Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

o mi bylo jasne, ţe taki oběd cosyk budě stať. Ve dveřach na mě mama eště
volala, ať nězapomenu na to zazymovani. Tuţ kurnik šopa, ţe bych ji cosyk
slibil v polospanku?
Cestu dom sem byl tak fajně naladěny, ţe sem se šel na chvilu lapnuť do teho
minyparku k deskaču a očumoval ludi. Měl sem taku tu všiobimacy naladu, jak
by člověk šel od jedneho k druhemu a třas mu pazuru. Jak sem tak čučel, cosyk
se mi něpozdavalo - cosyk něbylo tajak dycki. Dumal sem dumal a potem mi
docvaklo, ţe na rohu za Repronysem chibi ten rohovy barak, kaj roki byl ten
nejlepši anty akvaryjat v Ostravě. Šel sem bliţ a hledim na bager. Tuţ ţe by
havarka? Ale asy ni, bo to tam vypadalo organyzovaně. Pohoda z kury byla fuč a
ja sem ze slzu v oku zaspominal, jak sem tam po revolucyji utracal těţko
zarobene chechtaki za Foglarovki, abych měl tu sbirku kompletni (a uţ mam).
Teţ paru Majovek a Ţilovek sem se odtamaď odněs. Taka fajna robka tam
robila, dycki se na mě smjala a aji mi semtam jakusyk tu kniţku odloţila. Tuţ
povim vam, rad sem tam chodil.
Pozdějši se v centru objevilo paru dalšich akvaryjatu. Všecke sem poctivě prolez,
ale bichli doma přybyvalo a času ubyvalo. A od te doby, co se ten muj
přestěhoval na Poštovni, uţ to tam něma taku tu fajnu zaprašenu knihomoli
atmosferu. Semtam, jak sem prochazal kolem teho rohoveho baraku, nakukoval
sem dovnitřku přes ty nalepene plagaty na ty tanečni akcyje "Tanečni ekstazyja -
lentylki zadarmo", esli se tam ta robka něvratila, ale byl tam enem burdel a
prach.
Jak sem tam tak stal a spominal jak Maryja na Cylest, spoměl sem se na antyk
eště za komanču, kery byval na Masarykaču vedle byvale knajpki Praha (tenkrat
se Masarykač menoval Naměsti lidovych milicyji, aby robotnicke třydě a aji
inteligencyji bylo jasne, komu to tam patřy). Tam sme se segru s chechtakami,
kere nam mama semtam davala na svačinu, jak ju rano něstihla zrobiť, utracali
za štyrlistki, kere byly tenkrat skoro jak banany - nědostatkove zboţi. Jak člověk
něměl zname v trafice, tuţ měl smulu.
Jak sem potem došel dom, lapnul sem nostalgicki na gauč a na jeden zatah
přečital znovu Chatu v jezerni kotlině. Tuţ na jeden zatah to asy něbylo, bo sem
měl zedva vypadki, ale ty se do teho hodily, bo sem měl ţive sny, jak mě stary
Dernet honil s letlampu po Nadraţni, na kere rostly oranţove tulipany a mezy
tym jezdil bager, kery řydil Rychlonoţka a teho honilo stado bizonu, ale ti teţ
něbyli moc normalni, bo měli misto zadnich noh šipy a na kaţdym lapěla
obkročmo jedna pečena kura. Jak sem se kolem druhe v nocy zbudil zymu na