Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

kaţdu podraţku.
Jak v nedělu odjel Marek, sednul sem v kupelce před zrcadlo a dumal. Tak přece
němoţu isť na šichtu!!! Bylo mi syce eště chujovo z teho Kajošova dryjaka na
uspavani mamutu, ale byl sem tak zufaly z te zgichane paly, ţe sem sy dal
štamprlu slivki, co mi eště doma zbyla. A zas sem lapnul před zrcadlo jak u
holiča a čuměl sy do gzychtu. Slivka přyněsla do břucha teplo a do paly odvaţnu
myšlenku. Co jak vemu strojek, kerym sem kdysyk střyhal svojeho stareho Zora
- dej mu buh věčny klid a temu hňupovi s tym naklaďakem věčnu sračku - a
trochu to zešmiknu zvrchu? Šak u holiča sem uţ dluho něbyl, tuţ mi to něuškodi,
no ni? Slivka v kombinacyji s mamutim rohipnolem rozhodla za mě. Vyhrabal
sem ten pekelny stroj dole v šufladě v přecyni, v kupelce pichnul do zasuvki,
nastartoval a pomaly se bliţil k lebce. Parurazy sem šmiknul po tych barevnych
špicach, ale furt to něbylo ono. Zkusyl sem vic přytlačiť na ty inkryminalizovane
mista. Buď to bylo tupe jak Hrachovcova, nebo sem malo tlačil, ale furt to
něbylo ono. Srknul sem sy eště jedne pulki a přytlačil tak, ţe sem cytil brněni aţ
v břuchu. Jak mi ujela pazura, strojek mi vyţnul na lebce hrsť vlasu, kera spadla
do umyvadla. Sklonil sem palu a v zrcadle viděl štverec skoro hole lebki zhruba
třy krat třy centymetry.
Do štajgrove řytě! Co s tym včil?
Chvilu sem na to čučel jak poloslepy mravenečnik na rosypany mak, ale jak se ta
druha slivka dostala aţ do břucha a vytvořyla chemicku slučeninu ze zbytkem
Ostramoštu, uţ mi to něpřypadalo aţ take zle a aji sem se temu po chvili trochu
zachlamal. Ze srandy sem zajel strojkem o kusek dal na dalši červenu bodlinu a
vytnul druhi štverec aţ na lebku. Začlo mě to baviť. Jak by mě kdosyk
pozoroval, řekně sy, ţe mi jeblo. Strojkem sem sy vystřyhaval na pale
šachovnicu a u teho sem se chlamal jak Mladek vlastnim vtipum. Jak sem
skončil, zalibně sem sy prohlednul ty ďury, hajzelpapirem zetřel krev z teho, jak
sem moc tlačil a šel sy po te dřyně spočnuť.
Zbudil sem se, jak bylo na hodinach pul štvrte rano. Tuţ temu řykam anyz
tetykum. V obyvačce se svitilo a ja sem nevěděl, kera bije. Šel sem se vyscať a
jak sem sy potem myl pazury, malem sem se tam z teho pohledu kantnul.
Střyzlivemu uţ mi ta šachovnica něpřypadala taka svěţi a moderni. Kura, kura,
kura!!! Za dvě hodiny idu do roboty a vypadam, jak by mě přepadnul sfetovany
Gasparov. Chvilu sem skušal hřebeněm rozčesat ty zbytki kolem, ţe bych ty
ďury tym zakryl, ale moc to nešlo, bo po tym sem vypadal, jak bysem měl
jakusyk škaredu nemoc, přy kere vypadavaju vlasy. Ani se mi nechtělo domyšlať
tu jedinu moţnosť, kera mi zbyvala. Tuţ ale něšlo inač. Zapnul sem druhu