Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

Prvni darek vytahnul Danek - Rubikovu kostku. Očiska se mi roţly tajak kdyţ
nacpetě uţovku jednym koňcem do zasuvki, bo sem kdysyk byval přebornik ve
skladaňu. Nikdo nědokazal pozbirať a sloţiť rozpadlu kostku spiš jak ja. Jak sem
poděkoval a cpal ju do kapsy, všimnul sem se, ţe Blanka ku mě natahuje jakusyk
inu krabicu a Danek teţ natahuje.
Chvilu mi trvalo, neţ mi docvaklo, ţe kostka byla pro gizda a on se mi enem
chvalil. Pravil sem, ţe sem mu chtěl enem ukazať jeden hokus pokus a vytahnul
sem kostku z košule. Danek začnul vyzvidať, jake kuzlo, tuţ sem se to snaţil
zamluviť, ţe se po obědě moţeme dať sutěţ ve skladani. Přebral sem od Blanki
pikslu pro mě, zoptal sem se pro istotu, esli je to fakt pro mě a zapnul sem reţim
pirotechnyk. Čuchnul sem k temu, zaštěrkal sem s tym, poklepal na to, ale
něnapadalo mě, co by v tym mohlo byť. Cosyk tam zvonilo, tuţ ţe by mi kupila
jakesyk sklenki a cestu ich rozvalila? Tuţ co, šak střepy přynašaju štěsti a jak raz
budě nejhorši, moţu se s nimi podřezať, no ni? Pomalu sem to rozbalil, ať se
něpořeţu hned a čuměl dovnitřku na dvě kule velikosti nězraleho rajčata. Něchtěl
sem vypadať něvděčně, ale čemu mi kurnik šopa kupuje Venušine kule? Kaj se
to tak asy strčim. Eště neţ sem to pravil nahlas, Blanka pravila, ţe to su
antystresove kule, bo ji přypadam posledni dobu jakisyk přetaţeny a pod tlakem.
Tuţ to sem ji musel dať zapravdu, bo pod tlakem sem fakt byl, jak byla tak dluho
v dupě, ale něchtěl sem to povědět nahlas. Naladil sem nejspokojenějši vyraz,
jaki umim a pravil sem, ţe to je fajne, ţe to sem potřeboval. Roby su fakt
jednoduche jak dřevěna špilka, bo Blanka spokojeně zavrněla a štvrhodiny mi
vysvětlovala jak to funguje. Mam dvě ţelezne kule valať v jedne ruce, ty přy tym
robja taki zvuk jak jakesyk tybecke vazy, či kereho šlaka a to mě ma sklidniť.
Tuţ nevim, jak sem to posluchal, znělo mi to, jak kdyţ přyjdě na šichtu navaleny
jeřabnik. Trochu mě aji smolilo, ţe němam Rubikovu kostku, ale jakesyk kule,
tuţ sem ich drapnul a začnul valať. Ty bestyje su ale dosť těţke, bo jak mi jedna
chrapla na hnatu, cytil sem, jak se malik snaţi dohnať staršiho brachu palca. Ţe
by mi to pomohlo od stresu, to se nědalo povědět. Něnapadně sem ich poloţil na
stolek a zoptal se, co to tu tak fajně voni.
Blanka piskla jak kdyţ se robi raţniči ze šťuru a valila do kuchině. Za chvilu uţ
bylo idlo na stole. Daneček s nami něobědval, bo pry se zas cosyk chitreho
dočital a včil je pry z něho vegetataryjan a pry uţ měl nadivanu cukinu.
Podezřyvavo sem se podival na taliř, ale vypadalo to spiš jak gulaš. Hlad je
sviňa, tuţ sem to do sebe začnul ladovať jak polykač hadu. Jak sem polknul
štvrte susto, zatmilo se mi před očami a na chvilu sem aji přestal slyšeť. Jak se
mi roztmilo, viděl sem Blanku, jak se na mě diva a čeka, jak ji to pochvalim.
Fajne, take syte, pravil sem a cpal do sebe dalši. Tuţ ţe by se mě chtěla zbaviť?
Tuţ ať je to aspoň honem. Naraz slyšim Proboha! a davive kuckani. Potem sem