Plán hlavních povodí České republiky

C. HLAVNÍ PRINCIPY A ZÁSADY STÁTNÍ POLITIKY PRO DLOUHODOBÉ
ZAJIŠTĚNÍ VEŘEJNÝCH ZÁJMŮ
V souladu s vodním zákonem se stanoví rámcové cíle, hlavní principy a zásady státní politiky pro dlouhodobé zajištění veřejných zájmů ve
struktuře:
• ochrana vod jako složky životního prostředí,
• ochrana před povodněmi a dalšími škodlivými účinky vod,
• plnění požadavků na vodohospodářské služby.
I když je tato struktura vyčleněna pro popis cílů, principů a zásad politiky v oblasti vod, je ze systémového hlediska chápána jako jednotný
celek, který je propojen vzájemně závislými vazbami na principu integrované ochrany a využívání vodních zdrojů. Proto všechny cíle,
definované pro jednotlivé okruhy a následná opatření k jejich dosažení musí být posouzeny souběžně a pro konečná rozhodnutí o realizaci
navrhována a posuzována ve variantách, s hodnocením dopadů na krajinu, obyvatele, ekonomiku, aby byl maximalizován hospodářský
a sociální prospěch, a to spravedlivě a bez negativního vlivu na udržitelnost základních ekosystémů.
C.1 Ochrana vod jako složky životního prostředí
Hlavním principem a zásadou je zabezpečení ochrany vod v souladu
s požadavky národních právních předpisů, do kterých jsou promítnuty
relevantní předpisy Evropské unie, zaměřené na ochranu
a zlepšování stavu povrchových i podzemních vod a vodních ekosystémů,
a to integrovanou ochranou množství a jakosti povrchových
i podzemních vod, realizovanou v hydrologických celcích
a hydrogeologických rajónech, se zpětnou vazbou na stav vymezených
útvarů povrchových a podzemních vod. Přitom se vychází
z toho, že zlepšení ochrany a stavu vod jako složky životního prostředí
je nutným předpokladem pro zvýšení atraktivnosti a konkurenceschopnosti
státu a jeho regionů při využití inovačních efektů
politiky životního prostředí pro udržitelný rozvoj.
Směry ochrany vod v rámci evropského procesu jsou shrnuty ve
směrnici 2000/60/ES, která stanovuje členským státům sjednocující
pravidla pro ochranu a využívání povrchových a podzemních vod
postupnými kroky v pravidelných cyklech až do roku 2027.
Zlepšení ochrany a stavu vod jako složky životního prostředí je
nezbytným předpokladem pro zvýšení biodiverzity a ekologické
stability krajiny. Jen ekologicky stabilní krajina je schopna odolat
negativním vnějším vlivům, kterými jsou mimo jiné i klimatické
změny.
C.2. Ochrana před povodněmi a dalšími škodlivými
účinky vod
Z hlediska komplexního přístupu k plánování v oblasti vod, je
nutno řešit i dopady extrémních hydrologických jevů, které v podmínkách
České republiky jsou chápány jako výskyty jednak extrémních
povodní a jednak mimořádně málovodných období v důsledku
extrémního sucha. Tyto přírodní jevy jsou v našich podmínkách
nejzávažnější přírodní katastrofy ohrožující jak životy obyvatel, tak
jejich majetek a vyvolávající problémy pro ekonomiku státu.
Očekávaná změna klimatu, pro jejíž vlivy na hydrologické poměry
bylo zpracováno více scénářů, může přinést v podmínkách České
republiky zvýšení výskytu minimálních a povodňových průtoků.
Tyto změny se neprojeví skokově, ale pozvolna. K zvyšování průtokových
extrémů přispívá také současný nevhodný způsob využívání
krajiny a hospodaření v ní.
Dalším škodlivým účinkem vod způsobeným zejména lidskou činností
je nadměrná vodní eroze.
Základní přístup k řešení ochrany před povodněmi a dalšími škodlivými
účinky vod je nutno založit na respektu k přírodnímu charakteru
těchto extrémních jevů a na nutnosti zmírňování jejich
dopadů.
Povodňovou problematiku (ochranu sídel, komunikací a dalších
staveb před povodněmi), problematiku vodní eroze (omezení
degradace půdního pokryvu) a problematiku zvládání nedostatku
vody (výskyt sucha) je nutno řešit částečně odlišnými postupy
a opatřeními a pro každý z těchto veřejných zájmů je potřebné formulovat
samostatně cíle a programy opatření. Je nutno preferovat
taková opatření, která mají víceúčelový charakter a přispívají ke
zvyšování retenční schopnosti krajiny, stabilizaci vodního režimu
v krajině a omezení nadměrné vodní eroze, která se mohou uplatňovat
jak v ochraně před povodněmi, tak při zmírňování dopadů
dalších škodlivých účinků vod.
C.2.1. Ochrana před povodněmi
Strategie ochrany před povodněmi pro území České republiky přijatá
v roce 2000 usnesením vlády České republiky č. 382 ze dne
19. dubna 2000 jako reakce na komplexní vyhodnocení povodňové
katastrofy v letech 1997 a 1998 se stala věcně politickým dokumentem,
který zohlednil existující legislativní, organizační, technická
a ekonomická hlediska, definoval hlavní zásady v ochraně před
povodněmi, zdůraznil potřebu systematické prevence před povodněmi
a vytvořil rámec pro definování konkrétních programů prevence
před povodněmi.
Další povodňové události ve větší části povodí Vltavy, na dolním
Labi a v části povodí Dyje v roce 2002 a jarní povodně v roce 2006
téměř na celém území České republiky ukázaly, že je nutné dále
zlepšit jak operativní systémy aktivované při probíhající povodni,
především při záchraně obyvatel a majetku, tak systémy zabezpečení
preventivních opatření. Proto byla zpracována analýza plnění
Strategie ochrany před povodněmi pro území České republiky (je
součástí Přílohy č. 1) a její závěry a doporučení jsou zde uplatněny.
Východiskem strategie ochrany před povodněmi je respektování
těchto poznatků:
57