Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

hadry, bo tam su aji take, co pamatuju spartakijadu. No ale kdovi, esli se mi eště
kdy ulevi. Čaj uţ mi leze aji ušami, tuţ abych mu dodal trošku chuti, kipnul sem
sy tam trošku slivku, praški něpraški.
Chvilu sem aji uvaţoval, ţe bych sy cosyk přečital, ale ty kniţki su take těţke a
ja sem utahany, jak bysem skakal po jedne noze na Bazaly, tuţ čumim na hibacy
obrazki a rozmyšlam, esli uţ němoţu byť zavislak. Včera sem se teţ zadival na
jakisyk seryjal na Romantyce, do reklamy daleko a mi se chtělo s teho čaja chcať
jak přepitemu velbloudovi, tuţ sem se rozhliţal po obyvačce, esli tam neleţi
jakasyk prazdna flaška. Hned sem se zastyděl, bo tak hluboko bych něklesnul,
tuţ sem dal hlasytosť na plne kule, odbelhal se na hajzel, snaţil se trefiť s čajem
do misy a přy tym čuměl přes otevřene dveře na televizu a hned po tym se zas
odbelhal do pelecha, tuţ mi teho ani moc něuteklo, jak něpočitam tych paru decy
na zemi. Horši su ale ty mikrospanki, co mě semtam z unavy přepadnu. To mam
potem promichany seryjal s dokumentem o přyrodě a včil jak to vlastně bylo?
Měl ten chachar poměr s tu černovlasku a nebo s tym kočkodanem?
Tuţ asy sy ten čaj něbudu vylepšovať tu slivku...
23.02.2005
Dopis od stare vojny
Dopoledně mě zbudil zvonek u dveřy. Tuţ to mě trošku nasralo, bo se mi pravě
zdalo cosyk fajneho o Mileně. Otevřel sem, na rohoţce poloţeny kastrol se
ţradlem a dva dopisy a do vytahu zrovna nastupovala mama a pry ať se brzo
vyzdravim a ţe něpujdě dalej, bo by to eště chitla teţ. Tuţ neni nad cytlive
rodiče, no ni? Vzal sem hrnce a dopisy a bechnul dveřami, ţe to muselo byť
slyšeť aţ u popelaku. Rozbalil sem prvni dopis, co vypadal jak omalovanka - tam
zas dalši vyhra v jakesyk loteryji, ten měsyc uţ třeti. Jak sy objednam capinu za
pětset, pošlu mi hlavni cenu. Do dupy s nimi, uţ raz mi napalili mamu a aji
kdyby to včil bylo prave, co ja bych robil s tolika chechtakami? Hodil sem to do
kibla.
Druhi dopis měl moje meno, ale adresu eště k mamě. Meno na spatečni adrese
mi bylo jaksyk povědome, ale zaboha sem sy němoh spomět. Tuţ sem ho
rozbalil a čital. A kura! Marek!! Před sto rokami sme spolu valčili v Bratislavě
na vojně. Tuţ to byly akce. Pomalu se mi začly před očami přehravať stare
historki. Nězapomenu, jak sme šli raz navaleni z vychazki a do kasyna bylo