Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

sem to sklapnul, spomněl sem sy na stare, uţ skoro zapomenute pravidlo: jak tě
mama pozve na oběd, budeš muset cosyk vytrpět. Buď minymalně hodinovy
monolog o tych gizdach z rodiny, co ţadny něpřyjdě na navštěvu a nebo pomosť,
kdyţ foter je po odchodu do duchodu zhnily jak proţrany tram. A nebo jakusyk
robotu. Včil sem to schital oboje do kupy. Prvnich pět minut probrala všeckich
od segry aţ po stryka Michala, kereho sem viděl enem na svadebni fotce od
našich, a semtam aji pochibuju, esli vubec egzystuje, bo sem ho v ţivotě ţiveho
něpotkal. Druhich pět minut mamologu mi vysvětlovala, čemu musym v sobotu
do Heřmanic pro Feldu a ţe neni lepši sobotni rozptyleni, jak ju straviť v
přyjemne společnosti svoji věčně vyryvajucy mamy na zahradě v Kijovicach.
Třa uvesť zahradni chajdu do jarniho provozu. Zahradni chajda! Nevim, kaj
mama na ten nazev přyšla. Štyry stěny z umakartu, kere vypadaju jak garaţ na
kolo, keru přyněsla voda. Kurnik šopa, ja myslel, ţe uţ se ta barabizna rozpadla!
Tuţ to abych sy trochu doma zaposyloval, bo jak mě něcha po zymě přeryť
zahradu, přemalovať venkovni stěny a přeterovať střechu, to abych sy vzal na
přyšti tyden nemocensku.
V sobotu sem před osmu vyjiţďal z Heřmanic, bo podle mamy "Rani ptače dal
doskače". Jak sem parkoval u baraku od našich, myslel sem, ţe mě cyp střeli.
Před domem mama, segra, oba haranti a hafo tašek, z kerych čuhaly ruzne
bebechi, od pytlu se semenama na travu aţ po barbiny od te male. Tuţ to je
podraz. Aspoň, ţe upřymny synovec zustal doma. Zoptal sem se segry, esli se ji
konečně rozpadnul ten ţigul, ţe musy jet s nama. Zle se na mě podivala a pry, ţe
jak se mi to nelibi, tak ať jedu lokalku. Tuţ to je koněc! Rači sem zavřel pysk, bo
bych nerad přyšel o Feldu. Narvali sme moju milovanu čistu krasotinku
bebechami, dopředu sy lapla mama, dozadu segra s gizdami a jeli sme. Eště ve
spětnym zrcadle sem viděl fotra, jak mi posměvačně mava. Gizd zhnily! Jak na
sviňu, pozdě sem sy spomněl, ţe ta mala něma sedět za mnu, bo mi zas celu
cestu tenysku masyrovala řbet, ale něodborně, bo mě boli eště včil. Bestyja!
Mama se mnu dluho nejela, tak mi furt kecala do řyzeňa, ţe jedu moc honem,
nebo moc pomalu. Jak raz pravila, řydičak syce něma, zato ma logicke řydičske
nadani. Normalně jezdim podle předpisu, ale tušil sem, ţe mě čeka očistec aţ do
večera, tak sem rači spichal. Od Vodarni sem se marně snaţil předjeť jakehosyk
hňupa v bleděmodre fabiji. Furt mi blokoval levy pas a nězleknul se ani mojich
pruduchu na předni kapotě, co mi tam nalepil ten kamoš z autoservisa. Jak se
mi ho konečně u Teska podařylo předjet, chtěl sem mu ukazať jeden prst do teho
jeho brylateho gzychtu, ale mama mě tak jebla po pazuře, ţe mě chitla křeč. Tuţ
sem mu aspoň hodil myšku a ohromil ho tym zadnim křydlem z burzy. Nevim,
čemu se partyja dycki chlame, ja to vidi. Šak kdyţ muţe byť křydlo na
normalnim autě, čemu by němohlo byť na kombiku, no ni?