Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

Sused uţ měl přypravenu dyňu jak medycymbal, tuţ sem se v duchu uchechtnul
segře, jak to budě štyry hodiny dlabať a zoptal sem se ho, esli něma eště jakusyk
menši, pro Danka. Jak sem to hodil segře do přecyně, asy cosyk čula, bo zamkla
a vytahla klič ze dveřy. Tuţ do dupy, co se robi? Pochopil sem, jak mi vrazyla do
pazur lyţku na podlivani pečenych kur a nuţ. Tuţ povim vam, to je pěrunstvo
dlabať taku bestyju. Vydlabal sem pul a pravil, ţe uţ musym za Blanku, tuţ
segra s gizdami poděkovala a slibila mi dyňovy kolač.
Přesunul sem se do dalšiho dubinskeho kvartyra s malu dyňu. Blanka ku mě v
přecyni podezřyvavo čuchala jak bravek k viskasu, bo ten dyňovy vnitřek něvoni
pravě lakavě. Umyl sem se pazury, pojedli sme bravko-knedlo-zelo a potem sem
asy na chvilku schrupnul v obyvačce, bo se pamatuju, jak jakisyk kresleny šťur
hledal ţalud a naraz tam lital synek v brylkach na smetaku. Zetřel sem sliny z
brady, rozhlidnul se, esli mě Blanka něviděla, ale asy ni, bo v obyvačce sem byl
enem s Dankem, a robil sem dal, ţe se divam. Maly Danek mi zrobil radosť, bo u
koňca schrupnul (ten je cely po mě), tuţ sme aji s Blanku trošku prozkumali, esli
je eště všecko tajak ma byť. Abych zrobil radosť aji malemu, podlabal sem se v
kuchini lyţku v te male dyni a zrobil sem mu tam teţ jakisyk ten gzychtek.
Něvim, na co sem myslel, bo se mi zdalo, ţe se to podoba švagrovi.
Jak sem potem k večeru odchazal dom, stavil sem se eště k segře pro ten
slibovany kolač. Uţ u dveřy mi bylo podezřele, ţe to tam smrdi jak kdyţ sem raz
jako maly gizd doma vyřezaval betlem z polistyrena pajku. Zazvonil sem,
vyslechnul se od segry z deseti centymetru do gzychtu "Ne, nehoří!!!", potem ji
docvaklo, ţe to sem ja, tuţ pravila, ať idu dal, ţe enem musy dopřyzabijať gizdy.
Něchal sem segru segru a šel okoštovať kolač. Makak seděl v kuchyni a pry ţe ji
hned pravil, ať něpeče ţradlo s takich divnych věcy, ţe to stejnak ţrať něbudě,
bo kdo to kdy viděl, dyňove kolače. A ţe to moţna ani neni zdrave, bo on pry
cosyk slyšel o dyňovym moru. Z pokojika se ozyval řev male a řev segry. Potem
vyšla, ruda jak opařene lytko a zařvala na makaka, ţe by to tak něsmrdělo, kdyby
se dopoledně misto vysedavaňa u kisni pohral s malymi, bo by se moţna
všimnul, ţe se hrali na hangar a nacpali dozadku do truby třy umělohmotne
letadla. Makak se nasmolil, ţe všecko enem furt on, oblek se, bechnul dveřami a
byl v dupě. Chvilu sem čučel na tu zubatu dyňu na stole a přectavoval sem se v
ni jeho gzycht. Nacpany.
Tuţ semtam se pravim, ţe je to fajne, ţe ţiju sam. A taki fajny kolač to moch
byť, no ni?
12.11.2006