Plán hlavních povodí České republiky

ÚVOD
Plán hlavních povodí České republiky, jako dokument státní politiky v oblasti vod, je zpracován podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách
aozměně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Je součástí procesu plánování v oblasti vod, jako soustavné
koncepční činnosti garantované státem, který byl zaveden do českého právního řádu podle požadavků transposice „acquis communautaire”
Evropských společenství, zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví
rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (dále jen „směrnice 2000/60/ES“).
Tento první Plán hlavních povodí České republiky představuje dlouhodobou
koncepci oblasti vod se zaměřením pro šestileté období
2007 – 2012. Integruje záměry a cíle rezortních politik ústředních
vodoprávních úřadů při sdílení kompetencí ve smyslu ustanovení
§ 108 vodního zákona, zejména navazuje na Koncepci vodohospodářské
politiky Ministerstva zemědělství pro období po vstupu
do Evropské unie na léta 2004 – 2010 a Státní politiku životního
prostředí 2004 – 2010. Spolu s dalšími souvisejícími státními politikami
a resortními koncepcemi vytváří rámec pro formování politiky
péče o území České republiky komplementární s politikou
Evropské unie. Plán hlavních povodí České republiky bude obnovován
každých 6 let.
Podle § 24 vodního zákona připravilo Plán hlavních povodí České
republiky Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem
životního prostředí, dotčenými ústředními správními úřady
(Ministerstvem zdravotnictví, Ministerstvem dopravy,
Ministerstvem obrany, jako ústředními vodoprávními úřady),
Ministerstvem pro místní rozvoj, Ministerstvem vnitra, krajskými
úřady a Magistrátem hlavního města Prahy.
Po formální stránce je Plán hlavních povodí České republiky rozdělen
na směrnou a závaznou část. Závazná část Plánu hlavních
povodí České republiky se stane po vyhlášení nařízením vlády
závazným podkladem pro návrhy opatření k zajištění rámcových
cílů ze strany ústředních správních úřadů včetně zajišťování finančních
zdrojů na realizaci navrhovaných opatření, pro pořizování
koncepčních dokumentů se vztahem k vodám a vodnímu hospodářství
a pro pořizování plánů v osmi oblastech, které musí schválit
ve své působnosti kraje v termínu do 22. prosince 2009.
Plánování v oblasti vod je pokračováním tzv. „vodohospodářského
plánování“, ve kterém máme dlouhou tradici. Např. bez vodohospodářských
plánů nemohly být vybudovány soustavy rybníků na
Pardubicku a v Jižních Čechách v XVI. století, podobně jako výstavba
přehrad na začátku minulého století v severních Čechách
v důsledku rozvoje průmyslu a potřeb ochrany před povodněmi.
Základ novodobého vodohospodářského plánování položily práce
ze čtyřicátých let minulého století. V roce 1941 byl zpracován
„Moravský vodohospodářský plán“, z roku 1946 pochází práce
„Vodní cesty a vodohospodářské plánování v Čechách a na
Moravě“ a v roce 1947 byl zpracován „Generální plán rozvoje vodního
hospodářství v zemi České a Moravskoslezské jako základ
soustavného plánování“. Státní vodohospodářský plán republiky
Československé, který byl zpracován v letech 1949 až 1953 a jeho
aktualizace v letech 1975 až 1976 pod označením Směrný vodohospodářský
plán ČSR - 2. vydání lze s odstupem času hodnotit
v několika rovinách – jednak poskytl ucelený přehled možností
využití vodního bohatství, dal podnět k soustavnému monitoringu
vod a vodohospodářské bilanci, založil koncepci zásobování pitnou
vodou skupinovými a oblastními vodovody, umožnil organizaci
péče o vodní toky po povodích. Na druhé straně navrhoval investiční
opatření podle prognóz potřeb vody, které však byly příliš
poplatné době svého vzniku a po roce 1990 ztratily platnost.
Změnu oproti dřívějšímu pojetí vodohospodářského plánování
vyjadřuje i jeho nový název. V novém pojetí jsou ve smyslu udržitelnosti
rozvoje vyžadována komplexní řešení, která sladí požadavky
na využívání vodních zdrojů, na ochranu před škodlivými účinky
vod s environmentálními požadavky na ochranu vod a na vodu
vázaných ekosystémů.
9