Plán hlavních povodí České republiky

– povodně jsou přírodní fenomén, kterému nelze zabránit,
– nepravidelný výskyt povodní vede k podceňování jejich rizika,
– oblasti výskytu povodní jsou nezávislé na administrativních
hranicích,
– povodně jsou součástí přírodních procesů a pro říční a na
vodu vázané ekosystémy jsou důležitým faktorem jejich přirozeného
vývoje,
– zásahy do přírodních procesů, zejména změny ve využívání
území v ploše povodí a v údolních nivách, významně ovlivňují
odtokové poměry a způsobují rizika zrychlení a zvýšení
odtoků,
– probíhající a očekávané klimatické změny opodstatňují
obavy, že četnost výskytu i intenzita extrémních hydrologických
jevů, tj. jak povodní, tak i období sucha, může růst,
– absolutní ochrana před povodněmi není možná; vždy existuje
riziko výskytu větší povodně než je povodeň návrhová, riziko
poruchy či havárie jednotlivých prvků ochranných systémů
před povodněmi nebo riziko výskytu jevů, které mohou
funkčnost prvků ochranných systémů omezit.
Systém ochrany před povodněmi v České republice a hlavní úkoly
jednotlivých účastníků ochrany před povodněmi jsou dány vodním
zákonem. Další vývoj systému vychází ze současného stavu,
z poznatků získaných z vyhodnocení povodní v letech 1997 až
2006, z přijatých opatření na národní úrovni, dále z dokumentů
přijatých v rámci spolupráce států v mezinárodních povodích Labe,
Odry a Dunaje. Hlavním principem je vzájemně navazující a vyvážené
fungování ochrany před povodněmi ve třech stádiích:
a) v době nebezpečí povodně fungující systém předpovědní
a hlásné povodňové služby a v době povodně efektivní řízení
povodňové ochrany,
b) po povodni urychlené odstranění povodňových škod
a obnova funkcí postižených území s ohledem na omezování
možnosti vzniku nových škod při budoucích povodních,
c) v době mezi povodněmi předcházení možným rizikům preventivními
opatřeními a pečlivou přípravou na činnosti při
nebezpečí povodně a za povodně.
C.2.2. Ochrana před dalšími škodlivými účinky vod
V této oblasti se prioritně řeší problematika negativních důsledků
sucha a nadměrné vodní eroze.
Problematika sucha
Sucho je běžným, normálním a opakujícím se klimatickým jevem;
je dočasnou odchylkou v rámci přirozené variability. Na zvládání
potřeb společnosti při výskytu tohoto jevu byly navrženy systémy
zásobování vodou využívající přirozených a umělých zásob vody.
Při očekávané změně klimatu (Evropská komise vyhlásila 22. května
2006 kampaň upozorňující na problematiku klimatických
změn) bude mj. častější výskyt mimořádně málovodných období
jako následku trvajícího extrémního sucha. Tato změna má však
povahu dlouhodobého klimatického jevu, který současné systémy
nemusí plně zvládnout, a který navíc může vést ke změně potřeb
(poptávky) na vodu za současného snižování zásob vody. V rámci
Národního klimatického programu byly připraveny scénáře klima-
58
tické změny a odhady vlivů na zemědělství, lidské zdraví, vodní
a lesní hospodářství v České republice. Usnesením vlády č. 187 ze
dne 3. března 2004 byl schválen Národní program na zmírnění
dopadů změny klimatu v České republice, který mj. klade důraz na
nezbytnost rozpracování a zavádění vhodných adaptačních opatření
v příslušných sektorech včetně sektoru vodního hospodářství.
Předpokládané změny odtokového režimu a hydrologické bilance
nenastanou naráz a nebudou se opakovat každý rok, avšak roste
pravděpodobnost výskytu několikaletých podnormálních období,
která by znamenala nezbytné a náhlé zásadní změny v hospodaření
s vodou. Skutečný budoucí vývoj odtoku je nejistý, adaptační
opatření ve smyslu úpravy stávajícího stavu hospodaření s vodou je
proto třeba započít co nejdříve a postupně je upravovat v souladu
se změnou přírodních podmínek a hydrologické bilance tak, aby
byly minimalizovány náhlé negativní dopady hospodaření s vodou
na ekonomiku i kvalitu života obyvatel.
Realizace adaptačních strategií bude mít smysl i bez vazby na
změnu klimatu. Současná variabilita klimatu, včetně extrémních
projevů počasí obvykle způsobuje značné škody. Větší snaha
o adaptaci těmto jevům může s ohledem na přijetí principu předběžné
opatrnosti přinést zmenšení rozsahu těchto škod v krátkodobém
časovém horizontu, bez ohledu na změny klimatu z dlouhodobého
hlediska.
Vhodným přizpůsobením lze minimalizovat rizika zranitelnosti relevantních
sektorů a minimalizovat náklady způsobené negativními
vlivy změny klimatu a naopak maximalizovat pozitivní přínosy této
změny. Povodí s akumulačními prostory ve formě zásob podzemní
vody nebo přírodních či umělých akumulací povrchových vod
a povodí s příznivou krajinnou strukturou jsou vůči dopadům
změny klimatu odolnější.
Problematika vodní eroze
V současné době je přirozená míra vodní eroze překračována jako
výsledek vysokého podílu zornění a scelování pozemků v morfologických
podmínkách České republiky a dále nevhodným systémem
zemědělského hospodaření na nich. Přes 50 % rozlohy orné půdy
a5–10 % lesní půdy ohrožuje nadměrná vodní eroze. Nejvíce
jsou ohroženy zemědělské oblasti Moravy v hlavním povodí
Moravy a lesní půdy na flyšovém podloží Moravskoslezských
Beskyd v hlavním povodí Odry. Vedle poškození produkční schopnosti
půd a negativní vliv na jakost vody je největším problémem
zanášení vodních toků a nádrží splaveninami.
Pro ochranu před nadměrnou plošnou vodní erozí je nutno propojit
řešení typu organizačního, agrotechnického a technického,
které se vzájemně doplňují. Jejich kombinace umožňuje jak
respektování požadavků zemědělské výroby, tak i potřebnou
ochranu pozemků.
Opatření na snižování nadměrné eroze půd jsou jedním z doplňujících
a následně podmiňujících kroků k nápravě, usměrnění
a následného vyvážení vodního režimu v zemědělsky využívané
krajině. Revitalizační efekt protierozních opatření se stává přínosem
vždy, když s jejich pomocí je umožněno i zvýšení vodní retence
v krajině, resp. pokud dojde k přerušení linií soustředěného
odtoku a zadržení vody. Je nutné, aby protierozní opatření splňovala
požadavek na dostatečnou účinnost spolu s pozitivním účin-