Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

mi večer volala, esli něchcu přysť v nedělu na rodiny oběd. Potem mi ale došlo,
ţe moţna enem chce zpatki ten kastrol, co mi pojčala s tym ţradlem, jak mi
doněsla ten dopis z vojny.
Rano sem ho oškrabal od tych plesnivych zbytku, ale moc to něšlo, tuţ sem ho
hodil do vany a pustil na ňho sprchu. Mezytym sem rozmyšlal, co sy obleču, bo
včerejši oryjentačni běh sněhem v pantoflach zanechal nasledki - mam rymu jak
cyp. Jak sem se tak prohrabaval hadrami v šifoneře, polovičku sem vyhazal na
zem, bo jak sem viděl ty hadry z katalogu Zyma75, rozhodnul sem se, ţe se budu
oblikať modernějši, ať sy o mě roby nemysla, ţe sem stary cyp. Jak sem se tak v
tym hrabal, zystil sem, ţe věčinu z tych hadru, no skoro všecke, mi kupovala
mama a i kdyţ ona dycki tvrdi, ţe to je ta nejvěči moda, mi to aţ tak něpřyjdě.
Zabalil sem ty nejhnusnějši kusy do igelitki, přyhodil kastrol, kery sy plaval v
ucpane vaně jak Leonardo a ne a ne se sviňa odmočiť a vyrazyl sem. Před
barakem sem chvilu uvaţoval, ţe bych ten přypečeny hnus vyhodil aji s tymi
hadrami, bo to zas budě kecu, ţe sem něpořadny jak prase, ale kdybych přyšel
bez hrnca, tuţ to bych moh na řyzek zapoměť. Beztak je ten bebech eště z věna
po babce.
Jak sem tam tak dumal u kontejnera, ze dveřy vyšel Marcel (šak vitě, kamoš od
Jaryna z dyvidy pujčovni) s hrablem v ruce. Na pul huby sem prohodil, ţe to je
hnus měť tyden jak tak vali sněhem. Nasrany jak bezruki šachista mi řek, ţe on
tyden nema, ale susedka z přyzemi ho poprosyla, esli by to něvzal za ňu, ţe ma
cosyk s nohu. V duchu sem se zařechtal jak Šemik před přystanim a neţ sem
odešel, poradil sem mu, ať sy potem k ni zajdě na štamprlu, ţe ona ho určitě rada
odměni.
Jak sem dorazyl k mamě, uţ tam byla cela ta naša familija. Segřyne děcka byly
slyšet aţ do přyzemi. Pozdravil sem se se všeckimi a něnapadně schoval kastrol
v kuchini mezy ostatni hrnce a eště pro zycher sem ho narval do věčiho hrnca a
zakryl přykřyvku. Potem sem se zašil do křesla v loţnicy a robil, ţe tam nejsem.
Na boku šifonera visela naţehlena haviřska uniforma. A do štajgrove řytě! To
foter budě mět zas sraz stare partyje z roboty. Raz za čas se tak u nich slizaju jak
bezdomovcy na hlavnim nadraţi a spominaju na stare časy, jak eště za komanču
byli mistřy světa. Všecy dycki přylezu v uniformach a to potem vypada jak na
soutěţi "Kdo na sebe narve co nejvic hornickich hadru". Věčinu mě mama
pozve, abych je po te akcyji rozvez dom. To sy dycki vyslechnu oţralych kecu o
tym, čemu sem lez na školu a nešel do rubani a robil sem fotrovi ostudu. Skoro
měsyc předtym tata lešti knofle a narameniki a pokaţde němoţe nic najisť. Eště
ţe uţ tam němeškam, bo to aspoň němoţe svesť na mě.