Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

Po pěti minutach marne snahy mě napadlo ju obratiť a vida. Potem se konečně
zapnul. Ludě zlati, ty barvy, aţ mi šla pala kolem! Přypadal sem sy jak navaleny
na dysce. Jak to koněčně doblikalo, chtěl sem sy tam zapsať Milenine čislo, ale
bylo to jakesyk ine jak moja stara nokija. No co vas budu valiť po ušach,
nakoněc sem hrabnul do teho navoda a dvě hodiny sem študoval a mačkal knofle
jak napity telegrafista. Po take šichtě sem spokojeny chvilu spočnul přy fernetu a
slavnostně poslal prvni ezemesku - tuţ jasne ţe Mileně - "Ahoj, uz zas mam co
mackat, tuz nezajdeme kajsyk zaparyt?" Asy sem se měl podepsať, bo za chvilu
mi přyšla odpoveď "Neotravuj uchylo, bo na tebe zavolam cajty!" Docvaklo mi v
pale, ţe Milena němoţe tušiť, ţe moje nove čislo je zrovna toto a rači sem ji
zavolal. Druhi fernet mi dodal odvahi, bo kdyţ sem tak nad tym uvaţoval,
střyzlivy sem s ňu eště němluvil a kdovi, esli tehdy po te akcyji, jak se stalo
kdovico, sem s ňu vubec mluvil.
V tydlifonu měla fajny hlas a vypadala natěšeně, ţe koněčně volam. Chvilu sme
enem tak plkali o ničim a nakoněc sem se odhodlal pozvať ju kajsyk na štamprlu.
Ona je syce aţ z Vyškovic, jak z ni vylezlo, tuţ ale ja sem ţentleman, a tak aby
němusela jezdiť přes celu Ostravu, nabidnul sem se, ţe za pulhodiny dovalim ja.
Domluvili sme se do Avijona, bo ona meška hned v tym panelaku naproti.
Kopnul sem dalšiho ferneta, abych zyskal istějši krok a trochu sem se ošpluchal
voňavku. Syce sem sy nic něsliboval, ale rači sem ty jeji valentynske trencle vzal
na sebe.
Lokalka byla poloprazdna, tuţ to je ine kafe jak rano. Eště ţe mam legitku, bo u
Šentala nastupil revizor. Taki pajtaš maly, s hubu jak by ho přyvřely dveře a
hned se hrnul ku mně. Chvilu sem sy ho něvšimal, bo po fernetu mam dycki take
hrdinske myšlenki, ale jak mi začal mavať před pyskem tym oznakem, rači sem
mu ju ukazal, aby dal pokoj.
Milena uţ stala před schodami do Avijona a čim sem byl bliţ, tym vypadala
lepši. Uţ zdalki se tak pěkně tvařyla a na uvitanu mě aji pocalovala na lico a
hned pry, ţe uţ se ji styskalo a ţe furt němoţe zapomnět na ten večer a kdesy
cosy. Tuţ to by mě zajimalo, co sem to tenkrat zrobil takeho světoborneho a
hlavně kdě. No nic. Sedli sme se k oknu, přyšel viditelně přykuřeny servir a pry
co sy dame. Bo ja uţ sem byl rozjety jak skejťak za aviju z teho ferneta, tuţ sem
pokračoval. Milena sy objednala jakesyk sladke scanki. Jak nam to doněsli,
nědalo mi to a pochlubil sem se svojim novym kecafonem. Ukazal sem ji, co sem
se za tych paru hodin s navodem naučil. Tuţ moc teho něbylo, ale mi se hlavně
libilo, jak sem sy ju moh fotit aji natačat. Akurat při te jebě, co to dycki přy
foceni zrobi, se ohliţali ludě od kulečniku aji od šipek. A ona na mě furt enem
tak mile čuměla, jak zahradkař na scypleho krtka.