Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

Všecko sem se vynahradil v patek, jak sme šli všecy tře na mikulašsku akcyju,
keru pořadala Blančina firma. Někere gzychty mi byly povědome z teho jarniho
balu, tuţ sem se rači podvědomě upravil motylka, kereho sem stejnak neměl.
Sranda začla uţ u stolka s občerstvenim. Ja s Blanku sme se hned vybrali po
dvojdecce červeneho, ale Danek čučel do napojoveho listka jak dykobraz na
akupunkturystu a furt něbyl spokojeny. Chtěl brusynkovy dţus, bo mu babka
vykladala, ţe pry to je proti zubnimu kameňu, tuţ ale ten tam neměli. Tak pry ţe
kakao, bo čokolada v omezenym mnoţstvi prospiva zdravi. Nakoněc se dal
mineralku, ale aspoň se zoptal, co to je za značku, bo pry mineralki se musa
střydať, aby se tych mineralu moc něukladalo v břuchu. Neţ se objednal, uţ sme
lopali druhu dvojku. Tuţ dufam, ţe z teho ten synek vyroste.
Blanka potem kajsyk zmizla s robami z roboty. To teţ něchapu. Su spolu celu
šichtu a stejnak se něstača všecko povykladať. Dal sem se třeti dvojdecku, bo mi
jaksyk šmakovalo a začli sme s Dankem dyskutovať o vanočnich darkach. Vrtalo
mi palu, jak ten maly ajncvajštajn kontroluje štitki na ţradle, esli tam je to, co
moţe jesť, roščiluje se, ţe eště němoţe voliť, vybira se školu, kaj raz budě
študovať a včil mluvi s iskrami v očach o chlopovi, kereho nikdy nikdo něviděl a
přytym kaţdy rok nosy děckam darki. A ţe mu uţ napsal dopis a mama mu ho
pomohla přylepiť izolepu na řymsu. Jak se mi rozlivalo těplo v břuchu, napadlo
mě, ţe bych mu vysvětlil svoju novu teoryju o tym, ţe kdyby nosyl darki Jeţišek,
tuţ by ho uţ kdosyk davno odhalil podle chlistaňcu krve na tepichu v obyvačce,
nebo na parapetě, ale potem sem se spoměl, jak sem to malem posmolil loni u
segry s tym gimnastu v trenkach a rači sem drţel pysk.
Zněuznany dyskovy ţokej s Blančine firmy zatuhnul v osumdesatych rokach, bo
furt dokola pušťal tehdejši hity a prokladal to hitami od Dady Felixove. Na ty
sebu všecke děcka mlely jak epileptyk u zdrbane zařyvki. Po pulhodině koněčně
dorazyl ten dluho očekavany navštěvnik. Bachraty chlop omotany bilu cychu,
přes to jakisyk přehoz ze spartakijadnich trencli, kolem paly bile chmiřy, tajak by
zachrapal ve skelne vatě a navrchu jakisyk divny trychtyř. Děcke oči v tym
viděly majestatni postavu Mikulaša. Jak sem ho viděl, trochu sem se v duchu
posmjal, bo mi přypoměl děctvi, jak byla na Polaku Viečorynka a v ni taki ten
fusaty pajtaš, co mu děcka nakoněc dycki spivaly "Dţiadku, drogi dţiadku". Asy
sem se řechtal aji nahlas, bo se paru ludi předemnu otočilo a hledělo na mě jak
Spajdermen na bijolit. Za Mikulašem přyhopsala celkem švarna robka v
antyckich hadrach se zlatymi šponami na hlavě a s divnu konstrukcyju na řbetě,
tuţ cely anděl. Ale musym se pochvaliť, bo čerty sem poznal hned. Byli dva a
jeden z nich byl zvlašť dokonaly, bo za kopytem něchaval na zemi fajnu čaru.
Ten druhi kolem sebe maval řetazem jak Dţeki Čen nunčakami a pořvaval
hohohooooo! Tuţ nevim, esli něrobil na ine akcyji Santusaka a nebo to bylo tym,