Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

ličiť v ruţovych barvach, jake to budě fajne.
Zničehonic se do hovoru přydal foter. Pry nejlepši budě sy na to nove pole
pořydit slipki a husu. Pozor! Fotrovi uţ něnalivať! Mamě se zasekla huba a
chvilu na ňho čuměla jak třynastka na mamineho robertka, bo něpochopila jeho
ironyju. To byla voda na mamin mlyn. Fotruv napad hned adoptovala a vylepšila
aji o bravka. Nakoněc aji začla planovať, koho pozve na zabijačku. Všecy sme
uţ pochopili, ţe mamě do ţradla musel kdosyk sypnuť jakesyk vitaminy na
povzbuzeni mozku, bo to inač něbylo moţne.
Segra ale stejnak měla bobki, ţe misto vyvalovani v plavkach na zahradě budě
pleť hektary, tuţ pod stolem kopala do teho svojeho inteligenta, ať teţ cosyk
ţbleptně. Mirek je, slušně pověděne, jednoduchi, ale inač je blby jak tago. Jak se
chtěl zastať segry, tuţ pravil, ţe to neni dobry napad, ţe uţ maju na dovolenu
cosyk objednane a přece něbudu okopavať kobzole a starať se o bravki. Mama
zhasla jak kdyţ dupnětě na kralika Duracela a skoro sem viděl, jak se ji bělmo
zatahlo černu foliju. Pravila mu, ţe ať se něstara, ţe takeho pajtaša, jak je on, by
tam stejně na robotu něchtěla. Ţe ma fajneho šikovneho synka (kura, čim sem sy
to zasluţil???). Do teho segra, ţe Mirek neni ţadny pajtaš a ţe ta skalka tenkrat,
ţe to bylo nědorozuměni. Z pokojika přyletěla nejmladši se zoptať, co je to
pajtaš. Jeji bracha ju odtahnul zpatki a zaslechnul sem cosyk o uchilakovi. Mala
se rozbečela, ţe tata neni ţadny uchilak. Do teho Mirek, ţe mama ho vubec
nězna, jak mu furt enem nadava. Do teho zas mama, ţe jak ho moţe znať, jak je
on furt v krymě. On zas na to, ţe měl enem podminku. Do teho tata, ţe podminka
- něpodminka - krymoš jak krymoš. Mirek to završil pamatnu větu, keru naš byt
eště asy něslyšel: "Vy tomu tak rozumite, vţdyť ste jenom haviř!"
Tuţ take poklidne rodine odpoledně.
Pochopil sem, ţe zakusek asy nědostanu. V klidu sem dopil kafe, rozlučil se, ale
stejně mě asy přes ten řev něslyšeli a pomalu sem šel do přecyně. Eště sem
zaslechnul cosyk o gizdach, co uţ něsmja překročiť prah. Jak sem se v předkloně
zavazoval buty, levym okem sem zahlidnul fotrove nohi, jak sy to štraduju istym
krokem ku dveřam a před nim pozpatku cupitaju nohi teho segřyneho
přycmrndavača. Tata ho drţel za limec pod bradu, otevřel dveře a vyhodil ho na
chodbu. Buty za nim letěly o vteřynu pozdějši. Segra v obyvačce ani něcekla, bo
to něbylo poprve, co se ti dva kohuti porafali. Akurat ţe dycki to skončilo enem
u přetlačovani.
Tuţ to vitě, haviři - ti se s nikim něseru. Na druhu stranu, o bravku a kobzolach
asy u nas dluho něpadně ani slovo.