Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

Sem nascypany
V patek rano sem staval rozlamany jak spadnuty rampuch. Cely člověk mě bolel
jak kdybysem sebu bechnul ze schodu. Taktak sem se doplazyl do kupelki umyt.
Bylo mi tak zle, jak kdyţ sem raz povečeřal smaţene ţampijony a zapil to vinem.
Pala se mi motala jak po hodině na husenkove draze. Tuţ tak přece němoţu do
roboty! Poslal sem Kamilovi ezemesku, ţe mi je chujovo a idu do dochtora a
pomalu sem vyrazyl.
V čekarni bylo ludi jak věřytelu před Grosovym barakem, tuţ ta chřypka, o kere
mluvili na Nově, asy budě pravda. Postavil sem se do rohu, kaj bylo volno a
čekal. Na řadu sem přyšel za dvě hodiny, jak uţ sem viděl všecki svate a slyšel
tolik historek, ţe by se z teho dala napsať kniţka "Domácí lékař pro naše
nejstarší občany" Sestra mi nacpala teploměr pod pazuru a cosyk spisovala. Za
chvilu mi ho vytahla, zacvičila obočim a pravila mi, ţe dněskaj mam střybrnu
medajlu za teplotu se svojimi třycetosum osum. Zlatu pry měla jedna robka, kera
to vytahla aţ na třycetdevět šest. Potem mi dala obrazek s veverku za druhe
misto, kartu a poslala mě za dochtorem. Ten mě přyvital a se slovami "Vy ste
tady nebyl pěkně dlouho, to si uděláme i preventivku" mi mrknul do krku,
poslechnul sy mě a řeknul mi, ţe mam chřypajzňu. Potem chvilu čučel do karty a
zystil, ţe mam aji těsně před prošvihlym tetanem a uţuţ chtěl chistať iněkcu, ale
včas sem ho zarazyl dotazem, esli mě to přy te chřypce nězabije. Cosy zafrfňal
pod nos a skřyňku s iněkcami zas zavřel. Potem se mě eště ptal na ruzne capiny,
kolik vaţim a měřym, esli němam rani teploty a esli němam hemerojdy. Asy
vycytil moju něistotu, bo mu blisklo v oku a natahoval se pro gumove rukavice,
ale mi se jaksyk zamotala pala a taktak sem se chitil stolka, tuţ pochopil, ţe
něbudě nic. Napsal mi jakesyk praški a tyden něschopenki.
Cestu dom sy pamatuju tak matně. Dokavaď sem byl venku, chtěl sem sy zajisť
do lekarni pro ty praški, abych uţ němusel z luţka a člověku je hned lepši, jak je
chory a moţe do sebe cosyk hazať, neţ enem leţet. V lekarni sem sy vystal řadu
pěti ludi. Předemnu stal Razovity Občan Města (zkraceně ROM), kery chtěl
cosyk na opar. Celkem pěkna robka za pultem mu podala jakusyk masť a uţ
ťukala na pokladni cifru stoosumdesatpět korun. Rom zapraskal fusyskami a
zoptal se, esli by neměla cosyk levnějšiho. Robka se nafuněně natahla do regalu
a podala mu inu krabičku a pry stodeset korun. Teţ se mu to nězdalo a eště se
zoptal, esli něma cosyk uplně obyčejneho. Baba zakrutila očami, coţe to su
dněskaj ludě za socki, hrabla dolu pod pult a vytahla stejně velku krabičku a
nacvakala na pokladni štyrycetpět korun. No uţ mi taka sympatycka