Ekonomie 1 7. Inflace a nezaměstnanost - Index of

Ekonomie 1
RNDr. Ondřej Pavlačka, Ph.D.
pracovna 5.052
tel. 585 63 4027
e-mail: ondrej.pavlacka@upol.cz
7. Inflace a nezaměstnanost
Inflace a nezaměstnanost představují projevy makroekonomické nerovnováhy.
7.1 Inflace
Inflace = růst cenové hladiny v ekonomice.
x
Deflace = pokles cenové hladiny v ekonomice, opak inflace.
7.1.1 Měření inflace
Míra inflace je definována jako tempo růstu cenové hladiny. Cenová hladina představuje
průměrnou úroveň cen určitého souboru statků v určitém období.
Rozlišujeme:
( )
akcelerovaná inflace = zvyšování míry inflace.
dezinflace = snižování míry inflace.
Nejčastěji se k vyjádření cenové hladiny používá:
( ) ( ( ))
1
( ( ))
1) Index spotřebitelských cen (CPI – Consumer Price Index) - cenová hladina je vyjádřena
jako průměrná úroveň cen souboru (koše) spotřebních výrobků a služeb spotřebovaných
průměrnou domácností (energie, doprava, potraviny).

Současná inflace v ČR je 3,3 %.
2) Index cen výrobců (PPI – Producer’s Price Index) - cenová hladina je vyjádřena jako
průměrná úroveň cen průmyslových výrobců (suroviny, polotovary).
Vykazuje se zvlášť za jednotlivá odvětví: průmysl (+1,7%), stavebnictví (-0,5%),
zemědělství (+10,3 %) a tržní služby (-0,4 %).
3) Deflátor HDP (HNP) - v tomto případě jsou brány v potaz všechny statky (výrobky a
služby) v dané ekonomice.
7.1.2 Dělení inflace
Podle příčiny vzniku rozlišujeme:
1. Inflace tažená poptávkou (poptávková inflace):
Je způsobena pozitivními poptávkovými šoky, pokud se současně odpovídajícím tempem
nezvyšuje potencionální reálný produkt nebo neklesají ceny vstupů.
Růst poptávky je v tomto případě větší než růst nabídky.
2

Některé příčiny:
1) nadměrné investiční výdaje (+ účinek investičního multiplikátoru),
2) rychlý růst nominálních mezd,
3) úvěrová expanze,
4) snížení daní,
5) zvýšení státních výdajů.
2. Inflace tlačená náklady (nákladová inflace, nabídková inflace):
K impulsu dojde na straně nabídky. Dojde k ní, když skutečný produkt je nižší než
potencionální.
Důvodem je zvýšení nákladů, které se projeví jako posun křivky agregátní nabídky
nahoru.
Některé příčiny vzniku nákladové inflace:
1) nedokonalá konkurence - firmy mají vliv na tržní ceny (monopol, oligopol),
2) růst mezd - odbory prosazují zvyšování mezd, to se odráží v celkových nákladech,
3) politické vlivy - mohou vyvolat zdražení některých dovážených surovin,
4) růst cen surovin (např. ropy).
Oba typy inflace se často doplňují, čímž vzniká tzv. setrvačná inflace (růst cen surovin
vyvolá zdražení, lidé poté vyžadují vyšší mzdy, aby měli "za co nakupovat", …)
Další typy dělení inflace:
Podle tempa růstu:
1. Mírná inflace (plíživá) - míra inflace je řádově jednociferná.
2. Pádivá inflace (cválající) - ceny rostou dvou či trojcifernými tempy (20, 100, 200 %).
Jestliže se pádivá inflace plně rozvine, vznikají vážné hospodářské poruchy.
3. Hyperinflace - extrémní případ, tempo růstu cen je obrovské (např. v Německu 1920-
1923). Peníze přestávají plnit roli platidla a lidé se vrací k barterovým obchodům.
3

Podle očekávání:
1. Anticipovaná inflace = očekávaná, nepůsobí velké komplikace.
2. Neanticipovaná inflace = neočekávaná inflace, komplikuje situaci ekonomických
subjektů, např. firmám klesají výnosy z investic.
Podle projevu v ekonomice:
1. Otevřená inflace – zjevná, můžeme ji měřit.
2. Skrytá inflace – nezachycená měřením, možné důvody:
o změna koše, např. rychle rostou ceny nezbytných věcí, lidé omezují nákup
luxusních surovin (jejich ceny ale rostou pomalu),
o snižuje se kvalita statků v koši při neměnné ceně,
o v koši nejsou zahrnuty nové statky.
3. Potlačená inflace – není patrná na první pohled, např. jsou zmražené ceny, projevuje
se ale jinak – nedostatek zboží na trhu -> černý trh.
7.1.3 Důsledky inflace
Negativně se projevuje zejména vysoká inflace, popř. neočekávaná inflace. Možné negativní
důsledky:
znehodnocení úspor (aktiva v hotovosti jsou znehodnocena),
přerozdělování bohatství v ekonomice (inflace je výhodná pro dlužníky),
utlumení ekonomické aktivity.
Pro ekonomiku však není dobrá ani stagnace cenové hladiny či deflace – i ty totiž tlumí
ekonomickou aktivitu.
Jako ideál se uvádí mírná stabilní inflace kolem 1-2 %, která stimuluje subjekty
k ekonomické aktivitě (nevyplatí se nechat ležet peníze ladem).
7.1.4 Možnosti protiinflační politiky
Proti inflaci lze bojovat např. následujícími způsoby:
1) Regulace cen - cenový růst povolen, jen pokud je prokazatelně dán růst nákladů.
2) Omezení růstu nominálních mzdových sazeb (je-li jejich růst vyšší než růst
produktivity práce).
4

7.2 Nezaměstnanost
V ekonomice se vyskytují tři druhy osob:
1) Zaměstnaní = obyvatelstvo, které má placené zaměstnání a sebezaměstnání.
2) Nezaměstnaní (U) = nemají placená zaměstnání ani sebezaměstnání, přitom práci
aktivně hledají a jsou ochotni během určité doby nastoupit. Jde o osoby starší 15ti let
schopné a ochotné pracovat.
3) Ekonomicky neaktivní obyvatelstvo = ti, kteří nesplňují podmínky předchozích
skupin, např. studenti, penzisté, rentiéři, ženy v domácnosti.
1) + 2) = Ekonomicky aktivní obyvatelstvo (L), tj. pracovní síla dané země.
Míra nezaměstnanosti:
Nezaměstnanost v ČR je v současnosti 8,5 %.
7.2.1 Dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost
Keynesiánský přístup, tvrdí, že mzdy v ekonomice nejsou pružné, lze tedy rozlišit 2 druhy
nezaměstnanosti:
1) Dobrovolná nezaměstnanost je způsobená ukončením jednoho zaměstnání a
způsobená prodlevou nástupu do jiného nebo tím, že daná osoba práci nehledá.
2) Nedobrovolná nezaměstnanost vzniká, pokud si daný člověk nemůže najít práci, ač
se o to snaží.
5

Neoklasikové neuznávají existenci nedobrovolné nezaměstnanosti jako výsledek tržního
procesu, předpokládají, že mzdy jsou pružné. Tvrdí, že nedobrovolná nezaměstnanost existuje
jen z důvodu vládních zásahů do trhu práce.
Neoklasický přístup Keynesiánský přístup
7.2.2 Druhy nezaměstnanosti
1) Frikční nezaměstnanost:
Vzniká v důsledku neustálého pohybu lidí mezi oblastmi a pracovními místy nebo
v průběhu jednotlivých stádií životního cyklu.
I kdyby se ekonomika nacházela ve stavu plné zaměstnanosti, byla by zde vždy určitá
fluktuace - lidé, kteří hledají zaměstnání po absolvování školy, nebo se stěhují do
jiného města, ženy se mohou vracet do práce poté, co měly děti, …
Protože frikčně nezaměstnaní pracovníci často přecházejí z jedné práce do druhé, nebo
shánějí lepší zaměstnání, má se obvykle za to, že jsou nezaměstnaní "dobrovolně".
2) Strukturální nezaměstnanost:
Objevuje se tam, kde je nesoulad mezi nabídkou a poptávkou po pracovnících.
Nesoulad může vzniknout proto, že se poptávka po určitém druhu práce zvyšuje,
zatímco poptávka po jiném druhu se snižuje, a nabídka se ani v jednom případě
nepřizpůsobuje dostatečně rychle.
Díky tomu se často setkáváme s nerovnováhami u jednotlivých povolání nebo oblastí,
protože určité sektory se rozvíjejí, zatímco jiné upadají.
Příklad - těžební oblasti, kde jsou převážně pracovníci školení pro důlní činnost, která
je pro jiné obory nepoužitelná.
3) Cyklická nezaměstnanost:
Vzniká v důsledku ekonomických cyklů.
Je-li fáze kontrakce, celkové výdaje a produkt se snižují a celková poptávka po práci
klesá, nezaměstnanost se tak zvyšuje (obvykle ve všech odvětvích).
6

4) Sezónní nezaměstnanost:
Vzniká v důsledku sezónní povahy některých zaměstnání.
Příklad - ve stavebnictví propouštění lidí na zimu.
7.2.3 Ekonomický dopad nezaměstnanosti
Vysoká nezaměstnanost je projevem plýtvání zdroji, protože ekonomika nevytváří tolik, kolik
je schopna. To kvantifikuje tzv. Okunův zákon:
Na každá 2 %, o něž HDP poklesne vzhledem k potenciálnímu produktu, se míra
nezaměstnanosti zvýší o 1 %.
Cílem vlády je proto dosáhnout tzv. plné zaměstnanosti:
Plná zaměstnanost – stav, kdy je v ekonomice pouze frikční nezaměstnanost. Neznamená to
tedy, že všichni jsou zaměstnaní, v ekonomice ale existuje jen tzv. přirozená míra
nezaměstnanosti odpovídající potenciálnímu produktu Y*.
Politika snižování nezaměstnanosti:
Jsou používány vládní zásahy dvojího typu:
pasivní - zmírňuje se dopad nezaměstnanosti vyplácením dávek v nezaměstnanosti,
aktivní - je snaha snížit nezaměstnanost, např. pomocí rekvalifikačních kurzů,
podporou migrace.
7.3 Vztah mezi inflací a nezaměstnaností - Phillipsova křivka
Phillipsova křivka ukazuje vztah mezi mírou inflace a mírou nezaměstnanosti v dané
ekonomice.
Ukazuje se, že v krátkém období existuje závislost mezi mírou inflace a mírou
nezaměstnanosti v dané ekonomice. Klesne-li míra inflace, zvýší se nezaměstnanost a
naopak.
7

Posun krátkodobé Phillipsovy křivky:
1) V bodě A je míra nezaměstnanosti na přirozené úrovni. Skutečná i setrvačná míra
inflace jsou stabilní.
2) Expanzivní politikou snížíme míru nezaměstnanosti pod její přirozenou míru za cenu
zvýšení míry skutečné inflace. Posune se tedy po krátkodobé křivce z A do B.
3) Zvýšení skutečné míry inflace vyvolá růst setrvačné inflace. Dojde k posunu křivky
vzhůru.
4) Pokud by stát udržoval nezaměstnanosti pod přirozenou mírou, křivka by se neustále
posunovala vzhůru a inflace by se zrychlovala.
5) Po určité době musí vláda přejít k restriktivní politice. Nezaměstnanost se vrátí ke své
přirozené míře, avšak při vyšší inflaci z C do D.
Závěry Phillipsovy křivky:
a) Snaha vlády udržovat nezaměstnanost pod její přirozenou mírou vyvolá zrychlující se
inflaci.
b) Zrychlující se inflace nakonec donutí vládu rezignovat na tento cíl a nezaměstnanost
vrátí na přirozenou míru, avšak při vyšší míře inflace.
c) Snížit setrvačnou inflaci může vláda zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou
míru.
Nejlepší stabilizační politikou vlády je tedy udržování míry nezaměstnanosti na její
přirozené míře při nízké úrovni setrvačné inflace.
8