Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

pamatečni televizu. Tu sem syce zachranil, ale jedno ze štyr ţeleznych kolec, na
kerych ten stolek stal, to něvydrţelo a ulamalo se. Tuţ do dupy, televiza nakřyvo
by mi něvadila, bo se stejnak na ňu čumim věčinu vleţe, ale na tym křyvym
stolku moc nědrţela. Co včil? Prvni sem to chtěl podloţiť jakusyk kniţku, bo
sem po babce zdědil jeji celoţivotně hičkane zebrane spisy tych fusatych
komanču, ale bo sem byval domacy kutil, rozhodnul sem se, ţe to spravim. Šak
třeba kupiť akurat jedno nove kolco a štyry šrubki. No ja, ale kaj? Take ty Bau
kramy to maju drahe jak sviňa, v centru neni ţadne ţelezařstvi, o kerym bych
věděl, tuţ moţna Dřevoprodej v Hrabuvce, kaj sem to kdysyk kupoval, ale kdovi
esli eště facha. No co, aspoň sy vyvjetram palu.
V sobotu rano sem vyrazyl. Aspoň zaspominam na stare časy, jak sem eště
meškal na Letišťu u Buďaku, jak se temu tam kdysyk řykalo. Vystupil sem u
Dřevoprodeja, mrknul na haldu, zaspominal jak sem tam jak maly harant lozyl s
partyju a hrali sme se na taku tu vypravu mezy ty dynosaury, co o ni psal ten
Konan Dojle a vychazalo to na zadni straně v Abecečku. Ta vyhlubena ďura plna
stromu, kvitek a semtam aji vody, to bylo fajne, ale potom kerehosyk hňupa
napadlo ten vnitřek zasypať a nasadiť tam stromki, tuţ a kde su moje děcke
spominki? Pod hlinu, respektyve v řyti.
V Dřevoprodeju sem uspěl, kupil kolco a šruby, v duchu zanadaval na poměry,
bo stalo tak třykrat tolik jak před tymi sto rokami a vyrazyl ven. Cestu k lokalce
sem mrknul směrem k byvalemu kinu Edyzon, kere sy pamatuju jak maly fracek.
Kura a začlo mi byť tak jaksyk těţko u osrdi. Holt, uţ sem stary cyp. Jak sem se
tam tak poflakoval, naraz sy to po chodniku vykračuje taka švarna robka, v
kaţde ruce igelitku s nakupem a pysk jak by šla z pořbu. Přydě bliţ, ja čumim,
ona čumi, kurnik šopa!!! No neni to Dana? Tuţ to je nahoda jak prase. Před
hafem roku sem do ni byl hotovy jak modelař do balzy. Dokoňce sme spolu asy
pul roka meškali. No laska jak cyp. Teţ mě poznala, poloţila igelitki do te hněde
břečki a s divnym leskem v oku mě pozdravila a pry co a jak, jak ţiju, esli sem
sam a take dřysty prdy. Tuţ sem ji všecko o sobě pověděl a na oplatku sem se
vyptal, co ona. Všecko na guvno. Před štrnasti dňama přyšla z roboty spiš, doma
oder jak v burdelu a v loţnici jakasyk rezava mrcha s jejim kolikem, s kerym je
štyry roki vdana. Tuţ scena jak v Bezruču, druhi den měl kufry před dveřami a
valil pryč jak odbrţděna drezyna. Včil je sama z depku. Zablikalo mi v pale,
akurat nevim, esli to bylo vystraţně, nebo chtivě, ale neţ sem stačil cosyk
řeknuť, zoptala se, esli mam odpoledně čas a esli se něchcu staviť. Tuţ to se mi
libi, jak mi kdosyk čita myšlenki.
Domluvili sme se na šest. Doma letělo kolco aji se šrubami do kuta, bo včil su
ine věcy duleţitějši. Ani uţ nevim, co sem poţral, bo odpoledně uběhlo jak ve