Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

vesele nakupovať v Hipernově, tuţ mu to tam hňupi zastavjali a donakupoval, bo
cele se mu to obchazať něchce. Mi su ty obchody celkem šumafuk, ale teţ sem s
nimi ponadaval, abych zapadnul do kolektyvu. Po štvrtym škopku a
nevimkolikatym fernetu přyšla řeč na roby, bo su oba ţenati, tuţ sem potem byl
rad, ţe ţiju sam. Ne ţe by robka doma něbyla semtam fajna, ale tchyňu jako
bonus - tuţ to rači luţko z kaštanu. Marcel sy postěţoval, ţe ta jeho megera, keru
sy bral před dvaceti rokami a vaţila padesat kilo aji s butami a kufrem, co sy
přytahla od mamy, se po dvuch děckach změnila v chodicy šifoner, co doma
akurat sedi, ţere a pyskuje ho, jak se trochu opozdi z roboty, či jak semtam
přyjdě z knajpy trochu nalamany. Tuţ uţ je mi jasne, od čeho ma ty monokle,
kere sem mu uţ parurazy viděl na gzychtě, jak sem ho potkal ve vytahu. Na to
Jaryn kontroval, ţe to nic neni, ţe by rači měl doma taku kisňu, neţ tu svoju
ţarlivu semetryku, kera ho chodi něnapadna jak oţrala jeptiška kontrolovať do
roboty, schovava se za regalami s dyvidyčkami a sleduje, esli Jaryn nělaškuje se
zakaznicami. Po take něpřyjemne rozpravě zme museli splachnuť chuť v pysku
čimsy chutnym, tuţ zme kopli dalši fernet.
Kolem jedenaste zme se rozešli svorně jak bratřy v tryku, bo ti dva su fakt fajni
syncy, jake sem dluho něpotkal. Jaryn eště chtěl zajisť na Čapkarnu zaplavať, ale
po pěti minutach zme mu vysvětlili, ţe uţ tam budě zavřene a venkovni bazen
budě v te kose asy zamrzly. Cestu k baraku zme sy s Marcelem parurazy zařvali
"Ať ţije dyvidy" a z dalki Jaryn odpovidal "Ţivijo ţivijo", ale jak kolem nas
dvakrat projeli poliši v bilozelenym taksyku, něchali zme teho.
Rano sem zystil, ţe mě tych paru na odpoledně slibenych filmu stalo přes šest
stovek. Tuţ nevim, esli by pujčovne něbylo lacnější...
10.02.2005
Pondělni dyvidy maraton
V ponděli po šichtě sem zašel do te pučovni a napodruhe poznal Jaryna. Kura,
čemu v knajpě vypada kaţdy inač jak ve skutečnosti? Robil sem na ňho gzychty
jak přykuřeny šimpanz, tuţ mě hned poznal a ţe pry ma pro mě přypraveny
super vyběr. Potem na mě eště zamrkal a přysunul ku mě dyvidyčko v ruţovym
obale a ať pry sy to vychutnam. Hned mi to nědocvaklo, tuţ sem zbalil tu kupu,
domluvil sem se s nim, kdy zas budě mět šichtu a valil sem dom. Cestu sem
uvaţoval, esli ma cenu sy jakisyk tydlifon pořyzovať, bo mi stejnak nikdo
něvola. Ale na druhu stranu, ten foťak mě laka, bo na Hlučině se dycki jakasyk