci rychle 

zasáhli, a tak předešli většímu neštěstí . 


bývalý velitel Veterinární 

základny na Grabštejně 

Pes je po útočném noži v armádách druhou 

nejstarší dosud používanou zbraní . Má vlastnosti, 

které dosud žádná technika nenahradila a v nejbližší 

době nenahradí . Síla, čich, nebojácnost, 

rychlost a houževnatost jsou vlastnosti, pomocí 

kterých pes dokáže předejít nenadálému napadení 

psovoda . Ani nejdokonalejší zabezpečovací 

systémy nedokážou dohledat a zadržet narušitele 

– to nejlépe dokáže právě pes . Ten je také první 

v kontaktu s ozbrojeným pachatelem a chrání 

tak život psovoda . Pomocí psů vojáci vyhledávají 

nastražené výbušniny, ukryté zbraně a drogy . Psy 

armáda využívá i pro záchranářské práce . Jsou to 

převážně němečtí ovčáci, dále francouzští briardi, 

rotvajleři, dobrmani nebo belgičtí ovčáci . 

Psi z Grabštejna pátrali po 

výbušninách i v Kosovu a Iráku 

Veterinární základna Armády České republiky, 

která sídlí blízko Liberce v podhradí hradu 

Grabštejn, slouží už několik desetiletí k výcviku 

psovodů a služebních armádních psů . Od roku 

2000 se psi na Grabštejně necvičí jen pro strážní 

službu . V současné době, kdy veterinární základna 

přešla na profesionální bázi, připravuje také 

zvířata na vyhledávání munice a výbušnin, zbraní, 

i omamných a psychotropních látek . Na Grabštejně 

tak dnes probíhá výcvik psů záchranářských 

a pátracích pro jednotky na území České republiky 

i pro potřeby zahraničních misí . Psi – záchranáři 

už například pomáhali pátrat po výbušninách 

a zbraních v Kosovu, ale i v Afghánistánu nebo 

Iráku . Pes je u armády nenahraditelný . V mnoha 

nebezpečných situacích nastavuje krk místo vojáka 

. „Dostane se skoro všude, ale hlavně umí najít 

i to, co je pečlivě ukryto, a to díky jeho schopnostem 

rozeznat několik pachů najednou,“ vysvětlila 

nadporučice Sabina Introvičová, tisková mluvčí 

kontingentu Armády České republiky . „Dobře 

vycvičit psa na hledání drog není jednoduché . 

Pes musí být ve velmi dobré kondici, musí se 

dokázat soustředit na svou práci a nenechat se 

ničím jiným vyrušit,“ dodává . Pro psa je vyhledávání 

hrou, na kterou se těší . Celou dobu vlastně 

hledá svou oblíbenou hračku . Postupně, během 

výcviku je pach hračky spojován i s pachy zbraní 

nebo drog . „Psovod s sebou bere do akce nejenom 

16 T É M A 

PES NASTAVUJE KRK MÍSTO VOJÁKA 

pomocníka, ale i kamaráda, za kterého je odpovědný 

. V misi KFOR máme mezi pejsky i šampióny, 

kteří se s úspěchem zúčastnili mezinárodních soutěží,“ 

podotkla Sabina Introvičová . 

Historie veterinární základny 

Do nevyužitých historických objektů místního 

hradu bylo 5 . května 1953 přemístěno z Terezína 

armádní Výcvikové středisko psovodů a psů . 

Na jeho základě vznikla v roce 1970 Veterinární 

základna . V témže roce byl objekt hradu předán 

Státní památkové péči a v majetku armády zůstal 

Nový zámek v podhradí . V sedmdesátých letech 

zde byla vystavěna chovná stanice služebních psů . 

V osmdesátých let začala armáda psy vykupovat, 

a to zvířata ve věku od roku a půl do tří let . Na 

Grabštejně často vznikalo pevné pouto mezi psem 

a jeho psovodem . Proto mnozí z těch, kteří tu 

odsloužili povinnou dvouletou vojenskou službu, 

svůj odchod do civilu oplakali . Pokud byl už jejich 

pes starší, mohli si jej vzít s sebou domů . 

Získat vhodného psa pro 

výcvik není jednoduché 

Policisté v Ústeckém a Libereckém kraji mají 

k dispozici pět služebních psů . Severočeši dokonce 

v této oblasti využívání zvířat drží prim, neboť 

v roce 1986 vycvičil prvního psa vyhledávajícího 

výbušniny dnešní šéf krajské policejní kynologie 

podplukovník Vilém Babička . „V roce 1990 po 

množících se výhrůžkách bombovými atentáty 

jsem byl pověřen vycvičit dalších sedm psovodů 

a psů pro Českou republiku,“ uvedl důstojník . 

Výcvik psů k vyhledávání výbušnin vyžaduje od 

psů dosti protikladné požadavky . „Pes musí mít 

velký fyzický potenciál a chuť neustále vyhledávat . 

Naproti tomu se ale nesmí projevovat příliš temperamentně, 

natož zbrkle . Mohl by tak iniciovat 

nastraženou výbušninu,“ upozorňuje psovod Jan 

Gahler . Obtíže se získáváním takových psů potvrdil 

i velitel armádní základny na Grabštejně Pavel 

Onodi . „Vloni na podzim se nám po několikaměsíčním 

snažení podařilo získat pouze pět vhodných 

z pětadvaceti testovaných psů,“ řekl velitel . 


Ilustrační foto Foto Josef Růžička

Většina Čechů se nad představou, že by 

na Štědrý večer jedli řízek místo z kapra 

ze psa nebo kočky, otřese odporem . 

Kočky a psy totiž považujeme za naše 

domácí mazlíčky, lidstvo je chová jako 

své pomocníky a společníky tisíce let . 

Proto by skoro nikdo sousto psího nebo 

kočičího masa nepozřel, ani kdyby 

byla pochoutka připravena obzvlášť 

lákavým způsobem . Kapr domácím 

zvířetem není, přesto cítí stejnou bolest 

a stejný stres, když je týrán . To, čím 

musejí tuzemští kapři každý rok před 

Vánocemi projít od vylovení z rybníků 

až po zabití, jim přináší velké utrpení . 

Prodej vánočních psů. Foto Jan Šťastný 

Na to, že bychom neměli dělat mezi domácími 

mazlíčky a vánočními kapry žádný velký rozdíl, 

upozornili před Vánocemi na náměstí I . P . Pavlova 

v Praze Ochránci hospodářských zvířat za 

podpory členů Svobody zvířat a České vegetariánské 

společnosti . Na náměstí postavili prodejní 

stánek s pultem, který obklopili několika psy . 

Stánek obsluhovala dvojice mladých prodavačů, 

přepásaných gumovými zástěrami, které byly 

samozřejmě potřísněné falešnou krví . Kolemjdoucí 

vyzývali ekologové k tomu, aby si u jejich stánku 

koupili vánočního psa na štědrovečerní stůl . Cedule 

upozorňovala šokované lidi na poměrně lidové 

ceny – kilo psího masa stálo pouhých sedmdesát 

korun, k tomu deset korun za zabití a pět korun 

za zabalení . Lidé si tu mohli také dát chleba, 

namazaný psím sádlem (samozřejmě, že sádlo 

nebylo opravdové, nahradil je rostlinný tuk) . Ani 

pult nebyl potřísněný skutečnou krví . Místo krve 

použili ochránci potravinářské barvivo . Opravdové 

nebyly ani odpudivě zkrvavené kousky masa 

na pultě . Stánek ozdobili ekologové rozměrným 

transparentem s nápisem „Prodej vánočních psů“ . 

Současně tu vystavili fotografie z přípravy a konzumace 

psího masa v asijských zemích . 

„Jsme přesvědčení, že mír, soucit a ztišení 

jsou mnohem hlubšími vánočními tradicemi než 

pouliční masakr kaprů . Přesto i ten dnes patří ke 

koloritu vánoční pohody . Chceme své spoluobčany 

a spoluobčanky upozornit, že rozhořčení a odpor, 

s jakým vnímají zabíjení psů a koček v některých 

asijských zemích je pokrytectvím, nevnímají-li stejným 

způsobem krutost, vládnoucí každým rokem 

v období adventu v České republice,“ vysvětlil za 

PSI A KOČKY NA ŠTĚDROVEČERNÍM STOLE? 

Ochránce hospodářských zvířat Michal Kolesár . 

Podle ochránců kapři trpí už při samotném 

výlovu . Ten nastane, když ryby dosáhnou třetího 

roku života . Zatímco v přírodě se nejšikovnější 

a nejzkušenější z nich dožívají až třiceti let . Když 

se vypouští rybník, ryby se stahují za vodou až na 

nejhlubší místo rybníka . Stává se, že nějaké ryby 

zůstanou po výlovu v bahně a udusí se . Nešetrně 

se s rybami zachází i při jejich třídění na třídičce . 

Ryby projdou třídícím strojem a pak dopravníkem 

do transportních nádob . Kapři trpí především 

nedostatkem kyslíku a necitlivou manipulací . 

Při zpracování tak velkého množství ryb dochází 

k jejich fyzickému poškození i poranění různé velikosti 

a hloubky . Stresující je pro ně také přesouvání 

z jedné kádě do jiné . Výlov probíhá od října do 

poloviny listopadu . Kapry umístí rybáři do sádek, 

kde je udržují v bdělém stavu a bez krmení asi 

šest týdnů ve vodě bez bahna . Tím se vylepšují 

chuťové vlastnosti masa . U ryb tak současně dojde 

k úbytku nežádoucího tuku .V sádkách bývá 

namačkáno zhruba padesát kaprů na jeden kubík 

vody . Před převozem do prodejních kádí jsou kapři 

výrazně fyzicky oslabeni . Je možné, že někteří už 

ani příliš nevnímají, co se s nimi děje na jejich 

poslední cestě . Při prodeji na ulicích jsou nejčastějšími 

závadami přeplněné kádě nebo nedostatečný 

přívod vody . 

„Zcela bez kontroly jsme od okamžiku prodeje 

živé ryby, kterou si někteří lidé chtějí zabít 

sami v klidu domova . Transport v igelitce, někdy 

několik dnů v chlorované a pro kapra příliš teplé 

vodě a nakonec zabití, mnohdy ubití, kdy strejda 

s paličkou honí kapra pod skříní,“ uvedl Michal 

Kolesár . „Zcela nesmyslné jsou pokusy vrátit 

vánočního kapra zpět do rybníka . Kapr už nemá 

žádné tukové zásoby, není připravený na přezimování 

. K tomu může mít, a většinou také má, nějaká 

povrchová zranění . Je také zbavený ochranného 

slizu, to znamená, že může být v rybníce nebo řece 

napadený různými plísněmi nebo parazity . Chce-li 

někdo vánočního kapra vypustit do přírody, měl 

by se o něj pár měsíců starat a pustit jej až někdy 

v březnu,“ dodal . 

Akcí chtěli ekologové přimět lidi, aby více přemýšleli 

o tom, v jakých podmínkách zvířata, která 

konzumujeme, žijí . Kolemjdoucí nejčastěji argumentovali 

tím, že kapr není na rozdíl od psa nebo 

kočky domácí zvíře . Prvotní šok vystřídalo u většiny 

z nich nadšení, nicméně vzdát se na Štědrý 

večer kapra nebyl ochoten takřka nikdo . 

Bouřlivou diskusi vyvolal Prodej vánočních psů 

také na internetu . „Podle mě je to docela nechutný 

. Prostě Asiati mají úplně jinou mentalitu a když 

přijdou sem, myslíte si, že si nějakýho toho psa 

nechytnou? Tak nechápu, co tím ochránci zvířat 

myslí, když budou místo kaprů prodávat psy . 

Navíc v prvním semestru na vysoké jsme se jako 

technologové potravin učili, že pes se nevyužívá 

k potravinářským účelům . Pitvali jsme kde co, ale 

psa fakt ne,“ míní na chatu pisatelka Markétha . 

A hned jí odpovídá Rejpal: „Pes se sice hromadně 

k potravinářským účelům nevyužívá, ale jedlý je . 

Stejně jako kočka .“ 

V diskusích na internetu častěji převládají názory, 

které akci ekologů odsoudily . Lidé se shodovali 

v tom, že kapr se na Vánoce jedl odjakživa, a že 

je rybí maso zdravé . Pisatel Makl označil Prodej 

vánočních psů za klamavou reklamu: „Člověk vidí 

stánek, chce si koupit kousek Bóbika – a oni mu 

dají sóju… no, nezabili byste je?“ A značka Ftipnejj 

mu pohotově odpovídá: „zabili a snědli .“ 

Přece jenom se v záplavě názorů našly i ty 

rozumnější . „Zvířata, která používáme jako potravu, 

by měla být chována a posléze porážena tak, 

aby jim to nezpůsobovalo utrpení a bolest . Mimochodem, 

myslím, že by televize měla povinně 

vysílat v hlavním vysílacím čase dokumenty o tom, 

jak se se zvířaty zachází v některých chovech a na 

některých jatkách . Záběry z mořského rybolovu, 

reálně spíš všehomasakru, nevyjímaje .“ uvedl pisatel, 

který se pojmenoval Iridium . 

Ekologové sice během své akce neprodali ani 

kilo masa, nicméně byli úspěšní . Podařilo se jim 

přimět stovky lidí k tomu, aby si utrpení vánočních 

kaprů alespoň připustili . 


Prodej vánočních psů. Foto Jan Šťastný 

T É M A 1

SVOBODA ZVÍŘAT 

„Chránit, vychovávat, soucítit nebo ubližovat? Naše volba je jasná!“ 

To je hlavní motto Svobody zvířat, celostátní, 

nepolitické, neziskové organizace, která byla 

založena v roce 1998 v Plzni . Veškeré úsilí Svobody 

zvířat vychází z myšlenky, že každý život má 

svou vlastní neopakovatelnou hodnotu, která není 

závislá na tom, jak ji momentálně hodnotí a vidí 

člověk . Organizace na sebe upozorňuje mnoha 

důraznými akcemi, mimo jiné i tlakem na české 

zákonodárce, aby neodsouhlasili novely zákonů, 

které by ubližovaly zvířatům . Bohatá je také osvětová 

a výchovná činnost organizace . Každé vystoupení 

Svobody zvířat je založeno na myšlence nenásilí 

a nepřekročení osobní svobody jednotlivce . 

Zvířaty jsou pro členy organizace nejen obratlovci, 

ale všichni zástupci živočišné říše . 

„Proč vznikla naše organizace v Plzni? To je jednoduché 

. Jsem Plzeňák, a protože jsem Svobodu 

zvířat spoluzakládal, vznikla organizace v Plzni,“ 

vysvětluje Tomáš Popp, který organizaci vede . 

Předchůdcem Svobody zvířat bylo sdružení, které 

prosazovalo práva zvířat už od roku 1994 . Dnes 

má organizace pobočky také v jiných městech 

republiky, například v Praze, Brně, Českých Budějovicích, 

Hradci Králové nebo v Ústí nad Labem . 

Svoboda zvířat se věnuje několika okruhům 

ochrany zvířat . Prosazuje zejména zlepšení podmínek 

chovu takzvaných kožešinových zvířat . Snaží 

se též dosáhnout toho, aby přeprava živých hospodářských 

zvířat na jatka do vzdálených zemí, 

označovaná jako transporty smrti, z jednadvacátého 

století zcela zmizela . Organizace bojuje 

také za zákaz používání zvířat na pokusy, a ruku 

v ruce s tím se snaží dokázat, že u pokusů existuje 

spousta alternativních metod, které by nahradily 

utrpení živočichů . Ochránci z této organizace 

také pravidelně kontrolují životní podmínky zvířat, 

držených v zoologických zahradách . Co se týče 

cirkusů, je postoj Svobody zvířat jasný . Členové 

organizace razí heslo – cirkusy ano, ale bez zvířat! 

Jsou přesvědčeni, že v cirkusech jsou mnohá zvířata 

pro pobavení lidí ponižována a týrána . A často 

tam žijí v nedůstojných podmínkách . 

„Máme jediného zaměstnance, a tím jsem já . 

Jenže to nestačí . Potřebovali bychom těch profesionálních 

pracovníků aspoň pět, ale bohužel na ně 

nemáme peníze,“ podotýká Tomáš Popp . Svoboda 

zvířat „žije“ z obvyklých zdrojů, peníze na svou 

činnost čerpá z grantů, a to i zahraničních, a od 

stovek drobných přispěvovatelů a dárců . 

Hodně energie věnují členové organizace 

výchově dětí a dospívajících lidí . Témata výchovných 

programů pro školy a školky jsou různá, na 

podzim loňského roku se stal nejoblíbenějším 

1 N E Z I S K O V Ý S E K T O R 

program Zmařené životy . K ochraně zvířat pořádá 

organizace také mnoho seminářů, tiskne letáky, 

plakáty a omalovánky pro děti . Svoboda zvířat 

vydává vlastní obsáhlý zpravodaj . Časopis si 

mohou lidé buď objednat v tištěné podobě, anebo 

stáhnout z webových stránek organizace na www . 

svobodazvirat .cz . Podzimní číslo zpravodaje vyšlo 

v nákladu dva tisíce kusů . Na internetových stránkách 

Svobody zvířat si mohou také lidé stáhnout 

jednotlivé petice, kterými organizace sbírá podpisy 

za práva zvířat . Jsou to například tyto petice: 

• za nezákonné provozování jatek 

a konzumace psů a koček v Jižní Koreji 

• za účinnou ochranu zvířat před týráním 

• mezinárodní petice za ukončení exportu 

živých koní z Polska na jatka (jedna pro 

polskou a druhá pro českou vládu) 

• za zachování zákazu testování 

kosmetiky na zvířatech 

Kromě výstav a demonstrací, které ukazují 

strádání zvířat, způsobené péčí člověka, se členové 

Svobody zvířat pravidelně každý rok zapojují 

do akcí ke Světovému dnu vegetariánství . Pro 

veřejnost pořádají ochutnávky vegetariánských 

pokrmů . Na poslední akci dokonce v Plzni nabízeli 

dvacet druhů vegetariánských pochoutek z teplé 

i studené kuchyně . 

„Připomínkujeme návrhy zákonů a vyhlášek, 

které se týkají ochrany zvířat, a vypracováváme 

z hlediska zvířat příznivější návrhy . Jednáme s úřady 

a zúčastňujeme se správních řízení . Snažíme 

se rovněž řešit případy týrání zvířat, medializovat 

tyto kauzy a přimět příslušné státní a zastupitelské 

orgány, aby řešily oprávněné stížnosti,“ dodává 

Tomáš Popp . 

Svoboda zvířat spolupracuje s řadou českých 

i zahraničních organizací, je členem těchto mezinárodních 

sdružení: RSPCA, WSPA a FUR FREE 

Alliance . 


Fotografie z archivu Svobody zvířat

LIDÉ SE UŽ VÍC ZAJÍMAJÍ O TO, CO JEDÍ, 

ŘÍK Á ŠÉF SVOBODY ZVÍŘ AT TO M ÁŠ P O PP 

Svobodu zvířat před lety spoluzakládal 

a dosud vede Tomáš Popp . Žije v Plzni, je mu 27 

let a letos bude končit studium politologie . Mohlo 

by se zdát, že si zvolil ochraně zvířat velice vzdálený 

obor . Tomáš Popp však vysvětluje, že tomu 

tak není . Nejenže ho politologie baví, ale dokonce 

ji potřebuje ke své ochranářské práci, protože 

Svoboda zvířat také připomínkuje návrhy nových 

zákonů, zasahujících nějak do životních podmínek 

zvířat . Tomáš Popp je dosud svobodný a bezdětný, 

má jednoho psa . Kromě zvířat patří k jeho koníčkům 

četba a hudba . Je nejen vegetariánem, ale 

v pravém slova smyslu veganem . To znamená, že 

odmítá jíst nejen maso, ale i výrobky živočišného 

původu, mléko a výrobky z něj, vajíčka a med . 

Podařilo se vám zmrazit několik zákonů. 

Které z těchto blokád si nejvíc ceníte? 

Velkým úspěchem bylo, že jsme pomohli zvrátit 

zákon o chemických a kosmetických přípravcích 

v jeho původní podobě . Byly tam hrůzostrašné věci, 

týkající se pokusů na zvířatech . Jenomže za několik 

let poslanci schválili novelu, která mnohé z toho, 

co jsme odvrátili, vracela zpět . Tím jsme se zase 

ocitli na začátku, což není nic neobvyklého . Mezi 

další úspěchy považujeme to, že i nadále u nás platí 

zákaz testovat kosmetické přípravky na zvířatech, 

ač poslanci nedávno projednávali novelu tohoto 

zákona, která by dovolovala výjimky . V tuhle chvíli 

platí v České republice nejpřísnější zákaz testování 

kosmetiky na zvířatech ze všech zemí Evropské 

unie . Ani jednotlivé složky kosmetických přípravků 

se nesmějí v naší zemi zkoušet na zvířatech . 

Jenomže, jak víme, dají se tyto zákazy obejít . 

Kde sháníte informace o chystaných zákonech? 

Někdy jsme účastníci připomínkového řízení . 

Něco se dozvíme náhodou, něco od poslanců . 

Jak získáváte politiky na svou stranu? 

Obvyklým způsobem . Chodíme na jednání poslaneckých 

výborů, organizujeme semináře a petice, 

píšeme dopisy, a u poslanců osobně lobbujeme . 

Bohužel ministerstva jsou pod vlivem různých skupin, 

které třeba z pokusů na zvířatech profitují . Proto 

je náš boj během na dlouhou trať . Když se nám 

za pomoci veřejnosti i ostatních organizací podaří 

něco prosadit, nemáme žádnou jistotu, že to bude 

platit navždy, anebo jenom na dlouhá léta . Za pár 

měsíců přijde některý z politiků s návrhem, kterým 

se pokusí zvrátit všechno, co se nám dříve podařilo 

do konkrétního zákona dostat . 

Nejsou pro vás ostatní tuzemští 

ochránci zvířat konkurencí? 

Vůbec ne . S ostatními ochránci zvířat v naší 

republice máme dobré vztahy . Spolupracujeme, 

dobře se doplňujeme . Například Ochránci hospodářských 

zvířat se nejvíc starají o strádání zvířat 

ve velkochovech, kdežto nás hodně zajímají třeba 

pokusy či kožešinové farmy . Nekonkurujeme 

si, spíš se dá říci, že si pomáháme . S námi se 

dokonce jedna organizace spojila, SOS Animals . 

Už samostatně neexistuje . 

Co se vám naopak nepodařilo prosadit? 

Snažili jsme se o to, aby byl v České republice 

zakázaný chov takzvaných kožešinových zvířat na 

farmách . Toho jsme bohužel nedosáhli . Přitom by 

nemusel vyjít zákon, který chov přímo zakazuje . 

Stačilo by, kdyby nějaký zákon nařizoval takové 

podmínky pro chov zvířat na kožešinových 

farmách, že by se farmářům nevyplatilo zvířata 

chovat . Tak to udělali například ve Švýcarsku, 

kde nové předpisy nařizovaly, aby třeba lišky byly 

chovány v kotcích s pevnou podlahou, nikoliv 

s pletivem jako doposud, aby žily v daleko větším 

prostoru, a taky měly možnost vyhrabávat noru . 

Norek by měl mít k dispozici bazén s vodou . Chov 

kožešinových zvířat dnes ve Švýcarsku neexistuje . 

Kdyby totiž farmáři splnili všechna tato nařízení, 

stálo by je to strašně moc peněz . Jejich kožešiny 

by byly tak drahé, že by takový kožich nikdo 

nekoupil . Kožichy teď zažívají boom . Na začátku 

devadesátých let zájem o ně díky ochráncům zvířat 

a veřejnosti upadal, módní návrháři se dušovali, že 

od kožešin ustoupí . Nyní se situace obrátila . 

Která člověkem ovládaná zvířata trpí nejvíc? 

Míra utrpení jednotlivých druhů zvířat se porovnávat 

nedá, každé zvíře strádá jinak . Asi nejvíc jsou 

týrána hospodářská zvířata, ke kterým člověk přistupuje 

jako k masu . Třeba brojleři, lidmi vyšlechtění 

hybridi, kteří za pětatřicet dnů dosáhnou porážkové 

váhy . Přerostou váhu své kostry, nemůžou ani dojít 

ke krmení . V klecích, ve kterých se nemohou ani 

otočit, trpí i vysoce inteligentní a čistotná prasata . 

Nezáviděníhodný život žijí také mléčné krávy, které 

na rozdíl od masných nechodí vůbec ven . Nejvíc asi 

trpí drůbež, kuřata a slepice, a to nejenom v chovech, 

ale i při transportu a způsobu usmrcení na 

jatkách . Neodsuzuji Thajce, že jedí psy, když my se 

ke zvířatům nechováme o nic lépe . 

Děláte hodně výchovných programů pro 

školy. Chápe mladá generace otázku 

týrání zvířat jinak než ti starší? 

Mladší generace jsou na toto téma citlivější . 

Mají také více informací . Vědí, jak jsou zvířata týrána 

ve velkochovech a na kožešinových farmách . 

Svůj soucit ale bohužel zahodí ve chvíli, kdy si 

jdou něco koupit, třeba na sebe . Na druhé straně 

je pravda, že dnes daleko víc lidí dává přednost 

biopotravinám . Lidé se zajímají o to, v jakých 

podmínkách zvíře žilo, protože chtějí jíst zdravé 

potraviny . A to je dobře . Naše organizace bojuje 

za práva zvířat, takže sice chválíme podmínky, ve 

kterých zvířata žijí na biofarmách, ale na druhé 

straně i zvířata z biofarem putují na jatka . Člověk 

tomu zvířeti vezme život stejně . 


Repro billboardu z archivu Svobody zvířat 

N E Z I S K O V Ý S E K T O R 1

BROJLER – KUŘE NA MASO: 

Ž I J E P O U H Ý C H Č T Y Ř I C E T D N Ů , P L N Ý C H B O L E S T I 

Kuřecí maso, stejně jako jakékoli jiné 

maso, bylo před několika desítkami 

let chápáno jako jídlo sváteční, 

určené pro nedělní oběd . Nyní však 

technologie a šlechtění brojlerů (kuřat 

na výkrm) změnily pokrm na každodenní 

jídlo, kterým není třeba šetřit . 

Každý rok jich je jen v České republice vykrmeno 

a snědeno přes 100 milionů kusů . V Evropské unii je 

to 4–5 miliard . Kuřata byla postupem času vyšlechtěna 

na tak rychlý růst, že své porážkové hmotnosti 

(1,8–2,2 kg) dosahují již ve věku pouhých 39–42 

dnů . To je dvakrát rychleji než před 30 lety . Kuřata 

jsou sice velká jako dospělí jedinci, ale ve skutečnosti 

nejsou zdaleka pohlavně dospělá, to by byla až ve 

23 týdnech . Jsou to přerostlá kuřátka . 

Selektivním šlechtěním je dosahováno velkého 

nárůstu svalové hmoty, tomu však není přizpůsoben 

růst a vývin kostry a vnitřních orgánů . Tato 

člověkem způsobená disharmonie je příčinou vážných 

zdravotních problémů . Brojleři trpí deformacemi 

končetin, selháním činnosti srdce a vnitřních 

orgánů, ascites (břišní vodnatelností) a chronickými 

bolestmi . V nejhorších případech se nemohou 

skoro pohybovat a přesunují se pouze za pomoci 

křídel či plazením po holeních . Následky selektivního 

šlechtění v kombinaci s vysokou hustotou 

osazení (na 1 m 2 jich je 19 i více kusů tj . 34–42 

kg na 1 m 2 ), špinavou podestýlkou (mění se až 

po vyskladnění kuřat; vysoký obsah dusíku z výkalů 

způsobuje puchýře, popáleniny v podkolení, 

nekrózy a vředy) a celkově nezdravým nepřirozeným 

prostředím (umístění v bezokenních halách 

za umělého osvětlení a ventilace) způsobují časté 

úhyny brojlerů . Za nimi mohou stát i plicní infekce, 

zánět osrdečníku, infekce z poranění a pohmoždění 

. Ročně tak, dříve než se dostane na jatka, hyne 

přibližně 7 milionů brojlerů v ČR, denně jsou to 

stovky tisíc po celé Evropě . 

Antibiotika jako prevence chorob 

Z důvodu nepřirozeného způsobu chovu se ptákům 

do vody nebo krmení mohou přidávat antibiotika 

. Je to prevence rozvoje chorob, které by se 

jinak v přeplněných halách šířily jako lesní požár . 

Někdy široké používání antibiotik umožnilo vývin 

bakterií, které jsou odolné vůči některým antibiotikům, 

užívaných k léčbě závažných lidských chorob 

. Některým lidem proto lékaři nedoporučují jíst 

kuřecí maso . Běžně se do krmných směsí přidávají 

antikokcidika, látky antibiotické povahy, které se 

musejí vysadit v poslední třetině života . Dále se 

používají chemoterapeutika a nehormonální stimulátory 

růstu i antibiotické povahy . 

Chovní ptáci, určení k produkci násadových 

vajec, musí žít delší dobu . Jsou to stejní hybridi 

jako vykrmovaná kuřata a tudíž se jejich tkáně 

tvoří stejně rychle . Pokud by jim bylo umožněno 

přijímat tolik potravy jako u vykrmovaných kuřat, 

mnoho by jich brzy uhynulo . Proto dostávají čtvrtinu 

až polovinu běžné dávky . Tak trpí stálým chronickým 

hladem . 

Jatka usmrtí až deset tisíc 

kuřat za hodinu 

Po dosažení požadované hmotnosti kuřata 

pracovníci v halách odchytávají za jednu nohu 

(v jedné ruce jich každý pracovník může nést 4– 

5) a pěchují do uzavíratelných přepravních beden . 

Špatný způsob zacházení způsobuje kuřatům zlomeniny 

a vymknutí kyčlí, při kterém často dochází 

ke krvácení, někdy kost pronikne až do břišní 

dutiny . Kuřata vzdorují výkyvům počasí, otřesům 

a chvění vozidla, bezohledné jízdě řidičů, a hluku 

. Mohou trpět žízní a hladem, jsou namačkána 

navzájem na sebe . U drůbeže se příznaky stresu 

projevují navenek jakoby ztuhlostí . Proto se nám 

drůbež při přepravě zdá někdy tak klidná . Po příjezdu 

na jatka jsou bedny pokládány nebo házeny 

na pás, který jede pod háky, na něž jsou kuřata za 

nohy navěšována . Namáčknutí nohou na kovové 

háky je bolestivé . Háky jsou umístěny na pohyblivé 

lince, která veze poděšené ptáky k elektrizované 

vodní lázni, do které jsou ponořovány jejich 

hlavy . V lázni jsou omráčeni . Odtud je linka veze 

k protínači tepen na krku . Na moderních jatkách 

se zabije 8 000–10 000 brojlerů za hodinu, což je 

přibližně 170 za minutu . 

Šance pro brojlery 

I když má Česká republika od roku 1992 zákon 

na ochranu zvířat proti týrání, jsou stále brojleři 

chováni tímto otřesným způsobem . Nikdo nepo- 

0 T É M A 

suzuje, zda-li intenzivní chovy brojlerů a dalších 

hospodářských zvířat neporušují například znění 

základního § 4 s názvem: „Za týrání se považuje . . .“ 

( týráním je omezování výživy, pohybu, chov zvířat 

v nevhodných podmínkách) a § 10 a 12 ohledně 

chovu hospodářských zvířat . Možnosti nevládních 

organizací pro ochranu zvířat jsou velmi omezené 

. Před lety občanské sdružení na Domažlicku 

z poloviny překazilo začínající plány firmě, zamýšlející 

produkovat v koncentrovaných podmínkách 

nosnice a vejce . Nevládní organizace směřují své 

aktivity spíše do legislativních změn celého systému 

. V současné době je v EU projednáván návrh 

směrnice o minimálních pravidlech pro ochranu 

kuřat chovaných na maso, vůbec první návrh 

předpisu na ochranu brojlerů . Je sice průlomový, 

ale v určitých bodech hodně kompromisní . 

Pomoci můžeme i my jako zákazníci 

Podstatných změn můžeme dosáhnout my 

všichni, jako zákazníci . Měli bychom na výrobku 

s kuřecím masem a živočišnými potravinami 

požadovat jasné označení: 

• z jakého typu chovu (intenzivní, 

extenzivní, ekologický) maso pochází 

• z jaké země (měli bychom dávat přednost 

České republice a pak sousedním zemím) . 

Maso a živočišné potraviny bychom měli kupovat 

z ekologických chovů, kde se mají zvířata lépe 

a krmení neobsahuje chemikálie a léčiva . V ideálním 

případě můžeme také omezit konzumaci 

masa a výrobků z něj . (redakčně kráceno) 



Z užitkových zvířat strádá v péči člověka nejvíc drůbež. Foto archiv Společnosti pro zvířata

V E G E T A R I Á N S T V Í 

MÁME VOLBU NEJÍST MASO, MÁME VOLBU NECHAT ŽÍT 

Maso, které jíme, pochází převážně 

od zvířat, chovaných v bezohledných 

podmínkách intenzivních velkochovů, 

které postupem času udělaly ze zvířat živé 

jednotky na růst masité svaloviny . Tato 

takzvaná jateční zvířata žijí ve velkém 

stresu a většina z nich je chronicky 

nemocných, fyzicky i duševně . 

Jak žijí ve velkochovech prasata 

Prasata jsou vysoce inteligentní a citlivá 

zvířata . V intenzivních velkochovech jsou jejich 

přirozené životní potřeby omezeny na minimum 

a samotný chov, transport i porážka jsou pro ně 

spojeny s velkými stresy . 

Chovná prasnice je základním článkem „výroby“ 

vepřového masa – je doslova degradována 

na „stroj k produkci selat“ . Největším utrpením 

je pro ni v době porodu a kojení několikatýdenní 

až měsíční uzavření v individuálním boxu, který je 

tak malý, že se v něm nemůže ani otočit . V holém, 

většinou nepodestlaném, boxu nemůže prasnice 

prakticky dělat nic . Stereotypie přechází do apatie 

a bezmoci; po zhruba 3–4 letech v chovu bývá 

prasnice z chovu vyřazena . . . Již krátce po narození 

selat se provádí kastrace samců, bez lokálního 

umrtvení . Selata jsou od prasnice odstavována 

zpravidla již po 3 týdnech věku, aby bylo možné 

prasnici co nejdříve opět zapustit (v přirozeném 

prostředí odchází selata od matky až zhruba po 

3 měsících) . Takto časný odstav způsobuje mláďatům 

jednak v praxi poměrně obvyklé a někdy 

až smrtelné zažívací poruchy, způsobené rychlým 

potravním přechodem, a také závažné poruchy 

chování, především vzájemné okusování uší nebo 

ocasů . Proto bývají selatům, zpravidla opět bez 

umrtvení, ocasy amputovány . Prasata jsou zpravidla 

ustájena po několika v malých ohradách, které 

mají holou nebo jen minimálně podestlanou 

podlahu . Vedle fyzického nepohodlí a bolestivých 

poranění a otlaků je prasatům prakticky znemožněno 

rýt, což je jedna z jejich základních stravovacích 

potřeb . 

Původ vajec 

Většina vajec na našem trhu pochází z klecových 

nebo podestýlkových chovů, v nichž jsou 

doslova uvězněny tisíce slepic . Málokdo se při 

nákupu úhledné krabičky s vejci, kuchyňských 

polotovarů nebo různých sladkostí a těstovin 

zamyslí nad původem vajec . Většina nosnic je 

chována na minimálním prostoru s radikálním 

omezením jejich základních životních potřeb . Jsou 

vyšlechtěny na maximální produkci vajec, dnes 

více než dvojnásobnou oproti jejich původním 

schopnostem . V kleci připadá na jednoho ptáka 

plocha tří čtvrtin formátu A4 . Podlahu tvoří pleti- 

vo, bez pevné podložky, na níž by mohly slepice 

pevně stát nebo v ní hrabat . Slepicím je znemožněn 

jakýkoli širší pohyb . Trpí sníženou imunitou, 

psychickým stresem a následnými poruchami chování 

. V kleci často dochází k vážným poraněním 

pařátů nebo křídel, ke zlomeninám, způsobených 

u nosnic častým řídnutím kostí . V klasické chovné 

hale bývá umístěno okolo 20 tisíc nosnic . Při běžných 

prohlídkách nemusí být případné nemocné 

a slabé slepice nikdy nalezeny, a jsou tak odsouzeny 

k pomalé a útrpné smrti . Denně umírá v takové 

hale v průměru 5 slepic . Po přibližně 12 měsících 

intenzivní snášky klesá slepici produkce vajec a je 

poražena na druhořadé maso . 

Mléko 

Ještě za první republiky byla u nás většina krav 

chována v menších domácích chovech . Mléka se 

v nich vyrobilo tolik, kolik bylo potřeba . Dnes 

je produkce mléka několikanásobně vyšší než 

skutečná potřeba, neboť s mlékem se dá úspěšně 

obchodovat . Ať chceme nebo ne, s výjimkou 

mléka z ekologických chovů, nákupem každého 

jogurtu, sýra nebo dortíku dáváme důvod k tomu, 

aby v intenzivních chovech strádaly tisíce krav, 

určených k výrobě mléka . 

Zatímco ještě začátkem minulého století produkovala 

průměrná kráva zhruba 8–10 litrů denně, 

dnes – po padesáti letech šlechtění – z ní může být 

dostáváno i vícenásobné množství . Kráva tak podává 

extrémní výkony, které se v důsledcích negativně 

podepisují na jejím zdraví . Do procesu velkovýroby 

mléka je kráva uvedena ve druhém roce života, kdy 

je uměle zapuštěna, aby se jí po devíti a půl měsících 

narodilo tele a byla tak odstartována tvorba 

mléka . Aby však tele nespotřebovalo příliš mnoho 

mléka, je od matky co nejdříve odstaveno, zpravidla 

již po několika hodinách po porodu . Tvorba mléka, 

takzvaná laktace, dosahuje zhruba po měsíci svého 

vrcholu a trvá přes devět dalších měsíců . Kráva bývá 

již po dvou měsících od porodu opět zapuštěna, 

což společně s geneticky zvýšenou produkcí mléka 

vyžaduje enormní výkony jejího metabolismu . Přitom 

ještě v téměř polovině chovů u nás je dojnice 

většinu života uvázána na jednom místě, kde je 

krmena a dojena; bez možnosti normálního pohybu 

nebo kontaktu s ostatními zvířaty . Krávy trpí 

nejčastěji bolestivými záněty vemene a paznehtů . 

Kulháním u nás trpí přes 20 % a zánětem vemene 

kolem 2,5 % dojnic . 

Živočišná výroba je příliš drahá 

Pro účely výroby masa, mléka a vajec jsou jen 

v Evropě chovány řádově stovky milionů prasat, 

kusů dobytka a kolem pěti miliard jatečních kuřat . 

Pěstování krmiv pro tato zvířata dnes zabírá dvě 

třetiny veškeré zemědělské půdy světa (!) . Spotřeba 

vody živočišnou výrobou je zhruba osmkrát 

vyšší než by byla při čistě rostlinné výrobě 

potravin . Výroba živočišných potravin tvoří 70% 

celosvětové spotřeby pevných paliv . Chovy hospodářských 

zvířat jsou hlavním zdrojem nejobávanějších 

skleníkových plynů a podílejí se na většině 

znečištění povrchových a podzemních vod . . . 

Výroba 1 g živočišné bílkoviny je přibližně 

20krát dražší než 1 g rostlinné . Plocha 2 ha uživí 

14 vegetariánů a 50 veganů, ale jen jednoho člověka 

konzumujícího všechny živočišné potraviny, 

včetně masa . 

(mi) 

Sedm zeleninových mrtvol. Kdo ochrání životy zelenin? Foto Jan Korytář 

O Č I M A 1

VEGETARIÁNSTVÍ 

NIC NEVYŘEŠÍ 

Souhlasím s názorem, že dnešní velkochovy 

zvířat jsou úplným popřením lidské morálky 

a ztrátou sebemenší úcty k živým tvorům . 

Nemyslím si však, že nejlepší obranou je stát 

se vegetariánem . Z hlediska evoluce člověka 

je vegetariánství nepřirozené, což dokazuje 

tvar našich stoliček, stavba a fyziologie 

našeho zažívacího traktu i celé naše chování, 

zajišťující výživu . Naše evoluční vybavení 

pro všežravost naprosto nezpochybňovali ani 

australopitékové či neandrtálci . Díky požírání 

masité potravy, která je energeticky mnohem 

výhodnější než vegetariánská, získávají primáti 

i dnes mnohem více volného času . Velký slon 

africký spotřebuje denně 150–300 kg rostlinné 

potravy a musí se krmit i více než 14 

hodin denně . Podobně i býložravé gorily stráví 

sběrem a požíráním potravy téměř celé dopoledne 

. Masitá strava je pro zvířata obrovskou 

úsporou času, který lze potom věnovat hrám, 

zkoumání, zhotovování nástrojů, učení, ale 

i sociálním kontaktům . Zatímco většina opic 

a lidoopů pojídá živočišné bílkoviny – hmyz, 

ptačí vejce, ptáky a malé savce – jako doplněk, 

lidský zažívací trakt za miliony let vývoje lovu 

dospěl k fyziologickým změnám . Ztratili jsme 

většinou geny, které zajišťují produkci osmi 

základních aminokyselin . Jsme je schopni jednodušeji 

přijímat pojídáním masa . 

Na druhé straně nechávám každému svobodnou 

volbu . Znám však také řadu případů, 

kdy se fundamentalistické vegetariánky snažily 

ke stejnému údělu donutit i své kočky a psy . 

U šelem lze takový přístup oprávněně označit 

za kruté týrání . Nechci nikomu vegetariánství 

zošklivit, ale možná by bylo dobré si uvědomit, 

že Ježíš Kristus si se svými apoštoly pochutnával 

na rybách a jehněčím, zatímco Adolf Hitler 

byl zaníceným vegetariánem a miloval zejména 

jablečné kompoty a mísy salátu . Kdybychom 

se ostatně všichni stali vegetariány, mělo by 

to katastrofální následky pro přírodu . USA byly 

před kolonizací pokryté 170 miliony hektarů 

lesa, zemědělská rostlinná produkce tento stav 

zredukovala na 10 milionů hektarů a ostatek 

přeměnila v obilná pole . Umím si představit, 

kolik dalších procent lesů by bylo nutné změnit 

na pole a zelinářské zahrady, a kolik dalších 

lesních tvorů by bylo nenávratně vyhubeno, 

kdybychom se všichni stali vegetariány . 

Mnoho zajíců, králíků, srnců či jelenů by 

se muselo postřílet, protože by si na polích 

dovolili přiživovat se na salátu, kapustě či zelí . 

Mnoho chemických prostředků by se muselo 

vyplýtvat proti motýlům, mšicím, plošticím 

a broukům . Zelenina je velmi zdravá a neměla 

by nikdy chybět v našem jídelníčku, rozhodně 

ale nelze z pojídání zeleniny vytvářet světový 

názor . 


zoolog 

PETR VACHLER, JEDEN 

Z NEJZNÁMĚJŠÍCH VEGETARIÁNŮ 

Když před několika lety producent 

a režisér Petr Vachler přichystal pro 

účastníky slavnostního ceremoniálu 

udělování Českých lvů vegetariánský raut, 

většina z nich strnula v němém úžasu . 

Někoho dokonce zachvátil strach z toho, 

co bude po rozdání filmařských cen jíst . 

Někteří považovali vegetariánský raut 

za dobrý vtip . Dnes si už filmoví tvůrci 

a teoretici zvykli . Bezmasé občerstvení 

tvoří zcela samozřejmý kolorit každého 

ročníku Českého lva, byť se stále najdou 

tací, kteří je považují za nutné zlo . 

Petr Vachler, podepsaný jako režisér pod filmovou 

komedií Do blba!, patří mezi nejznámější 

vyznavače bezmasého stravování v tuzemsku . 

Považuje je a prosazuje coby životní styl . Snaží se 

vklínit zmínky o utrpení zvířat, kterým je vykoupena 

živočišná výroba, do každého svého vystoupení 

na veřejnosti . Současně se Petr Vachler životu 

bez konzumace mrtvých zvířat věnuje i na svých 

extra zavedených internetových stránkách – www . 

zvirevtisni .cz . 

Ve svých vegetariánských aktivitách jde ale dál, 

například tiskne letáky, lepí billboardy . Poměrně 

velký rozruch vzbudil billboardy a celou kampaní, 

nazvanou „Máme volbu nejíst maso, máme volbu 

nechat žít .“ Říká, že rozruch je právě to, co 

chtěl kampaní vyvolat . Každý si přece má možnost 

vybrat, co v životě chce a co ne . Ale k tomu musí 

znát obě možnosti, což znamená znát i tu skutečnost, 

o které dřív nevěděl nebo o ní nepřemýšlel . 

Potom se může svobodně rozhodnout . 

„Dnes mi přijde zcela přirozené nezabíjet, nejíst 

zvířata . Naopak je chci chránit a být jim vděčný, že 

O Č I M A 

zde můžeme společně žít . Jenže ani já jsem tohle 

nevěděl, než přišla před lety otázka: nechceš moji 

porci masa? A já se zeptal: proč? . Nic víc tento billboard 

nechtěl říci, než ono proč? . Kdyby zvířata 

totiž znala náš jazyk a uměla ho používat, jistě by 

řekla: Prosíme, nedělejte si z vašeho žaludku hřbitov,“ 

vysvětluje známý producent a režisér . „I já si 

dovoluji vám všem nabídnout tuto otázku, zamyslet 

se nad životy nejen lidskými, ale i životy těch, 

které nemusíme zabíjet . Jsme nejsilnějšími a nejkrutějšími 

predátory na Zemi, pobíjíme se navzájem 

a nevážíme si ani lidských životů . Vyvražďují 

se navzájem žirafy, sloni, tygři, lišky či slepice? 

Paralely by se jen těžko hledaly a v takovém měřítku 

jako u lidí prostě nenašly . Myslím, že je čas se 

začít měnit, získat nový názor na svět . Přestat se 

chovat jako nejkrutější predátoři, začít mít úctu 

k životu nejen lidskému, ale i zvířecímu, který je 

nám tolik podobný nejen svou fyziologickou strukturou 

. Svět může fungovat jen jako celek a člověk 

se velmi mýlí v přesvědčení, že násilím, v jakékoliv 

formě, lze měnit svět k lepšímu,“ dodává . 

Každý člověk sní průměrně přes 80 kilogramů 

masa ročně . Přitom za výkrmnou cenu 200 

gramů bifteku by se podle Petra Vachlera mohlo 

obilnou kaší nasytit 45 až 50 lidí . Jeden akr půdy 

vyprodukuje 82 kg hovězího masa nebo 10000 kg 

brambor . Není lepší nechat krávu žít a mít z jejího 

chovu přes 15 000 jídel, než jí zabít a udělat 

z ní něco málo přes osmdesát porcí masa? Nezasloužila 

by si kráva domov důchodců, stejně jako 

ostatní zvířata, která nám celý svůj život zadarmo 

slouží? – ptá se režisér . 

“Nemusíme stavět drahé a nákladné zvířecí 

koncentrační tábory, nemusíme zhoršovat svůj 

zdravotní stav přemírou škodlivých látek, které 

jsou přítomné v mase . Všichni máme šanci změnit 

svůj postoj ke zvířatům, rybám, ke světu,“ doplňuje 

Petr Vachler . (mi) 

Ilustrační foto. Foto Jan Korytář

HOLOCAUST NA TVÉM TALÍŘI 

Každým dnem je zabito několik miliónů takzvaných 

hospodářských zvířat . Jejich smrt není 

ani šťastná, ani bezbolestná! Podmínky, ve kterých 

byla zvířata odchována, lze směle srovnat 

s podmínkami vězněných osob v koncentračních 

táborech . Haly bez oken, minimální prostor, trvalý 

hlad (u drůbeže a prasat, především u „chovných 

kusů“), nemožnost projevit přirozené chování, kruté 

zacházení, kastrace, upalování zobáků, a takto 

bychom mohli pokračovat velmi dlouho . Cesta na 

jatka se v mnoha případech také neobejde bez 

násilí . Tisíce zvířat hynou jen vlivem délky přepravy, 

nevhodně zvolených přepravních prostředků, 

zanedbané péče … Samotné usmrcení je prezentováno 

jako vysvobození z radikálně nevhodných 

podmínek . Prý je takřka bezbolestné . Toto tvrzení 

je spíše přáním, nežli skutečností . 

Drtivá většina osob je ochotna takové zacházení 

tolerovat s poukazem na nutnost konzumace 

masa (či jiných živočišných produktů) . Druhým 

dechem však dodávají, že takové zacházení se zvířaty 

je opravdu kruté . Pokud by se jednalo o jejich 

zvíře, zajisté by ho všemi dostupnými prostředky 

bránili . Jak je takový rozpor možný? Zde se rýsuje 

paralela s nacistickým režimem . Ten také musel 

Němce přesvědčit, že Žid, kterého znají jako dobrého 

a velmi slušeného člověka, svého souseda, 

je vlastně zrůda nehodná soucitu . Bylo nutné za 

pomoci propagandy a vědy vytvořit představu 

„abstraktního Žida“ . Podobná strategie se používá 

i u zvířat . Je nutné vytvořit představu spokojeného 

abstraktního zvířete . Nezatěžovat konzumentovu 

mysl výčitkami svědomí . Reklamní agentury, 

placené „masným“ průmyslem, nás přesvědčují, 

že zvířata, která jíme, jsou geneticky uzpůsobena 

k chovu, při němž nepociťují stres ani bolest . 

Cesta na jatka je pro zvířata vítaným výletem 

a samotný akt porážky bezbolestnou, paliativní 

smrtí . Vše je zmechanizováno a baleno do obalů 

nijak neevokujících smrt . Konkrétní zvíře a jeho 

utrpení je rozpuštěno v masovosti „bezbolestného“ 

zabíjení . „Aby byla genocida možná, je nejdříve 

třeba osobní rozdíly smazat a tváře rozpustit 

v uniformní mase abstraktní kategorie“ (Bauman, 

Praha, 2003, strana 303) . 

Záběry z velkochovů a jatek většinou vyvolávají 

opovržení a hrůzu, někdy i slzy . Jedná se vždy 

o příběh konkrétních zvířat, konkrétního utrpení . 

Jak je tedy možné, že lidé nejsou ochotni změnit 

své chování tak, aby jím toto utrpení nezpůsobovali? 

Odpověď hledejme v psychologicky pochopitelném 

lidském jednání . „…je psychologicky 

snadné nemyslet na odpovědnost, když je člověk 

pouze mezilehlým článkem v řetězu špatného jednání 

a stojí daleko od jeho konečných důsledků“ 

(Bauman, Praha, 2003, s . 225) . Oddělit člověka 

od důsledků jeho jednání, to byl cíl Weberova, 

„dokonalého úředníka“ . Velmi často slýchám argument 

– když já přestanu jíst maso, nic se nezmění . 

Jednoznačně zde chybí vědomí přímé vazby mezi 

jednáním a jeho důsledky . Pochopitelně se nelze 

domnívat, že pokud se jednotlivec vzdá konzumace 

masa, zabíjení ustane . To však není argument 

Masový produkt. Foto Jiří Antl 

proti vegetariánství, ale argument poukazující 

na morální pokřivenost vidění světa . Stejně bychom 

mohli argumentovat při prosbě uprchlíka 

z koncentračního tábora o dočasný úkryt . Jen 

málokdo by ho poslal pryč s poukazem, že pokud 

pomůžeme jemu, stejně bude vyhlazování nepohodlných 

obyvatel pokračovat . Naše morální chování 

bychom neměli odvozovat od chování většiny 

a ani se omlouvat poukazem na vzdálenost cíle . 

Bohužel je zde nejedna překážka . Reklamní 

průmysl skvěle využil procesu personalizace 

(Lipovetsky) a vnutil nám myšlenku důležitosti 

vlastních potřeb jako středobodu našich životů . 

Omezovat se je proti logice spotřeby . Mnoho lidí 

bude raději svým jednáním způsobovat utrpení, 

než by se pokusili omezit své spotřební chování 

. Maso je stále jedním z atributů spokojeného 

života a má i jakýsi společensky významný status 

. Iluze vlastní svobody je dokonalá . Jen málo 

z nás je ochotno připustit si, jak mnoho nás ovlivnil 

reklamní průmysl a diktát většiny . Jsou naše 

názory opravdu naše? Jsou naše potřeby opravdu 

našimi potřebami? Sláva hypnopedii (Huxley)! 

Odhaduje se, že jeden člověk nekonzumující 

žádné živočišní produkty (maso, mléko, vejce) tj . 

vegan, ušetří život asi 90 zvířatům ročně . Člověk již 

svou existencí zanechává na zemi nesmazatelnou 

stopu . Měl by se však snažit, aby jeho stopa nebyla 

spíše krvavou ranou . 

Především přerušení vazby jednání – důsledek 

vede k devastaci životního prostředí a následkem 

tohoto přerušení byly i hrůzy holocaustu . Mějme, 

prosím, na paměti, že naše jednání má vliv na 

celou řadu dalších obyvatel planety Země, a to 

lidských i mimolidských (Kohák) . Dnes více než 

kdy dříve . Lhostejnost většiny je jednou ze základních 

podmínek nastolení autoritativních režimů . 

Stejně tak umožňuje týrat miliardy zvířat ročně . 

Méněcennost „otravného hmyzu“ (Židů) byla 

„vědecky“ – frenologicky, fyziognomicky, psychologicky… 

prokázána . Právo silnějšího nám umožňuje 

bez výčitek pojídat maso, používat zvířata v pokusech 

a podobně . 

Jedním ze základních argumentů toho, proč 

jsme ochotni a schopni zvířata týrat a zabíjet, 

je představa lidské nadřazenosti . Zvířata jako 

méněcenní tvorové jsou sice cílem soucitu, ale 

jen velmi selektivního a omezeného . Rád bych na 

tomto místě připomenul citát J . Benthama: „Není 

důležité, zda mohou mluvit, ale zda mohou trpět .“ 

Pokud se chceme nazývat lidmi, měli bychom se 

snažit snižovat utrpení zvířat, za která jsme zodpovědní 

. To jsou všechna, která chováme v lidské 

péči . Samozřejmě máme odpovědnost i ke všem 

tvorům, rostlinám, vodě, zemi . 

Srovnávat holocaust lidí a zvířat je možná 

nezvyklé, ale jednoznačně ne absurdní . Naopak 

se ukazuje, jak mnoho společných rysů tyto fenomény 

mají . Jsem přesvědčen, že vyspělost národa 

(bližší je mi výraz lidí) můžeme hodnotit podle 

zacházení se zvířaty (Gándhí) . 

Každý člověk prochází určitým vývojem 

a nejsem tak pošetilý, abych požadoval okamžité 

ukončení pojídání masa . Jen bych rád upozornil, 

že takové jednání vede k utrpení mnoha zvířat . Je 

jen na nás, jak se rozhodneme . 

Tomáš Popp 


O Č I M A 3

LITERÁRNĚ-ZVÍŘECÍ OKÉNKO 

ZPOVĚĎ KRÁVY 

Jsem šílená . Kulhám . A slintám . Je třeba mě 

spálit až na popel . Chápu to . Ovšem předtím prosím 

vyzpovídat . . . Já kráva nechala jsem se domestikovat, 

neboť jsem měla pocit, že s člověkem bude 

nám navzájem dobře . 

On také človíček měl ke mně ze začátku hezký 

vztah . Říkal mi Stračeno, Malino nebo Lízo . . . Žili 

jsme jaksi vedle sebe . Občas mě i pohladil po čumáku 

. Ba mi někdy i poděkoval, když bylo hodně mléka . 

Ovšem mělo mi to být podezřelé, když jedné kamarádce 

začal říkat Poslušnica a vydojil ji až na mrť . . . 

Měla jsem také, já kráva, znejistět, když mého 

muže nechal se mnou jenom párkrát poskočit, pak 

ho někam odvezl, kdoví co s ním kutil, a já pak marně 

touhou bučela, když ten můj milovanej starej vůl 

tahal a tahal a mě si ani nevšiml . Je pravda, že mi 

to pán nahradil . Pozval jiného pána a ten do mě 

strčil takovou trubku . Telata jsem potom porodila, 

ale – ať si říká, kdo chce co chce, jako s bejkem to 

s tím pánem nebylo . To ostatně vědí i lidské krávy, 

třeba jedna královna odkudsi z Kréty – jmenovala 

se Pasifaé – nedala pokoj, dokud pořádně nepoznala 

bílého býka . Nejspíš proto se nám začal lidský 

býk mstít . Že mě, krávu, to nenapadlo, když mi tu 

historku pradědeček Apis vyprávěl . . . 

Abych nezapomněla: pořád si stěžuju, že už 

mi nikdo neříká jménem . Jedné z nás jo . . . Milka . 

Jenomže ta je taková nějaká do fialova . Jestli to je 

vůbec kráva . . . To bylo pořád: máš teplej chlív, vlaštovky 

v něm lítají, podestláno máš, ve žlabu vrchovatě, 

děvečka, než sedne k vemenu, ruce si umyje . . . 

Já kráva jsem se ukonejšila a najednou koukám, 

pod nohama železo, do huby mi cpou zamordovanou 

kamarádku v prášku (prý to kritizoval i pan 

prezident, ale co mi je to platný, prosím, copak na 

něj někdo dá?), občas do mě někdo píchne vidlemi, 

když včas neuhnu . Říká se mezi kravami, že ještě 

horší je to, když nás odvážejí někam Daleko . To 

prý si ve vagonech lámeme nohy a je žízeň, a tam, 

kousek od toho Daleka, občas některé z nás i oko 

vypíchnou, když je to napadne . 

Já kráva, do čeho jsem to tenkrát s tím člověkem 

lezla . To bylo pořád: "Malino a Stračeno a Lízo!" 

a nakonec nám zapíchli do ucha číslo . I když pořád 

lepší, než když kolegyním prý kdesi vypalovali znamení 

do boku . . . Ještě toho jsem se, já kráva, měla 

dožít! Jenomže už se moc nedožiju . Jsem šílená . 

Kulhám . A slintám . Mezi lidi prý kdysi přicházely 

taky takové mory . Nikdo nevěděl odkud a všichni 

říkali, že je to za hříchy . U nás krav je to asi za 

blbost . Protože, upřímně řečeno, jsme nikdy moc 

nehřešily . To možná naši chlapi – když nabrali na 

rohy nějakého torera předtím, než je ubodali . . . Ale 

je to hřích? 

Takže nevím, proč na nás ten trest přišel . . . Asi 

fakt za tu blbost . Vždyť já ještě teď, když mě čeká 

cesta do Daleka skrze oheň, dívám se na člověka 

okem buličím a strašně si přeju, aby mi řekl: "Malino, 

sbohem!" Já kráva . . . 

Vladimír Kučera 

NEMOHU MLČET 

Ahoj . Jsem Tára, malý kníráček, a jak tady 

píšete o těch týraných zvířátkách, tak mám 

pro vás taky malý příspěveček s alarmujícími 

podněty: 

1) Určitě se mnou bude každý souhlasit, 

že pejskové by měli chodit se svým 

páníčkem do práce, aby nemuseli být 

sami doma a tam z čirého zoufalství 

muset okousávat zařízení bytu, 

případně se potupně probírat zbytky 

v odpadkovém koši, nebo být odsouzení 

bavit se s pokojovými kytičkami, které 

nic nevydrží a pak když přijde panička 

domů, tak už povídá jenom ona, ale 

dost nahlas (když vyji já, je to špatně!) . 

2) Jak by vám bylo, kdybyste na Štědrý 

večer dostali kuřecí řízeček, už byste 

si na to zvykli, těšili byste se na 

další večeři, a ejhle – oni vám zase 

naservírují ty odporně zdravé granule! 

3) Někdy musím svou nedůvtipnou 

rodinu až 10 minut pobízet, aby si se 

mnou laskavě hráli, než jim to dojde . 

Jako bych neměla své práce dost . 

4) Ten nejzávažnější fakt na konec: Oni 

si myslí, že mě mohou cvičit, a také 

se o to občas pokoušejí! Takového 

pokoření, kterého se mi dostává 

na cvičáku před ostatními psy, to 

bych snad nepřála ani vám . 

Já vím, že pod pojmem týrání zvířat se spíše 

rozumí kruté zacházení se zvířaty, ať už pod 

rouškou každodenní rutiny na jatkách, nebo 

počínání „vědců“ bez schopnosti soucítění 

s živou bytostí, dělajících pokusy pro pokusy . 

Také s určitými výhradami musím říct že 

moje panička ještě tak úplně do této kategorie 

nespadá, ale preventivně musím upozornit na 

první náznaky necitlivosti, které u ní pozoruji, 

dříve než se i u ní tyto zdánlivě nevinné a veřejným 

míněním tolerované postoje rozvinou 

a ona bude figurovat v kauze typu „nechala 

svého pejska zavřeného v autě, až ho trefil 

šlak“, ale to už bude pozdě . Buďme vnímavější 

vůči signálům ze svého okolí, a zastaňme se 

těch, kteří to nemohou říct! Haf! 

K U L T U R A 

Tára Dostálovic 

LIŠKA BYSTROUŠKA 

O slepici nelze říci, že je tvorem zvlášť chytrostí 

obdařeným . Duch svatý, osvěcuje svět, 

vydal se ze všech svých darů patrně hned u člověka 

a nechal ostatní tvorstvo v temnotách . 

Než tak hloupé slípky přece jen nebyly, 

aby lezly Bystroušce až pod nos . I postavila 

se Bystrouška na střeše boudy a začala řečnit . 

Mluvila o útiscích, o vykořisťování porobených 

a nakonec přislibovala slípkám, že vyženou člověka 

z myslivny a vyvlastní ji pro sebe… 

„A kdo nás bude krmit?“ zakokrhal rozhořčeně 

kohout . „Ty snad?“ 

„Pojď sem, já ti to pošeptám, aby nás člověk 

neslyšel .“ 

„Pravda, líbíš se mi,“ zlobil se kohout, „nejdřív 

plna hrdinství a hned z toho se bojíš pípnout 

.“ 

„Hleďte, slípky, takového máte vůdce!“ spustila 

Bystrouška . „Ohavný sobec, myslí jen pro 

sebe . Odstraňte samozvance, stvořte si novou 

společnost, kde se budete rovným dílem rozdíleti 

o radost a štěstí .“ 

„Bez kohóta?“ zvídala stará slípka . 

„K čemu potřebujete kohouta?“ odvětila 

Bystrouška s výsměchem . „Nejlepší zrnko 

sezobe sám .“ 

„Tak tě klofnu!“ rozhorlil se kohout . „Slibuje 

odstranit člověka, aby nás sama sežrala, tlama 

hladová .“ 

„Než bych se dívala na vaši zaostalost, raději 

se zaživa pohřbím,“ řekla liška a jala se hrabati 

skutečně před boudou jámu jako hrob… 

Důl se hloubil a konečně Bystrouška v něm 

zmizela i s ohonem . 

Ve slípkách ozvala se stará zvědavost . 

Obcházely, otáčely se kol jámy, ale žádná 

neměla dosti odvahy nahlédnouti do ní . Posléze 

vrhly se na kohouta, nadaly mu zbabělců 

a naléhaly, aby se podíval, je-li už liška mrtva . 

A kohout načepejřil ocas, natáhl krk a chlubně 

zazpíval, aby ukázal slípkám, že je rytířem 

bez bázně a hany . Netušil, že je to jeho píseň 

labutí . Vznesl se honosným obloukem a spustil 

se na okraj domnělého Bystrouščina hrobu . 

Liška ležela v jámě bez hnutí . Kohout podrbal 

se zobákem rozpačitě pod křídlem a už chtěl 

říci svým soudružkám, že je po lišce . 

Tu zatmělo se mu v očích, zatmělo se před 

ním a nad ním a jako ta jáma rozevřela se liščí 

tlama… 

Od té doby hejno slepičí řídlo nezadržitelně . 

Bystrouška tloustla a líbilo se jí na řetěze víc 

než na svobodě . Ničeho se nelekala a ničeho 

se neobávala tolik jako onoho okamžiku, kdy 

zhltne slípku poslední… 

Rudolf Těsnohlídek

TRH V BREZNĚ NAD HRONOM 

Brezno nad Hronom je středisko rozsáhlého 

horského kraje horního Pohroní . Řeka Hron, pramenící 

se na jižním svahu Královy hole, teče odtud 

směrem západním a odděluje tak zhruba Nízké Tatry 

(severně od Hronu) od Slovenského Krušnohoří 

(na jihu) . Při pramenech Hronu jsou vesnice jako 

Telgart a Sumjač, jež leží mnohem výše než vesnice 

podtatranské při pramenech Váhu a Popradu . Až 

k nim však do Červené Skály vede železnice . Níže 

ve výši 691 m Pohorelá, kde za 13 let bylo průměrně 

skoro 800 mm ročních srážek a 4,7 stupňů 

Celsia průměrné roční teploty, a Beňuš ve výši 

549 m má skoro 950 mm ročních srážek . Je to tedy 

podnebí drsné, neboť Smokovec v Tatrách, ležící 

o 300 m výše než Pohorelá, má touž střední roční 

teplotu . I v květnu ještě dosti často sněžívá a první 

sníh přichází někdy již koncem září . Nejbližší horské 

středisko tohoto kraje je Brezno nad Hronom 

ve výši 498 m; jeho okres pokrývají z 66,2 procent 

lesy . Orné půdy je sotva 10 procent . Tu i tam lze 

viděti opuštěné hamry a kutiště, v nichž práce 

ustala, neboť dřevo v rozsáhlých lesích a skrovná 

těžba rud nemohla konkurovati s velkým průmyslem, 

který vznikl u uhelných dolů a po případě 

i v blízkosti rudních ložisek . Kamenitá horská půda 

dávala jen malý zemědělský užitek; pšenice a žita 

se tu sklidí asi 10 q, ovsa jen 9 q a brambor sotva 

100 q na 1 ha . V úrodné rovině se urodí všeho 

dvakrát tolik . A povážíme-li ., že tu před převratem 

zabírala velkostatkářská půda místy i 40 procent 

zemědělské půdy, pochopíme, že domácímu lidu 

nezbylo, než obrátiti se k chovu dobytka, jenž mu 

dává prostředky k živobytí . 

Na Slovensku je dosti pastvin, mnohem více 

než v zemích českých . Jsou tu pastviny na horských 

svazích, jdoucí až do výše přes 1000 m, 

v podhoří, na nížinách a na horských hřebenech, 

jímž říkají „hole“ (v Podkarpatské Rusi poloniny) . 

Poněvadž se chov dobytka počíná prováděti racionálně, 

zušlechťují se tyto pastviny . Na horských 

svazích se vybírá kamení, na rovinách se vysekávají 

křoviny, půda se kypří, hnojí a osévá ušlechtilými 

rostlinami . Kromě toho se pase na rozsáhlých úhorech, 

na strništích i v lese . Proto Slovensko předčí 

české země poměrným počtem dobytka a jeho 

hustotou se rovná Anglii . Kdežto však v českých 

zemích převládá stájový chov, na Slovensku, právě 

jako na Podkarpatské Rusi, má stále ještě v chovu 

dobytka převahu salašnictví . 

Pro velký nedostatek masa a tuku věnuje se 

především velká péče zlepšení stavu skotu a jeho 

chovu . Původně byl na Slovensku skot červený, na 

jihu šedivý stepní skot . Tento domácí skot byl zveleben 

skotem pincgavským a simenským, po případě 

bernsko–hanáckým tak, že se tu nyní chová 

většinou skot červenostrakatý, ne tak houževnatý; 

zato však dává více mléka . Také domácí ráz koní se 

dovozem koní jugoslávských značně změnil . 

Na pastvu se dobytek vyhání počátkem června 

a zůstává tam do konce srpna (70 až 80 dní), 

ovce i přes 90 dní . Na vzdálenějších pastvinách se 

vypásá jen mladý dobytek a ovce, které tu nocují 

i namnoze bez přístřeší, a proto první podzimní 

nepohody nutí pastýře hnáti dobytek do nižších 

poloh, kde zatím pokosili jednosečná luka a kde 

dobytek spásá druhou trávu . Také do salašnického 

života pomalu po převratu proniká racionalisace 

. Stavějí se tu zděné salaše, také zděné chlévy 

a mlékárny, aby se tu dobytek mohl zdržeti déle; 

staví se tam cesty a dbá se o zužitkování přirozené 

dobytčí mrvy, které doposud nebylo využito, ale 

shromažďovala se na místech, kde dobytek volně 

nocoval, a tu vždy nadbytek dusíku z výkalů 

podporoval vzrůst horského šťovíku, který ostatní 

rostlinstvo zahlušil a pastvu znehodnotil . 

Válka ovšem zanechala i tu obrovské škody, 

avšak již roku 1925 dosáhl počet dobytka většího 

čísla, nežli tomu bylo před světovou válkou . Jakmile 

se bude na Slovensku prováděti salašnictví 

racionálně, jak je tomu například v Alpách, nelze 

pochybovati, že slovenský skot brzy nabude takové 

pověsti, jaké se těší skot švýcarský, neboť příroda 

tu poskytla chovu dobytka tytéž podmínky . 

Je tedy docela pochopitelné, že na podzim 

oživují podhorská města hlučnými dobytčími trhy, 

jak lze viděti na obraze z Brezna . Obchodníci 

a řezníci z celé republiky je navštěvují a přinášejí 

sem nezvyklý ruch a život . Při těchto trzích se 

naskýtá také vzácná příležitost viděti pestré kroje 

a svérázné typy slovenských horalů . 

Dr. František Vitásek 

Foto K. Plicka (Matice slovenská) 

S T A R Ý Č A S Y 5

DOVEZENÝM ZVÍŘATŮM SE V ČESKÉ PŘÍRODĚ LÍBÍ 

Norek americký nebo nutrie – obě tyto malé 

šelmy nemají v české a moravské přírodě co dělat, 

nepatří do ní, v historie zde nežily . Přesto u nás, 

k nelibosti myslivců a rybářů, vytvářejí poměrně 

hojné kolonie . Tam, kde se usadí, decimují totiž 

vše, co jim přijde pod nos . V tuzemské přírodě 

patří mezi vetřelce, odborně řečeno mezi invazní 

zvířata . Mezi těmito zavlečenými zvířaty, která se 

zabydlela v české a moravské přírodě, nalezneme 

ještě psíka mývalovitého, mývala severního 

a šakala obecného . 

Kde se vzal v české kotlině norek americký? 

A kde nutrie? Odpověď je snadná . Oba dva tyto 

druhy takzvaných kožešinových zvířat začali 

chovat na farmách lidé pro kožešinu . Zřejmě jim 

nějaké to zvíře uteklo do volné přírody . Mnohem 

pravděpodobnější však je, že chovatelé v minulosti 

norky a nutrie sami vypustili z klecí, když hrozil 

jejich podnikání krach, protože na trhu klesal 

zájem o kožešiny . 

Norek americký 

Kdysi žil v Čechách norek evropský . Ten byl 

už ale v předminulém století člověkem vyhuben 

kvůli nesmírně cenné kožešině . Norek americký, 

nebo-li mink, je větší a dravější než jeho evropský 

příbuzný . V současné době pobývá na celém území 

České republiky, v okolí velkých řek, například 

Labe, Vltavy, Berounky nebo Sázavy . Podle zoologů 

se stal pohromou pro původní českou faunu, 

protože nemá přirozeného nepřítele . Ze vzácných 

drobných živočichů zlikvidoval třeba v Brdech 

raka kamenáče . Decimuje tu také ještěrky, užovky 

a menší vodní ptactvo . Hlavní složkou jeho jídelníčku 

jsou ovšem ryby . Norci rádi loví i žáby, které 

jsou schopni vyhrabat z bahna, kde žáby přezimují 

. Norek evropský sice už v České republice nežije, 

ale najdeme ho na malých místech ve východní 

Evropě a v severozápadní Francii a v asijské části 

Ruska . Z posledních přírodních výskytišť ho však 

vytlačuje jeho agresivnější příbuzný – norek americký 

. Ten byl už u nás sice vyhlášen za škodnou, 

ale usmrtit jej může jenom myslivecká stráž nebo 

hospodář . 

Agentura ochrany přírody a krajiny začala vloni 

cíleně mapovat výskyt a vliv norka amerického 

na českou přírodu . Podle zprávy Ministerstva 

životního prostředí je tato šelma považována 

za nejnebezpečnější z nepůvodních živočišných 

druhů v české přírodě . Norek americký je značně 

přizpůsobivý a u nás nemá přirozené nepřátele . 

Jeho populace se za poslední roky prudce rozrostla, 

současné počty se odhadují na desetitisíce . 

Nutrie 

Přirozeného nepřítele nemá v české přírodě 

ani nutrie, malý, pět kilo vážící hlodavec . Nutrie 

dokáže několikrát za rok vyvést mladé, a proto 

těchto zvířat kvapem přibývá . Během krátké 

doby obsadí několik kilometrů vodního toku, kde 

nahradí původní zvěř . Nutrie podhrabávají břehy 

a dokážou spásat velké plochy zeleně a obilí . Jedna 

taková rozrůstající se kolonie například žije na 

říčce Srpině na Mostecku . Myslivci z toho nadšení 

nejsou . Vědí, že nutrie vyženou vodní ptáky, vytlačí 

zde původně žijící ondatry a ruší při hnízdění 

pernatou zvěř . Ze svého teritoria dokážou bez 

větších potíží vyhnat i lišku . Nebojí se dokonce 

ani psa . Myslivečtí hospodáři proto každoročně na 

podzim stavy nutrií na Srpině snižují odstřelem . 

Vloni jich takto zlikvidovali několik desítek . Přirozený 

domov má tento hlodavec ale pouze v Jižní 

Americe . Všude jinde se nutrie zařadila na seznam 

nepříjemných invazních druhů – tím, jak rychle 

dokáže vytvořit vlastní velké společenstvo . 

Ani ondatra není u nás doma 

Málokdo ví, že ani ondatra pižmová není typicky 

tuzemské zvířátko . Nejen v zemích českých, ale 

ani jinde v Evropě ondatra kdysi nežila . Přitom 

dnes je tento malý hlodavec, výborný plavec 

a potápěč, více než běžným zvířetem . Ondatru 

pižmovou přivezl z její původní vlasti, ze Severní 

Ameriky, hrabě Josef Colloredo Mansfeld . Ten 

se s ondatrami setkal v Americe a napadlo jej, 

že by nebylo na škodu obohatit českou přírodu 

o nové kožešinové zvíře . Zakoupil tedy ve státě 

Ohio několik „bobříků pižmových“, jak se tehdy 

ondatře říkalo, a v roce 1905 je vypustil na 

středočeský rybník u Staré Hutě . Ondatrám se 

na Kocábě zalíbilo, rychle se množily a šířily do 

dalších rybníků . Jejich pouť nemohlo nic zastavit . 

Před první světovou válkou obsadily celé Čechy, 

a odtud pronikly i za hranice . Ondatra se stala 

součástí české přírody . Dnes ji ale z některých 

6 P Ř Í R O D A 

teritorií vytlačují větší a silnější nutrie . Ondatra 

se rychle množí, mívá mláďata až čtyřikrát za rok . 

Živí se převážně rostlinnou potravou, proto vyhledává 

vodní plochy s dostatkem porostu . Tam si 

pochutnává na jejich kořenech pod vodou, občas 

nepohrdne ani leklou rybou, rakem nebo škeblemi . 

Dosahuje váhy kolem jednoho kilogramu, někdy 

jeden a půl kila . 

Vydra říční 

Na rozdíl od nutrie a norka má v české přírodě 

ondatra přirozeného nepřítele . Je jím noční šelma 

– vydra říční, která je v české přírodě doma . 

Nepatří tedy mezi invazní zvířata . Vydra je u nás 

přísně chráněná, najdeme ji na seznamu silně 

ohrožených druhů . Žije hlavně v jižních Čechách 

a na Českomoravské vrchovině . Její jídelníček tvoří 

především ryby, ale chutnají ji také raci, škeble 

a vodní ptáci . Za den může spořádat až kilo 

potravy . Loví i skokany, kachny a ondatry . Vydra 

říční je spolehlivým ukazatelem čistoty vody . Když 

začnou mizet vydry, děje se s životním prostředím 

obvykle něco vážného . Jestliže vydra některému 

vodohospodáři způsobí velké škody, ztrátu zaplatí 

stát . U nás dokonce působí Český nadační fond 

pro vydru, který se stará o umělý odchov mláďat 

a jejich vypouštění do volné přírody . 

Návrat bobra 

Takřka vyhuben byl kvůli kožešině v minulosti 

bobr evropský . Patří podobně jako vydra k původním 

zdejším obyvatelům . Přestože se v posledních 

letech bobr na našem území opět hojně rozšířil, 

patří tento až třicetikilový hlodavec stále mezi kriticky 

ohrožené, a tudíž chráněné druhy . Mezi jeho 

oblíbené pochoutky patří kromě bylin především 

lýko a větvičky topolu a vrby . Nepohrdne ani dřevinami 

. Žije podél Labe, ale i na řece Jihlavě a na 

Dyji . Nemá v české přírodě přirozené nepřátele . 

Ani s invazními zvířaty si příliš nekonkuruje . 

(mi)

P R ÁVO N A K R A J I N U 

Krása a harmonie krajiny české a moravské, po 

staletí ovlivňované lidskou činností, je významnou 

a v zahraničí obdivovanou devizou naší země . 

Každý z nás občas potřebuje procházku lesem, 

rozkvetlou loukou, alejí ovocných stromů nebo 

cestičkou podél potoka - krajinou, kterou se zatím 

můžeme volně pohybovat, procházet se, odpočívat 

a při tom pozorovat živé tvory, se kterými svůj 

životní prostor sdílíme . Asi se ale už i vám stalo, 

že jste došli k plotu, který vám zabránil pokračovat 

dál po cestě, po které jste chodili od dětství . 

Co se stalo? Jednoduchá věc, pozemky někdo 

koupil a svůj majetek si oplotil . Má na to právo? 

A je to vůbec nutné? Ve většině případů to nutné 

není a právě to právo není jednoznačně dořešeno . 

V různých právních předpisech je sice zakotveno 

právo na volný pohyb po soukromých pozemcích, 

ale praxe vypadá často trochu jinak . Mnozí z Vás 

se jistě již setkali s tím, že nemohli jít po břehu 

řeky, protože v tom bránil plot . Jak to ale bude 

vypadat, když tohle udělá každý? Budeme žít 

v zemi, kde se budeme muset neustále ptát, když 

budeme chtít jít na ryby ke svému oblíbenému 

kousku řeky, do lesa na houby, na výlet s dětmi, na 

procházku se psem . Jsme čím dál častěji svědky 

znepokojivých změn – přibývá plotů, závor, cedulí 

se zákazem vstupu . K oplocování dochází i plíživě, 

aniž si to zatím lidé uvědomují . Například tím, jak 

se do krajiny šíří chaotická výstavba rodinných 

domků a tím, jak vznikají uniformní satelitní městečka 

. Přibývá i oplocených dálnic, rychlostních 

komunikací a železničních koridorů . Volná krajina 

se stává neprůchodnou . Snaha investorů umisťovat 

další a další stavby ve volné krajině roztáčí 

nebezpečnou spirálu . 

K tomuto bodu již dospěla například Velká Británie 

a velice pomalu hledá cestu zpátky . Člověk, 

který někdy navštívil západní Evropu, si určitě 

všiml, že v mnoha zemích není šance odbočit ze 

silnice do volné krajiny . Tlak na rozparcelování 

krajiny se pomalu ale jistě bude objevovat i u nás . 

Proto Ochrana fauny České republiky podnítila 

vznik koalice občanských a zájmových sdružení, 

jejichž prostorem je právě volná krajina . Tak vznikla 

kampaň „Právo na krajinu“ . Jejími základními 

členy se stal Český rybářský svaz, Českomoravská 

myslivecká jednota, Klub českých turistů a Česká 

společnost ornitologická . 

Kampaň chce upozornit na nebezpečí vzrůstajícího 

tlaku na volnou krajinu, na její znepřístupňování 

veřejnosti díky parcelování a oplocování 

a vyvolat na toto téma veřejnou diskusi . Usiluje 

o zachování možnosti migrace jak člověka, tak 

zvířat volnou krajinou . Výstupem projektu by 

měla být i konkrétní legislativní opatření, která 

by i v budoucnosti zajistila vstup do volné krajiny 

pro každého . Organizátoři kampaně si vytyčili 

nemalý cíl – zakotvit právo na volný průchod 

K R A J I N A 

krajinou přímo do Ústavy České republiky . Podle 

nich by se měl všem lidem zaručit volný vstup do 

přírody tam, kde to nezakazuje zákon . Kampaň 

je důsledně apolitická, není zaměřená proti soukromým 

vlastníkům půdy . Právo na krajinu mají 

ve svých ústavách například Finsko či Švýcarsko . 

Skandinávské země mají speciální zákony o bezbariérovosti 

krajiny - člověk tam může i tábořit 

na soukromém pozemku, musí ale místo uvést 

do původního stavu a může na něm být maximálně 

jednu noc . Právě zkušenosti z těchto zemí 

ale dokazují, že těmito zákony nejsou ohroženy 

zájmy soukromých vlastníků . Legislativa z okolních 

států je v současnosti vyhodnocována a bude 

podkladem pro právníky, kteří by měli vypracovat 

návrh šitý na míru České republice . Ústava je 

nejvyšší právní norma a všechny zákony pod ní 

patří . Pokud by se do ní právo na krajinu podařilo 

dostat, poznamenalo by to všechnu legislativu na 

nižší úrovni . 

Součástí kampaně je i podpisová akce . Pokud 

cítíte, že se Vás „Právo na krajinu“ dotýká a chtěli 

byste mu vyjádřit svou podporu, připojte svůj 

podpis na petici, která je k dispozici na všech 

akcích pořádaných v rámci kampaně . Petici naleznete 

i na internetové stránce http://www .cmmj . 

cz/download/petice-final .doc . 

Jiří Antl 

Z Anglie. Foto Martin Loew

LIBERECKÉ MĚSTSK É L Á ZNĚ 

Jeden z architektonických skvostů Liberce, 

neorenesanční Městské lázně, se zřejmě 

podaří zachránit . Památkově chráněný 

objekt chátral řadu let . Zatékalo do 

něj, bujela zde plíseň, ze zdí opadávalo 

obložení . Zkorodované nosné konstrukce 

hrozily zřícením . Na střeše rostly 

stromky a v dřevěných trámech řádila 

dřevomorka . Protože však lázně patřily 

soukromému vlastníkovi, nemohlo město 

Liberec a ani třeba Liberecký kraj či jiné 

instituce se žalostným stavem budovy 

nic dělat . Vloni konečně svitla starým 

lázním naděje, když město Liberec tuto 

památku koupilo v dražbě za vyvolávací 

cenu devět milionů korun . Společnost 

Mona, poslední soukromý majitel lázní, 

totiž zkrachovala a objekt šel do dražby . 

„Nejprve musíme zastavit chátrání budovy . 

Odhadujeme, že nejnutnější opravy přijdou zhruba 

na patnáct milionů korun . Celková rekonstrukce 

bude stát asi 250 až 300 milionů, ale na ni město 

nenajde ve svém rozpočtu dost peněz . Chceme 

o pomoc požádat Evropskou unii,“ vysvětlil 

náměstek primátora Jiří Veselka . 

Svému původnímu účelu, koupání a relaxaci, 

lázně už nikdy sloužit nebudou . Podle vedení 

města by se obnovení provozu lázní nevyplatilo, 

když má Liberec kousek od lázní moderní plavecký 

stadion, a k tomu také aquapark v Babylonu . 

Budova by měla být začleněna do Centra 

vzdělanosti Libereckého kraje, prostory budou 

sloužit reprezentaci, například slavnostnímu 

předávání certifikátů či diplomů . 

Novorenesanční budova městských lázní 

byla postavena v letech 1900 až 1902 podle 

návrhu vídeňského architekta Petra Paula Branga . 

Jen málo měst se mohlo na začátku dvacátého 

století pochlubit tak výstavními lázněmi jako 

Liberec . Ve své době byly nejmodernějšími 

lázněmi nejen v Rakousku–Uhersku, ale dokonce 

i ve střední Evropě . Honosná budova nevyrostla 

v reprezentativní čtvrti města náhodou . Měla 

spolu s budovou dnešního Severočeského muzea 

a Obchodní komorou, které zaplnily protější 

rohy křižovatky, tvořit jeden architektonicky 

sladěný a neméně výstavní celek . Byl původně 

plánovaný jako čtyřúhelník . Čtvrtý cíp křižovatky 

Vítězné a Masarykovy ulice ale zůstal prázdný 

dodnes, z chystaného čtyřúhelníku tak zbyl jen 

trojúhelník . 

Městské lázně se ve své době staly dokladem 

obchodního a průmyslového rozmachu Liberce . 

Srdce lázní tvořil krytý bazén v byzantském 

stylu o rozměru desetkrát dvacet metrů . Střecha 

nad bazénem byla prosklená, aby propouštěla 

sluneční paprsky . V budově se nacházely i parní 

lázně, sauna, masážní a cvičební sály, a také 

rehabilitace a kadeřnictví . V polovině osmdesátých 

let minulého století byl nejprve ukončen provoz 

bazénu, zanedlouho byly uzavřeny i rehabilitační 

sály . Tečku za slavnou minulostí Městských lázní 

udělala privatizace . Za socialismu vlastnil budovu 

Komunální podnik . Po roce 1990 byly lázně 

vráceny původnímu předválečnému vlastníkovi, 

České spořitelně . Ta si ale s chátrající budovou 

nevěděla rady, a proto ji za sedm milionů korun 

prodala soukromé firmě . V devadesátých létech 

vystřídaly lázně několik vlastníků . Nikdo z nich 

ale neměl na opravu už značně poničené budovy 

dost peněz . Naopak – z interiéru lázní nenávratně 

zmizela spousta drobných historických předmětů 

a okrasných prvků, například velké měděné sochy, 

Dobová pohlednice s interiérem lázní z roku 1900. Repro archiv 

R E G I O N – P A M Á T K A 

Současné lázně Foto Jan Pikous ml. 

které stály u vchodu do bazénu . Po Liberci se 

šušká, že už několik let zdobí zahrádku nějakého 

podnikatele v Holandsku . 

Poslední vlastník lázní, společnost Mona 

podnikatele Jana Šlechty, touto památkou, 

chráněnou státem, ručila AB Bance za svůj 

několikamilionový úvěr . Banka ale zkrachovala, 

podobně jako firma Mona, která úvěr stejně 

nesplácela . Lázně se dostaly do konkurzní 

podstaty . 

Osud jedné z nejkrásnějších libereckých budov 

nebyl lhostejný mnoha zdejším obyvatelům . 

Několik organizací, jejichž členové se na žalostný 

stav budovy nemohli dívat, se před lety pustilo 

do boje na záchranu lázní . Především začátek 

jednadvacátého století, kdy uplynulo sto let 

od otevření Městských lázní, se stal dobrou 

příležitostí k tomu upozornit na chátrání objektu 

nejen veřejnost, ale i zástupce města, a vyburcovat 

všechny, kteří by mohli pomoci devastaci lázní 

zastavit . Liberecká pobočka ČSOP uspořádala 

v lázních výstavu . Spolu s Česko–německým 

fórem žen vyvolali ochránci přírody před čtyřmi 

roky petiční akci na záchranu objektu . "Brečela 

jsem, když jsem se po více než dvaceti letech do 

lázní podívala . Ještě mé děti se tam na konci 

sedmdesátých let učily plavat," prohlásila tehdy 

Věra Vohlídalová z Česko–německého fóra žen . 

Zdá se, že osud historické budovy Městských 

lázní v Liberci je jedním z mála příkladů toho, 

kdy tlak občanů pohnul i s komunálními politiky . 

Vedení města totiž zprvu nechtělo o koupi budovy 

ani slyšet . Bránilo se argumentem, že lázně nikdy 

městu nepatřily, tak proč by se měl magistrát 

starat o jejich záchranu? Posléze ale zastupitelé 

změnili názor . Lázně snad budou zachráněny . 

Krásu této architektonické chlouby Liberce budou 

moci tedy obdivovat i budoucí generace . 

Zuzana Minstrová

MATEŘSKÉ CENTRUM ČMELÁK 

O tom, že Společnost přátel přírody 

není právě typickou ekologickou 

organizací, svědčí nejen množství 

a rozmanitost ekologických projektů, 

spolupráce s firemními sponzory nebo 

počet zaměstnanců, ale také například 

to, že v jejích prostorách již rok 

funguje mateřské centrum Čmelák . 

Mateřská centra se u nás začala rozvíjet po 

revoluci díky Rut Kolínské, která za jejich rozvoj 

v ČR získala v roce 2003 titul „Žena Evropy“ . 

V současné době je v Síti mateřských center registrováno 

123 zařízení, dalších několik desítek jich 

funguje mimo síť . Hlavní význam mateřských center 

spočívá v tom, že nabízejí prostor pro společné 

setkávání maminek s malými dětmi . Chlapi se 

scházejí v hospodě, mládež na diskotéce, důchodci 

v cukrárně nebo v klubu, ale maminky s malými 

dětmi? Nemají kde . Takzvaná mateřská dovolená 

přitom není pro většinu žen žádný med a mnoho 

z nich po nějakém čase zjistí, že kolotoč uvařit, 

vyprat, uklidit, přečíst pohádku a uspat je začíná 

značně vyčerpávat . Zároveň se mohou dostat díky 

časově náročné péči o dítě do určité sociální izolace, 

což jim způsobuje další problémy . 

Jedním z impulsů pro vznik mateřského centra 

Čmelák byla snaha více využít místnost, kterou 

má sdružení pronajatou pro potřeby ekologické 

výchovy . Prvotní pokus nabízet kroužky pro děti 

se s příliš velkou odezvou nesetkal, ale nenechali 

jsme se odradit a hledali další řešení . Nabídli 

jsme proto jeden den prostor pro maminky s dětmi 

s tím, že naše lektorka připravovala různé 

výtvarné techniky . Do centra si postupně našlo 

cestu několik maminek a co je nejdůležitější, některé 

z nich začaly vnímat tuto aktivitu jako něco, 

co je možné nadále dotvářet a při které se i ony 

samy mohou rozvíjet . Od září se proto činnost 

mateřského centra díky čtyřem aktivním maminkám 

začala zkvalitňovat a nabývat dalších forem, 

takže dnes je centrum místem setkávání podobně 

„postižených“, místem navazování nových přátelství 

či utužování starých, místem výtvarných 

dílniček, cvičení, zpívaní, hraní, ale i odpočinku 

a vypnutí z každodenního kolotoče… 

Mezi zatím naše nejúspěšnější akce podzimu 

patřila především podzimní slavnost či drakiáda, 

v nejbližší době plánujeme stavění iglů, dětský 

bazárek či maškarní rej . Do centra nyní dochází 

okolo dvaceti maminek, návštěvnost v jednotli- 

Z centra dění v centru Čmelák. Foto Josef Bém 

Vánoční nadílka zvířátkům. Foto Jan Korytář 

S P P 

vých dnech je různá, závisí hodně také na počasí . 

Když je venku pěkně, naplněné zrovna nebývá . Pro 

maminky je otevřeno dvě dopoledne a dvě odpoledne 

od úterý do čtvrtka . 

Na podzim jsme se dozvěděli, že Liberecký 

kraj bude vyhlašovat výběrové řízení na projekty 

v grantovém schématu „Podpora sociální integrace 

v Libereckém kraji“ . Protože na rozdíl od většiny 

mateřských center v kraji disponujeme kapacitou 

napsat a v případě schválení i financovat a realizovat 

velké projekty, nabídli jsem dalším centrům 

na společném setkání spolupráci . Nabídku přijala 

mateřská centra v Turnově, Hejnicích a Semilech, 

se kterými jsme také vytvořili a podali společný 

projekt, který by měl pomoci zprofesionalizovat 

a zkvalitnit jejich činnost . Součástí projektu jsou 

i různá školení, zlepšení prostor pro setkávání 

maminek, ale také například hlídání dětí . Všechny 

aktivity směřují k tomu, aby se maminky na 

mateřské dovolené měly šanci setkat, vyměnit si 

zkušenosti, názory, vzájemně se podpořit, odpočinout 

si a na druhé straně si zvyšovat kvalifikaci, 

která jim usnadní jejich návrat na trh práce . 

Změny, o které Společnost přátel přírody usiluje, 

nejsou závislé jen na tom, kolik stromků 

dokážeme vypěstovat a vysázet, ale také na tom, 

kolik aktivních lidí dokážeme inspirovat, podpořit 

či podržet . Jedině tak může vzniknout to, čemu 

se říká občanská společnost . Proto mají mateřská 

centra s naší činností více společného, než by se 

na první pohled mohlo zdát . 

Martina Burešová

MALÉ ZPRÁVY 

Zdroj: www.ekolist.cz 

Bohdanečský rybník se stal 

národní přírodní rezervací 

Bohdanečský rybník na Pardubicku, který před 

víc než 500 lety vybudovali páni z Pernštejna, se 

stal národní přírodní rezervací . V praxi to například 

znamená, že v této přírodně cenné lokalitě u Lázní 

Bohdaneč nebudou moci lidé přikrmovat zvěř bez 

souhlasu úřadů, ani na rybník a okolní vodní plochy 

vypouštět uměle odchované kachny . Lokalita 

Bohdanečský rybník o rozloze 306 hektarů patří 

mezi čtyři desítky ptačích území Natura 2000 České 

republiky . Chráněn byl rybník i dříve, a to kvůli 

okolním mokřadům, rákosinám a podmáčeným 

loukám, které poskytují domov širokému spektru 

opeřenců . Území je významným hnízdištěm, shromaždištěm, 

tahovou zastávkou i zimovištěm celkem 

168 druhů ptáků . Žije zde šest až deset párů 

velmi vzácných chřástalů kropenatých . Sousedy 

jim tam jsou bukači a bukáčci, lejskové bělokrcí, 

slavíci modráčci a dva druhy motáků . 

Sonary kytovcům škodí, potvrdili vědci 

Vysokointenzivní sonary ohrožují život velryb 

a delfínů, jejichž přežití závisí na zvuku, oznámila 

vědecká zpráva o výzkumu provedeném v rámci 

Programu OSN pro životní prostředí . Tato studie 

vůbec poprvé oficiálně vědecky podpořila obavy 

ochránců, kteří tvrdí, že za rostoucí počet hromadných 

velrybích sebevražd mohou vojenské 

manévry, napsal deník Intedepndent . "Známe 

dobře ostatní hrozby, jako je nadměrný rybolov, 

lov kytovců a znečištění, novou hrozbou je ale 

také přibývající množství podvodních sonarů," 

řekl deníku Mark Simmonds ze Společnosti pro 

ochranu velryb a delfínů . "Jejich nízkofrekvenční 

zvuky se šíří stovky, ne-li tisíce kilometrů daleko 

od zdroje ." Zkoumáním těl sedmi velryb, které 

v roce 2002 uhynuly poblíž ostrova Gran Canaria, 

bylo zjištěno, že utrpěly mrtvici a poškození 

vnitřního ucha . Odborníci tvrdí, že to způsobily 

vysokointenzivní nízkofrekvenční sonary používané 

v oblasti . 

Nizozemský vůz vyhrál závody 

slunečních automobilů 

Osmý ročník závodů solárních automobilů, 

který se konal v Austrálii, vyhrál nizozemský vůz 

Nuna 3 . Na vzdálenosti 3021 kilometrů porazil 

celkem 21 soupeřů a podle prvních údajů se zdá, 

že dokonce překonal svůj dva roky starý rekord 30 

hodin a 54 minut na téže trati, píše agentura Reuters 

. "Je to skvělé, je to fantastické," prohlásila 

členka vítězného týmu Anne-Marie Rasschaertová . 

Světový solární pohár startoval v severoaustralském 

Darwinu a trasa vedla do Adelaide na jihu 

země . Nejlepší vozidla dosahují průměrné rychlosti 

kolem 90 kilometrů v hodině . Závod se poprvé 

konal už v roce 1987, kdy vznikl ve snaze podpořit 

výzkum sluneční energie pro dopravu budoucnosti . 

Všechny automobily jedou za denního světla a pak 

tak dlouho do noci, dokud vydrží jejich sluncem 

napájené solární články . 

Další prací prášek dostal certifikát 

Ekologicky šetrný výrobek 

Na český trh se dostává druhý prací prostředek, 

který má certifikát Ekologicky šetrný výrobek . 

Prací prášek Qalt Excel vyrábí firma Oalt Rakovník . 

K dostání by měl být v řetězci obchodů Delvita . 

Prvním pracím prostředkem, který získal tento 

certifikát, je prací řada firmy Missiva, ten ale 

prodává jen dealerská síť prodejců nebo několik 

málo bioobchůdků . Nový prací prostředek Qalt 

Excel by měl být dostupnější . Podle výrobce by 

se cena měla pohybovat okolo 89 - 99 Kč za 1,5 

kilogramové balení . Prací prostředek Excel je 

koncentrát, oproti běžnému pracímu prostředku 

se dávkuje v menším množství . "K vývoji tohoto 

pracího prášku nás vedlo zamyšlení nad stavem 

životního prostředí," říká ředitel Oaltu Jiří Halml . 

Ekologicky šetrný výrobek je ministerstvem životního 

prostředí garantovaný certifikát . Označuje 

výrobky, které jsou oproti ostatním srovnatelným 

výrobkům šetrnější k životnímu prostředí . 

EU se neshodla, zda povolit 

zmutovanou kukuřici 

Členské státy EU se neshodly, zda povolit 

dovoz geneticky modifikované kukuřice MON863/ 

MON810 . Znamená to, že podle pravidel o tom 

rozhodne sama Evropská komise, která dovoz 

pravděpodobně povolí . Česká republika se hlasování 

zdržela, což podle náměstka ministra životního 

prostředí Tomáše Novotného činí vždy, když 

není přesvědčena o úplnosti předložených informací 

. Proti byla mírná většina členských států 

(včetně Polska a Dánska), nedosáhly však nezbytné 

kvalifikované většiny . Velké země jako Francie 

a Německo hlasovaly pro uvedení této kukuřice na 

evropský trh . V obecné debatě o geneticky modifikovaných 

zemědělských produktech zpochybňo- 

30 M A L É Z P R Á V Y 

vala část ministrů současný systém povolování, 

který dává podle nich přílišné pravomoci Evropské 

komisi . Ta byla také kritizována za nedůslednou 

následnou kontrolu, tedy vyhodnocování dopadů 

již povolených druhů GMO na zdraví lidí a na jiné 

rostliny . 

Golfský proud se zastavuje 

Atlantský výměník, díky němuž se dostává 

k Severní Evropě životodárné teplo, se podle 

britských vědců zpomaluje . Jestliže se zpomalení 

o 30 % pozorované za posledních dvanáct let 

ukáže jako trvalý stav, poklesne zřejmě v Evropě 

velmi výrazně teplota, píše agentura Reuters . 

Vědci již dlouho tvrdí, že Atlantský výměník, který 

přináší teplou povrchovou vodu na sever k Evropě 

a studenou spodní vodu odvádí naopak na jih 

k rovníku, se zřejmě kvůli klimatickým změnám 

zastaví . Podle této teorie narůstající teplota vzduchu 

způsobí tání ledových pokryvů, což povede ke 

snížení slanosti vody v oceánech . V důsledku toho 

dojde ke snížení hustoty vody, která nebude klesat 

do hloubky oceánu a nebude odtékat zpět k jihu . 

Teplo přinášené Golfským proudem směrem ke 

Grónsku je menší, voda se tu zastavuje a zpomaluje 

se i zpětné proudění studené vody na jih . 

Stát podpořil chov ohrožených 

zvířat v zoo 3 ,5 milionem korun 

Ministerstvo životního prostředí vloni podpořilo 

chov ohrožených druhů zvířat v 16 českých 

zoologických zahradách 34,5 milionem 

korun . Například pražská zoo vede mezinárodní 

plemenné knihy koně Převalského, hroznýšovce 

kubánského, leguána kubánského, želvy černavé 

a orlície bornejské, k tomu evropskou plemennou 

knihu ocelota stromového . Královéhradecká zoo 

je zase v rámci africké specializace jedinou zahradou 

na světě, kde se podařilo rozmnožit kriticky 

ohroženou severní formu nosorožce tuponosého . 

Významnou úlohou zoologických zahrad je nejen 

ochrana ohrožených druhů zvířat, snaha o jejich 

rozmnožení, ale také jejich navracení do původních 

biotopů . Zahrady se podílejí i na návratu rysů, 

tetřevů či sov a černých čápů do české přírody .

Ve spalovně měl skončit i odpad 

z Rakouska a Německa 

Z Německa chtěla liberecká spalovna přivézt 

mnohem více odpadu, než uvedla . Tvrdí to ekologické 

Hnutí Duha . „Původně mělo jít o šest tisíc 

tun, o jejichž dovoz do Liberce si požádala firma 

z Mnichova . Z ministerstva životního prostředí jsme 

se ale dozvěděli, že žádaly ještě tři další zahraniční 

firmy o dovoz dalších třinácti tisíc tun,“ řekl 

Ivo Kropáček z Hnutí Duha . Podle Pavla Bernáta, 

ředitele společnosti Termizo, která spalovnu provozuje, 

o dovozu odpadu nerozhoduje spalovna, 

ale firmy o něj žádají ministerstvo . Připustil však, 

že firmy s Termizem jednaly . „Museli jsme vědět, 

jaký odpad nabízejí,“ vysvětlil Bernát . O možnost 

spálit v Liberci 6000 tun odpadu žádala vloni 

mnichovská společnost, 5000 tun odpadu z Vídně 

chtěla pod Ještědem zlikvidovat rakouská firma 

. Do Liberce měly přijít i tři tisíce tun odpadu 

z Bádenska-Wüttenberska a dalších pět tisíc tun 

z oblasti Drážďan . Všem firmám jejich žádosti 

ministerstvo zamítlo . 

V Libereckém kraji vyrostou 

další větrné elektrárny 

Na území Libereckého kraje stojí sedm větrných 

elektráren – dvě u Jindřichovic pod Smrkem 

a pět nedaleko Chrastavy na Liberecku . V současné 

době se tam přes odpor radnice dokončuje 

šestá . Výstavba dalších až několika desítek elektráren 

se přitom v regionu chystá, zatím ji ale 

brzdí chybějící krajská energetická koncepce . Kraj 

si navíc objednal studii, která by měla posoudit 

vliv elektráren na krajinný ráz v oblasti Hrádecka, 

Frýdlantska a Jablonecka . Větrné elektrárny by 

měly vyrůst i v nedaleké Horní Řasnici . Až patnáct 

elektráren se chystá stavět soukromý investor 

také u Hrádku nad Nisou na Liberecku a zhruba 

stejný počet se plánuje i v oblasti mezi Albrechticemi 

a Frýdlantem . Výstavbu tří větrných elektráren 

ale nedávno schválili v Rychnově u Jablonce 

nad Nisou, i když samotný Jablonec stejně jako 

nedaleký Držkov kvůli odporu veřejnosti plány na 

stavbu elektráren zamítl . 

ZPRÁVY Z REGIONU 

Zdroj: www.ekolist.cz 

V Desné v Jizerských horách vznikne 

nové středisko zimních sportů 

V Desné v Jizerských horách má vyrůst do dvou 

let třetí lyžařský areál se třemi sjezdovkami, třemi 

vleky a sedačkovou lanovkou . Město již našlo 

soukromého investora, který chce centrum Křížek 

vybudovat a provozovat . Lyžařský areál Křížek 

v Desné již byl, před 20 lety ale kvůli stížnostem 

ekologů ukončil provoz . Podle starosty Marka Pietera 

nový projekt požadavky ochranářů respektuje 

a nepočítá ani s velkým kácením stromů . Ochranáři 

přesto žádají, aby kraj zpracoval studii využití 

Jizerských hor, která určí lokality vhodné pro 

rekreační a sportovní vyžití .V lyžařském areálu 

Křížek, který bude ležet na severovýchodním svahu 

nad Desnou, jsou příznivé klimatické podmínky . 

Přírodní sníh tam vydrží většinou až do dubna . 

Další zimní areál v Jizerských horách chtějí na nejvyšším 

kopci české části hor - Smrku - vybudovat 

obce z frýdlantského výběžku .Projekt ale naráží 

na silný odpor ekologů . 

Na Liberecku objevili inspektoři 

tuny odpadu z Německa 

Tuny odpadu ilegálně dovezeného z Německa 

objevili pracovníci České inspekce životního prostředí 

v Bulovce na Liberecku . Provozovatelům 

zemědělského objektu, ve kterém jsou odpadky 

uloženy, hrozí až milionová pokuta . V krátké době 

jde už o druhý případ v Libereckém kraji . Případ 

nebude zřejmě poslední, inspekce totiž zahájila 

rozsáhlé kontroly . Válku příhraničnímu pašování 

odpadu vyhlásili také starostové Severočeského 

sdružení obcí . Podle starosty Bulovky Petra Strnada 

jezdily německé kamiony s odpadem do bývalého 

zemědělského areálu přes dva měsíce . "Ptal 

jsem se, zda je dovoz legální a čemu má sloužit . 

Byl jsem uklidněn stavebním úřadem ve Frýdlantu, 

že odpad je materiálem určeným k recyklaci 

a bude dál zpracován," řekl Strnad . Inspekce životního 

prostředí už s pronájemcem objektů zahájila 

správní řízení . 

Z plánované silnice Trojzemím 

nestojí zatím ani metr 

Z plánované silnice Trojzemím, jejíž výstavbu 

slavnostně zahájili premiéři Česka, Polska 

a Německa 1 . května 2004 u příležitosti vstupu 

do Evropské unie, nestojí dosud ani metr . Příprava 

vázne na polské straně . Poláci se totiž obávají, že 

otevření nové přeshraniční spojky způsobí odliv 

zákazníků polských přístavů . O novou silnici usilují 

starostové v příhraničních oblastech všech tří 

zemí už 15 let . Podle starosty Hrádku nad Nisou 

na Liberecku Martina Půty se ale zatím dělají jen 

přípravné práce . Pro německou stranu je projekt 

prioritou, umožní totiž region napojit na německou 

dálnici A4, na stavbu proto slíbila uvolnit 

13 milionů eur (416 milionů Kč) . Dalšími 2,5 milionu 

eur (asi 75 milionů korun) přispěje česká strana, 

která také postaví odbavovací prostor nového 

hraničního přechodu . Silnice i hraniční přechod 

měly být dokončeny do roku 2007 . 

Praktik chce vedle lednic likvidovat 

i další kuchyňské spotřebiče 

Firma Praktik, která ve Stráži pod Ralskem 

na Českolipsku provozuje linku na ekologickou 

likvidaci lednic a mrazniček, chce začít zpracovávat 

také další bílou techniku, jako jsou sporáky, 

pračky či mikrovlnné trouby . "Další linka by měla 

v budoucnu zaměstnat 20 až 30 lidí," řekl jednatel 

společnosti Petr Linhart . Ledničky a mrazáky 

k likvidaci sváží firma z celé republiky . V roce 2005 

jich rozebrala kolem 100 .000, což je zhruba třetina 

spotřebičů, které se podle odhadů v Česku ročně 

vyřadí . Zhruba 95 procent materiálu z vyřazených 

lednic se přitom znovu využije . Nejprve se odsají 

nebezpečné freony, které likviduje specializovaná 

firma . Zbytek se rozemele a roztřídí na plasty 

a kovový šrot . Obojí jde znovu do výroby . Firma 

Praktik se zabývá likvidací lednic od začátku devadesátých 

let . Od roku 1994 je dceřinou společností 

německého svazu ENTEC, který se dlouhodobě 

zabývá likvidací nebezpečného odpadu v zemích 

Evropské unie . Firma zaměstnává 40 lidí . 

Ministr otevřel nové Středisko 

ekologické výchovy 

České republice se jako jediné z nových zemí 

Evropské unie podařilo získat na ekologickou 

výchovu téměř 200 milionů korun z Evropského 

sociálního fondu, prohlásil ministr životního prostředí 

Libor Ambrozek při otevření Střediska ekologické 

výchovy Libereckého kraje v Oldřichově v Hájích 

na Liberecku . Právě Liberecký kraj patří podle 

něj při získávání peněz na ekologickou výchovu 

k nejúspěšnějším . Jen ze sociálního fondu získal 

letos na dva projekty přes 35 milionů korun . "Je 

to investice do budoucnosti, učíme mladou generaci 

lepšímu vztahu a přístupu k přírodě a životnímu 

prostředí," uvedl ministr Ambrozek . Areál 

v Oldřichově vzniká kolem památkově chráněné 

roubenky . Záchranu zchátralého objektu zahájila 

před několika lety obec společně s ekologickou 

organizací Suchopýr . „Už se tu prostavělo odhadem 

téměř 17 milionů korun,“ řekl ředitel střediska 

Radek Hromádka . Za tyto peníze byla opravena 

roubenka, kde je školicí středisko s ubytováním 

pro 25 dětí, vznikly stáje a technické zázemí . 

Z P R Á V Y Z R E G I O N U 31

EKOPORADNA 

Co můžu udělat, když mám 

podezření, že někdo týrá zvíře? 

Pokud máte podezření, že někdo ohrožuje 

zvíře na životě, oznamte svou stížnost na některý 

z následujících úřadů : Městský, či Místní úřad, na 

Městskou policii, příslušnou Městskou či Krajskou 

veterinární správu nebo na příslušnou místní Policii 

ČR . Vaše stížnost by měla obsahovat adresu 

místa, kde je zvíře týráno, a pokud víte i adresu 

majitele zvířete, není-li totožný s tím, kdo zvíře 

týrá, a jméno pachatele, ideální je fotografická 

dokumentace . Úřady státní správy a samosprávy 

jsou ze zákona povinny odpovědět do 30 dní, příslušné 

veterinární správy jsou ze zákona povinny 

případ zkontrolovat a potvrdí-li se, že se jedná 

o přestupek zákona, stanoví pokutu, jedná-li se 

o trestný čin, podají trestní oznámení . 

Městské či Místní úřady jsou povinny na návrh 

veterinární správy udělit pokutu, eventuelně zvíře 

odebrat a umístit do útulku . Městská policie 

provádí odebrání zvířete za asistence příslušného 

úředníka MÚ . Náklady za výkon úřední moci, 

náklady za eventuelní léčení zvířete, jakož i za 

jeho pobyt v útulku, nese majitel zvířete, neboť 

je ze zákona, jako jeho vlastník, za ně odpovědný . 

Pokud je zvíře v bezprostředním ohrožení, 

obraťte se na místní Policii ČR, která je ze zákona 

povinna kontrolovat dodržování zákonů, tedy 

i zákona ČNR č . 246/92 Sb . na ochranu zvířat 

proti týrání . 

Potřebujete-li poradit s textem svého 

oznámení, obraťte se na uvedené adresy: 

• Pražský spolek ochránců zvířat 

Pujmanové 1219, Praha 4, 140 00 

tel . a fax: 224 731 609 

mobil: 602 106 178, e-mail: info@psoz .org 

• Společnost za práva koček 

Na Bluku 431, 252 28 Černošice 

tel . zázn . a fax: 257 923 106 

mobil 737 601 008 

e-mail: prava .kocek@atlas .cz 

• Svoboda zvířat 

Bubenečská 7, Praha 6, 160 00 

tel: 224 348 715, 

e-mail: szpraha@volny .cz, 

michaelkousal@volny .cz 

Existují elektrospotřebiče, které 

jsou úspornější na odebírání 

energie, a tedy i levnější? 

Každý elektrospotřebič potřebuje pro svůj 

provoz jiné množství elektřiny . Údaje o spotřebě 

elektřiny daného výrobku můžeme naleznout přímo 

na samotném výrobku . Od roku 2001 je u nás 

povinné zveřejnit údaje o jejich provozní náročnosti 

v podobě energetického štítku . V legislativě 

Evropské unie je povinnost jednotně označovat 

vybrané spotřebiče energetickými štítky již počátkem 

devadesátých let . 

Spotřebiče podléhající štítkování naleznete 

na internetové adrese www .uspornespotrebice .cz . 

Tato povinnost platí i pro prodej prostřednictvím 

katalogů nebo internetu . 

Co nám může prozradit 

energetický štítek? 

Energetický štítek je spolehlivým vodítkem 

energetické úspornosti elektrospotřebiče . Pomocí 

údaje na štítku – stupnice úspornosti vyjádřené 

písmeny A až G, která naznačuje jeho úspornost 

(A nejúspornější, G nejméně úsporné) – můžeme 

spotřebič bez velkých propočtů rychle porovnat 

s jeho konkurenty . Například chladničky v energetické 

třídě horší než D se u nás ani v EU nesmějí 

prodávat . Energetickým štítkem jsou označeny 

například i žárovky a kompaktní zářivky . Úsporné 

zářivky, které patří do skupin A a B, mají spotřebu 

ve srovnání s klasickými žárovkami až o 80% 

nižší . Z energetického štítku se dozvíme i informace 

o dalších funkčních vlastnostech – spotřebě 

vody a hlučnosti u praček, jako i o jejich prací 

schopnosti a účinnosti odstředění . Podobně je to 

i u jiných spotřebičů . 

Příklad z www.uspornespotrebice.cz 

Při provozu staré lednice se spotřebou 3 kWh 

elektřiny za 24 hodin provozu zaplatíme v průběhu 

deseti let (průměrná životnost lednice) 

o 26521,– Kč více, než za provoz nové chladničky 

se spotřebou 0,9 kWh/24 hodin . Takže i kdybychom 

si dnes pořídili novou energeticky úspornou 

lednici v hodnotě 15 000,–Kč a nahradili jí starý 

neúsporný spotřebič, za deset let jejího provozu 

ušetříme celých 11 521,–Kč! A to nemluvíme 

o vyšším uživatelském pohodlí, hezčím designu, 

tišším provozu a dalších výhodách novějších spotřebičů 

. 

Pokud zvolíte vhodný elektrospotřebič, budete 

se chovat šetrněji k životnímu prostředí a zároveň 

zjistíte, že pravidelné stoupání cen energie 

nemusí mít až tak výrazný cenový dopad na naší 

domácnost . 

3 E K O S T Y L 

Daniela Fialová 

BIO NEBIO 

Milí přátelé, v tomto a dalších číslech Lomikamene 

se zaměříme trochu více na biopotraviny 

a vše co s nimi souvisí . Patrně velká většina z vás 

ví, co jsou to biopotraviny, ale pro jistotu: při jejich 

výrobě a zpracování je omezeno poškozování životního 

prostředí, nepoužívají se umělé hnojiva, pesticidy 

ani chemická aditiva či jiné náhražky . Chov 

zvířat je ohleduplný jak ke krajině, tak k nim samotným 

. Celý proces výroby potravin není zaměřen na 

kvantitu, ale na kvalitu a jako jedno z dalších hledisek 

vystupuje do popředí zájem o krajinu a přírodu 

. Potraviny, které jsou takto vyprodukované, 

jsou nejen zdravější než ty konvenčně vyrobené, 

ale také chutnější . Jistě mnoho z vás již vyzkoušelo 

např . rozdíl mezi mrkví z vlastní zahrádky či biomrkví 

a mrkví běžně se vyskytujících v obchodech 

– často dovezenou z velké vzdálenosti, nabušenou 

hnojivy a vodnaté chuti . 

Jako inspirace pro vaše biovaření vám můžou 

posloužit – kromě jiných – tři v současné době na 

trhu se vyskytující biokuchařky: 

Česká biokuchařka aneb vaříme z biopotravin 

paní Anny Michalové . Kniha obsahuje téměř 200 

tradičních i moderních receptů především ze starých 

českých plodin (pohanka, špalda, proso), ale 

i z cizrny, hrachu, celozrnné mouky, celozrnných 

těstovin a naklíčených semen . V úvodní části se 

dočtete o základní filozofii pěstování biopotravin, 

o jednotlivých druzích obilnin, v kapitole Dr . Pribise 

Abeceda zdravé výživy získáte užitečné informace 

o základních složkách potravy . Nakladatelství FON- 

TÁNA 2001, vázaná kniha 176 stran, cena: 273 Kč 

Biokuchařka Hanky Zemánkové obsahuje více 

než 70 osvědčených, jednoduchých bio receptů, 

ve kterých využívá opět takových potravin jako 

pohanka, cizrna, kuskus…, dále reportáže o předních 

českých ekofarmářích, fakta a výzkumy 

o vlivu potravin na zdraví a další . SMART PRESS, 

vázaná kniha 180 stran, cena 399 Kč 

Vegetariánská biokuchařka Romana Uhrina 

obsahuje přes 130 receptů na studenou i teplou 

kuchyni a využívající ve větší míře kromě shora 

uvedených surovin i tofu . Kniha má 104 strany 

a praktickou kroužkovou vazbu . COUNTRY LIFE, 

cena 80 Kč 

A kde biopotraviny koupíte? V dnes už poměrně 

široké síti prodejen zdravé výživy, ale i v prodejnách 

některých obchodních řetězců . No a nejlépe 

je snad mít svého farmáře a kupovat si od něj 

přímo „ ze dvora“ . Nevíte-li kde takové potraviny 

u vás ve vašem městě či místě sehnat, můžete napsat 

či zavolat do svazu ekologických zemědělců 

Pro–bio nebo je vyhledat na internetové adrese 

www .pro-bio .cz . 

Další internetové adresy na kterých můžete 

hledat inspiraci, rady, recepty ale také např . internetový 

obchod nejen s biopotravinami, ale i s biokosmetikou, 

knihami a jinými k přírodě šetrnými 

výrobky jsou např . www .probio .cz, www .biolinie .cz, 

www .bionebio .cz – na těchto stránkách se můžete 

také dovědět něco více o fair-trade produktech, 

případně si je zde i koupit; www .countrylife .cz, 

www .albiostyl .cz, www .biopotraviny .cz a další . 

Dobrou biochuť vám přeje Martina

CHCETE NAVŠTÍVIT JIZERSKÉ HORY? 

Nabízíme pronájem naší chalupy na klidném místě v centru Jizerských 

hor pro jednotlivce i skupiny. Kapacita 20 – 30 osob, romantické 

prostředí bez elektřiny, dobře dostupné vlakem i autobusem. 

Zajistíme i program. Bližší info 482 751 195, spp@cmelak.cz. 

HLEDÁME SPOLUPRACOVNÍKY 

Redakce Lomikamene hledá další spolupracovníky – 

uvítáme autory kvalitních barevných i černobílých 

fotografií, nové náměty na další články, případně vaše 

vlastní práce . V případě zájmu kontaktujte redakci . 

Atlas Mapy 

Jedinečné v každém 

detailu 

mapy.atlas.cz 

• plynulý pohyb po mapě 

• podrobné plány více než 210 měst 

• přesné vyhledávání trasy 

• restaurace, čerpací stanice, bankomaty, ... 

Získá si i Vás 

www.atlas.cz 

S P O L E Č N O S T P Ř Á T E L P Ř Í R O D Y N A B Í Z Í 

originální dárek 

„kousek Nového pralesa 

k narozeninám, svatbě 

nebo svátku...“ 

Potěšíte své blízké 

a ještě pomůžete přírodě. 

Informace na tel. 482 751 195 

nebo na stránkách 

www.novyprales.cz

NECHTĚNÁ INZERCE

4 | 2005

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?