Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

Po paru metrach uţ mi bylo teplejši. Mala převzala veleni a zorganyzovala
karavanu. Ja sem byl šef, kery tahnul na saňach brachu, za ně byly zahačene
boby, na kerych seděla ona a ta drţela druhe boby, na kerych se vezla lopata. No
pohled pro bohi. Vypada to, ţe ulovim akurat tak jakusyk veterynařku, kera ma
rada taţne osly.
Doplahočil sem se do Komeňaku a zamiřyl dozadu, kaj su ty uměle kopce.
Karavana několikrat změnila pořadi, akurat ten osel vepředu sem byl furt ja. Jak
sem na chvilu zastavil, abych sy lyknul z plaskački, co sem sy rano prozřetelně
přypravil, ti mali gizdi stačili postaviť na jednych bobach minisněhulaka. Tuţ
přece něpotahnu dalšiho haranta. Chtěl sem ho vytřepat z bobu ven, ale mala
začla vřyskať jak ty tluste cygany u pryjora, jak chce kdosyk zpatki svoju
peněţenku, a pry ţe Františka nesmim zabit a tak sem tahnul dal, bo ten stary
dědek, co šel kolem se na mě jaksyk divně čuměl.
Vylez sem s tym všeckim na kopec. Maly se rozhlidnul a nadchnul se, bo kopec
byl paradni. Mala se podivala enem raz a hned začla skuhrať, ţe se boji, ţe je to
moc vysoko. Všecy se na nas čuměli a tak sem ji slibil, ţe pojedu s ňu a ať
něrobi ostudu (snad mě nikdo znamy neviděl). No ale jak viděla brachu, jak sjel
a trefil skokaňak, co sy tam zrobily velke děcka, chvilu plachtil vzduchem a
potem se zaryl pyskem štvrt metra do zavěje, přilepila se na saně a ţe chce hned
dolu. Tuţ sem saně aji s tu malu histerku jak hňup tahnul dolu. Celu cestu mě
ryly do noh, ale bestyja furt hrozyla, ţe esli ju pustim, tak řekne mamě, ţe sem je
bil. Škaredě sem se na ňu podival, vyhrabal brachu, posadil ho k ni a chvilu
přemyšlal. Mam jim zdrhnut? Tuţ to by mě segra asy zabila. Nakoněc sem sy
pořadně glgnul z plaskački a aji se mi ulevilo. Spomjel sem sy na minikopec u
vychodu z Komeňaku u Čapkarny. To by se jim snad mohlo libit.
A teţ ja. Pro malu to bylo akurat a jeji bracha byl teţ spokojeny, bo tam bylo
paru mamin s děckami a jedna děvucha se mu asy zalibila, bo před ňu furt
předvaďal snouborďaka na bobach. Ja sem sy zahral na starostliveho stryka, furt
sem jim rovnal čapki, rukavice a šalki a ohliţal se, esy sy teho kerasyk robka
všimla. Taka mlada hnědovlaska, co tam byla se synkem, se se mnu dala do řeči
a byla taka celkem druţna. Vypadalo to slibně. Jak uţ byla kosa aji děckam, řek
sem, ţe valime dom a pozval sem ju na grog. Kupodivu šla. U baraku se to ale
jaksyk zvrtlo, bo zrovna přyletěla segra s farem (nevim, esli mě sviňa sledovala,
nebo ma jakusyk vnitřni slepiči navigacyju), naloţila haranty, kerym se nechtělo
zlesť ze sani, lepla mi pusu a ţe děkuje. Hnědovlaska to pochopila po svojim,
hodila synka na boby a valila pryč s gzychtem jak Jelcyn po mliku. No den na
guvno!