Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

Franta, ten s tu nejvěči uhlopřyčku, nas začal poučovať, ţe letos je to sto roku,
co Ţil doţil. A aby nam asy dokazal, jaki je macher, pochvalil se, ţe ma doma
plnu knihovnu jeho kniţek. Nechtěl sem se hadať, ale nědalo mi to a slyšel sem
se, jak se posměvačně ptam, esli ma tych kniţek meter, a nebo dva. Nafuknul se
jak nešikovny plavec a pravil, ţe jich ma plnu řyť. Tuţ to je moţne, ale beztak
ani jednu něčital, bo furt čumi na tu svoju kisňu. Ohnal se po mě a ţe pry jeho
roba začla chodit na erobik a uţ neni taka spuchla. Tuţ sem mu vysvětlil, ţe sem
myslel televizu. Ja sem ty kniţki jako maly gizd zboţňoval a mam kajsyk doma
teţ určitě všecke. Nakoněc sme se nad tymi karbošami s tu divnu mačku
doštěkali jak čokli, kdo ma doma vic Vernu. Tuţ jak mali cypi. Ale sme chlopi a
hadki umime řešiť v klidu. Dohodli sme se, ţe kaţdy nafotime svuj slupek
verneovek a porovname. Kdo ho budě mět věči, vyhraje flašu ferneta.
Dom sem jel celkem klidny, bo mi bylo jasne, ţe v tym fernetu smočim pyščisko
ja. V přecyni mi zecvaklo, ţe to moţna budě trochu problem, bo ja němam
knihovnu. Tuţ ni ţe bych byl taki barbar, paru kniţek mam hluboko v šifoneře,
bo nejsem schopny si jakusyk normalni uschovňu na kniţki kupiť. Ni, to sem
něnapsal dobře, spiš v obchodach su same take hnusne police drahe jak cyp a
ţadna, co by mi pasovala do kvartyra. Ja, to zni lepši.
Zašmatral sem mezy tymi schovanymi kniţkami, ale mezy titulami jako
Dospíváme v muţe, Vinetu, nebo Barbánek sem ţadneho Verna něnašel. A do
dupy! Přece sem sy to něvymyslel. Šak teho Nema sem čital, no ni? Aji to o tych
harantach, co paru roku něchodili do školy, aji ten přes měsyc v baloně a teţ to o
tym děcku, co robilo štajgra na lodi. Nejvic se mi asy libil ten bazmek, co potem
zrobil ten burdel. Teţ něsmim zapomněť na tu rychlovku kolem světa, ta byla teţ
dobra. Fotrovi se moc libilo to Ocelove město. Měl to vystavene na čestnym
mistě na policy, hned vedle jakehosyk tytulu "Udernik šichty", bo myslel, ţe je
to o Ostravě.
Foter! No jasne, kniţki su u našich! Psychicki sem se přypravil a vyrazyl. Po
kavě, babovce a paru vyčitkach od mamy jako dycki sem zaved řeč na kniţki. Po
pulhodině planych kecu sem se dozvěděl, ţe doma nic němaju, ţe ich zbalila
segra.
Segra! No jasne, du k nim. Cestu sem se ohlasyl tydlifonem. Segra byla nadšena
a ţe sy pry, aţ přydu, na chvilu skoči na kafe s kamoškami. To viš, ţe ja! Ţadne
kafe, to bych ty male gizdy zas hlidal aţ do nocy. Asy proto mi otevřela s takim
kunim gzychtem a bylo ji celkem jedno, čemu sem přyšel. Tuţ ale nakoněc mi
aji kafe uvařyla a mi bylo blbe ji řeknuť, ţe něchcu, ţe uţ sem měl jedno před
chvilu u mamy. Srkal sem tu hnědu břečku (Kura, kaj to kupuje? Co je to za