Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

Naraz vešel manik, co mi byl jaksyk povědomy. Jak mě viděl, zařval na celu
knajpu "Zdar Svejzy, vedle uţ začli". Něchapal sem, tuţ sem ho ignoroval, ale
jak sy sednul k pultu a cosyk začal šuškať servirovi a oba se potem začli řechtať
na cele kolo a čumět se směrem ku mě, došlo mi, ţe se asy bavja o mě a ja enem
matně vim čemu a spiš doufam, ţe to neni pravda... Dali sme eště po fernetu,
hodil sem dvě kila na stul a zavelel "Všecy za mnu, mam napad!" Přyoţraly
Marek se svoju samolepku, aji ty obě kočeny vyrazyly za mnu ven. Venku sem
jim řeknul o jedne fajne akcyji (někere detajly o Kajošove chemicke minulosti
sem zamlčel). Partyja se dobře bavila, tuţ šly jak ovce. Marek eště zašel
dovnitřku kupiť flašu vina.
Kajoš bydli v Michalkovicach u řbitova, tuţ sme jeli trolejbusem. Obě ty
pijonyrki se mě drţely jak snopel okna, bo sem byl čim dal zabavnějši. Ty dvě
holubički spolu seděly na zadnim dvojsedadle, střydavě upijali vina, ale na
Markovi uţ bylo vidět, ţe se mu v břuchu hadaju ty ruzne chlasty, kery se pujdě
prvni podivat, čemu to tam venku tak hušta. Dojeli sme na konečnu, zazvonili u
Kajoša, přyvitali se a vlezli dovnitřku. Eště ţe ma rodiny domek, bo tam uţ to
hučelo jak v ule. Bylo tam asy patnast ludi a to sem počital enem tych, co eště
stali na nohach. Jako veducy vypravy sem všeckim ukazal cely kvartyr. Marek
chtěl hlavně vidět hajzel. Cely večer potem střydavě miznul a vynořoval se jak
neplavec v baţině, ale Heleně to asy něvadilo, bo dycki s usměvem stala za
dveřami a obětavě čekala, aţ on vyjdě ven, utře sy pyščisko rukavem a zas se na
ňho zavěsyla. Ja sy z večera ostře pamatuju akurat jak Kajoš doněs prvni vzorek
svojeho noveho koktejla s pracovnim nazvem Ostramošt. Tuţ něbylo to špatne,
chuťově bych to přyrovnal ku vodce s pepřem, olejem z rybi konzervy a moţna
aji trochu jaru sem tam cytil. Kajoš to podaval jak tekilu, navrchu s cytronem a
posypane solu. Jasně sy pamatuju štyry kališki a potem uţ to bylo jak na Švermě
přy zavalu. Eště neţ sem dostal hajcmanem do paly zevnitřku, viděl sem Marka
jak leţi v kuchini na zemi zalomeny jak hřydel z vetřyeski a vedle něho sedi
Helena, jeho hlavu na klině, usmiva se a hladi ho po vlasach...
Zbudil sem se rano. V pale sem měl jak po transplantacy mozku. Bolely mě oči,
bolely mě uši, bolely mě vlasy. Vlasy! Kura!!! Jak sem sy šahnul na palu,
pichnul sem se do dlaně. Štvrt hodiny sem se zdvihal ze země, aţ se mi podařylo
doplazyť do kupelki k zrcadlu. A kura!!! Vypadal sem jak jedna z tych
pijonyrek. Na pale sem měl ty bodlaki, co sem včera tak obdivoval. Asy sem je
obdivoval moc nahlas, bo mi je kdosyk zrobil, asy abych měl radosť. Na omak
byly dosť tvrde. Moţna bych na ně aji jabko napichnul. Zařval sem hruzu, bo
sem sy přectavil, jak s tym pujdu v ponděli do roboty a šel sem hledať po baraku
ty mladeţnice, bo to byla beztak jejich robota. Prolez sem dum od pudy po sklep,
našel plno dvojic aji jednotlivcu, co byli eště v komatu, potem sem našel aji