Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

Večer sem mrknul na tu spuchlu bloncku, co sy piše ten denik, ale ten prvni dil,
jak tam jezdila po te štangli, byl lepši. Před spanim sem eště pro istotu mrknul na
předpověď a šel chrnět klidny.
V sedum rano mě zbudila mama, ţe se nikde nejede. Kurnik šopa! Tuţ jasne, ţe
se nejede, jak venku leje jak z praskleho strupa. Chtěl sem eště zalomiť, ale uţ to
něšlo. Cely tyden, jak stavam na šichtu, sy dycki pravim, ţe bych sy eště chvilu
přyspal a semtam aji zaspim, ale jak moţu, tak němoţu. Chvilu sem se
převaloval, jak spluva v hubě a nakoněc sem stanul. Poţral sem a v devět sem se
přystihnul, jak sedim u druheho turka, čumim z okna jak zhipnotyzovana ţelva a
přemyšlam, co robiť. Tuţ zkusym tu knihovnu. Na prukaz sem se vysral, bo ten
sem neměl šancu najisť. Chvilu sem hledal dešnik, bo sem nechtěl přylezť
zmokly jak slepica, a vyrazyl sem. Ani sem nědošel k zastavce a uţ sem měl v
butach vody, jak kanoista, co něumi robiť s laminatem. Asy sy budu muset kupiť
nove.
Před desatu sem stepoval u Sykoraku a hledal vchod do knihovny. Tuţ co je?
Šak nejsem vul, no ni? Ţe by ju mezytym, co sem tam ten pulrok něbyl, zrušili?
Jak pravil muj oblibenec Vladik Čech, jak něviš, zoptej se přytela na telefoně.
Vytočil sem Laďu - novinařa a to doslova, bo ten pajtaš eště spal. Po paru
něspisovnych větach mě poslal do haja. Tuţ vlastně na luku. Na Černu luku. Kdo
kdy viděl na Černe luce knihovnu? Vypada to, ţe sem tam něbyl dele jak pul
roku...
Tuţ sem se vypravil hledat knihovnu na Černu luku. Jak sem byl u te lavki, co
vede na Slezki hrad, zavahal sem, bo cyvilizace ubyvalo. Znova sem vytočil
Ladika. Hňup! Pyskoval jak mama. Měl hned řeknuť, ţe je to vedle byvale
Lesanki.
Za chvilu sem byl tam. Posrandoval sem s knihovnicu, ţe bych rad jakesyk
kniţki. Jak začla skumať, esli sem tam přyhlašeny, zneistěl sem, bo sem nevěděl,
esli sem ty minule pokuty zaplatil, tuţ sem rači řeknul, ţe sem tam chodil kdysy,
eště jako maly harant. Mrkla do občanki, zapsala sy paru capin a propustila mě
sy vybrat. Tuţ sem to tam prošel a omrknul a zystil, ţe skifiny su za přyplatek.
Na chvilu sem lapnul aji k tym komputerum, co tam maju, ale jak sem ani na
třeti pokus něnašel nic zajimaveho, něnapadně sem se zdvihnul a robil, ţe sem
enem spočival. Potem sem u jedne police spozoroval taku pěknu robku. Přyšel
sem skoro aţ k ni a leţerně lapnul do jedne ruki nejbliţši bichlu, ať vidi, jaki sem
sportovec a začnul sem listovať. Za chvilu sy mě všimla, ja sem se na ňu lehce
usmjal, šak to znatě. Naraz k ni přyšel taki pajtaš v kvadru a šlajfce a odtahnul ju
pryč. V pravy čas, bo uţ mě brala do pazury křeč. Dal sem kniţku zpatki do