Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

Konečně ţradlo! Dojed sem polivku, přy kere se celkem nic něstalo krom toho,
ţe mala od segry přelivala polivku staršimu brachovi do taliřa a ten do ni pluval
a sledoval jak ty chrchle robja ostrovy a vykřykoval "Novy Zeland" nebo
"Gronsko". Zas machroval, co se ve škole naučil, pajtaš. Nejstarši synovec, ten
upřymny, vysvětloval mamě, ţe potřebuje do školy nejnovějši model
komputera. Mama ho sledovala tajak dycki, přytym kivala hlavu a zaroveň radila
segře, co sy ma vybrat z jakehosyk noveho katalogu tych ţenskich sraček na
gzycht. Otec v klidu ţral řyzek, sledoval mě jak kobra kralika a potem na mě
vybafnul "Kaj sy zašantročil moju helmu, gizde?" A pry, ţe sem sy ju v letě
pučoval na kolo. Toţ či sem hňup, abych jezdil na kole s hornicku přylbu? Segra
misto aby se mě zastala, enem sy přysadila a pry ţe mě fakt s ňu viděla na kole.
Mezy fotrovym pohledem a řezanim řyzka sem rozmyšlal, kaj bych ju tak asy
dal. Po obědě sem se poflakoval kvartyrem a nakukoval do skřyni, kutu a polic,
esli tam někdě neni. Helmu sem něnašel, zato sem objevil svoje radyjo, o kerym
kdysyk mama tvrdila, ţe se ji rozbilo.
Nakoněc sem zabrusyl aji do svojeho byvaleho pokoja, kery je včil přerobeny na
děcki pokoj, bo segra je tam častějši jak v robotě. A vida! V obrovske kisni
hraček sem tam našel červenu přylbu s černymi tečkami. Hned sem valil tatovi
segřyne děcka nabonzovať a měl sem z teho pocyt, tajak Zaremba přy přebirani
zlate. Aţ do te chvile, neţ z děcek vylezlo, ţe tym balakrylem sem jim to natiral
ja, jak měli před vanocami maškarni besydku a ja sem se stavil navaleny k segře
s darkami. Jaksyk sem se tam přestal cytit jak doma a rači sem vypadnul.
Před barakem sem sebu jebnul, bo Marcel to jaksyk nězvladnul. Jak sem vlez do
vchodu, slyšel sem tu semetryku, co zaměstnava susedy odmetanim sněhu jak
řve na Marcela esli neni blby, ţe kaj by ona vzala štamprlu a ţe tu vodku sy
schovava pro syna. Dom sem šel rači pěški.
4.03.2005
My chlopi dokaţeme všecko na světě
Druhi den na šichtě po nemocenske začlo peklo. Roboty jak na kostele, bo moju
robotu za ten tyden moji nemocenske nikdo něpřevzal. Šef mě přyšel osobně
poplacať po hrbě a pochvalil mě, jaki sem dobry pracant. Čul sem cosyk
podezřeleho. No jasne! Chřypkova epidemija dolehla na ostatni a ja sem dostal
robotu navic za ty chore pazgřyvce. Do gzychtu sem se šefovi usmival, ale v
duchu sem mu nadal do hovad, bo za mě ten tyden teţ nikdo něrobil. Eště sem