Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

Jak sem slavil-něslavil Valentyna
Zbytek neděle uţ stal komplet za guvno. Vystupil sem u Alberta, kupil sy
igelitku lahvaču, doma lapnul před bednu, čuměl do blba a zapijal ţal, bo sem
měl zmatek v pale. Po štvrtym škopku sem asy zachrapal, bo sy něpamatuju, jak
se setmělo. Zbudily mě spravy na čete a jakisyk chujovy pocyt v krku. Kura, asy
to pivo bylo moc zymne. Chvilu sem se čučel, esli se uţ Gros přyznal a potem
sem šel chrnět a dospavať sobotni nočni šichtu.
Do roboty sem staval jak zavaleny haviř. V pyščisku jak v ţumpě a v krku jak
bysem zeţral šmirgelpapir. V zrcadle sem se chvilu němoh poznať. Tuţ to mam
skoro kaţdy den, ale ty kruhi pod očami byli jakesyk vytahanějši jak obvykle. Ţe
by na mě cosyk lezlo? Pomaly sem se odbelhal k zastavce mezy ty pajtaše, co
tam stoja kaţde rano, zařadil se do fronty a kutkem oka sledoval ty jejich
natěšene gzychty. Jeden chachar s kufirkem se tam vykecaval druhemu, jak sy
rano přyvstal a dvakrat robu překvapil, kdyţ je ten Valentyn. Ten druhi enem
zavistivě polykal a potem pravil, ţe on teţ stanul spiš, ale z bespečnostnich
duvodu, bo s tu jeho uţ to paru roku neni ţadna řyť, bo devadesatsedum kilo u
roby, to idě o pateř. Kusek dal tam cvrlikali a oslimpavali se jacysyk dva
mladeţnicy. Ona tak dvacet roku, on kolem pědadvaceti. Co ti tak brzo robja na
zastavce misto aby chrněli doma? Babka, tak jednapadesat, co stala hned vedle,
schvalně dycki počkala, aţ se on přycucně a potem jeb ho do ţeber loktěm a pry
"Promiňte, lidi se tu ţduchaju." Stary uţ beztak doma cumla tak akurat lahvače a
tak rebeka asy zaviděla. Do dupy, tuţ na te naši zastavce, to je vyběr. Naštěsti uţ
přyjela lokalka, tuţ sem nastupil, urval volny flek těsně před tašku te megery a
neţ sem zdřymnul, chvilu sem eště posluchal ty jeji pindy, jak je ta dnešni
mladeţ něvychovana a ţe ju, kera ma rakovinu a alzhajmra a protezu a astma a
zanět ţil nikdo něpusti lapnuť.
Na šichtě mě čekalo překvapko. Kamil se tlemil jak Hočimin a podaval mi
jakisyk balik, co smrděl jak prodavač v drogerce a pry, ţe to mi posyla Milena.
Kura, malem uţ bych na ňu zapomněl. Bylo to převazane taku ruţovu šňuru a
viselo na tym srce, na kerym bylo napsane "Pěkneho Valentyna". Chtěl sem to
schovať do taški, bo přece to něbudu rozbalovať před partyju, šak kdovi co v tym
je. Ale ti hňupi zvědavi se kolem mě nahrli jak ludě před osmu před hlavni poštu
a chtěli to viděť. Tuţ něbylo zbyti, bo jich byla přesyla a utesť něbylo kdě.
Rozbalil sem to a zvnitřku vypadly take černoruţove trencle se srcem na předku
a napisem "Jsem bejk" Partyja se začala řezať a poplacavať mě po ramenach.
Všimnul sem sy, ţe z vedlejšiho kanclu nakukovala aji Jaruna, ale zas se tvařyla