Vodní nádrž ORLÍK - BUDDY Potápění

24
Největší, nejvyšší a nejmohutnější článek
řetězce vltavských přehrad, s největším
objemem zadržené vody v ČR - to je
Orlík. Vzniklému umělému přehradnímu
jezeru s plochou 2732 hektarů, muselo
ustoupit mnoho vesnic s něco kolem
650 obytných a hospodářských staveb,
14 mlýnů a velký počet pil.
Kousek před betonovou stěnou Orlické
přehrady se nacházela vesnice Orlické
Zlákovice, první vesnice, které se dotkly
vody vzdouvajícího se jezera v roce
1961. A v ní velká kaple, která se téměř
na padesát let skrývala před zrakem člověka.
Našel jsem dlouhý klacík, přiklekl a druhým
koncem opatrně dloubnul Michala do ramene.
Vlastně mu Michale nikdo neříkal, všichni
ho znali jako Pádla a nikdo moc nepřemýšlel,
jak se jmenuje opravdu. Nereagoval. Dloubl
jsem ho znova, mnohem silněji. Ohnal se po
neexistující mouše a definitivně se vzbudil až
po další fiktivní mouše.
www.buddymag.cz
ORLÍK
\
kaple
\
Byla neděle ráno, pro nás příliš brzo. Už osm
hodin! Ale jestli se máme vrátit, než přijedou
další potápěči, abychom zbytečně neblokovali
člun, museli jsme vyrazit. Ne, že bychom
plánovali hledání kapličky v Orlických
Zlákovicích zrovna na nedělní ráno schválně,
jen to tak prostě vyšlo. A bylo to docela
sympatické. Lahve i vše ostatní bylo již připraveno
ze včerejška, stačilo věci naložit na člun
a vyrazit.
Podle starých map by měla být zlákovická
kaple sv. Václava v hloubce asi 57 metrů. Fotky
krátce před zatopením dokazovaly, že vesnice
sice zaznamenala značné šrámy a z větší
části bude nejspíš vypadat jak Lidice, ale kaple
že nejspíš stojí. Bez střechy, částečně zbořená
věžička, ale stojí.
Dlouhou přípravu před ponorem, jsme demonstrativně
vynechali. Co kdybychom kapli
nenašli? Nejenom, že nám to bude asi trochu
líto, ale ještě poslouchat věty typu: "No jo,
takový přípravy a nic z toho!", "Kvůli blátu
a tmě se teda tak dlouho oblíkat nemusím!"
- uznejte sami, to prostě ne!
"Jestli se lano netrefí přímo do kaple, vynoříme
se támhle u toho břehu," ukázal jsem na
východní břeh se znatelným ostrohem mezi
dvěma zátokami. Ono hledat výstupové lano
na holém dně, při viditelnosti, kterou Orlík
zrovna neoplývá, je jen o něco horší než hledat
žraloka na Shark reef. No, a když se nenajde
vůbec nic, tahle možnost je při takových
akcích více než pravděpodobná, spíše hraničí
s jistotou, nedá se nic dělat a vynoříme se taky
támhle. Řeči už nějak přežijeme. Můj ukazovák
se znovu zaryl do východního břehu.
Několik dnů předem jsem podle starých i nových
map odhadl souřadnice GPS a modlil se,
ať kaple není od nich moc daleko. Ať je to,
proboha, aspoň do 20 metrů. Nějaké zatopené
budovy bývalé vesnice jsem už znal, dokonce
i jeden zatopený most a tak se bylo čeho
chytnout. Zbytek musel odedřít sonar.
Text: David Vondrášek a Libuna (Mare Orlico), foto: David Vondrášek, redakce Buddy
Hned při prvním přejezdu lodí nad vymodleným
místem vykreslil sonar na displeji sympatickou
vyvýšeninu. Ani ne dva metry daleko
od odhadnutého místa. Vyvýšenina nezmizela
ani po druhém a dokonce ani po třetím přejezdu
z různých stran. Zbývalo shodit bójku s lanem.
Další přejezd člunu ukázal, že jsme lano
netrefili úplně přesně. Od lana budem muset
jít asi trochu na jih. A opravdu! Dole, v padesáti
šesti metrech, nás přivítalo jen holé dno,
trochu zkalené od shozeného závaží na výstupovém,
či v tomto případě spíše sestupovém,
laně. No co, tak lano znovu uvidíme teprve, až
se vynoříme. Krátký pohled na kompas, kontrola
Michala, kterému nikdo neřekne jinak
než Pádlo, zrovna také sledoval kurz, a můžeme
vyrazit - nejdříve na jih, času máme zatím
dost. Michal, Pádlo začal zuřivě signalizovat a
ukazovat palcem za sebe. Podíval jsem se mu
zezadu na křídlo, ale zdálo se vše v pořádku.
Rozepjal jsem ruce v bezradném gestu. Pádlo
znova ukázal na svoji výstroj na zádech, znova
jsem se podíval, ale nic nového neobjevil. Na
signál OK mi odpověděl podobným gestem,
jakým jsem já předváděl bezradnost a nataženou
paží odevzdaně ukázal vytyčený směr.
Netrvalo ani minutu a vyvýšenina ze sonaru
se ukázala. Před námi se vynořila stěna. Zaradoval
jsem se! Jenže stěna může patřit čemukoliv.
Může být od zahloubení potoka,
od stavení a kdo ví od čeho ještě. Což o to,
objevili bychom zase něco nového, ale kaple,
kaple to není! Musíme to obeplavat. Pádlo byl
v tu chvíli kousek přede mnou a začal znovu
zuřivě mávat baterkou. V jejím světle se chlubilo
krásné, úzké, lomené okno. Takové není
na běžných staveních a už vůbec ne na stěnách
zahloubení potoka. Je to hledaná kaple! Do
těla se mi dostávalo tolik endorfinu, že případné
hloubkové opojení bych ani nezaznamenal.
Pak se objevilo další okno a zvonička. Je to tu
vše, přesně jak na starých fotkách. Jen střecha
a stropy chybí (později se ukázalo, že je drobně
pobořená i jedna stěna, tu mi asi tenkrát
dokreslil endorfin). Kapli jsme ještě jednou
obeplavali a podle kompasu zamířili ke břehu.
Podle map jsme měli cestou narazit ještě minimálně
na jedno stavení. Fotky nelhaly ani
v tomto případě. Prostě Hirošima. Jen nezřetelné
základy a pak už se ukázal prudký svah,
mnohem lepší než výstupové lano.
První zastávka v devíti metrech. Vyndávám
sešitek, abych se podělil o zážitky a že jsem
jich byl zrovna plný. Jenže Pádlo nepíše o zážitku,
ale že nemůže najít manometr. Taková
kravina, kdo ho potřebuje!? Zvedl jsem hlavu,
posvítil na jeho křídlo. Manometr nebyl vidět,
sáhl jsem do mezery mezi křídlem a dvojčetem
a šikovně schovaný manometr vytáhl. Dlouho
postrádaný manometr ukazoval necelých
100 barů, dost na třicetiminutovou dekompresi.
Skoro padesát let nikdo kapli nenavštívil,
a to dokonce ani v neděli!
Mare OrlicO
Když se dnes řekne Orlík, tak si určitě každý
představí velkou vodní plochu (pokud
nepomyslíme na rozpadlou hudební skupinu
Daniela Landy). Ale dnes už málokdo ví,
že se pod hladinou skrývají vesnice, mosty,
lomy… Osudy několika stovek rodin… Najdou
se ty zatopené lesy, sady, skály či pařezy
s obrovskými kořeny, pod kterými si našli svůj
domov a útočiště některé z ryb.
archiv Vojtěch Pavelčík (www.vltava.logout.cz)
archiv Vojtěch Pavelčík (www.vltava.logout.cz)
archiv Vojtěch Pavelčík (www.vltava.logout.cz)
archiv Vojtěch Pavelčík (www.vltava.logout.cz)
archiv Vojtěch Pavelčík (www.vltava.logout.cz)

archiv Vojtěch Pavelčík (www.vltava.logout.cz)
archiv Vojtěch Pavelčík (www.vltava.logout.cz)
archiv Vojtěch Pavelčík (www.vltava.logout.cz)
archiv Vojtěch Pavelčík (www.vltava.logout.cz)
archiv Vojtěch Pavelčík (www.vltava.logout.cz)
ORLÍK
Jak vznikl vlastně název Orlík? Dle staré
pověsti žil před 12. století, v údolí dnešní
přehrady obávaný loupežník, který měl
malého synka. Jednoho dne odešel loupežník
ze svého doupěte a zanechal malého
synka na hlídání své družce. Když se
vrátil zpět domů, našel kolébku prázdnou,
synek nikde a chůva spala. Rozjel se se
svými druhy hledat synka, až přijeli k vysoké
skále, na kterou se loupežník vyšplhal
a v orlím hnízdě mezi orlími mláďaty,
našel živého a zdravého syna. Na tomto
místě nechal postavit dřevěnou kapličku,
kterou pojmenoval Orlík, a loupežnickou
živnost pověsil na hřebík. (pozn. redakce)
Podíváme-li se do doby, kdy přehrada byla
ještě řekou, viděli bychom řeku divokou, podél
jejíž břehů se tyčily, a dodnes ještě stále
tyčí, skalní masivy. Po obou stranách řeky se
táhly hluboké lesy. Kraj to byl určitě krásný,
ale také zdivočelý a chudý. Řeka od pradávna
sloužila jako dopravní prostředek. Přes tisíc
let se po Vltavě plavily vory. Fortel této práce
se dřevem, vázání vorů a ovládání pramene
na řece, zkušenosti a znalost všech nebezpečných
míst na řece se dědila po generace. Dnes
už málokdo ví, že právě ze dřeva těchto vorů
se stavěly například krovy pražských kostelů
a chrámů. Kámen, který se na nich přivážel,
dláždí nejednu pražskou ulici, jsou z něj postaveny
mosty v Praze i vytesané sochy, které
Prahu krášlí. Další důležitou surovinou, kterou
vory po řece přivážely, byla sůl. Přivážela
se z Rakouska do Českých Budějovic a odtud
na vorech či lodích dále do Čech.
Aby řeka byla splavná, potřebovala řadu
úprav. A tak se kolem roku 1547 začalo pod
vedením Johanna Wuchtera pracovat na odstranění
největších balvanů a skalisek v řečišti.
Začali se stavět propusti na jezech mezi Českými
Budějovicemi a Kamýkem. Dalším člověkem,
který se zasloužil o splavnost řeky Vltavy,
byl opat Kryšpín Fuk. Císařský patent
z 11. června 1641 ho pověřoval ke splavnění
celé řeky. Při těchto pracech se velmi osvědčil
Fukův jeřáb s kladkostrojem, který z řeky
tahal jednotlivé kameny. Těch, kdo měl s Vltavou
co do činění, byla spousta. Připomeňme
si ještě Jana Ferdinanda Schora, který se
o úpravu řeky zasloužil také velkým dílem.
Jeho plavební komora v Županovicích je k vidění
pod vodou dodnes.
Přenesme se teď do dvacátého století. V roce
1938 začaly práce na Štechovické přehradě,
která byla uvedena do provozu roku 1944.
Necelých 10 kilometrů proti proudu od štěchovické
elektrárny byla postavena přehrada
Slapská. Práce na ní začaly v letech 1949
a skončily v letech 1955. Je dlouhá 44 kilometrů.
Za ní stojí přehrada Kamýk a o kus dále
stojí přehrada Orlík.
Průzkumné práce začaly v roce 1942. Za okupace.
Tyto práce se prováděly v režii Němců,
kteří nás okupovali. Ti plánovali výšku přehrady
96 m. Češi měli k okupantům odpor. Práce
záměrně zdržovali nebo sabotovali. V roce
1951 začal důkladný geologický průzkum.
Trval tři roky. V únoru 1954 byla vládou výstavba
odsouhlasena.
Přehrada byla postavena v letech 1956 - 1961.
Jezero bylo vytvořeno vybudováním gravitační
betonové přehrady o výšce 91 m a délce 450
m, s maximální hloubkou 75 m. Přehrada je
vybavena třemi přelivy a dvěma spodními výpustěmi.
Vodní elektrárna je umístěna v levé
části řeky, u paty hráze. Voda je sem přiváděna
čtyřmi ocelovými potrubími, zabetonovanými
v hrázi. Jsou zde instalovány čtyři kaplanovy
turbíny pro spád 70,5 m. Elektrárna byla uvedena
do provozu v roce 1961 - 1962.
Na pravé straně je vybudováno plavební zařízení
pro lodě. Na výstavbu přehrady se použilo
cca 1,03 mil. m 3 betonu a 12 tisíc tun
oceli. Vzdutá voda přehrady si vyžádala zato-
pení asi 650 obytných a hospodářských budov,
14 mlýnů, 6 pil a 4 elektráren. Při budování
přehrady byla zahájena výstavba Žákovského
mostu. Bylo nutné zabezpečit historické
památky - hrad Orlík, Zvíkov, zámek v Kolodějích
a románský kostel v Červené nad
Vltavou.
Jezero vytváří hladinu dlouhou přes 60 km,
kromě Vltavy je vzdutá i Otava v délce 23 km
a Lužnice v délce 7 km. Šířka přehrady je
v mnohých úsecích 1 km. Jezero má překrásné
okolí a poskytuje možnosti pro rekreaci i sportovní
vyžití (koupání, surfování, plachtění
a potápění). K cestování po jezeře můžete využít
osobní lodní dopravu. Nejzajímavější je asi
úsek mezi Orlickou přehradou a Podskalím.
Ne že by ostatní části nestály za nic, ale pro
potápění je nejlepší asi tato část, které budeme
věnovat další řádky.
V těchto místech se nalézají zbytky keltského hradiště
Nad Těchnicemi stávala hájovna, zbytky jsou vidět dodnes
ZÁKAZ
VSTUPU
DIVERS
ONLY
ŠLAPADLA
U NÁS NENAJDETE,
ALE HNED VEDLE
Základna
Orlík TrhOvky
OpěT OTevřena
Přijďte nás navštívít a vemte s sebou
celou rodinu. Základna nabízí mnoho
příležitostí jak pro potápěče tak i celé
rodiny s dětmi.
T: 244 912 066
M: 603 175 650, 603 760 812
E: mdc@potapko.cz
www.potapko.cz

28
Pohled z potápěčské základny na Trhovkách
Před stavbou přehrady tu ležely desítky
vesniček a samot: našli bychom tu Orlické
a Zbenické Zlákovice, samotu V Struhách,
Těchnice, naproti nim Trhovky. Dále hájovnu
v ráji, Korce atd.
Vraťme se ale k již zmíněným místům. Začněme
u přehrady, kde se nacházely Orlické
a Zbenické Zlákovice. Ze Zlákovic toho
moc nezbylo. To, co zbylo, leží hluboko
pod hladinou. Za zmínku ale stojí kaplička,
která stávala a stále stojí, uprostřed vodou
zatopených Zlákovic. Je v hloubce 56 m.
Dále jsou k vidění dva mostky, přes potok.
Pěkná je i skalní stěna, která se nad vesnicí
tyčila. Nad ní je dnes kemp Popelíky. Dále
tu najdete zbytky mlýna Bláhov.
www.buddymag.cz
ORLÍK
Naproti Popelíkům leží zátoka Spálenka.
Zde je k vidění ve dvaceti metrech Hájovna
a kousek od ní hospoda. Za hospodou je studna
a zbytky asi hospodářské budovy. Z hospody
zbyly jen stěny asi jeden až dva metry
vysoké. Je mimo provoz a tak zde pivo nedostanete.
Když půjdeme dále proti proudu, dostaneme
se do míst pod kopcem Bořím. Tady stával
velký statek. Budova tohoto statku začíná
okolo šestnácti metrů a končí v pětatřiceti.
Když je dobrá viditelnost, dá se touto budovou
bez problému proplouvat.
Těchnice stávaly na levém břehu Vltavy. Tady
majestátně stojí kostel sv. Štěpána, který je z
Orlíku asi tou nejznámější lokalitou. Vrchol
věže kostela začíná ve třiceti devíti metrech
a končí v padesátišesti. Okolo kostela najdete
více objektů, které stojí za podívání, ale většina je
v hloubce šedesáti metrů.
Z Trhovek, které stály naproti Těchnicům, už
nenajdeme pod vodou nic. Jen zídku, údajně
patřila k hnojišti, a zbytky cesty, co vedla okolo
Trhovek.
Výše proti proudu jsou Korce. Na tomto
místě stával mlýn a několik domků. Nedaleko
byl lom. Stěna lomu jde do padesáti pěti
metrů. Nad lomem stojí v pětatřiceti metrech
domek.
Dále je Vystrkov, bývalé rekreační středisko
komunistických pohlavárů. Za ním je staré
keltské hradiště, jehož zbytky lze spatřit i pod
vodou. Narazíte na stěnu, která padá hluboko
pod padesát metrů.
A jsme v Podskalí. Lokalita s řadou domků,
ale cesta k nim je volnou vodou, a tak se stává,
že na nic netrefíte a nevidíte. Můžete se také
vydat ze břehu, ale tato cesta je dlouhá a pozvolná.
A tak se může stát, že než na něco narazíte,
máte v lahvích prázdno. To bylo krátké seznámení
s některými lokalitami. Je jich tu jistě
více, ale ne všechno bylo potápěči nalezeno.
V přehradě je poměrně živo, a tak není ničím
neobvyklým potkat na ponoru různé zástupce
ryb. Pod vodou můžete běžně potkat candáty,
úhoře, okouny, ale i sumce, kapry a škeble
říční. V době, kdy se voda začíná oteplovat, je
běžným jevem pro potápěče doprovod rybího
potěru, který vám dělá buddyho v menších
hloubkách.
Pokud se rozhodnete přijet na Orlickou pře-
hradu potápět, můžete využít služeb potápěčské
základny MDC (www.potapko.cz), která
je v kempu Trhovky. Je otevřená o víkendech
od jara do podzimu a o prázdninách od pondělí
do neděle. Na vybranou lokalitu vás dopraví
lodí a pokud nemáte vlastní vybavení,
zapůjčí vám je.
Další základnou, která tu ještě před rokem
byla, je základna na Vystrkově. Patřila potápěčskému
klubu Aquasport Praha.
Voda v přehradě je tmavá, a tak se bez dobrého
světla neobejdete. Viditelnost je kolísavá,
zvláště v jarních měsících, kdy klesá téměř
k nulové viditelnosti. Od května můžete zažít
viditelnost i deset metrů. Zajímavé jsou
Potápěčská základna klubu Aquasport Praha na Vystrkově
i noční ponory, kdy se k životu probouzí řada
vodních a podvodních živočichů. Ale na co
čekat na noc, když noční ponor máte i přes
den, třeba i v pravé poledne.
Poděkování:
Děkuji panu Vojtěchu Pavelčíkovi za fotografie
staré Vltavy. Na jeho webových stránkách
www.vltava.logout.cz najdete řadu zajímavostí
o staré i součastné Vltavě. Děkuji
sobě za zapůjčení svého vlastního archívu
a musím sám sobě vyslovit velkou pochvalu
za to, že jsem vůbec slíbil, že toto napíšu
a napsal.
Základna Orlík Zátoka Trhovky
Když si přivstanete, můžete zažít i takové ráno
#