Bulharsko - BUDDY Potápění
Bulharsko - BUDDY Potápění
Bulharsko - BUDDY Potápění
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
B U L H A R S K O<br />
POTÁPĚNÍ<br />
„NA POHODU“<br />
Napsali: Martin Beneš P** CMAS, PADI Instruktor<br />
Václav Voráček P** CMAS<br />
redakce Buddy – Nashipae Y.L. AOWD, Nitrox SDI-TDI<br />
Vyfotografovali: autoři a redakce Buddy<br />
a Andrzej Kruczkowski<br />
Černé moře dává výjimečnou příležitost amatérským podvodním archeologům<br />
najít si svůj „malý poklad“. Černé moře ukrývá i ve 21. století, bývalá antická<br />
přístaviště, kde lze ještě dnes, při troše štěstí, najít úlomky amfor, keramiky,<br />
trofeje z vraků lodí aj.. Kdo si chce splnit svůj dětský sen a sejít se zblízka<br />
s dávnou minulostí a najít si svůj poklad, pro něj je Černé moře jako stvořené.<br />
Více než 100 vraků lodí čeká na své nové podvodní návštěvníky. Komu ještě<br />
vydá moře své poklady?<br />
94
BULHARSKO<br />
93<br />
B U L H A R S K O<br />
S potápěním si u nás tuto zemi spojuje<br />
málokdo. A to přesto, že má moře, leží od<br />
nás relativně blízko a v současnosti tu každoročně<br />
tráví svoji dovolenou přes 100 000<br />
Čechů.<br />
I mně přišlo zvláštní, když mně můj kamarád<br />
a dlouholetý buddy Vašek řekl, ať s ním<br />
jedu do Bulharska na expedici redakce Buddy<br />
a ať si s sebou vezmu cajk. S Vaškem se<br />
rád potápím prakticky kdekoliv, a tak jsem<br />
bez rozmýšlení svolil. Nebývá přece až tak<br />
důležité, kam člověk jede, ale s kým.<br />
O potápění v Černém moři jsem do té doby<br />
nevěděl téměř nic. <strong>Bulharsko</strong> jsem pouze<br />
navštívil s rodiči jako dítě. Okamžitě jsem<br />
užíváte si klid, ticho a krásu<br />
podmořského života<br />
si vybavil dlouhé písčité pláže, které se<br />
jen zvolna svažovaly do moře. Také jsem<br />
si hned vzpomněl na svoje první pokusy<br />
s potápěním na nádech, kdy zde spatřit<br />
pod vodou něco jiného než písek bylo spíše<br />
vzácností. A největší atrakcí byla bójka,<br />
ukotvená v hloubce 1,6 m, která ohraničovala<br />
prostor pro neplavce. Proto jsem si od<br />
této cesty žádné mimořádné potápěčské<br />
zážitky nesliboval. Nicméně jsem si řekl, že<br />
aspoň viditelnost bude výrazně lepší, než<br />
na jakou jsme zvyklí na většině českých lokalit<br />
a víc jsem celou věc neřešil. Začal jsem<br />
pomalu balit.<br />
Jak se později ukázalo, potápění zde nebylo<br />
vůbec špatné. Největší výhodou ale bylo, že<br />
jsem po letech potápění zažil u moře pocit,<br />
kvůli kterému jsem potápění před lety propadl.<br />
A to pocit pohody... Té pohody (a řekněme<br />
i svobody), kdy jste se svým buddym<br />
ve vodě, užíváte si klid, ticho a krásu<br />
podmořského života, aniž by vám při tom<br />
asistovalo několik desítek jiných potápěčů,<br />
vířících před vámi kal a čekajících, až jim<br />
jejich divemaster dá pokyn, kam se plave, či<br />
že paní Vonáskové už dochází vzduch, a tak<br />
všichni hajdy ven z vody.<br />
Po příjezdu do pobřežního městečka Primorsko<br />
se ukázalo, že „potápěčský průmysl“<br />
zde ještě naštěstí není plně rozvinut, což se<br />
vzhledem k výše uvedenému ukázalo jako<br />
mimořádná výhoda. Jedinou potápěčskou<br />
základnou, která z našeho pohledu přicházela<br />
v úvahu, byla základna Poseidon.<br />
Její majitel Todor, jinak „potápěčský vlk“<br />
a osobnost každým coulem, se ukázal jako<br />
potápěč - srdcař a hodně přispěl k pocitu<br />
pohody, který ve mě zůstal ještě nějakou<br />
dobu po příjezdu do Čech.<br />
Kromě jeho úžasných historek ze života,<br />
kuchařského umění a večerů s kytarou<br />
a písničkami, měl osobitý a individuální<br />
přístup ke každému. Naše denní ponory<br />
začínali kolem deváté ráno, kdy se sesbírali<br />
zájemci o ponor a odjelo se na domluvenou<br />
lokalitu. Po každém ponoru následovalo<br />
setkání se na bázi v přístavu, kde se<br />
jedlo a povídalo až do večera a po večeři<br />
pokračovalo před ofisem Poseidonu až do<br />
pozdních hodin.<br />
KROKODÝL<br />
Naším první lokalitou byl Krokodýl. Lokalitu<br />
Krokodýl najdete na skalnatém pobřeží<br />
přírodní rezervace Arkutino, kousek za<br />
vilou Perla. Jde o mělkou lagunu, oddělenou<br />
od otevřeného moře skalnatým<br />
ostrůvkem zvaným Krokodýl (protože má<br />
tvar krokodýla plovoucího na hladině).<br />
Po sestupu do větší hloubky se ocitnete<br />
v krásném světě ticha. Proplouváte mezi<br />
skalami obrostlými slávkami, ve kterých si<br />
našli úkryt mořští koníci, jehly a malé rybky.<br />
Hlouběji narazíte i na velké kraby, kteří<br />
svými rozevřenými klepety budí patřičný<br />
respekt, dále jsou tu platýzi, rejnoci a při<br />
troše štěstí můžete potkat i neškodného<br />
vás během ponoru doprovází<br />
množství všudypřítomných<br />
velkých medúz<br />
černomořského žraloka. Tady se konají<br />
i seznamovací ponory pro nepotápěje. Je<br />
to bezva lokalita na rozpotápění. Přístup<br />
je trochu obtížný, ale není to tak hrozné.<br />
Přístup k vodě je řešen příkrými betonovými<br />
schody, které končí asi 1,5 metru<br />
nad mořem. Lokalita je to pěkná, zvlášť<br />
na druhé straně Krokodýla, kde se dá<br />
terasovitě sestupovat do 20 metrů a pak<br />
pokračovat po písčitém dně dál. Je tam<br />
spousta krabů a malých ropušniček. Stejně<br />
jako na všech ostatních ponorech tady,<br />
vás během ponoru doprovází množství<br />
všudypřítomných velkých medúz a kolem<br />
vás jsou kolonie rapanů a slávek.<br />
Na této lokalitě jsou díky častým návštěvám<br />
potápěčů ryby nebojácné, zvědavé
a přátelské. Jakmile se ponoříte před Krokodýlem,<br />
v hloubce okolo 8 metrů, kolem<br />
vás se začnou hemžit hejna různých rybek,<br />
které od vás čekají na nějaký pamlsek.<br />
Třeba v podobě rapanů. Tak jsme je i my<br />
nezklamali a krmili je i z ruky. Stačilo jen<br />
nastavit dlaň a dívat se. Byl to krásný a nepopsatelný<br />
zážitek.<br />
RAPANI<br />
Rapani jsou všem dobře známí mořští plži,<br />
jejichž ulita byla častým suvenýrem dovezeným<br />
z Bulharska a dodnes „zdobí“ zaprášenou<br />
poličku nejedné české domácnosti.<br />
Historie i současnost výskytu těchto plžů<br />
v Černém moři je celkem zajímavá. Nejsou<br />
původními obyvateli tohoto moře, ale byli<br />
sem zavlečeni ruskou flotilou v období 2.<br />
světové války, a to až z vod, omývajících<br />
břehy Japonska.<br />
Bohužel, v současné době jsou přemnoženi<br />
a představují ekologickou časovanou<br />
bombu. Živí se totiž slávkami jedlými, jejichž<br />
počet v důsledku toho klesá. Jak známo,<br />
každá slávka přefiltruje za den okolo<br />
1m 3 , takže s úbytkem slávek hrozí prudké<br />
zhoršení kvality vody a porušení rovnováhy<br />
celého ekosystému. Rapani jsou však<br />
také naštěstí velmi žádané zboží, a to nejen<br />
ve své domovině - Japonsku, kde představují<br />
labužnickou pochoutku. Pro řadu<br />
místních „potápěčských vlků“ je lov rapanů<br />
hlavním zdrojem příjmů v období mimo<br />
hlavní sezónu. Lov rapanů je, přestože se<br />
vlastně jedná o škůdce, licencován.<br />
My jsme si na rapanech pochutnávali jak<br />
v místních restauracích, tak i u Todora<br />
(vlastní licenci) na jeho základně. Prádelní<br />
hrnec plný uvařených plžů Todor vždycky<br />
vysypal na dřevěný stůl, který toho rozhodně<br />
hodně pamatuje. Mezerami mezi<br />
jednotlivými prkny vytekla horká voda<br />
(doporučuje se před tím vyndat svoje<br />
nohy z pod stolu...) a jídlo bylo hotové.<br />
Plže je třeba vyjmout, oddělit vnitřnosti,<br />
posolit a sníst.<br />
MIRIUS<br />
Další pohodovou lokalitou, která se nachází<br />
nedaleko od „Krokodýla“, je zátoka<br />
„Mirius“. Ze dna vystupují malé skály, mezi<br />
nimi na dně září světlý písek, řasy, rapani,<br />
krabi, ryby, a to vše v hloubce, která opět<br />
nepřesáhla 20 metrů. Ale hlavně ta krásná<br />
samota ... V této zátoce, u skály Palurja, je<br />
doslova překrabováno, což je nejvíce vidět<br />
při nočním ponoru.<br />
Nedaleko této lokality, za výběžkem „MAS-<br />
LEN NOS“, se nachází Pirátská zátoka,<br />
kam za časů dávno minulých<br />
piráti zaháněli obchodní plachetnice.<br />
Bohužel, taktika jejich boje příliš<br />
k zachování vraků pro potápění<br />
nepřispěla. Piráti lodě při útoku<br />
zapalovali, a tak se zde dají najít<br />
už pouze kovové spojovací části,<br />
pocházející z těchto bývalých lodí<br />
(nejčastěji zbytky nýtů, apod.).<br />
MASLEN NOS<br />
Název Maslen Nos (Zechtin burun)<br />
je údajně v překladu Olejový<br />
útes (nos = útes, výběžek). Název<br />
vznikl podle toho, že námořníci<br />
za silných bouří vhazovali do moře soudky<br />
s olejem. Množství vhozeného a rozlitého<br />
oleje na mořské hladině dokázalo změnit<br />
strukturu vln a tím i jejich sílu, která loď<br />
hnala přímo na skaliska. A prý to opravdu<br />
fungovalo. Podobnou pověst jsem už ale<br />
vysoký skalnatý výběžek, který<br />
se stal v minulosti osudným již<br />
mnoha lodím<br />
slyšel i při potápění v jiných mořích. Tak na<br />
ní asi něco bude.<br />
Typickým pro tuto lokalitu je vysoký skalnatý<br />
výběžek, který se stal v minulosti<br />
osudným již mnoha lodím, plujícím v době<br />
zimních bouří v jeho blízkosti. V prosinci<br />
roku 1898 zde ztroskotala loď Aglaj Valianu,<br />
v lednu 1901 ruský parník Cisarovna.<br />
Možná to bude tím, že nevezly dostatek<br />
olivového oleje. Podél moře lze na skalách<br />
spatřit jeskyně, ve kterých do roku 1932<br />
B U L H A R S K O<br />
žili i tuleni mniši, které buď vybila armáda<br />
nebo se přestěhovali do klidnějších vod.<br />
Na skalnatém výběžku, nad útesy čnící i 50<br />
metrů nad mořem, stojí dnes maják a oblast<br />
okolo něj slouží jako vojenská základna.<br />
VARVARA<br />
Kousek dál od Primorska, směrem na jih, leží<br />
lokalita „Varvara“. Nachází se sice nedaleko<br />
hranic s Tureckem, nicméně na břehu máte<br />
pocit, že jste se ocitli někde na pobřeží Irska.<br />
Skalnaté pobřeží, strmé srázy k moři, skály<br />
pokračující v moři s celou řadou malých<br />
kaňonů a jeskyněk v maximální hloubce 14<br />
metrů. Místo, kde bych si dokázal představit<br />
i žít. Jde o pěknou členitou lokalitu, takové<br />
malé podmořské skalní městečko, kterým<br />
proplouváte jeskyněmi a údolíčky mezi<br />
skalkami. V jeskyních jsme našli dělové koule<br />
různých velikostí. Ponor klasicky doprovázeli<br />
všudypřítomné květáky – medúzy.<br />
92
BULHARSKO<br />
91<br />
B U L H A R S K O<br />
KITEN (URDUVIZA)<br />
Na jih od Primorska leží nevelký, antický přístav starého města<br />
Tonzu, přístav Kiten. Kiten je celkem zajímavou potápěčskou<br />
lokalitou především z historického hlediska. Přímo v oblasti<br />
přístavu se nachází několik posledních zbytků středověkých<br />
a dokonce i antických vraků. Většinou se jedná už jen o dřevěné<br />
zbytky, střepy amfor, nádobí apod. Jako téměř vždy záleží<br />
trochu na štěstí, kolik toho moře přemístěním písku právě<br />
odhalí. Poblíž Kitenu se nalézá v malé hloubce celkem 8 vraků<br />
lodí. Našli jsme tu něco z nákladu lodi, něco kovových částí lodi,<br />
část amfory a keramický talíř. Vše jsme ale moři nechali pro další<br />
návštěvníky a jen se na okamžik svým nálezem – dotekem a pohledem<br />
– spojili s jeho dávnou minulostí.<br />
V Kitenu stojí celkem za návštěvu místní muzeum podvodní<br />
archeologie. Dají se tu vidět zachovalé „vykopávky“ z lokalit,<br />
kde se člověk ještě před chvílí potápěl, i výsledky americké expedice,<br />
která zkoumala vrak, jehož zbytky jsme před chvílí viděli<br />
na vlastní oči.<br />
v oblasti přístavu se nachází několik posledních<br />
zbytků středověkých a dokonce i antických vraků.<br />
Pozn. Todor má v ofisu své vlastní muzeum, které také stojí za<br />
shlédnutí: kly od mamutů, dělové koule všech velikostí, dělo,<br />
kotvy, sošky, amforky, mosazné talíře, měděné mince, knoflíky<br />
a další poklady.
MYS KORAKEA (Korakja)<br />
Nejhezčí ponor z našeho pobytu jsme si<br />
nechali na konec. Jeli jsme se lodí potápět<br />
na vrak parníku „Jacques Fressinet“, který<br />
ztroskotal nedaleko mysu Korakea. Z této<br />
lodi se prý zachránila celá posádka. Protože<br />
právě začínalo zimní období, zachráněnou<br />
posádku ubytovali místní lidé v budově<br />
zdejší školy v Primorsku a celou zimu jim<br />
tam nosili jídlo a oblečení.<br />
Všude bylo mnoho kovových<br />
součástí lodi, pokrytých velkou<br />
vrstvou slávek.<br />
Jacques Fressinet byl postaven ve Francii<br />
v roce 1914. Potopil se 15. 2. roku 1929. Výtlak<br />
měl 5000 tun. Vypráví se, že loď ztratila<br />
v mlze kurz a narazila na pobřežní skaliska.<br />
Loď v době ztroskotání plula pod bulharskou<br />
vlajkou. Vrak lodi leží poblíž břehu, cca. 50<br />
metrů.<br />
Po sestupu po kotevním lanu do 24 m jsme<br />
za viditelnosti okolo 7 m postupně prohle-<br />
dávali dno. Všude bylo mnoho kovových<br />
součástí lodi, pokrytých velkou vrstvou<br />
slávek. Pod vrakem i pod kameny našli své<br />
útočiště krabi, kterým se právě v tomto<br />
období mění krunýř a jsou pro ostatní obyvatele<br />
moře snadným úlovkem. Viděli jsme<br />
ryby, které si zrovna vybrali jednoho z krabů,<br />
který včas nenašel svůj úkryt. Ryby dělali<br />
nájezdy na jeho slabý krunýř a neustále<br />
ho okusovali. Pokud se krab včas neschoval<br />
před rybími vetřelci, asi už je dneska nebožtík.<br />
Viděli jsme i rejnoka, který si nás připlul<br />
prohlédnout a zase rychle odplaval.<br />
Náš parník neměl (bohužel pro nás potápěče)<br />
klid ani na dně moře. Po 2. světové válce<br />
na něm testovala bulharská armáda užití trhavin<br />
pod vodou a dokonala tak zkázu této<br />
lodi. Dobře zachované jsou tři parní kotle,<br />
o průměru kolem 4 metrů a také chladiče<br />
i parní stroj. Ve střední části lodi jsou dobře<br />
viditelné části paluby s fragmentem stožáru<br />
o průměru 0,7 metru. Záď lodi je v hloubce<br />
7 metrů a příď okolo 20 metrů. Délka lodi<br />
byla 110 metrů. Na povrchu vraku je vidět<br />
několik okének a najít lze i šamotové<br />
cihly z kotlů, kde každá z cihel nese jméno<br />
Jacques Fressinet. Veškeré části z lodi jsou<br />
pokryty vrstvou slávek. Z trupu parníku je<br />
nyní hromada kovových částí, z jejichž velikostí<br />
a množství je patrné, o jak velkou loď<br />
se jednalo. To naznačuje i velikost lodního<br />
šroubu, který se nám ve změti železného<br />
šrotu podařilo najít. Kdo by ho chtěl tento<br />
třímetrový skvost vidět pod hladinou,<br />
měl by si pospíšit. Místní potápěči uvažují<br />
o jeho vylovení a umístění do muzea. Části<br />
vraku jsme nacházeli i v hloubce 20 – 27 m.<br />
Výstup na hladinu probíhal u asi 50 m vzdá-<br />
B U L H A R S K O<br />
leného reefu, zajímavě členitého, se spoustou<br />
slávek a krabů.<br />
Potápěli jsme se z plachetnice Svatá Marie,<br />
která je k pronájmu v přístavu Kiten. Tuto<br />
plavbu na Svaté Marii nám domluvil Todor<br />
poté, co vlny na moři byly přeci jenom na<br />
jeho 6,5 metrový člun velké. Nám se už příliš<br />
krátil čas do odletu, takže nebylo možno ponor<br />
přeložit na některý z dalších dnů. Majitel<br />
a stavitel plachetnice – kapitán Dobri Dimitrov<br />
– mimo to, že vypadá jako pravý mořský<br />
vlk, je i významným výrobcem chladných<br />
zbraní. Můžete si u něj objednat pirátské<br />
tesáky nebo repliku meče cara Kalojana<br />
zvaného Joanika, vítěze bitvy u Varny 1201.<br />
Joanik byl významným bulharským válečníkem,<br />
který zpět dobyl ztracená bulharská<br />
území v Byzantské říši a roku 1204 získal od<br />
papeže titul krále (cara).<br />
Cestou zpět nám posádka kromě vlastního<br />
oběda (čerstvých ryb a speciálních brambor<br />
se šopským salátem) uvařila i slávky jedlé,<br />
které nám Todor na konci ponoru nasbíral.<br />
Slunce nám hřálo do zad, vítr foukal do<br />
plachet tak akorát a vůbec to byl takový ten<br />
hezký den, na který se nezapomíná a kdy<br />
člověka napadne, jestli způsob života, který<br />
žije v Čechách, je ten pravý ořechový.<br />
90
BULHARSKO<br />
89<br />
B U L H A R S K O<br />
DOJMY<br />
Během našich ponorů se viditelnost pohybovala<br />
většinou v rozmezí 5 – 8 m., což na<br />
moře není mnoho. Bylo to způsobeno pře-<br />
devším nezvykle horkým létem, voda oproti<br />
jiným rokům nadměrně „kvetla“. Teplota<br />
vody byla do 8 metrů okolo 27 – 29°C, a i ve<br />
30 metrech neklesala pod 25°C, což oproti<br />
relativně nízké viditelnosti bylo příjemné.<br />
Teplotou to připomínalo spíše potápění<br />
v tropickém moři. Potkali jsme zde i další<br />
české potápěče, kteří se oblékali do 3 mm<br />
mokrého šortu, což je na začátek září v Bulharsku<br />
nezvyklé. Že by se skutečně začalo<br />
projevovat globální oteplování?<br />
Jednou ze zajímavostí Černého moře<br />
je nižší koncentrace soli, než na jakou je<br />
člověk v moři zvyklý. To samozřejmě ovlivňuje<br />
hmotnost zátěže, nutné pro správné<br />
vyvážení, která se tak přibližuje hmotnosti,<br />
kterou člověk používá ve sladké vodě. Ale<br />
největším překvapením pro mě bylo, že<br />
voda Černého moře vůbec nepálil do očí.<br />
Výše uvedené lokality jsou vlastně poměrně<br />
vhodné i pro začátečníky. Jak už jsem<br />
ale zmínil v úvodu, ocenit je mohou i potápěči,<br />
kteří už mají něco za sebou, ale kteří už<br />
jsou přesyceni „potápěčským průmyslem“,<br />
panujícím na světoznámých lokalitách. Na<br />
své si přijdou i potápěči – fotografové, kteří<br />
tu mají na své podvodní pokusy a záběry<br />
klid.<br />
PROČ JET<br />
DO BULHARSKA?<br />
Důvodů, proč navštívit <strong>Bulharsko</strong>, je však<br />
určitě více. Panují zde relativně nízké ceny,<br />
podobné těm našim, některé zboží je<br />
dokonce levnější. Nicméně i zde se prý obchodníci<br />
snaží každoročně ceny každoročně<br />
o několik procent „upravit“, samozřejmě<br />
směrem nahoru.<br />
Dalším důvodem je možnost získat relativně<br />
levnou letenku, a to přímým letem z Prahy<br />
až na Černomořské pobřeží (do Burgasu<br />
začala z Prahy létat mj. nízkonákladová<br />
letecká společnost Skyeurope, u které nás<br />
vyšla letenka na cca. 3000,- Kč včetně všech<br />
tax a poplatků).<br />
Konkrétně městečko Primorsko je taková<br />
poločeské kolonie. Proč zrovna „česká“?<br />
Právě zde se nejčastěji potkáte se svými<br />
krajany. Nápisy a jídelní lístky v češtině jsou<br />
zde běžným jevem, existuje tu dokonce<br />
i České informační centrum. Na sever a na<br />
jih Primorska leží dvě dlouhé pláže. Většina<br />
novějších hotelů leží u severní pláže, kde<br />
také probíhá další intenzivní výstavba. Jižní<br />
pláž se z Primorska táhne až ke Kitenu. Na<br />
úplném konci severní pláže leží opuštěný<br />
bílý hotel Perla, bývalá rezidence Todora<br />
Živkova.<br />
Samostatnou kapitolou je skvělá bulharská<br />
kuchyně. Spousty vynikajících salátů, ryb,<br />
upravených na různé způsoby apod. Za<br />
ochutnání rozhodně stojí plněná paprika<br />
„čůška bjůrek“. Jedná se o grilovaný paprikový<br />
lusk, naplněný jakousi nádivkou,<br />
jejímž základem je sýr (tipuji, že balkánský),<br />
to celé je obalené v trojobalu a osmažené.<br />
Je to jedno z bulharských národních jídel<br />
a fakt je to mňamka. Za zmínku rozhodně<br />
stojí místní verze dršťkové polívky, která je<br />
bílá, mírně nakyslá a většinou zachutná až<br />
tak napodruhé. Ale celkem jsem si jí oblíbil.
89
BULHARSKO<br />
87<br />
B U L H A R S K O<br />
Velká část jídel obsahuje koření „čubrica“,<br />
které mu dává charakteristickou chuť.<br />
Dobré jídlo lze zapít jedním z místních piv.<br />
Jako nejchutnější nám přišla „Zagorka“,<br />
která nám připomínala Čechy nejen svojí<br />
chutí. (K pivu se zde občas přikusují, no spíše<br />
žužlají, malé sušené rybky nebo sušené<br />
masové plátky).<br />
Zkusili jsme samozřejmě i bulharská vína,<br />
ale narozdíl od piva, kde nás chuť mile překvapila,<br />
nás místní vína poměrně zklamala.<br />
Jako tvrdý alkohol se tu nejvíce pije rakije,<br />
ale protože tvrdý alkohol moc s Vaškem<br />
nepijeme, tak si její kvalitu hodnotit netroufáme.<br />
DALŠÍ VRAKY<br />
V předešlých tisíciletích se na březích<br />
Černého moře objevovaly a zanikaly státy<br />
a národy, rozkvétaly civilizace a kultury, které<br />
za sebou zanechaly bezpočet památek<br />
a stop (Trácká civilizace, Milétská civilizace,<br />
kolonizace perská a athénská). Po novém<br />
letopočtu: kolonizace římská, Byzancie,<br />
Osmanská říše.<br />
Surový charakter Černého moře a mořské<br />
bitvy poslaly ke dnu bezpočet lodí. Při potápění<br />
v místech, která byla velice nebezpečná<br />
(podvodní útesy), nebo v zátokách<br />
používaných jako přístavy, není náhodné<br />
vidět: antické olověné kotvy, středověké<br />
kotvy, amfory, keramiku, zbraně, vše<br />
pocházející od doby bronzové až po 20.<br />
století. U mysu Kaliakra a na jih od Burgasu<br />
v srpnu 1791 ruský kontraadmirál Fjodor<br />
Fjodorovič Ušakov úplně zničil silnou<br />
tureckou flotilu, doplněnou eskadrami<br />
z Alžíru, Tunisu a Maroka pod vedením<br />
kapadunpaši (admirál) Saida Aliho. Z této<br />
bitvy potopené lodě jsou po celé délce<br />
bulharského pobřeží. Jsou to vojenské<br />
plachetní lodě z 18. století.<br />
Vraky z pozdější doby je možno vidět<br />
před Achtopolem, v okolí Primorska,<br />
severně od Sozopolu, u Černého mysu<br />
(bulharská Šumni, turecká Gairet a ruská<br />
Kolchida). Před Varnou je vrak ruské<br />
ponorky z 2. světové války a v její blízkosti<br />
vrak lodi, kterou potopila. Každý potápěč<br />
s objevovatelským duchem, milovník<br />
tajemna, neznáma a dobrodružství si zde<br />
určitě přijde na své.<br />
V Bulharsku jsme strávili 7 dní, a to je na<br />
potápěčské možnosti, které zde pobřeží<br />
Černého moře nabízí, opravdu málo. I další<br />
vraky lodí, které jsme nestihli navštívit, lákají<br />
ke své návštěvě.<br />
V Burgaském zálivu najdete dva známé<br />
a navštěvované a zachovalé vraky: „Mopang“<br />
a „Rodina“. Mopang, postavený roku<br />
1919, měl 102 metrů dlouhý trup a explodoval<br />
roku 1921 najetím na minu. Leží<br />
v hloubce 50 metrů. Rodina měla trup dokonce<br />
120 metrů dlouhý a byla potopena<br />
v roce 1941. Najdete ji v hloubce 40 metrů.<br />
Dalším vrakem 40 km od Sozopolu je<br />
„Sefak“. Vrak leží v hloubce od 9 do 14<br />
metrů, cca. 300 metrů od břehu. Loď byla
ombardována v roce 1941. Při bombardování<br />
nebyl na štěstí nikdo na lodi. Loď<br />
plula z Istanbulu naložena stavebním a sanitárním<br />
materiálem. V důsledku výbuchu<br />
Každý potápěč s objevovatelským<br />
duchem, milovník tajemna,<br />
neznáma a dobrodružství si zde<br />
určitě přijde na své.<br />
a následného zničení obsahu lodi, kde byl<br />
mimo jiné i cement, je část nákladu zalita<br />
v betonu. Ještě nedávno se kolem vraku<br />
daly nalézt olověné a porcelánové figurky,<br />
které byly také součástí nákladu.<br />
Dalším zachovalým vrakem je „Christina“<br />
(vrak 1). Najdeme ho 12 námořních mil<br />
od mysu Kaliakra. Jde o vrak lodi, nalezený<br />
a poprvé probádaný „Bulharským<br />
Christina<br />
Institutem Oceánologie“ v červnu 2004.<br />
Institut bulharské podvodní archeologie<br />
uspořádal za vrakem výpravu již v roce<br />
1991, kde vítr a vysoké vlny a nepříznivé<br />
počasí ukončilo záhy tuto výpravu. Proto<br />
v roce 2004 se výprava vrátila znovu prozkoumat<br />
tento vrak s pomocí echosondy<br />
a sonaru a GPS. Jedná se o typický parník<br />
s vysokým dvojitým komínem, postavený<br />
na počátku 20. století. Vrak je ve slušném<br />
a zachovalém technickém stavu, včetně<br />
kotvy a vybavení. Na pravém boku je<br />
stále čitelný nápis – název lodi: CHRISTINA.<br />
Kromě stavebního materiálu se ve vraku<br />
našlo: zvon vysoký 20 cm se stále čitelným<br />
nápisem „…& Son Ltd, Liverpool, No<br />
23830.“ , dalekohled vyrobený v Liverpoolu,<br />
zrcadlo, světlo, naftová lampička, kom-<br />
B U L H A R S K O<br />
pas, kotva, telegraf, vyrobený J. Sewillem<br />
z Velké Británie v letech 1875 - 1895, aj. Po<br />
vědecké výpravě došli vědci k závěru, že<br />
jde o loď vybudovanou roku 1912 firmou<br />
„Nuscke & Co.“ ve Štětíně na žádost Ragnara<br />
Nilssona z Wismaru (Niemcy). Loď, spuštěná<br />
pod jménem „Harald“ měla výtlak 632<br />
tun, délku: 191,5 stop a šířku 30,1 stop.<br />
Mohla dosáhnout rychlosti 8,5 námořních<br />
uzlů. V roce 1929 byla loď prodána Karlowi<br />
Grammerstorfowi z Kielu (Niemcy)<br />
a přejmenována na „Clare Grammerstorf“.<br />
Roku 1939 loď odkoupil Arthur Sommer<br />
(Joh. Ick) z Hamburgu a nově pojmenoval<br />
„Ottilie“. Roku 1947 byla loď předána řecké<br />
vládě a změnila své jméno na „Ioannina“.<br />
Roku 1948 nový majitel lodi, firma Atlantis<br />
SS. Co. z Patras v Řecku, ukončila kolotoč<br />
změn a pojmenovávání lodi a pojmenovala<br />
ji na „Georgios R.“. Od roku 1954 se stala<br />
loď vlastnictvím firmy „Atlantis Mercantile<br />
& Shipping Co“ (Chr. M. Sarlis & Co), Patras<br />
v Řecku. Firma loď přejmenovala na její<br />
první jméno: Christina.<br />
Od roku 1962 se vlastníkem lodi stala firma<br />
„M. Mariolis & Co“, rovněž z města Patras<br />
v Řecku. Dne 14. března 1962 loď při velké<br />
bouři ztroskotala 12 mil od Przylądka Kaliakra.<br />
Loď plula z Galatz do Rimini s transportem<br />
duży ładunek drewna. Informace<br />
o těchto expedicích do hlubin za vraky<br />
pochází z „Register of Merchant Ships<br />
Completed“ in 1912 od W. A. Schella.<br />
Dalším lákadlem jsou vraky ponorky ruských<br />
ponorek, typu ST. Ta kratší, o délce 24<br />
metrů, torpédovala minolovku „Karol“, ale<br />
sama byla zasažena torpédem z letadla.<br />
Druhá je delší, měří 33 metrů.<br />
86
BULHARSKO<br />
85<br />
B U L H A R S K O<br />
MEZI DALŠÍ VRAKY ČERNÉHO MOŘE<br />
PATŘÍ:<br />
Německá torpédová loď z 2. světové války<br />
Německá loď, vyrobená v roce 1947<br />
Nákladní loď Kostas<br />
Tanker Pelesh<br />
U Černého mysu leží další tři vraky: bulharská<br />
Šumni, turecká Gairet a ruská<br />
Kolchida.<br />
MOŘSKÁ REZERVACE<br />
A MYS KALIAKRA<br />
V roce 2001 provedl tým specialistů z Bulharského<br />
Institutu Oceánologie další z průzkumů<br />
mořského dna ve vzdálenosti 12<br />
mil od břehu s názvem Relief 4000. Sonar<br />
pomocí radiového systému zmapoval BRAS<br />
(angl. Radio Positioning System – RPS)<br />
reliéf dna moře. Výsledkem práce tohoto<br />
systému bylo skenování reliéfu do mapy<br />
v poměru 1 : 50 000. Takto byly odhaleny<br />
další čtyři nové vraky.<br />
První vrak, o délce 64 metrů, leží v hloubce<br />
78 metrů. Zřejmě jde o parník postavený<br />
ve 20. století pro převoz zboží. Jde o výše<br />
jmenovanou loď Christina.<br />
Druhý vrak, dlouhý 84 metrů, leží v hloubce<br />
59 metrů. Jde zřejmě o typ ponorky L (Leninec),<br />
postavený v době 2. světové války.<br />
Třetí vrak, o délce 60 metrů, je zřejmě rovněž<br />
ponorka z období 2. světové války, typu<br />
SHT (Ščuka). Leží na dně v normální pozici<br />
v hloubce 60 metrů.<br />
Čtvrtý vrak, ležící v hloubce 63 metrů, je<br />
dlouhý 22 metrů. Žádná ze zachovalých<br />
částí lodi nepřesahuje výšku 3 metrů.<br />
Asi 50 km nad Varnou jsou čtyři potápěčské<br />
lokality s jeskyněmi vhodné pro milovníky<br />
jeskynního potápění.<br />
Na tyto a některé další lokality nám pro<br />
tentokrát nezbyl čas. Nicméně už teď vím,<br />
že se do Bulharska vrátím, a že si s sebou určitě<br />
přibalím potápěčský cajk, takže o nich<br />
třeba někdy příště.<br />
PODMÍNKY K POTÁPĚNÍ<br />
<strong>Bulharsko</strong> jsme navštívili začátkem září,<br />
nicméně nejlepší dobou pro potápěče je<br />
období mimo hlavní turistickou sezónu, v jarních,<br />
podzimních a zimních měsících. Díky<br />
nižším teplotám je v tomto období ideální<br />
viditelnost a v této době i větší výskyt ryb, při<br />
pobřeží táhnou hejna tuňáků (až 50 cm dlou-
Záruka příjemného klima<br />
UVEX patří mezi 100 nejprogresivnějších firem v inovacích<br />
B U L H A R S K O<br />
UVEX Safety CZ, k.s., Na Jamách 394, 516 01 Rychnov nad Kněžnou<br />
e-mail: info@uvex.cz, tel.: +420 494 531 331, fax: +420 494 533 395 www.uvex-safety.cz<br />
84
BULHARSKO<br />
83<br />
B U L H A R S K O<br />
hých) a mořských vlků. Teplota vody v podzimním<br />
období prý ještě neklesá pod 16°C,<br />
dá se tedy potápět i v polosuchém obleku.<br />
Dalšími měsíci nejvhodnějšími pro potápění<br />
jsou od března do května, kdy viditelnost<br />
je opět vysoká, nicméně teplota vody<br />
dosahuje v tomto období maximálně 10°C,<br />
suchý oblek je prakticky nutností. V tomto<br />
období lze pozorovat hejna sleďů (až 40 cm<br />
velkých), kambalu velkou apod.<br />
Nicméně potápění je velmi dobré i v hlavní<br />
sezóně, což nejvíc ocení zadaní potápěči,<br />
kteří chtějí (nebo musí) jezdit na dovolenou<br />
s rodinou. Manželka s dětmi může trávit<br />
dovolenou na pláži nebo šopováním a domluví<br />
se i česky.<br />
FAUNA<br />
Všudypřítomné jsou slávky jedlé (midi),<br />
mořští krabi, koníci, jehly, dravé mušle rapana<br />
a medúzy. Hlavně v jarních měsících<br />
se často setkáváme ve větších hloubkách<br />
s platýzy (kalkan), rejnoky ostnitými, žraloky<br />
černomořskými, ropušnicemi, hlaváči,aj.<br />
Žijí tu i tři druhy delfínů a jeden z velmi oblíbených<br />
vodních savců – tuleň mnich.<br />
PONORY A CENY<br />
Ceny potápění jsou zatím relativně nízké,<br />
s Todorem se dají domluvit okolo 200,- Kč/<br />
ponor. V ceně je nafoukaná flaška, závaží<br />
a doprava na lokalitu. Cajk je lepší si dovézt<br />
svůj. S výjimkou ponoru na vrak parníku<br />
„JAQUES FRESINE“ jsme všechny ponory<br />
uskutečnili ze břehu. Nejbližší barokomora<br />
je v Burgasu (okresní nemocnice), použití<br />
je placené.<br />
Před cestou doporučuji navštívit webové<br />
stránky poseidonet.cz.<br />
POTÁPĚČSKÝ SERVIS<br />
• seznamovací ponor-discovery diving: 20 €<br />
• plnění lahví novým kompresorem Trident:<br />
1 litr vzduchu 0,25 €<br />
• půjčování lahví 10, 12, 15, 18 litrů s universálními<br />
ventily DIN: 2,5 €/ den
• zapůjčení žaketu: 2,5 €/ den<br />
• sautomatiky (vyvážený I. stupeň): 2,5 €<br />
za den<br />
• komplet ABC maska, ploutve, šnorchl:<br />
2,5 €/ den<br />
• Pro výjezdy do různých lokalit používáme<br />
6,5 m laminátovou loď s přívěsným<br />
motorem, vybavenou echolotem, GPS<br />
a kyslíkovou soupravou.<br />
• Klasický polodenní výjezd s možností<br />
opakovaného ponoru stojí 10 € (láhev<br />
a závaží v ceně). K dispozici je 15 kompletů<br />
pro potápěče.<br />
• Ke službám základny patří také zajištění<br />
ubytování jak pro potápěče tak pro individuální<br />
turisty. Ubytování je v soukromí<br />
na velmi dobré úrovni ve dvou, tří a čtyřlůžkových<br />
pokojích. Cena se pohybuje<br />
podle sezóny a kategorie od 5 do 9 € za<br />
lůžko.<br />
Od r. 2000 funguje v Primorsku i České informační<br />
centrum.<br />
Pozn. Ceny platné pro rok 2007<br />
CHARAKTERISTIKA<br />
ČERNÉHO MOŘE<br />
Plocha: 413 488 km (je větší než Německo)<br />
Největší délka: 1 130 km (Burgas – kavkazské<br />
pobřeží)<br />
Největší šířka: 613 km<br />
Průměrná hloubka: 1 650 m, do 8, místy<br />
až 35 km však nepřesahuje 50 m (při leto-<br />
viscích moře klesá až od 600 m od pobřeží<br />
pod 10 m)<br />
Slanost: slabá (18 promile, v největších<br />
hloubkách 22 promile), dáno obrovskými<br />
přítoky „sladkých“ řek (Dunaj, Dněpr, Dněstr...),<br />
soli K, Ca, Cl, Cr, bikarbonátní (příznivé<br />
pro lidský organismus)<br />
Průzračnost: do 16 – 20 m<br />
Teplota vody: od června do září průměrně<br />
23°C<br />
Příliv, odliv: není patrný<br />
Fauna: na rozdíl od bohaté flory je chudší<br />
B U L H A R S K O<br />
(v hloubkách vzniká rozkladem organických<br />
látek jedovatý sirovodík), 1 500 živých<br />
organismů, 180 druhů ryb, 60 druhů užitkových.<br />
Ve velkých hloubkách žijí delfíni i žraloci<br />
(k pobřeží se nikdy nepřibližují).<br />
Ostrovy: malé, počet 7 (z toho 4 proti Sozopolu)<br />
Zálivy: dva velké – Varenský a Burgaský<br />
Pobřeží:<br />
reliéf pestrý, střídají se ploché břehy, kolmé<br />
skalisté stěny, zelený a lesní porost, miniaturní<br />
zálivy, masy balvanů<br />
82
BULHARSKO<br />
81<br />
B U L H A R S K O<br />
.HISTORIE<br />
ČERNÉHO MOŘE<br />
Od 6. století př. n. l. bylo černomořské pobřeží<br />
zasaženo řeckou kolonizací. Kaliakra<br />
se jmenovala Tirizis, Balčik byl Dionýsopolis,<br />
Varna byla Odéssos, Nesebr byl Mesembria,<br />
Pomorie bylo Anchialos, Sozopol byl Apollónií<br />
a Achtopol Agathopolisem. Některé<br />
řecké osady vznikly přímo na místech bývalých<br />
thráckých sídel. Už první bulharský stát<br />
vznikl před 1840 lety na březích Černého<br />
moře. Zikmund Lucemburský utíkal po křižácké<br />
výpravě přes Černé moře po útoku<br />
Bayezida roku 1396 u dnešní Nikopole. Přes<br />
Černé moře měla přijet pomoc Benátčanů<br />
Vladislavovi III. v roce 1444. Ve Varně, Bulhary<br />
nazývaný český a polský král Varněnčik,<br />
padl. V roce 1853 na obranu celistvosti osmanské<br />
říše, proti Rusku v tzv. krymské válce<br />
vystoupily Velká Británie a Francie a vyslaly<br />
na Černé moře svá vojska. Na přelomu<br />
května a června 1854 se vylodila ve Varně,<br />
zahnala Rusy a válku přenesla na Krym. V roce<br />
1856 muselo Rusko přistoupit na neutralizaci<br />
Černého moře. V roce 1997 William<br />
Ryan a Walter Pitman z Columbia University<br />
nám zanechalo dědictví<br />
mnohačetných podvodních<br />
archeologických objektů<br />
objevili důkazy, že kolem roku 5600 př.n.l.<br />
zasáhla okolí Černého moře obrovská potopa<br />
způsobená tím, že do černomořského<br />
bazénu vtrhlo Bosporem Středozemní moře.<br />
Nálezy ukazují, že osídlení těchto míst trvá<br />
již více než 7000 let. Vedla tudy nejstarší<br />
plavební cesta v lidské historii a dokonce se<br />
datuje ještě před Velkou potopu a Noemovu<br />
archu, minulost Thráků, dobu římskou i řeckou<br />
a vytvoření bulharského státu.<br />
Poslední podvodní expedice v oblasti<br />
severního bulharského černomořského<br />
pobřeží, prováděná týmem profesora Bal-<br />
larda a skupiny potápěčů a vědců Institutu<br />
oceánologie ve Varně v srpnu 2002 skončila<br />
úspěšně – odhalila jeden z nejstarších<br />
a nejlépe zachovaných dřevěných korábů,<br />
který byl kdy objeven. Loď převážela dávnověké<br />
zboží v amforách a mnoho dalších<br />
předmětů. Jedna z nejdůležitějších událostí,<br />
která se stala na konci 2. světové války<br />
na bulharském černomořském pobřeží,<br />
je vlastní potopení německé flotily, když<br />
nemohla opustit Černé moře přes Bospor,<br />
obsazený spojeneckými vojsky. V té době<br />
součástí německé flotily bylo i několik<br />
italských, chorvatských a maďarských vojenských<br />
lodí. Začátkem roku 1944 jejich<br />
celkový počet dosáhl 350, část z nich (101)<br />
je potopena a opuštěna svými posádkami<br />
na severním bulharském pobřeží spolu se<br />
čtyřmi sovětskými ponorkami 2. světové<br />
války, které byly utopeny při účasti v mořských<br />
bitvách. To vše představuje úžasný<br />
objekt zájmů některých potápěčů. Toto<br />
intenzívní a dramatické historické období<br />
nám zanechalo dědictví mnohačetných<br />
podvodních archeologických objektů – ka
menných i kovových kotev, zbraní, amfor,<br />
jedinečných architektonických památek,<br />
uměleckých předmětů, zatopených přístavišť<br />
a lodí, z nichž některé teprve čekají na<br />
své objevitele.<br />
Jméno „Černé moře“‘ (zpočátku Pontos<br />
Černé moře stále láká objevitele<br />
a vědce<br />
Axeinos, “nepohostinné moře”, později přejmenované<br />
na Pontos Euxeinos, “pohostinné<br />
moře) bylo vytvořeno starověkými řeckými<br />
navigátory, pro neobvyklé temné barvy<br />
vod (oproti sousednímu Středozemnímu<br />
moři). Viditelnost v Černém moři je v průměru<br />
přibližně 5 metrů, ale můžete tu zažít<br />
viditelnost i přes 20 metrů, podobně jako<br />
ve Středozemním moři. Teorie, jak dlouho<br />
se voda Černého moře naplňovala je od 60<br />
dnů, přes roky až několik staletí. Co Černé<br />
moře všechno skrývá a jaká je jeho historie,<br />
to stále v 211. století nevíme.<br />
Protože Černé moře stále láká objevitele<br />
a vědce, byl do nového průzkumu mořského<br />
dna zapojen i v létě letošního roku i robot.<br />
Nový podvodní robot konstruktéra Jona<br />
Coxe, se jménem Doerri. Doerri vznikl na<br />
americké „University of Delaware“ a stal<br />
se novým členem mezinárodní expedice<br />
„Aegean & Black Sea 2007 „. Přes dva metry<br />
dlouhý a 109 kilogramů těžký Doerri patří do<br />
kategorie dálkově řízených podvodních vozidel,<br />
neboli AUV. Jeho mise potrvají až 14 hodin<br />
a budou se odehrávat v hloubce kolem<br />
200 metrů pod hladinou moře. Během nich<br />
bude Doerri pomocí svých senzorů sledovat<br />
slanost, teplotu a obsah kyslíku mořské vody.<br />
Mořské dno bude mapovat sonarový systém<br />
robota. Začít má poblíž ukrajinského přístavu<br />
Sevastopol. Vědci podle zprávy z University<br />
of Delaware doufají, že informace o profilu<br />
dna, které jim Doerri přinese, povedou k objevům<br />
dosud skrytých starověkých lodních<br />
vraků. Sledování parametrů mořské vody by<br />
také mohlo přinést zásadní informace o rozpouštění<br />
kyslíku nebo o dynamice vln, které<br />
formují mořské dno.<br />
B U L H A R S K O<br />
80