Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

Blanka se na mě podivala jak šofer tyraku na drabant, drapla mě za pazuru a
tahla ku vchodu.
V šokinparku to vypadalo jak v chamovodě přy odpichu. Ludě se mačkali jeden
na druheho tajak by tam davali cosyk zadarmo, ale nic zadarmo tam něbylo.
Vlezli sme do hračkařstvi, Blanka chtěla eště dokupiť Dankovi jakesyk auto na
vysylačku, kere viděl v jakesyk reklamě v kisni. Fajne. Červene. S otviracymi
dveřami. Kurnik šopa, čemu mi mama někupi teţ cosyk take? Šak sem byl cely
rok hodny, no ni? Hned mě napadlo, ţe u nich budu častějši přespavať a jak
Danek aji Blanka usně, trochu se pojezdim. To vitě, jako maly gizd sem se
hraval spiše s uhlim, bo teho bylo dycki dosť a zadarmo.
Jak Blanka zaplatila, poloţila mi zaludnu otazku za sto bodu: "Tak co potřebuješ
koupit ty?". Tuţ to bych teţ rad věděl. Pravil sem, ţe to eště němam ujasněne.
Enem se tak divně usmjala a pravila, ţe moţeme prolezť všecke kramy. Nakoněc
sme fakt prolezli krom lekarni a děckeho kutka všecke. Blanka měla nove zymni
buty, dvě fajne mikiny a slunečni brylki. Ja jeden ozdobny hrnek pro mamu,
kniţku V sedumdesati ţivot začina pro fotra a taku pofiderni vazu pro segru.
Jak sme se vymotali po paru dňach ven, u feliny mě čekal posledni šok. Jakisyk
pazgřyvec mi přy parkovani uvalil levy špigel a podřel levy předni blatnik. Ja
sem večinu klidny synek, muše bych v mucholapce něubliţil, ale jak sem viděl tu
ryhu, naskočily mi na očach rude kontaktni fazole a v tu chvilu bych něpoznal
brachu, natoţ segru. Tu seryju lidovych pořekaděl se dom odněs chlop, kery
pravě vystupoval ze svoji kary vedle, bo to beztak zavinil on. Deprem jak sme s
Blanku nastupili, mi docvaklo, ţe parkoval u jejich dveřy. Cestu dom sme se eště
stavili pro stromek. Kupil sem se fajnu vanočni haluz.
Jak sme dorazyli na Dubinu, Danek uţ lital kvartyrem aji ze segřynymi gizdami
a hrali se na Něvahej a bluj. Tuţ to byla rano asy enem přehaňka. Blanka mě
pozvala na štědru večeřu. Danek se uţ pry těši, jak budě vyhliţať Jeţiška se mnu.
Tuţ fajne. Celkem sem se těšil. Akurat nevim, jak to vysvětlim mamě.
V nedělu sem ji zavolal a pravil ji, ţe letos něbudu u rodineho ustředniho topeňa.
Chvilu vyryvala, ale jak sem zahral na babkovsku notu, změkla jak ţelva pod
parnim valcem a pravila, ať přydu aspoň na chvilu na cukrove.
Doma sem zabalil ty třy darki pro familiju (rači spiš, ať nězapomenu) a u fajne
slivki, keru mi přyvez Kamil z Moravy, sem dumal, ţe letos to budu take trochu
inši vanoce. Trochu sem asy aji zachrapal, bo v obyvačce určitě něbyl kopec
sněhu, na vrchu vanočni topol, pod nim halda barevnych piksli, převazanych eště