Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

mezy partyju sem se cytil lepši jak doma, bo tam uţ sem sy ku koncu přypadal
jak v hrobce. Rano na zastavce všecko přy starym, ale kupodivu mi ty zavody v
přetlačovani a v běhu na deset metru přes prekaţki něvadily.
Těsně před volnym sedadlem mě předběhnul taki mlady turysta s batohem na
řbetě, ale čert ho vem, bo mě stejně eště bolela řyť ze soboty, tuţ sem rači celu
cestu stal. Sobota stala fak za to...
V sobotu sem sy uţival poobědovu syjestu. Lapěl sem sy tak u okna, srkal turka
a čučel ven, jak tam litaju take fajne nadychane vločki. Jedna se přylepila na
okno, tuţ sy řykam, to su borci tam nahuře, kura, to su majstřy. Moţna bych u te
přyrodni televize aji zachrapal, ale naraz zvonek. Susedka z přyzemi, taka fajna
pohadkova babka, usměv jak ředitel Straţne věţe a pry esli bysem něbyl taki
hodny a něpomoh ji s uklidem sněha před barakem. Na ňu je tyden a ona
předevčerem ušklhla na ledě a dobila sy koleno. Tuţ čemu ni, syce se mi po
chřypce moc nechtělo, ale šak dobry skutek se hodi, no ni? A navic, co je paru
vloček pro chlapa, jak ja? Poděkovala a odspichala k vytahu krokem
milicyjonařa na prvniho maja, po nabitym koleně ani pamatki. Tuţ to mi bylo
podezřele, ale co.
Oblek sem se jak Mesner, bo venku bylo minus dvacetosum, ale ten teploměr
němoţu brať moc vaţně, bo jak sem raz skušal na maminu radu zavařovať
ogurki, asy sem ho dodrbal. Vzal sem hrablo dole na chodbě a vyšel před barak.
Asy sem se měl vzať pořadne buty a ni domacy korkove cukle od ťamanu, bo
enem sem šlapnul na chodnik před domem, řyťberger jak Romanov a uţ sem
brusyl kostrč. Kolem šly zrovna dvě take fajne dvacytki, tuţ sem se přes ty
mţitki před očami usmal a pravil, ţe led je fajny a asy se vratim pro brusle. Asy
mi to něspolkly, bo se začly řechtať a pravily cosyk o navalenych duchodcach.
Postavil sem se na nohi a zaryl hrablem v tym bilym betoně aţ sem ho malem
zlomil. Tuţ do dupy, to je tvrde jak ten cytron, co sem před pulrokem zapoměl
vzadu v ledničce. Chvilu sem se trapil s tu bilu sračku, ale po pulhodině, jak mi
prokopana cesta zas zapadala, sem se rozzuřyl, proklel ty pajtaše nahuře a skušal
mavať hrablem ve vzduchu, abych ten maras odmet eště neţ dopadně na
chodnik. Malem sem sejmul tu nadrţenu susedku, kera to naštěsti pochopila
jako vyzvu a pozvala mě na večeřu. Tuţ ale taki zufalec zas nejsem...
Za dalši štvrhodinu uţ sem měl syly jak bager s prasklu převodovku, tuţ sem
zapnul mozek. Na to se musy inač. Naštěsti je v baraku pytel ze solu, tuţ sem ho
dotahnul ven, dvakrat sebu eště jebnul a nakoněc to uspěšně posypal. Nejsem
ţadny Harparagon, tuţ sem se přy sypani pořadně rozmachoval. Jak na sviňu šla
pravě kolem taka stara koţuchova manekina s takim tym čoklem, co se vleze do
kabelki aji s kličami a pudřenku a v nouzy zastupi chlopa. Baba začla řvať jak